12 Cmo 91/2020 - 76

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Hodanové a soudců Mgr. Mileny Filingerové a Mgr. Kateřiny Černé v právní věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO: [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupen advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného A], narozený dne [Datum narození žalovaného A] bytem [Adresa žalovaného B] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení směnečného peníze ve výši 46.589 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 12. 12. 2019, č. j. 54 Cm 170/2019-48, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že směnečný platební rozkaz č. j. 54 Cm 170/2019-10, vydaný Krajským soudem Hradci Králové - pobočka v Pardubicích dne 19. 7. 2019 se zrušuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho právní zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 23.295 Kč.

Odůvodnění

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně v bodě I. výroku ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 19. 7. 2019, č. j. 54 Cm 170/2019-10 a v bodě II. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 12 651,63 Kč.

2. V odůvodnění soud návrhu žalobce směnečným platebním rozkazem vyhověl žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení směnečné pohledávky ve výši 46 589 Kč z vlastní směnky, vystavené žalovaným dne 26. 6. 2010 na řad žalobce, splatné dne 4. 6. 2019.

3. Ve včas podaných námitkách žalovaný uvedl, že se jedná o blankosměnku, která zajištovala nároky žalobce z dohody o uznání dluhu č. [Anonymizováno], kterou považuje zcela neplatnou. K jejímu uzavření došlo v rámci rozhodčího řízení, zahájeného žalobcem na základě rozhodčí doložky, sjednané v úvěrové smlouvě, uzavřené se žalovaným dne 3. 3. 2008 ve znění dodatku ze 7. 3. 2008. Podle této smlouvy poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč. Na základě rozhodčího nálezu, vydaného rozhodcem [Anonymizováno] v rozhodčím řízení, byla vedena exekuce, která skončila k 10. 5. 2019 uhrazením celé dlužné částky. Na poskytnutý úvěr žalovaný žalobci takto uhradil nejméně 269 553,06 Kč. V průběhu rozhodčího řízení, v němž nebylo rozhodnuto o námitkách žalovaného, směřujících do nepřiměřené výše smluvní pokuty, byla žalovanému žalobcem předložena dohoda o uznání dluhu, která současně s příslibem dalšího pokračování splátek obsahuje uznání těchto smluvních pokut žalovaným. To svědčí o podvodném úmyslu žalobce. V dohodě se žalovaný kromě nesplacené části úvěru a odměny za jeho poskytnutí, navýšených o smluvní pokutu ve výši 82 776 Kč, zavazuje uhradit ještě další smluvní pokutu ve výši 46 589 Kč. Tato částka v kolonce 12 odpovídá částce doplněné do směnky a je zřejmé, že směnka měla tuto smluvní pokutu zajištovat. Smluvní podmínky, které jsou součástí dohody o uznání dluhu a jsou co do obsahu obtížně srozumitelné a pro velikost písma nečitelné, žalovaný nepodepsal. Způsob určení smluvní pokuty, sjednané v bodě 4. 1 pro případ prodlení žalovaného s úhradou závazků z dohody není v dohodě ani smluvních podmínkách specifikován. Toto ujednání je v rozporu s dobrými mravy s ohledem na skutečnost, že sjednání této pokuty předchází smluvní pokuta ve výši 82 776 Kč, představující již 136% jistiny. Bod 7. 3 smluvních podmínek obsahuje ujednání, opravňující věřitele pro případ prodlení žalovaného s úhradou konečného závazku z dohody vyplnit blankosměnku v údaji směnečného peníze, data splatnosti a platebního místa a uplatnit ji. Tohoto ujednání si však žalovaný při podpisu směnky nebyl vědom, ujednání je neplatné pro neurčitost a nemožnost splnění, neboť žalovaný neměl možnost zjistit, kdy a kde má směnku zaplatit. Žalobce jako datum splatnosti vyplnil datum 4. 6. 2019, tedy datum následující devět let po uzavření dohody, kdy již byl žalovaný oprávněně přesvědčen, že všechny závazky žalobci splatil. Dohodu o uznání dluhu včetně dohody o vyplnění blankosměnky považuje za neplatnou. Pojem smluvní odměna, obsažený v úvěrové smlouvě, je obsažen také v dohodě o uznání dluhu, v níž původní příslušenství je jistinou pohledávky. Ujednání o smluvní odměně je neplatné. Vrchní soud [Anonymizováno] v rozhodnutí 11 VSOL 45/2012-129 takové ujednání o smluvní odměně shledal neplatné pro rozpor s dobrými mravy a s ust. § 56 odst.1 obč. zák., neboť k újmě spotřebitele znamená značnou nerovnost v právech a povinnostech. V rozporu s dobrými mravy bylo již jednání žalobce, který pravděpodobně využil neznalost žalovaného o institutu uznání dluhu a v době probíhajícího rozhodčího řízení mu nabídl splátkový kalendář a příslibem oddálení exekuce, ačkoliv věděl, že žalovaný neuznává ani původně sjednanou smluvní pokutu. Podle závěrů, přijatých Ústavním soudem v nálezu ze dne 26. 6. 2010 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a aplikovatelných v této věci je v případě neplatnosti dohody o uznání dluhu neplatné také v ní obsažené ujednání o smluvní pokutě a zajištění blankosměnkou. Na žalovaného se vztahují zákonná ustanovení o ochraně spotřebitele a jako na spotřebitele na něj má být nahlíženo i v rámci směnečného řízení. Směnečná dohoda o vyplnění blankosměnky je tedy rovněž smlouvou spotřebitelskou. S odkazem na soudní judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu, dále v námitkách specifikovanou, a na Směrnici Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách na úpravu v ust. § 56 odst. 1 a 55 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb. dovozuje, že zakázaným ujednáním, způsobujícím značnou nerovnováhu v právech povinnostech, je smluvní ujednání o vyplnění blankosměnky v případě, kdy směnečná dohoda neobsahovala žádné konkrétní omezení ohledně práva žalobce vyplnit směnečnou sumu a datum splatnosti. V této souvislosti se dovolává závěrů, přijatých Krajským soudem v [adresa] v rozsudku ze dne 29. 3. 2018 sp. zn. 3 Icm 4131/2017-43, podle nichž rizika blankosměnek vystavených na řad věřitele nepochybně průměrný spotřebitel není schopen náležitě posoudit ani se jim bránit a ze směnky, vyplněné věřitelem na základě neplatné dohody o vyplnění blankosměnky není dlužník povinen plnit. I kdyby dohoda nebyla neplatná, jednalo by se o zneužití práva dle ust. § 8 zák. 89/2012 Sb. s ohledem na neúměrné navýšení závazků dlužníka ukryté do směnečné smlouvy. Závěry, přijaté soudem v citovaném rozsudku se uplatní i v této věci. Ze směnky tedy žalovaný není povinen plnit.

4. Žalobce ve vyjádření k námitkám uvedl, že žalovanému v minulosti poskytl úvěr, který nebyl řádně splácen. Pohledávka z úvěru byla uplatněna v nalézacím řízení, v jehož průběhu byla uzavřena dohoda, v níž žalovaný dluh uznal a zavázal se jej uhradit do tří pracovních dnů s tím, že pokud tak neučiní, může jej včetně smluvní pokuty splácet v 60 splátkách. To není v rozporu s dobrými mravy. Smluvní pokuta zaplacena nebyla a byla tedy vymáhána až v exekučním řízení. Žalovaný nemusel dohodu uzavírat, nešlo o poskytnutí úvěru, ale o řešení dluhu. Žádný zákon využití směnky pro případ dohody o uznání dluhu v rozhodné době nezakazoval.

5. Na základě provedeného dokazování (spornou směnkou, dohodou o uznání dluhu ze dne 26. 6. 2010 č. 9100221453, smlouvou o revolvingovém úvěru č. 9100221453 ze dne 3. 3. 2008, a dodatkem k této smlouvě ze dne 7. 3. 2008, rozhodčím nálezem [Anonymizováno] ze dne 22. 7. 2010 a návrhem na nařízení exekuce dle tohoto rozhodčího nálezu, vyrozuměním soudního exekutora o právní moci usnesení o zastavení exekuce, vyčíslením exekuce z 12. 7. 2019) soud uzavřel, že směnka, o jejíž pravosti nebyl důvod pochybovat, byla vystavena jako zajišťovací blankosměnka k dohodě o uznání dluhu, sjednané mezi účastníky, tedy nikoliv ke spotřebitelskému úvěru. Žalovanému byla sjednáním dohody poskytnuta možnost uznaný závazek uhradit do tří pracovních dnů, a pokud tak neučiní, byla sjednána dohoda o splátkách dluhu včetně sjednané smluvní pokuty. Ohledně rozporu smluvní pokuty s dobrými mravy odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1641/2018, sp. zn. 20 Cdo 1449/2018. Vzhledem k tomu, že výše smluvní pokuty činila 25% a byla rozložena do pěti let, nelze ji v intencích citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu shledat neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. K žalovaným namítanému jednání žalobce, který návrh dohody žalovanému předložil v době probíhajícího nalézacího rozhodčího řízení, soud uvedl, že bylo na žalovaném, zda takovou dohodu uzavře. Nejednalo se o smlouvu o spotřebitelském úvěru, žádný předpis nezakazoval zajištění závazků z takové dohody blankosměnkou. Dohoda o vyplnění blankosměnky jako součást dohody o uznání dluhu byla sjednána určitě a srozumitelně, soud ji neshledal v rozporu s dobrými mravy. Výší smluvní pokuty, sjednané v úvěrové smlouvě se nezabýval, neboť posouzení podmínek úvěrové smlouvy není předmětem řízení.

6. Námitky neshledal důvodné a proto ponechal soud směnečný platební rozkaz v platnosti. O nákladech námitkového řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal úspěšnému žalobci.

7. Žalovaný napadl rozsudek včasným odvoláním, v němž navrhl napadený rozsudek změnit tak, že se směnečný platební rozkaz zrušuje v celém rozsahu a žalobci se ukládá povinnost k náhradě nákladů řízení. Vytkl soudu, že se dostatečně nevypořádal s jeho námitkami proti směnečnému platebnímu rozkazu a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soud prvního stupně v odůvodnění přijal závěr, že směnka byla vystavena jako blankosměnka k zajištění dohody o uznání dluhu, a nikoliv ke spotřebitelskému úvěru. Nic takového žalovaný v námitkách netvrdil, dovolával se však ochrany vyplývající z jeho postavení spotřebitele, neboť dohoda o uznání dluhu byla nepochybně smlouvou spotřebitelskou. S námitkou žalovaného, zda ujednání obsažená v této dohodě nejsou jednostranně nevýhodná v neprospěch spotřebitele a tudíž neplatná, se soud nezabýval vůbec. Na posouzení dohody o uznání dluhu se vztahují závěry Krajského soudu v [adresa] ve věci sp. zn. ICm 4131/2017, na které v námitkách odkázal. Nesprávný je závěr soud, že dohoda o uznání dluhu nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy. Povinnost k zaplacení smluvní pokuty žalovanému vznikla v případě, že do tří dnů neuhradí částku 186 356 Kč, ale byla již rozložena ve sjednaných splátkách. Žalobce vzhledem k historii smluvního vztahu se žalovaným si musel být vědom toho, že žalovaný není schopen uvedenou částku v třídenní lhůtě uhradit. Smluvní pokuta tak ve skutečnosti měla charakter poplatku za dohodu o uznání dluhu a sjednaný splátkový kalendář. Žalobce tedy jako silnější strana žalovanému vnutil závazek, o němž věděl, že jej žalovaný není schopen splnit. Takové jednání nemůže požívat právní ochrany, je pro rozpor s dobrými mravy neplatné dle ust. § 39 zák. č. 40/1964 Sb. Dále vytkl soudu, že pominul jeho námitku, že nepodepsal smluvní podmínky, nedílnou součást dohody o uznání dluhu. Tyto smluvní podmínky jsou obtížně srozumitelné nejen pro zvolený formát písma, ale rovněž co do obsahu. Bez těchto smluvních podmínek je dohoda neúplná a nekonkrétní. Závazek k zaplacení smluvní pokuty je jen ve smluvních podmínkách, v bodě 4.

1. Platnost ujednání o smluvní pokutě je podmíněna sjednáním jak výše pokuty, tak vymezením povinnosti, k jejímuž porušení se pokuta váže. V případě spotřebitelských smluv musí být smluvní pokuta sjednána ve smlouvě, nikoliv v obchodních podmínkách, na něž smlouva odkazuje. To plyne ze závěrů, přijatých Ústavním soudem v nálezu ze dne 11. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 3512/11. Nesprávný je také závěr soudu prvního stupně, že výše smluvní pokuty, sjednaná v původní úvěrové smlouvě, není předmětem tohoto řízení ani s ním nesouvisí. Pro posouzení přiměřenosti smluvní pokuty je nezbytná nejen znalost skladby uznaného závazku z dohody o uznání dluhu, ale je nutno přihlédnout také k úhradě části dluhu žalovaným před zahájením nalézacího rozhodčího řízení. Přiměřenost smluvní pokuty je nutno poměřovat k jistině pohledávky, nikoliv celému uznanému závazku.

8. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným skutkovým a právním závěrům.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a násl. o. s. ř.).

10. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

11. Opakovaně provedl důkaz dohodou o uznání dluhu Z č. [Anonymizováno] se splátkovým kalendářem, uzavřenou mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem dne 26. 6. 2010. Na přední straně této dohody, jsou v jednotlivých číselně a slovně označených kolonkách uvedeny údaje věřitele a dlužníka, dále číselné údaje (číslo smlouvy a částky, počet splátek a jejich výše). Současně je na této přední straně uvedeno, že nedílnou součástí dohody jsou Smluvní ujednání, uvedená na zadní straně listu. Zadní strana dohody obsahuje smluvní ujednání 15/02/2008, která jsou vyhotovena drobným písmem, jehož velikost je na hranici čitelnosti. V čl. 2.1 je uvedeno, že předmětem úpravy dle této dohody je pohledávka věřitele za dlužníkem ve výši (10)* Kč sestávající ze závazku dlužníka spočívajícím v povinnosti uhradit věřiteli v plné výši částku ve výši dluhu specifikovaném v čl. E spolu s příslušenstvím specifikovaném v čl. (D). V čl. 2.2 je uvedeno, že dlužník tímto neodvolatelně uznává svůj závazek za věřitelem spočívající v úhradě dluhu s příslušenstvím co do důvodu i výše, v celkové výši dle čl. 2.1 této dohody. Dle čl. 3.1 se dlužník tímto zavazuje provést úhradu závazku v termínu max. tří (3) pracovních dnů ode dne podpisu této dohody s dlužníkem. Dle čl. 3.2 v případě, že dojde k řádné úhradě závazku dle této dohody, je věřitel povinen podat návrh na zastavení řízení vedeného u příslušného soudu (rozhodce). Podle čl. 4.1 je dlužník v případě prodlení s úhradou závazku dle této dohody povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši (12)* Kč (dále jen smluvní pokuta). Dále se v tomto článku smluvní strany pro případ prodlení s úhradou závazku dohodly na pokračování v řízení vedeného u příslušného soudu (rozhodce). Dle čl. 4.2 se dlužník v případě prodlení s úhradou závazku dle této dohody zavazuje uhradit věřiteli nesplacenou část závazku spolu se smluvní pokutou specifikovanou v čl. 4.1 (společně dále konečný závazek) v celkové výši (13)* formou splátek a věřitel je ochoten řešit vzniklou situaci bez exekučního řízení na majetek dlužníka. Dle čl. 6.2 písm. b) v případě prodlení s úhradou konečného závazku dle splátkového kalendáře dle této dohody o více než deset (10) dní po termínu splatnosti nebo v případě, že dlužník poruší některé z ustanovení této dohody, se stává okamžitě splatným závazek dlužníka na úhradu smluvní pokuty dle této dohody. V čl. 7. 1 dlužník pro případ prodlení s úhradou závazku a následné prodlení s úhradou konečného závazku vystavuje a předává věřiteli v den podpisu této dohody dlužníkem jednu (1) vlastní blankosměnku bez uvedení údaje splatnosti, směnečné sumy a místa platebního, na řad věřitele, s vyznačenou doložkou „bez protestu“. Dle čl. 7.3 v případě, že je dlužník v prodlení s úhradou konečného závazku dle této dohody, je věřitel oprávněn (nikoliv však povinen) vyplnit na blankosměnce částku nepřesahující dlužnou částku na úhradu smluvní pokuty a příslušenství dle čl. 6.2 písm. c) této dohody, a domáhat se uspokojení z blankosměnky. Věřitel je dále v případě prodlení dlužníka s placením jakéhokoli závazku dle této dohody oprávněn vyplnit jako údaj splatnosti libovolné datum po dni splatnosti jakéhokoli závazku dlužníka dle této dohody a jako místo platební libovolný údaj.

12. Spornou směnku odvolací soud shodně se soudem prvního stupně shledal platnou směnkou vlastní, obsahující všechny zákonem požadované náležitosti (čl. I § 75 ZSŠ). Z této směnky žalobci dle čl. I § 78 odst. 1 ve spojení s čl. I § 28 odst. 2 ZSŠ vznikl vůči žalovanému jako jejímu výstavci dle čl. I § 48 ZSŠ přímý nárok na zaplacení směnečného peníze spolu se směnečným úrokem.

13. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalovaný své závazky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. [Anonymizováno], jejichž úhrada byla zajištěna směnkou vystavenou žalovaným, řádně neplnil. Nároky z této směnky byly žalobci přiznány rozhodčím nálezem ze dne [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno], vydaným v rozhodčím řízení rozhodcem [Anonymizováno]. Tímto nálezem byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 180. 756 Kč (směnečný peníz) spolu s postižními nároky a náklady rozhodčího řízení. Dne 26. 6. 2010, tedy v průběhu rozhodčího řízení, uzavřel žalobce se žalovaným shora citovanou dohodu o uznání dluhu č. [Anonymizováno] se splátkovým kalendářem, jíž se žalovaný zavázal zaplatit žalobci závazek ve výši 186 356 Kč do tří pracovních dnů ode dne podpisu dohody. V případě prodlení mu vznikla povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši v dohodě uvedené (46 589 Kč) spolu s dlužnou částkou (186 356 Kč) ve sjednaných splátkách. Žalobce byl dle čl. 6.2 písm. c) dohody oprávněn vyplnit na blankosměnce částku nepřesahující dlužnou částku na úhradu smluvní pokuty a příslušenství v případě, že žalovaný bude v prodlení s úhradou konečného závazku (součet smluvní pokuty a dlužné částky- kolonka 13).

14. Obsah dohody o uznání dluhu, v níž je závazek identifikován číslem ([Anonymizováno]), shodným s číslem smlouvy o revolvingovém úvěru, prokazuje, že žalovaný v dohodě uznal svůj závazek z této smlouvy. Smlouvu o revolvingovém úvěru žalovaný uzavíral v postavení spotřebitele (zák. č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Protože dohoda o uznání dluhu se splátkovým kalendářem je s předmětnou smlouvou o revolvingovém úvěru úzce provázána, neboť bez existence smlouvy by neexistoval závazek, který by mohl být žalovaným uznán, a ohledně kterého by mohla být uzavřena dohoda o způsobu jeho zaplacení a zajištění, je nutné rovněž tuto dohodu považovat za spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 52 odst. 1 obč. zák.

15. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. nesmějí spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle § 55 odst. 2 obč. zák. ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a). Ovlivňuje-li však takové ujednání přímo i další ujednání smlouvy, může se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy.

16. Zjistí-li soud, že smluvní klauzule má zneužívající charakter, je povinen o tom účastníky informovat a umožnit jim, aby se vyjádřili. Uvedenou povinnost odvolací soud vůči účastníkům při jednání splnil. Žalobce uvedl, že smlouva neobsahuje jakákoliv zakázaná ujednání v neprospěch spotřebitele. Má všechny podstatné náležitosti. Obsahuje číselný údaj čísla smlouvy, kterou žalovaný uzavřel a tudíž ji musel znát. Pohledávek ze smlouvy se týkalo rozhodčí řízení. Přesně je vymezen jak uznávaný závazek, tak smluvní pokuta.

17. Dohoda na své přední straně definuje pouze revolvingový úvěr číslem smlouvy, výši dluhu, smluvní pokuty, konečný závazek, splátky a jejich počet a odkaz na smluvní ujednání uvedená na zadní straně listu, aniž by současně obsahovala jakýkoliv projev vůle účastníků. Ten je obsahem smluvních ujednání na druhé straně dohody. Smluvní ujednání jsou vyhovena velikostí písma na hranici čitelnosti. S ohledem na jejich obsah je nelze považovat za individuálně sjednaná, reflektující stav ke dni uzavření konkrétní dohody. Vzhledem k jejich podobě je evidentní, že byla žalobcem vyhotovena předem a žalovaný jako spotřebitel neměl žádný vliv na jejich obsah. Přední strana dohody nadto vzbuzuje jiný dojem o obsahu smluvních ujednání, než jaký z nich vyplývá. Obsah přední strany dohody navozuje dojem, že se žalované opětovně dostalo benevolence uhradit svůj dluh ve splátkách, který umocňuje i žalobcem použité označení dohody - „dohoda o uznání dluhu se splátkovým kalendářem“. Ze smluvních ujednání však vyplývá opak; povinnost uhradit dluh do tří dnů ode dne podpisu dohody s tím, že možnost splátek nastupuje až v případě prodlení s úhradou dluhu. V tom případě je však již k dlužné částce připočtena smluvní pokuta. Cílenou nepřehlednost smluvních ujednání pak zvyšují časté číselné odkazy v jednotlivých článcích, které nutí osobu s jejich obsahem se seznamující (mají-li být pro takovou osobu srozumitelná a pochopitelná), k neustálému porovnávání s přední stranou dohody. Uvedená ujednání tak lze považovat za ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 688/2012).

18. Při hodnocení ujednání nelze odhlédnout ani od specifických okolností, za nichž byla dohoda o uznání dluhu uzavřena. Stalo se tak v průběhu dosud neukončeného rozhodčího řízení, v němž se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení směnky, zajištující závazky ze smlouvy o revolvingovém úvěru. Dohoda o uznání dluhu byla žalobcem žalovanému předložena za situace, kdy v rozhodčím řízení dosud nebylo ani rozhodnuto o námitkách žalovaného, směřujících do nepřiměřené výše smluvní pokuty a kdy žalovaný převážnou část úvěrového závazku, zajištěného směnkou, zcela zjevně popíral. Nelze proto ani rozumně předpokládat, že by takový závazek uznal a zavázal se jej zaplatit dříve, než byla v rozhodčím řízení posouzena důvodnost jeho procesní obrany. Pominout nelze ani to, že uznání závazku a dohoda o jeho úhradě ve splátkách patří k jednodušším právním jednáním, jejichž rozsah zpravidla nepřesahuje dvě strany A4. Stejně stručně lze formulovat i ujednání případného zajištění. V daném případě však žalobce zvolil složitou konstrukci smluvních ujednání, aniž by je v základní podobě promítl i na přední stranu dohody. Cílem ať již smluvních podmínek, obchodních podmínek či všeobecných podmínek nemá být za použití nepřehledných a složitě formulovaných vět psaných malým písmem odrazení protistrany od podrobného seznámení se s nimi a současně ukrytí ujednání pro ni nevýhodných.

19. Za ujednání, které v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, lze dle názoru odvolacího soudu považovat také ujednání zakládající nárok na smluvní pokutu. Soudní judikatura (nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 32 ICdo 86/2015) se sjednotila na závěru, že smluvní ujednání, zakládající právo na smluvní pokutu, musí být v případě spotřebitelských smluv součástí samotné smlouvy a nemohou být pouze součástí všeobecných obchodních podmínek. Pouhý odkaz v textu smlouvy na ustanovení o smluvní pokutě v obchodních podmínkách, případně v dalších specifikovaných i nespecifikovaných dokumentech, vytváří pro spotřebitele překážku pro to, aby se s takovým ujednáním před uzavřením smlouvy skutečně seznámil. Takové ujednání je plně podřaditelné pod ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák., neboť v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a je proto podle ustanovení § 55 odst. 2 obč. zák. neplatné. V této věci je v části dohody, na níž se nachází podpis žalovaného, uveden pouze údaj o výši smluvní pokuty. Ten nelze bez dalšího považovat za ujednání zakládající smluvní pokutu, neboť podle zákonné úpravy v ust. § 544 obč. zák. lze smluvní pokutu pro případ porušení konkrétní povinnosti sjednat pouze písemnou dohodou stran. Vymezení povinnosti, jejíž porušení nárok na smluvní pokutu zakládá, je však obsaženo jen ve smluvních ujednáních, nacházejících se na druhé straně formulářové dohody. Tato smluvní ujednání 15/02/2008 ovšem mají charakter všeobecných smluvních podmínek.

20. Ohledně ust. § 55 odst. 2 obč. zák. a v něm stanovené sankce relativní neplatnosti zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě Ústavní soud ČR v nálezu pléna sp. zn. Pl. ÚS 1/2010 přijal závěr, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nesouladná s českým ústavním pořádkem a tudíž je nezbytné porušení zákonných pravidel, obsažených v ustanovení § 55 a § 56 obč. zák. k vyvážení uvedené faktické nerovnosti, spojit s absolutní neplatností nastávající ze zákona, ke které soud přihlíží ex offo, aniž by se spotřebitel musel neplatnosti smlouvy dovolat.

21. Smluvní ujednání, včetně ujednání o smluvní pokutě a smluvního ujednání o vyplnění blankosměnky, shledal odvolací soud ze shora uvedených důvodů neplatná. Závazek žalovaného k zaplacení smluvní pokuty ve výši 46.589 Kč nevznikl. Neplatnosti se žalovaný dovolal v podaných námitkách. Pro absenci kauzy tedy žalobkyni nemohla být přiznána ani práva z jinak platné směnky.

22. Odvolací soud proto napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že směnečný platební rozkaz zrušil.

23. O náhradě nákladů před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 a 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal jejich náhradu v celkové výši 23 295 Kč ve sporu úspěšnému žalovanému. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši 2.330 Kč, odměny za 5 úkonů právní služby dle ust. § 7 a 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši po 2 980 Kč (převzetí a příprava zastoupení, námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu, účast na jednání před soudem prvního stupně, odvolání proti rozsudku ve věci, účast na jednání před odvolacím soudem dne 16. 3. 2021), 5 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 cit. vyhl., náhrady za promeškaný čas strávený cestou k jednání před soudem prvního stupně a zpět v rozsahu 8 půlhodin a před odvolacím soudem a zpět v rozsahu 4 půlhodin po 100 Kč dle ust. § 14 odst. 1 písm. a) odst. 3 cit. vyhl. a náhrady cestovného za cestu [adresa] ve výši 2 356,83 Kč a [adresa] a zpět ve výši 1 008 Kč.

Poučení