12 Cmo 68/2025 - 81

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Mileny Filingerové a soudkyň Mgr. Šárky Hájkové a Mgr. Kateřiny Černé ve věci navrhovatele: [Jméno navrhovatele], narozený [Datum narození navrhovatele] bytem [Adresa navrhovatele] zastoupen advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: [Jméno advokáta B]., IČO [IČO advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] zastoupen advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] o neplatnost rozhodnutí členské schůze účastníka ze dne 17. 2. 2024 o vyloučení člena ze spolku a o neplatnost rozhodnutí revizní komise účastníka ze dne 30. 5. 2024 o vyloučení člena ze spolku, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2025, č. j. 67 Cm 39/2024-53, takto:

Výrok

I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Navrhovatel je povinen zaplatit účastníku plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 12 140 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce účastníka.

Odůvodnění

1. Shora označeným usnesením Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl návrh na vyslovení neplatnosti, in eventum nicotnosti, rozhodnutí členské schůze účastníka ze dne 17. 2. 2024 o vyloučení navrhovatele (výrok I.), zamítl návrh na vyslovení neplatnosti, in eventum nicotnosti, rozhodnutí revizní komise účastníka ze dne 30. 5. 2024 o vyloučení navrhovatele (výrok II.) a uložil navrhovateli povinnost zaplatit účastníku náhradu nákladů řízení 12 870 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce účastníka (výrok III.).

2. Soud prvního stupně vyšel z návrhu došlého dne 17. 5. 2024, jímž navrhovatel požadoval vyslovení neplatnosti, případně nicotnosti, rozhodnutí členské schůze účastníka ze dne 17. 2. 2024 (dále jen „rozhodnutí členské schůze“). Navrhovatel popisoval genezi předchozích vztahů účastníků s tím, že mu bylo dne 27. 1. 2017 doručeno oznámení účastníka ze dne 8. 1. 2017 o ukončení jeho členství rozhodnutím rady spolku, jež vzala členská schůze účastníka dne 29. 4. 2017 „na vědomí“. Městský soud v Praze vyslovil usnesením ze dne 13. 7. 2021, č. j. 75 Cm 201/2019-308, nicotnost rozhodnutí ze dne 8. 1. 2017 a dále uvedl, že 29. 4. 2017 nebylo vydáno žádné rozhodnutí, jehož neplatnost by mohla být určena. Následně se navrhovatel po účastníku soudně domáhal uložení povinnosti zapsat na konto vedené na jméno navrhovatele u účastníka částku ve výši 71 200 Kč ze zajištěných sponzorských darů, žaloba byla zamítnuta z důvodu promlčení. Navrhovatel se konečně domáhal určení, že je členem účastníka, Okresní soud v Kolíně žalobě vyhověl, rozhodnutí nabylo právní moci 16. 10. 2023. Navrhovatel dále tvrdil, že dne 29. 11. 2023 odeslal účastníku dopis rekapitulující shora uvedená řízení a obsahující žádosti související s jeho členstvím. Dne 1. 12. 2023 jej telefonicky kontaktoval účastník (konkrétně [jméno FO]) s tím, aby se dostavil na radu účastníka dne 14. 12. 2023. Dne 10. 12. 2023 účastník navrhovateli sdělil, že za příspěvky a brigády za roky 2017–2023 má spolku zaplatit celkem 49 500 Kč. Dne 14. 12. 2023 se navrhovatel zúčastnil rady účastníka, kde byl informován o návrhu na vyloučení podaném [jméno FO], tento návrh (datovaný 12. 12. 2023) byl navrhovateli doručen 30. 12. 2023. Navrhovatel s návrhem na vyloučení nesouhlasil, rada účastníka však odhlasovala postoupení návrhu členské schůzi. Členská schůze účastníka dne 17. 2. 2024 rozhodla o vyloučení účastníka ze spolku, navrhovatel se proti vyloučení odvolal, odvolání bylo účastníku doručeno 4. 3. 2024. Navrhovatel nesouhlasil s důvody vyloučení. V e-mailu ze dne 4. 4. 2021 totiž nepomlouval členy účastníka, pouze vyslovil názor a kritiku a reagoval na několikaletou kampaň [jméno FO] a [jméno FO] proti své osobě a navrhl členům alternativu. Dne 4. 6. 2020 navrhovatel vypovídal na Policii ČR pravdivě, nejde tedy o důvod vyloučení dle stanov, „listinu soupisu darů” si dále nenárokoval neoprávněně, pouze opožděně, přičemž měl právo obrátit se v této otázce na soud, tj. opět nejde o důvod k vyloučení dle stanov ze dne 11. 12. 2021. Navrhovatel ve výsledku považoval jednání účastníka za rozporné s dobrými mravy, šikanózní a zjevně zneužívající právo, to vše zejména z důvodu časové souslednosti, neboť ihned po pravomocném skončení řízení o určení členství navrhovatele a projevu jeho vůle o uplatňování práv a povinností spojených s členstvím reagoval účastník požadavkem na zaplacení brigád a příspěvků za sedm let zpětně, přestože jej po tuto dobu odmítal uznat jako svého člena. Navrhovatel dále namítal, že mu nebyla doručena výzva ve smyslu § 239, věta prvá, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Konečně navrhovatel v podání došlém soudu prvního stupně dne 25. 7. 2024 tvrdil, že mu byla dne 10. 6. 2024 doručena zpráva revizní komise ze dne 30. 5. 2024, dle které mělo dojít k jeho řádnému vyloučení, neboť nebylo shledáno pochybení v postupu členské schůze či rady. Navrhovatel proto navrhl změnu žaloby spočívající ve vyslovení neplatnosti, případně nicotnosti, rozhodnutí revizní komise ze dne 30. 5. 2024 (dále jen „rozhodnutí revizní komise“).

3. Soud prvního stupně se taktéž zabýval obranou účastníka, který s požadavkem navrhovatele nesouhlasil. Důvody pro vyloučení navrhovatele považoval za zcela relevantní pro takový postup. Navrhovatel totiž v e-mailu ze dne 4. 4. 2021 urážel a pomlouval členy účastníka, přičemž použil ve vztahu k [jméno FO] výrazy vydírat, krást a devastovat spolek, označil jej za grázla. Tento e-mail poslal plošně všem členům účastníka. Navrhovatel se dopustil dehonestace a pomlouvání členů účastníka i během výpovědi na Policii ČR 4. 6. 2020, když tvrdil, že „…trubky na oplocení jsem přivezl na letiště, mělo se dělat oplocení. Část oplocení se udělala, zbytek trubek rozkradli členové AK…“. Členy účastníka tedy vykreslil jako zloděje. Členská schůze i revizní komise po navrhovateli žádaly vysvětlení a doložení jeho výše popsaných tvrzení, což do současnosti neučinil. Navrhovatel se za svá jednání rovněž neomluvil, přestože mu k tomu jak členská schůze, tak i revizní komise poskytly dostatečný časový prostor. Účastník nespatřuje v projevech navrhovatele pouhou kritiku, ale podle jeho názoru se jednoznačně jednalo o nepravdivá tvrzení s cílem způsobit újmu. Účastník taktéž považoval na neoprávněné nárokování listiny soupisu darů a soudní spory o připsání částky 71 200 Kč, neboť navrhovateli byly jím nárokované dary v minulosti buď proplaceny, anebo si je „prolétal“ či vybral jiným způsobem. Účastník považoval za správný i proces vyloučení navrhovatele, když rada převzala od člena spolku návrh na vyloučení navrhovatele, předala jej k projednání výroční členské schůzi, upozornila navrhovatele na podání tohoto návrhu a vyzvala jej k doložení jeho tvrzení a ke zjednání nápravy. Navrhovatel se účastnil jednání rady, členské schůze i revizní komise, vždy dostal prostor k vyjádření. O vyloučení navrhovatele rozhodovala výroční členská schůze jako nejvyšší orgán účastníka, pro bylo 70 hlasů, proti 1, zdrželi se 3.

4. Soud prvního stupně měl za prokázané, že účastník oznámil přípisem ze dne 8. 1. 2017 navrhovateli, že jeho členství v účastníku bylo téhož dne ukončeno rozhodnutím rady účastníka, vyloučení vzala na vědomí členská schůze dne 29. 4. 2017. Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 13. 7. 2021, č. j. 75 Cm 201/2019-308, o nicotnosti rozhodnutí z 8. 1. 2017, „vzetí na vědomí“ za žádné rozhodnutí nepovažoval, proto nebylo možné vyslovit jeho neplatnost, respektive nicotnost. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. 10. 2022, č. j. 6 Cmo 266/2021-346, mimo jiné vyslovil, že důvodem „automatického zániku“ členství mohou být jen nikoliv obtížně ověřitelné skutečnosti, avšak ne „poškození dobrého jména spolku“ či „porušení členských povinností, neboť zde vždy hrozí spor mezi členem a spolkem ohledně naplnění uvedených formulací. Dále bylo prokázáno, že Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 10. 2. 2022 zamítl žalobu navrhovatele na uložení povinnosti účastníku zapsat na konto vedené na jméno navrhovatele u účastníka částku ve výši 71 200 Kč ze zajištěných sponzorských darů, a to z důvodu promlčení nároku. Rovněž bylo prokázáno, že Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 13. 4. 2023, který nabyl právní moci 16. 10. 2023, určil, že navrhovatel je členem účastníka. Soud prvního stupně měl taktéž za prokázané, že na internetové stránce účastníka probíhala diskuse „Dotazník k záměru využití nezastavěné plochy“, do které navrhovatel vložil dne 4. 4. 2021 příspěvek, ve kterém uvedl, že spousta členů účastníka jej zná jen ze lží pana [jméno FO] a pana [jméno FO], brzy už bude rozhodnuto opět o jeho členství a vrátí se brzy do řad klubu, panu [jméno FO], překážel protože „nemlčel“ a „nepřehlížel“ jak on a další ničí AK [adresa]. Dále uvedl, že nabízí pro klub bezúročnou půjčku na 5 let. Pokud klub neprodlouží smlouvu s panem [jméno FO] do doby, než klub najde využití pro svoje potřeby nebo nového nájemce, bude hradit nájemné ve výši jako hradil pan [jméno FO] a nebude prostory nijak využívat. Dále uvedl, že jeho motivací je to, aby klub nemusel řešit, že ukončením nájmu s panem [jméno FO] dojde k výpadku finančních příjmů. Chce, aby členové nebyli pod tlakem, že klub bez pana [jméno FO] bude bez peněz a „…aby pan [jméno FO] dále nemohl vydírat AK [adresa]…“. Dále uvedl, že vždy dělal vše pro klub a „…vyloučení bylo za to, že jsem pana [jméno FO] a další nenechával krást a devastovat AK [adresa]. Je na vás, jak naložíte s mou nabídkou, ale snažím se, aby AK [adresa] nevydíral finančně, a i jinak nedevastoval jeden grázl v pozici nájemce…“. E-mail s totožným obsahem následně navrhovatel rozeslal všem členům účastníka. Soud prvního stupně měl dále za prokázané, že navrhovatel při podání vysvětlení na Policii ČR dne 4. 6. 2020 uvedl, že zajistil trubky na oplocení, které přivezl na letiště, část oplocení se udělala, „…zbytek trubek rozkradli členové AK…“. Dále bylo prokázáno, že člen účastníka [jméno FO] podal 12. 12. 2023 návrh na vyloučení navrhovatele, jako důvody uvedl 1) pomlouvání a urážení členů v diskuzi a v e-mailu všem členům dne 4. 4. 2021, 2) nepravdivé výpovědi a pomlouvání členů na Policii ČR dne 4. 6. 2020, kde navrhovatel tvrdil, že část materiálu jím sehnaného na oplocení členové účastníka rozkradli, 3) neoprávněné nárokování listiny „soupis darů“ a následné soudní spory, 4) navrhovatel dluží nezaplacené členské příspěvky od roku 2017 (dále jen „návrh na vyloučení“). O návrhu na vyloučení se navrhovatel dozvěděl na jednání rady účastníka dne 14. 12. 2023, kam byl pozván, návrh i zápis z jednání rady mu byly doručeny. V návaznosti na výsledky jednání rady byl navrhovatel dále vyzván k doplacení členských příspěvků za roky 2021 až 2023. Navrhovatel byl taktéž vyzván, aby se vyjádřil k návrhu na vyloučení, doložil vše, co „…mu je ku prospěchu…“ a aby do 8. 1. 2024 zjednal nápravu. Dopisem nazvaným „Vyjádření pro členskou schůzi“ ze dne 29. 1. 2024 se navrhovatel vyjádřil ke všemu výše uvedenému (když veškeré důvody pro vyloučení považoval za neexistující), dopisem z téhož data zaslaným revizní komisi účastníka dále vyslovil nesouhlas s návrhem na vyloučení. Rovněž bylo prokázáno, že navrhovatel byl pozván na jednání revizní komise dne 9. 2. 2024 (spolu s pozváním byl opětovně vyzván k doložení všeho pro něj prospěšného do 9. 2. 2024), stejně tak jako na členskou schůzi konanou dne 17. 2. 2024. V průběhu členské schůze dne 17. 2. 2024 byl navrhovateli poskytnut prostor pro vyjádření, [jméno FO] přednesl návrh na vyloučení, včetně všech v něm obsažených důvodů. Členská schůze rozhodla o vyloučení navrhovatele 70 hlasy pro, 1 hlas proti, 3 hlasy se zdržely. Navrhovatel podal dne 1. 3. 2024 proti rozhodnutí členské schůze odvolání k revizní komisi účastníka, která je projednala dne 10. 5. 2024. Na toto jednání byl navrhovatel pozván, v jeho průběhu se vyjádřil tak, že již „…nemá nic k doplnění…“. Dne 10. 6. 2024 byla navrhovateli doručena „Zpráva revizní komise [právnická osoba].” ze dne 30. 5. 2024, dle které ani rada účastníka, ani členská chůze při vyloučení navrhovatele nepochybily, návrh na vyloučení byl důvodný. Soud prvního stupně měl také za prokázané, že dle úpravy čl. V stanov účastníka platných od 11. 12. 2021 (dále jen „stanovy“) může členství zaniknout automaticky z tam specifikovaných důvodů, či lze vyloučit člena z důvodů: a) porušení povinností hostujícího člena, b) poškozuje-li jméno [jméno FO], c) úmyslně poškodí majetek spolku nebo spolek úmyslně hospodářsky poškodí, d) zneužije svou funkci způsobem, který poškozuje zájem členů [jméno FO], e) svým jednáním a chováním poškozuje a znevažuje členy a hosty [jméno FO]. Návrh na vyloučení může podat kterýkoliv člen [jméno FO] písemnou formou [jméno FO]. O vyloučení rozhoduje na doporučení [jméno FO] členská základna spolku na nejbližší schůzi spolku. Vyloučení člena nebo automatické ukončení se nesmí vztahovat na názor, kritiku výkonu orgánu ani na poukazování na nekalé činy nebo praktiky. Konečně bylo prokázáno, že konto navrhovatele za rok 2023 vykazovalo stav [částka], kterážto platba byla připsána dne 26. 11. 2023. Ohledně plateb příspěvků byl navrhovatel vyzván k úhradě částky 49 500 Kč do 21. 12. 2023, reagoval s tím, že „…snaha o vytvoření jeho dluhu je směšná, když v období 2017-2023 klub znemožňoval navrhovateli být řádným členem…“.

5. Soud prvního stupně posoudil věc po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), konkrétně hodnotil možnost vyloučit člena podle § 239 odst. 1 o. z., postup předcházející vyloučení člena byl posuzován podle § 240 o. z., přezkum rozhodnutí členské schůze podle § 241 o. z. a včasnost podání návrhu k soudu podle § 242 o. z. Soud prvního stupně taktéž vyšel ze stanov účastníka, konkrétně z čl. V.

6. Soud prvního stupně uzavřel, že navrhovatel podal návrh proti rozhodnutí členské schůze i rozhodnutí revizní komise ve smyslu § 242 o. z. včas. Dále měl za to, že o vyloučení navrhovatele rozhodl k tomu oprávněný orgán účastníka (členská schůze), o opravném prostředků pak rovněž rozhodovala k tomu určená revizní komise. Návrh na vyloučení podal člen účastníka, což je rovněž v souladu se stanovami, a pro jeho přijetí byla naprostá většina přítomných (70 hlasů pro, 1 proti, 3 se zdržely). Soud prvního stupně shledal správným i postup účastníka předcházející vydání rozhodnutí členské schůze i revizní komise, neboť navrhovatel byl s návrhem na vyloučení včas seznámen, byl mu dán dostatečný časový prostor pro vyjádření se k němu, byl opakovaně vyzýván jak k doložení všeho, co mu je „ku prospěchu“, tak i ke zjednání nápravy. Soud prvního stupně měl dále za to, že obsah e-mailu navrhovatele ze dne 4. 4. 2021 naplnil důvod pro vyloučení člena ze spolku dle stanov spočívající ve znevážení jiného člena spolku, zde konkrétně [jméno FO]. Navrhovatel o se o něm vyjádřil urážlivým způsobem (viz popis v odstavci 4. odůvodnění), který nebyl schopen ani vysvětlit, ani svá tvrzení doložit, soud prvního stupně proto uzavřel, že se nejednalo o kritiku či pouhé vyslovení názoru navrhovatele. Jako důvod pro vyloučení navrhovatele z účastníka hodnotil soud prvního stupně i obsah jeho výpovědi při podání vysvětlení na Policii ČR dne 4. 6. 2020, kdy navrhovatel mimo jiné uvedl, že část jím dodaného materiálu na oplocení „…rozkradli…“ členové účastníka, čímž poškodil jméno spolku, respektive znevážil jiné členy spolku, přičemž uvedené opět nelze považovat za kritiku nebo pouhý názor. Soud prvního stupně dále vyslovil názor, že intenzitu jednání člena spolku porušujícího jeho stanovy má posoudit především k tomu příslušný orgán spolku, zde členská schůze. Ta naprostou většinou hodnotila jednání navrhovatele jako odporující stanovám a zakládající důvod pro jeho vyloučení, v čemž soud prvního stupně neshledal rozpor ani se zákonem, ani se stanovami. Třetí a čtvrtý důvod pro vyloučení uvedený v návrhu na vyloučení pak soud prvního stupně hodnotil jako nepodřaditelné pod jednání člena spolku umožňující jeho vyloučení, avšak první dva důvody pro vyloučení považoval za plně dostačující pro tento postup účastníka. Ze všech uvedených důvodů soud prvního stupně zamítl návrh na vyslovení neplatnosti, respektive nicotnosti, rozhodnutí revizní komise. Co se týče rozhodnutí členské schůze, tak jeho neplatnost či nicotnost nebylo možné vyslovit již jen z důvodu, že se proti němu bylo možno odvolat k tomu určenému orgánu spolku (revizní komisi), proto i v této části byl návrh zamítnut.

7. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně pode § 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), a jejich náhradu přiznal plně úspěšnému účastníku. Za jeho účelně vynaložené náklady považoval soud prvního stupně odměnu zástupce po 3 100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), ve znění účinném do 31. 12. 2024, za dva úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení a sepis vyjádření ze dne 30. 9. 2024) a odměnu ve výši 5 620 Kč podle téhož ustanovení advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 za jeden úkon právní služby (účast na jednání dne 8. 1. 2025), a paušální náhradu po 300 Kč za první dva uvedené úkony a 450 Kč za třetí úkon, vše podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v příslušném znění, celkem částku 12 870 Kč.

8. Proti tomuto usnesení podal včas odvolání navrhovatel. Namítal, že je usnesení soudu prvního stupně nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, pro jeho nepředvídatelnost, stejně tak jako z důvodu absence všech rozhodných důvodů a úvah soudu prvního stupně a také pro vnitřní rozpornost a existenci souhrnných skutkových zjištění. Navrhovatel dále vytýkal soudu prvního stupně, že se nevypořádal se všemi navrženými důkazy, respektive neprovedl všechny jím navržené, případně není zřejmé, které provedl a které nikoliv, a činil skutková zjištění i z takových, jež podle názoru navrhovatele neprovedl. V uvedeném spatřoval navrhovatel jednostranný a selektivní přístup soudu prvního stupně k navrženým důkazům, a tedy porušení svého práva na spravedlivý proces, proto požadoval zopakování dokazování. Navrhovatel měl dále za to, že napadené rozhodnutí trpí vadou, neboť soud prvního stupně se nevypořádal s jeho námitkami spočívajícími v tvrzení, že postup účastníka týkající se jeho vyloučení ze spolku byl rozporný s dobrými mravy, šikanózní a zjevně zneužívající právo. Naplnění uvedených kategorií spatřoval v časové souslednosti návrhu na vyloučení s určením členství navrhovatele ve spolku a projevem jeho vůle vykonávat práva a povinnosti člena. Co se týče účastníkem použitých důvodů pro vyloučení, měl navrhovatel za to, že je nelze podřadit pod jakékoliv ustanovení stanov. Svůj projev v e-mailu ze dne 4. 4. 2021 považoval za vyslovení názoru, kritiku a poukaz na nekalé praktiky [jméno FO], za což jej podle stanov výslovně nelze ze spolku vyloučit. Stejný názor zastával i ve vztahu k obsahu výpovědi na Policii ČR dne 4. 6. 2020. Navrhovatel také poukazoval na velký časový odstup rozhodnutí o vyloučení od jemu vytýkaných jednání (pročež účastník použil jím uvedené důvody opožděně), stejně tak jako na absenci výzvy podle § 239, věta prvá, o. z. Konečně měl navrhovatel za to, že vyčerpání opravných prostředků uvnitř spolku nemůže být důvodem pro zamítnutí jeho návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí členské schůze. Navrhovatel ve výsledku navrhl, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně a jeho návrhu v plném rozsahu vyhověl.

9. Při jednání odvolacího soudu navrhovatel dále uvedl, že má za to, že důvody použité účastníkem pro nyní projednávané vyloučení byly již hodnoceny soudy v předchozích řízeních mezi účastníky, a to jako nezpůsobilé vést k vyloučení navrhovatele. Dále uvedl, že nájemní smlouvy s [jméno FO] byly sjednávány ve střetu zájmů.

10. Účastník se vyjádřil k odvolání tak, skutkový stav byl zjištěn správně a úplně, stejně tak byly důkazy správně hodnoceny. Účastník se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně o použití expresivních a hanlivých výrazů navrhovatelem na adresu [jméno FO] a členů účastníka s tím, že tyto nelze povařovat za kritiku a akceptovat je. Podle názoru účastníka měl navrhovatel k dispozici veškeré informace pro svou obranu (byly mu doručeny veškeré k tomu potřebné písemnosti a účastnil se veškerých souvisejících jednání), stejně tak měl dostatečný prostor ke zjednání nápravy, on však k situaci přistoupil způsobem, že se ničeho nedopustil a nikoho nepoškodil. Velmi dobře přitom věděl, v jakém jeho jednání spatřuje účastník důvody pro vyloučení, neboť byl schopen (stejně tak jako po celou dobu soudního řízení), se k těmto důvodům vyjadřovat, zpochybňovat je a zlehčovat. Postoj navrhovatele k návrhu na vyloučení tedy byl jeho svobodným rozhodnutím. Výsledkem hlasování o návrhu na vyloučení pak členové spolku jednoznačně projevili vůli, že nemají zájem na dalším setrvání navrhovatele ve spolku. Ve výsledku účastník navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně i řízení, které vydání usnesení přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Podle § 239 odst. 1 o. z. neurčí-li stanovy něco jiného, může spolek vyloučit člena, který závažně porušil povinnost vyplývající z členství a v přiměřené lhůtě nápravu nezjednal ani po výzvě spolku. Výzva se nevyžaduje, nelze-li porušení povinnosti odčinit nebo způsobilo-li spolku zvlášť závažnou újmu.

13. Podle § 239 odst. 2 o. s. rozhodnutí o vyloučení se doručí vyloučenému členu.

14. Podle § 240 odst. 1 o. z. neurčí-li stanovy jiný orgán, rozhoduje o vyloučení člena statutární orgán 15. Podle § 240 odst. 2 o. z. neurčí-li stanovy jinak, může návrh na vyloučení podat v písemné formě kterýkoli člen; v návrhu se uvedou okolnosti osvědčující důvod pro vyloučení. Člen, proti kterému návrh směřuje, musí mít příležitost se s návrhem na vyloučení seznámit, žádat o jeho vysvětlení a uvést i doložit vše, co mu je k prospěchu.

16. Podle § 241 odst. 1 o. z. člen může do patnácti dnů od doručení rozhodnutí v písemné formě navrhnout, aby rozhodnutí o jeho vyloučení přezkoumala rozhodčí komise, ledaže stanovy určí jiný orgán. Dle odstavce 2. příslušný orgán zruší rozhodnutí o vyloučení člena, odporuje-li vyloučení zákonu nebo stanovám; rozhodnutí o vyloučení člena může zrušit i v jiných odůvodněných případech.

17. Podle § 242 o. z. vyloučený člen může do tří měsíců od doručení konečného rozhodnutí spolku o svém vyloučení navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti vyloučení; jinak toto právo zaniká. Nebylo-li mu rozhodnutí doručeno, může člen návrh podat do tří měsíců ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy byl po vydání rozhodnutí zánik jeho členství vyloučením zapsán do seznamu členů; jinak toto právo zaniká.

18. Odvolací soud považuje zjištění soudu prvního stupně za úplná a správná a pro stručnost na ně v plném rozsahu odkazuje. Odvolací soud se stejně tak ztotožňuje s právním posouzením věci provedeným soudem prvního stupně.

19. K jednotlivým odvolacím námitkám navrhovatele odvolací soud uvádí:

20. Odvolací soud neshledal usnesení soudu prvního stupně nepřezkoumatelným. Odůvodnění usnesení splňuje podmínky podle § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), ve spojení s § § 167 odst. 2 s § 157 odst. 2 o. s. ř., když soud prvního stupně vyložil, na jakých skutečnostech založil své rozhodnutí a jakými úvahami se řídil při jejich hodnocení, přičemž usnesení soudu prvního stupně netrpí vnitřní rozporností a byť některé důkazní prostředky (listiny) nejsou v odůvodnění precizně označeny, nejde o souhrnná skutková zjištění. O přezkoumatelnosti napadeného usnesení pak svědčí především to, že navrhovatel byl schopen podat proti němu odvolání, tj. zjevně mu plně porozuměl (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).

21. Pokud navrhovatel jako jeden z důvodů nepřezkoumatelnosti usnesení soudu prvního stupně uvádí absenci jeho předvídatelnosti, nelze mu přisvědčit ani v tomto ohledu. Případná absence předvídatelnosti totiž jednak nemá za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí (eventuálně totiž může zakládat jiné vady řízení), jednak v tomto řízení nenastala. Soud prvního stupně vydal ve věci rozhodnutí již při prvním jednání konaném 8. 1. 2025 (viz protokol o jednání na č. l. 43 až 45 spisu), přičemž s ohledem na při něm provedené dokazování, argumentaci účastníků hmotněprávní povahy (viz odstavce 2 a 3 odůvodnění), s nimiž se soud prvního stupně logicky mohl vypořádat až v odůvodnění nyní napadeného rozhodnutí nikoliv procesním postupem, a celkovou procesní situaci (kdy účastníkům byl poskytnut prostor vyjádřit se jak k tvrzením protistrany, tak i k provedenému dokazování), nebyly založeny důvody překvapivosti rozhodnutí pro účastníky. Jinak řečeno žádný z účastníků nemohl důvodně předpokládat, že bude návrhu vyhověno (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 654/03, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení pod pořadovým číslem 27/2004).

22. Odvolací soud se neztotožňuje ani s námitkou navrhovatele stran nesprávného postupu soudu prvního stupně při provedení dokazování, respektive popisu zjištěného skutkového stavu v napadeném usnesení (viz odvolací námitky v odstavci 8. odůvodnění). Z protokolu o jednání ze dne 8. 1. 2025 jednoznačně plyne, jaké důkazy (listinné) soud prvního stupně provedl. A z nich pak v odůvodnění svého rozhodnutí učinil skutková zjištění, na kterých ve výsledku založil celkový skutkový stav. Na základě soudem prvního stupně provedených důkazů pak nelze než učinit závěr o jím popsaném skutkovém stavu ohledně geneze předchozích vztahů účastníků, procesu předcházejícího rozhodnutí členské schůze i revizní komise a jednání, která jsou ze strany účastníka navrhovateli kladena za vinu. Soudy jsou podle § 132 o. s. ř. povinny hodnotit důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, stejně tak jako přihlížet ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Soud prvního stupně uvedenou povinnost splnil a své úvahy v odůvodnění napadeného usnesení srozumitelně popsal. Pakliže neučinil ze všech důkazů skutková zjištění (což není jeho povinností), v odstavci 14. svého usnesení toto transparentně uvedl. Odvolací soud proto neshledal důvody pro opakování nebo doplnění dokazování v odvolacím řízení postupem podle § 213 odst. 2, odst. 4 o. s. ř.

23. Za vadu řízení nelze považovat ani navrhovatelem vytýkanou absenci úvah soudu prvního stupně ve vztahu k jeho námitkám o rozpornosti postupu účastníka s dobrými mravy a označením tohoto postupu za šikanózní a zneužívající právo. Soud prvního stupně sice tyto kategorie ve svém rozhodnutí výslovně nepojmenoval, avšak jednoznačně uvedl, že postup účastníka nebyl v rozporu ani se zákonem, ani se stanovami. Tj. je zcela zřejmé, že soud prvního stupně nepovažoval námitky navrhovatele za důvodné.

24. Již na tomto místě je třeba se vypořádat s námitkou nedůvodnosti zamítnutí návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí členské schůze v souvislosti s postupem navrhovatele podle § 241 o. z. Odvolací soud činí jednoznačný závěr, že ani v tomto ohledu soud prvního stupně nepochybil. Pokud má spolek zřízen orgán, který je oprávněn přezkoumat rozhodnutí o vyloučení (což v nyní posuzovaném případě nastalo – u účastníka působí revizní komise), je povinností člena obrátit se nejprve na takovýto orgán. Neučiní-li tak, ztrácí možnost podat návrh k soudu ve smyslu § 242 o. z. Navrhovatel se správně na revizní komisi obrátil, takže jediné rozhodnutí, které je možné podrobit soudnímu přezkumu podle § 242 o. z., je rozhodnutí revizní komise, nikoliv členské schůze. Jestliže by bylo návrhu na vyslovení neplatnosti či nicotnosti rozhodnutí revizní komise vyhověno, automaticky by pozbylo účinnosti i rozhodnutí členské schůze (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1703/2019, uveřejněné ve VJ-Civ pod pořadovým číslem 18/2022).

25. Jestliže navrhovatel opětovně vytýká účastníku absenci výzvy k nápravě, má odvolací soud za to, že ani tato námitka není důvodná. Za takovou výzvu totiž lze jednoznačně považovat dopis [jméno FO] jménem rady účastníka, jímž bylo po navrhovateli mimo jiné požadováno doložení všeho, co je mu ku prospěchu, a zjednání nápravy do 8. 1. 2025. Byť uvedený dopis není nazván jako „výzva k nápravě“ apod., podle svého obsahu jí je, což je pro posouzení tohoto jednání stěžejní. Navrhovatel pak nemohl mít jakékoliv pochybnosti, jaké jednání má případně napravit, neboť byl jednak přítomen na jednání rady účastníka 14. 12. 2024, kde byl seznámen s existencí návrhu na vyloučení a s jeho důvody, jednak mu byl tento návrh zaslán souběžně s uvedeným dopisem. Účastník tedy nepostupoval v rozporu s § 239 odst. 1 o. z.

26. Odvolací soud má nad rámec výše uvedeného za to, že výzvy nebylo v nyní posuzovaném případě ani třeba. Jednáním navrhovatele spočívajícím v e-mailu ze dne 4. 4. 2021 a při podání vysvětlení na Policii ČR dne 4. 6. 2020 byla totiž účastníku, respektive jeho členům, způsobena zvlášť závažná újma (v podrobnostech viz níže) v podobě obvinění ze spáchání trestných činů (krádež a vydírání) a tato obvinění již dopadla do osobní sféry členů účastníka a do vztahů mezi nimi a navrhovatelem (v případě e-mailu jeho zveřejněním v internetové diskusi a doručením adresátům, v případě podání vysvětlení sdělením o „rozkradení“ navrhovatelem dodaného materiálu orgánům činným v trestním řízení). Za těchto okolností „náprava“ (tedy uvedení v předešlý stav) logicky nepřichází v úvahu. Pokud by ze strany navrhovatele došlo k omluvě, třeba i veřejné, jednalo by se spíše o satisfakci členům, vůči nimž se navrhovatel zachoval vytýkaným způsobem.

27. Na základě zjištěného skutkového stavu lze jednoznačně seznat, jaká konkrétní jednání účastník navrhovateli vytýkal, navrhovatel byl s těmito důvody v dostatečném časovém předstihu před jednáním členské schůze prokazatelně seznámen a měl možnost a dostatečný časový prostor vyjádřit se k nim. Účastník tedy respektoval zákonná pravidla pro možnost vyloučení člena spolku (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4173/2020, dostupné na www.nsoud.cz).

28. Ani odvolací soud neshledal postup účastníka jako odporující dobrým mravům, šikanózní či zneužívající právo. A to ani optikou navrhovatelem uváděné časové návaznosti na rozhodnutí o určení jeho členství či „opožděnosti“ uplatnění důvodů pro vyloučení, v čemž spatřoval účelové jednání. Naopak. Účastník totiž jinak nemohl postupovat. Jestliže mezi účastníky existoval od roku 2017 až do právní moci rozsudku Okresního soudu v Kolíně (tj. do 16. 10. 2023) spor o členství navrhovatele ve spolku, tato skutečnost byla postavena na jisto až ode dne 16. 10. 2023, tak účastník mohl uplatnit v mezidobí nastalé důvody pro vyloučení navrhovatele právě až po uvedeném datu, což neprodleně (tedy správně) učinil.

29. Konečně co se týče jednání navrhovatele, která shledal soud prvního stupně jako důvod pro jeho vyloučení ze spolku, i zde se odvolací soud s jeho názorem ztotožňuje. Jako ze základní premisy přitom vychází z autonomie spolku a účelu spolkového života, který je založen na svobodné vůli osob dlouhodobě se sdružovat za určitým účelem, k jehož dosažení realizují vhodné aktivy, včetně finančních. Fungování takovéto sociální skupiny, alespoň v obecně přijatelné podobě (tedy v podobě přijatelné pro většinu členů spolku), předpokládá minimálně průměrnou korektnost a slušnost v jednání a vztazích uvnitř spolku. Navrhovatel svým jednáním spočívajícím v obsahu e-mailu ze dne 4. 4. 2021 a způsobu jeho zveřejnění a rozeslání, stejně tak jako při podání vysvětlení dne 4. 6. 2020, korektnost a slušnost jednání vůči členům účastníka (v prvním případě konkrétně vůči [jméno FO]) porušil, a to způsobem tyto členy poškozujícím a znevažujícím. Písemně, respektive slovně, je totiž osočil ze spáchání trestných činů krádeže (všechny členy a jmenovitě [jméno FO]) a vydírání ([jméno FO]). [jméno FO] nadto nařkl z devastace spolku a označil jej za grázla. To vše za existence presumpce neviny, kdy přes opakované výzvy nebyl schopen svá obvinění nijak doložit či vysvětlit. Z vytýkaných projevů navrhovatele, stejně tak jako z jeho následné reakce (obhajoby jeho jednání) v obou případech jednoznačně plyne, že vytýkané projevy učinil nikoliv nahodile, ale naopak cíleně a s rozmyslem. Odvolací soud má za to, že takové jednání není objektivně možné považovat za kritiku, poukaz na nekalé praktiky či vyslovení názoru, a to ani v případě, kdyby skutečně (jak navrhovatel uvedl na odvolacím jednání) existoval nějaký střet zájmů ohledně nájemních smluv. I takovou situaci je totiž objektivně možné řešit způsobem, který nebude zasahovat do presumpce neviny a urážet a znevažovat jiné členy účastníka. Za popsaných okolností má odvolací soud za to, že navrhovateli vytýkaná jednání naplnila důvody pro vyloučení podle čl. V písm. e) stanov, takže rozhodnutí o vyloučení navrhovatele z účastníka je po právu.

30. Pokud navrhovatel tvrdil, že se soudy v jiných řízeních shora uvedenými jemu vytýkanými důvody již zabývaly a nepovažovaly je za důvod pro ukončení (zánik) jeho členství v účastníku, nelze mu přisvědčit. V řízení vedeném pod sp. zn. 6 Cmo 266/2021-346 Městský soud v Praze „pouze“ vyslovil, že důvodem „automatického zániku“ členství mohou být jen nikoliv obtížně ověřitelné skutečnosti, ale ne „poškození dobrého jména spolku“ či „porušení členských povinností“, neboť zde vždy hrozí spor mezi členem a spolkem ohledně naplnění uvedených formulací, přičemž Okresní soud v Kolíně se v řízení o určení členství navrhovatele ve spolku k uvedeném názoru přiklonil. Žádný ze soudů se však nezabýval nyní projednávanými důvody jako takovými, jejich konkrétním hodnocením a vlivem jejich existence na členství navrhovatele ve spolku, respektive jejich věcným posouzením jako důvodu pro vyloučení navrhovatele z účastníka.

31. Odvolací soud uzavírá, že má, stejně jako soud prvního stupně, za to, že za okolností tohoto případu nelze návrhu vyhovět, proto usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení.

32. Odvolací soud uložil povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení podle § 224 odst. 1, 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. navrhovateli, neboť byl i v odvolacím řízení zcela neúspěšný. Účastníku tak náleží právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které spočívají v odměně zástupce 5 620 Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne 26. 8. 2025). Dále účastníku náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč za tyto úkony podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Celková výše náhrady nákladů odvolacího řízení tedy činí 12 140 Kč.

33. Lhůta k plnění ve výroku II. tohoto usnesení byla určena podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod. Místo plnění bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení