12 Co 146/2025 - 1192

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Krahuly a soudců JUDr. Lenky Novotné a Mgr. Tomáše Hodného ve věci žalobce: [Jméno žalobce], [Datum narození žalobce] [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A], [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., [IČO žalované] [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] [Adresa advokáta B] o náhradu újmy, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 11. 2024, č.j. 13 C 186/2018-1131 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se a) v napadeném výroku I. mění tak, že se zamítá žaloba na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,50 % ročně od [datum] do zaplacení, b) v napadeném výroku III. mění potud, že se zamítá žaloba na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,50 % ročně od [datum] do zaplacení, jinak se v tomto výroku, pokud jím byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, potvrzuje, c) v napadených výrocích IV. a V. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

III. Žalovaná je povinna zaplatit [Anonymizováno] na účet [adresa] soudní poplatek ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,50 % ročně od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,50 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 8,50 % ročně od [datum] do zaplacení, z částky [částka] ve výši 8,50 % ročně od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,50 % ročně od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od práv í moci tohoto rozsudku (výrok IV.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok V.). Dále žalované uložil zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce žalobce na nákladech řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok VI.) a uložil žalované povinnost zaplatit [Anonymizováno] na účet [adresa], číslo účtu [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol], na soudním poplatku částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok VII.).

2. Okresní soud rozhodoval v pořadí druhým rozsudkem o žalobě na náhradu újmy vzniklé v příčinné souvislosti s poškozením zdraví žalobce, [Anonymizováno] [Datum narození žalobce] [Anonymizováno] (poté, co ostatní nároky byly vypořádány dohodou o narovnání) zůstal nárok na náhradu nákladů výpomoci poskytované žalobci jako osobě nesoběstačné jeho rodiči [jméno FO]. Žalobce v žalobě podané [datum] uplatnil náklady na výpomoc od [datum] do budoucna formou renty v rozsahu 8 hodin denně po [částka], následně je kapitalizoval do [datum] částkou [částka]. Rozšířením žaloby ze dne [datum], které bylo soudem připuštěno, nově uplatnil týž nárok za dobu od [datum] do [datum] v rozsahu 24 hodin denně po [částka], za dobu od [datum] do [datum] v rozsahu 16 hodin denně po [částka] a od [datum] do [datum] v rozsahu 16 hodin denně po [částka], který po odečtení státem vyplaceného příspěvku na péči kapitalizoval částkou [částka]. Současně rozšířil žalobou původně uplatněný nárok od [datum] o dalších 8 hodin denně po [částka], který za dobu do [datum] kapitalizoval částkou [částka], za dobu od [datum] do [datum] pak částkou [částka]. Dalším rozšířením žaloby ze dne [datum], které okresní soud rovněž připustil, nově uplatnil týž nárok za období od [datum] do [datum] v rozsahu 16 hodin denně v pracovní dny, 24 hodin denně o víkendech a svátcích, a to za [Anonymizováno] v hodinové sazbě [částka], za [Anonymizováno] až [Anonymizováno] v hodinové sazbě [částka], který kapitalizoval částkou [částka].

3. Žalovaná vznesla námitku promlčení a nesouhlasila ani s rozsahem požadované výpomoci. Namítla, že především v raných stadiích života žalobce vyžadoval péči rodičů obdobnou té, která je rodiči poskytována každému dítěti, [Anonymizováno] a v době spánku žádnou trvalou péči nevyžaduje.

4. Okresní soud vyšel ze zjištění, že dopisem ze dne [datum] adresovaným rodičům žalobce se žalovaná přihlásila k odpovědnosti za zdravotní poškození žalobce [Anonymizováno] a vyjádřila morální povinnost poskytnout mu veškerou zdravotní péči v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy, [Anonymizováno] v souvislosti s odstraňováním nebo zmírňováním následků poškození. Sdělila, že pokud jde o další nároky žalobce a jeho rodičů, musí postupovat v souladu s pojistnou smlouvou a že je nutné, aby finanční částky byly konkretizovány a vyčísleny jako jednorázová konečná částka. Vyjádřila omluvu s vírou v brzké smírné vyřešení záležitosti. Okresní soud dále vyšel z toho, že žalobce je považován rozhodnutím [Anonymizováno] za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby [Anonymizováno] vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby a že od [Anonymizováno] je mu přiznán s trvalou platností příspěvek na péči, jehož vyplacenou výši měl okresní soud zjištěnou za celé posuzované období. Od [datum] jsou pak žalobci poskytovány asistenční služby na základě smlouvy s [adresa] za konkrétní dohodnuté ceny. Dále vyšel ze závěrů znaleckého posudku ustanoveného znaleckého ústavu [právnická osoba] [adresa], podle nichž [Anonymizováno] přivodila žalobci [Anonymizováno] nevratné poškození mozkové tkáně. Žalobce je [podezřelý výraz] ve všech běžných každodenních praktických úkonech plně odkázán na péči dospělých a vyžaduje trvalý intenzivní dohled, doprovod a komplexní mimořádně náročnou individuální péči, bez naděje na zlepšení. [Anonymizováno]. Jde-li o rozsah péče poskytované žalobci jeho rodiči, vyšel okresní soud z jejich svědeckých výpovědí popisujících vývoj zdravotního stavu a péči o žalobce od jeho narození do současnosti. Z nich vyplynulo, že tato péče byla vždy náročná, zpočátku hlavně po stránce psychické s vědomím, že nebude zdravý, vyžadovala rehabilitaci, cvičení, časté návštěvy lékařů, že ošetřovatelská péče je stále náročnější vzhledem k jeho věku, váze cca [Anonymizováno] kg a sebeprosazování, že žalobce nelze ponechat bez dozoru a s výjimkou doby, kdy je s asistentkou [Anonymizováno], mu péči poskytují i v noci, [Anonymizováno], že nemají žádný rodinný život. Z výpovědi ošetřující neuroložky [tituly před jménem] [jméno FO] okresní soud zjistil, že má žalobce v lékařské péči od jeho narození, že jeho vývoj byl od počátku opožděný, [Anonymizováno] a že jeho současný stav je výsledkem mimořádné péče jeho rodičů, která je nezbytná v rozsahu 24 hodin denně. Z výpovědi osobní asistentky žalobce [jméno FO] okresní soud zjistil, že pomáhá s péčí o žalobce od [Anonymizováno] let v rozsahu 8 hodin denně v pracovních dnech ve všech potřebných činnostech jako oblékání, přebalování, hygieně, přípravě jídla, vycházkách apod., v pracovních dnech je žalobce pod jejím dohledem [Anonymizováno] a následně ještě spolupracuje s rodiči v domácím prostředí. Okresní soud dospěl po skutkové stránce k závěru, že žalobce vyžaduje péči celodenní, 24 hodin denně 7 dní v týdnu, není schopen zvládat sám žádnou z běžných životních potřeb a že prognóza jeho dalšího vývoje je nepříznivá.

5. Okresní soud po zrušení předchozího rozsudku odvolacím soudem v intencích jeho pokynu poučil žalobce o povinnosti označit další důkazy k jeho tvrzení o rozporu námitky promlčení s dobrými mravy (nad rámec již dříve označeného dopisu žalované ze dne [datum]) a o následcích nesplnění důkazní povinnosti. Žalobce uvedl, že dřívějšímu podání žaloby bránil jeho nestabilizovaný zdravotní stav a nekonání dřívější právní zástupkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. Poukázal na to, že navzdory dopisu žalované z [datum] musí pro její liknavý přístup veškeré nároky uplatňovat soudně. Nově jako důkaz nemravnosti námitky promlčení označil záznam z jednání ze dne [datum], z něhož okresní soud zjistil, že dne [datum] se zástupci žalobce, žalované a pojišťovny žalované dohodli na oslovení [právnická osoba] [adresa] za účelem vypracování znaleckého posudku, v němž by se měla vyjádřit k současnému stavu žalobce ve všech oblastech života, vyhodnotit nároky nemajetkové újmy, tedy výši bolestného, ztížení společenského uplatnění, vyjádřit se k rozsahu péče třetích osob o žalobce a prognóze vývoje jeho zdravotního stavu.

6. Po [Anonymizováno] [Datum narození žalobce] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. Dovodil, že žalobce je aktivně legitimován k uplatnění nákladů na výpomoc spadajících pod náklady na léčení podle § 449 obč. zák. Při posuzování námitky promlčení okresní soud konstatoval, že podle § 106 odst. 2 obč. zák. platí dvouletá promlčecí lhůta běžící ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. O škodě spočívající v nákladech na výpomoc se poškozený dozví v okamžiku vynaložení takových nákladů, promlčení je tak nutno posuzovat ve vztahu ke každé měsíční platbě zvlášť. Ustálení zdravotního stavu žalobce nepovažoval okresní soud v této souvislosti za relevantní. Námitku promlčení posuzoval ve vztahu k nároku uplatněnému [datum] za dobu od [datum] do [datum] v rozsahu 24 hodin denně a v období od [datum] do [datum] v rozsahu 16 hodin denně. Konstatoval, že byl-li žalobce od narození zastoupen rodiči coby zákonnými zástupci, nedopadá na posuzovanou věc ust. § 113 obč. zák. a z časového hlediska nelze použít ust. § 622 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od [datum]. S odkazem na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu k otázkám dobrých mravů a k možnému rozporu právního úkonu s dobrými mravy uzavřel, že námitka promlčení vznesená žalovanou je výkonem práva v rozporu s dobrými mravy vzhledem k dopisu ze dne [datum], jímž se žalovaná přihlásila k odpovědnosti a při jednání dne [datum] nevznesla námitku promlčení, naopak byla připravena objasnit celkový zdravotní stav žalobce. Vznesením námitky promlčení tak popřela svou morální odpovědnost, závazek finančního plnění za součinnosti pojistitele, neboť žalobce byl v přesvědčení o naplnění daného slibu. Poznamenal, že zákonní zástupci žalobce byli vznesenou námitkou rozhořčeni, což sdělili [datum] dopisem žalované. Okresní soud shledal, že žalované sice nelze přičítat žádné okolnosti, které vedly k nepodání žaloby včas, dospěl však k závěru, že „deklarovaný a uznaný závazek následně oslabený námitkou promlčení bez faktického plnění by se zcela míjel svým účinkem, právní jistotou a jemu přisuzovanou morální hodnotou“. Přihlédl k tomu, že rodiče žalobce se obrátili na advokátku [tituly před jménem] [jméno FO] jako osobu práva znalou, že očekávali mimosoudní vyřešení věci, k němuž ale nedošlo a že pro ztrátu důvěry byla po změně právního zastoupení dne [datum] podána žaloba. Dodal, že žalovaná nárok jako takový nesporovala, resp. sporovala pouze časovou dotaci v časném stadiu života žalobce. K námitce promlčení proto okresní soud nepřihlížel.

7. Jde-li o rozsah výpomoci, okresní soud dovodil, že žalobce nebylo možno ani v časných stádiích vývoje srovnávat se zdravým dítětem, neboť nedosahoval vývojových pokroků, že péče o něj se stávala s věkem stále náročnější a musí být nepřetržitá [Anonymizováno]. Celodenní péči rodičů, a to i v časném období života žalobce, hodnotil jako péči nad rámec obvyklé rodinné spolupráce a shledal ji opodstatněnou v rozsahu 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Při stanovení výše nároku okresní soud s odkazem na obsáhle citovanou judikaturu postupoval volnou úvahou podle § 136 o. s. ř. odvíjenou od úplaty, jíž by poškozený žalobce musel platit na zajištění potřebné péče profesionální pečovatelské službě. Vyšel z hodinových sazeb (byť nesprávně označených jako sazby denní – pozn. odvolacího soudu) podle § 5 odst. 2 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádí zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění účinném v každém rozhodném období, které násobil uplatněným počtem hodin a dnů v každém kalendářním roce, od výsledných částek pak odečítal státem vyplacené příspěvky na péči. Za dobu od [datum] do [datum] přiznal žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Co do rozdílu mezi požadovanou a přiznanou částkou nárok zamítl s tím, že není podpořen hmotným právem. Za dobu od [datum] do [datum] přiznal žalobci za 16 hodin výpomoci denně v sazbě [částka] za hodinu po odečtení vyplaceného příspěvku na péči částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Za období od [datum] do [datum] přiznal žalobci za 16 hodin výpomoci denně v sazbě [částka] za hodinu po odečtení vyplaceného příspěvku na péči částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Opodstatněným shledal také rozšířený nárok za období od [datum] do [datum] požadovaný za [Anonymizováno] v hodinové sazbě [částka] a ve zbývajících měsících v hodinové sazbě [částka], a to v rozsahu 16 hodin v pracovních dnech a 24 hodin ve dnech mimopracovních, který vypočetl po odečtení vyplaceného příspěvku na péči celkovou částkou [částka]. Spolu s ní přiznal žalobci zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení na základě marného uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě ze dne [datum]. Výrok o nákladech řízení odůvodnil okresní soud odkazem na § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobci přiznal vůči žalované plnou náhradu nákladů řízení ve výši [částka] s tím, že byl v základu nároku úspěšný a výše plnění závisela na úvaze soudu. Neúspěšné žalované uložil povinnost k zaplacení soudního poplatku, od jehož placení je žalobce osvobozen podle § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to ve výši 5 % z přiznaného plnění v částce [částka].

8. Proti tomuto rozsudku (s výjimkou zamítavého výroku II.), podala žalovaná včasné odvolání, v němž vytkla okresnímu soudu především nesprávné právní posouzení otázky promlčení, nerespektující ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu týkající se námitky promlčení ve vazbě na dobré mravy, reprezentovanou např. rozsudkem ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017. Namítla, že okresní soud ignoroval závěry odvolacího soudu vyplývající ze zrušujícího usnesení ze dne [datum], č.j. [spisová značka], pokud opětovně staví rozpor s dobrými mravy na uznání odpovědnosti v jejím dopise ze dne [datum], jehož obsah nadto dezinterpretuje ve smyslu uznání finančního závazku, ačkoli žádný, a to ani ve formě příslibu, vysloven nebyl. Rovněž obsah záznamu z jednání s [tituly před jménem] [jméno FO] jako tehdejší zástupkyní žalobce ze dne [datum] okresní soud vykládá extenzivně ve prospěch žalobce a dochází k závěrům, které ze záznamu neplynou. Zdůraznila, že dané jednání se nijak netýkalo aktuálně projednávaného nároku na výpomoc, a proto nemůže obstát konstrukce okresního soudu dovozující nemravnost námitky promlčení z toho, že při tomto jednání nevznesla námitku promlčení ve vztahu k nároku, který v té době ještě nebyl uplatněn. Na jednání řešená náhrada nemajetkové újmy byla následně vyřešena smírně, nicméně plnění na odlišné nároky na základě dohody uzavřené v roce [Anonymizováno] nemůže být důvodem pro neuznání námitky promlčení vznesené již v roce [Anonymizováno]. Namítla, že účast osob práva znalých na zmíněném jednání vykládá okresní soud výhradně v její neprospěch. Poukázala na to, že na straně žalobce nebyly žádné omluvitelné důvody pozdního uplatnění nároku, neboť byl od počátku zastoupen advokátem, nelze tedy argumentovat nedostatkem odborné znalosti věci. Volba právní zástupkyně žalobce a následná ztráta důvěry k ní pro soudem naznačovaná pochybení nemůže být přičítána k její tíži. Sama svým jednáním k promlčení nijak nepřispěla, nikdy např. v žalobci nevyvolávala naději na mimosoudní uspokojení daného nároku v zájmu docílit jeho promlčení, naopak jej od samého počátku konzistentně odmítala. Závěr okresního soudu o nemravnosti námitky promlčení považuje za neudržitelný i proto, že promlčecí doba byla překročena více než pětinásobně, což představuje zcela zásadní zásah do principu právní jistoty. Za neadekvátní označila i rozsah přiznaných nákladů na výpomoc, podle kterého by měla žalobci po celou dobu jeho života nad rámec pomoci hrazené státem tuto pomoc doplatit v rozsahu 24 hodin denně. Má-li se rozsah nároku opírat o úvahu soudu, pak i tato úvaha musí logicky vycházet z dostupných provedených důkazů, nesmí jít o libovůli. Namítla, že ošetřující neuroložka žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] se ve své výpovědi vyjádřila tak, že žalobce při spánku nevyžaduje žádnou konkrétní asistenci, je pouze nutno monitorovat [Anonymizováno]. Okresní soud se dále nijak nevypořádal s její argumentací týkající se obecné péče o dítě s přibývajícím věkem, kdy je obecně známo, že děti v raných fázích života jsou téměř výhradně odkázány na pomoc a péči rodičů. [Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO]. Dodala, že nesouhlasí ani s výší žalobci přiznaných nákladů řízení, neboť v důsledku částečného zamítnutí žaloby nelze žalobci připisovat plný procesní úspěch, okresní soud také nesprávně vycházel z tarifní hodnoty tvořené součtem přiznaného plnění, ačkoli hodnota sporu postupně narůstala. Řada úkonů právní služby byla navíc neúčelná (opakovaná písemná podání vyvolaná potřebou odstranit nedostatky původního podání, vyjádření ve věci ustanovení znaleckého ústavu, nahlížení do spisu), či nadbytečná (8 porad s klientem). Navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadených výrocích I., III., IV., V., VI. a VII. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

9. Žalobce v obsáhlém písemném vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu v jeho napadených výrocích. Zopakoval (ve stručnosti shrnuto), že samotné přežití žalobce, který měl po narození [Anonymizováno], je z medicínského hlediska neuvěřitelné a je mj. výsledkem mimořádné péče rodičů, která započala od jeho narození a je nezbytná v rozsahu celodenním a trvalém. Námitku promlčení žalované vnímá jako popření morálního závazku vyjádřeného v dopise ze dne [datum]. Má za to, že předmětná kauza je natolik specifická a nestandardní, že námitka promlčení zkrátka je v rozporu s dobrými mravy. Považuje za nedůstojné veškeré nároky uplatňovat soudně a obhajovat jejich účelnost a výši. K náročnosti péče poukázal na to, že zatímco zdravé dítě je schopno se ve 3 letech samo obléci, žalobce toho není schopen ani v [Anonymizováno]. Vyplývá to i ze závěru posudkových lékařů pro účely rozhodování o příspěvku na péči, podle nichž potřebuje pomoc v těchto oblastech základních životních potřeb: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity.

10. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal k odvolání žalované rozsudek okresního soudu v jeho napadených meritorních výrocích I., III., IV., V. a nákladových výrocích VI. a VII., přezkoumal i řízení předcházející jeho vydání, a odvolání shledal částečně důvodným. Výrok II. částečně žalobu zamítající, který odvoláním napaden nebyl, již samostatně nabyl právní moci.

11. Skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně má odvolací soud za správný a dostačující pro rozhodnutí ve věci, na jednotlivá skutková zjištění soudu prvního stupně lze proto odkázat. Důkazem provedeným při odvolacím jednání byl zjištěný skutkový stav doplněn za podmínek § 213a odst. 1 o. s. ř. pouze k upřesnění výše státem vyplaceného příspěvku na péči v konkrétních měsících, neboť soud prvního stupně vycházel z ročních přehledů. Při právním posouzení věci odvolací soud dospěl k odlišným závěrům toliko ve vztahu k námitce promlčení, která je i stěžejní odvolací námitkou žalované, v ostatním právní závěry soudu prvního stupně sdílí.

12. Při posouzení, zda je námitka promlčení vznesená žalovanou v rozporu s dobrými mravy, odvolací soud vychází ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně po poučení žalobce o jeho důkazní povinnosti k tomuto tvrzení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku také citoval přiléhavou judikaturu, výsledky její aplikace na daný případ však odvolací soud nepovažuje za správné ani přesvědčivé.

13. Výkladem § 3 odst. 1 obč. zák. ve vazbě na dobré mravy se Nejvyšší soud opakovaně zabýval a jeho závěry vyplývající z rozsudku ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017 jsou v soudní praxi považovány za ustálené a obecně přijímané. Nejvyšší soud vyložil, že za výkon práva v rozporu s dobrými mravy lze považovat pouze takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 992/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2000, pod č. 126, a rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, uveřejněný pod č. 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále jen „R 15/2015“). Z toho, že argumentem rozporu s dobrými mravy má být odepřen výkon práva, vyplývá, že odpovídající úsudek soudu musí být podložen důkladnými skutkovými zjištěními a že musí současně přesvědčivě dokládat, že tato zjištění dovolují – v konkrétním případě – závěr, že výkon práva je s dobrými mravy skutečně v rozporu (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96, uveřejněného pod č. 16/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a též R 15/2015). Nejvyšší soud přijal závěr, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení; srov. R 59/2004.

14. Při respektování uvedených hledisek je v dané věci nutno vzít v úvahu řadu okolností. Jednou z nich nepochybně je, zda žalobce na základě jednání žalované mohl nabýt přesvědčení, že nárok spočívající ve vynaložených nákladech na výpomoc ze strany jeho rodičů bude žalovanou uhrazen bez ohledu na plynutí (promlčecí) doby. V dopise rodičům žalobce ze dne [datum], jehož obsah okresní soud cituje v bodě 22. odůvodnění rozsudku, žalovaná sdělila, že považuje za svou morální povinnost poskytnout žalobci v souvislosti s odstraňováním nebo zmírňováním následků poškození [Anonymizováno] veškerou zdravotní péči v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy, [Jméno žalobce]. Po konzultaci s příslušnou pojišťovnou vyplynulo, že je nutné, aby z Vaší strany byly finanční částky konkretizovány a vyčísleny jako jednorázová konečná částka“. Odvolací soud již ve svém zrušujícím usnesení ze dne [datum] konstatoval, že z dopisu nelze dovodit, že by se žalovaná nad rámec omluvy a přijetí odpovědnosti za poškození zdraví žalobce [Anonymizováno] předem paušálně zavázala k jakémukoli finančnímu plnění, kdykoli bude požadováno. Přijetí odpovědnosti za poškození zdraví žalobce [Anonymizováno] je sice skutečností významnou z hlediska identifikace škodné události a osoby škůdce, ovšem jinak žádné uznání konkrétního nároku a závazek k finančnímu plnění z dopisu neplyne, [podezřelý výraz].

15. Jde-li o záznam z jednání ze dne [datum] uskutečněného v kanceláři advokátky žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] za účasti advokáta žalované [Jméno advokáta B] a ředitelky právního úseku [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO], jehož obsah okresní soud shrnuje v bodě 23. odůvodnění rozsudku, vyplývá z něj toliko shoda zúčastněných na oslovení [adresa] za účelem vypracování znaleckého posudku, v němž by se měla vyjádřit k současnému stavu žalobce ve všech oblastech života, vyhodnotit nároky nemajetkové újmy, tedy výši bolestného, ztížení společenského uplatnění, vyjádřit se k rozsahu péče třetích osob o žalobce a prognóze vývoje jeho zdravotního stavu. Odvolací soud neponechává bez povšimnutí, že předmětem jednání byla zřejmě i otázka rozsahu péče třetích osob o žalobce, nicméně ani z této listiny nelze usuzovat na důvodné očekávání žalobce ve vztahu k uspokojení nároku spočívajícího v nákladech na výpomoc ze strany rodičů, který v dané době nebyl ještě ani uplatněn. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce poprvé zmiňuje náklady na výpomoc (bez jakékoli bližší konkretizace) v návrhu na mimosoudní vyrovnání ze dne [datum]. Argumentace soudu prvního stupně, který hodnotí jako popření deklarovaného a uznaného závazku skutečnost, že žalovaná při jednání nevznesla námitku promlčení ve vztahu k tomuto (dosud neuplatněnému) nároku a učinila tak bezprostředně po jeho uplatnění, nemůže obstát ani z pohledu elementární logiky.

16. Dezinterpretaci námitky promlčení soudem prvního stupně ve smyslu snahy upřít žalobci nárok na odškodnění za poškození zdraví, je nutno odmítnout. Nelze přehlédnout, že důsledku škodné události mohly vzniknout (a také vznikly, resp. vznikají) žalobci nároky různého druhu – na náhradu majetkové i nemajetkové újmy. Nyní posuzovaný nárok na náhradu nákladů péče o nesoběstačnou osobu poškozenou na zdraví („výpomoc“) je majetkové povahy a má svá specifika v tom, že možnost jeho uplatnění vzniká vynaložením vlastní osobní péče měsíčně a jednotlivé dílčí nároky také měsíčně podléhají promlčení. Ustálení zdravotního stavu poškozeného nemá pro uplatnění daného nároku význam. Námitkou promlčení není zpochybňován zdravotní stav žalobce ani nezbytnost výpomoci, ale pouze včasnost uplatnění dílčích nároků.

17. Z hlediska možných důvodů bránících žalobci ve včasném uplatnění nároku na náhradu nákladů na výpomoc ze strany jeho rodičů je třeba mít na zřeteli kromě právní úpravy i judikatorní východiska, která mohla ovlivnit legitimní očekávání žalobce při zahájení řízení a jejich případné změny nastalé po podání žaloby. Významný je v tomto směru nález ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. I. ÚS 46/12, v němž Ústavní soud mj. vyslovil, že pod náklady spojené s léčením je možné podřadit i následnou péči o poškozeného, například po ukončení hospitalizace, je-li tato vedena snahou o zlepšení jeho zdravotního stavu; že nárok na náhradu účelných nákladů spojených s léčením, třebaže vzniká podle § 449 odst. 3 obč. zák. přímo těm, kdo náklady vynaložili (tedy pečujícím), je součástí celkového nároku poškozeného na náhradu škody na zdraví vůči škůdci. Ústavní soud také výslovně vyloučil možnost uplatnění nároku formou opakujícího se plnění – renty. Ve vztahu k uvedeným zásadám nedošlo v průběhu tohoto řízení k žádnému judikatornímu posunu.

18. V rámci posuzování okolností pozdního uplatnění nároku soud prvního stupně konstatuje, že žalobce byl od narození zastoupen zákonnými zástupci a jimi zvolenou advokátkou [tituly před jménem] [jméno FO], že očekával mimosoudní vyřešení věci, že k advokátce následně ztratil důvěru a že po změně právního zastoupení byla podána žaloba. Z kontextu je patrné, že tuto skutečnost okresní soud hodnotí ve prospěch nemravnosti námitky promlčení. Odvolací soud takové hodnocení nesdílí. Je namístě přisvědčit žalované, že je zcela věcí žalobce (jeho zákonných zástupců), komu svěří právní zastoupení a případné pochybení zvoleného právního zástupce není jakkoli přičitatelné k tíži žalované. Případnými dřívějšími pochybeními [tituly před jménem] [jméno FO] ostatně nelze nikterak vysvětlit, že nárok byl žalobou ze dne [datum] uplatněn toliko v rozsahu 8 hodin denně po [částka] počínaje od [datum] formou renty do budoucna (v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. I. ÚS 46/12) a rozšířen zpětně za dobu od [datum] byl teprve [datum], [Anonymizováno], ačkoli objektivně žalobci nic nebránilo uplatnit jej v celém rozsahu nejpozději v žalobě, pokud by důvodem prodlení s podáním žaloby měla být nenaplněná důvěra v mimosoudní vyřešení věci [tituly před jménem] [jméno FO]. I v případě, že by žaloba od samého počátku zahrnovala náklady na výpomoc rodičů za celé období od [datum], by nárok nepochybně byl částečně dotčen námitkou promlčení, nicméně odvolací soud připouští možnost úvahy o zmařeném očekávání mimosoudního vyřešení věci na podkladě zápisu z jednání dne [datum], jehož předmětem, jak je shora uvedeno, byla zřejmě v širším smyslu i otázka rozsahu péče třetích osob o žalobce. Došlo-li však k rozšíření nároku zpětně až po třech a půl letech řízení, nelze nalézt mezi zápisem z jednání ze dne [datum] a pozdním uplatněním žádnou věcnou spojitost. To platí tím spíše, že se jednalo o náklady na výpomoc vynaložené před mnoha lety. Za popsané situace nelze než konstatovat, že okolnosti pozdního uplatnění nároku leží výhradně na straně žalobce. Z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne [datum] nadto vyplývá, že zástupce žalobce si byl opožděného uplatnění rozšířeného nároku od počátku vědom a zdůvodňoval jej časovým zaneprázdněním. Významná je i délka překročení promlčecí doby, která je v dané věci několikanásobná. O zneužití práva (vznést námitku promlčení) na úkor žalobce, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, podle odvolacího soudu za daných okolností nelze uvažovat.

19. Odvolací soud lidsky vnímá a ani v nejmenším nezpochybňuje tragickou a tíživou situaci žalobce, v níž se ocitl v důsledku [Anonymizováno] žalované [podezřelý výraz], charakter uplatňovaného nároku definovaný bezprecedentní a naprosto příkladnou péčí rodičů žalobce je však jen jednou z okolností posuzovaných v rámci otázky, zda se námitka promlčení příčí dobrým mravům. Sám o sobě charakter nároku, byť s veškerou emoční naléhavostí případu, k závěru o nemravnosti námitky promlčení postačovat nemůže. Na základě zhodnocení všech okolností odvolací soud dospěl k závěru, že korektivem dobrých mravů v dané věci nelze odůvodnit tak významný a mimořádný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva žalované uplatnit námitku promlčení, proto na rozdíl od soudu prvního stupně k promlčení přihlížel. Právním důsledkem legitimně vznesené námitky promlčení je, že v rozsahu promlčení se uplatněný nárok stal naturální obligací, která není soudně vynutitelná.

20. Vzhledem k dvouleté promlčecí lhůtě podle § 106 obč. zák. (za použití § 122 odst. 2 obč. zák., podle něhož konec lhůty určené podle let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž se lhůta počíná), jsou promlčením dotčeny nároky nově uplatněné 1. rozšířením žaloby za období od [datum] do [datum], tedy celá kapitalizovaná částka [částka] s příslušenstvím přiznaná výrokem I. rozsudku okresního soudu.

21. Částečně promlčený je i výrokem III. přiznaný rozšířený nárok uplatněný žalobcem [datum] v rozsahu dalších 8 hodin denně po [částka] od [datum] kapitalizovaný do [datum] částkou [částka], a to za období starší než dva roky před jeho uplatněním (od [datum] do [datum]). Za toto období představující [Anonymizováno] dní by nárok činil [částka] ([Anonymizováno]). Protože však zároveň totožný nárok za stejné období (původní žalobou uplatněný v rozsahu 8 hodin denně po [částka]) promlčen není, je nutno v zájmu spravedlivého řešení z částky [částka] odečíst pouze jednu polovinu státem vyplaceného příspěvku na péči za dané období od [datum] do [datum]. Doplňující zprávou [Anonymizováno] odvolací soud zjistil, že za měsíce [Anonymizováno] až [Anonymizováno] byl žalobci vyplácen příspěvek na péči měsíčně ve výši [částka], za měsíce [Anonymizováno] pak [částka] měsíčně. Poměrná část příspěvku za [Anonymizováno]) činí [částka], za [Anonymizováno]) pak [částka]. Výši promlčeného nároku [částka] proto odvolací soud stanovil jako rozdíl částky [částka] a částky [částka] představující jednu polovinu z úhrnu státem vyplaceného příspěvku na péči za posuzované období ([částka]). To znamená, že z částky [částka] s příslušenstvím přiznané výrokem III. rozsudku se promlčení týká částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, kterou je nutno odečíst od rozšířeného nároku kapitalizovaného částkou [částka] přiznaného se shodným příslušenstvím. Ve zbývajícím rozsahu, pokud jím byla žalobci přiznána částka [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, nárok promlčen není. [adresa] tak představuje jednak náklady na výpomoc v rozsahu 8 hodin denně po [částka] za dobu od [datum] do [datum] (po odečtení jedné poloviny státem vyplaceného příspěvku na péči za toto období), a dále náklady na výpomoc v rozsahu 16 hodin denně po [částka] za dobu od [datum] do [datum] (po odečtení vyplaceného příspěvku na péči v plné výši). Promlčeny nejsou ani nároky uplatněné za období pozdější, o kterých okresní soud rozhodl výroky IV. a V. rozsudku.

22. V důsledku odlišného právního posouzení otázky promlčení již pozbyla významu odvolací argumentace žalované vytýkající soudu prvního stupně nesprávné posouzení rozsahu přiznaných nákladů na výpomoc v [Anonymizováno] [Anonymizováno] letech života žalobce, neboť nárok za toto období mu z důvodů shora vyložených přiznat nelze. Námitce žalované zpochybňující rozsah nezbytné péče poskytované žalobci jeho rodiči v období od [datum] do [datum] odvolací soud nepřisvědčil. Dospěl-li soud prvního stupně k závěru, že zdravotní stav žalobce vyžaduje péči trvalou, v rozsahu 24 hodin denně 7 dní v týdnu, pak tento závěr včetně důvodů, které k němu soud prvního stupně vedly, zcela sdílí i soud odvolací, a v tomto rozsahu lze na odůvodnění napadeného rozsudku odkázat. Zjištění soudu prvního stupně o rozsahu zdravotních postižení žalobce a jeho plné a trvalé odkázanosti na péči jiné fyzické osoby, mající oporu v provedeném dokazování, jsou velmi podrobná a důkladná, jednotlivé důkazy spolu vzájemně korespondují, ať již jde o znalecký posudek [právnická osoba] [adresa], přiznání [Anonymizováno] stupně závislosti [Anonymizováno], svědecké výpovědi ošetřující neuroložky, osobní asistentky, a v neposlední řadě výpovědi rodičů žalobce. Jde-li o péči poskytovanou žalobci v nočních hodinách, neshledává odvolací soud rozpor ve výpovědích [tituly před jménem] [jméno FO] a rodičů žalobce. [tituly před jménem] [jméno FO] z pozice lékaře konstatovala, že žalobce musí být během spánku monitorován [Anonymizováno], zatímco rodiče žalobce detailně popsali způsob, jakým takový „monitoring“ spánku v praxi probíhá a jak postupují v případě, kdy vyvstane potřeba konkrétních ošetřovatelských úkonů, [Anonymizováno] a to i několikrát za noc. Jedná se o úkony intimní povahy, zároveň vzhledem [podezřelý výraz] žalobce značně namáhavé a vyčerpávající. Skutečnost, že žalobce není „[podezřelý výraz]“ tak nepředstavuje z hlediska poskytování noční péče žádný přínos, resp. její usnadnění. Byť lze připustit, že kromě případů, kdy rodiče musejí k žalobci vstávat několikrát za noc, nastanou i situace, kdy se žalobce v noci neprobudí a potřeba ošetřovatelských úkonů vzniknout nemusí, ale i v těchto případech, které nelze předvídat, musí být kdykoli připraveni potřebnou péči žalobci poskytnout, neboť se sám neobslouží. O tom, že tak rodiče žalobce s veškerou svědomitostí a obětavostí činí a že žalobce z této péče profituje, nemá odvolací soud důvod pochybovat. Podstatou monitoringu je tak pohotovostní režim měnící se dle okamžité potřeby v režim aktivní péče. Již z toho je zřejmé, že nezbytnost výpomoci (a nároky, které klade na osoby pečující) není, a to ani během spánku žalobce, jakkoli srovnatelná se situací rodičů [Anonymizováno] dítěte, a pochopitelně ani [Anonymizováno]. K časové korekci nákladů na výpomoc přiznaných soudem prvního stupně za dobu od [datum] do [datum] v rozsahu 16 hodin v pracovních dnech a v rozsahu 24 hodin ve dnech mimopracovních proto odvolací soud neshledal důvod. Vzhledem k takto posouzenému rozsahu nezbytné výpomoci a trvalému charakteru zdravotního postižení žalobce lze považovat (s uplatněním logického argumentu od většího k menšímu) za zcela opodstatněný nárok žalobce přiznaný soudem prvního stupně v rozsahu nižším (16 hodin denně za dobu od [datum] do [datum]). Jde-li o výši promlčením nedotčeného nároku náležejícího žalobci za dobu od [datum] do [datum], odkazuje odvolací soud v podrobnostech na odůvodnění napadeného rozsudku obsahující příslušné výpočty, jejichž nesprávnost žalovaná v odvolání nenamítala.

23. Z vyložených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadeném výroku I. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. tak, že se zamítá žaloba na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,50 % ročně od [datum] do zaplacení, v napadeném výroku III. jej změnil potud, že se zamítá žaloba na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,50 % ročně od [datum] do zaplacení, jinak jej v tomto výroku, pokud jím byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř., stejně jako v napadených výrocích IV. a V.

24. Vzhledem ke změně rozsudku rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudy obou stupňů, a to podle zásady poměrného úspěchu ve věci vyjádřené v § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť má za to, že v okolnostech posuzované věci není použití § 142 odst. 3 o. s. ř. případné. Neúspěch žalobce totiž nebyl odvislý ani od znaleckého posudku, ani od úvahy soudu o výši plnění, ale jeho důvodem bylo výlučně pozdní uplatnění nároku. Jelikož se posouzení otázky promlčení týká samotného základu věci, nikoli výše nároku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3287/2019), nelze dovodit, že by žalobce byl v základu nároku úspěšný. Bylo-li žalobci ze souhrnu jím požadovaného plnění [částka] přisouzeno [částka], vyplývá z toho jeho převažující procesní neúspěch v rozsahu 75,7 %, v důsledku kterého by měl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. hradit úspěšnější žalované poměrnou část účelně vynaložených nákladů v rozsahu 51,4 %. Odvolací soud však v okolnostech věci shledal důvody zvláštního zřetele hodné pro mimořádné odepření práva na náhradu nákladů řízení žalované za použití moderačního ust. § 150 o. s. ř. Nelze odhlédnout od toho, že příčinou vzniku nároku na výpomoc je fatální a nevratné zdravotní poškození žalobce [Anonymizováno], že k podání žaloby přispěl i její dlouhodobě nevstřícný, resp. odmítavý postoj, který ostatně zaujímala v průběhu celého řízení, že žalobce je ve všech směrech osobou zvláště zranitelnou a zcela odkázanou na pomoc blízkých, [Anonymizováno], [Anonymizováno]. Uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení žalobci by odvolací soud považoval za nepřiměřenou tvrdost. Je spravedlivé, aby si každý z účastníků nesl své náklady sám. Odvolací soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

25. Žalobce byl v řízení podle § 11 odst. 2 písm. d) zákona o soudních poplatcích osvobozen od soudních poplatků a v rozsahu přiznaného plnění poplatková povinnost přešla na žalovanou podle § 2 odst. 3 tohoto zákona. Odvolací soud proto uložil žalované povinnost zaplatit [adresa] soudní poplatek ve výši [částka] odpovídající 5 % ze součtu přiznaného plnění ve výši [částka], v zákonné lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).