12 Cmo 132/2023 - 332

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Hodanové a soudkyň Mgr. Mileny Filingerové a Mgr. Kateřiny Černé ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovaným: 1) [Jméno žalované A], narozený [rodné přijmení] [Datum narození žalované A], narozená [rodné přijmení] [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované B] zastoupeni advokátem [tituly před jménem] [Anonymizováno], [tituly za jménem] sídlem [adresa] o zaplacení 290 960 Kč s přísl., k odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 5. 2023, č. j. 41 Cm 29/2022-224 takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Shora uvedeným rozsudkem zamítl soud prvního vůči oběma žalovaným žalobu o zaplacení 290 960 Kč s přísl. a směnečnou odměnou 970 Kč (bod I. výroku), žalobkyni uložil povinnost k náhradě nákladů řízení státu ve výši 8 538 Kč (bod II. výroku) a povinnost k náhradě nákladů řízení žalovaným ve výši 195 052 Kč (bod III. výroku).

2. Podle odůvodnění rozsudku se žalobkyně domáhala na žalovaných zaplacení pohledávky ve výši 290 960 Kč se směnečným úrokem a směnečnou odměnou ze směnky, vystavené žalovanými jako blankosměnky nikoli na řad žalobkyně dne 20. 2. 2019, doplněné podle dohody o vyplnění, sjednané v čl. II odst.2. 5 smlouvy o půjčce.

3. Ve věci vydaný směnečný platební rozkaz byl usnesením ze dne 8. 4. 2022, č. j. 41 Cm 29/2022-20 zrušen, protože se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaných.

4. Ve vyjádření k žalobě a jeho doplnění žalovaní uvedli, že žalobkyni žádnou směnku nikdy nepodepsali, jejich případné podpisy na předložené směnce musely být zfalšované. I kdyby jimi byla směnka řádně vystavena, postrádala by jakoukoliv kauzu. Právním důvodem vystavení směnky měl být závazek žalovaných ze smlouvy o půjčce, uzavřené se žalobkyní. Jejím předmětem byl spotřebitelský úvěr na bydlení ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2, písm. b), bod 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smlouva je neplatná, protože žalobkyně nedisponovala oprávněním dle § 9 a násl. cit. zák. k jeho poskytnutí. V rozporu se zákonem (§ 112 zák. č. 257/2016 Sb.) je i zajištění smlouvy o směnkou. Dále uvedli, že i v případě, že by směnku vystavili a existovala její kauza, je pro rozpor s dobrými mravy neplatná smluvní pokuta dle článku II., odst. 2.2 smlouvy o půjčce stanovená ve výši 0,1 % denně z dlužné částky jistiny půjčky. Smluvní pokuta je zjevně nepřiměřená, protože dlužná částka podléhala rovněž zákonným úrokům z prodlení. Smlouva o půjčce byla sjednána za účelem splnění povinnosti žalovaných, ke kterým je údajně zavazovala smlouva o smlouvě budoucí o dílo, smlouva o dílo na projektovou dokumentaci a smlouva příkazní č. [Anonymizováno] ze dne 20. 7. 2018 (dále jen SOS smlouvy), v nichž se žalovaní zavázali k úhradě finančních prostředků společnosti [právnická osoba] (dále jen společnost [Anonymizováno]) ve formě záloh, aby žalobkyně, která věděla, že žalovaní finančními prostředky nedisponují, jim mohla nabídnout jejich poskytnutí na základě smlouvy o půjčce. Ta nejenže byla pro žalované nevýhodná, nadto ani prostředky poskytnuté na základě této smlouvy o půjčce nebyly nikdy deponovány na účet žalovaných. SOS smlouvy byly adhezními smlouvami (§ 1798 a násl. o. z.), uzavřenými mezi společností [Anonymizováno] jako podnikatelem a žalovanými jako spotřebiteli. K uzavření smluv byli žalovaní přesvědčeni společností [Anonymizováno], která jim za tímto účelem podala neúplné a zkreslené informace o následcích jejich uzavření. Žalobkyně představila žalovaným svůj program „Nulová hotovost“, podle něhož žalovaní pro stavbu rodinného domu na pozemku žalovaných nepotřebují počáteční hotovost a přesvědčila žalované k uzavření SOS smluv. Podle těchto smluv však byli žalovaní povinni uhradit společnosti [Anonymizováno] částku ve výši 170 000 Kč. Půjčka měla být refinancována z hypotečního úvěru s tím, že jeho uzavření žalovaným společnost [Anonymizováno] zprostředkuje. Následně společnost [Anonymizováno] nabídla žalovaným zprostředkování smlouvy o půjčce žalobkyní k zajištění finančních prostředků k úhradě uvedené částky. Obě společnosti jsou propojené majetkově i personálně. S ohledem na splatnost půjčky zhruba 2 měsíce po uzavření smlouvy muselo být žalobkyni zřejmé, že v této lhůtě nejsou žalovaní schopni spotřebitelský úvěr žalobkyni vrátit. Smlouvu žalovaní uzavřeli na základě klamavých a neúplných informací, platnost smlouvy o půjčce musí být posuzována v souvislosti s celkovým postupem žalobkyně a společnosti [Anonymizováno] vůči žalovaným. Právě tato cílená koordinace mezi žalobkyní a společností [Anonymizováno] za účelem obohacení těchto dvou subjektů na úkor žalovaných představuje ve svém souhrnu postup zjevně se příčící dobrým mravům a narušující veřejný pořádek a tedy i právní jednání žalobkyně tento postup představující, tedy uzavření smlouvy o půjčce, jakož i následné vystavení směnky nejenže odporuje zákonu, navíc se rovněž zjevně příčilo dobrým mravům a zjevně narušilo veřejný pořádek a je ve smyslu ustanovení § 588 o. z. absolutně neplatné. In eventum žalovaní namítají relativní neplatnost smlouvy o půjčce ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 o. z. pro nedostatek oprávnění žalobkyně dle § 9 zák. č. 257/2016 Sb. k poskytování spotřebitelských úvěrů. Pro případ, že by soud shledal ujednání o smluvní pokutě platné, navrhli, aby ji soud ve smyslu § 2051 o. z. moderoval. V návaznosti na soudem poskytnuté poučení žalovaní v podání ze dne 27. 2. 2023 s odkazem na vývoj judikatury Ústavního soudu a nález Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022 sp. zn. I. ÚS 2337/21 uvedli, že žalobkyně již při sjednávání smlouvy o půjčce předpokládala, že se žalovaní dostanou do prodlení se splacením půjčky a dojde k aktivaci smluvní pokuty. Ta v takovém případě představuje skrytý úrok; z tohoto důvodu se na smlouvu vztahuje zák. č. 257/2016 Sb. v celém rozsahu, včetně zákazu zajištění směnkou a neuplatní se omezení, vyplývající z § 5 odst. 3 cit. zák. Dále v podání poukázali na další konkrétní ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. které žalobkyně při sjednávání půjčky porušila (§ 75, 76 odst. 1, 77, 86 a 106 cit. zák.) Zdůraznili, že relevantní skutková tvrzení v odpovídajícím rozsahu tvrdili ještě před vydáním ústavního nálezu.

5. Žalobkyně s odkazem na soudní judikaturu, v podáních dále specifikovanou, argumentaci žalovaných zcela odmítla. Zdůraznila zejména, že kauzou projednávané věci je poskytnutí půjčky, nikoliv plnění ze vztahu mezi žalovanými a společností [právnická osoba]. Obrana, založená na tvrzeních vycházejících ze vztahů žalovaných ke společnosti [Anonymizováno], žalovaným dle čl. I § 17 zák. č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen ZSŠ) nepřísluší. Pouhá majetková a personální propojenost žalobkyně a společnosti [Anonymizováno] právo žalovaných uplatnit kauzální námitky vycházející z jejich vztahu k společnosti [Anonymizováno] jako osobě odlišné od majitele směnky nezakládá. Smlouva o půjčce je platná. Půjčku žalobkyně poskytla na účet společnosti [Anonymizováno] v souladu s ujednáním ve smlouvě. Žalovaní jak v žádosti o poskytnutí půjčky a následně i v uzavřené smlouvě uvedli, že mají zajištěn dostatek finančních prostředků k vrácení půjčky. Smlouva o půjčce je co do obsahu i formy obvyklá, ujednání o smluvní pokutě je platné, sjednaná výše pokuty je přiměřená. Relativní neplatnosti smlouvy se žalovaní dovolali až po uplynutí promlčecí doby (§ 619 odst.1 o. z.). Závěry, přijaté Ústavním soudem v nálezu sp. zn. I. ÚS 2337/2021 není možné v projednávané věci, která není skutkově stejná ani podobná, aplikovat.

6. Z provedeného dokazování (směnkou, smlouvou o půjčce č. [Anonymizováno] ze dne 20. 2. 2019, žádostí žalovaných o poskytnutí půjčky ze dne 9. 2. 2019, finančním dotazníkem ze dne 25. 7. 2018, smlouvou o budoucí smlouvě o dílo č. [Anonymizováno], smlouvou o dílo na projektovou dokumentaci č. [Anonymizováno] a smlouvou příkazní č. [Anonymizováno] ze dne 20. 7. 2018, předžalobními výzvami ze dne 3. 4 a 11. 4. 2017, emailovou korespondencí mezi žalovanými a společností [právnická osoba] ze dne 18. 2. 2019 a 5. 7. 2019, účastnickým výslechem žalovaného 1), svědeckou výpovědí svědka [Anonymizováno], bankovním výpisem z účtu žalobkyně u [Anonymizováno] dohodou ze dne 29. 6. 2021 o ukončení a vypořádání závazků ze smlouvy o dílo č. [Anonymizováno] uzavřené dne 30. 5. 2019, soupisem prací a dodávek, dopisem [Anonymizováno] ze dne 25. 1. 2021, znaleckým posudkem [znalec] ze dne 18. 12. 2022 , výzvami žalobkyně k úhradě dluhu ze dne 17. 7. 2020, 13. 1. 2021 a 15. 7. 2021) má soud za prokázáno, že spornou směnku žalovaní vystavili dne 20. 2. 2019 ve [Anonymizováno], směnka byla vyplněna na částku 290 960 Kč, je splatná dne 3. 11. 2021. Podle kategorických závěrů znaleckého posudku č. [Anonymizováno] ze dne 18. 12. 2022 vypracovaného soudem ustanovenou znalkyní [znalec], jehož předmětem zkoumání byla pravost podpisů žalovaných, jsou podpisy žalovaných na směnce jejich pravými podpisy. Specifikaci celkové výše směnečné sumy 290 960 Kč, sestávající z dlužné jistiny půjčky ve výši 170 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 85 000 Kč a zákonnému úroku z prodlení ve výši 41 960 Kč, vymezuje předžalobní výzva, zaslaná žalovaným. Sporná směnka byla podle smlouvy o půjčce č. [Anonymizováno], uzavřené mezi žalobkyní a žalovanými dne 20. 2. 2019, jednou ze dvou směnek, zajištujících pohledávky žalobkyně z této smlouvy. Půjčka ve výši 170 000 Kč, dle smlouvy účelově vázaná na financování zálohy ve výši 170 000 Kč dle článku II., bod 2.1 SOS smluv (smlouva o smlouvě budoucí o dílo č. [Anonymizováno], smlouva o dílo na projektovou dokumentaci č. [Anonymizováno] a smlouva příkazní č. [Anonymizováno] ze dne 20. 7. 2018), uzavřených mezi žalovanými a společností [Anonymizováno] jako budoucím zhotovitelem, na jejímž základě provádí tento budoucí zhotovitel pro dlužníka přípravné projektové práce a inženýrské činnosti, byla v souladu se smluvním ujednáním žalobkyní podle doloženého bankovního výpisu bezhotovostně poskytnuta na účet společnosti [Anonymizováno] jako budoucího zhotovitele. Žalovaní ve smlouvě s tímto způsobem poskytnutí půjčky vyslovili souhlas a zavázali se vrátit půjčku nejpozději dne 23. 4. 2019. Pro případ nevrácení půjčky ve lhůtě splatnosti ujednaly smluvní strany smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny půjčky. K zajištění pohledávky žalobkyně ze smlouvy žalovaní vystavili a žalobkyni předali dvě zajišťovací blankosměnky s nevyplněným údajem směnečné sumy a data splatnosti. Podle ve smlouvě sjednaného vyplňovacího práva byla žalobkyně oprávněna obě blankosměnky doplnit, do první doplnit datum splatnosti, nejdříve dne 24. 4. 2019 a směnečnou sumu, zahrnující nezaplacenou část jistiny půjčky, zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené právním předpisem upravujícím úroky z prodlení jdoucí ode dne následujícího po splatnosti půjčky do dne vyplnění této prvé směnky, smluvní pokutu za prodlení s úhradou půjčky ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny půjčky jdoucí ode dne následujícího po splatnosti půjčky do dne vyplnění této prvé směnky. Žalovaní ve smlouvě prohlásili, že mají zajištěn dostatek finančních prostředků nebo jiných zdrojů ke splnění závazků ze smlouvy a že jejich majetek není předlužen. Poskytnutí půjčky předcházela žádost žalovaných o její poskytnutí, v níž žalovaní prohlásili, že zvážili své majetkové poměry a jsou schopni půjčku žalobkyni řádně a včas vrátit. Součástí žádosti je modelový příklad výpočtu částek a poplatků pro případ včasného vrácení půjčky, vrácení 30 dní po splatnosti s odlišením výše v závislosti na tom, zda klient stavbu se společností [Anonymizováno] ve sjednaném rozsahu dokončí či nikoliv. Modelové příklady neobsahují žádnou úrokovou sazbu ani údaj RPSN. V rámci komunikace žalovaných se společností [Anonymizováno], kterou za [Anonymizováno] vedla [Anonymizováno], byli žalovaní nejprve informováni o schválení půjčky. Následně byli upozorněni na nastalou splatnost půjčky a bylo jim doporučeno, aby začali splácet minimálně 2 550 Kč měsíčně. Dlužnou částku ze smlouvy o půjčce žalovaní neuhradili ani po opakovaných výzvách. Žalovaný 1) ještě před uzavřením smlouvy o půjčce u [právnická osoba]. měl sjednán kontokorentní investiční úvěr ve výši 60 000 Kč a kontokorentní úvěr ve výši 20 000 Kč. Ve vyplněném finančním dotazníku neuvedl, že na půjčku své tchyně splácí ještě 7 000 Kč měsíčně, vypověděl to však v rámci svého účastnického výslechu. V něm rovněž vypověděl, že žalovaní pracovníky společnosti [Anonymizováno], s nimiž řešili stavbu domu a její financování, informovali o svých majetkových poměrech, kdy uvedli, že nebudou vůbec schopni dosáhnout na nějakou hypotéku. Byl jim nabídnut program „Nulová hotovost“ a byli ubezpečeni, že tento program znamená, že nemusí nic platit a „v podstatě hypotéka jim potom přistane na účtu“. Hypoteční úvěr měla zařizovat společnost [Anonymizováno] s tím, že poskytnutá částka 170 000 Kč bude přičtena k úvěru a následně budou platit jednu splátku měsíčně. V rámci účastnického výslechu žalovaný 1) vypověděl, si není vědom uzavření půjčky se žalobkyní, protože s ním bylo vždy jednáno s lidmi pod hlavičkou společnosti [Anonymizováno]. Žalovaným bylo současně sděleno, že společnosti fungují jako celek. Z částečných výpisů platných údajů z evidence skutečných majitelů vedené Krajským soudem v Plzni, oddíl [Anonymizováno], vložka [Anonymizováno], oddíl [Anonymizováno], vložka [Anonymizováno] a oddíl [Anonymizováno], vložka [Anonymizováno] soud zjistil, že skutečným majitelem žalobkyně, společnosti [Anonymizováno] a společnosti [právnická osoba]. je [Anonymizováno]. Smlouva o dílo na stavbu rodinného domu dle projektové dokumentace zpracované [Anonymizováno] na pozemkové parcele č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] byla uzavřena mezi žalovanými jako objednateli a společností [Anonymizováno] jako zhotovitelem, v rámci smlouvy smluvní strany sjednaly cenu díla a platební ujednání k její úhradě. V čl. IV., bodu 1., písm. d) smlouvy bylo ujednáno, že záloha ve výši 170 000 Kč, zaplacená objednatelem před podpisem smlouvy o dílo, bude vyúčtována ve splátce (záloze), splatné po předání díla a odstranění vad. Žalovanými popsaný, společností [Anonymizováno] nabízený způsob zajištění financování stavby v obecné rovině potvrdil ve své svědecké výpovědi také svědek [Anonymizováno]. Podle jeho výpovědi se klient v rámci nabídky pomoci s financováním stavby mohl rozhodnout, zda financování bude řešit sám, popř. zda využije služeb hypotečního specialisty. Pro prvotní výpočty podle svědka sloužil finanční dotazník, následovala fáze přípravy hypotečního úvěru, proces zajišťování dokumentů, jako např. projektové dokumentace, trval půl či tři čtvrtě roku. Podle podmínek společnosti [Anonymizováno] měl mít klient na počátku částku 170 000 Kč a pokud jí nedisponoval, financování této částky se řešilo pomocí nějakého úvěru. Alternativou byla půjčka od žalobkyně, která měla být následně refinancovaná z hypotečního úvěru. Dále soud zjistil, že v reakci na žalovanými sdělený úmysl ukončení spolupráce se společností [Anonymizováno] jim tato společnost dopisem ze dne 9. 11. 2020 doporučila zahájit jednání o vypořádání závazků z poskytnuté půjčky. Žalovaní následně se společností [Anonymizováno] uzavřeli dohodu o ukončení a vypořádání závazků ze smlouvy o dílo č. [Anonymizováno], v níž bylo konstatováno, že žalovaní jako objednatelé na základě SOS smluv uhradili na účet zhotovitele celkem 170 000 Kč, zhotovitel ke dni uzavření dohody provedl projektové práce a inženýrské činnosti dle smlouvy včetně zjednodušeného geologického průzkumu a průkazu energetické náročnosti budovy v celkové ceně 458 271 Kč včetně DPH. V dohodě je cena zhotovitelem provedených projektových a inženýrských činností po poskytnutí slevy ve výši 100 000 Kč vyčíslena na 358 271 Kč včetně DPH s tím, že po odečtení uhrazené zálohy ve výši 170 000 Kč jsou tak žalovaní povinni uhradit [Anonymizováno] jako zhotoviteli 188 271 Kč. Žalovaní se ji zavázali uhradit na účet společnosti [Anonymizováno] nejpozději do 25. 6. 2024 v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč. Uzavřenou dohodu o vypořádání s [Anonymizováno], zaslanou [Anonymizováno] na základě jejich žádosti o zaslání splátkového kalendáře, týkajícího se smlouvy o půjčce, považovali žalovaní za sjednaný splátkový kalendář.

7. Při právním posouzení vyšel z čl. I, §§ 10, 17, 48, 77 odst. 2 ZSŠ a § 2 odst. 2 písm. b), § 5 odst. 3 a 112 zák. č. 257/2016 Sb.

8. Na základě zjištěného skutkového stavu vyhodnotil soud prvního stupně procesní obranu žalovaných jako důvodnou. Své důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu žalobkyně unesla, prokazují ji řádně odůvodněné a nálezem podložené kategorické závěry znaleckého posudku, vypracovaného soudem ustanovenou znalkyní [znalec]. Odůvodnění posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Přípustné soud shledal i žalovanými uplatněné kauzální námitky. Závěry, vyjádřené Ústavním soudem v nálezu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. I. US 2337/21, shledal aplikovatelné i v projednávané věci, neboť nálezem byla překonána dřívější soudní judikatura, týkající se obdobných smluv, podle níž ujednání o smluvní pokutě pro případ prodlení dlužníka s vrácením půjčky nelze považovat za ujednání o úroku či úplatnosti půjčky. Kauzou sporné směnky byla smlouva o půjčce, která je spotřebitelskou smlouvou dle § 1810 o. z. Žalovaným tak náleží zákonem poskytovaná spotřebitelská ochrana. Předmětnou smlouvu s ohledem na vymezení účelu půjčky v čl. 1 bod 1.2 smlouvy o půjčce lze dle § 2 odst. 2 písm. b) zák. č. 257/2016 podřadit pod spotřebitelský úvěr na bydlení, účelově určený k výstavbě nemovité věci. Přestože ve smlouvě výslovně žádný úrok sjednán nebyl a podle § 5 odst. 3 cit. zák. se v případě spotřebitelského úvěru poskytnutého bez úroku a jakékoliv úplaty jiné než úhrady účelně vynaložených nákladů přímo spojených se zajištěním spotřebitelského úvěru použijí pouze § 1-4, § 122-124 a § 168, nikoliv § 112, zakazující použití směnky nebo šeku ke splacení či zajištění spotřebitelského úvěru, je nutno zohlednit, že k uzavření smlouvy o půjčce došlo v souvislosti s uzavřením SOS smluv a následného uzavření smlouvy o dílo se společností [Anonymizováno]. Uvedené smlouvy žalovaní uzavřeli v rámci programu „Nulová hotovost“, ohledně něhož bylo společností [Anonymizováno] inzerováno, že pro realizaci výstavby rodinného domu není třeba disponovat žádnými naspořenými finančními prostředky. Žalovaní o své finanční a majetkové situaci [Anonymizováno] informovali, přesto byli ujišťováni o možnosti financování stavby prostřednictvím hypotečního úvěru s tím, že tzv. startovací hotovost ve výši 170 000 Kč jim bude poskytnuta formou půjčky, která bude následně uhrazena z hypotečního úvěru. Svědeckou výpovědí svědka [Anonymizováno] má soud za prokázáno, že ve lhůtě 2 měsíců toto nebylo možné realizovat tak, aby se žalovaní do prodlení se splácením půjčky nedostali. Ačkoliv ve smlouvě o půjčce samé bylo žalobkyní uvedeno, že nezbytně potřebuje půjčené finanční prostředky vrátit v termínu splatnosti, neboť je má po uplynutí tohoto termínu vázány jiným způsobem, k vyplnění blankosměnky a k výzvě žalovaných k úhradě směnečné pohledávky, která v sobě zahrnuje i smluvní pokutu, došlo až dne 3. 11. 2021. Důvodnou a prokázanou shledal také obranu žalovaných, založenou na tvrzení, že cílené koordinované jednání žalobkyně a [Anonymizováno], která jim v souvislosti s jednáním o uzavření SOS smluv podala zkreslené a neúplné informace o následcích, spojených s jejich uzavřením, jehož účelem bylo obohacení těchto dvou subjektů na úkor žalovaných, představuje ve svém souhrnu postup zjevně se příčící dobrým mravům a narušující veřejný pořádek a že žalobkyně postupovala v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož je její jednání ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatné. Uzavřel, že žalovaní se své povinnosti ze směnky ubránili, a proto žalobu zamítl. K náhradě nákladů řízení žalovaným i státu soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 a 148 o. s. ř. zavázal v řízení neúspěšnou žalobkyni.

9. Žalobkyně ve včas podaném odvoláním navrhla napadený rozsudek změnit tak, že žalobě bude vyhověno a bude jí přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle žalobkyně soud procesně pochybil a porušil zásadu rovného postavení účastníků, když řízení, které již bylo koncentrováno, žalované při jednání dne 15. 2. 2023 poučil dle §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a následně přihlédl k tvrzením a důkazům, doplněným žalovanými v návaznosti na toto poučení, přestože byly uplatněny v rozporu se zásadou koncentrace. Do uplynutí soudem stanovené koncentrační lhůty uplatnili žalovaní tvrzení o falzu podpisu směnky, absenci její kauzy a nepoctivém jednání žalobkyně a [Anonymizováno] jako společnosti se žalobkyní majetkově propojené (podání ze dne 20. 5. 2022) a dále je doplnili o tvrzení a důkazy, týkající se porušení povinnosti žalobkyně prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaných, sjednání smlouvy o půjčce a ukončení platnosti smlouvy o dílo (podání ze dne 29. 7. 2022). Je tedy zřejmé, že na rozdíl od věci posuzované Ústavním soudem v citovaném nálezu, v němž byla skutková obrana žalovaných založena na tvrzení, že sjednaná smluvní pokuta je skrytým úrokem a smlouva o půjčce spotřebitelským úvěrem, který zakazuje zajištění závazku z úvěru směnkou, se v této věci obrana žalovaných zakládala na jiných tvrzeních. Již jen z tohoto důvodu nelze předmětný nález v projednávané věci aplikovat. Předmětný ústavní nález přitom nerespektuje výkladová pravidla právního jednání, upravena v § 555 a zejména 556 obč. zák. Empirický výklad nelze nahrazovat normativním výkladem, podpůrně použitelným pouze v případě, kdy společnou vůli účastníků nelze zjistit. Výkladem soud nemůže stranám vnucovat jinou vůli (doplňovat ji či měnit), než kterou měly v době právního jednání s ohledem na další vývoj závazku. Závěr o obsahu uzavřené dohody může soud založit jen na posouzení obsahu a na výkladu smluvních ujednání za použití zákonných interpretačních pravidel, nikoliv na základě následného chování smluvních stran. Podle ustálené rozhodovací praxe u půjčky poskytnuté explicitně bez úroku a jakékoliv jiné úplaty, zajištěné smluvní pokutou pro případ prodlení dlužníka s jejím splacením, se ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. uplatní jen v omezeném rozsahu, vymezeném v jeho § 5 odst. 3. ustanovení § 112 cit. zák. o zákazu zajištění směnkou se neuplatní. Nález Ústavního nerespektuje zákonné ustanovení čl. I § 17 ZSŠ, které nikdy nebylo Ústavním soudem zrušeno. Z tohoto ustanovení vyplývá, že směnečný dlužník nemůže vůči remitentovi směnky uplatnit námitky, zakládající se na jeho vztazích k třetí osobě, stojící zcela mimo smluvní vztah remitenta a směnečného dlužníka. Soud by tak v řízení v rozporu s projednací zásadou řešil smluvní vztah, jehož jedna smluvní strana není účastníkem řízení a tím by byla porušena Ústavou (čl.96) garantovaná rovnost práv účastníků řízení. Nesouhlasí se závěrem Ústavního soudu, že žalobkyně ve spolupráci se společností [Anonymizováno] těžila ze stavu, který svým postupem společnosti vyvolaly a nad nímž měly kontrolu. Personální a majetkové propojení společností není skutečností právem zakázanou a ani způsobilou vyvolat protiprávní stav. Společnosti data svých klientů nesdílejí a nevytváří společné postupy. S odkazem na časovou osu jednání žalovaných, v odvolání specifikovanou, uvedla, že ani ona sama ani společnost ES[Anonymizováno]nejednali ve vztahu k žalovaným nepoctivě ani z takového jednání neprofitovali. Nepoctivě a nemravně naopak jednali žalovaní, kteří půjčku dosud nesplatili ani v rozsahu jistiny. Účelové konstrukce a výhrady, jimiž se brání své povinnosti, uplatnili žalovaní až v rámci soudního sporu, přestože předtím smlouvu ani její ujednání nijak nezpochybňovali. Jejich skutečná vůle je vyjádřena v uzavřených smlouvách. Smluvní ujednání o povinnosti k zaplacení zálohy společnosti ES není v rozporu s dobrými mravy ani se zákonnou úpravou ochrany spotřebitele. Jeho účelem je zajistit financování nezbytných přípravných, zejména projektových a inženýrských činností za sjednanou a vzájemně odsouhlasenou cenu. Výhrady vyjadřuje žalobkyně také k provedeným důkazům, zejména účastnickému výslechu žalovaného 1). Při hodnocení takového důkazu musí soud zohlednit, že pravdivost výpovědi je významně ovlivněna snahou účastníka dosáhnout úspěchu v řízení. Soud jej hodnotil zcela nekriticky, když dovodil, že jím bylo prokázáno jak tvrzení žalovaných o uzavření smlouvy v rámci programu nulová hotovost, tak tvrzení, že žalovaní byli společností [Anonymizováno] ujištěni o možnosti financování stavby prostřednictvím hypotečního úvěru, ač žádný jiný důkaz prokazující tato navíc opožděně uplatněná tvrzení, proveden nebyl. Podle žalobkyně v řízení nebylo prokázáno, že žalovaní byli ujištěni o možnosti zajištění financování stavby prostřednictvím hypotečního úvěru. Tomuto tvrzení z hlediska důkazů koresponduje pouze účastnický výslech žalovaného 1), přičemž před jeho provedením žalovaní toto tvrzení neuplatnili. Z odůvodnění rozsudku se nepodává, z jakých skutečností soud dovodil, že žalobkyně znala finanční situaci žalovaných, od počátku předpokládala, že ve lhůtě dvou měsíců nejsou schopni půjčku vrátit a dojde tak k aktivaci smluvní pokuty. Soud zcela pominul, že původní záměr žalovaných byl zásadně narušen jejich rozhodnutím ukončit spolupráci se společností [Anonymizováno] a uzavřít dne 29. 6. 23021 dohodu o ukončení a vypořádání závazků ze smlouvy o dílo z důvodu ztráty zaměstnání žalované 2), vyvolané ekonomickou recesí jako důsledku pandemie onemocnění Covid-19. Uzavření této smlouvy a obsah žádosti o poskytnutí půjčky, v němž byla žalobkyně označena jako společnost, jejímž z hlavním z předmětů činnosti je poskytování krátkodobých překlenovacích půjček klientům společnosti [Anonymizováno] za účelem výstavby rodinných domů, dokládá nesprávnost zjištění soudu, že bylo nad rozlišovací schopnosti žalovaných vnímat žalobce jako subjekt odlišný od společnosti ES. Neobstojí ani soudem zcela převzatá argumentace žalovaných, že cílená koordinace mezi žalobkyní a společností [Anonymizováno] za účelem obohacení těchto dvou subjektů na úkor žalovaných představuje ve svém souhrnu postup zjevně se příčící dobrým mravům a narušující veřejný pořádek a jednání žalobkyně v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru je jednáním dle § 588 o. z. absolutně neplatným. Mezi uzavřením smlouvy o budoucí smlouvě o dílo dne 20. 7. 2018 a splatností půjčky dne 23. 4. 2019 uplynulo 9 měsíců, což je dostatečně dlouhá doba k reálnému vyřízení hypotéky, nadto projektová dokumentace byla zpracována již koncem roku 2018. Důvodem, proč se tak nestalo, bylo ukončení spolupráce se společností ES žalovanými. I to dokládá tvrzení žalobkyně, že projednávaná věc je skutkově odlišná od věci posuzované Ústavním soudem.

10. Žalovaní ve vyjádření k podanému odvolání navrhli, aby byl napadený rozsudek potvrzen a žalobkyni byla uložena povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení žalovaným. Žalobkyně podané odvolání založila zejména na argumentaci, že soud přihlédl k tvrzením žalovaných, uplatněným v rozporu s koncentrační zásadou a že v projednávané věci není aplikovatelný nález Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. I ÚS 2337/21. K porušení zásady koncentrace nedošlo, žalovaní svá tvrzení doplnili na výzvu soudu po poskytnutí poučení dle § 118a odst.1 a 3 o. s. ř. S ohledem na tvrzení, učiněná žalovanými v řízení, zejména tvrzení obsažená v podání ze dne 27. 6. 2022, podle nichž žalobkyně s prodlením žalovaných se splacením půjčky ve lhůtě dvou měsíců předem počítala, protože pro tento případ zahrnula do smlouvy o půjčce smluvní pokutu a tvrzení o vystavení směnky v rozporu s § 112 zák. č. 257/2016 Sb. Předmětný nález byl již opakovaně reflektován v judikatuře Nejvyššího soudu, žalobkyně závěry tohoto nálezu záměrně dezinterpretuje.

11. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaných dále namítla, že rozhodnutí soudu je nesprávně založeno na marketingových materiálech společnosti ES, která k důkazu ani nebyly předloženy. Absentující tvrzení o rozhodných skutečnostech nemůže nahrazovat účastnický výslech. Poučením soudu dle § 118a odst.1 a 3 o. s. ř. a nelze prodlužovat zákonnou námitkovou lhůtu dle § 175 odst.1 o. s. ř., protož k námitkám uplatněným po jejím uplynutí nelze přihlížet. Ústavní soud v předmětném nálezu řešil skutkově zcela odlišnou věc, zejména pokud jde o otázku, zda v termínu splatnosti půjčky bylo reálně možné vyřídit hypoteční úvěr. Takovou obranu žalovaní ani neuplatnili. V této věci mezi uzavřením smlouvy o budoucí smlouvě o dílo a splatností půjčky uplynulo 9 měsíců, v době splatnosti půjčky již byla zpracována projektová dokumentace a bylo vydáno stavební povolení. To, že hypotéku lze vyřídit ve lhůtě šesti měsíců, potvrdil i svědek [Anonymizováno]. Z hlediska aplikovatelnosti nálezu, resp. jeho precedenční závaznosti bylo třeba zkoumat veškeré v intencích závěrů nálezu rozhodné skutečnosti, což soud prvního stupně neučinil. Na podporu své argumentace odkázala na dále v podání specifikovanou judikaturu soudů.

12. K tvrzení žalobkyně ohledně koncentrace řízení odvolací soud při jednání, konaném dne 26. 3. 2024 sdělil účastníkům svůj předběžný názor, že s ohledem na rozsah a způsob poskytnutého poučení, vyplývající z obsahu protokolu z jednání, konaného před soudem prvního stupně dne 29. 6. 2022, nelze dovodit, že by soud nařídil koncentraci řízení. Je tak možno přihlížet i k následně uplatněným skutkovým tvrzením žalovaných. Za účelem posouzení, zda závěry, přijaté Ústavním soudem ve shora citovaném nálezu sp. zn. I. ÚS 2337/2021 jsou aplikovatelné v této věci, poučil odvolací soud žalované podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o jejich povinnosti doplnit tvrzení o tom, jaký byl obsah jejich předsmluvních jednání se společností žalobkyně a se společností [právnická osoba], dále tvrzení o financování stavby, půjčky a jejího vracení, peněžitých závazcích převzatých žalovanými vůči společnosti [právnická osoba] na základě smluv s ní uzavřených, jejich výši a splatnost, dále tvrzení o tom, zda a jakým způsobem prověřovala žalobkyně a společnost [právnická osoba] schopnost žalovaných řádně a včas plnit závazky vůči nim, jaké konkrétní informace v tomto směru jim žalovaní poskytli a dále z jakých prostředků hodlali žalovaní hradit náklady spojené s pořízením nemovitosti a vrácením půjčky a jaká ujištění či dohody v tomto směru mezi smluvními stranami existovaly a označit důkazy k prokázání těchto tvrzení, s tím, že aby k takto doplněným tvrzením označili důkazy pro jejich dokázání. Poučil je také o důsledcích nesplnění této povinnosti.

13. V návaznosti na poskytnuté poučení žalovaní uvedli, že na jejich první setkání s pracovníkem žalobkyně panem [Anonymizováno] v obci [adresa] poté, co od žalobkyně přes další dotazy neobdrželi žádné podklady ani odpovědi, proběhla schůzka v sídle žalobkyně v [adresa]. Zaměstnanci společnosti [právnická osoba] si při ní ověřovali majetkové poměry žalovaných a žalovaným sdělili, že u domu typu [Anonymizováno] postaveného na jejich pozemku by splátka hypotéky bez nákladů na energie činila měsíčně částku 10 500 Kč, kterou by s ohledem na své majetkové poměry byli schopni uhradit. Byli ujištěni, že půjde o nulovou akontaci a veškeré platby budou následně zahrnuty do hypotéky. Po naléhání ze strany pracovníků [Anonymizováno] podepsali žalovaní smlouvu, aniž si předem mohli prostudovat a by žalovaným byl jim vysvětlen její význam a obsah. Následně byla žalovaným přidělena manažerka financí. Ta však byla nekontaktní, stejně jako další jim přidělené osoby. Ty na dotazy žalovaných nereagovaly nebo údajně neměly potřebné informace. Před uzavřením smlouvy bylo žalovaným, kteří upozorňovali na svou finanční situaci a podprůměrný příjem, opakovaně sděleno, že výstavba bude financována z hypotečního úvěru, že v programu nulová hotovost nemusí mít vlastní finanční prostředky. Žalobkyně a společnost [Anonymizováno] požadovaly poté úhradu zálohy ve výši 170 000 Kč dle smlouvy o smlouvě budoucí. Žalovaným bylo nabídnuto řešení financování této zálohy smlouvou o půjčce. Stejná situace se opakovala i ohledně uzavření smlouvy o dílo, kterou byl podmíněn další postup ve výstavbě domu. K uzavření smlouvy byli žalovaní manipulováni panem [Anonymizováno]. Ten je bez předchozí domluvy navštívil v jejich bydlišti a vyvíjel na žalované nátlak k podpisu smlouvy. Protože žalobkyně a společnost [Anonymizováno] tak vůči žalovaným vystupovaly vůči žalovaným jako jedna osoba, žalovaní nevěděli, že se k úhradě půjčky zavázali žalobkyni. Jednali v dobré víře v poskytnuté informace. Ty nebyly nepravdivé a žalovaní byli záměrně uvedeni v omyl. Nebyl jim vysvětlen model financování, splatnost půjčky ani požadavky na poskytnutí hypotečního úvěru. Poté, co zjistili, že tento úvěr pro ně žalobkyně nezajistí, snažili se spolupráci s ní i se společností [Anonymizováno] ukončit. S ohledem na uvedené okolnosti i uzavření smlouvy je tak dána obdobnost projednávané věcí s věcí, posuzovanou Ústavním soudem v citovaném nálezu.

14. Žalobkyně s odkazem na e-mail žalovaných ze dne 27.10.2020, v němž žalovaní shrnuli důvody k ukončení smluvních vztahů (tj. ztráta zaměstnání, Covid 19, neochota se zadlužit hypotékou, nabytí jiného domu) uvedla, že skutkové okolnosti věci, posuzované Ústavním soudem v předmětném ústavním nálezu jsou diametrálně odlišené.

15. Odvolací soud zopakoval důkaz účastnickým výslechem žalovaného 1). Ten vypověděl, že v roce 2018 se s přítelkyní rozhodli ke stavbě domu. Oslovili společnost [Anonymizováno]. Po prvním setkání, které proběhlo na jejich pozemku v [adresa] za účasti zástupce společnosti [Anonymizováno] pana [Anonymizováno] a pana [Anonymizováno], projektanta spolupracujícího se společnosti [Anonymizováno], byli pozvání do sídla společnosti [Anonymizováno] v [adresa]. Tam jim byly pracovníkem společnosti, jehož jméno si nepamatuje, k jejich dotazu poskytnuty obecné informace o typu domu [Anonymizováno], který si vybrali podle zaslaného katalogu, o programu nulová hotovost a nulové akontaci a o tom, že nemusí mít nic připraveno, protože mají pozemek v hodnotě 8,3 mil korun, jímž by mohli ručit. Bylo jim sděleno, že pro ně bude připravena smlouva o smlouvě budoucí. Těmto smlouvám žalovaní nerozuměli, na rozhodnutí o jejich podpisu měli několik minut. Smlouvy podepsali pod nátlakem toho, že je třeba zpracovat projekt a že by mohlo dojít k navýšení ceny. Bylo jim sděleno, že nízká výše jejich příjmů nehraje žádnou roli, byli informováni, že splátka hypotéky sjednané na 35-40 let by mohla činit deset a půl tisíce měsíčně. Projektová dokumentace byla zpracována tři měsíce po schůzce v [adresa], někdy koncem 2018, před podpisem smlouvy o půjčce. Poté je opět kontaktoval pan [Anonymizováno], manažer projektu a dohodl se žalovanými schůzku na pozemku v [adresa]. Pan [Anonymizováno] na ně naléhal, aby podepsali smlouvou o dílo, navštívil je v jejich bydlišti s tím, že smlouvu má již připravenou a žádal, aby ji podepsali. Sdělil žalovaným, že by nejdříve platili minimální splátky a pak by to bylo zohledněno v hypotéce. To žalovaným vyhovovalo s ohledem na jejich příjem, který u žalovaného 1) činil 18 000 Kč, u žalované 2) ve výši 15 000 Kč + benefity. Žalovaní poté komunikovali s pracovnicí společnosti [Anonymizováno] paní [Anonymizováno], která zařizovala půjčku a nabídla žalovaným půjčku od [Anonymizováno]. Žalovaným bylo ohledně částky půjčky sděleno, že se jedná o částku za projekt a služby poskytnuté společností [Anonymizováno] s tím, že ji zaplatí buď jednorázově nebo jim bude zařízena půjčka, aby nemuseli nic platit a bude zařízena hypotéka, k níž bude částka přičtena. Ohledně financování jim bylo sděleno, že jim ji půjčí [Anonymizováno]. Této pracovnici dokládali žalované své závazky a majetkové poměry žalovaní výpisem. Manažerka paní [Anonymizováno] je informovala, že by s hypotékou neměl být problém. Všechny zaslané dokumenty podepsali. Paní [Anonymizováno] žalované je převedla na jinou manažerku. Osoby manažerů byly několikrát změněny. Se žalovanými přes jejich dotazy nikdo nekomunikoval. O tom, že nebude poskytnut hypoteční úvěr byli informováni někdy v roce 2021 pracovnicí [Anonymizováno], že s ohledem na změny podmínek pro poskytování hypotečních úvěrů v roce 2021 by splátka činila přes dvacet tisíc. Na tu nemohli žalovaní dosáhnout. Se společností [Anonymizováno] se chtěli domluvit o splátkovém kalendáři, byly jim poslány listiny pod hlavičkou nikoliv společnosti [Anonymizováno], ale žalobkyně. Chtěli do smluv odstoupit, kontaktovali za tím účelem právničku, která jim sdělila, že by měli společnosti [Anonymizováno] uhradit 170 00 Kč. Právnička za ně také řešila ukončení spolupráce se společností [Anonymizováno]. Nechtěl mít žádný dluh na částku 170 000 Kč splácí 3 000 Kč měsíčně, nerozlišoval, komu a na základě jaké smlouvy takto platil. Nebyl si schopen vybavit časovou posloupnost podpisu jednotlivých smluv.

16. Dále zopakoval důkaz emailem pracovnice společnosti [Anonymizováno][Anonymizováno]paní [Anonymizováno] žalovaným ze dne 18. 2. 2019. Z něj zjistil, že žalovaní byli informováni o tom, že jim byla schválena půjčka od společnosti [právnická osoba] a žádá je o sjednání termínu podpisu smlouvy.

17. Dokazování doplnil o email od pana [Anonymizováno] pod hlavičkou společnosti [Anonymizováno] žalovanému 1) ze dne 30. 10. 2018. Z emailu odvolací soud zjistil, že pan [Anonymizováno] informuje žalovaného 1), že mu dle domluvy zasílá kontakt na paní [Anonymizováno], doplněný o adresu a číslo mobilu s tím, ať jí žalovaný 1) zavolá a domluví si sní termín prohlídky.

18. Další navržené důkazy emailovou komunikací, následující po uzavření smlouvy o půjčce, obsahem webových stránek společnosti [Anonymizováno] o programu nulová hotovost, videohovorem [Anonymizováno], články na internetu, rozhovorem s jednatelem žalobkyně a společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno], propagačními materiály společnosti [Anonymizováno] z roku 2019 odvolací soud neprovedl, neboť tyto důkazy objektivně nejsou způsobilé prokázat cokoliv o obsahu jednání a komunikaci žalovaných se žalobkyní a společnosti [Anonymizováno] v době předcházející uzavření smlouvy o půjčce. Další z označených důkazů již provedl soud prvního stupně a zjištění z nich učiněná převzal do odůvodnění rozsudku.

19. Směnka, jejíž zaplacení je předmětem řízení, zajištovala závazky žalovaných ze smlouvy o půjčce č. [Anonymizováno], kterou se žalobkyní uzavřeli dne 20. 2. 2019. Tuto smlouvu soud prvního stupně správně s ohledem na spotřebitelské postavení žalovaných při jejím uzavření podle obsahu vyhodnotil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru na bydlení dle § 2 odst.2 písm. b) zák. č. 257/2016 Sb. Ve věci vydaný směnečný platební rozkaz byl soudem zrušen, z hlediska skutkových tvrzení a důkazů k nim označených tedy platila obecná procesní pravidla stanovená občanským soudním řádem (zásada projednací). Skutková tvrzení, jimiž se žalovaní bránili své povinnosti zaplatit směnku žalovaní v průběhu řízení doplňovali. Odvolací soud v této věci již vyjádřil svůj názor na otázku koncentrace řízení, když uvedl, že z obsahu protokolu z jednání, konaného před soudem prvního stupně dne 29. 6. 2022 nelze s ohledem na způsob a rozsah soudem poskytnutého poučení dovodit, že by takto byla soudem nařízena koncentrace řízení, v jejímž důsledku by účastníci již nemohli uvádět nové skutečnosti a označovat nové důkazy k jejich prokázání. Nadto, pokud jde o poučení, poskytnuté při jednání dne 15. 2. 2023, je zřejmé, že soud toto poučení poskytoval v návaznosti na tvrzení, dosud žalovanými v řízení učiněná v rámci procesní obrany s odkazem právě na skutkový stav věci, posuzovaný Ústavním soudem v nálezu ze dne 19. 7. 2022 ve věci sp. zn. I. ÚS 2337/21 a zjevně také s ohledem na precedenční přesah nálezové judikatury Ústavního soudu. Z čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky plyne, že vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby. Nálezová judikatura ústavního soudu má precedenční přesah v tom významu, kdy právní názor, vyjádřený v nálezu Ústavního soudu, má-li obecnou povahu, je pak obecně závazný při řešení typově shodných případů, protože rovnost v právech ve vztahu k obecným soudům podle čl. 1 Listiny kromě jiného zakládá právo na stejné rozhodování ve stejných případech a zároveň je tak vyloučena libovůle při aplikaci práva (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 184/96, sp. zn. III. ÚS 200/2000, sp. zn. IV.ÚS 301/05). V citovaném nálezu Ústavní soud vyslovil závěr, že s ohledem na všechny skutkové okolnosti posuzované věcí musela žalobkyně od samého počátku předpokládat, že se stěžovatelé dostanou do prodlení s vrácením půjčky a dojde k aktivaci ujednání o smluvní pokutě, na niž je vzhledem k výše uvedeným okolnostem třeba hledět jako na skrytý úrok, tedy úplatu, kterou za poskytnutí půjčky věřitel nad rámec jistiny od dlužníků obdrží, nikoli jako na smluvní pokutu. Dále přijal závěr, že při výkladu smlouvy o půjčce za účelem posouzení, zda se jedná o smlouvu úplatnou či bezúplatnou a zda na ni tudíž dopadají ochranná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru či nikoli, nemůže soud vycházet pouze z jazykového výkladu, který je v rozporu s výkladem teleologickým, ale musí zohlednit všechny pro věc relevantní skutečnosti, tedy předsmluvní jednání a nastavení smluvních ujednání všech smluv, uzavřených žalovanými se žalobkyní i společností [právnická osoba] jako celku s tím, že s ohledem na provázanost obou společností je nezbytné zabývat se námitkovou obranou žalovaných, vycházející z jejich vztahů se společností [právnická osoba] Výkladem předmětného nálezu Ústavního soudu se odvolací soud zabýval již v rozhodnutí ze dne 15. 5. 2024 ve věci sp. zn. 12 Cmo 187/2023. V něm přijal závěr, od něhož neshledal důvod odchýlit se ani v projednávané věci, že: „Závěry vyplývající z nálezu Ústavního soudu nelze chápat úzce tak, že jakákoliv jiná námitka než námitka, že půjčka měla být vrácena z hypotečního úvěru, nemůže (po provedeném dokazování) vyústit v závěr, že smlouva o půjčce je smlouvou úplatnou, tudíž smlouvou o spotřebitelském úvěru. Odvolací soud je toho názoru, že důsledky nálezu Ústavního soudu mají širší dopad v tom smyslu, že budou-li prokázány jakékoliv jiné skutečnosti svědčící o tom, žalobce mohl důvodně předpokládat, že osoba v pozici dlužníka nebude schopna půjčené finanční prostředky ve sjednané krátké lhůtě vrátit, tj. mohl kalkulovat s aktivací ujednání o „smluvní pokutě“, bude namístě i závěr, že „smluvní pokuta“ představuje fakticky „skrytý úrok“, tj. že smlouva o půjčce je smlouvou úplatnou, tedy smlouvou o spotřebitelském úvěru.“ 20. Smlouva o půjčce, posuzovaná Ústavním soudem a smlouva o půjčce, uzavřená mezi žalovanými a žalobkyní, byly uzavřeny za účinnosti odlišných právních úprav, úplatnost smlouvy a od ní se odvíjející aplikace zákonného ustanovení, zakazujícího zajištění závazků z takové smlouvy prostřednictvím směnky, je však relevantní z hlediska obou právních úprav. Zatímco zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, s úplatností smlouvy spojuje podřazení smlouvy pod režim zákona, tedy působnost zákona (podle § 2 písm. c) cit. zák. jsou z působnosti zákona vyňaty odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytnutá bez úroku a jakékoli úplaty), zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s bezúplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru spojuje omezení své působnosti na taxativně vymezená ustanovení.

21. Při posuzování otázky úplatnosti půjčky v intencích shora uvedených závěrů Ústavního soudu v citovaném nálezu, vyšel odvolací soud ze skutkového stavu, zjištěného soudem prvního stupně, jakož i z vlastních zjištění učiněných z opakovaného dokazování. Vyšel zejména z účastnického výslechu žalovaného 1) a doložené emailové korespondence žalovaných se společností ES, resp. žalobkyní. Nepřisvědčil argumentaci žalobkyně, že nebyly splněny předpoklady pro provedení důkazu účastnickým výslechem dle § 131 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení může soud nařídit důkaz účastnickým výslechem, nelze dokazovanou skutečnost prokázat jinak. Tyto předpoklady shledal splněny, protože převážná část předsmluvních jednání byla žalovanými vedena osobně za minimální písemné emailové komunikace, a tudíž právě výslech účastníka je důkazem, z nějž lze učinit relevantní zjištění o obsahu předsmluvních jednání.

22. Odvolací soud má provedeným dokazováním za prokázáno, že s ohledem na informace jim poskytnuté pracovníky společnosti [Anonymizováno] žalovaní do jednání s touto společností ohledně výstavby a zejména jejího financování vstupovali s tím, že v rámci programu „nulová hotovost“ nemusí disponovat vlastními naspořenými prostředky, bude pro ně vyřízen hypoteční úvěr, z něhož bude výstavba financována, přičemž důvodně mohli nabýt dojmu, tento bankovní hypoteční úvěr s akceptovatelnou výší splátky, která jim byla pracovníky společnosti [Anonymizováno] sdělena, pro ně tato společnost vyřídí. Nelze přisvědčit argumentaci žalobkyně, že na rozdíl od věci posuzované Ústavním soudem měli žalovaní do splatnosti půjčky dostatečnou dobu devíti měsíců, v níž si mohli sami vyřídit hypoteční úvěr. Sama žalobkyně uvedla, že podle výpovědi svědka [Anonymizováno] trvalo vyřízení hypotečního úvěru zhruba šest měsíců, přičemž zpracovaná projektová dokumentace musela být v rámci žádosti o poskytnutí hypotečního úvěru bance předložena, nebylo reálně možné předpokládat vyřízení hypotéky za dobu 4-5 měsíců od vyhotovení projektové dokumentace (listopad 2018) do splatnosti půjčky (duben 2019). Shora uvedená skutková zjištění umožnily odvolacímu soudu přijmout skutkový závěr, že v projednávané věci, stejně jako ve věci posuzované Ústavním soudem v již citovaném nálezu lze dovodit, že smluvní pokuta, sjednaná ve uzavřené smlouvě, byla skrytým úrokem a že smlouva o spotřebitelském úvěru na bydlení, uzavřená mezi účastníky, je smlouvou úplatnou, tudíž na tuto smlouvu se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb. v celém rozsahu.

23. Odvolací soud se však neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že koordinovaná právní jednání žalobkyně a společnosti [Anonymizováno] za účelem obohacení obou těchto subjektů na úkor žalovaných představuje ve svém souhrnu postup zjevně se příčící dobrým mravům a narušující veřejný pořádek, že jednání žalobkyně je jednání absolutně neplatné dle § 588 o. z. Především z nálezu Ústavního soudu, na který soud prvního stupně v této souvislosti odkazuje, žádné takové závěry dovodit nelze. Ustanovení § 588 o. z. vymezuje taxativní výčet důvodů tzv. absolutní neplatnosti právního jednání, a to zjevný rozpor s dobrými mravy, rozpor se zákonem, nejen tedy zjevný, ale jakýkoli, avšak pouze pokud je splněna podmínka, že porušením zákona byl zjevně narušen veřejný pořádek, a konečně skutečnost, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Z dikce tohoto ustanovení lze tak dovodit, že se jedná o právní úpravu, která není stanovena na ochranu určité osoby, ale na ochranu zájmu obecnějšího, širšího, zpravidla zájmu všech, celé společnosti, tzn. zájmu veřejného.

24. Soud prvního stupně se s ohledem na přijatý závěr o absolutní neplatnosti právního jednání nijak blíže, s výjimkou námitky falza podpisu žalovaných na směnce, s jejímž vyhodnocením se odvolací soud zcela ztotožnil, nezabýval dalšími námitkami žalovaných, uplatněnými v rámci jejich procesní obrany. Odvolacímu soudu proto nezbylo než napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž v intencích provedeného dokazování, případně i za poskytnutí poučení žalovaným dle § 118a odst. 3 o. s. ř. projedná další jimi uplatněné námitky a následně vyhodnotí, zda na těchto skutkových námitkových tvrzeních založená procesní obrana žalovaných je či není důvodná, případně v jakém rozsahu a ve věci znovu rozhodne. V novém rozhodnutí ve věci rozhodne také o nákladech tohoto odvolacího řízení.