12 Co 122/2025 - 1446

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Chlostové a soudců JUDr. Michala Holuba a JUDr. Zuzany Hanákové, LL.M. ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - [správní orgán], IČO: [IČO], sídlem [adresa] za niž jedná [správní orgán 2] sídlem [Adresa žalované], [orgán] sídlem [adresa] o 9 066 282,99 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 17. prosince 2024, č.j. 11 C 93/2007-1381, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku I., ve výroku III. o nákladech řízení a výroku IV. o nákladech státu potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 108 972,60 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta], advokáta.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem, v pořadí třetím, soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 066 282,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 20. 6. 2000 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok ad I.), žalobu zamítl ohledně části žalobkyní požadovaného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 066 282,99 Kč od 21. 12. 1999 do 19. 6. 2000 (výrok ad II.). Žalované uložil dále povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 107 441 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok ad III.) a dále žalované uložil povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 3 náhradu nákladů řízení ve výši 61 873,37 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok ad IV.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl ve věci původně vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], o vzájemném návrhu doručeném soudu I. stupně dne 10. 5. 2002, doplněném zejména podáním ze dne 5. 4. 2017 (č. l. 245), ze dne 18. 6. 2017 (č. l. 264), 21. 6. 2018 (č. l. 364), 19. 12. 2021 (č. l. 474) a ze dne 25. 10. 2022 (č. l. 657), jímž se právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] domáhala na žalované České republice, za niž v té době jednalo [ústřední orgán], úhrady částky 19 816 282,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 066 282,99 Kč ode dne 21. 12. 1999 do zaplacení a z částky 10 750 000 Kč ode dne 19. 6. 2000 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně byla na základě účasti ve veřejné obchodní soutěži vyhlášené žalovanou vybrána jakožto dodavatelka novostavby Okresního ředitelství [bezpečnostní sbor] v [adresa]. Její nabídková cena činila 232 946 032,05 Kč. Mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla dne 25. 9. 1997 uzavřena smlouva o dílo s celkovou cenou předmětu plnění 215 000 000 Kč včetně DPH. Ke smlouvě byl dne 13. 11. 1997 uzavřen dodatek č. 1, dne 5. 11. 1998 dodatek č. 2, dne 24. 11. 1998 dodatek č. 3, dne 30. 12. 1998 dodatek č. 3a, dne 16. 4. 1999 dodatek č. 4, dne 21. 6. 1999 dodatek č. 5 a dne 25. 11. 1999 dodatek č. 6.

3. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou přípisem ze dne 8. 6. 2000 k úhradě částky 9 066 282,99 Kč (částka 6 525 681,55 Kč jako cena prací a dodávek nad rámec předmětu plnění, částka 2 540 601,44 Kč jakožto navýšení ceny díla na základě žalovanou požadovaných změn v předmětu plnění). Žalovaná však ničeho neuhradila. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy ke dni 19. 6. 2000 odstoupila od smlouvy o dílo z důvodu prodlení žalované se zaplacením faktury po dobu delší než 90 kalendářních dní. Jednalo se o fakturu č. [číslo] na částku 477 000 Kč se splatností dne 21. 1. 2000, fakturu č. [číslo] na částku 348 493,10 Kč se splatností dne 31. 1. 2000, fakturu č. [číslo] na částku 398 700 Kč se splatností dne 23. 2. 2000, fakturu č. [číslo] na částku 146 507 Kč se splatností dne 23. 2. 2000 a fakturu č. [číslo] na částku [částka] se splatností dne 28. 2. 2000. Vzhledem k tomu, že žalovaná neoznámila, že by s důvodem odstoupení od smlouvy nesouhlasila, má se za to, že s odstoupením souhlasí.

4. Právní předchůdkyně žalobkyně dále tvrdila, že jí v souladu se smlouvou vznikl nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 10 750 000 Kč (5 % z ceny díla), kterou uplatnila u žalované fakturou č. [číslo].

5. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že se s právní předchůdkyní žalobkyně nikdy nedohodla ústně ani písemně na žádném plnění nad rámec sjednané smlouvy o dílo. Tvrdila, že veškeré dodávky a materiály byly zahrnuty do sjednaného předmětu díla, který byl sice měněn a upřesňován uzavíranými dodatky, strany smlouvy se vždy dohodly, že tyto změny nebudou mít vliv na cenu díla. Konečný rozsah díla vyplýval z prováděcí dokumentace a přílohy č. 6 a č. 10 ke smlouvě. Mělo-li by dojít v průběhu provádění k jakýmkoli změnám předmětu díla, měla právní předchůdkyně tyto změny sepsat, ocenit a předložit žalované k odsouhlasení ve formě dodatku ke smlouvě. Pokud tak neučiní, bylo sjednáno, že se má za to, že takové práce a dodávky byly v předmětu díla a v jeho ceně zahrnuty. Uzavření dodatku ke smlouvě bylo třeba i ke změně rozsahu díla na základě požadavku objednatele. Žalovaná zdůraznila, že nemohla být v prodlení s úhradou žádných faktur za rok 2000, neboť strany si nedojednaly pro tento rok žádné finanční plnění. Pro rok 1997 byla stanovena částka 10 000 000 Kč, pro rok 1998 částka 120 000 000 Kč a pro rok 1999 zbývající částka ceny díla. Navíc nedílnou součástí faktury musel být vždy soupis prací odsouhlasený objednatelem, jinak je faktura neplatná. Za neoprávněnou žalovaná označila jak požadovanou dlužnou částku, tak smluvní pokutu. Odstoupení právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy označila za neúčinné.

6. Usnesením ze dne 19. 7. 2016, č.j. [spisová značka], bylo řízení o vzájemném návrhu žalobkyně vyloučeno k samostatnému řízení (výrok II.) a zároveň bylo rozhodnuto o vstupu současné žalobkyně do řízení na místo její právní předchůdkyně (výrok I.).

7. Ve věci rozhodl soud I. stupně dne 17. 2. 2010, č.j. 11 C 93/2007-90 tak, že žalobu zamítl. Toto rozhodnutí bylo zrušeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2010, č.j. [spisová značka], a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

8. Následně soud I. stupně rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 22. 11. 2018, č.j. 11C 93/2007-387, v pořadí druhým, jímž žalobu v celém rozsahu, tedy ohledně celkové částky 19 816 282,99 Kč s příslušenstvím zamítl. Vycházel ze zjištěného skutkového stavu, podle kterého uzavřela dne 25. 9. 1997 společnost [právnická osoba]. jako zhotovitel se žalovanou jako objednatelem smlouvu o dílo spočívající ve zhotovení novostavby „[název]“ v rozsahu vymezeném zadávací dokumentací v termínu do 30. 6. 1999 za celkovou cenu 199 975 295,40 Kč. Mezi účastníky bylo uzavřeno šest dodatků (dodatek č. 1 dne 13. 11. 1997, dodatek č. 2 dne 5. 11. 1998, dodatek č. 3 dne 24. 11. 1998, dodatek č. 3.1. dne 30. 12. 1998, dodatek č. 4 dne 16. 4. 1999, dodatek č. 5 dne 21. 6. 1999 a dodatek č. 6 dne 25.11.1999). Pouze těmito dodatky byl modifikován předmět díla, cena díla však ani jedním z dodatků měněna oproti původní smlouvě o dílo nebyla. Smlouva o dílo byla uzavřena dle obchodního zákoníku. Veškerá provedená plnění měla být zhotovitelem měsíčně fakturována, zhotovitel byl povinen předložit objednateli do desátého dne následujícího měsíce soupis provedených prací oceněný jednotkovými cenami s tím, že objednatel odsouhlasí tento soupis do 3 dnů po předložení zjišťovacího protokolu. Po odsouhlasení soupisu objednatelem vystaví zhotovitel fakturu, jejíž nedílnou součástí musí být soupis provedených prací odsouhlasený objednatelem. Bez tohoto odsouhlasení je faktura neplatná. Zhotovitel byl oprávněn odstoupit od smlouvy v případě prodlení objednatele se zaplacením kterékoliv faktury po dobu delší než 90 kalendářních dnů. Zápisy ve stavebním deníku nebyly nepovažovány za změnu smlouvy, ale sloužily jako podklad pro vypracování doplňků a změn smlouvy. Smlouvu bylo možno měnit pouze písemným oboustranně potvrzeným ujednáním výslovně nazvaným „dodatek ke smlouvě“. Chtěla-li některá ze stran odstoupit od smlouvy, byla povinna svoje odstoupení písemně oznámit druhé straně s uvedením termínu, ke kterému od smlouvy odstupuje. V odstoupení musel být uveden důvod (přesná citace), přičemž bez těchto náležitostí je odstoupení neplatné. Dodatkem č. 4 bylo stanoveno, že dojde–li při realizaci díla k jakýmkoliv změnám, doplňkům nebo rozšíření předmětu díla, vyplývajícím z podmínek provádění při provádění díla, z odborných znalostí zhotovitele či vad projektové dokumentace, nebudou mít tyto změny, doplňky či rozšíření vliv na cenu díla stanovenou ve smlouvě. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na změny, doplňky nebo rozšíření požadované objednatelem nad rámec sjednaného předmětu plnění. Dále bylo sjednáno, že dojde–li při realizaci předmětu díla k jakýmkoliv redukcím, doplňkům nebo rozšíření předmětu díla na základě požadavku objednatele, je objednatel povinen předat zhotoviteli přesnou specifikaci svého požadavku a zhotovitel se zavazuje pro požadovanou změnu stávající agregovanou položku upravit v souladu s principy vytváření agregovaných položek nebo navrhnout agregovanou položku novou za dodržení stejných principů. Pokud objednatel s tímto oceněním souhlasí, zavazují se obě strany uzavřít dodatek ke smlouvě, ve kterém dohodnou i případnou úpravu termínu předání díla. Zároveň si žalovaná vyhradila právo doplnit (rozšířit) předmět díla o další práce a dodávky, a to i bez souhlasu zhotovitele, který je povinen o tyto práce a dodávky doplnit (rozšířit) předmět díla, pokud takto požadované práce svým finančním objemem nepřekročí 20 % z celkové ceny sjednaného díla. Dále bylo dohodnuto, že strana, která zapříčinila důvodné odstoupení od smlouvy, je povinna uhradit druhé straně veškeré náklady jí vzniklé z důvodu odstoupení od smlouvy a navíc jednorázovou smluvní pokutu ve výši 5 % z uzavřené ceny díla. Fakturace byla upravena tak, že zhotovitel předloží soupis řádně dokončených částí díla vyjádřených agregovanými položkami včetně zjišťovacích protokolů k těmto agregovaným položkám. Dodatkem č. 5 bylo ze sjednaného rozsahu díla a termínu dodání stavby vyčleněno jako samostatný předmět plnění technologické zařízení střelnice, přičemž vyčleněním této agregované položky není dotčen sjednaný způsob pro stanovení ceny díla včetně její indexace ani se nemění podmínky fakturace a placení ceny díla. Přejímací řízení bylo zahájeno dne 26. 7. 1999 a ukončeno dne 21. 12. 1999.

9. Společnost [právnická osoba]. zaslala dne 8. 6. 2000 žalované výzvu k zaplacení částky 9 066 282,99 Kč za provedené práce nad rámec plnění ze smlouvy o dílo, jejíž přílohou byl rozpis prací a dodávek požadovaný objednatelem nad rámec původního předmětu plnění, označený jako Příloha č. 1 a rozpis změn prací a dodávek požadovaný objednatelem oproti původnímu předmětu plnění, označený jako Příloha č.

2. Jako zdroj požadavku, který má být podkladem pro provedení prací, jsou uváděny zápisy z autorského dozoru, stavební deníky, zápisy z jednání, zápisy z kontrolního dne projektanta či dokumentace pro provádění stavby.

10. Oznámením o odstoupení od smlouvy ze dne 19. 6. 2000 zhotovitel oznámil objednateli, že pro nezaplacení vystavených faktur č. [číslo] na částku 477 000 Kč, č. [číslo] na částku 348 493,10 Kč, č. [číslo] na částku 398 700 Kč, č. [číslo] na částku [číslo] a č. [číslo] na částku 174 500 Kč a z důvodu, že objednatel je v prodlení se zaplacením uvedených faktur více než 90 dnů, odstupuje zhotovitel od smlouvy o dílo ke dni 19. 6. 2000, přičemž současně uplatňuje nárok na zaplacení smluvní pokuty, kterou vyúčtoval fakturou č. [číslo]. Výše citovanými fakturami měly být fakturovány práce nad rámec smlouvy o dílo – tzv. „vícepráce“, ve výši 1 545 200,10 Kč. Tyto faktury byly zhotoviteli žalovanou vráceny jako neoprávněné, odstoupení od smlouvy žalovaná považovala za bezpředmětné, neboť není v prodlení s úhradou žádné faktury.

11. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2003, č.j. [spisová značka], byl prohlášen na majetek společnosti [právnická osoba]. (právní předchůdkyně žalobkyně) konkurs a ustaven konkursní správce [tituly před jménem] [jméno FO], který pohledávku ve výši 9 066 282,99 Kč s příslušenstvím za práce provedené nad rámec předmětu plnění podle smlouvy o dílo uzavřené dne 25. 9. 1997 se žalovanou a dále částku 10 750 000 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokutu ve výši 5 % z ceny díla převedl na nynější žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 13. 4. 2016.

12. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil dle § 536 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění do 31. 12. 2000 (dále jen „obch. zák.“), § 554 obch. zák., § 546 obch. zák. a § 547 odst. 1 obch. zák. Obchodní zákoník se na danou právní věc aplikuje s ohledem na datum uzavření smlouvy o dílo (§ 3028 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). K žalobkyní požadované částce 9 066 282,99 Kč (skládající se z částky 6 525 681,55 Kč jakožto ceny prací a dodávek realizovaných zhotovitelem nad rámec předmětu plnění podle smlouvy o dílo a z částky 2 540 601,44 Kč jakožto navýšení ceny díla z důvodu objednatelem požadovaných změn v předmětu plnění) soud I. stupně uvedl, že žalobkyni se nepodařilo prokázat uzavření jakýchkoliv jiných písemných dodatků, než dodatků č. 1 - 6, jimiž by celková cena díla v průběhu jeho realizace byla jakkoliv změněna. Smluvní strany si upravily ve smlouvě o dílo i v na ni navazujících dodatcích velmi precizně postup, kterým by bylo možné předmět díla jak na základě potřeb zhotovitele, tak na základě přání objednatele rozšířit a spolu s tímto postupem byla zohledněna vždy i úprava ceny díla. U ceny bylo dohodnuto buď to, že změny, doplňky nebo rozšíření vůbec nebudou mít vliv na cenu díla stanovenou ve smlouvě nebo naopak, že cena bude po odsouhlasení předmětu díla upravena v souladu s příslušnou změněnou agregovanou položkou písemným dodatkem obou smluvních stran. Protože ze smlouvy o dílo a uzavřených dodatků nevyplývá žádná dojednaná změna ceny díla (naopak v dodatcích č. 5 a 6 je dokonce výslovně uvedeno, že cena díla zůstává stejná), uzavřel soud I. stupně, že veškeré plnění žalobkyně bylo činěno v rámci smlouvy o dílo a bylo by porušováním smluvní volnosti stran, které si výše uvedený schvalovací postup dohodly, aby do něho soud jakkoliv zasahoval. Navíc lze smlouvu měnit pouze písemnými oboustrannými dodatky a jiné zápisy, protokoly apod. než ujednání výslovně nazvané jako „dodatek ke smlouvě“ se za změnu smlouvy nepovažují.

13. K nároku žalobkyně, jímž se domáhala úhrady smluvní pokuty ve výši 10 750 000 Kč soud I. stupně uvedl, že všechny zhotovitelem provedené práce byly provedeny v rámci smlouvy o dílo, dílo bylo řádně předáno a převzato na základě předávacího protokolu a dojednaná cena 196 383 265,97 Kč (bez technologického zařízení střelnice) byla žalovanou uhrazena, čímž byla smlouva splněna. Protože v řízení nevyšlo najevo, že by žalobkyně měla právo na úhradu jí nárokovaných prací nad rámec smlouvy o dílo, nešlo již v případě faktur se splatností v roce 2000 o faktury vystavené v rámci smlouvy o dílo a od smlouvy o dílo v okamžiku, kdy již byla dle předávacího protokolu splněna, pak nemohl zhotovitel platně odstoupit.

14. Rozsudek soudu I. stupně byl potvrzen rozsudkem odvolacího soudu ze dne 1. 10. 2019, č. j. [spisová značka], v němž se odvolací soud ztotožnil se závěry soudu I. stupně ohledně nedodržení postupu při sjednávání tvrzených víceprací, neboť předmět díla bylo možno měnit pouze dodatky ke smlouvě odsouhlasenými oběma smluvními stranami, kdy žádný z dodatků č. 1- 6 dohodnutou cenu díla neměnil, naopak v nich bylo uvedeno, že případné změny nebudou mít vliv na cenu díla. Souhlasil se závěrem soudu I. stupně, že podepsaná smlouva i dodatky precizně definovaly postup, jak lze cenu a předmět díla měnit, které navíc vycházely z výsledku veřejné obchodní soutěže. V případě změny existovala na straně zhotovitele možnost přerušit práce a vyčkat podpisu dodatku, do kterého by byly zanesené jakékoliv změny tvrzené zhotovitelem. Odvolací soud měl dílo za řádně dokončené, předané a zaplacené bez ohledu na nedokončení dopadové plochy střelnice, neboť tato část díla byla vyňata z původní smlouvy o dílo dodatkem č.

5. Přejímací řízení dokončeného a uhrazeného díla bylo ukončeno dne 21. 12. 1999, fakturaci provedenou zhotovitelem v roce 2000 odvolací soud hodnotil tak, že nemá žádný podklad v předmětné smlouvě o dílo, žalovaná se proto nemohla dostat do prodlení s úhradou fakturovaných částek a nemohla jí proto vzniknout povinnost k úhradě smluvní pokuty. Odvolací soud v této souvislosti odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2014, č. j. [spisová značka] v řízení o pravosti přihlášené pohledávky po prohlášení konkurzu na majetek společnosti [právnická osoba]. Vrchní soud potvrdil zamítavý výrok rozsudku soudu I. stupně ohledně určení pravosti pohledávky ve výši 15 884 660,90 Kč pouze v rozsahu částky 10 750 000 Kč odpovídající smluvní pokutě v důsledku odstoupení od smlouvy o dílo objednatelem z důvodu na straně zhotovitele.

15. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2019, č. j. [spisová značka] byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2021, č. j. [spisová značka] ve výroku II a v části výroku I, již byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 22. 11. 2018, č. j. [spisová značka] ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 8. 7. 2019, č. j. [spisová značka] v prvním výroku co do částky 9 066 282,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 21. 12. 1999 do zaplacení a ve druhém výroku, a rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 22. 11. 2018, č. j. [spisová značka] ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 8. 7. 2019, č. j. [spisová značka] byl zrušen v prvním výroku co do částky 9 066 282,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 21. 12. 1999 do zaplacení a ve druhém výroku a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Ohledně části výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2019, č. j. [spisová značka], kterou byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 22. 11. 2018, č. j. [spisová značka] ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 8. 7. 2019, č. j. [spisová značka], v prvním výroku co do částky 10 750 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 19. 6. do zaplacení bylo dovolání odmítnuto.

16. Nejvyšší soud uvedl, že soud I. stupně i odvolací soud vycházely z toho, že na rozšíření předmětu smlouvy o další žalobkyní tvrzené práce, jež měly být provedeny na pokyn žalované se vztahoval odst. II.3.2 smlouvy o dílo, který zohledňoval situaci, kdy ke změnám, doplňkům a redukcím předmětu díla dojde na základě požadavku žalované jako objednatelky. Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, od počátku řízení tvrdila, že předmětné práce vykonávala na základě odst. II.3.3 smlouvy (ve znění dodatku č. 4), podle něhož si žalovaná vyhradila právo doplnit (rozšířit) předmět díla o další práce a dodávky i bez souhlasu zhotovitelky, která byla povinna o tyto práce a dodávky doplnit (rozšířit) předmět díla, pokud takto požadované práce svým finančním objemem nepřekročí 20 % z celkové ceny díla bez DPH, přičemž způsob a postup ocenění těchto prací byl shodný s oceněním provedeným v odst. II.3.2 a současně měla za to, že při tomto postupu nemusel být uzavírán písemný dodatek. Soudu I. stupně i odvolacímu soudu dovolací soud vytkl, že se výslovně při výkladu smlouvy o dílo nezabývaly tím, jaký byl vztah mezi odst. II.3.2 a II.3.3, když v obou případech šlo o doplnění či rozšíření předmětu díla na základě požadavku žalované. Dále vytkl soudům nižších stupňů, že se nezabývaly ani tím, zda v případě aplikace odst. II.3.3 bylo skutečně nutno uzavřít písemný dodatek ke smlouvě, to je zda odkaz na „způsob a postup ocenění těchto prací... shodný s oceněním uvedeným v odst. II.3.2“ zmíněný v odst. II.3.3 smlouvy o dílo zahrnuje také postup spočívající v uzavření dodatku ke smlouvě. Soud I. stupně sice odkázal na odst. XI.1 smlouvy, podle nějž bylo možno smlouvu měnit pouze písemnými oboustranými dodatky, nezabýval se však blíže tím, zda i postup podle odst. II.3.3 bylo možno považovat za takovou změnu smlouvy, pokud podle něj byla zhotovitelka povinna při splnění tam stanovených podmínek předmět díla doplnit (rozšířit) o žalovanou požadované práce dodávky i přes svůj nesouhlas. Odvolacímu soudu pak vytkl, že blíže neozřejmil, jaký vliv měla skutečnost, že předmět i cena díla vycházely z výsledku veřejné obchodní soutěže na výklad citovaných smluvních ujednání. Tato skutečnost určitý vliv mít mohla, stejně jako skutečnost zmíněná soudem I. stupně, že na straně objednatele stál subjekt, který musel dodržovat rozpočtová pravidla a transparentní financování celého předmětu díla ze státního rozpočtu.

17. Soud I. stupně se v dalším řízení zabýval pouze nárokem žalobkyně na zaplacení částky 9 066 282,99 Kč s příslušenstvím, neboť rozsudek ohledně částky 10 750 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 19. 6. do zaplacení nabyl právní moci. Na straně žalobkyně jednal se společností [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně], neboť rozhodnutím konkursního správce společnosti [právnická osoba] [tituly před jménem] [jméno FO] byla pohledávka ve výši 9 066 282,99 Kč s příslušenstvím převedena na žalobkyni. Na straně žalované jednal soud I. stupně jako s organizační složkou státu s Krajským ředitelstvím policie Libereckého kraje a to na základě sdělení [ústřední orgán] ze dne 14. 05. 2024 (č.l. 1037 až 1038 spisu).

18. Soud I. stupně v záhlaví uvedeným rozsudkem dospěl k závěru o důvodnosti žaloby ohledně částky 9 066 282,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 20. 6. 2000 do zaplacení a zbývající část požadovaného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z uvedené částky od 21. 12. 1999 do 19. 6. 2000 zamítl.

19. V záhlaví označeným rozsudkem tedy soud I. stupně rozhodval již jen o částce 9 066 282,99 Kč s příslušenstvím, které se právní předchůdkyně žalobkyně domáhala s tvrzením, že jde o nárok na zaplacení dalších prací provedených nad rámec sjednaného předmětu plnění ve smlouvě o dílo a to částku 6 525 681,55 Kč za dodatečné práce, které byly provedeny na základě požadavku objednatele, ale na něž nebyl uzavřen dodatek smlouvy o dílo pro neochotu objednatele a dále částku 2 540 601,44 Kč za objednatelem požadované změny v předmětu plnění. Žalobkyně tvrdila, že se jednalo o práce provedené podle odst. II.3.3, které byla povinna provést i za situace, že s jejich provedením nesouhlasila a to nad rámec uzavřené smlouvy o dílo. Žalovaná práce odmítla zaplatit s tím, že byly zahrnuty v agregovaných položkách předmětu díla a nebyl uzavřen dodatek. Právní předchůdkyně žalobkyně uváděla, že vždy po vznesení dodatečného požadavku objednatele byl zhotovitel odkázán na existenci smluvního ujednání v bodě II.3.3 smlouvy a dílo s tím, že musí práce a dodávky realizovat podle požadavku objednatele v limitu do 20 % celkového objemu díla i bez uzavřeného dodatku. Po doručení výzvy k zaplacení však objednatel kvalifikoval práce a dodávky ve výši 9 066 282,99 Kč jako práce a dodávky v rámci sjednaného předmětu plnění vymezeného v odst. II. odst. 3.2 smlouvy a žalovaná ji odmítla uhradit. Žalobkyně uváděla, že odst. II.3.3 definuje změny díla na základě požadavků objednatele obdobně jako odst. II.3.2. s tím, že nedojde k uzavření dodatku a režim podle ust. odst. II.3.3 smlouvy se měl aplikovat v případě doplnění (rozšíření) předmětu díla o další práce a dodávky výlučně na základě pokynu žalované zakládajícího povinnost zhotovitele mu vyhovět i v případě nesouhlasu zhotovitele. Přitom měl být respektován sjednaný nepřekročitelný limit 20 % z celkové ceny díla bez DPH.

20. Soud I. stupně se podle pokynů Nejvyššího soudu zaměřil na posouzení, zda práce a dodávky nad rámec smluvně dohodnutého a oceněného rozsahu vyfakturované zhotovitelem částkou 9 066 282,99 Kč byly provedeny v souladu s odst. II.3.3 smlouvy o dílo nebo odst. II 3.2 smlouvy o dílo. Soud I. stupně zatím účelem provedl rozsáhlé dokazování, v rámci nějž dospěl ke skutkovým zjištěním uvedeným ve odst. 10-80 odůvodnění rozsudku, z nějž učinil závěr o skutkovém stavu, který je popsán pod body 83-86 spisu. V rámci pokynu vysloveného Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 30. 6. 2021, č. j. [spisová značka] se nejprve zabýval tím, jaký byl vztah mezi odst. II.3.2 a II.3.3 smlouvy o dílo ve znění dodatku č. 4 ze dne 15. 4. 1999, který zavedl tzv. agregovanou fakturaci, tj. sloučení původního velkého počtu rozpočtových položek do menšího počtu fakturačních bloků pro položky, které do té doby nebyly fakturovány. V tomto dodatku nebyly zohledněny provedené vícepráce. Soud I. stupně po podrobném rozboru čl. II.3.3 smlouvy a jeho vztahu s čl. II.3.2. zjistil, že odst. II.3.3 definuje změny díla na základě požadavku objednatele obdobně jako odst. II.3.2 ovšem za situace, že nedojde k uzavření dodatku ke smlouvě výlučně na základě pokynu žalované zakládající povinnost zhotoviteli vyhovět tomuto požadavku i v případě nesouhlasu zhotovitele a to při dodržení nepřekročitelného limitu ve výši 20 % z celkové ceny díla bez DPH. Dovodil, že článek II odst. II.3.3 smlouvy o dílo obsahuje postup změny předmětu díla, v rámci něhož dochází k jednotlivým krokům a to za prvé pokyn objednatele k realizaci víceprací, za druhé realizace víceprací i bez souhlasu zhotovitele do výše 20 % celkové ceny bez DPH, za třetí ocenění víceprací v souladu s článkem II odst. II.3.2. smlouvy, za čtvrté vystavení faktury a za páté úhrada faktury. Shledal, že i v případě postupu podle článku II. odst. II.3.3 smlouvy se jednalo o plnění úplatné, neboť i zde byl obsažen postup pro stanovení ceny a za situace, kdyby tento článek zavazoval zhotovitele k bezplatnému plnění, byla by pasáž ohledně stanovení ceny nadbytečná. Dále uvedl, že tento výklad je v souladu s výkladovými pravidly zakotvenými v § 266 odst. 4 obch. zák., neboť vztah účastníků se řídí zák. 513/1991 Sb., obchodní zákoník a to vzhledem k datu uzavření smlouvy o dílo a to podle § 3028 odst. 1, 2 o.z.

21. Zjištěný skutkový stav posoudil po právní stránce podle ust. § 536 obch. zák. a následujících a uzavřel, že práce uvedené v příloze č. 1 a 2 nebyly zahrnuty v ceně díla či v agregovaných položkách, když vycházel ze znaleckého posudku znalecké kanceláře [název], jakož i z výslechu svědků. Soud I. stupně shledal splněny podmínky uvedené v článku II. odst. II.3.3. smlouvy o dílo a to pokyn žalované, existenci povinnosti zhotovitele provést doplnění či rozšíření předmětu díla, nepřekročení limitu prací do výše 20 % celkové ceny za dílo a nacenění prací podle ustanovení II.3.2. smlouvy. Podrobně vyložil, že pokyn žalované byl splněn tím, že byl vydán technickými pracovníky žalované, kteří k tomu byli oprávněni a to u každé ze 78 položek uvedených v příloze č 1, jakož i u 11 položek přílohy č.

2. V souladu s článkem II odst. 3.3 ve spojení s článkem II odst. 3.2 shledal též výši ocenění, které právní předchůdkyně po žalované požadovala s tím, že je shledal též v souladu s ust. § 546 obch. zák. ve spojení s § 536 obch. zák.

22. Soud I. stupně uzavřel, že má za prokázáno, že zhotovitel byl objednatelem opakovaně odkazován na čl. II.3.3 smlouvy s tím, že zhotovitel musí realizovat práce a dodávky podle požadavků objednatele v limitu do 20 % celkové ceny sjednaného díla i bez uzavřeného dodatku ke smlouvě o dílo a že tyto práce budou následně uhrazeny v režimu článku II odst. 3.3 smlouvy o dílo. Tyto práce přitom nebyly zakotveny v projektové dokumentaci, ani v agregovaných položkách, jednalo se tedy o vícepráce nezahrnuté v předmětu díla.

23. K námitkám žalované, že při vyúčtování prací požadovaných přílohou č. 1 a 2 nebyl dodržen stanovený postup podle článku V odst. 2 smlouvy soud I. stupně uvedl, že ze svědeckých výslechů měl za prokázáno, že proces fakturace v závěru smluvního vztahu a v průběhu předávacího řízení neprobíhal standartně, neboť objednatel blokoval proces fakturace odmítáním součinnosti podle článku V odst. 2 smlouvy. Zablokováním procesu fakturace žalovaná zmařila podmínku platnosti faktur spočívající v připojení zjišťovacího protokolu s podpisem objednatele. V případě, že by na základě tohoto postupu objednatele byla faktura považovaná za neplatnou, jednalo by se i o výkon práva rozporný s poctivým obchodním stykem podle § 265 obch. zák., neboť by tak bylo umožněno objednateli přijmout plnění od zhotovitele nad rámec sjednaného předmětu plnění a nezaplatit za něj. Soud I. stupně proto považoval podmínku dokončeného procesu fakturace za splněnou, když žalovaná byla vyzvána k zaplacení.

24. Žalobě proto vyhověl včetně úroku z prodlení, když shledal, že žalovaná se ocitla v prodlení od 20. 6. 2000, když po doručení výzvy k plnění dne 9. 6. byl desátým a to poslední dnem lhůty den 19. 6. 2000.

25. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a tyto přiznal ve věci plně úspěšné žalobkyni.

26. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání směřující do vyhovujícího výroku ad I a nákladových výroků ad III a IV, v němž vytkla soudu I. stupně nesprávné hodnocení skutkového stavu uvedeného v odst. 83-87 odůvodnění rozsudku. Žalovaná namítla, že v čl. II.3 smlouvy o dílo byly sjednány postupy související s případnou změnou předmětu díla. Soudu I. stupně vytkla, že pominul skutečnosti spočívající v tom, že zhotovitel se dostával do prodlení s prováděním díla, což se promítalo do smluvních vztahů. Za zjednodušení této situace označila zjištění soudu I. stupně, že zhotovitel po celou dobu plnění díla upozorňoval na odlišnosti mezi zadávací dokumentací a dokumentací provádění stavby s tím, že je nutné tyto změny zohlednit formou dodatku ke smlouvě, což mělo vyústit do stavu v listopadu 1998, kdy zhotovitel oznámil vůli přerušit prováděné práce. Soudu I. stupně žalovaná dále vytkla, že jím učiněné skutkové závěry týkající se financování, respektive schválení či neschválení navýšení ceny díla a rozpočtových limitů v důsledku nichž nemělo dojít k uzavření dodatku ke smlouvě, jsou odrazem obecných výpovědí svědků s tím, že soud I. stupně uvěřil svědkům žalobce a to [tituly před jménem] [jméno FO] a [právnická osoba] a naopak se neztotožnil s výpověďmi svědků ze strany žalované a to [jméno FO] a [jméno FO]. K závěru soudu I. stupně o limitu 20 % sjednané ceny díla, do níž nebylo třeba uzavřít dodatek ke smlouvě uvedla, že v řízení neprobíhalo dokazování ohledně způsobu financování a soud I. stupně opřel své závěry o obecná tvrzení učiněná při svědeckých výpovědích. K limitu 20 % z celkové ceny díla žalovaná uvedla, že souvisí s tím, že smlouva byla uzavřena na základě zadávacího řízení, tj. ve smyslu zák. č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek.

27. Žalovaná vyjádřila nesouhlas s výkladem soudu I. stupně v odst. 111 odůvodnění rozsudku, který se týká vztahu čl. II.3.2 a II.3.3 smlouvy o dílo s tím, že čl. II.3.3 dopadá na požadavky objednatele vedoucí k doplnění (rozšíření) předmětu díla nad rámec, které je možné pouze do výše limitu 20 % celkové ceny sjednaného díla, zatímco čl. II.3.1 a II.3.2 dopadá na změny, doplňky, redukce či rozšíření díla, které vzniknou při jeho realizaci. Žalovaná zdůraznila, že každá práce, dodávka apod., pokud byla zhotovitelem považována za přesahující rámec rozsahu sjednaného díla, pro něj znamenala povinnost provést soupis výkazů výměr těchto změn, ocenit je a předložit k odsouhlasení objednateli, a to formou dodatku ke smlouvě.

28. Žalovaná odmítla závěr soudu I. stupně ohledně neplatnosti ujednání v přílohách č. 6 a č. 10 o začlenění prací a dodávek zde uvedených do režimu odst. IV.1. smlouvy ve znění dodatku č. 4 s tím, že jejich cena je zahrnuta do sjednané ceny díla s tím, že takové ujednání je v rozporu se zásadou ekvivalence plnění. Žalovaná namítla, že v uvedeném jednání nelze spatřovat neplatné úkony s tím, že z dokazování vyplynulo, že smluvní strany o dodatcích jednaly a dodatek č. 4 uzavřely po mnoha jednáních za součinnosti osob s právním vzděláním. Soudem vyslovenou neplatnost uvedených jednání označila za překvapivou.

29. Žalovaná vyjádřila nesouhlas též s výkladem čl. II.3.1 až II.3.4 smlouvy o dílo s tím, že nesouhlasí s tím, že režim čl. II.3.2 smlouvy o dílo měl být aplikován pro značnější rozsah prací, zatímco režim čl. II.3.3 smlouvy měl být aplikován pro doplnění či rozšíření předmětu smlouvy v menším rozsahu. Namítla, že čl. II.3.3 smlouvy o dílo upravuje podmínky pro další práce a dodávky, tedy práce a dodávky, které jsou nad rámec předmětu díla, tzv. samostatné plnění, které by mohlo být považováno za samostatnou zakázku, pro niž by bylo třeba zadat nové zadávací řízení, pokud by překročily zákonem o veřejných zakázkách stanovený limit a zároveň nemusel být prodloužen termín předání díla. Žalovaná zdůraznila, že na další práce a dodávky v režimu čl. II.3.3 musel být uzavřen dodatek, včetně stanovení ceny a podle sjednané výjimky v čl. XI.1 nemohlo k dohodě o změně obsahu závazku dojít ani konkludentně, neboť ve smlouvě o dílo byla sjednána výjimka ve smyslu ust. § 272 odst. 2 obch. zák. Žalovaná namítla, že vůle žalované jakožto objednatele při případné aplikaci čl. II.3.3 smlouvy o dílo nespočívala ve sjednání postupu dozorované veřejné zakázky tak, aby bylo možné změnit rozsah předmětu díla při současné neurčitosti dopadu takové změny do celkové ceny díla a to s odkazem na povahu subjektu objednatele a též způsob financování díla. Uvedla dále, že vůle zhotovitele a objednatele určitě nesměřovala k tomu, že po dokončení díla zhotovitel vyfakturuje položky, jejichž cena nebyla schválena dle smluvních ujednání.

30. Žalovaná vyjádřila nesouhlas se závěrem soudu I. stupně v odst. 113 v tom směru, že se zhotovitel domníval, že pro změny smlouvy podle čl. II.3.3 není potřeba uzavírat dodatek s tím, že toto tvrzení bylo vyvráceno výslechy svědků, kteří uváděli, že jim bylo zřejmé, že pokud má být cena vyšší, musí být uzavřen dodatek. Žalovaná vyjádřila nesouhlas se závěrem soudu I. stupně, že svým jednáním vytvořila legitimní očekávání na straně zhotovitele, že jakékoliv zhotovitelem nárokované vícepráce budou zahrnuty do dalšího dodatku a bude tedy pokračováno obdobným způsobem jako při uzavření dodatku č. 4 a č. 5.

31. Žalovaná odmítla též závěr soudu I. stupně, že znalec potvrdil, že položky přílohy č. 1 a č. 2 nebyly součástí agregovaných položek s tím, že znalec uvedl, že všechny položky požadované žalobkyní nebyly součástí projektové dokumentace pro provádění stavby, která upřesňuje zadávací dokumentaci, uvedl v též, že agregované položky ve znění dodatku č. 4 jsou koncipovány velmi obecně, takže samy o sobě nevypovídají nic o vícepracech.

32. Žalovaná zpochybnila věrohodnost svědků [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], jimž soud I. stupně uvěřil a namítla, že tito svědci nemohou být objektivní a neutrální, neboť jde o svědky žalobkyně, kteří vypracovávali podklady pro žalobu a na věci byli zainteresováni. Tvrzení žalobkyně ohledně příslibů daných [tituly před jménem] [jméno FO] označila žalovaná za nepodložené listinami s tím, že bylo vycházeno ze svědeckých výpovědí [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], a to i v případě tvrzení o tom, že v případě dodatečných prací byl zhotovitel vždy odkázán na čl. II.3.3 smlouvy o dílo. Soudu I. stupně žalovaná též vytkla, že nevzal na vědomí informaci, že sjednaná cena díla byla ve smyslu ujednání smlouvy indexována a tato měla sloužit jako jakási rezerva k úhradě víceprací.

33. Žalovaná zdůraznila, že nesprávné závěry soudu I. stupně spatřuje především ve výkladu aplikace ujednání čl. II.3.3 smlouvy o dílo a jeho vztahu k ujednání v odst. II.3.2 provedeným v souladu s pravidly v ust. § 266 obch. zák. a § 35 obč. zák. V této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], podle nějž ke vzniku nároku zhotovitele na zvýšenou cenu díla v případě jeho rozšíření nebo změny je nezbytná předchozí dohoda objednatele a zhotovitele na vlastním rozšíření díla nebo jeho kvalitativní změně čili dohoda o změně smlouvy o dílo.

34. Žalovaná zdůraznila, že položky přílohy č. 1 a přílohy č. 2 jsou položkami, jejichž potřeba vznikla při realizaci díla, tedy nikoliv práce nad rámec předmětu díla a jedná se o doplnění či dořešení či úpravy či položky z vad projektové dokumentace. Nelze proto tyto položky podřadit pod aplikaci čl. II.3.3 smlouvy o dílo. Položky 5, 6 a 7 přílohy č. 1 žaloby žalobkyně v žalobě nárokuje podruhé, když tyto byly započteny oproti jiným položkám – úsporám, jež vznikly při provádění díla.

35. Žalovaná též opětovně poukázala na nesplnění povinností zhotovitele pokud jde o postupy dané při fakturaci a zjišťovacích protokolech. Takové postupy nebyly vyhotoveny, ač dle smluvních ujednání měy být vyhotoveny, když objednatel mohl zjišťovací protokol nepotvrdit.

36. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku I změnil a žalobu zamítl a rozhodl o nákladech všech řízení.

37. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako správného a rekapitulovala zjištěný skutkový stav tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně jako zhotovitelem a žalovanou jako objednatelem byla dne 25. 7. 1997 (správně 25. 9. 1997-pozn. odvolacího soudu) uzavřena smlouva o dílo ve znění celé řady dodatků, do níž byl začleněn čl. II.3 podmínky změny předmětu díla mimo jiné proto, že prováděcí dokumentace byla dopracována až po zahájení stavby, jak plyne mimo jiné z výslechu svědka žalované [jméno FO]. Oběma smluvním stranám muselo být při uzavírání smlouvy o dílo zřejmé, že předmět a rozsah díla bude nezbytné upravovat. V rámci smlouvy o dílo uložila žalovaná zhotoviteli ve smyslu čl. II.3.3 a čl. II.3.4 smlouvy o dílo provést vícepráce nad rámec sjednaného plnění a změny materiálů stavebních dodávek oproti sjednaným materiálům. Zhotovitel tyto práce a změny provedl a za práce a plnění nad rámec uzavřené smlouvy o dílo požadoval po žalované částku 6 525 981,55 Kč a za práce spočívající ve změně prací a dodávek požadovaných oproti původnímu předmětu plnění částku 2 519 307,44 Kč. Zhotovitel předmětné práce prováděl bez toho, aby k nim udělil souhlas v domnění, že práce a dodávky dle požadavku žalované je v limitu do 20 % celkového objemu díla povinen provést i bez uzavření dodatku. Žalovaná však tyto práce neuhradila s tvrzením, že byly provedeny v rámci sjednaného předmětu plnění.

38. Žalobkyně odmítla námitky žalované vůči nesprávnému vyhodnocení skutkového stavu s tím, že soud I. stupně se bezchybně vypořádal s tím, v režimu kterého článku smlouvy o dílo byly předmětné vícepráce uskutečněny. Žalobkyně zdůraznila, že soud I. stupně se v rozsudku správně zabýval úhradou víceprací v režimu čl. II.3.3 smlouvy o dílo, jímž byl upřesněn předmět díla, aniž by došlo k úpravě způsobu určení ceny díla v režimu čl. II.3.3.

39. Žalobkyně odmítla námitky žalované týkající se zjištěného skutkového stavu na základě výpovědí svědků s tím, že soud I. stupně postupoval zcela v souladu s § 132 o. s. ř. Soud I. stupně přitom příkladně vylíčil, z jakých důkazních prostředků při vytváření závěrů vycházel, zohlednil výpovědi svědků žalobkyně i žalované a uvedl, které považoval za věrohodné, z nichž vycházel.

40. Žalobkyně odmítla odvolací námitku žalované ohledně výkladu smlouvy s tím, že soud I. stupně při výkladu čl. II.3.3 smlouvy o dílo postupoval z hlediska jazykového, logického, teleologického i systematického výkladu zcela správně. Výklad provedený soudem I. stupně žalobkyně označila za logický s tím, že smlouva o dílo nejprve v čl. II.3.1 upravuje menší změny v rámci původního rozsahu prací a dodávek, k nimž je třeba konsensus smluvních stran, v článku II.3.2 větší změny v rámci původního rozsahu prací a dodávek, k nimž je třeba konsensu smluvních stran, ve čl. II.3.3 menší zmíněny tj. do 20 % sjednané ceny díla nad rámec původního rozsahu prací a dodávek, k nimž je zhotovitel povinen přistoupit a konečně v čl. II.3.4 upravuje změny materiálů stavebních dodávek požadovaných objednatelem oproti materiálům sjednaným ve smlouvě, k nimž je zhotovitel povinen přistoupit. K námitkám limitu 20 % sjednané ceny díla pro dodatečná plnění žalobkyně uvedla, že soud I. stupně v rámci výkladových úvah v odst. 115 rozsudku uvádí, že tento limit souvisel mimo jiné s ustanovením § 50 odst. 1 písm. d) zákona o zadávání veřejných zakázek v tehdy platném znění.

41. Žalobkyně odmítla tvrzení žalované, že pokud zhotovitel považoval práci, dodávku apod. za přesahující rámec rozsah sjednaného díla, bylo nutné provést soupis výkazu výměr těchto změn, ocenit je a předložit je ve formě dodatku k odsouhlasení objednateli. Žalobkyně zdůraznila, že z provedené svědecké výpovědi vyplynulo, že zhotovitel při postupu podle čl. II.3.3 musel plnit na základě pokynů objednatele i bez uzavřeného dodatku pokud práce požadované žalovanou nepřesáhnou 20 % ceny díla. Výklad žalované označila žalobkyně za výklad v rozporu s vůlí zhotovitele při uzavírání smlouvy o dílo, neboť ten nikdy nezamýšlel provádět práce nad rámec předmětu díla, aniž by tyto byly nad rámec stanovené ceny uhrazeny.

42. Žalobkyně odmítla též tvrzení žalované, že by vícepráce požadované žalobou k zaplacení byly součástí předmětu díla. Opak tohoto tvrzení potvrdil znalecký posudek v bodu 161, čehož si byla vědoma též žalovaná, která dávala zhotoviteli pokyny k provedení prací nad rámec předmětu díla, aniž by iniciovala uzavření písemného dodatku, jak předpokládá čl. II.3.1, respektive čl. II.3.2 smlouvy o dílo. Žalobkyně zdůraznila, že vícepráce, jejichž úhrada je předmětem žaloby musí být zařazeny pod režim čl. II.3.3 a čl. II.3.4, když na tomto ničeho nemění argument žalované, že sjednaná cena díla byla ve smyslu ujednání smlouvy o dílo indexována za účelem jakési rezervy k úhradě víceprací. Podle žalobkyně jde o nesprávný argument, neboť účelem indexace je zohlednění inflace tedy znehodnocení již dohodnutých cen. Účelem čl. II.3.3 a čl. II.3.4 smlouvy o dílo bylo na navýšení ceny díla v případě, že objednatel požadoval po zhotoviteli něco, co si strany původně nedomluvily.

43. Žalobkyně označila za správný závěr soudu I. stupně ohledně neplatnosti ujednání v přílohách č.6 a č. 10 a odst. IV.1. smlouvy ve znění dodatku č. 4 jako neplatného z důvodu uvedeného soudem I. stupně spočívající v případné asymetrii plnění, která se příčí dobrým mravům.

44. Žalobkyně se ztotožnila též se závěrem soudu I. stupně ohledně legitimity očekávání žalobkyně s tím, že žalobkyně důvodně očekávala, že dojde k uzavření dodatku v případě víceprací, jejichž úhradu žalobkyně vymáhá v tomto řízení, neboť žalovaná se žalobkyní opakovaně zpětně uzavíraly dodatky na objednávky dalších prací a dodávek.

45. Žalobkyně zdůraznila, že soud I. stupně zcela správně vyhodnotil skutkový stav věci a správně jej též posoudil i právně. Veškeré práce a změny v předmětu plnění, jejichž úhradu žalobkyně nárokuje byly prováděny v režimu ustanovení bodu II.3.3 a bodu II.3.4 smlouvy o dílo a nebylo třeba k nim uzavírat dodatky a jejich cena měla být vyčíslena v souladu se smluvními ujednáními.

46. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání podle § 212 a § 212a o.s.ř. a odvolání žalované neshledal důvodným.

47. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného v dostatečném rozsahu soudem I. stupně, aniž by byla dána potřeba jeho zopakování či doplňování podle § 213 odst. 2, 3 o.s.ř.

48. Podle shora uvedeného soudem I. stupně zjištěného skutkového stavu uzavřela společnost [právnická osoba]. jako zhotovitel se žalovanou jako objednatelem smlouvu o dílo s dodatky č. 1 - 6, v nichž byl vymezen předmět díla, cena díla zůstala nezměněna. Zhotovitel vystavil žalované v roce 2000 pět faktur na tzv. vícepráce, které žalovaná neuhradila, jako neoprávněné je zhotoviteli vrátila, na základě čehož po výzvě k úhradě částky 9 066 282,99 Kč ze dne 8. 6. 2000 zhotovitel dopisem ze dne 19. 6. 2000 oznámil odstoupení od smlouvy o dílo. Konkursní správce úpadce, společnosti [právnická osoba], [tituly před jménem] [jméno FO], pohledávku ve výši 9 066 282,99 Kč s příslušenstvím za práce provedené nad rámec předmětu plnění podle smlouvy o dílo uzavřené dne 25. 9. 1997 a dále částku 10 750 000 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokutu ve výši 5 % z ceny díla převedl na nynější žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 13. 4. 2016. Ohledně částky 10 750 000 Kč s příslušenstvím, již bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. října 2019, č. j. [spisová značka] tak, že v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ohledně částky 10 750 000 Kč se příslušenstvím bylo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2021, č. j. [spisová značka] odmítnuto.

49. Soud I. stupně podrobně popsal zjištěný skutkový stav pod body 83-85 odůvodnění rozsudku. Soud I. stupně podrobně rozebral význam článku II.3 též z hlediska neúplnosti definice předmětu a rozsahu díla při uzavírání smlouvy a dílo, jakož i odlišnosti mezi zadávací dokumentací a dokumentací pro provádění stavby, na něž již před zahájením stavby upozorňoval zhotovitel. Úkolem soudu I. stupně podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2021, č. j. [spisová značka] bylo vyjasnit vztah mezi odst. II.3.2 a II.3.3 a tím, zda v případě aplikace odst. II.3.3 bylo nutno uzavřít písemný dodatek ke smlouvě. Soud I. stupně podrobně rozebral podmínky pro aplikaci plnění pod režim odst. II.3.3 smlouvy a správně shledal, že ze strany zhotovitele byly splněny podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení, neboť ze strany žalované byl vydán pokyn, respektive pokyny prostřednictvím technického pracovníka žalované k realizaci konkrétních prací. Soud I. stupně též správně vyhodnotil pokyny vydávané ze strany technického pracovníka žalované jako pokyny činěné žalovanou. Závěr, že techničtí zástupci žalované, pan [jméno FO] a pan [jméno FO] byli oprávněni dávat zhotoviteli v průběhu stavby pokyny učinil soud I. stupně z výpovědi plk. [tituly před jménem] [jméno FO], statutárního zástupce objednatele. Zhotovitel tedy postupoval podle pokynů technických zástupců a důvodně měl za to, že se jedná o pokyny přímo ze strany žalované.

50. Soud I. stupně správně posoudil za splněnou též podmínku spočívající v povinnosti zhotovitele provést doplnění či rozšíření předmětu díla, které vyplývalo přímo z článku II.3.3 smlouvy. Splněna byla též podmínka, že nedošlo k překročení navýšení ceny díla o více, než 20 %, neboť se jednalo přibližně o 5 %. Soud I. stupně správně dovodil, že byl dodržen i sjednaný způsob ocenění prací, neboť článek II.3.3 obsahuje ohledně nacenění odkaz na čl. II.3.2 a podle tohoto článku došlo k ocenění víceprací.

51. Skutečnost, že zhotovitel celou dobu předpokládál, že práce uvedené v příloze č. 1 a příloze č. 2 jdou nad rámec stanovené ceny, neboť se jedná o práce a dodávky požadované nad rámec původního předmětu plnění (dle přílohy číslo 1) a změny prací a dodávek požadovaných objednatelem oproti původnímu předmětu plnění (příloha č. 2). Tuto skutečnost potvrdili, jak svědci [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], tak ji soud I. stupně měl prokázáno ze znaleckého posudku znalecké kanceláře [název].

52. Soud I. stupně tak zcela správně uzavřel, že práce uvedené v příloze č. 1 a příloze č. 2 nebyly zahrnuty v původní ceně díla ani v agregovaných položkách, zhotovitelem byly provedeny, neboť provedeny být musely na základě pokynu ze strany objednatele bez ohledu na souhlas či nesouhlas zhotovitele, jak vyplývá z čl. II odst. 3.3 ve znění uvedeném v dodatku č.

4. Soud I. stupně správně posoudil též způsob stanovení ocenění uvedených víceprací, neboť ten přímo vyplývá z čl. II.3.3 ve spojení s čl. II.3.2, na nějž odkazuje.

53. Odvolací soud neshledal důvodnými odvolací námitky žalované vytýkající soudu I. supně nesprávné vyhodnocení skutkového stavu především uvedeného v odst. 83-87 rozsudku soudu I. stupně. Skutečnost, že zadávací dokumentace i projektová dokumentace musela být doplňována a upřesňována odpovídá skutkovým zjištěním soudu I. stupně z provedených důkazů, neboť bylo postaveno najisto, že ke smlouvě uzavřené dne 25. 9. 1997 bylo uzavřeno 6 dodatků, když například dodatek č. 3 obsahuje ještě dodatek č. 3.1.

54. Žalovaná dále zpochybňuje závěr soudu I. stupně, že dodatkem č. 4 ke smlouvě o dílo uzavřeném dne 16. 4. 1999 byla zavedena agregovaná fakturace pouze pro položky, které do té doby nebyly fakturovány, aniž by tvrdila a prokazovala nesprávnost tohoto skutkového zjištění. Soud I. stupně učinil toto skutkové zjištění přímo z dodatku č 4. a to ze změny oddílu IV – cena díla, odst. IV.1.

55. Nedůvodnou shledal odvolací soud též námitku žalované vytýkající soudu I. stupně, že uvěřil svědkům [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] a neztotožnil se s výpověďmi svědků ze strany žalované, a to [jméno FO] a [jméno FO]. Soud I. stupně postupoval při hodnocení důkazů v souladu s ust. § 132 o. s. ř., důkazy hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Skutečnost, že za věrohodné shledal výpovědi svědků [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] odůvodnil tím, že tyto výslechy korespondují jak s obsahem smlouvy o dílo a dodatky k této smlouvě, tak i s obsahem znaleckého posudku znalecké kanceláře [název]. Jednalo se přitom o svědky, kteří vypovídali objektivně a nemají k nynější žalobkyni žádný vztah. Zjištění ze znaleckého posudku, jakož i výpovědi svědků pak korespondovaly a soud I. stupně je posuzoval též ve spojení s výslechem znalce na čl. 1003 a 1080 spisu.

56. Soud I. stupně též podrobně odůvodnil financovaní díla, jakož i způsob ocenění prací, respektive víceprací uvedených v příloze č. 1 a v příloze č. 2, které byly provedeny nad rámec prací sjednaných ve smlouvě o dílo, avšak na základě pokynů a požadavku zhotovitele.

57. Soud I. stupně při posouzení toho, zda provedené vícepráce vycházely z čl. II.3.3 podrobně rozebral obsah tohoto článku, odvolací soud proto neshledal důvodnou námitku žalované, uvedenou pod bodem IV odvolání, v níž žaloavná zpochybnila závěr soudu I. stupně, že z textu odst. II.3.3 je prokázáno, že pro úplatné doplnění (rozšíření) předmětu díla nebylo třeba dodatek ke smlouvě uzavřít. Soud I. stupně vycházel z doslovného textu článku II odst. II.3.3 obsahujícího povinnost zhotovitele i bez jeho souhlasu podle pokynu objednatele doplnit či rozšířit předmět díla o další práce a dodávky, a to do výše 20 % z celkové ceny díla bez DPH. Soud I. stupně pak správně posoudil též způsob ocenění takto provedených prací. Nelze přitom dovozovat, že by objednatel mohl důvodně požadovat na zhotoviteli provedení prací nad rámec sjednaného předmětu díla, aniž by tyto práce byly zaplaceny. Zhotovitel byl přitom povinen práce a dodávky nad rámec rozsahu sjednaného díla provést, a to i za situace, že žalovaná neodsouhlasila dodatek ke smlouvě.

58. Odvolací námitka žalované ve vztahu k neurčitosti dopadu změny rozsahu předmětu díla do celkové ceny díla uvedl soud I. stupně správně, že právě z tohoto důvodu byla v čl. II.3.3 sjednána maximální výše dodatatečného plnění do 20 % celkové ceny bez DPH.

59. Odvolací soud shledal správným též závěr soudu I. stupně, že žalovaná svým jednáním vytvořila legitimní očekávání na straně zhotovitele, když se mezi účastníky vytvořila praxe, kdy žalovaná prostřednictvím svých technických zástupců objednávala další práce a dodávky či změny díla, tyto pokyny byly zahrnuty do předmětu díla jako přílohy a dodatečně schváleny statutárním orgánem žalované.

60. Odvolací námitku žalované, která zdůraznila, že především spatřuje nesprávné závěry soudu I. stupně ve výkladu aplikace ujednání čl. II.3.3 smlouvy o dílo a jeho vztahu k ujednání v čl. II.3.2, neshledal odvolací soud důvodnou. Odvolací soud posoudil závěr soudu I. stupně při výkladu ujednání čl. II.3.3 a jeho spojení s čl. II odst. 3.2 zejména ve vztahu k ujednání o nacenění díla, zcela správnými odpovídajícími skutkovým zjištěním učiněným z dodatku č. 4 ke smlouvě o dílo, jakož i v souladu se zjištěními z výpovědí svědků [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] a znaleckého posudku [právnická osoba]. Soud I. stupně podrobně vyložil důvodnost podřízení jednotlivých prací uvedených v přílohách č. 1 a č. 2 pod režim čl. II.3.3 v odst. 119-126 odůvodnění rozsudku, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje.

61. Z důvodů shora uvedených postupoval odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé pod bodem I., jakož i ve nákladových výrocích pod body III. a IV. jako správný potvrdil.

62. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., náklady řízení byly přiznány v odvolacím řízení plně úspěšné žalobkyni. Výše nákladů odvolacího řízení spočívá v nákladech na právní zastoupení advokátem a byla stanovena z tarifní hodnoty 9 066 282,99 Kč, odměna za jeden úkon právní služby činí podle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 částku 44 580 Kč, což za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast právního zástupce žalobkyně u odvolacího jednání) činí částku 89 160 Kč, k níž náleží dvě náhrady hotových výdajů po 450 Kč v celkové částce 900 Kč a DPH 21 % z částky 90 060 Kč ve výši 18 912,60 Kč tak, že celková výše nákladů vzniklých žalobkyni v odvolacím řízení činí částku 108 972,60 Kč, kterou bylo žalované uloženo zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.

Poučení