12 C 95/2017 - 602

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hadamčíkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], a.s., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované A]. zahraniční osoba registrovaná pod č. 51104857 sídlem [Adresa žalované A] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: [Jméno žalované B]. zahraniční osoba registrovaná pod č. 47505460 sídlem [Adresa žalované B] o 321 855,20 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje co do částky [částka] spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] jdoucím od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] jdoucím od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba v části, jíž se žalobkyně domáhala částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím od [datum] do zaplacení, a v části, jíž se žalobkyně domáhala úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] jdoucím od [datum] do [datum], se zamítá.

IV. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náklady řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Žalobní tvrzení a vyjádření žalované

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím coby náhrady škody vzniklé v důsledku porušení smluvní povinnosti z kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne [datum] (dále jen „kupní smlouva“). Žalobkyně uvedla, že se zabývá velkoobchodní činností v oblasti léčivých přípravků, zdravotnických prostředků, potravních doplňků a dalšího zboží lékárenského sortimentu, a na základě uvedené kupní smlouvy (resp. na základě objednávek) odebírala od žalované mj. potravinové doplňky – bylinné extrakty v lihu (dále jen „zboží“). V listopadu a prosinci 2014 proběhla v obchodních centrech žalobkyně v Čechách a na Moravě místní šetření příslušných krajských celních úřadů a v [adresa] úřadu pro hlavní město Prahu, přičemž na základě těchto šetření celní orgány rozhodly o zajištění veškerého zboží dodaného žalovanou, které se nacházelo v době kontrol ve skladech žalobkyně. [adresa] bylo odebráno a uskladněno ve vlastních skladových prostorách. Důvodem uvedených opatření byla skutečnost, že na daňových dokladech vystavených žalovanou při prodeji zboží, jež byly v rámci kontrol vyžádány, chyběl údaj o výši spotřební daně z lihu a bylo na nich uvedeno, že příslušné zboží není předmětem této daně a že bylo vyrobeno z lihu, který je od spotřební daně osvobozen. Celními orgány bylo v rozhodnutí o zajištění zboží konstatováno, že tyto doklady nelze považovat za doklady, jež by byly v souladu s § 5 zák. č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSD“), neboť se na něj nevztahuje osvobození od daně definované v § 71 ZoSD. Dle celních orgánů tedy uvedené zboží podléhá spotřební dani z lihu, neboť jej nelze podřadit do kódu nomenklatury KN 1302 1970 ani KN 1302 1980, jak uvedla v daňových dokladech žalovaná. Tyto výrobky se přitom zařazují do kódu nomenklatury 2208 Harmonizovaného systému, neboť obsahují etanol v množství převyšujícím 0,5 % objemu. Na základě žádosti celních orgánů byly vzorky zboží přezkoumány Celně technickou laboratoří Generálního ředitelství cel, která zjistila v případě výrobku s názvem „Lichořeřišnice větší“ obsah etanolu 42,4 % a v případě výrobku s názvem „Echinacea purpurea“ 42,7 % s možnou odchylkou 0,5 %, což koresponduje také s údaji uvedenými výrobcem na obalu zboží. Žalobkyně dále uvedla, že byla vyzvána Celním úřadem pro hl. město Prahu k podání přiznání ke spotřební dani z lihu ohledně zajištěného zboží a tuto daň byla nucena zaplatit. Následně byla vydána jednotlivými celními orgány rozhodnutí, na jejichž základě zajištěné výrobky propadly státu.

2. Žalobkyně dále uvedla, že uvedeným jednáním porušila žalovaná povinnost dodat žalobkyni zboží bez faktických a právních vad, tj. žalovaná porušila zejména čl. II odst. 3 a odst. 8 kupní smlouvy. V důsledku zajištění zboží celními orgány a následným propadnutím státu se zboží stalo neprodejným, čímž vznikla žalobkyni škoda odpovídající prodejní ceně tohoto zboží (včetně obchodní přirážky) ve výši [částka]. Dále žalobkyně požaduje náhradu za zaplacenou spotřební daň ve výši [částka] a náhradu nákladů vynaložených na uskladnění zajištěného zboží, vyúčtované Celním úřadem Jihočeského kraje ve výši [částka], Celním úřadem pro Plzeňský kraj ve výši [částka], Celním úřadem pro Pardubický kraj ve výši [částka], Celním úřadem pro Moravskoslezský kraj ve výši [částka] a Celním úřadem pro hlavní město Prahu ve výši [částka]. Současně žalobkyně požaduje zaplacení úroků z prodlení z nezaplacené částky v zákonné výši, a to z částky [částka] od [datum] (dle termínu splatnosti náhrady škody dle první výzvy k úhradě) do [datum] a z částky [částka] od [datum] (od termínu splatnosti náhrady škody dle třetí výzvy k úhradě) do zaplacení.

3. V neposlední řadě žalobkyně uvedla, že výzva k úhradě částky [částka] (zahrnující prodejní cenu zboží, spotřební daň, náhradu za uskladnění zboží do té doby pouze Celními úřady pro Jihočeský a Plzeňský kraj) byla žalované zaslána právním zástupcem žalobkyně dne [datum] s tím, že lhůta k plnění byla stanovena do [datum]. Následně proběhl mezi stranami telefonický rozhovor, na jehož základě zaslala žalobkyně žalované další výzvu k úhradě částky [částka] do [datum]. Dne [datum] žalobkyně zaslala žalované třetí a poslední výzvu k úhradě částky [částka]. Do podání žaloby však žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila.

4. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalovaný nárok neuznává a navrhuje, aby soud žalobu zamítl. Za nesporné označila tvrzení, že žalobkyně odebírala od žalované na základě objednávek potravinové doplňky a uvedla, že se jedná o zboží - bylinné kapky neboli výtažky z bylin obchodní značky [právnická osoba]® pod tržními názvy „Extrakty z živých rostlin“ a „Byliny z [právnická osoba]“, uváděné a nabízené na trh jako potraviny, které jsou zařazeny podle evropského práva, kterým se řídí společná celní unie a vnitřní trh všech členských států EU bez výjimek, jako „doplněk stravy“ v souladu s obecně závaznou směrnicí EP a Rady 2002/46/ES ze dne [datum], kterou Česká republika povinně implementovala do svých právních předpisů, a doplňky stravy žalované tak splňují všechny požadavky legislativy pro uvádění a nabízení na trh jako potraviny a nikoliv jako lihoviny nebo alkoholického nápoje. Již v minulosti žalobkyně zcela shodné doplňky stravy odebírala od českého výrobce nejméně od roku 1998 a distribuovala je do lékáren v celé České republice.

5. Žalovaná dále souhlasila s tvrzením žalobkyně ohledně místního šetření celních orgánů v obchodních centrech žalobkyně a zajištění zboží. Pokud se týká samotných postupů a zásahů celních orgánů, a to včetně zajišťování zboží, o tom nebyla žalovaná žalobkyní nikdy úplně a zcela informována. Žalovaná pak zejména odmítla tvrzení žalobkyně, že by jí dodané zboží trpělo jakoukoli faktickou či právní vadou, že by porušila jakoukoliv povinnost z kupní smlouvy, že by svým jednáním způsobila žalobkyni jakoukoliv škodu a že by faktury vystavené žalovanou postrádaly jakoukoliv zákonnou náležitost či obsahovaly nepravdivý údaj. Dle žalované je předmětem sporu otázka, zda uvedené zboží podléhá spotřební dani z lihu. Původcem zboží je [právnická osoba], Vajanského [adresa] Skalica, Slovensko, IČO: [IČO], potravinářský podnik evidovaný jako uživatelský podnik, ev. číslo: [hodnota], a v roce 2004 vyráběl své výrobky zcela legálně na daňovém území EU v souladu s evropskou legislativou a legislativou implementovanou členskými státy, jmenovitě § 40 odst. 1 písm. b) zákona č. 530/2011 Z. z. Slovenské republiky z lihu osvobozeného od spotřební daně na základě odběrného poukazu č. [hodnota]. Dle žalované není zboží předmětem spotřební daně, jak vyplývá z evropské legislativy, z ustanovení a cílů Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“) a výkladu evropského práva Soudním dvorem EU. Žalovaná dále uvedla tvrzení ve vztahu k povinnostem ČR plynoucím z relevantního práva EU, a to zejména ve vztahu k volnému pohybu zboží a souvisejícím daňovým aspektům. Konkrétně žalovaná mj. uvedla, že členské státy mají povinnost k jednotnému zdaňování a respektování osvobození od spotřební daně z alkoholu a alkoholických nápojů a dodržování harmonizačních pravidel právních předpisů za účelem vytvoření jednotného vnitřního trhu na daňovém území EU. Zároveň v rámci EU platí zásada, že pokud určitý výrobek nepodléhá v členském státě původu spotřební dani a je uveden na trh v jiném členském státě EU, musí tento jiný členský stát výrobku přiznat stejné zacházení.

6. Žalovaná tvrdila, že své zboží řádně nakoupila na území EU, přičemž předmětné zboží se po přechodu hranic nestalo zbožím podléhajícím spotřební dani v žádném jiném členském státě. [adresa] v okamžiku dodání žalobkyni ani v okamžiku zajištění nebylo dle žalované předmětem spotřební daně na daňovém území EU a Česká republika není prostřednictvím celních úřadů oprávněna označovat osvobozené výrobky legálně vyrobené na území jiného členského státu či konečné výrobky vyrobené ze suroviny osvobozené od daně z alkoholu a alkoholických nápojů za předměty spotřební daně. Dle žalované vzhledem k tomu, že zboží bylo legálně vyrobeno z lihu osvobozeného od spotřební daně z alkoholu a alkoholických nápojů, netrpí tak dle žalované žádnou faktickou ani právní vadou.

7. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyně porušila čl. II. odst. 5) kupní smlouvy upravující výhradu vlastnictví žalované ke zboží až do zaplacení kupní ceny, a dále čl. II. 6) kupní smlouvy, dle něhož nebezpečí škody na zboží přechází na žalobkyni coby kupující okamžikem převzetí zboží od prodávajícího. Výhrada vlastnictví k zajištěnému zboží dle čl. II. odst. 5) kupní smlouvy byla potvrzena i ve fakturách žalované č. [hodnota] až 2014086 na dodané zboží v celkové ceně [částka] ze dne [datum] s datem splatnosti dne [datum], které byly žalobkyní zaplaceny až po splatnosti dne [datum]. Z uvedeného tak dle žalované plyne, že odpovědnost za všechny škody na zboží, které bylo v okamžiku zajištění majetkem žalované, nesla žalobkyně v souladu s čl. II. odst. 6) kupní smlouvy a § 2944 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaná dále poukázala na to, že žalobkyně při nezákonných zásazích Celní správy ČR vůči zboží žalované umístěného ve skladech žalobkyně nekonala tak, aby škodu odvrátila a ochránila tak práva žalované i vlastní v souladu s § 2903 o. z., a zejména pak poškodila žalovanou tím, že ani u jedné kontroly či následného zajišťování zboží neinformovala celní správu o tom, že zajišťované zboží v držení žalobkyně je majetkem žalované. Tímto postupem vůči zboží ve vlastnictví žalované žalobkyně zcela znemožnila žalované, aby mohla činit právní kroky k ochraně svého majetku jako účastník řízení dle §§ 42 – 42e ZoSD; v protokolech o místních šetřeních celních úřadů a příslušných rozhodnutích o zajištění zboží není žalobkyní ani celní správou nikde uvedeno, že „osobou, která má věcné právo k zajištěným výrobkům“ je právě žalovaná.

8. K námitce žalobkyně, že jí žalovaná způsobila škodu, pak žalovaná uvedla, že žalobkyně používá proti žalované tvrzení, která převzala od Celní správy ČR, která však přímo porušuje čl. 3 SFEU, dle něhož v oblasti celní unie má EU výlučnou pravomoc, pročež určení zařazení výrobků žalovaného do kategorie „doplňku stravy“ v souladu se směrnicí EP a Rady 2002/46/ES ze dne [datum], je výlučně záležitostí evropského práva. Zařazení zboží do kategorie lihovin či alkoholických nápojů je dle žalované nesprávné a v rozporu s evropským právem. Dle žalované bylinné kapky značky [právnická osoba]® uváděné a nabízené na trh jako doplňky stravy splňují veškeré požadavky potravinového práva podle Nařízení EP a Rady (ES) č. 178/2002. Postup Celní správy ČR dle žalované rovněž ve svých důsledcích představuje porušení čl. 34 SFEU zakazující množstevní omezení dovozu mezi členskými státy, jakož i veškerá opatření s rovnocenným účinkem, přičemž tento zákaz se vztahuje také na cla.

9. Dále žalovaná namítla, že ČR nerespektovala pravidla vzájemného uznávání mezi členskými státy EU, dle něhož pokud bylo zboží uvedeno na trh v souladu s právními předpisy v jednom členském státě, musí být přijato bez překážek i v kterémkoli jiném členském státě. Jestliže ostatní členské státy osvobozují bylinné extrakty a maceráty k výrobě doplňků stravy od daně z lihu (mj. i slovenské právní předpisy), pak žalovaná mohla do ČR bez překážek legálně z jiného členského státu dovézt bylinné extrakty, které byly osvobozeny od daně z lihu, a mohla s nimi volně nakládat tak, že z nich vyrobila konečné výrobky „doplňky stravy“, čímž byl naplněn účel osvobození od daně z lihu. Dle žalované tedy Celní správa ČR není oprávněna na předmětné výrobky žalované ukládat spotřební daň, protože platí zákaz všech vnitrostátních opatření, která mohou přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potenciálně bránit obchodu uvnitř EU. [adresa] žalované tak mohlo být v prostoru bez vnitřních a daňových hranic v EU (tj. na území kteréhokoli členského státu) vyrobeno z lihu osvobozeného od daně, aniž by jiný členský stát, jehož hranice zboží překročilo, byl oprávněn na takové zboží uvalovat spotřební daně či cla. K námitce žalobkyně, že faktury žalované postrádaly zákonné náležitosti, resp. obsahovaly nepravdivé údaje, žalovaná uvedla, že předmětné zboží uváděné na trh jako doplňky stravy nebylo v okamžiku dodání žalobkyni ani v okamžiku zajištění předmětem spotřební daně na území EU. Žalovaná tudíž neměla žádnou povinnost na daňových dokladech vystavených žalobkyni uvádět údaje dle § 5 ZoSD k „prokázání zdanění vybraných výrobků“ ani jakékoli jiné údaje.

10. Žalobkyně v replice ze dne [datum] uvedla, že otázkou zařazení předmětného zboží žalované pod kódy nomenklatury pro účely ZoSD se již několikrát zabýval nejen Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“), ale i Ústavní soud (srov. rozsudky NSS ze dne [datum], č. j. 7 Afs 166/2017-19, a ze dne [datum], čj. 8 Afs 2/2010-69). V obou případech byla účastníkem řízení spol. [Jméno žalované A]., která byla do roku 2012 dodavatelem žalobkyně, přičemž daná spol. je s žalovanou personálně propojena prostřednictvím jednatele obou společností pana [jméno FO]. [jméno FO]. Zmíněná řízení u NSS se týkala skutkově shodné věci, tj. zda doplňky stravy (bylinné extrakty z lihu) podléhají spotřební dani, kdy NSS došel k závěru, že bylinné výtažky a elixíry zařazené pod kód nomenklatury 2208 jsou výrobky podléhajícími spotřební dani z lihu. S odkazem na judikaturu NSS žalobkyně odmítla tvrzení žalované o osvobození jí dodávaného zboží od spotřební daně.

11. Žalobkyně rovněž odmítla tvrzení žalované, že měla konat proti „nezákonným“ zásahům Celní správy ČR, neboť právě s poukazem na výše předestřenou judikaturu NSS je zřejmé, že případné rozporování závěrů celní správy by bylo právně bezvýsledné. Naopak žalovaná uvedla žalobkyni v omyl ohledně právní kvality dodávaného zboží, když nerespektovala soudní rozhodnutí. Žalobkyni tak dle jejího názoru měl být spolu se zbožím předložen a předán daňový doklad dle § 5 odst. 1 ZoSD, který by prokázal, že zboží již bylo zdaněno. Tyto doklady však nebyly žalovanou žalobkyni předloženy, neboť žalovaná bezdůvodně tvrdila, že zboží je osvobozeno od spotřební daně. V důsledku toho, že doklady předané žalobkyni nevyhovovaly zákonným požadavkům, bylo zboží celními orgány zajištěno a následně bylo rozhodnuto o jeho propadnutí. Z uvedeného dle žalobkyně vyplývá, že žalovaná dodala žalobkyni zboží, které mělo vady, čímž vznikla žalobkyni škoda. Žalobkyně dále uvedla, že uhradila kupní cenu zboží a nabyla tak vlastnické právo, pročež výhrada vlastnického práva nemá žádnou souvislost s tím, že žalovaná porušila kupní smlouvu, a to zejména svůj závazek dodat zboží bez vad a se všemi doklady.

12. Podáním ze dne [datum] oznámila společnost [právnická osoba] vstup do řízení coby vedlejší účastník na straně žalované dle § 93 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), což bylo následně soudem připuštěno.

13. Dne [datum] se konalo jednání, během něhož žalobkyně uvedla, že nedošlo k odstoupení či jinému ukončení předmětné kupní smlouvy. Mezi stranami bylo sporné, kdo byl vlastníkem zabaveného zboží. Žalovaná uvedla, že žalobkyně zcela nelogicky zaplatila kupní cenu až po zajištění zboží ze strany celní správy. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyně nenotifikovala či jinak žalované neoznámila či neupozornila na právní vady zboží poté, co došlo k jeho zajištění. Žalovaná se dozvěděla o dané věci až na základě výzvy žalobkyně k náhradě škody. Dle žalované jí tak žalobkyně zbavila možnosti se bránit ve správním řízení ohledně zajištění zboží, přičemž dle § 42 ZoSD byla žalovaná (coby vlastník zajištěného zboží) účastníkem takového řízení. Žalobkyně dále uvedla, že se nebránila ani jinak nebrojila proti žádnému rozhodnutí celní správy vydanému v předmětném správním řízení, a to z toho důvodu, že existuje několik rozhodnutí NSS a Ústavního soudu potvrzující, že předmětné zboží podléhá spotřební dani. Dle žalobkyně by tudíž nebylo účelné brojit proti rozhodnutí celní správy. Žalobkyně tedy dodatečně zaplatila spotřební daň. Žalovaná k tomu uvedla, že zmiňované judikáty NSS se týkaly jiných skutkových okolností, neboť se jednalo o situaci, kdy výrobcem posuzovaných výrobků byla česká firma, zatímco v předmětném řízení byl výrobcem slovenský subjekt, který má podle slovenského zákona oprávnění vyrábět výrobky osvobozené od spotřební daně z lihu. Z uvedeného důvodu tedy mělo dle žalované cenu brojit proti rozhodnutím celní správy. Nejen že to žalobkyně nečinila, ale nadto ani žalovanou neinformovala, čímž jí znemožnila, aby se bránila sama. Žalované, která byla vlastníkem zboží, a tudíž ex lege účastníkem daného správního řízení, tak žalobkyně znemožnila, aby využila opravných prostředků, přičemž ani celní správu neinformovala o tom, že žalovaná je vlastníkem zajištěného zboží. Žalobkyně reagovala v tom smyslu, že v daném případě byla prodávajícím žalovaná, resp. její právní předchůdkyně, tj. česká společnost, která se ve smlouvě zavázala dodat právně bezvadné zboží. Jestliže tedy dle českého právního řádu podléhá předmětné zboží spotřební dani, tak jeho prodej v režimu osvobození od dané daně je v rozporu s kupní smlouvou, neboť se jedná o zboží vadné.

14. Žalovaná podáním ze dne [datum] nad rámec již uvedených tvrzení doplnila, že jí není známo, že by žalobkyně odstoupila od kupní smlouvy a ani žalovaná od této smlouvy neodstoupila. Žalovaná se dozvěděla pouze to, že celní správa provádí u žalobkyně místní šetření ohledně zboží dodaného žalovanou, avšak bez jakékoli další specifikace (např. o způsobu, době a místě zajištění zboží, informaci o důvodech zajištění zboží, o množství a sortimentu zajištěných výrobků apod.). Žalobkyně tedy řádně neoznámila žalované bez zbytečného odkladu tvrzenou právní vadu zboží. O existenci údajné právní vady zboží a porušení kupní smlouvy se žalovaná dozvěděla až z výzvy k uhrazení dlužné částky ze dne [datum]. Dle žalované tak žalobkyně při reklamaci údajné právní vady zboží nepostupovala v souladu s čl. IV odst. 2 kupní smlouvy. Emailem ze dne [datum] reagovala žalovaná toliko na stornování objednávky zboží č. [hodnota] ze dne [datum] ze strany žalobkyně, přičemž žalovaná souhlasila se stornováním této dílčí objednávky a snažila se zjistit přesný stav věci, přičemž jí bylo několikrát telefonicky sděleno žalobkyní, že jí nebudou poskytovány žádné informace s odkazem na daňového tajemství.

15. Dále žalovaná s odkazem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne [datum], o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin uvedla, že česká celní správa zcela chybně právně kvalifikovala zboží žalované (doplňky stravy) jako nápoje kódu KN 2208, tj. lihoviny nebo lihové nápoje. Postup orgánů celní správy spočívající v zajištění zboží žalované a následném rozhodnutí o jejich propadnutí je tak dle žalované nezákonný postup. [jméno FO], že žalobkyně žalovanou o průběhu daňového řízení včas a řádně neinformovala a ani nevyužila žádný z řádných či mimořádných opravných prostředků, které jako účastník daňového řízení měla, ani neinformovala žalovanou o průběhu daňového řízení a neumožnila jí tak účinně hájit její práva, porušila povinnost stanovenou v § 2903 odst. 1 o. z. a měla by nést ze svého, čemu mohla zabránit. Údajné porušení smluvní povinnosti žalované tedy není v příčinné souvislosti se vznikem škody na majetku žalobkyně.

16. V podání ze dne [datum] žalobkyně reagovala v tom smyslu, že vlastníkem zboží v době jeho propadnutí byla žalobkyně, nikoli žalovaná. Žalobkyně dále uvedla, že společnost [právnická osoba] byla o kontrolách celní správy obratem informována, když žalobkyně žádala v důsledku kontrol stornování objednávek, přičemž spol. [právnická osoba] se v rámci emailové korespondence omluvila žalobkyni za problémy, které jí celní správa způsobila.

17. Při jednání soudu konaném dne [datum] strany zopakovaly svou argumentaci, když žalovaná mj. uvedla, že spatřuje zásadní pochybení žalobkyně v tom, že nenotifikovala právní vady zboží, neinformovala o postupu celní správy ani sama neučinila nic pro to, aby hájila svá práva účastníka správního řízení, když měla možnost podat opravné prostředky proti rozhodnutí o zajištění a zabrání zboží, přičemž ani neinformovala celní správu o tom, že vlastníkem zboží do okamžiku zaplacení (tj. do [datum]) byla žalovaná a nikoliv žalobkyně. Žalovaná dále poukázala na to, že žalobkyně měla možnost řádně notifikovat právní vady zboží a měla možnost odstoupit od kupní smlouvy. Namísto toho však dne [datum] zaplatila kupní cenu zboží. Přitom bylo povinností žalobkyně podniknout všechno pro to, aby předešla škodlivým následkům nebo je alespoň minimalizovala. Žalovaná zopakovala, že nebyly naplněny zákonné podmínky pro vznik nároku na náhradu škody, když žalovaná neporušila svoji smluvní povinnost dodat žalobkyni zboží bez právních vad (zboží, které bylo zajištěno, a nakonec i zabráno celní správou, nebylo předmětem spotřební daně a postup celní správy byl v přímém rozporu s právem EU). Pokud tedy žalobkyni škoda vznikla, tak za ni odpovídá Česká republika, resp. celní správa. I kdyby se žalovaná dopustila porušení právní povinnosti a dodala žalobkyni zboží s právní vadou, pak je třeba vzít v úvahu, že žalobkyně takovou vadu řádně nenotifikovala ani neučinila nic pro to, aby minimalizovala nebo předešla škodlivým následkům. Dle žalované pak rovněž chybí příčinná souvislost mezi tvrzeným porušením smluvní povinnosti a vznikem škody.

18. Během uvedeného jednání soudu pak žalobkyně uvedla, že žalovaná byla oficiálně informována ve chvíli, kdy jednotlivé celní úřady vydávaly rozhodnutí o propadnutí věci a kdy tedy skutečně vznikla škoda. Jakékoliv hájení práv ze strany žalobkyně by vedlo pouze k navyšování nákladů žalobkyně, přičemž výsledek byl předem dán v důsledku existující judikatury NSS. Žalobkyně dále uvedla, že pokud by kupní cenu nezaplatila, vystavovala by se riziku porušení kupní smlouvy a případným sankcím za její neuhrazení. Žalobkyně dále zopakovala svá tvrzení s odkazem na NSS, že zboží žalované podléhá spotřební dani dle českých právních předpisů. V důsledku dodání zboží s právní vadou vznikla žalobkyni škoda, která je v příčinné souvislosti s porušením povinností žalované.

II. Dosavadní průběh řízení

19. O takto žalobou uplatněných nárocích zdejší soud poprvé rozhodl rozsudkem ze dne [datum], č. j. 12 C 95/2017-413, jímž žalobu v plném rozsahu zamítl.

20. Výše uvedený rozsudek Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne [datum], č. j. 39 Co 312/2020-462, zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem prvostupňového soudu o aplikaci § 2903 odst. 1 o. z. Uvedl, že z citovaného ustanovení vyplývá pravidlo, podle něhož nezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit. Odvolací soud souhlasil s názorem, že nepodání opravného prostředku proti rozhodnutí o propadnutí věcí může být hodnoceno jako nedůvodná nečinnost žalobkyně. Aby ale došlo k naplnění předpokladů uvedených v § 2903 odst. 1 o. z., muselo by být zároveň zjištěno, že v případě podání odvolání by v daném případě k propadnutí zajištěných věcí a doplacení daně nedošlo. Bez takového zjištění nelze dojít k závěru, že podáním odvolání by žalobkyně vzniku škody zabránila, což je ale jeden z předpokladů pro aplikaci § 2903 odst. 1 o. z.

21. Dále uvedl, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že „není vyloučeno, že se zmíněná rozhodnutí NSS týkala jiných výrobků i jiných skutkových okolností …“. Takové hodnocení věci je však dle odvolacího soudu nesprávné a nedostatečné, neboť soud prvního stupně měl jednoznačně uvést, zda prokazují tvrzení žalobkyně o tom, že potravinové doplňky daného obsahu alkoholu se v České republice daní či nikoli a zda tak podání opravného prostředku by bylo bezpředmětné či nikoli. Navíc to, že se prodané potravinové doplňky již nedaní a že celní rozhodnutí byla nesprávná a při podání odvolání by výsledek řízení byl jiný, tvrdila žalovaná, kterou tak stíhá důkazní povinnost.

22. Ve vztahu k závěru, že žalobkyně porušila prevenční povinnost, neboť celním orgánům nesdělila, že vlastníkem věcí je někdo jiný, čímž žalované znemožnila se bránit, odvolací soud uvedl, že hodnocení věci je nedostatečné již proto, že ne všechna řízení začala dříve, než přešlo vlastnictví k věci ([datum]), když jsou zde rozhodnutí o zajištění výrobků z [datum], [datum], [datum]. Nebyla také hodnocena skutečnost, že v průběhu řízení vlastnictví žalované zaniklo, rozhodnutí o propadnutí věci jsou z let 2015 a 2016. Stále ale platí výše uvedené, tedy že nebylo zjištěno, že by v případě účastenství žalované v řízení a podání odvolání věc před celními orgány skončila jinak, než rozhodnutím o propadnutí zboží a uložením daňové povinnosti žalobkyni. S ohledem na uvedené odvolací soud nesouhlasil ani s tím, že došlo k porušení příčinné souvislosti mezi nezjišťovaným porušením povinnosti a vzniklou (tvrzenou) škodou právě z důvodu naplnění § 2903 o. z.

23. Dále se odvolací soud vyjádřil k závěru zdejšího soudu, dle nějž nelze pominout, že v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně u žalované reklamovala právní vadu spočívající v nedodání zboží s řádnými doklady, které vyžaduje právní řád České republiky, nepožádala o slevu, neodstoupila od kupní smlouvy, tedy že nevyužila postupů z vadného plnění ve smyslu § 2099 o. z., naopak kupní cenu zaplatila, když část zboží již byla zajištěna. Podle náhledu odvolacího soudu jsou tyto závěry zřejmě proto, že jsou uvedeny navíc, nedostatečné. Odvolací soud souhlasil s právním názorem soudu prvního stupně, že čeho se mohla žalobkyně domoci z odpovědnosti za vady, toho se nemůže domáhat jako náhrady škody, jak plyne z § 1925 o. z. Nesouhlasil však s tím, že nedodání řádných dokladů je právní vadou věci, neboť za tu se považuje situace, kdy třetí osoba uplatňuje své právo k věci (§ 1920 o. z.). Jde tedy o vadu věci, jak plyne ze soudem prvního stupně odkazovaného § 2099 odst. 1 o. z. Soud prvního stupně ale s odkazem na příslušnou právní normu nehodnotil, jaké právo na základě této vady mohla žalobkyně konkrétně uplatnit (zda šlo o podstatné či nepodstatné porušení smlouvy, zda se žalobkyně mohla domáhat odstranění vady dodáním řádných dokladů či mohla uplatnit nároky jiné). Bez toho nelze dovodit, že nárokem z odpovědnosti za vady by mohla uspokojit to, co nyní požaduje z odpovědnosti za škodu. Soud prvního stupně se nezabýval ani tím, zda v posuzovaném případě neuplatňuje žalobkyně škodu, která vznikla až v důsledku vadného plnění, jak tvrdí v žalobě. Škodu, která vznikla v důsledku vady věci, žalobkyně požadovat může (viz § 1925 o. z.).

III. Tvrzení stran navazující na závěry odvolacího soudu

24. Vedlejší účastnice v návaznosti na závěry odvolacího soudu odkázala na odst. 16 až 18 rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen SD EU) ze dne [datum] ve věci C-63/06 Profisa, jenž navazuje na rozsudek SD EU ze dne [datum] ve věci C-482/98 Komise versus Itálie, na jejichž základě žalobkyně dovozovala, že pokud výrobky byly legálně vyrobeny na Slovensku jakožto osvobozené od spotřební daně, nemohou být zdaněny na území České republiky. Uvedený závěr dále podpořila odkazem na rozsudek SD EU ze dne [datum] ve věci C-332/21.

25. Žalobkyně v podání ze dne [datum] vzala žalobu zpět co do částky [částka] s příslušenstvím představující obchodní přirážku (ušlý zisk) žalobkyně. Dále se tak po žalované na tomto nároku domáhala pouze náhrady nákupní ceny zboží ve výši [částka] s příslušenstvím. Žalovaná při jednání dne [datum] se zpětvzetím žaloby vyslovila souhlas.

26. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Podle odst. 3 jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala svoji žalobu částečně zpět a žalovaná se zpětvzetím vyslovila souhlas, soud v tomto rozsahu řízení výrokem I zastavil.

27. Dále v tomto podání žalobkyně uvedla, že se domáhá škody, která vznikla v důsledku porušení smluvních povinností žalovanou. Naopak neuplatňuje škodu, kterou by představovaly přímo vady zboží. Vznik škody byl žalobkyni seznatelný až v okamžiku, kdy bylo příslušnými orgány rozhodnuto o propadnutí zboží státu. Žalobkyně v tomto okamžiku již nemohla uplatnit práva z vadného plnění.

28. Žalovaná v podání ze dne [datum] předně namítla, že závazným právním názorem odvolacího soudu a na to navazující výzvou soudu prvního stupně, aby žalovaná prokázala, že v případě využití opravných prostředků proti rozhodnutím celní správy by došlo k odvrácení vzniku škody, bylo na žalovanou přeneseno nesplnitelné důkazní břemeno, neboť finální rozhodnutí příslušných orgánů je závislé na řadě nepředvídatelných skutečností jako je procesní postup účastníka řízení, použitá argumentace, subjektivní hodnocení důkazů, apod. Ze strany soudů tak došlo k porušení zásady rovnosti břemen vyjádřené v čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, jak ji formuloval Ústavní soud ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2899/16, bod.

9. Dále v tomto podání uvedla, že je třeba vyřešit otázku, zda v České republice jako zemi dovozu zboží, dopadá na žalovanou povinnost platby spotřební daně, když byly její výrobky na území Slovenské republiky, jako členském státě původu, vyrobeny z lihu osvobozeného od daně. Vzhledem k rozdílné praxi při výkonu spotřební daně a rozdílném výkladu čl. 27 odst. 2 písm. e), po novelizaci čl. 27 odst. 2 písm. f), směrnice Rady 92/83/EHS nejméně ve dvou členských státech, České a Slovenské republice, a za situace, kdy by národní soudy obou členských států nutně musely dojít ve věci doplňků stravy dodaných žalobkyni ke zcela odlišným právním závěrům, vyplývá, že bylo nutností, aby se Nejvyšší správní soud České republiky obrátil na SD EU s předběžnou otázkou, který z členských států postupuje ve věci doplňků stravy ve formě kapek ekvivalentně a efektivně s akty přijatými EU. Tím, že žalobkyně nesdělila celním orgánům, že vlastníkem zboží je žalovaná, zamezila žalované přístupu ke správnímu soudu. V tomto řízení by žalovaná argumentovala již výše odkazovanou judikaturou SD EU, která by vedla k jejímu úspěchu, neboť předpisy EU a na ně navazující judikatura SD EU mají vyšší právní sílu nežli předpisy a judikatura národního státu. Nadto namítla, že závěry žalobkyní odkazované judikatury NSS a Ústavního soudu nelze v nyní projednávané věci použít, neboť nynější věc je skutkově odlišná v tom, že výrobky byly vyrobeny na Slovensku a na území České republiky byly pouze dovezeny. Dále trvala na své námitce, že žalobkyně se svých práv měla domáhat z titulu vadného plnění.

29. Při jednání dne [datum] strany učinily nesporným, že nákupní cena předmětných výrobků byla žalované plně uhrazena dne [datum]. Při jednání dne [datum] dále učinily nesporným, že veškeré zboží bylo vyrobeno na Slovensku.

30. K odkazované judikatuře SD EU žalobkyně namítla, že judikatura, na níž žalovaná může relevantně odkazovat musí pocházet nejvýše z let 2014 až 2015, neboť pouze takovou judikaturou, ne pozdější, by žalovaná mohla argumentovat v době, kdy probíhalo řízení před celními orgány.

IV. Skutková zjištění a závěry o skutkovém stavu

31. Mezi stranami bylo nesporné, že mezi žalobkyní (kupující) a žalovanou (prodávající), resp. její právní předchůdkyní spol. [právnická osoba], sídlící v České republice, byla dne [datum] uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byla úprava rámcových podmínek pro uzavírání kupních smluv realizovaných na základě objednávek kupujícího (tj. žalobkyně). Součástí kupní smlouvy bylo ujednání čl. II odst. 3, dle něhož veškerá celní a daňová zatížení spojená s dovozem zboží do České republiky nese prodávající (tj. žalovaná). Dle čl. II. odst. 4 se strany dohodly na kupní ceně zboží tak, že je stanovena na bázi smluvních cen dle nabídkového ceníku prodávajícího. Dále bylo ujednáno, že kupující nabývá vlastnické právo ke zboží teprve úplným zaplacením kupní ceny za skutečně dodané zboží (srov. čl. II. odst. 5) a dále, že nebezpečí škody na zboží přechází na kupujícího okamžikem převzetí zboží od prodávajícího nebo okamžikem, kdy mu prodávající umožní nakládat s tímto zbožím (srov. čl. II. odst. 6). Dle čl. II. odst. 8 kupní smlouvy se dále prodávající zavázal dodat zboží, umožnit kupujícímu nabýt vlastnické právo a předat kupujícímu společně se zbožím doklady a jiná plnění, která vyžaduje právní řád České republiky, zejména zákon o léčivech, zákon o obalech. V případě, že by prodávající nesplnil výše uvedené povinnosti, zavázal se uhradit kupujícímu škody vzniklé v důsledku tohoto porušení v plné výši. Dále bylo ujednáno, že jakost, úprava balení a značení dodávaných výrobků musí odpovídat platné legislativě (srov. čl. III. odst. 1). V čl. IV. odst. 2 kupní smlouvy pak bylo ujednáno, že reklamaci skrytých vad je kupující oprávněn uplatnit u prodávajícího kdykoli po dobu expirační doby a požadovat výměnu zboží za bezvadné, dodání chybějícího zboží, slevu z kupní ceny nebo ohledně daného zboží odstoupit od kupní smlouvy a požadovat vrácení kupní ceny. V případě, že je kupujícím požadována výměna vadného zboží za bezvadné, vrátí kupující prodávajícímu vadné zboží proti bezvadnému.

32. Nákupní ceny soud zjistil z ceníku výrobků [právnická osoba] platného od [datum], přičemž k jednotlivým výrobkům jsou tyto ceny uvedeny v tabulce níže.

33. V listopadu a prosinci 2014 provedly celní orgány (Celní úřad Jihočeského kraje, Celní úřad pro Plzeňský kraj, Celní úřad pro Pardubický kraj, Celní úřad pro Moravskoslezský kraj a Celní úřad pro hlavní město Prahu) místní šetření u žalobkyně, přičemž proběhla kontrola zdanění potravinových doplňků s obsahem lihu dodávaných žalovanou. Celní orgány dospěly k závěru, že daňové doklady neobsahovaly náležitosti dle §§ 5 a 74 ZoSD. Žalobkyně dobrovolně zajištěné zboží vydala celním orgánům (srov. Protokol o místním šetření Celního úřadu pro hl. město Prahu ze dne [datum], č. j. [č. účtu]-510000-31; Protokol o místním šetření Celního úřadu pro Jihočeský kraj ze dne [datum], č. j. [č. účtu]-520000-31; Protokol o místním šetření Celního úřadu pro Plzeňský kraj ze dne [datum], č. j. 90263-3/2014-600000-31, Protokol o místním šetření Celního úřadu pro Plzeňský kraj ze dne [datum], č. j. 3266-2/2015-600000-31, Protokol o místním šetření Celního úřadu pro Pardubický kraj ze dne 2 12. 2014, č. j. 62207-2/2014-590000-32.1, Oznámení o místním šetření Celního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne [datum], č. j. 77205-3/2015-530000-31, Protokol o ústním jednání při místním šetření Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne [datum], č. j. 108543-2/2014-570000-31).

34. Žalobkyně byla celními orgány vyzvána k podání vysvětlení a předložení dokladů ohledně spotřební daně týkající se vybraných výrobků (srov. výzva Celního úřadu pro Plzeňský kraj ze dne [datum]).

35. Z rozhodnutí Celního úřadu pro hl. město Prahu ze dne [datum], č. j. 165793-2/2014-510000-31, soud zjistil, že kontrolovaná osoba (žalobkyně) potvrdila, že je vlastníkem vybraných výrobků, které byly rozhodnutím zajištěny ve skladovacím prostoru celního úřadu; důvodem zajištění bylo to, že předložené daňové doklady neobsahovaly veškeré náležitosti dle ZoSD, když neobsahovaly výši spotřební daně pro objemové procento lihu ve výrobku. Proti danému rozhodnutí bylo možno se odvolat. Rozhodnutím Celního úřadu hlavního města Prahy ze dne [datum] pak bylo rozhodnuto o propadnutí tam uvedených konkrétních výrobků s odůvodněním, že zboží, jehož doklady neobsahovaly zákonem vyžadované náležitosti, bylo předmětem spotřební daně, a nejednalo se přitom o vybrané výrobky pro osobní spotřebu a ani nebylo prokázáno případné oprávněné nabytí výrobků za ceny bez spotřební daně. Proti uvedenému rozhodnutí bylo přípustné odvolání.

36. Shodné skutečnosti byly dále zjištěny též z rozhodnutí o zajištění Celního úřadu pro Jihočeský kraj ze dne [datum], č. j. 73632-2/2014-520000-31, rozhodnutí o propadnutí zboží Celního úřadu pro Jihočeský kraj ze dne [datum], č. j. 25400-2/2015-520000-31, rozhodnutí o zajištění Celního úřadu pro Plzeňský kraj ze dne [datum], č. j. 90263-4/2014-600000-31, rozhodnutí o propadnutí zboží Celního úřadu pro Plzeňský kraj ze dne [datum], č. j. 9745/2015-600000-12, rozhodnutí o zajištění Celního úřadu pro Pardubický kraj ze dne [datum], č. j. 32587-3/2015-590000-32.1, rozhodnutí o propadnutí zboží Celního úřadu pro Pardubický kraj ze dne [datum], č. j. 989/2016-590000-12, rozhodnutí o zajištění Celního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne [datum], č. j. 167141-4/2014-530000-31, rozhodnutí o zajištění Celního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne [datum], č. j. 26525-4/2015-530000-31, rozhodnutí o propadnutí zboží Celního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne [datum], č. j. 77205-9/2015-530000-31, rozhodnutí o zajištění Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne [datum], č. j. 108543-3/2014-570000-31, rozhodnutí o propadnutí zboží Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne [datum], sp. zn. 5386-2/2016-570000-12, přičemž druhy a počet zboží, o jehož propadnutí bylo rozhodnuto, jsou uvedeny v tabulce níže.

37. Soud dále zjistil, že žalobkyně byla vyzvána k podání daňových přiznání z lihu a k zaplacení spotřební daně za zajištěné zboží (srov. výzva Celního úřadu pro hl. město Prahu ze dne [datum], č. j. [č. účtu]-510000-31, k podání daňového přiznání ke spotřební dani, výzva Celního úřadu pro hl. město Prahu ze dne [datum], č. j. [č. účtu]-510000-31, k podání daňového přiznání ke spotřební dani, výzva Celního úřadu pro Plzeňský kraj ze dne [datum], č. j. 90263-5/2014-600000-31, k prokázání zdanění zajištěného zboží). Žalobkyně daňové přiznání podala dne [datum], [datum] (srov. 3 x přiznání ke spotřební dani z lihu k Celnímu úřadu pro hl. město Prahu), přičemž přiznala daň ve výši [částka], [částka] a [částka]

38. Následně bylo celními orgány ve vztahu k žalobkyni rozhodnuto o povinnosti k náhradě nákladů za uskladnění zajištěných vybraných výrobků (srov. rozhodnutí Celního úřadu pro Jihočeský kraj ze dne [datum], č. j. 25400-6/2015-520000-11, o náhradě nákladů za uskladnění zajištěných vybraných výrobků ve výši [částka] za uskladnění v 790 ks lahví lihovin, rozhodnutí Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne [datum], sp. zn. 5386-4/2016—570000-12, o stanovení nákladů na uskladnění tam uvedených zajištěných výrobků v celkové výši [částka], rozhodnutí Celního úřadu pro Pardubický kraj, č. j. 989-4/2016-590000-12, ze dne [datum] o stanovení nákladů na uskladnění zajištěných výrobků v celkové výši [částka], rozhodnutí Celního úřadu pro Plzeňský kraj, č. j. 9745-9/2015-600000-11, o uložení žalobkyni povinnosti uhradit náhradu nákladů za uskladnění zajištěných výrobků v celkové výši [částka] ze dne [datum], rozhodnutí Celního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne [datum], č. j. 65177-6/2016-510000-12, o uložení náhrady za uskladnění vybraných výrobků ve výši [částka]).

39. Z výzvy žalobkyně ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k uhrazení dlužné částky ve výši [částka] do [datum], a to za hodnotu zabaveného zboží včetně obchodní přirážky ve výši [částka], za spotřební daň ve výši [částka] a za náhradu za uskladnění vyúčtované Celním úřadem pro Jihočeský kraj ve výši [částka] a Celním úřadem pro Plzeňský kraj ve výši [částka]. Další výzvou ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k uhrazení dlužné částky ve výši [částka] do [datum], přičemž v této výzvě byly doplněny zbývající výše uvedené náklady za uskladnění a byla jinak vyčíslena spotřební daň, a to částkou ve výši [částka].

40. Z výpisu z účtu žalované u [právnická osoba] soud zjistil, že žalobkyně za dodané zboží zaplatila kupní cenu dne [datum], kdy uhradila částky ve výši [částka], [částka], [částka], [částka], [částka] a [částka], a to na základě faktury č. [hodnota] znějící na částku [částka], faktury č. [hodnota] na částku [částka], faktury č. [hodnota] znějící na částku [částka], faktury č. [hodnota] znějící na částku [částka], faktury č. [hodnota] znějící na částku [částka], faktury č. [hodnota] znějící na částku [částka]. Mezi stranami pak bylo nesporné, že se jednalo o poslední platby, které byly žalobkyní žalované zaplaceny, přičemž další objednávky žalobkyně byly následně stornovány. Mezi stranami tak bylo výslovně nesporné, že poslední faktury byly žalobkyní uhrazeny žalované dne [datum].

41. Z e-mailové komunikace mezi [jméno FO], zaměstnankyní žalobkyně, a [jméno FO], zaměstnankyní žalované, ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně požádala o stornování objednávek 354140 z předchozího týdne, na což reagovala žalovaná v tom smyslu, že se omlouvá za problémy, které celní správa žalobkyni způsobila a samozřejmě objednávku stornuje a další záležitosti ohledně zajištění bude žalovaná vyřizovat s celní deklarantkou žalobkyně. Mezi stranami bylo v daném ohledu nesporné, že se jednalo o první doložitelnou komunikaci ohledně vadného plnění ze strany žalované.

42. Z účastnického výslechu jednatele žalované a vedlejší účastnice soud zjistil následující skutečnosti: zboží bylo vyrobeno na Slovensku a bylo dodáváno slovenskou firmou žalované, která jej následně předprodávala žalobkyni. [jméno FO]. [jméno FO] od žalobkyně možnost přímých odběrů ze Slovenska odmítl s tím, že pro něj je organizačně jednodušší odebírat zboží od české firmy. Takže nakonec bylo dohodnuto, že slovenská firma bude dodávat toto zboží firmě [právnická osoba], a [právnická osoba] zůstane i nadále dodavatelem žalobkyně. Dále uvedl, že slovenská firma žádné spory neměla ani se žalobkyní ani s českou celní správou, pouze v minulosti, když ještě slovenská firma [právnická osoba] neexistovala a v České republice výrobky pod stejnou značkou vyráběla původní firma [právnická osoba] se sídlem v Praze, tak byly problémy s celní správou a s tím, že česká celní správa porušuje právo Evropské unie a doplňky stravy označuje za výrobky, které jsou předmětem spotřební daně. V jiném členském státě žádné spory dle jednatele vedeny nejsou. Dále uvedl, že v České republice v současné době probíhají i jiné spory, které však dosud nebyly rozhodnuty. Pokud se týká komunikace mezi žalobkyní a žalovanou, k tomu jednatel zopakoval, že proběhla emailová komunikace o stornování objednávek s tím, že on sám komunikoval s obchodním ředitelem žalobkyně, který mu na dotaz sdělil, že jsou problémy s celní správou, nicméně k tomu nic nesmí sdělit, protože je vázán mlčenlivostí pod hrozbou pokuty; rovněž celní deklarantka žalobkyně paní [jméno FO] s jednatelem odmítla komunikovat. Jednatel dále popsal průběh expedice zboží ze Slovenska do České republiky a uvedl, že od stornování poslední objednávky ze dne 6. 11. nebyla učiněna žádná další objednávka a nebyla ani učiněna žádná další dodávka. Pokud se týká dopisu, jímž byl informován o zajištění zboží českou celní správou, tak na ten nereagoval, neboť se v té době již nedalo nic dělat, nedalo se vstoupit do daného řízení. Navíc žalobkyně zboží zaplatila a převzala jej i s tvrzenými vadami.

43. Z dalších provedených důkazů (tj. protokoly o zkoušce ze dne [datum], listiny vydané Celním úřadem [adresa] a Celním ředitelstvím Slovenské republiky, faktury vystavené žalovanou coby dodavatelem žalobkyni coby odběratelem za dodávku extraktů [právnická osoba], a to faktura č. [hodnota] ze dne [datum], faktura č. [hodnota] ze dne [datum], faktura č. [hodnota] ze dne [datum], faktura č. [hodnota] ze dne [datum], faktura č. [hodnota] ze dne [datum], faktura č. [hodnota] ze dne [datum], faktura č. [hodnota] ze dne [datum], faktura č. [hodnota] ze dne [datum], faktura č. [hodnota] ze dne [datum], faktura č. [hodnota] ze dne [datum], žádost o šetření, resp. dožádání ze dne [datum] vydaná Celním úřadem pro hl. m. Prahu a reakce Celního úřadu [adresa] ze dne [datum], přípis Celního ředitelství Slovenské republiky ze dne [datum], protokol Celního úřadu [adresa] ze dne [datum] o daňové kontrole, seznam vytvořený žalobkyní, na základě něhož dospěla k výši žalované částky) soud nezjistil žádné skutečnosti relevantní pro rozhodnutí ve věci, pročež se jimi v tomto rozsudku pro nadbytečnost nezabýval. Zmíněné faktury nadto nebyly provedeny k důkazu ani z toho důvodu, že žalobkyně nebyla schopna potvrdit, že se dané faktury týkají předmětného zboží. Pro nadbytečnost a z důvodu hospodárnosti pak soud neprovedl výslech celních deklarantů, neboť dle soudu byl na základě shora provedeného dokazování dostatečně zjištěn skutkový stav věci.

44. Soud tak dospěl ke skutkovému závěru tak, jak se podává z výše vyložených důkazů. Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně sídlící v České republice uzavřela dne [datum] rámcovou smlouvu výše popsaného znění, na jejímž základě byly dále uzavírány jednotlivé kupní smlouvy, přičemž ve vztahu k předmětnému zboží byly tyto smlouvy uzavírány dle ceníku účinného od [datum]. Celními orgány bylo následně v důsledku neuhrazení spotřební daně toto zboží zabaveno a dále bylo rozhodnuto o jeho propadnutí. Žalobkyně uhradila spotřební daň a též náklady na uskladnění zboží. Ohledně druhů, počtů a nákupních cen zabaveného zboží v porovnání s nárokem uplatněným žalobkyní dle sestaveného přehledu zajištěného zboží soud uvádí svá skutková zjištění v této tabulce: [adresa] Jihočeský kraj Plzeňský kraj Pardubický kraj Jihomoravský kraj Moravskoslezský kraj Celkem Ceny dle ceníku Cena celkem Počty dle přehledu zajištění sestaveného žalobkyní Rozdíl Rozdíl v uplatněné ceně Benedikt lékařský 32 1 20 53 48 2544 53 0 0 Celík zlatobíl 36 25 21 82 48 3936 83 1 48 Divizna velkokvětá 29 63 92 48 4416 92 0 0 Ethinacea purpurea 42 33 50 20 145 48 6960 145 0 0 Eleuterokok ostnatý 28 1 2 33 64 48 3072 64 0 0 Feminan [právnická osoba] 41 41 93 3813 41 0 0 Ginkgo biloba 36 18 23 27 20 124 48 5952 124 0 0 Hapaven [právnická osoba] 23 23 93 2139 23 0 0 Hloh obecný 39 33 55 17 43 52 239 48 11472 239 0 0 Jeřáb ptačí 77 59 104 55 90 76 461 48 22128 461 0 0 Jírovec maďal 23 18 13 13 67 48 3216 69 2 96 Klanopraška čínská 28 14 32 13 15 1 103 48 4944 103 0 0 Klimakten [právnická osoba] 34 5 26 11 76 93 7068 76 0 0 Kontryhel obecný 56 12 9 45 22 144 48 6912 144 0 0 Ledvinová směs 60 17 14 91 48 4368 91 0 0 Lichořeřišnice větší 368 340 164 226 299 201 1598 48 76704 1601 3 144 Lymfavit [právnická osoba] 38 11 24 15 5 93 93 8649 93 0 0 Měsíček lékařský 47 47 48 2256 47 0 0 Neuren [právnická osoba] 4 4 93 372 4 0 0 Ostropestřec mariánský 147 113 36 106 187 116 705 48 33840 705 0 0 Průdušková směs 67 11 9 87 48 4176 87 0 0 Rakytník řešetlákový 27 1 27 7 62 48 2976 62 0 0 Rozrazil lékařský 43 2 10 31 86 48 4128 86 0 0 Řimbaba obecná 64 28 1 14 57 28 192 48 9216 192 0 0 Srdečník obecný 13 7 48 58 126 48 6048 127 1 48 [adresa] lékařský 5 13 24 13 55 48 2640 65 10 480 Svízel syřišťový 54 8 23 19 65 28 197 48 9456 197 0 0 Třezalka tečkovaná 22 3 18 9 52 48 2496 52 0 0 Tužebník jilmový 61 25 28 18 30 8 170 48 8160 172 2 96 Uklidňující směs 35 35 48 1680 37 2 96 Venavit [právnická osoba] 15 15 93 1395 15 0 0 Vrbovka malokvětá 19 6 23 6 54 48 2592 54 0 0 Žaludeční směs 86 86 48 4128 86 0 0 Žilní směs 21 21 15 8 18 83 48 3984 83 0 0 Celkem 277836 1008 Částka uplatněná žalobou 278842 Rozdíl 1006 V. Právní posouzení 45. Soud při právním posuzování věci vycházel z právní úpravy dle o. z. (tj. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinného od [datum]), neboť jak vyplývá z obsahu kupní smlouvy uzavřené stranami dne [datum], strany se na takové právní úpravě dohodly.

46. Dle § 2894 o. z. platí, že povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

47. Dle § 2900 o. z. platí, že vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

48. Dle § 2903 odst. 1 o. z. platí, že nezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit.

49. Dle § 2913 o. z. platí, že poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Dle druhého odstavce se škůdce povinnosti k náhradě zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.

50. Dle § 2951 odst. 1 se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

51. Dle § 2952 věty první se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

52. Dle § 2969 odst. 1 se při určení výše škody na věci vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

53. Směrnice Rady 92/83/EHS ze dne [datum] o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů ve znění před novelou provedenou směrnicí Rady EU 2020/1151 v čl. 27 obsahovala následující úpravu: „1. Členské státy mohou osvobodit výrobky, na které se vztahuje tato směrnice, od harmonizované spotřební daně za podmínek, které samy stanoví za účelem zajištění správného a jednoznačného uplatňování těchto úlev a předcházení daňovým únikům, vyhýbání se daňovým povinnostem nebo zneužití daňového režimu, a) jsou-li tyto výrobky distribuovány ve formě lihu, který byl plně denaturován v souladu s požadavky některého členského státu, pokud tyto požadavky byly řádně oznámeny a schváleny v souladu s odstavci 3 a 4. Tato osvobození budou podmíněna uplatněním ustanovení směrnice 92/12/EHS týkajících se obchodního pohybu plně denaturovaného alkoholu; b) jsou-li tyto výrobky denaturovány v souladu s požadavky některého členského státu a používány pro výrobu jakéhokoli výrobku, který není určen pro lidskou spotřebu; c) jsou-li tyto výrobky používány pro výrobu octa kódu KN 2209; d) jsou-li tyto výrobky používány pro výrobu léků vymezených ve směrnici 65/65/EHS; e) jsou-li tyto výrobky používány pro výrobu přísad při výrobě potravin a nealkoholických nápojů, jejichž obsah alkoholu nepřesahuje 1,2 % objemových; f) jsou-li používány jako takové nebo jako složka polotovarů k výrobě plněných nebo jinak zpracovávaných potravin pod podmínkou, že obsah alkoholu v žádném případě nepřesahuje 8,5 litrů čistého alkoholu na 100 kg výrobku v případě čokolád, popřípadě 5 litrů čistého alkoholu na 100 kg výrobku v případě jiných výrobků.

2. Členské státy mohou osvobodit výrobky, na které se vztahuje tato směrnice, od harmonizované spotřební daně za podmínek, které samy stanoví za účelem zajištění správného a jednoznačného uplatňování těchto úlev a pro předcházení daňovým únikům, vyhýbání se daňovým povinnostem nebo zneužití daňového režimu, jsou-li používány a) jako vzorky pro analýzu, pro nezbytné výrobní zkoušky nebo pro vědecké účely; b) pro vědecký výzkum; c) pro lékařské účely v nemocnicích a v lékárnách; d) ve výrobním procesu, pokud hotový výrobek neobsahuje alkohol; e) při výrobě složeného výrobku, který není předmětem spotřební daně podle této směrnice.

3. Do [datum] a tři měsíce před každou zamýšlenou následnou změnou vnitrostátních právních předpisů oznámí každý členský stát Komisi zároveň s příslušnými údaji denaturační prostředky, které hodlá využívat pro účely odst. 1 písm. a). Komise předá tato oznámení ostatním členským státům do jednoho měsíce od obdržení.

4. Jestliže do dvou měsíců od uvědomění ostatních členských států Komise ani žádný členský stát nepožádá, aby záležitost projednala Rada, považuje se oznámený postup denaturace za Radou schválený. Jsou-li v uvedené lhůtě podány námitky, musí být rozhodnutí přijato postupem podle článku 24 směrnice 92/12/EHS.

5. Zjistí-li členský stát, že osvobození určitého výrobku od daně podle odst. 1 písm. a) nebo b) vede k daňovému úniku, vyhýbání se daňovým povinnostem nebo k zneužití daňového režimu, může odmítnout osvobození udělit nebo už udělené osvobození zrušit. Daný členský stát o tom neprodleně uvědomí Komisi. Komise toto sdělení předá ostatním členským státům do jednoho měsíce od obdržení. Konečné rozhodnutí bude přijato postupem podle článku 24 směrnice 92/12/EHS. Členské státy nejsou povinny přiznat tomuto rozhodnutí zpětnou působnost.

6. Členské státy mohou uplatňovat uvedená osvobození od daně formou vrácení již odvedené spotřební daně.

54. Směrnicí Rady EU 2020/1151 bylo do odst. 2 výše citovaného článku doplněno písm. f) následujícího znění: „f) při výrobě doplňků stravy definovaných ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/46/ES, které obsahují líh, pokud jednotkové balení doplňku stravy propuštěného ke spotřebě nepřekračuje 0,15 litru a doplňky stravy jsou uváděny na trh podle článku 10 uvedené směrnice.“ 55. Dle čl. 1 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/46/ES ze dne [datum] o sbližování právních předpisů členských států týkajících se doplňků stravy: „Tato směrnice se vztahuje na doplňky stravy uváděné na trh a nabízené jako potraviny. Tyto výrobky se dodávají konečnému spotřebiteli pouze balené.“ Dle čl. 11 odst. 1 uvedené směrnice: „Aniž je dotčen čl. 4 odst. 7, nesmějí členské státy z důvodu složení, výrobních specifikací, obchodní úpravy nebo označování zakázat nebo omezit obchodování s výrobky uvedenými v článku 1, které jsou v souladu s touto směrnicí a popřípadě s akty Společenství přijatými k provedení této směrnice.“ 56. Dle čl. 7 odst. 1 Směrnice Rady 2008/118/ES ze dne [datum] o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS: „Daňová povinnost ke spotřební dani vzniká okamžikem propuštění ke spotřebě a v členském státě, v němž k tomuto propuštění došlo.“ 57. Dle § 71 odst. 1 písm. a) a b) ZoSD ve znění účinném do [datum]: „(1) Od daně je také osvobozen líh a) určený k použití jako materiál vstupující v rámci podnikatelské činnosti do výrobků při výrobě potravin, potravních doplňků, látek přídatných, látek určených k aromatizaci potravin a látek pomocných, s výjimkou výrobků uvedených pod kódy nomenklatury 2207 a 2208, b) ve výrobcích potravinářských uvedených pod písmenem a), pokud obsah lihu v nich nepřesahuje 8,5 litru etanolu ve 100 kg výrobku u čokoládových výrobků nebo 5 litrů etanolu ve 100 kg výrobku u ostatních výrobků, a etanol obsažený v léčivech; toto osvobození se nevztahuje na výrobky uvedené pod kódy nomenklatury 2207 a 2208.“ 58. Zdanění výrobků osob spojených s žalovanou se opakovaně zabývaly správní soudy, přičemž tuto judikaturu (včetně judikatury Ústavního soudu) Nejvyšší správní soud přehledně shrnul v rozsudku ze dne [datum], č. j. 8 Afs 21/2013-54. Pro nyní projednávanou věc je podstatný závěr vyjádřený v bodě 45 dle nějž, pro účely sazebního zařazení tedy označení výrobku za doplněk stravy není relevantní. Naopak je zřejmé, že určité doplňky stravy jsou zařazovány pod kód 2208 celního sazebníku jako alkoholické nápoje. Dále v bodě 54 Nejvyšší správní soud uvedl: „Nejvyšší správní soud nadto doplňuje, že směrnice 92/83/EHS i zákon o spotřebních daních obsahují taxativní výčet výrobků, které mohou být (v případě čl. 27 směrnice), resp. jsou (v případě § 71 zákona), osvobozeny od daně. Doplňky stravy kódu 2208 do tohoto výčtu nespadají, naopak u nich zákon v § 71 odst. 1 písm. b) osvobození od daně vylučuje. Dle tohoto ustanovení je totiž od spotřební daně osvobozen líh ‚ve výrobcích potravinářských uvedených pod písmenem a), pokud obsah lihu v nich nepřesahuje 8,5 litru etanolu ve 100 kg výrobku u čokoládových výrobků nebo 5 litrů etanolu ve 100 kg výrobku u ostatních výrobků, a etanol obsažený v léčivech; toto osvobození se nevztahuje na výrobky uvedené pod kódy nomenklatury 2207 a 2208‘.“ 59. K argumentaci žalované ohledně osvobození od spotřební daně uplatňovaného ve Slovenské republice se Nejvyšší správní soud vyjádřil v rozsudku ze dne [datum], č. j. 7 Afs 166/2017-19, přičemž v bodě 21 uvedl: „Stěžovatelka dále namítla, že městský soud nepřihlédl k tomu, že výklad zastávaný orgány České republiky je rozporný s praxí ve Slovenské republice, kde stěžovatelčiny doplňky stravy spotřební dani nepodléhají, případně také s praxí v dalších zemích EU, kde jsou doplňky stravy od spotřební daně osvobozeny na základě čl. 27 směrnice 92/83/EHS. Ani s touto námitkou se Nejvyšší správní soud neztotožňuje. Stěžovatelkou předkládaná osvědčení dokládají pouze to, že melasový líh pod kódem KN 2207 10 00 je ve Slovenské republice jakožto vstupní surovina osvobozen od spotřební daně podle § 40 odst. 1 písm. b) zákona č. 530/2011 Z. z. Městský soud přitom správně poukázal na to, že zákon o spotřebních daních v § 71 výslovně z osvobození od spotřební daně vylučuje výrobky spadající pod kód KN 2208 a že z čl. 27 směrnice 92/83/EHS nelze jakkoliv dovozovat, že by stěžovatelčiny výrobky mohly osvobození od daně podléhat. Na podporu svého závěru městský soud poukázal na zákonnou úpravu implementující směrnici 92/83/EHS v Polsku či Rakousku, kde výrobky obdobné těm stěžovatelčiným osvobození od daně nepodléhají. Tím městský soud zároveň vyvrátil stěžovatelčino tvrzení, že doplňky stravy jsou v členských státech EU od spotřební daně osvobozeny. Závěr městského soudu je přitom v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 8 Afs 21/2013-54, v němž se zdejší soud touto otázkou již zabýval a uzavřel, že ‚směrnice 92/83/EHS i zákon o spotřebních daních obsahují taxativní výčet výrobků, které mohou být (v případě čl. 27 směrnice), resp. jsou (v případě § 71 zákona), osvobozeny od daně. Doplňky stravy kódu 2208 do tohoto výčtu nespadají, naopak u nich zákon v § 71 odst. 1 písm. b) osvobození od daně vylučuje.‘.“ 60. SD EU se v žalovanou namítaném rozsudku ze dne [datum] ve věci C-63/06 zabýval předběžnou otázkou, zda je třeba, vzhledem k odlišnostem mezi různými jazykovými verzemi směrnice 92/83, vykládat čl. 27 odst. 1 písm. f) této směrnice tak, že ukládá členským státům povinnost osvobodit od spotřební daně líh dovozený na celní území Evropských společenství obsažný v čokoládových výrobcích určených k přímé spotřebě, pokud obsah alkoholu obsaženého v čokoládových výrobcích nepřesahuje 8,5 litru na 100 kg výrobku. Soudní dvůr Evropské unie dospěl k závěru, že místo, kde je líh k výrobě používán, není v tomto ohledu relevantní. Mimoto cíl, který osvobození stanovená směrnicí 92/83 sledují, je zejména vyloučit dopad spotřebních daní u alkoholu jako meziproduktu, který je součástí složení jiných spotřebních nebo průmyslových výrobků, přičemž odkázal na rozsudek ve věci Itálie v. Komise C-482/98. Kromě toho představuje osvobození výrobků uvedených v čl. 27 odst. 1 směrnice 92/83 zásadu a odmítnutí tohoto osvobození výjimku. Možnost přiznaná členským státům týmž ustanovením, aby stanovily podmínky „za účelem zajištění správného a jednoznačného uplatňování těchto úlev a předcházení daňovým únikům, vyhýbání se daňovým povinnostem nebo zneužití daňového režimu“, nemůže zpochybnit bezpodmínečnou povahu povinnosti osvobození stanovené v uvedeném ustanovení.

61. V dalším žalovanou namítaném rozsudku SD EU ze dne [datum] ve věci C-332/201 se SD EU zabýval předběžnou otázkou, zda musí být čl. 27 odst. 1 písm. e) směrnice 92/83, v kontextu cílů a obecné systematiky směrnice, vykládán v tom smyslu, že jakmile jsou výrobky typu ‚líh‘ určené k uvedení na trh v jiném členském státě již uvolněny ke spotřebě v prvním členském státě a jsou osvobozené od spotřební daně, neboť jsou použity k výrobě přísad určených k použití při výrobě nealkoholických nápojů s obsahem alkoholu nepřesahujícím 1,2 % objemových, musí s nimi členský stát určení zacházet stejným způsobem na svém území. SD EU vyšel z toho, že v dotčené věci byly přísady v původním řízení propuštěny ke spotřebě ve smyslu směrnice 2008/118 v členském státě jejich výroby, a to v Irsku, a že tento členský stát použil na tyto přísady osvobození od daně stanovené v čl. 77 písm. a) bodě iii) daňového zákona z roku 2003, který provádí čl. 27 odst. 1 písm. e) směrnice 92/83. Na tomto základě dospěl k závěru, že členský stát určení uvedených přísad je povinen s nimi zacházet od jejich vstupu na své území stejným způsobem, ledaže by existovaly důvody odůvodňující konstatování, že toto osvobození od daně bylo uplatněno nesprávně nebo že došlo k daňovému úniku, vyhýbání se daňovým povinnostem nebo zneužití daňového režimu (bod. 56). Dále dospěl k závěru, že čl. 27 odst. 1 písm. e) směrnice 92/83 musí být vykládán v tom smyslu, že pokud je líh propuštěn ke spotřebě v členském státě, ve kterém je osvobozen od spotřební daně, neboť byl použit pro výrobu přísad při výrobě nealkoholických nápojů, jejichž obsah alkoholu nepřesahuje 1,2 % objemových, a následně je uváděn na trh v jiném členském státě, je tento členský stát povinen zacházet na svém území s tímto lihem stejným způsobem, pokud první členský stát správně uplatnil osvobození od daně stanovené v tomto ustanovení a neexistuje žádná indicie o daňovém úniku, vyhýbání se daňovým povinnostem nebo zneužití daňového režimu (bod 58).

62. Žalovanou namítaná judikatura SD EU však na nyní projednávanou věc nedopadá, neboť v obou případech SD EU řešil situaci, kdy šlo o případ použitého lihu jako meziproduktu v situacích výslovně vymezených čl. 27 směrnice 92/83, a to v prvním případě čl. 27 odst. 1 písm. f) a v druhém případě čl. 27 odst. 1 písm. e). V žádném z uvedených judikátů se SD EU nezabýval otázkou doplňků stravy. Jak bylo vyloženo výše (srov. body 50 a 51) osvobození pro doplňky stravy bylo do směrnice vtěleno až směrnicí Rady EU 2020/1151. V rozhodné době (tedy v letech 2014 a 2015) uvedená směrnice toto osvobození neobsahovala. Uvedené výrobky pak nelze zahrnout ani pod čl. 27 odst. 2 písm. e) citované směrnice, jenž se týká osvobození „při výrobě složeného výrobku, který není předmětem spotřební daně podle této směrnice.“ Podmínkou tohoto osvobození tak je, aby výsledný produkt nebyl předmětem spotřební daně podle této směrnice, což však, jak bylo již výše vysvětleno ustálenou judikaturou NSS (srov. body 55 a 56), nebyl případ výrobků žalované, neboť tyto výrobky je třeba zařadit pod kód nomenklatury 2208, tedy jako lihovinu, která byla předmětem spotřební daně podle dané směrnice.

63. Jelikož dosud nedošlo v Evropské unii k plné harmonizaci spotřebních daní, uplatňuje směrnice Rady 2008/118/ES princip zdanění podle země určení, dle nějž je výrobek zdaňován v zemi spotřeby. Jak vyplynulo ze shodných tvrzení stran, výrobky sice byly vyrobeny na Slovensku, byly však určeny k prodeji žalované, resp. její právní předchůdkyně, do České republiky za tím účelem, aby je právní předchůdkyně žalované dále prodala žalobkyni, která teprve měla tyto výrobky prodávat koncovým spotřebitelům k přímé spotřebě. Výrobky tak měly být dle čl. 7 směrnice Rady 2008/118/ES tzv. propuštěny ke spotřebě až na území České republiky, a tudíž měly být též zdaněny podle daňových předpisů uplatňovaných v České republice.

64. Bylo tak povinností žalované výrobky zdanit, kteroužto povinnost porušila. Porušila tak rovněž čl. II bod 3) rámcové kupní smlouvy sjednané s žalobkyní, a tudíž došlo k porušení povinnosti ve smyslu § 2913 o. z. V důsledku porušení povinnosti žalované žalobkyni vznikla škoda spočívající jednak v hodnotě zboží, které jí bylo zabaveno a následně propadlo státu, jednak v uhrazené spotřební dani, kterou byla povinna místo žalované uhradit, jednak v nákladech na uskladnění při zabavení zboží celními orgány.

65. Obranu žalované spočívající v tom, že došlo k porušení prevenční povinnosti žalobkyně, pokud se v celním řízení nebránila (nepodala odvolání) a pokud celní orgány řádně neinformovala o sjednané výhradě vlastnického práva, čímž zabránila žalované se postupům celních orgánů bránit, shledal soud nedůvodnou, neboť, jak plyne z výše uvedeného, i kdyby se žalobkyně v řízeních bránila (či by v těchto řízeních vystupovala žalovaná), nemohla by tato řízení dopadnout jinak.

66. Rovněž soud shledal nedůvodnou obranu žalované odkazující na to, že žalobkyně měla svá práva uplatnit z titulu vadného plnění, čímž je vyloučeno právo na náhradu škody. Nezaplacení spotřební daně nelze považovat ani za právní ani za materiální vadu prodávané věci, nýbrž jde o porušení jiné (tzv. vedlejší) povinnosti. Žalobkyně tak sice měla právo od smlouvy odstoupit, avšak z titulu obecné úpravy odstoupení od smlouvy, tedy z důvodu podstatného porušení povinností žalovanou, nikoliv z titulu práva z vadného plnění. Bylo však na žalobkyni, zda tohoto práva využije. Nevyužití práva odstoupit od smlouvy nikterak nevylučuje právo na náhradu škody.

67. Ohledně námitky žalované, dle níž došlo k porušení základních práv žalované tím, že byla zatížena nesplnitelným důkazním břemenem, pokud měla v řízení prokázat, že při využití opravných prostředků by ke vzniku škody nedošlo, soud předně uvádí, že v tomto ohledu nemohl postupovat jinak, neboť byl vázán závazným právním názorem odvolacího soudu. Nadto se zdejší soud ztotožňuje s vyjádřením žalované, že na žalované bylo toliko, aby uvedla případnou argumentaci, kterou by se při užití opravných prostředků bránila. Otázka, zda tato argumentace by mohla být důvodnou a mohla tak vést k úspěchu ve věci, již je otázkou právní, a právě touto otázkou se soud výše zabýval. Žalovaná tak nebyla zatížena nesplnitelným procesním břemenem, a tudíž k zásahu do základních práv žalované nedošlo.

68. Ohledně výše škody soud vycházel z nákupních cen bez DPH sjednaných s žalovanou, neboť právě tak byla stranami určena též obvyklá cena výrobků ve smyslu § 2969 odst. 1 o. z. Žalobkyně však žalobou uplatnila větší počet výrobků, než o jejichž propadnutí bylo reálně rozhodnuto (a to Celík zlatobýl o 1, Jírovec maďal o 2, Lichořeřišnice větší o 3, Srdečník obecný o 1, [adresa] lékařský o 10, Tužebník o 2, Uklidňující směs o 2). U zbylé části výrobků bylo prokázáno, že k rozhodnutí o jejich propadnutí došlo, přičemž hodnota těchto výrobků v nákupních cenách představuje částku [částka]. Ve zbývající částce ohledně tohoto nároku, tedy v částce [částka] s příslušenstvím, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Ve vztahu k uhrazené spotřební dani a uhrazených nákladech na skladování soud shledal žalobu důvodnou v plném rozsahu, neboť rovněž tato škoda žalobkyni vznikla v příčinné souvislosti s porušením povinností žalovanou stranou, resp. její právní předchůdkyní.

69. Soud v souladu s ustanovením § 1970 o. z. žalobkyni přiznal též úrok z prodlení v zákonné výši dle § 2 nařízení výši vlády č. 351/2013 Sb., a to ve vztahu k částce [částka] ode dne [datum] (tedy den po splatnosti určené žalobkyní ve výzvě ze dne [datum]) a ve vztahu k celé přiznané částce ve výši [částka] ode dne [datum] (tedy den po splatnosti určené žalobkyní ve výzvě ze dne [datum]). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobkyní požadovaný úrok z prodlení zamítl.

VI. Náklady řízení

70. O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Neúspěch žalobkyně v řízení byl toliko nepatrný, z toho důvodu soud žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení, a to v částce [částka]. K jejich úhradě zavázal neúspěšnou žalovanou, a to společně a nerozdílně s vedlejší účastnicí, neboť vedlejší účastník ohledně nákladů řízení sdílí osud účastníka, kterého v řízení podporuje.

71. Tyto náklady sestávají z uhrazených soudních poplatků za zahájení řízení a za odvolání ve výši 2x [částka], dále z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty (po částečném zpětvzetí žaloby) ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze 26 úkonů právní služby [tj. výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé ze dne [datum] a ze dne [datum], převzetí věci a příprava zastoupení, žaloba, vyjádření žalobkyně ze dne [datum], účast na jednáních soudu ve dnech [datum] a [datum] (2x – 2 h 7 min), vyjádření žalobkyně ze dne [datum], účast na jednáních soudu ve dnech [datum] (2x – 2 h 40 min) a [datum] (2x – 2 h 8 min), závěrečný návrh ze dne [datum], odvolání ze dne [datum], účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], vyjádření žalobkyně ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], vyjádření žalobkyně ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum] (2x – 2 h 27 min), vyjádření žalobkyně ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], závěrečný návrh ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum])], dále z částky [částka] za 1 úkon právní služby (účast při jednání dne [datum], při němž došlo pouze k vyhlášení rozsudku), dále 27 paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., tj. [částka], a dále DPH ve výši [částka].

VII. Lhůta k plnění

72. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal důvod.

Poučení