12 C 96/2019-276

Rubrum

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Karin Vrchovou, MBA, v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1) [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa žalovaného a žalované] 2) [celé jméno žalované], narozená dne [datum], bytem shodně s žalovaným 1) zastoupená obecným zmocněncem [celé jméno], bytem shora o nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu takto:

Výrok

I. Žaloba na nahrazení projevu vůle žalovaných 1) a 2) uzavřít s žalobkyní smlouvu o odvádění odpadních vod dále vymezeného obsahu v petitu žaloby podané žalobkyní u zdejšího soudu dne 23. 7. 2019, se zamítá.

II. Žalovaným se vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a odvolacím soudem nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 15. 7. 2019, doručenou zdejšímu soudu dne 23. 7. 2019, domáhala vydání rozsudku, aby soud za žalované nahradil projev jejich vůle s uzavřením v žalobním petitu formulované smlouvy o odvádění odpadních vod.

2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že je na základě příslušného rozhodnutí správního orgánu oprávněna nakládat s povrchovými vodami v katastrálním území (dále již„ k. ú.“) [obec], které spočívá ve vypouštění předčištěných splaškových vod do vod povrchových, a to do levobřežního přítoku [název] vodního toku [název], ze stávající čističky odpadních vod umístěné na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec], ve vojenském areálu [obec].

3. Žalovaní jsou vlastníky bytové jednotky [číslo] v bytovém domě [adresa] v k. ú. [obec], s příslušeným podílem na společných částech předmětné budovy.

4. Žalovaní – i přes opakované výzvy žalobkyně - dlouhodobě odmítají s žalobkyní uzavřít smlouvu o odvádění odpadních vod a bez právního důvodu vypouštějí odpadní vody do kanalizace a tedy dopouštějí se neoprávněného vypouštění odpadních vod do kanalizace bez uzavřené písemné smlouvy, což je v rozporu s § 10 odst. 2 písm. a) zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, ve znění pozdějších předpisů.

5. Žalovaní v písemném vyjádření nesouhlasili s žalobní argumentací žalobkyně, neboť„ smlouvu o odvádění odpadních vod mají řádně uzavřenou s [územní celek] v rámci kupní smlouvy a její doložky Dohody“ Proto„ vyřešení žádosti žalobkyně dle zákona je v uzavření smlouvy na odpadní vody převzaté s [územní celek]“ Žalovaní dále namítají, že:„ kanalizační přípojka domu končí v místě předání odpadních vod do vnější kanalizace DN [číslo] na pozemku parc. [číslo] KÚ [obec] a tím je JRŠ [číslo]) viz přílohy [číslo]. Vnější kanalizace DN [číslo] nebyla žalovaným jako přípojka kanalizace odprodána…úplatu za stočné žalovaní dle výše uvedené kupní smlouvy a její Doložky uhradili správci domu viz příloha [číslo] takže ze strany žalovaných nejde o nezákonné obohacování. Očekávají pouze ustanovení nového správce vnější kanalizace DN [číslo] na pozemku parc. [číslo] KÚ [obec] (vlastník [územní celek]) do které jsou přes JŘS [číslo]) předávány odpadní vody z domu = místo předání…“ 6. Závěrem žalovaní navrhli zamítnutí žaloby a uložení povinnosti žalobkyni, aby žalovaným nahradili náklady tohoto řízení.

7. Zdejší okresní soud rozsudkem ze dne 28. 7. 2020, č. j. 12 C 96/2019-130, žalobu zamítl a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

8. Soud prvního stupně v prvně vydaném rozsudku dospěl k závěru, že zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích, ve znění pozdějších předpisů (dále též„ VodKan“); v odůvodnění rozsudku tehdy okresní soud u tohoto zákona nedopatřením nesprávně uvedl, že jde o zákon č. 428/2001 Sb., ačkoliv pod uvedeným číselným označením jde o prováděcí vyhlášku cit. zákona) explicitně nestanoví povinnost odběrateli takovou smlouvu s vlastníkem (provozovatelem) uzavřít; je to pouze jeho právo, avšak současně také platí, že v takovém případě nesmí (aby se nejednalo o protiprávní jednání) do uvedené soustavy odpadní vody vypouštět, a stane-li se tak, pak za splnění zákonem stanovených náležitostí dochází ke spáchání předmětného přestupku ve smyslu § 32 odst. 2 písm. h) VodKan, za což mu může být uložena pokuta až 10.000 Kč (§ 32 odst. 7 VodKan). Současně je odběratel povinen nahradit provozovateli jemu vzniklé ztráty plynoucí z důvodu neoprávněného vypouštění odpadních vod. Okresní soud na podporu tohoto svého právního názoru poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2013, č. j. 5 As 4/2012-26, který zcela jasně vyslovil právní názor, že z ustanovení § 8 odst. 6 VodKan nevyplývá povinnost odběratelů uzavřít s provozovatelem písemnou smlouvu o odvádění odpadních vod. Vlastník či provozovatel kanalizace totiž nemůže smlouvu uzavřít jednostranně bez souhlasu odběratele, avšak na druhou stranu není odběratel ani v takovém případě oprávněn odvádět odpadní vody do kanalizace.

9. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně (dále již„ odvolací soud“) rozsudkem ze dne 17. 2. 2021, č. j. 16 Co 288/2020-241, shora uvedený rozsudek zdejšího okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

10. Odvolací soud přistoupil ke zrušení rozsudku soudu prvního stupně pro jeho„ nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, pro nedostatečně zjištěný skutkový stav, a především pro nesprávné právní posouzení věci.“ Ač jej shledal nepřezkoumatelným, současně jej věcně přezkoumal a konstatoval následující právní závěry. -) Soud prvního stupně návrhy na doplnění dokazování bez jakéhokoliv bližšího odůvodnění zamítl, přestože se ve věci jednalo o relevantní listinné důkazy; navíc v odůvodnění rozsudku nijak blíže neodůvodnil důvod takto zvoleného procesního postupu. -) Soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, neboť v odůvodnění svého rozsudku nesprávně a v rozporu s již ustálenou soudní judikaturou vyložil příslušná ustanovení zákona o vodovodech a kanalizacích.„ V tomto směru se odvolací soud plně ztotožňuje s odvolací argumentací žalobce, který odkazoval na právní větu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2705/2014, podle níž: ‚Zákon č. 274/2001 Sb. na rozdíl od předchozí právní úpravy účinné do 31. 12. 2001, již neumožňuje vznik právního vztahu odběru vody a odvádění odpadních vod veřejnou kanalizací na základě právní skutečnosti (samotného bezesmluvního odběru), nýbrž v ustanovení § 8 odst. 6 ukládá povinnost uzavřít o tom písemnou smlouvu, a odběr a vypouštění vod bez platné smlouvy považuje za neoprávněný odběr (§ 10 odst. 1 písm. b)) a za neoprávněné vypouštění odpadních vod (§ 10 odst. 2 písm. a)) .‘ Shodně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 4537/2010 (správně 33 Cdo 4537/2010 – poznámka okresního soudu).“ -) Dále odvolací soud zdůraznil, že:„ ustálená soudní praxe i odborná komentářová literatura jsou zajedno v to, že pravomocné rozsudky ukládající prohlášení vůle nahrazují toto prohlášení a účinkem rozsudku ukládajícího prohlášení vůle, je nahrazení projevu vůle žalovaných; rozsudek nahrazující prohlášení vůle smluvní strany uzavřít přesně označenou smlouvu má za následek, že dnem právní moci rozsudku, je smlouva uzavřena.“ -) „ Vzhledem ke skutečnosti, že žaloba byla doručena soudu I. stupně dne 23. 7. 2019, je evidentní, že cenové ujednání ohledně stočného již pouze prostým plynutím času nekoresponduje s aktuální cenovou hladinou stočného, a též navrhované časové ujednání o vyrovnání předběžné ceny za cenu výslednou a závazek žalobce ohledně vyúčtování záloh v rámci ročního vyúčtování jsou vnitřně rozporné (viz čl. 6 až 7 spisu – uveden roku) …V tomto směru tedy bude potřeba, aby žalobce žalovaného 1. a žalovanou 2. s aktuální cenovou hladinou stočného a s časovým okamžikem vyúčtování prokazatelně seznámil, neboť žalovaný 1. a obecný zmocněnec žalované 2. v jedné osobě, při jednání odvolacího soudu dne 17. 2. 2021 popřel, že by ze strany žalobce obdržel návrh smlouvy s aktuální cenou stočného (viz č. l. 226 až 230 spisu). K tomu odvolací soud pouze dodává, že z tohoto pohledu by bylo vhodné formulářovou smlouvu o odvádění odpadních vod formulovat nikoliv jako smlouvu formulářovou, běžně užívanou žalobcem, ale jako smlouvu s individuálními parametry, obsahujícími její podstatné zákonné náležitosti.“ 11. Odvolací soud v závěru odůvodnění svého rozsudku vyložil, že:„ na soudu I. stupně v dalším řízení tedy bude, aby s ohledem na výše uvedené zcela jednoznačně uvedl, k jakým pro věc zásadním skutkovým zjištěním, a na základě jakých konkrétních důkazů v dané věci dospěl, tj. jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak věc po právní stránce hodnotil, jak proto danou věc rozhodl. Odvolací soud apeluje na soud I. stupně, aby se soustředil na podstatu věci tak, aby předvídatelně vypořádal předmět sporu se zohledněním výše uvedené soudní judikatury, včetně navazujícího řádného odůvodnění nového rozhodnutí ve věci. S ohledem na okolnosti případu, nechť je soudem I. stupně ve věci postupováno logicky, předvídatelně, v součinnosti s účastníky řízení a s maximálním urychlením (viz ustanovení § 5 a § 6 věta prvá o. s. ř.) tak, aby v případě teoreticky dalšího odvolacího řízení měl odvolací soud vytvořeny zákonné předpoklady pro meritorní rozhodnutí o tomto řádném opravném prostředku.“ 12. Okresní soud v této fázi předně zkoumal, zda může být vázán právním názorem odvolacího soudu, který v odůvodnění svého kasačního usnesení nijak nereaguje na okresním soudem citované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2013, č. j. 5 As 4/2012-26, sám odkazuje na podporu své argumentace na rozhodnutí Nejvyššího soudu, ačkoliv – v konfrontaci s odůvodněními těchto rozhodnutí dovolacího soudu – odvolacím soudem zreferovaný právní názor dovolacího soudu je podáván nesprávně, neboť ve skutečnosti je tento právní názor opačný, než jak jej odvolací soud v kasačním rozhodnutí prezentuje.

13. Okresní soud si uvědomuje, že podle § 226 odst. 1 o. s. ř. bylo-li rozhodnutí (zde soudu prvního stupně) zrušeno a byla-li věc vrácena k dalšímu řízení, je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu.

14. Uvedená vázanost soudu prvního stupně právním názorem odvolacího soudu ovšem není absolutní, tedy mohou nastat situace, kdy tato vázanost vysloveným právním názorem nebude mít opodstatnění, např. v situaci, kdy dojde ke změně skutkového stavu.

15. Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 8. 1. 2004, sp. zn. 26 Cdo 896/2003 vyložil, že má-li být soud prvního stupně ve smyslu § 226 odst. 1 o. s. ř. vázán právní názorem odvolacího soudu, musí tento soud v odůvodnění zrušujícího rozhodnutí uvést, z jakého právního názoru při posouzení konkrétní věci vycházel. Dovolací soud tím nepochybně míní jednak fakticitu sdělení takového právního názoru, což v sobě předpokládá i určité a srozumitelné sdělení předmětných informací, které se vztahuje i na zreferovaný právní názor dovolacího soudu.

16. Podle názoru okresního soudu pokud odvolací soud v odůvodnění svého kasačního rozhodnutí odkáže na právní názor dovolacího soudu, který je podle přesvědčení odvolacího soudu pro danou věc správný a jímž by okresní soud v dalším řízení měl být vázán, tím, že ve svém rozhodnutí nesprávně referuje o právním názoru Nejvyššího soudu, který ve skutečnosti vyznívá opačně, pak je zde okolnost, pro kterou okresní soud není vázán tímto právním názorem odvolacího soudu, pokud na tuto okolnost v odůvodnění svého rozhodnutí v dalším řízení upozorní a dostatečně zřetelně vyloží, že odvolacím soudem odkazovaný právní názor Nejvyššího soudu vyznívá zcela jinak, než jak je vyložen v odůvodnění kasačního rozhodnutí odvolacího soudu.

17. Takový případ se podle názoru okresního soudu jedná v tomto případě, když okresní soud současně odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3342/2007, v němž dovolací soud zaujal právní názor, že odvolací soud může změnit svůj právní názor vyjádřený v předchozím zrušujícím usnesení a potvrdit rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž ten jeho dřívější právní názor nerespektoval. Z posledně uvedeného také plyne, že v soudní praxi mohou nastat výjimečné situace, kdy – a to nejen pro změnu skutkového stavu věci či s ohledem na v mezidobí vydaný nález Ústavního soudu týkající se předmětné problematiky, kterým jsou obecné soudy ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky vázány – nelze z odůvodněných okolností respektovat právní názor odvolacího soudu vylovený v jím vydaném kasačním rozhodnutí.

18. Jak již bylo uvedeno, okresní soud v prvně vydaném rozsudku svůj právní názor, že podle platné právní úpravy nevyplývá povinnost odběratelů uzavřít s provozovatelem písemnou smlouvu o odvádění odpadních vod podle zákona o vodovodech a kanalizacích, podepřel odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2013, č. j. 5 As 4/2012-26, který zaujal právní názor, že z ustanovení § 8 odst. 6 VodKan nevyplývá povinnost odběratelů uzavřít s provozovatelem písemnou smlouvu o odvádění odpadních vod. Vlastník či provozovatel kanalizace totiž nemůže smlouvu uzavřít jednostranně bez souhlasu odběratele, avšak na druhou stranu není ani v takovém případě oprávněn odvádět odpadní vody do kanalizace.

19. Odvolací soud v odůvodnění svého kasačního usnesení na tuto argumentaci okresního soudu (na citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu) nijak nereagoval. Za to se ztotožnil s odvolací argumentací žalobce, který odkazoval na právní větu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2705/2014 o povinnosti podle § 8 odst. 6 VodKan uzavřít smlouvu o dodávce vody nebo odvádění odpadních vod, aniž by si uvědomil, že podle ustanovení § 8 odst. 6 zákona o vodovodech a kanalizacích je vlastník vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatel, pokud je k tomu vlastníkem zmocněn, - (tedy nikoliv odběratel – poznámka okresního soudu) - povinen uzavřít písemnou smlouvu o dodávce vody nebo odvádění odpadních vod s odběratelem., a dále, že závazky vzniklé z této smlouvy přecházejí na právního nástupce vlastníka vodovodu nebo kanalizace a na právního nástupce provozovatele.

20. Z odůvodnění kasačního usnesení je zřejmé, že odvolací soud (podle názoru okresního soudu nesprávně) vycházel z nesprávného právního názoru, že judikatura Nejvyššího soudu je založena na právním názoru, že ve smyslu zákona o vodovodech a kanalizacích je odběratel povinen uzavřít ve smyslu cit. zákona s vlastníkem vodovodu nebo kanalizace, popřípadě s provozovatelem, předmětnou smlouvu o dodávce vody nebo o odvádění odpadních vod (k tomu viz níže uvedená judikatura Nejvyššího soudu), čímž došlo k nesprávné interpretaci judikatury dovolacího soudu v této problematice.

21. Kromě již zmíněného rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 5 As 4/2012, kterým okresní soud podpořil svůj právní názor v již svém prvně vydaném rozsudku, je zde i judikatura Nejvyššího soudu, kterou okresní soud svůj právní názor o tom, že odběratele ve smyslu zákona o vodovodech a kanalizacích nelze nutit k uzavření smlouvy, odůvodňuje.

22. V rozsudku ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1109/2018, Nejvyšší soud vyložil, že nastane-li situace, že vlastník kanalizace poruší povinnost uzavřít dohodu podle § 8 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích, vzniká oprávněné straně právo domáhat se soudního rozhodnutí o určení obsahu takové smlouvy.

23. V rozsudku ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2748/2018, Nejvyšší soud zcela jasně zdůraznil, že v případě, kdy je osoba připojena na vodovod nebo na kanalizaci (je tedy odběratelem – srov. § 2 odst. 6 VodKan), ale nemá uzavřenou smlouvu o dodávce vody nebo odvádění odpadních vod, vzniká odběrateli nárok na uzavření písemné smlouvy o dodávce vody nebo odvádění odpadních vod. Jedná se pouze o nárok odběratele, nikoliv o jeho povinnost.

24. Nejvyšší soud v posledně cit. rozhodnutí vycházel z předchozího svého rozsudku ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1769/2016, v němž byly ještě podrobněji vyloženy shora vyložené souvislosti plynoucí ze zákona o vodovodech a kanalizacích v posuzované oblasti. Tak Nejvyšší soud zcela jasně v tomto rozsudku uvedl, že osobě, která je připojena na kanalizaci (je tedy odběratelem), ale nemá uzavřenou smlouvu o odvádění odpadních vod, vzniká podle § 36 VodKan nárok na uzavření smlouvy o odvádění odpadních vod podle § 8 odst. 6 VodKan. Jedná se toliko o nárok odběratele, nikoliv o jeho povinnost. Dokud ovšem není uvedená smlouva uzavřena, nemá odběratel v zásadě právo do kanalizace vypouštět odpadní vody, neboť by se ve shodě s § 10 odst. 2 VodKan jednalo o neoprávněné vypouštění odpadních vod do kanalizace. Provozovatel kanalizace pak není povinen případné neoprávněné odvádění odpadních vod trpět, nýbrž může využít zákonných prostředků ochrany, včetně práva přerušit nebo omezit odvádění odpadních vod podle § 9 odst. 6 písm. f) VodKan.

25. Rovněž žalobkyní uváděný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012 sp. zn. 33 Cdo 4537/2010 cituje ustanovení v § 8 odst. 6 zákona o vodovodech a kanalizacích, v němž se vlastníku vodovodu nebo kanalizace ukládá povinnost uzavřít písemnou smlouvu o dodávce vody nebo odvádění odpadních vod s odběratelem, a v § 36 odst. 1 téhož zákona, podle něhož odběrateli zásadně vzniká nárok na uzavření takové smlouvy (žalobkyní mylně uváděné jako povinnost odběratele k uzavření takové smlouvy).

26. Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 1. 3. 2018, č. j. 70 Co 35/2018-148 (reference o tomto rozhodnutí je obsažena v usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 2. 2020, sp. zn. I. ÚS 378/20), v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že odběratel může odmítnout uzavřít smlouvu s vlastníkem či provozovatelem vodovodu a kanalizace a zajistit si odběr vody např. z vlastní studny a odvádění odpadních vod vlastní jímkou. K tomu okresní soud dodává, že pokud by za všech okolností měl odběratel povinnost takovou smlouvu s vlastníkem, popřípadě s provozovatelem vodovodu či kanalizace uzavřít, zjevně by se jednalo o neodůvodněný ústavněprávní zásah, neboť v takovém případě by odběratel byl de facto vyloučen používat vodu z vlastního zdroje (např. právě z jeho studny) či odvádět odpadní vody do jímky, z níž by na své náklady prováděl odstraňování odpadní vody, jakkoliv technicky by jím užívaný objekt byl napojen na vodovod či na kanalizaci. Konečně nelze ani vyloučit situaci, kdy objekt sice bude napojen na vodovod a kanalizaci, avšak z rozhodnutí vlastníka objektu nebude voda do jeho objektu odebírána, stejně jako ani odpadní vody z tohoto objektu nebudou vypouštěny do kanalizace, neboť objekt fakticky nebude vlastníkem ani nikým jiným využíván. Právě i tyto posledně uvedené varianty jsou zohledněny toliko v právu odběratele na uzavření smlouvy s vlastníkem či provozovatelem vodovodu nebo kanalizace, nikoliv v jeho povinnosti, která je zákonem vodovodech a kanalizacích ukládá toliko subjektu, který vlastní, popřípadě provozuje vodovod či kanalizaci. Důsledky, jež nastanou v situaci, kdy odběratel neuzavře předmětnou smlouvu o dodávce vody či odvádění odpadních vod a přesto odebírá vodu či vypouští odpadní vody do kanalizace vlastníka kanalizace či jeho provozovatele, popsal okresní soud již v odůvodnění svého prvního rozsudku.

27. Z vyložených důvodů proto okresní soud má za to, že právní názor odvolacího soudu shora již vyjádřený, nemá oporu v konstantní judikatuře Nejvyššího soudu, resp. je s ní ve zjevném rozporu, a že odkázal-li na podporu svého právního názoru na uvedenou judikaturu, učinil tak způsobem, kdy nesprávně tuto judikaturu dovolacího soudu – která vyznívá zcela jinak (viz shora připomenuté závěry) – interpretoval. Za těchto okolností má okresní soud za to, že z jeho strany nejde o pochybení (exces), upozornil-li na zjevné nedopatření odvolacího soudu při jeho referenci konstantního právního názoru dovolacího soudu k předmětné problematice, a současně též ve svém rozhodnutí řádně odůvodní, z jakého důvodu se od uvedeného právního názoru odvolacího soudu odklání. O jinou situaci, která ovšem nenastala, by se jednalo, pokud by odvolací soud i přes výše uvedenou judikaturu dovolacího soudu vyložil svůj jednoznačný právní názor na danou věc, takže by již okresní soud neměl žádného prostoru k podobným úvahám, neboť soudu prvního stupně pochopitelně nepřísluší polemizovat s jednoznačným právním názorem odvolacího soudu. Jestliže ovšem taková varianta nenastala, má okresní soud za to, že tento odklon od právního názoru odvolacího soudu je možný, pokud je řádně odůvodněný s patřičnými odkazy na předmětnou judikaturu Nejvyššího soudu.

28. Okresní soud opětovně – vyjma správních rozhodnutí na č. l. 136 až 144 zamítl důkazní návrhy účastníků, neboť s ohledem na vyložený právní názor by jakékoliv další dokazování nemělo žádný smysl, bylo by zjevně neúčelné. Je pravdou, že v odůvodnění prvního rozsudku okresní soud takovou procesní okolnost ani ve stručnosti nezmínil, na druhé straně bylo ovšem zřejmé, že pokud byla zamítána žaloba již pro názor, že platná právní úprava nestanoví povinnost odběrateli uzavřít smlouvu o odvádění odpadních vod, bylo pak očividné, že další dokazování by nedávalo žádný smysl, takže z odůvodnění rozsudku se zvolený procesní postup nabízel (byl odůvodněn) implicitně.

29. Okresní soud tedy z provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti:

30. Žalobkyně je příspěvkovou organizaci, která vznikla dne [datum], jejímž zřizovatelem je [stát. instituce]; předmětem její činnosti je správa, provozování, reprodukce, údržba a opravy movitého a nemovitého majetku státu, plnícího funkci bytového fondu rezortu [stát. instituce], určeného zřizovatelem organizací [název] do příslušnosti hospodařit opatřením zřizovatele podle § 20 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, a majetku převedeného smlouvou o změně příslušnosti hospodařit (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku na č. l. 8 a ze zřizovací listiny žalobkyně na č. l. 11-13).

31. Žalovaní jsou vlastníky bytové jednotky [číslo] v bytovém domě [adresa] v obci a k. ú. [obec], s podílem na společných částech uvedené budovy o velikosti [číslo] (zjištěno z informace o stavbě na č. l. 14). 32. [stát. instituce], Odbor životního prostředí a stavebního úřadu dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo] [jednací], vydal rozhodnutí, kterým žalobkyni vydal souhlas k nakládání s povrchovými vodami spočívající ve vypouštění předčištěných splaškových odpadních vod do vod povrchových, a to do levobřežního přítoku„ [název]“ vodního toku [název]„ ř. k , [číslo]“ ze stávající ČOV, umístěné na pozemku p. č. KN [číslo] v k. ú. [obec], ve vojenském areálu v [obec] (zjištěno z cit. rozhodnutí na č. l. 15-17).

33. Posledně zmíněný správní orgán pak rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo] [jednací] ves, sp. zn. [číslo jednací] změnil žalobkyni dobu platnosti povolení k nakládání s vodami shora tak, že tato doba byla prodloužena do 31. 12. 2019 (zjištěno z cit. rozhodnutí na č. l. 18-19).

34. Dále okresní soud zjistil, že [stát. instituce], odbor životního prostředí a stavebního úřadu rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo] [jednací] ves, vydal žalobkyni povolení k vypouštění přečištěných odpadních vod do vod povrchových, a to do [název] [název] ([číslo]), ř. km [číslo], CHP [číslo] [název], HGR [číslo] – [název] [název], vodní útvar [název] ([název]) od toku [název] potok po [název], oblast povodí [obec], k. ú. [obec], [územní celek], kraj [název], za účelem nezávadného zneškodňování přečištěných odpadních vod z areálu kasáren [název] [název] [název] v [obec], odváděných a čištěných vodním dílem„ [obec], rekonstrukce kanalizace a ČOV v areálu kasáren“ umístěného na pozemcích p. č. KN [číslo], [číslo] v k. ú. [obec], obci [obec], orient. urč. polohy čov – souřadnice X, Y: X = [číslo], Y = [číslo], přičemž pro vypouštění odpadních vod do vod povrchových bylo vydáno cit. správním orgánem povolení na dobu určitou, a to na 5 let od nabytí právní moci rozhodnutí, přibližně do [měsíc] [rok] (zjištěno z cit. správního rozhodnutí na č. l. 136-141).

35. Z rozhodnutí téhož (jako v předchozím odstavci) správního orgánu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [jednací] [číslo] ves, bylo zjištěno, že uvedený správní orgán vydal žalobkyni povolení zkušebního provozu stavby vodního díla – [obec], rekonstrukce kanalizace a ČVOS v areálu kasáren na pozemku specifikovaném již v předchozím odstavci tohoto rozhodnutí (zjištěno z cit. správního rozhodnutí na č. l. 142-144).

36. Žalobkyně v předžalobní výzvě ze dne 12. 6. 2019 vyzvala žalované k uzavření předmětné smlouvy o odvádění odpadních vod mj. s argumentací, že je vlastnicí kanalizace, zatímco žalovaní jsou spoluvlastníky přípojek vedoucích k předmětné kanalizaci, přičemž odpadní voda, kterou žalovaní produkují, je žalobkyní odváděna, dále že žalovaní bez právního důvodu vypouštějí do kanalizace žalobkyně odpadní vody a dopouštějí se tak neoprávněného vypouštění odpadních vod do kanalizace bez uzavřené písemné smlouvy o odvádění vod nebo v rozporu s ní podle § 10 odst. 2 písm. a) zákona č. 274/2001 Sb., kanalizace vedoucí k (předmětným) bytovým domům není veřejnou kanalizací (zjištěno z cit. výzvy na č. l. 61).

37. Žalovaní, resp. žalovaný 1) na tuto (v předchozím odstavci vyloženou) předžalobní výzvu reagoval e-mailem ze dne 22. 6. 2019, v němž v zastoupení své manželky – žalované 2) odmítl argumenty uváděné žalobkyní v zásadě s tím, že smlouvu na odvádění odpadních vod mají žalovaní uzavřenou a stále platnou s [územní celek] v rámci kupní smlouvy – nabývacího titulu k jejich bytové jednotce, přičemž úplaty za stočné řádně hradí dle této smlouvy správci domu (zjištěno z cit. e-mailu na č. l. 66).

38. Tomuto soudnímu sporu předcházel mezi týmiž účastníky v témže procesním postavení a s týmž předmětem řízení soudní spor vedený u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], v němž k dotazu soudu [územní celek] dopisem ze dne [datum], sp. zn. [jednací] [číslo], soudu sdělilo, že ze zprávy o průběhu likvidace [právnická osoba] a [celý] [název] [právnické], [osoby] [anonymizováno] ze dne [datum], je zřejmé, že uvedená společnost k tomuto datu nedisponovala žádným nemovitým ani movitým majetkem a neeviduje žádné závazky vůči jiným subjektům. [územní celek] není vlastníkem ani provozovatelem kanalizace na pozemcích p. [číslo] v k. ú. [obec]; [územní celek] je v této lokalitě vlastníkem a provozovatelem kanalizace pro veřejnou potřebu, avšak bytový dům [adresa] v [obec] není na tuto kanalizaci připojen (zjištění z cit. dopisu na č. l. 258 připojeného spisu zdejšího soudu sp. zn [spisová značka]).

39. Tyto posledně zjištěné skutečnosti jsou pak podloženy připojenou zprávou o průběhu likvidace [právnická osoba] a [celý] [název] [právnické osoby] (zjištěno z cit. zprávy na č. l. 259-260, a dále z písemného prohlášení na č. l. 261 a katastrální mapy na č. l. 262, jež jsou součástí též připojeného soudního spisu).

40. Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl za žalované 1) a 2) nahrazen projev jejich vůle s uzavřením v rozsudečném výroku blíže vymezené smlouvy o odvádění odpadních vod s žalobkyní. V dané věci soud mj. vzal za prokázané, že žalobkyně je vlastnicí kanalizace v dané lokalitě a žalovaní jsou spoluvlastníky přípojek vedoucích k předmětné kanalizaci, přičemž žalobkyní je odpadní voda, kterou žalovaní vyprodukují, odváděna, přičemž tuto službu nezajišťuje nikdo jiný, a to ani [právnická osoba] a [celý] [název] [právnické], [osoby], jež zanikla likvidací, ani [územní celek]. K odvolání žalovaných ovšem Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], uvedený rozsudek okresního soudu ve věci samé změnil tak, že předmětnou žalobu zamítl, a to s odůvodněním, že žalobkyně se nahrazení projevu vůle domáhala zpětně (již ke dni 29. 3. 2013), nikoliv do budoucna, což je nepřípustné.

41. Z těchto skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci:

42. Žalobkyně je vlastnicí kanalizace ve shora již uvedené lokalitě a žalovaní jsou z titulu vlastníků označené bytové jednotky a se spoluvlastnickou participací na uvedeném domě [adresa] v [obec] spoluvlastníky přípojek vedoucích k předmětné kanalizaci, přičemž žalobkyní je odpadní voda, kterou žalovaní vyprodukují, odváděna do kanalizace, jejíž provozovatelkou je žalobkyně. Dříve v pozici provozovatele předmětné kanalizace byla [právnická osoba] a [celý] [název] [právnické], [osoby], jež zanikla likvidací.

43. Žaloba není důvodná.

44. Podle § 8 odst. 6 VodKan vlastník vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatel, pokud je k tomu vlastníkem zmocněn, je povinen uzavřít písemnou smlouvu o dodávce vody nebo odvádění odpadních vod s odběratelem. Závazky vzniklé z této smlouvy přecházejí na právního nástupce vlastníka vodovodu nebo kanalizace a na právního nástupce provozovatele.

45. Podle § 36 odst. 1 VodKan pokud je pozemek nebo stavba připojena na vodovod nebo kanalizaci v souladu s právními předpisy, vzniká odběrateli nárok na uzavření písemné smlouvy podle § 8 odst.

6. Tento nárok nevzniká, pokud se okolnosti, za kterých došlo k povolení připojení na vodovod nebo kanalizaci, změnily natolik, že nejsou splněny podmínky pro uzavření této smlouvy na straně odběratele.

46. Podle § 9 odst. 6 písm. f) VodKan je provozovatel oprávněn přerušit nebo omezit dodávku vody nebo odvádění odpadních vod do doby, než pomine důvod přerušení nebo omezení při prokázání neoprávněného odběru vody nebo neoprávněného vypouštění odpadních vod.

47. Podle § 10 odst. 2 VodKan neoprávněným vypouštěním odpadních vod do kanalizace je vypouštění a) bez uzavřené písemné smlouvy o odvádění odpadních vod nebo v rozporu s ní, b) v rozporu s podmínkami stanovenými pro odběratele kanalizačním řádem, nebo c) přes měřicí zařízení neschválené provozovatelem nebo přes měřicí zařízení, které v důsledku zásahu odběratele množství vypuštěných odpadních vod nezaznamenává nebo zaznamenává množství menší, než je množství skutečné.

48. Podle § 10 odst. 3 VodKan odběratel je povinen nahradit ztráty vzniklé podle odstavců 1 a 2 vlastníkovi vodovodu nebo kanalizace", pokud ve smlouvě uzavřené podle § 8 odst. 2 není stanoveno, že náhrada vzniklé ztráty je příjmem provozovatele; způsob výpočtu těchto ztrát stanoví prováděcí právní předpis.

49. Podle 32 odst. 2 písm. h) VodKan fyzická osoba se dopustí přestupku tak, že (mj.) neuzavře písemnou smlouvu o dodávce vody nebo odvádění odpadních vod s odběratelem podle § 8 odst. 6 VodKan.

50. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2013, č. j. 5 As 4/2012-26, z ustanovení § 8 odst. 6 VodKan nevyplývá povinnost odběratelů uzavřít s provozovatelem písemnou smlouvu o odvádění odpadních vod. Vlastník či provozovatel kanalizace totiž nemůže smlouvu uzavřít jednostranně bez souhlasu odběratele, avšak na druhou stranu není ani v takovém případě oprávněn odvádět odpadní vody do kanalizace. Stejný názor se pak podává i ze shora již vyložené judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1769/2016, ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2748/2018, nebo ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1109/2018, či žalobkyní uváděný rozsudek ze dne 20. 6. 2012 sp. zn. 33 Cdo 4537/2010).

51. Ve smyslu VodKan smlouvu o odvádění odpadních vod je povinen vlastník (provozovatel) uzavřít s každým odběratelem, který o její uzavření projeví zájem.

52. Uvedený zákon ovšem výslovně nestanoví povinnost odběrateli takovou smlouvu s vlastníkem (provozovatelem) uzavřít; je to pouze jeho právo, avšak současně také platí, že v takovém případě nesmí (aby se nejednalo o protiprávní jednání) do uvedené soustavy odpadní vody vypouštět, a stane-li se tak, pak za splnění zákonem stanovených náležitostí dochází ke spáchání předmětného přestupku ve smyslu § 32 odst. 2 písm. h) 2 VodKan, za což může být uložena pokuta až 10.000 Kč (§ 32 odst. 7 VodKan). Současně je odběratel povinen nahradit provozovateli jemu vzniklé ztráty plynoucí z důvodu neoprávněného vypouštění odpadních vod. V neposlední řadě může vlastník či provozovatel kanalizace přistoupit k přerušení nebo omezení při prokázání neoprávněného odběru vody nebo neoprávněného vypouštění odpadních vod. Podle názoru soudu v situaci, kdy jeden z vlastníků bytových jednotek bytového domu odmítne s vlastníkem či provozovatelem kanalizace uzavřít předmětnou smlouvu o odváděních odpadních vod, může se vlastník či provozovatel kanalizace v součinnosti (v dohodě) se společenstvím vlastníků jednotek domáhat zaslepení výpustě svislého domovního potrubí pro odvádění odpadních vod, neboť toto domovní potrubí včetně výpustě náleží mezi společné části domu (k tomu srov. § 6 písm. a/ nař. vl. č. 366/2013 Sb., o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým vlastnictvím).

53. Z vyloženého lze vyvodit, že žalovaní (v situaci, kdy odpadní vody vypouštějí do kanalizace provozované žalobkyní) zjevně bezdůvodně odmítli s žalobkyní uzavřít předmětnou smlouvu o odvádění odpadních vod a je tudíž podezření, že na úseku VodKan jednají protiprávně, neboť z dokazování plyne, že bez právního důvodu (uzavřené smlouvy o odvádění odpadních vod s žalobkyní) odvádějí odpadní vody do kanalizace spravované žalobkyní, což vykazuje podezření (soud v této věci není oprávněn posuzovat, zda byly naplněny znaky přestupku ve smyslu VodKan) ze spáchání přestupku žalovanými.

54. Za výše uvedené situace tedy žalovaní musejí být srozuměni také s tím, že žalobkyně může po nich uplatňovat náhradu za vzniklé ztráty ve smyslu § 10 odst. 3 VodKan, a že je zde podezření, že svým protiprávním jednáním mohli naplnit důvody pro spáchání přestupku ve smyslu VodKan.

55. I když tedy soud žalobu v této věci z vyložených důvodů zamítl, situace na straně žalovaných je nadále neudržitelná, když žalovaní nesprávně mají za to, že mohou bez příslušné písemné smlouvy uzavřené s žalobkyní odvádět odpadní vody a irelevantně odkazovat na dříve uzavřenou smlouvu s jiným subjektem.

56. Žalovaní by proto měli reflektovat výše připomenutou právní úpravu, judikaturu Nejvyššího správního soudu, resp. především Nejvyššího soudu a přistoupit bez dalšího k uzavření písemné smlouvy s žalobkyní. Neučiní-li tak, je zde podezření z jejich přestupkového jednání podle VodKan, a současně musejí být srozuměni i s tím, že podle VodKan musejí v takovém případě hradit příslušnému provozovateli náhrady za vzniklé ztráty podle § 10 odst. 3 VodKan. Lze očekávat, že v konečném důsledku tedy jejich platební povinnosti vůči žalobkyni mohou být výrazně vyšší, než pokud by s žalobkyní uzavřeli předmětnou smlouvu, pakliže chtějí i nadále odpadní vody do předmětné kanalizace vypouštět, když jejich právní argumentace učiněná v rámci procesní obrany je nepatřičná a zcela nesprávná.

57. Pokud jde o náklady řízení, žalovaní byli sice v řízení procesně úspěšní, ovšem soud jim vůči žalobkyni právo na náhradu těchto nákladů před soudy obou stupňů nepřiznal, a to v důsledku aplikace § 150 o. s. ř., když v řízení vyšlo najevo, že žalovaní bez právního důvodu vpouštějí odpadní vody do kanalizace spravované žalobkyní. Za této situace by bylo v rozporu s dobrými mravy přiznat náhradu nákladů řízení procesní straně, která jen zneužívá dané situace a kdy její procesní úspěch v této věci byl jen důsledkem toho, že právní úprava nestanoví povinnost odběrateli uzavřít smlouvu s vlastníkem či provozovatelem kanalizace, avšak současně zakládá vznik bezdůvodného obohacení na straně odběratele, pokud ten bez smluvního vztahu s vlastníkem či provozovatelek kanalizace přesto odpadní vody do kanalizace vypouští.