12 Cmo 53/2024 - 398

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Mileny Filingerové a soudkyň JUDr. Evy Hodanové a Mgr. Kateřiny Černé ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovaným: 1) [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] 2) [Jméno advokáta B], narozená dne [Datum narození advokáta B] bytem [Adresa advokáta B] o zaplacení 121 854 Kč s příslušenstvím a odměnou, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. ledna 2024, č. j. 49 Cm 119/2019-360 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že směnečný platební rozkaz vydaný Krajským soudem v Plzni dne 13. 1. 2020, č. j. 49 Cm 119/2019-18 se ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1) ponechává v platnosti.

II. Žalovaná 1) je povinna zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů ve výši 142 607 Kč.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně zrušil jím vydaný směnečný platební rozkaz ze dne 13. 1. 2020, č. j. 49 Cm 119/2019-18 a uložil žalobkyni zaplatit žalované 1) náhradu nákladů řízení ve výši 169 550 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně se domáhala proti žalované a proti [Anonymizováno] (vůči níž již bylo řízení pravomocně skončeno) zaplacení částky 121 854 Kč se 6 % úrokem od 8. 11. 2019 do zaplacení a odměnou ve výši 406 Kč. Soud žalobě vyhověl směnečným platebním rozkazem, proti němuž podala žalovaná 1) včasné námitky. Uvedla v nich, že se v roce 2014 obrátila na společnost [právnická osoba] (dále jen „společnost [Anonymizováno]“) s žádostí o možnost stavby typového rodinného domu. Společností [Anonymizováno][Anonymizováno]byla ujišťována o její možnosti dům postavit a prostřednictvím svých obchodních partnerů zajistit financování výstavby. Součástí společných ujednání byl závazek žalované 1) zaplatit zálohu na přípravné a projektové práce ve výši 170 000 Kč. Tuto částku žalovaná 1) uhradila prostřednictvím smlouvy o půjčce uzavřené se žalobkyní dne 5. 3. 2014. Již při podpisu smlouvy o dílo bylo společnosti [Anonymizováno] známo, že žalovaná 1) nedisponuje pozemkem ani příjmy k výstavbě domu a bylo tak zřejmé, že provádění jakýchkoli inženýrských a projekčních činností je předčasné. Žalovaná 1) zmínila společné zájmy zúčastněných společností, o čemž svědčí jejich společná mateřská společnost [právnická osoba]., společný statutární orgán, společná sídla obou společností, aj. a v kontextu zmíněných smluvních vztahů jako vztahů spotřebitelských označila smlouvu o půjčce a z ní vyplývající dohodu o vyplnění blankosměnky za neplatnou. Namítla dále, že výše smluvní pokuty (0,25 % z dlužné částky denně) je nemravná a navrhla, aby ji soud podle ust. § 2051 o. z. moderoval. Na předmětnou půjčku bylo od 6. 5. 2014 do 4. 11. 2019 uhrazeno celkem 170 850 Kč. Blankosměnkou zajištěný závazek se nejpozději 27. 10. 2019 promlčel.

2. Žalobkyně namítla, že kauzou projednávané věci je poskytnutí půjčky, nikoliv plnění ze vztahu žalované a společnosti [Anonymizováno]. Žalovaná 1) neměla dostatek vlastních finančních prostředků k úhradě zálohy ve výši 170 000 Kč společnosti [Anonymizováno] jako budoucímu zhotoviteli stavby, proto požádala žalobkyni o poskytnutí půjčky. Žalobkyně byla v žádosti o poskytnutí půjčky i ve smlouvě o půjčce ubezpečena o tom, že žalovaná má zajištěn dostatek finančních prostředků nebo jiných zdrojů k vrácení půjčky a že je schopna dostát svým závazkům vyplývajícím z této smlouvy. Smlouvu o půjčce nelze považovat za jednoznačně nevýhodnou pro jakoukoli ze stran. Sjednaná smluvní pokuta se nijak nevymyká ze situací, které běžně a v souladu se svou ustálenou rozhodovací praxí považuje Nejvyšší soud za přiměřenou a odpovídající dobrým mravům a pravidlům slušnosti. Zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. se podle § 2 písm. c) nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou finanční službu poskytnutou bez úroku a jakékoli úplaty. Sjednání smluvní pokuty jako prostředku zajištění nelze považovat za obcházení zákona. S poukazem na závěry rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 12 Cmo 94/2017 žalobkyně uzavřela, že smlouvu o půjčce nelze podřadit pod režim spotřebitelských úvěrů.

3. Soud prvního stupně z provedeného dokazování (smlouvou o půjčce ze dne 5. 3. 2014, č. 2631401, dodatkem č. 1 ke smlouvě o půjčce ze dne 25. 10. 2016, předžalobními upomínkami, směnkou, výpisem z účtu žalobkyně, žádostí o poskytnutí půjčky, smlouvou o budoucí smlouvě o dílo č. 263/14, smlouvou o dílo na projektovou dokumentaci č. 263/14 a smlouvou příkazní ze dne 263/14, e-mailovou korespondencí ze dne 26. 11. 2018, 16. 10. 2019, 30. 9. 2019 a 20. 2. 2014, odstoupením společnosti [Anonymizováno] od smlouvy o dílo č. [Anonymizováno], finančním dotazníkem žalované, protokolem o projednání a odsouhlasení projektové dokumentace, smlouvou o dílo č. [Anonymizováno] ze dne 23. 10. 2014) zjistil, že žalovaná 1) se zavázala zaplatit společnosti [Anonymizováno] do 30 dnů od podpisu smlouvy o budoucí smlouvě o dílo č. [Anonymizováno], smlouvy o dílo na projektovou dokumentaci č. [Anonymizováno] a smlouvy příkazní č. [Anonymizováno] zálohu na úhradu přípravných a projektových prací ve výši 170 000 Kč. Podle e-mailové zprávy ze dne 26. 11. 2018 bylo žalované 1) sděleno paní [Anonymizováno] ze společnosti [Anonymizováno], že uvedené společnosti je známo, že „financování u žalované je složité, že [Anonymizováno] jsou rády, že si na pozemek našetřila. Se změnou pozemku a projektováním nového domu jsou spojené vícenáklady za tyto práce a je nutné část z nich uhradit.“ E-mailovou zprávou od paní [Anonymizováno] ze dne 16. 10. 2019 bylo žalované 1) sděleno, že výše smluvní pokuty dle smlouvy o půjčce ze dne 5. 3. 2014 činí 24 478 Kč. Soud dále vyšel ze zjištění, že společnost [Anonymizováno] odstoupila od smlouvy o dílo č. [Anonymizováno] ze dne 21. 11. 2016 z důvodu prodlení žalované 1) s úhradou peněžitého závazku o více než 30 dní, s tím, že nedoplatek činí 132 827 Kč. E-mailovou zprávou ze dne 30. 9. 2019 požádala žalovaná 1) společnost [Anonymizováno] o doložení všem podkladů a listin, zejména o projektovou dokumentaci, geometrické zaměření, předávací protokoly, štítky atd. Z finančního dotazníku ze dne 26. 2. 2014 soud zjistil, že žalovaná 1) má jedno dítě ve věku 14 měsíců, pracovala jako servírka a byla zaměstnána od května do září roku 2013 s příjmem 1 100 EURO měsíčně a v současnosti, v době vyplnění, pobírala mateřský příspěvek 11 500 Kč. Dále vlastnila byt v hodnotě 650 000 Kč. Z protokolu o projednání a odsouhlasení projektové dokumentace soud zjistil, že projekt byl zpracován v březnu 2014 a žalovaná 1) s ním byla seznámena. Ze Smlouvy o dílo č. [Anonymizováno] ze dne 23. 10. 2014 soud zjistil, že žalovaná 1) a společnost [Anonymizováno] uzavřely smlouvu o dílo na stavbu rodinného domu v ceně 2 963 940 Kč, a to na pozemkové parcele č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]. E-mailovou zprávou ze dne 20. 2. 2014 sdělila paní [Anonymizováno] ze společnosti [Anonymizováno] žalované 1), že je manažerka financí a bude žalovanou „provázet cestou financování.“ Žalovaná 1) si zvolila program Pozemkový servis, tzn. že klienti nemají ve vlastnictví pozemek a záloha dle smlouvy ve výši 170 000 Kč a úhrada kupní ceny pozemku se bude řešit přes úvěr. Manažerka financí sdělila žalované 1), že zálohu ve výši 170 000 Kč může zaplatit dvěma možnostmi, a to bankovním či nebankovním úvěrem. Nebankovní úvěr poskytuje společnost [právnická osoba], když společnost poskytuje krátkodobé překlenovací půjčky pro klienty [Anonymizováno]. Půjčka se dá kdykoliv splatit a první dva měsíce je půjčka poskytnuta bez jakýchkoliv poplatků a úroků. V případě zájmu o nebankovní úvěr zašle paní [Anonymizováno] vzory smluv a žádost o úvěr. Další provedené důkazy soud prvního stupně nehodnotil z důvodu jejich nadbytečnosti.

4. S odkazem na důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. I. ÚS 2337/2021 soud prvního stupně uzavřel, že je důvodná námitka žalované 1), že společnosti [Anonymizováno] bylo již při uzavření smlouvy o dílo známo, že žalovaná 1) nedisponuje pozemkem, na němž by bylo možno rodinný dům postavit ani nedisponuje příjmy k jeho výstavbě, a provádění jakýchkoli inženýrských a projekčních činností bylo tudíž předčasné. Soud uvedl, že ve smlouvě o půjčce uzavřené se žalobkyní žalovaná 1) prohlásila, že má dostatek finančních prostředků nebo jiných zdrojů k řádnému a včasnému plnění svých závazků; žalobkyně však musela vědět, že tomu tak není a žalovaná 1) proto nebude schopna půjčku vrátit. Odkázal přitom na finanční dotazník ze dne 26. 2. 2014, v němž žalovaná 1) uvedla, že je na mateřské dovolené, její příjem v květnu a září předešlého roku činil 1 100 EUR, vlastní pouze byt, její přítel či manžel měl příjem 1 200 EUR a žalovaná pobírala mateřský příspěvek ve výši 11 500 Kč měsíčně. Je tedy zřejmé, že žalobkyně jako osoba, která uzavřela spotřebitelskou smlouvu, musela vědět, že žalovaná 1) nebude mít na vrácení půjčky během dvou měsíců, když její příjem je pouze 11 500 Kč. Žalovaná 1) nemohla žalobkyni garantovat řádné a včasné splacení půjčky, neboť ve lhůtě dvou měsíců do splatnosti půjčky byl její příjem ve výši, která sotva stačí na pokrytí životních nákladů. Žalovaná 1) měla ve vlastnictví byt, žalobkyně však nemohla reálně očekávat, že dojde k jeho prodeji za účelem splacení půjčky. Z uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva o půjčce je smlouvou úplatnou, neboť sjednaná smluvní pokuta je fakticky skrytým úrokem, a tedy se řídí zákonem č. 145/2010 Sb., který v ust. § 18 zakazuje použít ke splacení nebo zajištění spotřebitelského úvěru směnkou nebo šekem. Námitkovou obranu žalované 1) založenou na tvrzení o zákazu zajištění závazku z předmětné smlouvy směnkou, proto vyhodnotil jako důvodnou.

5. Soud dále s odkazem na ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. a na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2021, sp. zn. 33 ICdo 77/2020 uzavřel, že smlouva o půjčce je neplatná i z toho důvodu, že žalobkyně „řádně neprovedla a neošetřila finanční možnosti žalované, zdali je půjčku schopna vrátit, resp. ověřila, ale neřešila, že žalovaná není schopna půjčku vrátit.“ Neplatná je proto „i směnka, z níž je tato žaloba podána.“ Důvodnou shledal soud i argumentaci, že jednání žalobkyně a společnosti [Anonymizováno] lze posuzovat jako jednání jednoho subjektu a přisvědčil rovněž výtce žalované 1), že žalobkyně a společnost [Anonymizováno] dlouhodobě zneužívají očekávání spotřebitele, že jim bude poskytnuto adekvátní protiplnění, což se nestává. S poukazem na důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2279/2018 vyhodnotil soud jako nedůvodnou námitku neplatnosti smluvní pokuty, „pokud by se jednalo o smluvní pokutu, jako že se nejedná“. Důvodnou dále neshledal námitku promlčení zajištěného závazku s tím, že pokud by smlouva o půjčce byla platná, došlo by k promlčení v zákonné tříleté promlčecí době, „neboť blankosměnky mohou být vyplněny kdykoliv a právo vyplnit směnku není vázáno na to, kdy byla vystavena, tak k promlčení by mohlo dojít jenom v případě, že uplynula promlčecí lhůta tříletá od data, kdy měla být směnka podle nějaké události vyplněna a k tomu nedošlo, což v daném případě nebylo žalovanou tvrzeno.“ Námitkou splnění zajištěného závazku se soud nezabýval z důvodu hospodárnosti řízení. O náhradě nákladů bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

6. Žalobkyně podala proti rozsudku včasné odvolání a navrhla jeho změnu tak, aby byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti a byla jí přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. Uvedla, že napadený rozsudek je výsledkem selektivního hodnocení důkazů, v důsledku čehož byl nesprávně zjištěn skutkový stav věci a současně byla věc nesprávně právně posouzena. Zejména soud nepřihlédl k zásadní skutečnosti, že podle dodatku č. 1 smlouvy o půjčce ze dne 27. 11. 2016 nastala splatnost půjčky až ke dni 21. 11. 2016. Takto stanovená splatnost i samotné uzavření dodatku jednoznačně vyvrací závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně musela vědět, že žalovaná 1) nebude schopna půjčku vrátit a proto je smluvní pokuta skrytý úrok. Žalovaná 1) měla na zaplacení půjčky 977 dní (od 5. 3. 2014 do 21. 11. 2016), když smluvní pokuta byla uplatněna až od 22. 11. 2016 jako paušalizovaná forma náhrady škody za mimořádně dlouhé prodlení žalované 1) s vrácením půjčky (od 22. 11. 2016 do 4. 11. 2019). Z ochoty žalobkyně k uzavření dodatku smlouvy o půjčce je naopak zřejmé, že žalobkyně nejednala v úmyslu uplatnit vůči žalované nároky ze smluvní pokuty, ale ve snaze pomoci s řešením situace. V posuzované věci tak není dána precedenční závaznost nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2337/2021 s ohledem na zcela odlišný skutkový stav projednávané věci. Žalobkyně nebyla vedena snahou vyvolat a následně těžit z prodlení žalované 1) s úhradou půjčky v podobě vzniklého nároku na smluvní pokutu. Na soudem prvního stupně nesprávně zjištěný skutkový stav navazuje i nesprávné právní posouzení, podle něhož je smluvní pokuta fakticky skrytým úrokem a předmětná smlouva je smlouvou úplatnou, na níž dopadá ust. § 18 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Za nesprávné dále žalobkyně považuje použití ust. § 9 zákona č. 145/2010 Sb., ukládající povinnost posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně přesto tuto schopnost žalované 1) posuzovala, a to podle finančního dotazníku, podle něhož příjem žalované společně s jejím manželem činil 74 825,90 Kč měsíčně. Nic tedy nenaznačovalo, že by žalovaná 1) půjčku neuhradila, resp. nerefinancovala ze zamýšleného hypotéčního úvěru, pro jehož případné poskytnutí byla společností [Anonymizováno] na objednávku žalované s dostatečným předstihem zpracována projektová dokumentace. Žalobkyně nemohla předpokládat ani to, že jí vznikne nárok na smluvní pokutu. Nelze tak dospět k závěru, že smluvní pokuta je skrytý úrok, když žalobkyně má současně za to, že taková námitka ani žalovanou nebyla uplatněna. Nebyla uplatněna ani námitka zákazu zajištění spotřebitelského úvěru směnkou, natož, že by žalovaná 1) měla v úmyslu půjčku refinancovat z poskytnutého úvěru. Soud nesprávně vyhodnotil finanční situaci žalované 1), když došlo ke zkreslení skutkového stavu věci vedoucímu k nesprávnému právnímu posouzení a nesprávnému rozhodnutí. Žalovanou 1) ve finančním dotazníku uváděná optimální splátka 10 000 Kč – 12 000 Kč při investičním záměru 2 700 000 Kč (cena RD uvedená ve smlouvě o budoucí smlouvě o dílo) a úrokové sazbě 2,7 % p. a. pak byla zcela odpovídající (běžná splátka takové hypotéky činila v rozhodné době 10 951,14 Kč měsíčně). Navíc žalovaná 1) měla v úmyslu do financování zapojit byt v hodnotě 650 000 Kč jako potenciální zástavu. Soud prvního stupně dále konstatoval, že žalovaná 1) našetřila na koupi pozemku (tj. její příjmy výrazně převyšovaly její výdaje), což rovněž svědčí o bonitě žalované 1) a její schopnosti půjčku do 21. 11. 2016 uhradit. V projednávané věci byl současně prokázán smysl a účel půjčky. Soud se dále nezabýval ani argumentací žalobkyně, že žalovaná 1) měla minimálně tři možnosti zaplatit půjčku v dohodnutém termínu splatnosti, a to z naspořených peněz, jiným úvěrem nebo hypotéčním úvěrem. Žalobkyně uzavřela, že postup soudu prvního stupně je porušením práva na spravedlivý proces, neboť napadený rozsudek není objektivním posouzením věci ve smyslu právně závazného názoru odvolacího soudu, ani ve smyslu nálezu Ústavního soudu.

7. Žalovaná 1) navrhla potvrzení rozsudku. K tvrzení žalobkyně, že poskytla žalované lhůtu 977 dní ke splacení půjčky uvedla, že taková dohoda nebyla sjednána, neboť žalovaná 1) byla ujišťována o tom, že půjčka je výhodná a bude splacena z poskytnutého úvěru. Stejně tak nemůže obstát tvrzení žalobkyně, že nemohla vědět, že žalovaná 1) nedostojí své povinnosti. Žalovaná v průběhu celého řízení tvrdila a byla ujišťována žalobkyní, že se nic neděje a půjčka bude uhrazena z hypotéčního úvěru. Soud se řádně vypořádal s argumentací žalované 1) týkající se jednoznačné podobnosti jejího řízení s nálezem Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. I. ÚS 2337/2021. Ústavní soud konstatoval, že je víc než zřejmé, že žalovaní se dostanou do prodlení a dojde tak k aktivaci ujednání o smluvní pokutě. Žalobkyni proto muselo být při sestavování smluvních podmínek zřejmé, že na předmětné ujednání je třeba hledět jako na skrytý úrok, tedy úplatu, kterou za poskytnutí půjčky nad rámec jistiny od dlužníků obdrží. Ohledně tvrzení žalobkyně, že půjčku bylo možné refinancovat z jiných zdrojů, žalovaná 1) uvedla, že k tomu nikdy nedošlo a poté, co jí bylo oznámeno, že hypotéční úvěr nezíská, byla komunikace ukončena. Dle názoru žalované 1) soud náležitě provedl důkaz týkající se jejího příjmu, ze kterého je patrné, že disponovala finančními prostředky, které jí neumožňovaly ve lhůtě dvou měsíců dlužnou částku uhradit a zcela důvodně předpokládala, že tato bude uhrazena dle příslibů žalobkyně z hypotéčního úvěru. Dále žalovaná 1) namítla, že v roce 2014 neexistoval projekt stavby, ale pouze hrubý náčrt, který ani neměla k dispozici. Žalobkyně nezajistila, jak bylo dohodnuto, pozemek, nutné inženýrské sítě, stavební povolení a další nezbytné podklady, které by odůvodňovaly potřebnost úhrady dlužné částky. Právní situace, v níž se žalovaná 1) ocitla, je zcela identická, jak byla popsána a hodnocena v nálezu Ústavního soudu.

8. Ve svých podáních ze dne 30. 10. 2024 a 5. 11. 2024 žalobkyně a žalovaná 1) znovu zopakovaly a dále rozvinuly svou argumentaci, jak je výše uvedena.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1) podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

10. V odvolacím řízení byl zopakován důkaz smlouvou o budoucí smlouvě o dílo č. [Anonymizováno], smlouvou o dílo na projektovou dokumentaci č. [Anonymizováno] a smlouvou příkazní č. [Anonymizováno], uzavřenou dne 18. 2. 2014 mezi společností [Anonymizováno] jako budoucím zhotovitelem, zhotovitelem a příkazníkem a žalovanou 1) jako budoucím objednatelem, objednatelem a příkazcem, z níž bylo zjištěno, že budoucí objednatel se zavázal za podmínek ve smlouvě uvedených uzavřít smlouvu o dílo, jejímž předmětem bude provedení stavby rodinného domu dle dispozic a specifikace určené budoucím objednatelem za cenu díla v rozsahu cca 2 700 000 Kč včetně DPH, a to na pozemku specifikovaném v čl. I odst. 1.1 úvodních ustanovení. Smlouvou o dílo na projektovou dokumentaci se zhotovitel zavázal, že za sjednanou cenu a na své nebezpečí provede pro objednatele činnosti specifikované ve smlouvě, a to zadání na pozemku, návrh dispozičního řešení rodinného domu dle specifikace a požadavků objednatele, studii rodinného domu, individuální projektovou dokumentaci ke studii, výkaz výměr a specifikaci objednaných prací a materiálů, a to nejpozději do 6 měsíců od uzavření smlouvy, a objednatel se zavázal zaplatit sjednanou cenu. Příkazní smlouvou se příkazník zavázal obstarat pro příkazce ve smlouvě uvedené inženýrské práce a činnosti a příkazce se zavázal zaplatit příkazníkovi vedle hotových výdajů sjednanou odměnu. V čl. II odst. 2.1 smlouvy se žalovaná 1) zavázala zaplatit společnosti [Anonymizováno] ve lhůtě do 30 dnů od podpisu smlouvy částku 170 000 Kč jako zálohu na úhradu nákladů přípravných projektových prací specifikovaných v čl. B odst. B.1 a na úhradu nákladů přípravných inženýrských činností specifikovaných v čl. C, odst. C.

1. Záloha měla být zúčtována v rámci konečného vyúčtování ceny budoucího díla.

11. Z nedatované žádosti o poskytnutí půjčky odvolací soud dále zjistil, že žalované 1) a 2) se obrátily na žalobkyni jako poskytovatele půjčky s žádostí o poskytnutí částky 170 000 Kč na úhradu zálohy dle smlouvy o budoucí smlouvě o dílo, smlouvy o dílo na projektovou dokumentaci a smlouvy příkazní. Žalované výslovně prohlásily, že pečlivě zvážily své majetkové poměry ve smyslu schopnosti vrátit půjčku řádně a včas, není vůči nim nařízena exekuce nebo výkon soudního rozhodnutí, není jim známo, že by vůči nim byl veden spor o zaplacení finančního plnění a nemají žádné dluhy ani závazky po termínu splatnosti. Žádost obsahuje modelové příklady výpočtu výše plnění při vrácení půjčky v termínu splatnosti a v případě prodlení v délce 30 dnů po splatnosti.

12. Ve Finančním dotazníku ze dne 26. 2. 2014 žalovaná 1) uvedla, že průměrný čistý měsíční příjem její a jejího manžela činí 2 300 EUR, pobírá mateřský příspěvek ve výši 11 500 Kč, její měsíční výdaje činí 772 Kč, je schopna hradit splátky úvěru ve výši 10 – 12 000 Kč měsíčně, vlastní byt v hodnotě 650 000 Kč, který by mohl sloužit jako zástava, po nastěhování je schopna zaplatit 300 000 Kč.

13. Ze smlouvy o půjčce č. 2631401 uzavřené dne 5. 3. 2014 mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou 1) jako dlužníkem, bylo zjištěno, že věřitel se zavázal poskytnout dlužníkovi finanční půjčku v celkové výši 170 000 Kč, účelově vázánou na financování zálohy ve výši 170 000 Kč dle čl. II bodu 2.1 smlouvy o budoucí smlouvě o dílo č. [Anonymizováno], smlouvy o dílo na projektovou dokumentaci č. [Anonymizováno] a smlouvy příkazní č. [Anonymizováno] ze dne 18. 2. 2014, které byly uzavřeny mezi žalovanou 1) a společností [Anonymizováno]. V čl. I odst. 1.2 smlouvy se strany dohodly, že finanční prostředky ve výši sjednané půjčky budou věřitelem poskytnuty přímo budoucímu zhotoviteli, a to do 30 dnů ode dne podpisu smlouvy. Dlužník se zavázal zaplatit věřiteli poskytnutou půjčku nejpozději dne 5. 5. 2014, a to bezhotovostně bankovním převodem na účet věřitele uvedený ve smlouvě (čl. II. odst. 2.1 smlouvy). K zajištění pohledávky věřitele pro případ, že by půjčka nebyla dlužníkem řádně a včas ve lhůtě splatnosti zaplacena, se smluvní strany dohodly, že dlužník zaplatí věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně z jistiny půjčky (čl. II odst. 2.2 smlouvy). Dlužník zároveň vzal na vědomí upozornění věřitele, že nezbytně potřebuje půjčené finanční prostředky vrátit v termínu splatnosti, neboť je má po uplynutí tohoto termínu vázány jiným způsobem, proto je mezi stranami sjednána smluvní pokuta za případné prodlení (čl. II odst. 2.3). K zajištění pohledávky věřitele vystavil dlužník a předal věřiteli dvě blankosměnky vlastní vystavené nikoli na řad věřitele, na nichž nebyla vyplněna směnečná suma a datum splatnosti. Strany se dále dohodly, že věřitel je oprávněn doplnit datum splatnosti prvé směnky tak, že nesmí být doplněno dříve než po splatnosti půjčky, tj. nejdříve dne 6. 5. 2014. Směnečná suma měla zahrnovat nesplacenou část jistiny půjčky a smluvní pokutu ve výši 0,25 % z jistiny půjčky jdoucí ode dne následujícího po splatnosti půjčky do dne vyplnění prvé směnky (čl. II. odst. 2.4 a 2.5 smlouvy). V čl. II odst. 2.6 pak bylo sjednáno právo věřitele na vyplnění druhé blankosměnky i způsob, jímž měly být chybějící údaje doplněny. V čl. III odst. 3.1 prohlásil dlužník, že mají zajištěn dostatek finančních prostředků nebo jiných zdrojů, aby mohl řádně plnit ujednání smlouvy, a jeho majetek není předlužen, proto bude v daném čase schopen dostát řádně a včas shora uvedeným závazkům. Pro případ, že by tomu tak nebylo, zavázal se dále v čl. III odst. 3.2 smlouvy informovat o tom písemně věřitele a navrhnout náhradní plnění včetně eventuálního zajištění jeho pohledávky. Pro případ porušení této informační povinnosti byla rovněž sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč. Strany se dále dohodly, že případné odstoupení od smluv specifikovaných v čl. I odst. 1.1 uzavřených mezi dlužníkem a společností [právnická osoba], se nedotýká platnosti a závaznosti této smlouvy o půjčce a strany se cítí být touto smlouvou vázány do jejího úplného splnění.

14. Z výpisu z účtu u [Anonymizováno]., bylo dále zjištěno, že žalobkyně poukázala dne 20. 3. 2014 na účet společnosti [Anonymizováno] částku 170 000 Kč. Účel platby byl označen jako „Půjčka [Anonymizováno]“.

15. Podle protokolu o projednání a odsouhlasení projektové dokumentace ve stupni „zadání pro projekt“ – DUR (konečného řešení studie rodinného domu) ze dne 26. 3. 2014 byla na základě smlouvy č. [Anonymizováno] pro žalovanou 1) jako stavebníka podle jejího požadavku a s ohledem na stanovené podmínky stavebního úřadu vypracována studie řešení objektu pro bydlení v rozsahu, který je protokolem specifikován. Žalovaná 1) prohlásila, že se s technickým řešením studie seznámila a odsouhlasila jej.

16. Dne 23. 10. 2014 byla mezi společností [Anonymizováno] jako zhotovitelem a žalovanou 1) jako objednatelem uzavřena smlouva o dílo, kterou se zhotovitel zavázal za sjednanou cenu provést pro objednatele stavbu rodinného domu podle projektové dokumentace zpracované [Anonymizováno], která je součástí díla, na pozemkové parcele č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]. Rozsah plnění zhotovitele, seznam prací a materiálů je stanoven celkovým soupisem sjednaných prací a dodávek (verze 002), který tvoří formou příloh nedílnou součást smlouvy. Žalovaná 1) prohlásila, že projektová dokumentace byla zpracována podle jejích pokynů a připomínek. V čl. II odst. 1 smlouvy se zhotovitel zavázal provést dílo do 30 týdnů ode dne rozhodného pro běh lhůt pro provedení díla. Podle čl. III odst. 1 za provedení díla zaplatí objednatel zhotoviteli 2 963 940 Kč, s tím, že jde o cenu konečnou a závaznou. Přílohou smlouvy je projektová dokumentace stavby rodinného domu v obcí a k. ú. [adresa], zpracovaná pro žalovanou 1) [Anonymizováno]. Jednotlivé části dokumentace sestávají z projektu architektonicko – stavební části, z průvodní zprávy, souhrnné technické zprávy a situaci stavby, z projektu vodovodní a kanalizační přípojky a zdravotně technické instalace, z projektu vytápění, vnitřní plynoinstalace, elektroinstalace, stavebně – konstrukčního řešení a průkazu energetické náročnosti budovy.

17. E-mailovou zprávou ze dne 20. 12. 2014 byla žalovaná 1) informována o tom, že její manažerkou financí je paní [Anonymizováno], s níž již telefonicky hovořila o průběhu financování podle smluv uzavřených se společností [Anonymizováno] dne 18. 2. 2014. Žalovaná 1) si vzhledem k tomu, že nevlastní pozemek, zvolila program „Pozemkový servis“ s tím, že záloha dle smlouvy ve výši 170 000 Kč a úhrada kupní ceny pozemku se bude řešit přes úvěr. Na úhradu zálohy se nabízí dvě možnosti platby – bankovní nebo nebankovní úvěr. Oba úvěry mají své výhody i nevýhody. Výhodou bankovního úvěru je nižší úroková sazba než u úvěru nebankovního, ale jeho velkou nevýhodou je to, že splátka za takový úvěr snižuje bonitu pro získání hypotéčního úvěru na stavbu domu. Výhodou nebankovního úvěru je to, že se v žádosti o hypotéční úvěr vůbec nepromítne. Další výhodou je rychlost schválení a čerpání úvěru. Výsledný měsíční výdaj bankovního a nebankovního úvěru se výrazně neliší. Paní [Anonymizováno] dále uvedla, že v tuto chvíli nemá informace o finanční situaci žalované 1) a proto jí neumí nyní dát doporučení a vyzvala ji, aby jí v případě, že některý z úvěrů preferuje, podala zprávu. Nebankovní úvěr poskytuje společnost [Anonymizováno]. ve formě krátkodobé překlenovací půjčky pro klienty [Anonymizováno]. Půjčka se dá kdykoliv splatit a první dva měsíce je poskytnuta bez jakýchkoli poplatků a úroků. Bankovní úvěr by byl řešen u [Anonymizováno] jako účelový úvěr na bydlení. Oba úvěry budou refinancovány do hypotéčního úvěru na stavbu. Úhrada kupní ceny pozemku se bude řešit úvěrem ze stavebního spoření nebo hypotéčním úvěrem. Žalované 1) byl odeslán formulář nazvaný Podrobný finanční dotazník pro správné nastavení financování a byla požádána o jeho vyplnění a vrácení na adresu společnosti [Anonymizováno].

18. Z dodatku č. 1 ke smlouvě o půjčce č. [Anonymizováno] ze dne 5. 3. 2014, uzavřeného mezi žalobkyní a žalovanou 1) dne 27. 10. 2016, odvolací soud zjistil, že jím bylo nahrazeno znění odstavců 2.1, 2.2 a 2.6 smlouvy o půjčce tak, že dlužník se zavázal poskytnutou půjčku zaplatit nejpozději dne 21. 11. 2016. K zajištění pohledávky věřitele pro případ, že by půjčka nebyla v takto stanovené lhůtě splatnosti zaplacena, se strany dohodly, že dlužník zaplatí věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně z dlužné jistiny půjčky. Dále se strany dohodly, že věřitel je oprávněn doplnit datum splatnosti prvé směnky tak, že nesmí být doplněno dříve než po splatnosti půjčky, tj. nejdříve dne 21. 11. 2016. Směnečná suma měla zahrnovat nesplacenou část jistiny půjčky a smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné jistiny půjčky jdoucí ode dne následujícího po splatnosti půjčky do dne vyplnění této prvé směnky.

19. E-mailovou zprávou ze dne 26. 11. 2018 adresovanou paní [Anonymizováno] požádala žalovaná 1) o „přesnou kalkulaci“ svých dosavadní plateb, které žalobkyni hradí ve výši 2 550 Kč měsíčně od roku 2014. Ve zprávě se dále uvádí, že žalovaná 1) nemá žádné dokumenty a nevlastní žádný pozemek. V reakci na tuto žádost paní Kantnerové uvedla, že je ráda, že si žalovaná 1) „na pozemek našetřila“ a dále uvedla, že se změnou pozemku a projektováním nového domu jsou spojené vícenáklady, které lze uhradit formou splátkového kalendáře nebo půjčkou od žalobkyně, kterou již žalovaná čerpala na úhradu zálohy. Žalovaná 1) byla dále informována o aktuální výši a struktuře svého dluhu vůči žalobkyni.

20. E-mailovou zprávou paní [Anonymizováno] ze dne 16. 10. 2019 byla žalovaná opakovaně seznámena s výší svého závazku vůči žalobkyně a dále byla vyzvána, aby se rozhodla, zda má zájem ve spolupráci pokračovat a v jakém rozsahu.

21. Předžalobní upomínkou ze dne 7. 11. 2019 vyzvala žalobkyně žalovanou 1) k úhradě sporné směnky. Přílohou upomínky je výpočet smluvní pokuty za období od 21. 11. 2016 do 4. 11. 2019, z něhož vyplývá, že směnečná suma ve výši 121 854 Kč odpovídá smluvní pokutě za uvedené období při použití denní sazby 0,25 % z dlužné jistiny půjčky.

22. Dopisem ze dne 10. 12. 2019 odstoupila společnost ES od smlouvy o dílo č. 263/14 uzavřenou s žalovanou 1) dne 23. 10. 2014 z důvodu jejího prodlení s úhradou 1. zálohy ve výši 454 940 Kč splatné do 1. 4. 2015.

23. Odvolací soud posoudil spornou směnku jako platnou vlastní směnku, obsahující náležitosti vyžadované ust. čl. I § 75 ZSŠ. Protože nebyla při splatnosti zaplacena, vznikl žalobci proti žalované 1) podle ust. čl. I § 77 odst. 1, § 43 odst. 1 a § 48 ZSŠ přímý nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 121 854 Kč se 6 % úrokem ode dne splatnosti směnky do jejího zaplacení a se směnečnou odměnou ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze.

24. Obranu žalované 1) proti této platební povinnosti odvolací soud vyhodnotil oproti soudu prvního stupně jako nedůvodnou. Ve smyslu závěrů zrušujícího rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2022, č. j. 33 Cdo 2380/2021-140 i nálezu Ústavního soudu ze dne ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. I. ÚS 2337/2021 se odvolací soud zabýval (také) posouzením skutečnosti, zda žalobkyně prověřila schopnost žalované 1) jako spotřebitele splatit půjčku v dohodnutém termínu.

25. V řízení bylo prokázáno, že dne 18. 2. 2014 byla mezi žalovanou 1) a společností [Anonymizováno] uzavřena smlouva o budoucí smlouvě o dílo, smlouva o dílo na projektovou dokumentaci a smlouva příkazní, na jejichž základě se žalovaná 1) zavázala uzavřít se společností [Anonymizováno] za podmínek ve smlouvě uvedených smlouvu o dílo, jejímž předmětem bude provedení stavby rodinného domu za cenu ve výši cca 2 700 000 Kč včetně DPH. Součástí těchto smluvních ujednání je mimo jiné i závazek žalované 1) k zaplacení zálohy na úhradu nákladů přípravných projektových prací a inženýrských činností ve výši 170 000 Kč ve lhůtě do 30 dnů od podpisu smlouvy, tj. do 20. 3. 2014. Z e-mailové zprávy paní [Anonymizováno] ze dne 20. 12. 2014 vyplývá, že tato zaměstnankyně společnosti [Anonymizováno][Anonymizováno]měla s žalovanou řešit financování dle shora uvedených smluv. Žalovaná 1) byla vyrozuměna o tom, že si zvolila program „Pozemkový servis“, neboť nevlastní pozemek a úhrada kupní ceny pozemku měla být řešena prostřednictvím úvěru. Pokud jde o úhradu zálohy ve výši 170 000 Kč, byly žalované nabídnuty dvě možnosti financování, a to bankovní a nebankovní úvěr, a byly jí vysvětleny výhody i nevýhody každé z těchto možností. Žalovaná 1) byla vyrozuměna o možnosti poskytnutí krátkodobé překlenovací půjčky společností [právnická osoba] i účelového úvěru na bydlení s tím, že oba úvěry měly být refinancovány do hypotéčního úvěru. V návaznosti na to žalovaná 1) vyplnila finanční dotazník, v němž uvedla, že pracuje jako servírka s průměrným čistým měsíčním příjmem 1 100 EUR, příjem jejího manžela činí 1 200 EUR, pobírá mateřský příspěvek ve výši 11 500 Kč měsíčně, její měsíční výdaje činí 772 Kč, je schopna hradit splátky úvěru ve výši 10 – 12 000 Kč měsíčně, vlastní byt v hodnotě 650 000 Kč, který by mohl sloužit jako zástava, po nastěhování je schopna zaplatit 300 000 Kč. Poté žalovaná 1) uzavřela s žalobkyní dne 5. 3. 2014 smlouvu o půjčce č. [Anonymizováno], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované 1) půjčku ve výši 170 000 Kč účelově vázanou na financování zálohy ve výši 170 000 Kč dle čl. II bodu 2.1 smlouvy o budoucí smlouvě o dílo, smlouvy o dílo na projektovou dokumentaci a smlouvou příkazní, uzavřenými mezi žalovanou 1) a společností [Anonymizováno], a žalovaná 1) se zavázala vrátit uvedenou částku nejpozději do 5. 5. 2014. V čl. II odst. 2.3 smlouvy sjednaly strany smluvní pokutu k zajištění pohledávky věřitele pro případ prodlení dlužníka s vrácením půjčky ve výši 0,25 % denně z jistiny půjčky. Ze smlouvy dále vyplývá, že k zajištění pohledávky věřitele vystavila žalovaná 1) dvě vlastní blankosměnky neobsahující směnečnou sumu a datum splatnosti a strany se dále dohodly, za jakých podmínek a jakým způsobem mohou být na listiny doplněny chybějící údaje, tj. směnečná suma a datum splatnosti. Jak bylo dále zjištěno, částku 170 000 Kč žalobkyně poukázala v souladu s uzavřenou smlouvou dne 20. 3. 2014 na účet společnosti [Anonymizováno]. Dne 26. 3. 2014 byla žalovanou 1) odsouhlasena projektová dokumentace ve stupni „zadání pro projekt“ a současně byla mezi žalovanou 1) jako objednatelem a společností [Anonymizováno] jako zhotovitelem uzavřena smlouva o dílo, kterou se zhotovitel zavázal za sjednanou cenu provést pro objednatele stavbu rodinného domu podle projektové dokumentace zpracované [Anonymizováno], která je součástí díla, na pozemkové parcele č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]. Žalovaná 1) prohlásila, že projektová dokumentace byla zpracována podle jejích pokynů a připomínek. Dílo mělo být zhotoveno do 30 dnů ode dne rozhodného pro běh lhůt pro provedení díla. Žalovaná se smlouvou zavázala uhradit zhotoviteli cenu díla ve výši 2 963 940 Kč, s tím, že záloha ve výši 454 940 Kč byla splatná nejpozději do 1. 4. 2015. Dne 27. 10. 2016 byl mezi žalobkyní a žalovanou 1) uzavřen dodatek č. 1 smlouvy o půjčce č. 2631401, jímž bylo nahrazeno znění odstavců 2.1, 2.2 a 2.6 smlouvy o půjčce tak, že žalovaná 1) se zavázala poskytnutou půjčku vrátit nejpozději dne 21. 11. 2016. K zajištění pohledávky věřitele pro případ, že by půjčka nebyla v takto stanovené lhůtě splatnosti zaplacena, se strany dohodly, že dlužník zaplatí věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně z dlužné jistiny půjčky. Dále se strany dohodly, že věřitel je oprávněn doplnit datum splatnosti prvé směnky tak, že nesmí být doplněno dříve než po splatnosti půjčky, tj. nejdříve dne 21. 11. 2016. Směnečná suma měla zahrnovat nesplacenou část jistiny půjčky a smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné jistiny půjčky jdoucí ode dne následujícího po splatnosti půjčky do dne vyplnění této prvé směnky. Dopisem ze dne 10. 12. 2019 odstoupila společnost [Anonymizováno] od smlouvy o dílo č. [Anonymizováno] ze dne 23. 10. 2014 z důvodu prodlení žalované 1) s úhradou 1. zálohy ve výši 454 940 Kč splatné do 1. 4. 2015.

26. Z výše uvedených zjištění vyplývá, že při poskytnutí půjčky ve výši 170 000 Kč vycházela žalobkyně nejen z prohlášení žalované 1) obsaženého v žádosti o poskytnutí půjčky, ale i ze zcela konkrétních údajů o celkové výši jejích příjmů, obsažených ve finančním dotazníku, které jsou shora uvedeny. S odvolatelkou je nutno souhlasit v tom, že částka cca 75 000 Kč měsíčně, uváděná žalovanou 1), nezavdávala příčinu k pochybnostem o její schopnosti půjčku v dohodnuté lhůtě vrátit. Na tom nic nemění ani skutečnost, že se tak mělo stát prostřednictvím hypotéčního úvěru, neboť – oproti skutkovému stavu, posuzovanému Ústavním soudem v nálezu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. I. ÚS 2337/2021 – lhůtu 33 měsíců, která byla žalované 1) v daném případě poskytnuta, nelze považovat za nedostatečnou k posouzení žádosti o hypotéční úvěr bankou, uzavření hypotéční smlouvy a čerpání hypotéčního úvěru (projektová dokumentace jako příloha žádosti o úvěr byla vypracována a odsouhlasena žalovanou 1/ již na jaře 2014, splatnost půjčky nastala na podzim 2016). Za této situace nelze přijmout závěr, že žalobkyně si již od počátku smluvního vztahu musela být vědoma toho, že se žalovaná 1) dostane do prodlení se splněním svého závazku a dojde k „aktivaci ujednání o smluvní pokutě“, tj., že žalobkyně měla v úmyslu profitovat na výnosech z půjčky. Pokud by tomu tak skutečně bylo, stalo by se následné uzavření dodatku smlouvy, jímž došlo k zásadnímu prodloužení lhůty pro vrácení částky 170 000 Kč (aniž by žalovaná 1/ musela zaplatit cokoli navíc), zcela nelogickým. Posuzovanou věc tak nelze považovat za věc skutkově totožnou s věcí řešenou ve shora označeném nálezu Ústavního soudu, jak argumentovala žalovaná 1).

27. Z výše uvedených důvodů odvolací soud uzavírá, že na ujednání o smluvní pokutě obsažené ve smlouvě o půjčce a jejím dodatku nelze s ohledem na okolnosti posuzované věci hledět jako na „skrytý úrok“, v důsledku čehož na právní poměry účastníků nelze aplikovat ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (§ 2 odst. písm. c/ zákona), a to včetně ustanovení § 18 tohoto zákona, zakotvujícího zákaz zajištění či splacení spotřebitelského úvěru směnkou. Tím se však nemění nic na tom, že jde o smlouvu spotřebitelskou ve smyslu ust. § 1810 o. z., uzavřenou mezi žalobkyní jako podnikatelem na straně jedné a žalovanou 1) jako spotřebitelem na straně druhé, v důsledku čehož nelze žalované 1) odepřít ochranu z tohoto předpisu plynoucí. V souladu se závěry formulovanými zejména ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 200/2011 ze dne 9. 10. 2013, které se uplatní i v režimu stávající právní úpravy, se odvolací soud proto zabýval tím, že uzavřená smlouva neobsahuje ujednání, zakládající v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch žalovaných (§ 1813 o. z.). Tu v poměrech posuzované věci shledávala žalovaná 1) především v tom, že sjednaná smluvní pokuta byla podle jejich názoru nepřiměřeně vysoká. K tomu je nutno uvést, že přiměřenost smluvní pokuty je třeba posuzovat z pohledu zajištěné povinnosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 33 Odo 890/2002, ze dne 11. 8. 2005, sp. zn. 33 Odo 875/2005, ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3714/2007, ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4986/2009). V daném případě byla smluvní pokutou ve výši 0,25 % z jistiny půjčky za každý den prodlení utvrzena nejvýznamnější smluvní povinnost žalované 1), a to povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté prostředky ve sjednané lhůtě. Dohodnutá denní sazba pokuty (425 Kč) tedy odpovídá významu povinnosti, s jejímž porušením byla spojena, a není v extrémním nepoměru ani k její hodnotě (170 000 Kč). Dodatkem č. 1 smlouvy pak byla výše pokuty stanovena sazbou 0,25 % denně z dlužné jistiny půjčky. Z celkové výše pokuty, která podle předžalobní upomínky ze dne 7. 11. 2019 činí 121 854 Kč, nelze na její nepřiměřenost usuzovat, neboť ta je důsledkem tříletého prodlení žalované 1) s vrácením půjčky (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 33 Odo 588/2003, ze dne 24. 7. 2007, sp. zn. 32 Odo 1299/2006, ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Cdo 2926/2007). Námitku nepřiměřenosti výše smluvní pokuty proto vyhodnotil odvolací soud jako nedůvodnou.

28. Zneužívající charakter nebyl shledán ani u žádné jiné klauzule posuzovaného smluvního vztahu. Ve smlouvě o půjčce žalovaná 1) potvrdila, že si ji před podpisem přečetla, veškeré případné nejasnosti jí byly srozumitelně vysvětleny, smlouva odpovídá jednání, které předcházelo jejímu uzavření. Obdobná ustanovení obsahují i smlouvy uzavřené mezi žalovanou 1) a společností [Anonymizováno]. Provedeným dokazováním nebylo dále zjištěno ani to, že by v rámci předsmluvních jednání stran poskytovala žalobkyně či společnost [Anonymizováno] žalované 1) v rozporu se shora uvedenými prohlášeními jakékoli nepravdivé či zavádějící informace či ujištění, a to včetně příslibu zajištění hypotéčního úvěru či zajištění pozemku (příkazní smlouva ze dne 18. 2. 2014 obsahuje v tomto směru pouze závazky společnosti [Anonymizováno] zpracovat pro žalovanou 1/ model financování, poskytnout jí servis manažerky financí a úvěrového analytika a dále jí poskytnout podporu při hledání pozemku; prostřednictvím e-mailové korespondence pak byla žalovaná 1/ pouze informována o možnosti refinancování půjčky prostřednictvím hypotéčního úvěru, nikoli ujišťována o jeho poskytnutí). Iniciativa k uzavření smlouvy o půjčce v daném případě vzešla ze strany žalované 1) poté, co jí byly paní [Anonymizováno] nabídnuty možnosti financování zálohy na úhradu nákladů přípravných projektových a inženýrských činností ve výši 170 000 Kč a vysvětleny výhody i nevýhody každé z navržených alternativ. K úspěšné realizaci smlouvy o dílo, kterou žalovaná 1) uzavřela se společností [Anonymizováno], nedošlo pouze z důvodu na její straně, jímž bylo dlouhodobé prodlení s úhradou 1. zálohy sjednané ceny díla. Nelze proto souhlasit ani s její výhradou, že postup žalobkyně a společnosti [Anonymizováno] byl účelový, neboť jeho smyslem nebylo poskytnutí adekvátního protiplnění žalované 1), ale pouze získání finančního prospěchu „nejméně desetinásobně převyšujícího hodnotu protiplnění.“ 29. Za důvodnou nelze považovat ani námitku splnění směnkou zajištěného závazku. Skutečnost, že půjčka ve výši 170.000 Kč byla žalovanou 1) uhrazena, byť se tak stalo se značným prodlením, nebyla mezi účastníky sporná. Žalovaná 1) nicméně přehlíží, že vedle povinnosti vrátit půjčku byla spornou směnkou zajištěna též její povinnost zaplatit smluvní pokutu, která dosud splněna nebyla.

30. Obstát nemohla ani námitka promlčení směnkou zajištěného závazku, neboť takový závazek nebyl ve shora označeném řízení uplatněn. Sporná směnka se stala splatnou dne 7. 11. 2019, žaloba byla podána dne 12. 12. 2019, tedy před skončením tříleté promlčecí doby stanovené čl. I § 70 odst. 1 a § 77 odst. 1 ZSŠ.

31. Přenechání finančních prostředků žalované 1) za účelem zaplacení zálohy na úhradu nákladů přípravných projektových a inženýrských činností, které bylo předmětem shora uvedené smlouvy, nelze konečně hodnotit ani jako jednání zjevně se příčící dobrým mravům, odporující zákonu či zjevně narušující veřejný pořádek ve smyslu ust. § 588 o. z.

32. K argumentaci, že žalobkyně ve spolupráci se společností [Anonymizováno] těžila z protiprávního stavu, který tyto společnosti svým postupem vyvolaly a nad kterým měly kontrolu, odvolací soud předně konstatuje, že z námitkových tvrzení není zřejmé, v čem konkrétně protiprávnost vzniklé situace žalovaná 1) spatřuje. Poukazuje-li v této souvislosti na personální a majetkové propojení obou společností, pak nezbývá než konstatovat, že se nejedná o skutečnost právem zakázanou a tedy ani způsobilou protiprávní stav vyvolat. Přisvědčit nelze ani názoru, že žalobkyně „měla kontrolu“ nad tím, zda a kdy splní žalovaná 1) povinnost, k níž se uzavřenou smlouvou zavázala a tedy i nad tím, jaká bude celková výše plnění, které bude povinna žalobkyni poskytnout. Bylo naopak pouze na žalované 1), aby včasným a řádným splněním své platební povinnosti předešla sankci, která byla mezi účastníky řízení sjednána. Tuto skutečnost nemohla žalobkyně nijak ovlivnit a tedy z ní ani jakkoli těžit.

33. Protože se žalovaná 1) prostřednictvím podaných námitek neubránila povinnosti, která jí byla uložena směnečným platebním rozkazem, byl napadený rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změněn tak, že předmětný směnečný platební rozkaz byl ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1) ponechán v platnosti.

34. Výrokem II. tohoto rozsudku byla žalobkyni, která měla v odvolacím řízení plný úspěch, podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů řízení před soudy všech stupňů v celkové výši 142 607 Kč, sestávající z odměny za 17 úkonů právní služby (vyjádření k námitkám ze dne 17. 2. 2020, účast při jednání dne 10. 6. 2020, odvolání proti rozsudku ze dne 2. 7. 2020, účast při jednání odvolacího soudu dne 18. 1. 2021, vyjádření ze dne 7. 11. 2022, účast při jednání dne 10. 11. 2022, vyjádření ze dne 21. 4. 2023, 24. 4. 2023, 25. 9. 2023 a 19. 12. 2023, účast při jednání ve dnech 24. 4. 2023, 19. 7. 2023, 4. 12. 2023 a 10. 1. 2024, odvolání proti rozsudku ze dne 19. 2. 2024, vyjádření ze dne 30. 10. 2024, účast na jednání dne 7. 11. 2024) po 6 020 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ze 17 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., z náhrady za promeškaný čas v rozsahu 18 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., z cestovného ve výši 1 100 Kč za cestu osobním vozem [Anonymizováno] z [Anonymizováno] do [Anonymizováno] a zpět, tj. celkem 200 km, při průměrné spotřebě paliva 4,2l/100 km, základní sazbě ve výši 4,40 Kč/km a ceně 27,20 Kč/1l motorové nafty dle vyhl. č. 589/2020 Sb. za cestu k jednání konanému dne 18. 2. 2021, z cestovného ve výši 1 240 Kč za cestu stejným vozidlem z [Anonymizováno] do [Anonymizováno] a zpět při základní sazbě náhrady ve výši 4,70 Kč/km a ceně ve výši 47,10 Kč/l motorové nafty dle vyhl. č. 116/2022 Sb. za cestu k jednání konanému dne 10. 11. 2022, z cestovného ve výši 1 440 Kč za cestu stejným vozidlem z [Anonymizováno] do [Anonymizováno] a zpět při základní sazbě náhrady ve výši 5,60 Kč/km a ceně ve výši 38,70 Kč/l motorové nafty dle vyhl. č. 398/2023 Sb. za cestu k jednání konanému dne 7. 11. 2024, z náhrady soudního poplatku za odvolání ve výši 6 113 Kč a z náhrady 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 23 474 Kč.

Poučení