12 Cmo 58/2025 - 93

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Černé a soudkyň Mgr. Šárky Hájkové a Mgr. Mileny Filingerové ve věci navrhovatele: [Jméno navrhovatele A], narozený [Datum narození navrhovatele A] bytem [Adresa navrhovatele A] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] za účasti: [Jméno advokátky B]., IČO [IČO] sídlem [Adresa advokátky B] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o neplatnost usnesení valné hromady organizační složky spolku ze dne 23. 4. 2024, o odvolání účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2025, č. j. 66 Cm 64/2024-46, takto:

Výrok

I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Účastník je povinen zaplatit navrhovateli náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 33 919,91 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce navrhovatele.

Odůvodnění

1. Shora označeným usnesením Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl, že usnesení přijatá na schůzi valné hromady organizační složky Odborného sportovního úseku [právnická osoba] (dále jen „složka účastníka“) konané dne 23. 4. 2024 spolku [Jméno advokátky B]., IČO: [IČO] (dále jen „rozhodnutí účastníka“), jsou neplatná (výrok I.), a že [Jméno advokátky B]., IČO: [IČO], je povinen zaplatit navrhovateli náhradu nákladů řízení 2 300 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel z návrhu došlého mu dne 23. 7. 2024, jímž navrhovatel požadoval vyslovení neplatnosti rozhodnutí účastníka. Argumentoval tím, že je členem účastníka, přičemž složka účastníka vydává a řídí se vlastními statuty a organizačními řády, byť nemá právní osobnost. Navrhovatel se domáhal návrhem podaným 20. 5. 2024 neplatnosti rozhodnutí účastníka také u jeho odvolací komise podle čl. 17 odst. 6 stanov účastníka, bylo mu sděleno, že řízení bylo zahájeno dne 28. 5. 2024, avšak žádné rozhodnutí neobdržel. V důsledku toho, že odvolací komise nerozhodla ve lhůtě tří měsíců, pozbyla podle názoru navrhovatele k vydání takového rozhodnutí pravomoc, takže navrhovatel vyčerpal veškeré opravné prostředky v rámci účastníka. Důvod neplatnosti rozhodnutí účastníka spatřoval navrhovatel v tom, že mu nebyla doručena pozvánka na valnou hromadu, její součástí nebyly přílohy a pozvánka nebyla zveřejněna na webových stránkách účastníka, ačkoliv to jeho statut vyžaduje. Pozvánku včetně podkladů získal navrhovatel vlastním přičiněním pouze několik dnů před konáním valné hromady. Za další důvody neplatnosti navrhovatel označil následující skutečnosti: delegátu nebyly poskytnuty vyžádané dokumenty a nebylo mu poskytnuto vysvětlení k dotazům, nebylo ověřeno zmocnění delegátů k účasti na valné hromadě (byť je to statutem složky účastníka vyžadováno), došlo k přijetí usnesení, o kterém nebylo dle zápisu z valné hromady hlasováno, a nebyly schváleny zprávy o činnosti, pouze byly vzaty na vědomí. Navrhovatel specifikoval zájem hodný právní ochrany na vyslovení neplatnosti rozhodnutí účastníka tak, že vícero členů spolku se nemohlo dozvědět o konání valné hromady a nebyl jim tak poskytnut dostatečný časový prostor k přípravě na ni.

3. Soud prvního stupně se taktéž zabýval obranou účastníka, který s požadavkem navrhovatele nesouhlasil. Namítal, že navrhovatel podal návrh v době před vydáním rozhodnutí odvolací komise, nesplnil tak podmínky pro možnost obrátit se na soud podle § 258 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Co se týče doručování, tak pozvánky na valnou hromadu se doručují pouze delegátům, nikoliv členům, jedná se o běžnou praxi.

4. Soud prvního stupně měl za prokázané, že navrhovatel je členem účastníka, konkrétně jeho složky. Rovněž bylo prokázáno, že pozvánka na valnou hromadu byla rozeslána pouze delegátům, nebyla zveřejněna na internetových stránkách. Rovněž bylo prokázáno, že navrhovatel podal návrh na přezkum platnosti napadených rozhodnutí odvolací komisi účastníka, a to dne 20. 5. 2024, do doby vydání usnesení soudu prvního stupně nebylo tímto orgánem o návrhu navrhovatele rozhodnuto.

5. Soud prvního stupně posoudil věc po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), pravidla a postup při dovolání se neplatnosti usnesení hodnotil soud prvního stupně konkrétně podle § 258 a § 259 o. z., postup při svolání členské schůze podle § 249 o. z. Soud prvního stupně dále posuzoval charakter odvolací komise účastníka podle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „z. r. ř.“), lhůtu pro vydání jejího rozhodnutí konkrétně podle § 40h z. r. ř. Soud prvního stupně dále postupoval podle stanov účastníka a statutu složky účastníka.

6. Soud prvního stupně uzavřel, že navrhovatel je aktivně věcně legitimován k podání návrhu, podal jej včas. Soud prvního stupně měl dále za to, že navrhovatel podal návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku, tj. rozhodnutí, které lze přezkoumat v soudním řízení, neboť organizační složka Odborného sportovního úseku [právnická osoba] sice nemá právní osobnost, ale podle stanov účastníka je jejím orgánem. Navrhovatel splnil podle názoru soudu prvního stupně rovněž podmínku vyčerpání prostředků nápravy uvnitř účastníka. Navrhovatel totiž podal návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí účastníka k jím zřízené odvolací komisi, kterou soud prvního stupně považoval za komisi rozhodčí, která v důsledku marného uplynutí lhůty tří měsíců pro rozhodnutí o návrhu navrhovatele ztratila ke dni 20. 8. 2024 v posuzované věci pravomoc. Není tedy dána překážka pro vydání soudního rozhodnutí. Soud prvního stupně dále uzavřel, že rozesílání pozvánky přímo a pouze delegátům nemá oporu ve statutu složky účastníka, v souladu s ním mají být pozvánky zaslány rovněž registrovaným oddílům, klubům a územním celkům. Soud prvního stupně dále konstatoval, že konkrétní způsob volby delegátů na valnou hromadu složky účastníka není stanovami účastníka ani statutem složky účastníka upraven. Není tedy postaveno na jisto, komu má Rada složky účastníka pozvánku zaslat. Delegát navíc zastupuje více členů, na valné hromadě prosazuje jejich zájmy, v důsledku postupu účastníka však není členům umožněno seznámit se s programem valné hromady a jejími podklady, nemohou tak vůči delegátovi vyjádřit svůj názor, jak má na valné hromadě postupovat při prosazování jejich zájmů. Soud prvního stupně měl rovněž za to, že nebyla splněna ani podmínka zveřejnění pozvánky na internetových stránkách. Již jen z vadného procesu svolání valné hromady soud prvního stupně vyvodil, že navrhovateli byla upřena jeho členská práva, přičemž valná hromada se za popsaných okolností konala v rozporu se statutem složky účastníka, proto návrhu vyhověl.

7. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), a jejich náhradu přiznal plně úspěšnému navrhovateli. Za jeho účelně vynaložené náklady považoval soud prvního stupně zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a paušální náhradu nákladů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč za jeden úkon (sepis návrhu ve věci), tedy celkem 2 300 Kč.

8. Proti tomuto usnesení podal včas odvolání účastník. Namítal, že ve věci nebyly splněny hmotněprávní podmínky pro podání nyní posuzovaného návrhu, neboť navrhovatel sice podal návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí složky účastníka k odvolací komisi účastníka, avšak nevyčkal na její rozhodnutí. Tato komise podle názoru účastníka rozhodně není rozhodčí komisí ve smyslu § 40e a násl. z. r. ř, když touto námitkou se soud prvního stupně vůbec nezabýval. Řízení před odvolací komisí nesplňuje obecné náležitosti řízení před rozhodčí komisí spolku, jejím úkolem je zajistit moderaci apod. mezi jednotlivými složkami a členy účastníka. Podle názoru účastníka navíc nebylo porušeno žádné právo navrhovatele hodné právní ochrany. O jednání valné hromady a jeho programu věděl (i když pozvánka nebyla zveřejněna na internetových stránkách, což zjevně není informovanosti na újmu), přesto se valné hromady ani z vlastní vůle „jako pozorovatel“ nezúčastnil. Neplatnosti rozhodnutí účastníka se navíc dovolává pouze jediný člen, předmětné řízení tak vyvolává nejistotu uvnitř spolku. Co se týče svolání valné hromady, měl účastník za to, že není důvod, proč by mělo doručení pozvánky delegátu vylučovat doručení příslušnému oddílu. Zveřejňování pozvánek na valnou hromadu na internetových stránkách pak není běžnou praxí u účastníka. Na svých webových stránkách však účastník naopak zveřejňuje veškerá usnesení vrcholných orgánů, a řádně tak o nich členy informuje. Během valné hromady také žádný z delegátů nenamítal pozdní doručení podkladů pro její konání. Účastník také poukázal na to, že soud prvního stupně vycházel ze znění statutu, které v době svolání valné hromady nebylo účinné. „Správné“ znění statutu obsahuje povinnost svolatele valné hromady zaslat pozvánku pouze snowboardovým oddílům. Účastník rovněž zdůraznil, že se navrhovatel stal členem účastníka až 12 dnů před konáním valné hromady, nemohla tedy být splněna povinnost včas jej informovat o konání valné hromady. Účastník ve výsledku uvedl, že soud prvního stupně svým rozhodnutím nepřípustně zasáhl do autonomie spolku a navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a návrh zamítl. Při jednání odvolacího soudu účastník tvrdil, že odvolací komise v mezidobí již o návrhu navrhovatele rozhodla, za těchto okolností již vůbec není dána možnost vydat rozhodnutí soudu v nyní projednávané věci.

9. Navrhovatel se vyjádřil k odvolání tak, že není důvodné. Navrhovatel měl opětovně za to, že nebylo na místě vyčkávat rozhodnutí odvolací komise, neboť nevydáním rozhodnutí do tří měsíců od podání návrhu ztratila pravomoc ve věci rozhodnout. Odvolací komise je pak v návaznosti na její definici a náplň její rozhodovací činnosti dle stanov nepochybně komisí rozhodčí ve smyslu § 265 o. z. a řízení před ní upravuje v návaznosti na § 267 o. z. zákon o rozhodčím řízení. Pokud by odvolací komise neměla statut rozhodčí komise, neexistoval by dle mínění navrhovatele u účastníka orgán, u něhož by se mohl dovolat neplatnosti rozhodnutí složky účastníka, a mohl by tedy bez dalšího postupovat podle § 258 o. z. V obou případech navrhovatel zachoval lhůty k podání návrhu k soudu, který měl a má pravomoc ve věci rozhodnout. Navrhovatel má dále, jako člen účastníka, ze zákona právo dovolat se neplatnosti rozhodnutí složky účastníka bez dalšího. Členem účastníka je navíc již od roku 2021. Jako člen pak má logicky právo podílet se prostřednictvím delegáta na valné hromadě na dalším směřování složky účastníka, respektive účastníka. Jedná se o základní právo člena spolku, které mu nemůže být odepřeno. Valné hromady se navrhovatel, stejně tak jako většina členů účastníka, nemohl ani jako host zúčastnit právě proto, že se o jejím konání nedozvěděl včas. Argumentaci účastníka, že rozhodnutí složky účastníka jsou pro účastníka důležitá a jejich napadení navrhovatelem způsobuje nejistotu, nemá pro posouzení soudem význam, v opačném případě by vlastně nebylo možné přezkoumávat žádná rozhodnutí spolků. Co se týče procesu svolání valné hromady, tak podle v té době účinného statutu (schváleného 16. 4. 2013) byla tak jako tak dána povinnost zveřejnění oznámení (jehož náležitosti opět upravuje statut v čl. 6 odst. 9) o konání valné hromady na internetových stránkách, bagatelizace ze strany účastníka, že „běžnou praxí“ bylo naopak takto nepostupovat, na statutem stanovené povinnosti ničeho nemění. Pokud soud prvního stupně vycházel ze znění statutu schváleného 23. 4. 2024 na předmětné valné hromadě, tak se na věcné správnosti jeho závěrů vzhledem ke shora uvedenému ničeho nemění. Co se týče přítomnosti na valné hromadě, tak účastník vůbec neověřoval pověření přítomných delegátů. Navrhovatel ve výsledku požadoval, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně i právně správné potvrdil. Při jednání odvolacího soudu navrhovatel potvrdil, že mu bylo doručeno rozhodnutí odvolací komise k jeho návrhu, bylo však vydáno až 25. 4. 2025, tj. téměř za rok od podání jeho návrhu. Uvedené rozhodnutí odvolacímu soudu rovněž předložil.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně i řízení, které vydání usnesení přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Podle § 1 písm. b) z. r. ř. tento zákon upravuje rozhodování sporných záležitostí náležejících do spolkové samosprávy rozhodčí komisí spolku podle občanského zákoníku.

12. Podle § 40h z. r. ř. pokud komise ve lhůtě 3 měsíců nerozhodne ve věci samé, může strana uplatnit své právo u soudu. Stanovy, vnitřní předpis ve stanovách výslovně označený nebo písemně uzavřená dohoda stran mohou lhůtu podle věty první prodloužit, avšak ne déle, než na 9 měsíců.

13. Podle § 25 odst. 1 z. r. ř. rozhodčí nález musí být usnesen většinou rozhodců, vyhotoven písemně a alespoň většinou rozhodců podepsán. Výrok rozhodčího nálezu musí být určitý.

14. Podle § 25 odst. 2 z. r. ř. rozhodčí nález musí obsahovat odůvodnění, ledaže se strany dohodly, že odůvodnění není třeba; to platí i o rozhodčím nálezu vydaném podle § 24 odst. 2.

15. Podle § 265 o. z., je-li zřízena rozhodčí komise, rozhoduje sporné záležitosti náležející do spolkové samosprávy v rozsahu určeném stanovami; neurčí-li stanovy působnost rozhodčí komise, rozhoduje spory mezi členem a spolkem o placení členských příspěvků a přezkoumává rozhodnutí o vyloučení člena ze spolku.

16. Podle § 267 o. z. řízení před rozhodčí komisí upravuje jiný právní předpis.

17. Podle § 258 o. z. každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku.

18. Podle § 259 o. z. právo dovolat se neplatnosti rozhodnutí zaniká do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku od přijetí rozhodnutí.

19. Odvolací soud považuje zjištění soudu prvního stupně za správná (vyjma zjištění ohledně podmínek pro svolání valné hromady složky účastníka účinných v době tohoto svolání), pro stručnost na ně odkazuje a vychází z nich, stejně tak odvolací soud vychází i ze skutkového stavu zjištěného v odvolacím řízení z níže uvedených listinných důkazů.

20. Odvolací soud doplnil dokazování Statutem Odborného sportovního úseku [právnická osoba], schváleného 16. 4. 2013 (dále jen „statut“), ze kterého bylo zjištěno, že čl. VI odst. 6, obsahuje úpravu svolávání valné hromady, konkrétně, že svolatel valné hromady podle odst. 2 tohoto článku (Rada, popř. její člen) je povinen zaslat oznámení o konání valné hromady jednotlivým [Anonymizováno]) a uveřejnit je oznámením na internetových stránkách [Anonymizováno]. Lhůta pro svolání řádné i mimořádné valné hromady je 15 dnů. Podle čl. VI odst. 9 statutu oznámení o konání valné hromady obsahuje název úseku, místo datum a hodinu konání valné hromady, označení, zda se svolává řádná, mimořádná nebo náhradní valná hromada a pořad jednání valné hromady.

21. Odvolací soud dále doplnil dokazování Stanovami účastníka schválenými 13. 5. 2023 (dále jen „stanovy“). Podle čl. 17 odst. 1, věta prvá, stanov odvolací komise [Anonymizováno] je nezávislým rozhodčím a revizním orgánem, který odpovídá pouze konferenci [Anonymizováno]. Podle čl. 17 odst. 6 stanov odvolací komise SLČR dále rozhoduje v případech, kdy má člen [Anonymizováno] za to, že orgán [Anonymizováno] vydal nezákonné rozhodnutí nebo rozhodnutí, které je v rozporu se stanovami nebo interními předpisy [Anonymizováno]. Podle čl. 17 odst. 12 stanov je člen [Anonymizováno] oprávněn podat odvolací komisi návrh na přezkoumání rozhodnutí orgánu [Anonymizováno], které považuje za nezákonné nebo vydané v rozporu se stanovami nebo interními předpisy [Anonymizováno], a to nejpozději do 30 kalendářních dnů ode dne, kdy mu bylo takovéto rozhodnutí doručeno nebo kdy se o něm mohl poprvé dozvědět podle toho, který z těchto okamžiků nastane později. Podle čl. 11 odst. 16 písm. a) stanov stojí vedle orgánů [Anonymizováno] organizační složky představující vnitřní sportovní, územní, odborné a administrativní členění, a to odborné sportovní úseky (OSÚ).

22. Z listiny nazvané „Stanovisko Odvolací komise [právnická osoba]. v řízení 01/2024“ datovaném dnem 15. 4. 2025 (dále jen „stanovisko“) odvolací soud zjistil, že ji vydala odvolací komise účastníka v návaznosti na návrh navrhovatele na přezkum usnesení přijatých na valné hromadě složky účastníka konané dne 23. 4. 2024. Odvolací komise konstatovala, že návrh byl podán včas a že je příslušná k jeho projednání. Listina dále obsahuje „shrnutí skutkového stavu“, stať „meritorní přezkum“ (v níž odvolací komise rozebírá jednotlivé námitky navrhovatele – de facto shodné s těmi uplatněnými v soudním řízení – a podává k nim svůj výklad zjištěného stavu a interních předpisů účastníka, mimo jiné konstatuje, že pozvánky na valnou hromadu a oznámení o jejím konání nebyly zveřejněny na internetových stránkách účastníka. Ve stati „závěr“ je konstatováno, že valná hromada byla řádně svolána a nebyl shledán důvod pro vyslovení neplatnosti jakéhokoliv z přijatých usnesení. Listina taktéž obsahuje poučení, podle něhož jsou „rozhodnutí odvolací komise“ závazná pro všechny účastníky řízení jako i pro všechny orgány účastníka a nelze proti nim podat odvolání ani jiný vnitrosvazový prostředek.

23. K jednotlivým odvolacím námitkám účastníka odvolací soud uvádí:

24. Navrhovatel je jako člen účastníka bez dalšího aktivně věcně legitimován k podání návrhu (§ 258 o. z.), tento podal ve lhůtě stanovené právní úpravou (§ 259 o. z.).

25. Rozhodnutí přijatá na valné hromadě složky účastníka konané dne 23. 4. 2024 odvolací soud posuzuje, shodně se soudem prvního stupně, jako rozhodnutí orgánu účastníka, vyslovení jejichž neplatnosti se jednak lze domáhat u orgánů spolku, jednak v soudním řízení. Složka účastníka sice nemá právní osobnost, avšak je nepochybně podle terminologie přijaté účastníkem odborným sportovním úsekem, které účastník podle svých interních předpisů řadí mezi své orgány [čl. 11 odst. 16 písm. a) stanov].

26. Ke dni vydání usnesení soudu prvního stupně navrhovatel rovněž splnil podmínku dovolání se neplatnosti u orgánů účastníka jakožto spolku. Tento návrh podal odvolací komisi 20. 5. 2024, tj. v souladu se lhůtou stanovenou v čl. 17 odst. 12 stanov. Co se týče odvolací komise, stanovy ji konstruují jako rozhodčí a revizní komisi, upravují její složení, způsob svolávání, stejně tak jako její pravomoc, do které svěřují de facto veškeré spory vzešlé z interních procesů účastníka, vztahy mezi jeho orgány a členy, majetkové spory uvnitř účastníka a spory týkající se rozhodnutí jeho orgánů a výkladu jeho interních předpisů. Rozhodnutí odvolací komise je pak, viz poučení obsažené ve stanovisku ze dne 15. 4. 20245, pro účastníky řízení závazné a nezměnitelné, tj. má účinky pravomocného rozhodnutí. Odvolací komise podle názoru odvolacího soudu splňuje veškeré parametry pro to, aby na ni bylo nahlíženo výhradně jako na rozhodčí komisi zřízenou spolkem ve smyslu § 265 o. z. Na tom nic nemění ani skutečnost, že žádný interní předpis výslovně neupravuje procesní postupy této komise. Uplatní se zde totiž bez dalšího v návaznosti na § 267 o. z. zákon o rozhodčím řízení, který upravuje rozhodování sporných záležitostí náležejících do spolkové samosprávy rozhodčí komisí spolku [§ 1 písm. b) z. r. ř.]. Vzhledem k popsanému právnímu kontextu není ani třeba, aby interní předpisy účastníka na uvedenou právní úpravu odkazovaly. A naopak i kdyby vnitřní předpisy spolku, který zřídil takovouto rozhodčí komisi, stanovily, že činnost komise a jí vydané rozhodčí nálezy nebudou podléhat zákonu o rozhodčím řízení, jednalo by se o právní jednání spolku odporující zákonu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 27 Cdo 3737/2021, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 4/2024).

27. Za popsaných okolností soud prvního stupně zcela správně aplikoval na lhůtu pro vydání rozhodnutí odvolací komisí požadavek podle § 40h z. r. ř. s tím, že pokud nebylo rozhodnutí vydáno do tří měsíců, pozbyla odvolací komise pravomoc. Návrh byl podán 20. 5. 2024, rozhodnutí by muselo být vydáno nejpozději 20. 8. 2024, k tomu ale nedošlo, překážka „nevyčkání“ rozhodnutí odvolací komise ze strany navrhovatele existující ke dni podání návrhu tedy dne 21. 8. 2024 odpadla, a jak již bylo řečeno, soud prvního stupně byl v den vydání svého usnesení plně kompetentní v nyní projednávané věci rozhodnout. V žádném případě tak není důvodnou námitka, že bylo nezákonně zasaženo do spolkové autonomie účastníka.

28. Na uvedeném ničeho nemění ani vydání stanoviska ze dne 15. 4. 2024. Odvolací soud má za to, že tato listina nesplňuje parametry rozhodnutí podle § 25 odst. 1 z. r. ř., tj. rozhodčího nálezu, neboť v něm absentuje výrok. Po obsahové stránce je stanovisko fakticky výkladem, respektive odůvodněním tohoto výkladu. Z něj si pak navrhovatel a účastník mají „dovodit“, jak bylo s návrhem navrhovatele naloženo. To ale není smyslem a účelem činnosti rozhodčí komise. Její rozhodnutí mají být určitá, a pokud si již spolek takový orgán zřídí, musí zajistit, aby postupoval v souladu nejen s vnitřními předpisy, ale i s obecně závaznou právní úpravou.

29. To bezezbytku platí i pro lhůtu k vydání rozhodnutí rozhodčí komisí. Nelze ponechat účastníky řízení uvnitř spolku v nejistotě, kdy a zda vůbec bude o návrhu rozhodnuto. V nyní posuzovaném případě k tomu došlo až téměř rok po podání návrhu, tj. až v době, kdy k tomu nebyla odvolací komise kompetentní. I kdyby tedy bylo její stanovisko rozhodčím nálezem, jednalo by se o rozhodnutí nicotné, na které je třeba nahlížet, jako by nebylo vůbec vydáno.

30. Za popsaných okolností se soud prvního stupně správně zabýval platností rozhodnutí složky účastníka. Pro posouzení jejich souladu s právní úpravou a vnitřními předpisy účastníka je pak zcela na místě hodnotit i způsob svolání valné hromady, jak rovněž správně učinil soud prvního stupně. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně i v tom, že tento proces nebyl řádný, což ostatně ve svém stanovisku konstatovala i odvolací komise. Povinností složky účastníka je v souladu s jejím statutem zaslat oznámení o svolání valné hromady jednotlivým snowboardovým oddílům (nikoliv delegátům) a uveřejnit je oznámením na internetových stránkách, přičemž statut obsahuje i výslovnou úpravu obsahu tohoto oznámení. Složka účastníka takto nepostupovala, tj. valná hromada nebylo svolána řádně. Na tomto místě odvolací soud výslovně uvádí, že byť soud prvního stupně skutečně vycházel ze znění statutu, který nebyl v době svolání předmětné valné hromady účinný, nemá to na věcnou správnost jeho rozhodnutí dopad. I předchozí vnitřní úprava totiž obsahovala povinnost zveřejnit oznámení o konání valné hromady na internetových stránkách účastníka.

31. Pokud se účastník bránil tím, že absence zveřejnění oznámení o konání valné hromady na internetových stránkách byla běžnou praxí, nelze této obraně přisvědčit. Pakliže vnitřní předpisy účastníka upravují dokonce i náležitosti oznámení, je zjevné, že při přijímání statutu jako interního právního jednání účastníka tento přikládal uvedenému postupu důležitost. A ta zde také objektivně existuje. Ze subjektivního pohledu by pak spolek měl přirozeně dodržovat pravidla, která si dobrovolně a vážně stanovil. Jak správně argumentoval navrhovatel, stejně tak jako soud prvního stupně, valná hromada projednává pro spolek významné záležitosti. V nyní projednávané věci bylo např. mimo jiné projednáno a schváleno nové znění statutu, jako základního interního předpisu složky účastníka (což je zjevné už jen z data schválení statutu, ze kterého nesprávně vycházel soud prvního stupně). Členové spolku mají právo se na takové jednání připravit a delegáty seznámit se svými názory, postoji a přáními, aby se jejich prostřednictvím fakticky podíleli na řízení spolku, což je základní právo člena spolku (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 27 Cdo 3091/21, dostupné na www.nsoud.cz). Zásadní absence potřebných informací je objektivně způsobilá výkon uvedeného práva omezit či zmařit.

32. Obrana účastníka, že na jeho internetových stránkách jsou zveřejňována všechna důležitá rozhodnutí a členové jsou tedy „o všem informováni“, je pomýlená. V důsledku této myšlenkové konstrukce účastníka jsou jeho členové sice seznámení s výsledkem rozhodování orgánů spolku. Podstatou nyní hodnoceného problému je ale něco jiného – základní právo člena podílet se na tvorbě takových rozhodnutí a s tím neoddělitelně související právo mít pro takovou možnost vytvořeny a zachovány veškeré podmínky zaručené obecně závaznou právní úpravou i interními předpisy spolku.

33. Nelze zohlednit ani obranu účastníka spočívající v tom, že navrhovatel je jediný, kdo rozhodnutí složky účastníka napadl. To není rozhodné. Neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku se může dovolat byť jen jediný jeho člen nebo jediná osoba, která má na vyslovení neplatnosti zájem hodný právní ochrany. Podmínkou pro soudní přezkum rozhodnutí spolku, respektive pro úspěšnost či neúspěšnost návrhu, není jejich četnost.

34. Skutečnost, že podání nyní projednávaného návrhu může vyvolávat u členů spolku a jeho orgánů nejistotu, je pravděpodobná a pochopitelná, ale v soudním řízení se rovněž nemůže bez dalšího projevit zamítnutím návrhu. Naopak je obecně v zájmu spolkového života, aby probíhal řádně, nebyl žádnému z členů na újmu, a pokud pro to existují podmínky, aby naopak bylo zachováno a chráněno právo členů na soudní přezkum rozhodnutí spolku.

35. Odvolací soud konečně konstatuje, že není případná ani námitka účastníka, že se navrhovatel neúčastnil valné hromady ani jako host, a tedy že se vlastně dobrovolně vzdal možnosti být přítomen při projednávání spolkových záležitostí. Účast navrhovatele na valné hromadě není podstatná. Nebyl by delegátem, nemohl by hlasovat, jeho účast by byla skutečně jen informativní, právo podílet se na řízení spolku by jejím prostřednictvím tak jako tak nemohl realizovat.

36. Odvolací soud uzavírá, že má, stejně jako soud prvního stupně, za to, že jsou dány veškeré zákonné podmínky pro vyhovění návrhu, proto usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení.

37. Odvolací soud uložil povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení podle § 224 odst. 1, 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 účastníku, neboť byl i v odvolacím řízení zcela neúspěšný. Navrhovateli náleží právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které spočívají v odměně zástupkyně po 5 620 Kč za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne 4. 6. 2025) podle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., účinné od 1. 1. 2025 (dále jen „advokátní tarif“). Dále navrhovateli náleží paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč za tyto úkony podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrada za promeškaný čas po 150 Kč za čtrnáct započatých půlhodin podle § 14 odst. 1 advokátního tarifu. Účelně vynaložené náklady navrhovatele dále spočívají v náhradě hotových výdajů na cestovné, a to navrhovatele ve výši 6 931,20 Kč (za cestu na trase [Jméno navrhovatele B] a zpět na jednání odvolacího soudu dne 4. 6. 2025 v celkové vzdálenosti 800 km vozidlem [Anonymizováno], r. z. [Anonymizováno], při průměrné kombinované spotřebě 8 l/100 km, ceně benzínu 95 za 35,80 Kč/l a amortizaci 5,80 Kč/km) a jeho zástupkyně ve výši 1 994,72 Kč (sestávající z náhrady cestovních výdajů na jednání odvolacího soudu dne 4. 6. 2025 ve výši 947,25 Kč za cestu na trase [adresa] vlakové nádraží a zpět v celkové vzdálenosti 124 km vozidlem [Anonymizováno], r. z. [Anonymizováno], při průměrné kombinované spotřebě 5,3 l/100 km, ceně nafty 34,70 Kč/l a amortizaci 5,80 Kč/km, z částky 882,18 Kč za vlakové jízdenky [adresa] dne 4. 6. 2025 a 165,29 Kč bez DPH za parkovné v [Anonymizováno]). Navrhovateli taktéž náleží náhrada za 21 % sazby daně z přidané hodnoty, jejímž je zástupkyně navrhovatele plátcem, ve výši 4 683,99 Kč. Náhrada nákladů řízení tedy celkem činí 33 919,91 Kč.

38. Lhůta k plnění ve výroku II. tohoto usnesení byla určena podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod. Místo plnění bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.