6 Cmo 266/2021 - 346
Citované zákony (20)
Rubrum
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Stanislava Bernarda a soudců JUDr. Františka Švantnera a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci navrhovatele: [Jméno navrhovatele], narozený [Datum narození navrhovatele] bytem [Adresa navrhovatele] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: [Jméno advokáta B]., IČO [IČO advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] zastoupený advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] o neplatnost vyloučení člena ze spolku, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2021, č. j. 75 Cm 201/2019-308 takto:
Výrok
I. Odvolání navrhovatele proti výroku I. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2021, č. j. 75 Cm 201/2019-308, se odmítá.
II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2021, č. j. 75 Cm 201/2019-308, se ve výroku II. potvrzuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem doručeným Okresnímu soudu v [Anonymizováno] dne 7. 7. 2017 domáhal se navrhovatel vyslovení neplatnosti usnesení rady [právnická osoba]. (dále jen „spolek“), ze dne 8. 1. 2017 o jeho vyloučení ze spolku, a usnesení členské schůze spolku ze dne 29. 4. 2017 o jeho vyloučení ze spolku.
2. Navrhovatel tvrdil, že mu bylo dne 27. 1. 2017 doručeno oznámení o tom, že mu bylo rozhodnutím rady spolku ukončeno členství. Navrhovatel se nedopustil žádného porušení svých povinností, s ukončením členství nesouhlasil a obrátil se na revizní komisi spolku, která dospěla k jednomyslnému stanovisku, že rozhodnutí rady o navrhovatelově vyloučení bylo neoprávněné. Dne 8. 4. 2017 se konala členská schůze, na které se o navrhovatelově vyloučení nehlasovalo, neboť schůze byla ukončena před vyčerpáním programu. Další schůze se měla konat 29. 4. 2017 a navrhovatel, který se schůze nezúčastnil, protože neobdržel včas pozvánku, se od ostatních členů spolku dozvěděl, že členská schůze měla vzít na vědomí jeho vyloučení. Rozhodnutí o vyloučení mu však nebylo doručeno, přestože se u spolku domáhal sdělení, zda byl vyloučen. Navrhovatel namítal, že nebyl seznámen s návrhem na své vyloučení, nebyla mu doručena výzva k nápravě, neměl příležitost se vyjádřit k důvodům, pro které bylo jeho vyloučení navrženo. O vyloučení má podle stanov rozhodovat členská schůze, nikoli rada spolku.
3. Spolek ve svém vyjádření uvedl, že navrhovatel byl o termínu konání schůze dne 29. 4. 2017 uvědomen na předchozí schůzi dne 8. 4. 2017, která byla z časových důvodů přerušena a rovnou stanoven termín jejího pokračování. Na schůzi dne 29. 4. 2017 byly předloženy důvody pro ukončení navrhovatelova členství (s odkazem na ustanovení stanov o automatickém ukončení členství) a návrh byl přijat drtivou většinou členů. Spolek ve vyjádření uvedl i důvody vyloučení, a to dlouhodobé nehrazení členských příspěvků, nezaplacené a neodpracované brigádnické hodiny, nezaplacený fond oprav, opakované nenastoupení služby Rádio, vyvolávání konfliktů mezi členy, vědomé šíření nepravd a zavádějících informací o dalších členech, neúčast na spolkovém životě po dobu delší jednoho roku, poškozování dobrého jména spolku, upřednostňování zájmů nájemců spolku před zájmy spolku, ohrožování bezpečnosti v prostorách letiště rozhazováním hřebíků, atd. Pochybení tvrzená žalobcem označil spolek za formální a navrhl, aby soud podle § 260 o. z. nevyslovil neplatnost vyloučení.
4. Usnesením ze dne 20. 8. 2019, č. j. Ncp 837/2018-229, Vrchní soud v Praze rozhodl o věcné příslušnosti krajských soudů v projednávané věci, a věc postoupil Městskému soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“).
5. Soud prvního stupně napadeným usnesením vyslovil, že rozhodnutí rady spolku ze dne 8. 1. 2017 o ukončení členství navrhovatele je nicotné (výrok I.), zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze spolku ze dne 29. 4. 2017 o ukončení členství navrhovatele (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Dokazováním zjistil, že rozhodnutím rady spolku ze dne 8. 1. 2017 bylo ukončeno navrhovatelovo členství, že navrhovatel žádal jeho přezkoumání a že revizní komise dospěla dne 27. 2. 2017 k rozhodnutí, že ukončení členství bylo neoprávněné. Dne 8. 4. 2017 se měla konat členská schůze spolku, která měla na programu mj. „automaticky ukončená členství dle stanov“. Navrhovatel byl na této schůzi přítomen. Schůze byla ukončena před vyčerpáním programu a její pokračování bylo dohodnuto na 29. 4. 2017. Tehdy členská schůze pokračovala a pod bodem 11 zápisu z ní je uvedeno: „Hlasování o automatickém ukončení členství [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Členská schůze vzala na vědomí a souhlasí s automatickým ukončením dle stanov radou [Anonymizováno]: Pro: většina proti: 1 zdržení 0“. Navrhovatel nebyl jednání přítomen. Revizní komise spolku ve složení zvoleném na členské schůzi dne 29. 4. 2017 revokovala předchozí rozhodnutí revizní komise z 27. 2. 2017 a konstatovala, že rada oprávněně a v souladu se stanovami využila ustanovení o automatickém vyloučení navrhovatele. Spolek informoval navrhovatele o ukončení členství až dopisem z 15. 12. 2017; v dopisu jsou uvedeny konkrétní důvody ukončení členství s tím, že o ukončení členství rozhodla členská schůze.
6. Soud prvního stupně provedl důkaz stanovami spolku platnými v době přijetí sporných usnesení, podle kterých členství ve spolku zaniká mimo jiné „vyloučením člena (příp. automatickým zrušením členství), které je možné z následujících důvodů“, mezi něž patří závažné porušení povinností plynoucích ze stanov a vnitřních předpisů spolku, neplacení členských příspěvků, neúčast na spolkovém životě po dobu jednoho roku, poškození jména spolku, úmyslné poškození majetku spolku nebo jeho úmyslné hospodářské poškození a zneužití funkce. Návrh na vyloučení může podat kterýkoli člen písemnou formou radě. O vyloučení rozhoduje na doporučení rady členská schůze. Nedostaví-li se vylučovaný člen k jednání o vyloučení, na které byl písemně pozván, může být vyloučen v nepřítomnosti.
7. Po právní stránce soud prvního stupně konstatoval, že návrh byl podán včas. Rozhodnutí rady spolku o vyloučení člena považoval za nicotné, neboť rada spolku nemá podle stanov oprávnění rozhodovat o vyloučení. Ohledně usnesení členské schůze z 29. 4. 2017 dospěl k závěru, že členská schůze pouze brala na vědomí a souhlasila s automatickým ukončením členství radou spolku, tedy sama o vyloučení nerozhodla. Není zde tedy žádné rozhodnutí členské schůze o vyloučení, které by soud mohl přezkoumat. Návrh na vyslovení neplatnosti neexistujícího rozhodnutí je nedůvodný, a proto jej soud prvního stupně zamítl. Závěrem konstatoval, že nepřipustil změnu žaloby na žalobu na určení, že navrhovatel je členem účastníka, neboť takový návrh by musel soud projednat ve sporném řízení.
8. Soud prvního stupně usnesením ze dne 12. 8. 2021, č. j. 75 Cm 201/2019-316, opravil písařskou chybu, vinou které bylo v původním písemném vyhotovení napadeného usnesení uvedeno chybné datum vyhlášení.
9. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel odvolání, kterým napadl jeho všechny výroky a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že soud prvního stupně měl připustit změnu žaloby na žalobu o určení, že je členem spolku; soud jej rovněž nepoučil o změně právního názoru podle § 118a odst. 2 o. s. ř. Považoval za nehospodárné, že podle názoru soudu prvního stupně navrhovatel musí žalovat u okresního soudu o určení svého členství, přičemž okresní soud se bude zabývat fakticky stejnou věcí. Soud prvního stupně dále podle navrhovatele nesprávně vyhodnotil důkazy, neboť se nezabýval navrhovatelovým tvrzením, že zápis z členské schůze spolku z 8. 4. 2017 neodpovídá skutečnosti v tom ohledu, že při ukončení schůze nebyl stanoven termín jejího pokračování, přestože je to v zápisu uvedeno. Soud prvního stupně měl k této otázce provést dokazování navrženým výslechem navrhovatele a svědka Stanislava Vilíma.
10. Navrhovatel nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že členská schůze vůbec nerozhodovala o jeho vyloučení, a poukázal na rozsudky Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne 27. 3. 2018, č. j. 9 C 112/2017-89 a Krajského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2018, č. j. 28 Co 259/2018-223, kterými byla napadená rozhodnutí shledána neplatnými k žalobě dalšího z vyloučených členů s tím, že je soudy považovaly za rozhodnutí o vyloučení. Navrhovatel poukázal na to, že přestože z napadeného rozhodnutí by bylo možno dospět k závěru, že navrhovatel ze spolku vyloučen nebyl, spolek tento výklad nerespektuje a navrhovatele za člena nepovažuje. Ani po čtyřech letech řízení tak nebyl nastolen stav právní jistoty. Navrhovatel proto trvá na svém právním názoru, že napadená usnesení jsou neplatná, a odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 4173/2018, podle kterého k vyslovení neplatnosti rozhodnutí o vyloučení člena dostačuje zjištění, že vyloučenému členu nebyla doručena výzva ke zjednání nápravy. Podle něj by odvolací soud měl přihlédnout i k vadným stanovám spolku a jeho zmatečné a vágní procesní obraně, k právní nejistotě navrhovatele a jeho legitimnímu očekávání vyvolanému shora označenými rozsudky v podobných věcech. Napadená rozhodnutí by měla být podle jejich obsahu a s ohledem na dopisy spolku navrhovateli z 27. 2. 2017 a 15. 12. 2017 považována za rozhodnutí o vyloučení. Pokud pak je podle soudu prvního stupně nicotné usnesení rady spolku, mělo by být i usnesení členské schůze posouzeno jako nicotné, neboť spolek toto usnesení považuje za usnesení o ukončení navrhovatelova členství. Podle navrhovatele nebylo správně rozhodnuto ani o nákladech řízení. Soud měl přihlédnout k důvodu, pro který byl návrh částečně zamítnut, a k chování spolku, a měl navrhovateli přiznat plnou náhradu nákladů řízení.
11. Spolek ve svém vyjádření považoval za správný závěr soudu prvního stupně o tom, že členská schůze o vyloučení navrhovatele nerozhodovala, nýbrž pouze brala na vědomí automatické ukončení jeho členství. Automatický zánik členství (na základě jiné skutečnosti, než rozhodnutí spolkového orgánu) není nic neobvyklého, což potvrzuje i rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1034/2017. Žalobce tak měl zvolit jako prostředek své obrany žalobu o určení členství. Spolek navrhl potvrzení napadeného rozsudku.
12. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací zjistil, že odvolání bylo podáno včas.
13. Podle ustálené judikatury „z povahy odvolání jakožto opravného prostředku plyne, že odvolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí soudu prvního stupně, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska, nikoli podle hmotného práva, neboť pak by šlo o posouzení důvodnosti nároku ve věci samé. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 2323/99). V projednávané věci soud prvního stupně napadeným výrokem I. rozhodl o nicotnosti napadeného usnesení rady spolku z 8. 1. 2017. Byť tím nevyhověl přesně návrhu navrhovatele na vyslovení neplatnosti téhož usnesení, bylo tímto výrokem napadené usnesení orgánu spolku odklizeno, tedy fakticky vyhověno návrhu. Zároveň výrokem I napadeného usnesení nemohla navrhovateli vzniknout žádná újma, již by bylo možno odstranit zrušením tohoto výroku. Odvolací soud proto odvolání navrhovatele proti výroku I napadeného usnesení odmítl jako podané neoprávněnou osobou (§ 218 písm. b/ o. s. ř.).
14. Odvolání navrhovatele proti výrokům II. a III. napadeného usnesení naproti tomu shledal odvolací soud přípustným, neboť těmito výroky nebylo navrhovateli vyhověno, avšak neshledal je důvodným.
15. Úvodem odvolací soud připomíná, že řízení o vyslovení neplatnosti vyloučení člena spolku je řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) a má povahu řízení nesporného (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4173/2020). Z toho také plyne označení účastníků řízení.
16. Odvolací soud považuje za správný postup soudu prvního stupně, který neprováděl důkazy k navrhovatelovu tvrzení, že na členské schůzi dne 8. 4. 2017 nebyl stanoven termín jejího pokračování, a navrhovatel proto nebyl řádně uvědomen o termínu členské schůze. Shledal-li soud prvního stupně, že sporné usnesení není usnesením o vyloučení navrhovatele, bylo zjevně nadbytečné zabývat se tím, zdali byl navrhovatel řádně uvědomen o termínu konání schůze.
17. Za správný považuje odvolací soud rovněž postup soudu prvního stupně, který nepřipustil změnu návrhu na žalobu o určení, že navrhovatel je členem spolku. Podle ustálené judikatury (srov. usnesení uveřejněné pod R 69/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), totiž „ustanovení § 95 odst. 2 o. s. ř. brání tomu, aby okresní soud připustil změnu návrhu (žaloby), jestliže by k projednání a rozhodnutí změněného návrhu (žaloby) byl (podle ustanovení upravujících věcnou příslušnost, srov. zejména § 9 o. s. ř.) v prvním stupni věcně příslušný krajský soud“. Obdobně tomu je zajisté i naopak. Žaloba o určení, že žalobce je členem spolku, není statusovou věcí právnické osoby ve smyslu § 85 písm. a) z. ř. s., neboť předmětem řízení není usnesení orgánu právnické osoby, a věcnou příslušnost krajských soudů nelze dovodit ani z žádného z bodů výčtu v § 9 odst. 2 o. s. ř. (k řešení sporů mezi korporací a jejími členy je krajský soud věcně příslušný jen v případě obchodních korporací). V projednávané věci bylo ostatně mezi účastníky nesporné, že navrhovatel již u Okresního soudu v Kolíně podal žalobu o určení, že je členem spolku.
18. Podle § 237občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) členství ve spolku zaniká vystoupením, vyloučením, nebo dalšími způsoby uvedenými ve stanovách nebo v zákoně.
19. Podle § 239 o. z. neurčí-li stanovy něco jiného, může spolek vyloučit člena, který závažně porušil povinnost vyplývající z členství a v přiměřené lhůtě nápravu nezjednal ani po výzvě spolku. Výzva se nevyžaduje, nelze-li porušení povinnosti odčinit nebo způsobilo-li spolku zvlášť závažnou újmu (odstavec 1). Rozhodnutí o vyloučení se doručí vyloučenému členu (odstavec 2).
20. Podle § 240 o. z. neurčí-li stanovy jiný orgán, rozhoduje o vyloučení člena statutární orgán (odstavec 1). Neurčí-li stanovy jinak, může návrh na vyloučení podat v písemné formě kterýkoli člen; v návrhu se uvedou okolnosti osvědčující důvod pro vyloučení. Člen, proti kterému návrh směřuje, musí mít příležitost se s návrhem na vyloučení seznámit, žádat o jeho vysvětlení a uvést i doložit vše, co mu je k prospěchu (odstavec 2).
21. Podle § 241 odst. 1 o. z. člen může do patnácti dnů od doručení rozhodnutí v písemné formě navrhnout, aby rozhodnutí o jeho vyloučení přezkoumala rozhodčí komise, ledaže stanovy určí jiný orgán. Podle § 242 o. z. vyloučený člen může do tří měsíců od doručení konečného rozhodnutí spolku o svém vyloučení navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti vyloučení; jinak toto právo zaniká. Nebylo-li mu rozhodnutí doručeno, může člen návrh podat do tří měsíců ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy byl po vydání rozhodnutí zánik jeho členství vyloučením zapsán do seznamu členů; jinak toto právo zaniká.
22. Odvolací soud nepopírá, že stanovy spolku mohou upravit důvody, pro které členství zanikne automaticky, tj. aniž by o tom některý orgán spolku rozhodl. Stanovy spolku jsou právním jednáním (§ 545 o. z.) a platí pro ně § 553 odst. 1 o. z. (O právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.). Podle Nejvyššího soudu se stanovy družstva mají vykládat „tak, jak by jim rozuměla svéprávná osoba s rozumem průměrného člověka a schopností jej používat s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 o. z.) v postavení člena družstva“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2711/2019). Totéž podle odvolacího soudu platí i pro spolky. Určitým způsobem tedy musí být ve stanovách popsány i důvody automatického zániku členství. Člen spolku s průměrným rozumem proto musí být ze stanov schopen zjistit, na základě jaké právní skutečnosti mu členství zanikne. Mělo by tudíž jít o skutečnosti, u nichž lze bez větších potíží ověřit, že nastaly (např. ztráta veřejnoprávního oprávnění k určité činnosti, pravomocné odsouzení za trestný čin, apod.). Dalším z takových důvodů může být nezaplacení členských příspěvků (§ 238 o. z. a spolkem citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1034/2017). Důvodem automatického zániku členství však těžko může být závažné porušení členských povinností, poškození dobrého jména spolku, apod. Tyto formulace jsou totiž natolik vágní, že hrozí spor mezi členem a spolkem o to, zda konkrétní jednání člena důvod ukončení členství naplnilo. Takové vágní vymezení důvodů automatického ukončení členství je proto třeba považovat za neurčité s tím důsledkem, že se k takovému ustanovení stanov nepřihlíží.
23. V § 239 a násl. upravuje občanský zákoník postup, kterým spolek může ukončit členství člena, který závažným způsobem porušuje své povinnosti, poškozuje dobré jméno spolku nebo mu způsobil podobně závažnou újmu. Tímto postupem je vyloučení člena. Právní úprava vyloučení je v podstatné části dispozitivní, pročež spolek může ve stanovách podle svých potřeb upravit důvody, pro které může být člen vyloučen, i proces směřující k vyloučení. Uvedená dispozitivita však není neomezená. Judikatura např. dovodila, že člena spolku nelze vyloučit bez udání důvodu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2976/2010, uveřejněný pod R 30/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a během řízení o vyloučení musí být dodrženy zásady spravedlivého procesu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4852/2009). To znamená, že vylučovaný člen musí být ještě před rozhodnutím o vyloučení seznámen s důvody, proč se jeho vyloučení navrhuje, a musí mu být dána příležitost se k nim vyjádřit. Členovi rovněž stanovy nemohou odepřít právo na soudní ochranu podle § 242 o. z.
24. Jinými slovy, právní úprava vyloučení v § 239 a násl. o. z. zajišťuje členovi ochranu před neoprávněným vyloučením ze spolku. Tuto ochranu nemohou stanovy spolku členovi odebrat jen tím, že ukončení členství z důvodu porušení členských povinností nazvou jinak než vyloučením, a učiní-li tak, budou v takové části v rozporu s kogentní zákonnou úpravou.
25. Pro projednávanou věc to znamená, že stanovy spolku, které upravují důvody vyloučení stejně jako důvody automatického zrušení členství, a zahrnují mezi ně i vágní formulace typu porušení členských povinností nebo poškození jména spolku, jsou neurčité v tom směru, že z uvedených důvodů nemůže dojít k zániku členství, aniž by o tom rozhodla členská schůze postupem stanoveným stanovami a zákonem pro vyloučení člena. Ostatně i sám termín „automatické zrušení“ je matoucí v tom směru, že výraz „zrušení“ v českém jazyce předpokládá určité rozhodnutí, resp. projev vůle směřující k zániku něčeho, zatímco podle § 237 o. z. jde o automatický zánik členství, který nevyžaduje žádné rozhodnutí.
26. K náležitostem rozhodnutí o vyloučení odvolací soud dodává, že takové rozhodnutí je právním jednáním spolku vůči členovi, a musí tedy splňovat podmínky určitosti a srozumitelnosti ve smyslu § 545 a násl. o. z. Musí z něj tedy být zřejmá vůle spolku člena vyloučit a musí v něm být určitým způsobem popsáno jednání (případně opomenutí) vylučovaného člena, které je důvodem vyloučení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1981/2010).
27. Z ustálené judikatury potom plyne, že řízení o přezkum vyloučení člena spolku je zvláštním případem řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku podle § 258 a násl. o. z. (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1703/2019).
28. Podle § 258 o. z. každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku.
29. Ustálená judikatura dále dovodila, že samozřejmým předpokladem přezkumu podle § 258 o. z. je (alespoň zdánlivá) existence napadeného rozhodnutí (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3439/2017). V projednávané věci by muselo proto existovat alespoň zdánlivé usnesení členské schůze o vyloučení navrhovatele ze spolku. Odvolací soud přitom shledává přijatelným závěr soudu prvního stupně o tom, že usnesení členské schůze pod bodem 11 zápisu z 29. 4. 2017 takovým rozhodnutím není.
30. Usnesení členské schůze spolku je právním jednáním, které je třeba vykládat podle § 556 o. z., tedy i s přihlédnutím k předchozímu i následnému jednání spolku. Členská schůze podle textu zápisu pouze vzala na vědomí a vyjádřila souhlas s předchozím nicotným rozhodnutím rady spolku o zrušení členství. Spolek ve svých následných vyjádřeních, včetně podání v projednávané věci, působí zmateně v duchu zmateného ustanovení svých stanov - někdy píše o automatickém zrušení členství, jindy o vyloučení, revizní komise spolku v novém složení dopisem z 31. 8. 2017 považuje postup rady při automatickém zrušení členství za oprávněný. Nebyl ani náznakem dodržen postup vyloučení člena popsaný ve stanovách. Vyrozumění o vyloučení bylo navrhovateli doručeno více než půl roku po dni konání členské schůze, a to až v reakci na tvrzení uplatněná navrhovatelem v tomto řízení. V projednávané věci tedy ani text zápisu z členské schůze, ani předchozí ani následné jednání spolku nevede k jednoznačnému závěru, že by členská schůze přímo rozhodla o vyloučení.
31. Vzhledem ke shora uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).
32. Pro úplnost a vyloučení pochybností odvolací soud dodává, že je ve shodě se soudem prvního stupně a navrhovatelem toho názoru, že napadenými rozhodnutími navrhovatel nepozbyl členství ve spolku. Rozhodnutí rady o ukončení jeho členství bylo shledáno nicotným a členská schůze pouze brala na vědomí a souhlasila s tímto nicotným rozhodnutím, tedy o ukončení navrhovatelova členství vůbec nerozhodla.
33. Odvolací soud si byl vědom toho, že ve věci dalšího z postižených členů spolku [Anonymizováno] rozhodl Okresní soud v [Anonymizováno] dne 27. 8. 2018 pod č. j. 9 C 112/2017-89 tak, že vyslovil vůči němu neplatnost obou napadených usnesení, a odvolací Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 11. 2018, č. j. 28 Co 259/2018-223, toto rozhodnutí potvrdil. Oba soudy se však ve svých rozhodnutích nezabývaly otázkou, jaký byl konkrétní obsah usnesení členské schůze z 29. 4. 2017.
34. Protože navrhovatel nebyl se svým odvoláním úspěšný, náleželo by spolku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud však za použití § 150 o. s. ř. spolku náhradu nákladů řízení nepřiznal. Důvody hodné zvláštního zřetele shledal odvolací soud v tom, že navrhovatel měl u odvolacího soudu úspěch se svým stěžejním tvrzením, že ze spolku vyloučen nebyl, a vyslovení neplatnosti se nedomohl pouze z důvodu odlišného výkladu obsahu napadeného usnesení členské schůze. Výsledek řízení je navíc odlišný od výsledku řízení o stejně formulovaném usnesení vůči navrhovatelovu kolegovi. Pokud by sporné usnesení členské schůze bylo vyloženo jako usnesení o vyloučení člena, nemohl se přitom navrhovatel domoci jeho odklizení jinak, než žalobou na vyslovení jeho neplatnosti. Odvolací soud přihlédl i k postoji spolku, který navrhovatele za člena nepovažuje.