5 Cmo 17/2022 - 274

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Ivy Horákové a JUDr. Radima Novotného ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného], IČO [IČO žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o námitkách žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu ukládajícímu zaplacení směnečného peníze 310 438 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 2. března 2022, č. j. 55 Cm 400/2019-233, takto:

Výrok

I. Rozsudek se v bodech I. a II. výroku potvrzuje. Částka nákladů řízení státu 15 381 Kč uvedená v bodu III. výroku se mění na částku 10 981 Kč, jinak se bod III. výroku potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení 27 082 Kč k rukám zástupkyně žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce [Jméno žalobce]. se žalobou, doručenou soudu dne 29. 11. 2019, domáhal proti žalovanému [Jméno žalovaného] vydání směnečného platebního rozkazu ukládajícího zaplacení směnečného peníze 310 438 Kč s 6% úrokem z uvedené částky od 30. 10. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný vystavil dne 18. 2. 2015 vlastní směnku, ve které se zavázal zaplatit žalobci dne 29. 9. 2019 směnečný peníz 310 438 Kč v místě placení v [adresa]. Žalovaný směnku nezaplatil, a to ani na základě předžalobní výzvy.

2. Dne 17. 2. 2020 vydal Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) směnečný platební rozkaz č. j. 55 Cm 400/2019-13 (dále též SPR), proti kterému podal žalovaný včas tyto námitky: 1) Jednání při uzavření smlouvy o revolvingové zápůjčce č. [Anonymizováno] z 18. 2. 2015 (dále též „Smlouva“ nebo „Smlouva o zápůjčce“) neproběhlo „férově“, žalovanému nebylo zřejmé, co podepsal, neměl možnost seznámit se s obsahem Smlouvy. Podmínky splátkového kalendáře neodpovídaly jednání se zástupkyní žalobce. Žalovaný pojal podezření, že jeho podpisy na příslušných listech byly zfalšovány. Následně po jednání v [adresa] byla žalovanému zaslána půjčka 110 000 Kč. S tímto plněním žalovaný nesouhlasil a vrátil je zpět žalobci jako bezdůvodné obohacení, neboť toto plnění neodpovídalo obsahu jednání účastníků. 2) V rámci rozhodčího řízení znalec z oboru písmoznalectví [tituly před jménem] [Anonymizováno] dospěl k závěru, že podpisy žalovaného na Smlouvě o zápůjčce a rozhodčí smlouvě jsou s vysokou pravděpodobností podpisy žalovaného s tím, že vyšší míru pravděpodobnosti pravosti podpisů nelze učinit. Z důvodu pochybností o platnosti uzavření rozhodčí smlouvy bylo rozhodčí řízení zastaveno. 3) Ačkoli žalobce věděl o právním zastoupení žalovaného, nezaslal dvě předžalobní výzvy (jedna z titulu Smlouvy, druhá z titulu blankosměnky) jeho právnímu zástupci, nýbrž tyto zaslal jen žalovanému v říjnu a listopadu roku 2019. 4) Podpis žalovaného na blankosměnce je nepravý. 5) Je neplatná Smlouva o zápůjčce, proto ani nebylo možné vyplnit blankosměnku. 6) Pro případ platnosti Smlouvy nastala splatnost dluhu dne 25. 11. 2016, proto z opatrnosti vznáší žalovaný námitku promlčení, ke kterému došlo dne 26. 11. 2019. 7) Žalovanému je z médií známa špatná pověst žalobce, který v praxi postupoval v rozporu s dobrými mravy.

3. Ke kauzální pohledávce žalobce uvedl, že na základě Smlouvy o zápůjčce z 18. 2. 2015 poskytl žalovanému zápůjčku 110 000 Kč s pevně sjednaným úrokem 169 168 Kč, žalovaný uzavřel smlouvu jako podnikatel. Žalovaný měl splatit v 48 měsíčních splátkách po 5 816 Kč, počínaje březnem 2015, celkem 279 168 Kč. Žalovaný zaplatil pouze 18 splátek a 19. splátku pouze do výše 5 312 Kč, tedy celkem 110 000 Kč. V důsledku prodlení se splácením vznikl žalobci nárok na smluvní pokuty dle čl. 8 Smlouvy o zápůjčce.

4. Žalovaný v replice uvedl, že Smlouvu uzavíral jako podnikatel, ale není jisté, že podepsal listy, ze kterých byla nakonec Smlouva sestavena.

5. Soudem ustanovený znalec [tituly před jménem] [Anonymizováno] ve znaleckém posudku ze dne 8. 9. 2020 učinil závěr, že podpis žalovaného na směnce ze dne 18. 2. 2015 je pravý.

6. Žalovaný upřesnil svou první námitku v tom smyslu, že jeho podpisy na stranách 1 a 4 Smlouvy o zápůjčce jsou nepravé. Soud zadal [tituly před jménem] [Anonymizováno] vypracovat další znalecký posudek ke zjištění, zda uvedené strany 1 a 4 Smlouvy obsahují pravé podpisy žalovaného. [tituly před jménem] [Anonymizováno] ve znaleckém posudku ze dne 6. 10. 2021 a v jeho doplnění ze dne 12. 10. 2021 učinil závěr, že podpis žalovaného na straně 4 Smlouvy je pravý a u podpisu žalovaného na straně 1 Smlouvy nelze učinit závěr, zda se jedná o pravý podpis nebo padělek. Znalec k uvedenému podpisu též uvedl, že se jeví pravděpodobnějším, že znak nespontánosti u tohoto podpisu vznikl bezděčným zkomolením pravého podpisu, než že by se jednalo o padělání podpisu technikou tzv. „z volné ruky“ imitací dle vzoru.

7. Soud v řízení o námitkách žalovaného proti SPR rozhodl v bodu I. výroku rozsudku z 2. 3. 2022, že se směnečný platební rozkaz ze 17. 2. 2020, č. j. 55 Cm 400/2019-13, ponechává v platnosti. V bodu II. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 77 259 Kč na účet zástupkyně žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku. V bodu III. výroku uložil žalovanému povinnost nahradit státu náklady řízení 15 381 Kč na účet Krajského soudu v Hradci Králové do tří dnů od právní moci rozsudku.

8. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žalovaný vystavil ve prospěch žalobce dne 18. 2. 2015 směnku vlastní splatnou dne 29. 10. 2019 bez protestu na směnečnou sumu 310 438 Kč. Soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3478/2007 a uvedl, že žalobce unesl své důkazní břemeno, že podpis žalovaného ve směnce je pravý. Pravost jeho podpisu byla prokázána znaleckým posudkem znalce [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Žalovaný rovněž neprokázal, že podpisy na listech smlouvy nebyly jeho vlastními podpisy, když pravost podpisů žalovaného na stranách smlouvy byla (až na první stranu smlouvy) prokázána znaleckým posudkem [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Ve lhůtě 15 dnů nebyly proti směnečnému platebnímu rozkazu vzneseny námitky nesprávného vyplnění blankosměnky, pokud šlo o směnečnou sumu, smluvní pokutu a její výši. Žalovaný v rámci lhůty pro podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu netvrdil správnou výši směnečné sumy, soud by proto ani nemohl k takové námitce přihlédnout. Za důvodnou neměl soud ani námitku promlčení, když směnka byla splatná 29. 10. 2019 a žaloba byla soudu doručena dne 29. 11. 2019. Neuplynula proto tříletá promlčecí lhůta stanovená v Čl. I § 70 odst. 1 zákona směnečného a šekového.

9. S ohledem na nedůvodnost podaných námitek soud ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšného žalobce. Žalovaný nebyl osvobozen od placení soudních poplatků, soud mu proto uložil povinnost nahradit náklady státu za uhrazené znalečné ve výši 15 381 Kč.

10. Žalovaný podal proti rozsudku včas odvolání a navrhl rozhodnutí změnit a směnečný platební rozkaz zrušit. V odůvodnění odvolání uvedl, že nebylo prokázáno, jaké listiny a v jakém pořadí žalovaný podepsal. S jednotlivými listy Smlouvy bylo manipulováno. Žalovaný neobdržel Smlouvu v místě podpisu v [adresa], ale byla mu až následně zaslána poštou. Smluvní jednání proběhlo ve spěchu a žalovanému nebylo zřejmé, co vlastně podepsal. Smluvní jednání považoval za neukončené. Znalec [tituly před jménem] [Anonymizováno] ve znaleckém posudku učiněném v rozhodčím řízení, neidentifikoval podpis na straně 4 rozhodčí smlouvy a na straně 7 Smlouvy o zápůjčce jako pravé podpisy žalovaného. Z toho plyne, že Smlouva o zápůjčce nebyla platně uzavřena, a tedy nebyly splněny ani podmínky pro vyplnění blankosměnky. Žalovaný navrhuje provedení revizního znaleckého posudku. Žalobci nebyla způsobena žádná škoda, neboť bezdůvodné obohacení 110 000 Kč žalovaný žalobci vrátil.

11. K zesplatnění závazku došlo 25. 11. 2016, proto byl nárok žalobce ze smlouvy promlčen k 26. 11. 2019, tj. před podáním žaloby dne 29. 11. 2019. Rozpor Smlouvy o zápůjčce, rozhodčí smlouvy a blankosměnky s dobrými mravy spočívá v obecně špatné pověsti žalobce. Žalovaný odkazuje na soudní rozhodnutí, která se vztahovala ke smlouvám uzavíraným obecně mezi žalobcem a jeho klienty (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2440/2018 z 25. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017 z 23. 1. 2018, sp. zn. 29 Cdo 785/2012 z 28. 3. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2184/2011 ze 17. 9. 2012 a nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 z 26. 1. 2012). Žalovaný v řízení u soudu prvního stupně navrhl zrušení směnečného platebního rozkazu v celém rozsahu, proto se v jeho případě neuplatní právní závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 310/2014.

12. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedl, že žalovaný podepsal všechny strany Smlouvy o zápůjčce a nedává smysl, že by nepodepsal první stranu. Právo ze směnky není promlčeno, protože směnka byla splatná 29. 10. 2019 a k promlčení by došlo v případě nepodání žaloby až dne 29. 10. 2022. Žalovaným v odvolání uvedená soudní rozhodnutí dopadala na situace, kdy byly uzavřeny smlouvy se spotřebitelem, avšak smlouva o zápůjčce byla uzavřená mezi podnikateli žalobcem a žalovaným.

13. Při odvolacím jednání žalovaný poukázal na rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 Cmo 91/2020 ze dne 16. 2. 2021, ve kterém byl žalobce neúspěšný.

14. Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a po provedeném jednání ve věci samé dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

15. Ve smyslu § 205a odst. 1 o. s. ř se dané odvolací řízení řídí principem neúplné apelace, tj. účastníci nemohou uvádět, s výjimkami v tomto ustanovení uvedenými, nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně. Navíc s ohledem na zásadu koncentrace námitkového řízení vyjádřenou v § 175 odst. 4 o. s. ř., která platí ve smyslu § 211 o. s. ř. i pro odvolací řízení, se odvolací soud může zabývat výlučně námitkami žalovaného včas vznesenými proti směnečnému platebnímu rozkazu.

16. V dané věci se žalobce domáhá zaplacení směnky vlastní vystavené dne 18. 2. 2015 v [adresa] žalovaným na řad žalobce se směnečným penízem 310 438 Kč a splatné dne 29. 10. 2019 v [adresa]. Ve směnce je uveden odkaz na smlouvu č. [Anonymizováno]. Směnka není rubopisována.

17. K odkazu žalovaného na rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 Cmo 91/2020 ze dne 16. 2. 2021 odvolací soud uvádí, že právní závěry tohoto rozhodnutí se v dané věci neuplatní, neboť se skutkově jedná o zcela jinou věc. V uvedeném rozsudku byla hodnocena spotřebitelská smlouva, jejíž splnění bylo zajištěno směnkou. Tak tomu v daném případě není (viz níže uvedené hodnocení zejména první a druhé námitky proti SPR).

18. Odvolací soud se nejdříve zabýval čtvrtou námitkou žalovaného proti SPR, která je svou povahou nejvýznamnější – pokud by žalovaný nepodepsal směnku, nebyl by ze směnky pasivně legitimovaný (neměl by vůči žalobci směnečný dluh). Pravost podpisu žalovaného na směnce potvrdil znalecký posudek vypracovaný znalcem [tituly před jménem] [Anonymizováno] z 8. 9. 2020. Navíc v článku 4. Smlouvy žalovaný potvrdil, že ve prospěch žalovaného vystavil blankosměnku (k platnosti Smlouvy se odvolací soud vyjadřuje níže v odstavcích 19. až 21.). Tím je tato námitka žalovaného vyvrácena (žalobce unesl své důkazní břemeno, že žalovaný směnku podepsal).

19. K první a druhé námitce žalovaného proti SPR odvolací soud uvádí, že žalovaný při uzavírání Smlouvy o zápůjčce vystupoval jako podnikatel, předmětná Smlouva proto není spotřebitelskou smlouvou. Odvolací soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1129/2008 z 20. 9. 2010, ve kterém Nejvyšší soud vyslovil závěr, že jestliže podnikatel, jakožto účastník smlouvy, uvedl ve smlouvě své identifikační číslo osoby a daňové identifikační číslo, dal tím najevo, že se smlouva týká jeho podnikatelské činnosti. Odvolací soud poukazuje na to, že ve Smlouvě o zápůjčce i na směnce bylo uvedeno identifikační číslo žalovaného. Navíc i žalovaný potvrdil ve vyjádření z 22. 4. 2020, že Smlouvu o zápůjčce uzavíral jako podnikatel. Není proto sporu o tom, že Smlouva o zápůjčce není spotřebitelskou smlouvou.

20. K uvedeným námitkám dále odvolací soud uvádí, že žalovaný nepochybně podepsal poslední (sedmou) stranu Smlouvy v rubrice „Vydlužitel“ a není dán žádný důvod zpochybňovat obsah ostatních stran smlouvy. Navíc sporný (i po provedení znaleckého posudku v jeho doplnění ze dne 6. 10. a 12. 10. 2021) je pouze podpis žalovaného na první straně smlouvy, podpisy žalovaného na všech ostatních stranách smlouvy nejsou sporné, a i pravost podpisu 4. strany byl prokázán znaleckým posudkem (navíc nebývá zvykem podepisovat všechny strany smlouvy smluvními partnery, pro vázanost smluvních partnerů textem smlouvy postačuje jejich jeden podpis, který „kryje“ celý text smlouvy). Podpis žalovaného na první straně nemá žádný právní význam, protože na první straně je pouze identifikace smluvních partnerů a žalovaný by nepochybně nepodepsal Smlouvu na straně 7, pokud by neměl v úmyslu Smlouvu uzavřít.

21. Žalovaný byl textem Smlouvy vázán, proto zápůjčka 110 000 Kč, poskytnutá na základě Smlouvy žalovanému, nebyla bezdůvodným obohacením na straně žalovaného a žalovaný byl povinen plnit dle Smlouvy. Není proto správný názor žalovaného, že mu nevznikl dluh ze Smlouvy. První a druhá námitka proti SPR jsou nedůvodné.

22. Nad rámec druhé námitky odvolací soud uvádí, že žalovaný se domníval, že závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno], vyhotoveného pro potřeby rozhodčího řízení svědčí ve prospěch žalovaného. Ve skutečnosti je tomu naopak – uvedený znalec učinil skutkový závěr, že podpis žalovaného ve Smlouvě o zápůjčce je s vyšší mírou pravděpodobnosti pravým podpisem žalovaného. V tomto směru odvolací soud upozorňuje, že znalecký závěr, že se jedná s vysokou pravděpodobností o pravý podpis žalovaného, je dostatečně kategorický. Je známo z tvorby znaleckých posudků hodnotících sporné podpisy, že závěry posudků, že zkoumaný podpis je pravý, nejsou nikdy absolutní (tedy nikdy nezní tak, že zkoumaný podpis je stoprocentně pravý), nýbrž pohybují se v určité škále a „neexistuje přesně vyjádřená hranice mezi pravděpodobností a jistotou“ (viz článek „Interpretace pravděpodobnostních závěrů písmoznaleckého zkoumání“ autorů Jiří Straka, Jan Zimmer a Jan Chmelík v Bulletinu advokacie č. 3/2010 str. 37 – 41). Naopak s větší dávkou kategoričnosti jsou vyslovovány závěry u evidentně zfalšovaných podpisů (např. v případech, kdy falšovaný podpis není vyhotovován podle předlohy pravého podpisu).

23. Pátá námitka proti SPR souvisí s první a druhou námitkou. Odvolací soud uvádí, že vzhledem k platnosti Smlouvy o zápůjčce je platná i dohoda o vyplnění blankosměnky, která je obsažena v článku 4 Smlouvy.

24. Třetí námitka proti SPR není z hlediska hmotného práva ani námitkou – nesplnění povinnosti stanovené v § 142a odst. 1 o. s. ř. by mělo vliv pouze na to, že by žalobci nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, nemůže mít však žádný vliv na povinnost zaplatit směnku. Kromě toho žalovaný ani netvrdí nesplnění této povinnosti, protože potvrdil, že předžalobní výzvu ke směnce obdržel osobně. Odvolací soud v obecné rovině dodává, že i když žalobce nezašle žalovanému předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o. s. ř. a žalovaný se v řízení brání zaplacení směnky, pak je i v takovém případě namístě přiznat žalobci náhradu nákladů řízení s odkazem na § 142a odst. 2 o. s. ř.

25. V šesté námitce zastává žalovaný názor, že s ohledem na promlčení pohledávky ze Smlouvy o zápůjčce nemá žalobce nárok na zaplacení směnky, jež zajišťovala splnění dluhu z uvedené smlouvy. Tento názor je nesprávný z níže uvedených důvodů.

26. Podle § 619 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb., dále jen o. z.) Jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

27. V dané věci je nutno mít na paměti, že předmětem sporu není zaplacení dluhu ze Smlouvy o zápůjčce, nýbrž zaplacení směnky. V této věci proto nelze s úspěchem namítat promlčení dluhu z uvedené smlouvy, neboť o zaplacení tohoto dluhu se v dané věci nejedná. Směnka, která zajišťuje splnění dluhu, není akcesorickým a subsidiárním zajišťovacím institutem, jako je tomu např. u ručení nebo u zástavy. V případě ručení plní ručitel nikoliv svůj dluh, nýbrž dluh obligačního dlužníka (viz § 2018 o. z.), proto je pochopitelné, že dle § 2023 o. z. ručitel může vůči věřiteli uplatnit všechny námitky, které má vůči věřiteli dlužník. Směnečný závazek je zcela samostatným závazkem, proto se směnečné právo promlčuje též samostatně a výlučně dle Čl. I § 70 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ). V případě zajišťovací směnky může směnečný dlužník vznášet jen takové kauzální námitky, které mu umožňuje vznést směnečná dohoda, tj. dohoda, na základě které byla směnka směnečným dlužníkem podepsána. Pokud by v takové dohodě bylo smluveno, že v případě promlčení kauzálního nároku nemá věřitel ani nárok na zaplacení „krycí“ směnky, nepochybně by nebyl směnečný dlužník povinen směnku zaplatit. Takovýto obsah směnečné dohody, tvořící součást dohody o vyplnění blankosměnky však nebyl žalovaným tvrzen a navíc se ani z provedených důkazů nepodává. Odvolací soud k této části šesté námitky uzavírá, že případné promlčení kauzálního závazku, jehož splnění je zajišťováno směnkou, nemá žádný vliv na platební povinnost ze směnky a nijak se nedotýká běhu promlčecí lhůty směnečného nároku 28. K šesté námitce odvolací soud dále uvádí, že v dohodě o vyplnění blankosměnky, obsažené v článku 4 Smlouvy o zápůjčce, bylo dohodnuto, že zapůjčitel může doplnit jako údaj splatnosti jakékoliv datum následující po splatnosti dluhu.

29. V šesté námitce nebylo tvrzeno, že by v rámci smlouvy o vyplnění blankosměnky byl dohodnut nějaký nejzazší termín, který může být v blankosměnce doplněn. Nejsou-li v dohodě o vyplnění žádné podmínky pro stanovení údaje splatnosti směnky, přičemž je dostatečně určitým způsobem stanoveno, jaká výše směnečného peníze má být v blankosměnce doplněna, pak je zřejmé, že doba splatnosti směnky nesmí předcházet době splatnosti zajišťovaného závazku. Při splnění této podmínky může věřitel do blankosměnky vyplnit jakékoliv datum splatnosti. Takové ujednání je v případě dohod o vyplnění blankosměnky obvyklé a není žádného důvodu, proč by tato praxe, sledující bezpochyby bezpečnější zajištění věřitelovy pohledávky, měla být nesprávná či dokonce v rozporu s dobrými mravy. V dané věci byla do blankosměnky vyplněna splatnost dne 29. 10. 2019. Ze samotného faktu, že podle tvrzení žalovaného měl být úvěr splatný dne 25. 11. 2016, neplyne, že majitel směnky byl povinen vyplnit jako datum splatnosti tento den. Pokud by tak tomu mělo být, muselo by to být smluveno. Žalovaný však toto netvrdil.

30. Nad rámec šesté námitky odvolací soud uvádí, že právo na vyplnění blankosměnky se nepromlčuje. Nepřichází v úvahu aplikace čl. I § 70 ZSŠ, neboť právo vyplnit blankosměnku není směnečným nárokem. Neuplatní se § 609 o. z, neboť v této věci je uplatněn nárok na zaplacení směnky, nikoliv nárok z vyplňovací dohody. V daném sporu je předmětem řízení plnění směnečného dluhu, proto není možné nepřiznat směnečnému věřiteli jeho směnečnou pohledávku, neboť uplatněný směnečný nárok se promlčuje v tříleté lhůtě ode dne splatnosti směnky podle Čl. I § 70 odst. 1 ZSŠ bez jakékoliv vazby na promlčecí lhůty v o. z. Kromě toho nárok věřitele z dohody o vyplnění blankosměnky není právem vymahatelným u soudu, proto též z tohoto důvodu se vyplňovací právo nepromlčuje. Právo věřitele na vyplnění blankosměnky realizuje věřitel přímo jejím vyplněním. Toto právo je právem akcesorickým k předmětné listině – blankosměnce a je závislé na existenci blankosměnky. Pokud existuje blankosměnka, pak musí trvat i právo věřitele na její vyplnění, není-li toto právo jinak smluvně omezeno. Takovým omezením by např. byla dohodnutá lhůta, ve které by bylo možné blankosměnku doplnit. V případě jejího porušení by se ale jednalo o směnku vyplněnou v rozporu s dohodou o jejím vyplnění a ani zde by nepřicházelo v úvahu promlčení nároku.

31. Odvolací soud poukazuje i na rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 Cmo 228/2005 ze dne 19. 12. 2005, který byl publikován v časopise Obchodní právo č. 6/2007 na str. 29 a též v Přehledu směnečné judikatury, 4. vydání, nakl. Wolters Kluwer ČR a. s., str. 49, s právní větou: Právo vyplnit blankosměnku se nepromlčuje.

32. Z uvedených důvodů nemůže ani šestá námitka žalovaného vést ke zrušení SPR.

33. K sedmé námitce žalovaného proti SPR odvolací soud uvádí, že jakákoliv pověst žalobce (ať již špatná nebo dobrá) nemůže mít žádný vliv na hmotné právo, tj. v daném případě na povinnost zaplatit směnku nebo v případě jiného dluhu opírajícího se o smlouvu nebo o zákon splnit tento dluh. Mezi renomé žalobce a povinností zaplatit směnku není žádná souvislost. I tato námitka je proto nedůvodná.

34. Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, se nezabýval námitkou žalovaného ohledně moderace sjednaných smluvních pokut, neboť tuto námitku žalovaný vznesl opožděně (nikoliv ve lhůtě pro podání námitek proti SPR) až ve vyjádření z 22. 4. 2020, tedy dle § 175 odst. 4 o. s. ř. nelze k tomuto tvrzeníé přihlížet.

35. S ohledem na uvedené závěry jsou námitky žalovaného nedůvodné. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně po právu ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz podle § 175 odst. 4 druhé věty o. s. ř. a o náhradě nákladů námitkového řízení rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšného žalobce (body I. a II. výroku rozsudku). Náklady žalobce v řízení o námitkách žalovaného proti SPR spočívaly v odměně za právní zastoupení v požadovaném rozsahu 6 úkonů právní služby po 9 580 Kč (3 vyjádření ve věci samé, účast při 3 jednáních), v hotových výdajích v rozsahu 6 paušálních úhrad výdajů po 300 Kč k 6 úkonům právní služby a v náhradě za promeškaný čas při cestách k jednáním u soudu celkem 300 Kč podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. d) a g), § 13 odst. 4 a § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (advokátního tarifu), v náhradě cestovného za použití automobilu při cestách k jednáním v celkové výši 137,88 Kč podle § 30 odst. 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů a v náhradě 21 % daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Dále byla nákladem žalobce též dle § 141 odst. 1 o. s. ř.zaplacená záloha 5 000 Kč na znalečné.

36. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil body I. a II. výroku podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné.

37. Odvolací soud se ztotožnil s rozhodnutím o náhradě znalečného státu (bod III. výroku) dle § 148 odst. 1 o. s. ř. co do důvodu, nikoliv však co do rozsahu. Stát zaplatil na znalečném znalci [tituly před jménem] [Anonymizováno] celkem 20 981 Kč (platby 8 872 + 10 600 + 1509 Kč), přičemž na zálohách na znalečné zaplatili žalobce i žalovaný po 5 000 Kč. Proto správná částka znalečného, kterou hradil stát, činí 10 981 Kč. Odvolací soud z tohoto důvodu potvrdil jako věcně správný bod III. výroku rozsudku co do důvodu a změnil rozsah na uvedenou částku 10 981 Kč.

38. S ohledem na plný úspěch žalobce rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení v jeho prospěch dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 2 úkonů právní služby po 9 580 Kč (vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu) a v hotových výdajích v rozsahu 2 paušálních úhrad výdajů po 300 Kč k 2 úkonům právní služby, v náhradě za promeškaný čas při cestě k jednání u odvolacího soudu 800 Kč podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. d) a g), § 13 odst. 4 a § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, v náhradě cestovného za použití automobilu při cestě k jednání a zpět na trase [adresa] v celkové výši 1 821,50 Kč podle § 30 odst. 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů a v náhradě 21 % daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

Poučení