12 Co 156/2025 - 510

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Chlostové a soudců JUDr. Michala Holuba a JUDr. Zuzany Hanákové, LL. M. ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] se sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] se sídlem [Adresa advokáta] o vypořádání společného jmění manželů k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15.října 2024, č.j. 10 C 206/2018-428, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. ledna 2025, č.j. 10 C 206/2018-442 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. ve věci samé potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. ve věci samé potvrzuje ve znění, že žalobkyně je povinna zaplatit dluh účastníků ze smlouvy uzavřené účastníky s [právnická osoba]., dne 15.4.2016, č. smlouvy č. [číslo] se zůstatkem ke dni 31.5.2025 1 505 504,66 Kč.

III. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III. ve věci samé zrušuje.

IV. Žalovanému se právo na vypořádací podíl nepřiznává.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] náklady řízení v částce 22 891,83 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovanému se vrací ze zaplacené zálohy částka 4 308,17 Kč, která mu po právní moci rozsudku bude vyplacena prostřednictvím účtárny Obvodního soudu pro [adresa].

VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně ze společného jmění manželů přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně bytová jednotka č. [číslo] o velikosti 3+1 v 1. nadzemním podlaží, vymezená v budově č.p. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] bytový dům, který stojí na parcele: [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, dům a pozemky zapsány na LV č. [číslo] včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 7560/903056 na společných částech budovy č.p. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a pozemků p.č. [číslo], p.č. [číslo], p.č. [číslo], p.č. [číslo], vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa] (výrok I.), přikázal žalobkyni do výlučného vlastnictví k úhradě dluh ze smlouvy č. [číslo] uzavřené s [právnická osoba]. (výrok II.), přikázal žalobkyni do výlučného vlastnictví k úhradě dluh ze smlouvy č. [číslo] uzavřené s [právnická osoba]. (výrok III.), vrátil žalobkyni ze zaplacené zálohy na znalecký posudek částka 19 000 Kč prostřednictvím účtárny Obvodního soudu pro [adresa] (výrok IV.), uložil žalovanému povinnost zaplatit na nákladech státu na účet Obvodního soudu pro [adresa] 283,66 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.) a zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 441 707,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně (výrok VI.). Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 6. ledna 2025, č.j. [spisová značka], pak soud I. stupně zamítl návrh žalovaného ze dne 27.12.2024 na doplnění tohoto rozsudku Obvodního soudu pro [adresa], když žalovaný jej podal s odůvodněním, že v závěrečném návrhu žalovaný požadoval dorovnání vypořádacího podílu žalobkyní žalovanému, ale soud o tomto návrhu nerozhodl.

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vypořádaní společného jmění manželů (dále jen „SJM“) s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne [datum] před Úřadem městské části [adresa] manželství, které bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č.j.[spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum]. Ke dni podání žaloby se účastníci na vypořádání SJM nedohodli. Žalobkyně požadovala vypořádat za trvání manželství do SJM účastníků kupní smlouvou nabytou bytovou jednotku č. [číslo] o velikosti 3+1 v 1. nadzemním podlaží, vymezenou v budově č.p. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] bytový dům, který stojí na parcele: [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, dům a pozemky zapsány na LV č. [číslo] včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 7560/903056 na společných částech budovy č.p. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a pozemcích parc. č. [číslo], parc. č. [číslo], p.č. [číslo], parc. č. [číslo], vše v katastrálním území[Anonymizováno][adresa], obec [adresa] (dále též jen „předmětná nemovitost“) s tím, že její koupě byla financována prostřednictvím úvěru na základě úvěrové smlouvy ze dne 14. 5. 2016 č. [číslo] u [právnická osoba]., jejímiž účastníci byli žalobkyně a žalovaný, úvěr byl sjednán na částku 2 340 000 Kč. Žalobkyně se výlučně ze svého podílela od dubna 2018 do září 2024 na splácení úvěru celkem 40 splátkami na jistinu a smluvní úroky v souhrnné výši 782 720 Kč, přičemž nesplacená výše dluhu z úvěrové smlouvy činila ke dni 30. 9. 2024 částku 1 556 372 Kč, výlučně ze svého uhradila na dani a předmětné nemovitosti roční platby daně v souhrnné výši 7 208 Kč, na pojištění předmětné nemovitosti roční platby pojistného v souhrnné výši 19 773 Kč. Žalovaný za manželství uzavíral svým jménem a na svůj účet bez vědomí žalobkyně různé finanční půjčky s vědomím toho, že mají náležet do SJM a půjčky přestal splácet od července 2016. Žalobkyně na dluhy žalovaného, které se později transformovaly do exekučních řízení týkajících se předmětné nemovitosti (a ve dvou případech včetně stanovení data dražby), výlučně ze svého uhradila do září 2024 pohledávky na jistinách, příslušenství, nákladech nalézacího řízení a exekučních nákladech v souhrnné výši 663 118,31 Kč, když šlo o exekuční řízení vedená pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka], pročež předmětná nemovitost zůstala i nadále ve vlastnictví účastníků a nebyla prodána pod cenou. Za žalovaného výlučně ze svého uhradila dluh žalovaného na pojištění auta ([právnická osoba]) ve výši 5 984 Kč, uhradila na úvěr sjednaný žalovaným dle smlouvy o úvěru [název] půjčka č. [číslo] ze dne 17. 4. 2014 původnímu věřiteli [právnická osoba]. v měsíčních splátkách celkem 39 000 Kč a dne 12. 8. 2024 právnímu nástupci věřitele, společnosti [právnická osoba]., dle rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 27.3.2024, č.j. [spisová značka], na jistině dluhu částku 171 980,23 Kč, když na dluh zbývá k úhradě celé příslušenství pohledávky – smluvní úroky, úroky z prodlení a náklady nalézacího řízení v souhrnné výši přibližně 410 000 – 430 000 Kč. Celkem uhradila za oba účastníky v období 2018–2024 na hypoteční úvěr a dluhy způsobené žalovaným souhrnně částku 1 689 783,54 Kč, tj. v průměru 20.200 Kč měsíčně. Nadto musí hradit náklady na bydlení, provoz domácnosti, obživu a potřeby své a potřeby dvou dětí nezl. [jméno FO] a nezl. [jméno FO], kteří byli rozsudkem Obvodního soudu pro[Anonymizováno][adresa] č.j. [spisová značka] svěřeni do péče žalobkyně. Musela si vzít i půjčku na zaplacení některých exekucí proti žalovanému, kterou bude přibližně 10 let splácet. S dětmi žije na hranici uspokojování nejzákladnější minimálních potřeb, co do obživy, ošacení a potřeb na školu, studium dětí. Žalovaný se na splácení dluhů nijak nepodílel, když se žalobkyní od ledna 2017 nežije, byl [orgán] vykázán z bytu z důvodu trestního jednání, za které by odsouzen Obvodním soudem pro [adresa] pro přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c) tr. zákoníku, když rozsudek byl vyhlášen dne 18. 10. 2018, sp. zn. [spisová značka], a byl potvrzen Městským soudem v [adresa] ze dne 28. 2. 2019 č.j. [spisová značka]. Navrhla z aktiv SJM přikázat do jejího výlučného vlastnictví předmětné nemovitosti a vybavení její domácnosti v předmětné bytové jednotce podle soupisu movitých věcí provedeného exekutorem v exekuční věci sp. zn. [spisová značka] v hodnotě 11 408 Kč, z pasiv SJM do jejího výlučného vlastnictví dluh z úvěrové smlouvy ze dne 15.4.2016, číslo smlouvy [číslo] uzavřené s [právnická osoba]., polovinu dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [název] půjčka č. [číslo] uzavřené s [právnická osoba]. dne 17.4.2014 , resp. polovinu povinnosti uložené rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 27.3.2024, sp.zn. [spisová značka], z pasiv SJM do výlučného vlastnictví žalovaného polovinu dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, [název] půjčka č. [číslo] uzavřené s [právnická osoba]. dne 17.4.2014, resp. polovinu povinnosti uložené rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 27.3.2024, sp.zn. [spisová značka] s tím, že velikost vypořádacího podílu resp. výši dorovnání na vypořádací podíl žalovaného ponechala na úvaze soudu.

3. Žalovaný požadoval též vypořádat předmětnou nemovitost včetně jejího vybavení jako aktivum SJM (v hodnotě stanovené znaleckým posudkem), pokud jde o pasiva SJM, tvrdil, že do pasiv SJM patří vedle pohledávek z financujícího úvěru a půjčky od [právnická osoba]. rovněž pohledávky ze spotřebitelské půjčky [právnická osoba]. a několika půjček od bratra žalovaného, které byly použity pro domácnost účastníků. Nesporoval tvrzení žalobkyně o datech a výši úhrad povedených žalobkyní na splácení financujícího úvěru, půjčky od [právnická osoba], dluhů v souvislosti s exekučními řízeními vedenými pod č.j. [spisová značka], č.j. [spisová značka], č.j. [spisová značka], č.j. [spisová značka], č.j. [spisová značka], č.j. [spisová značka] a dluhu na pojištění auta ([právnická osoba]) s tím, že se na splácení těchto dluhů nijak nepodílel. Pro případ, že předmětná nemovitost bude přikázána ze SJM do výlučného vlastnictví žalobkyně, žalovaný požadoval, aby do výlučného vlastnictví žalobkyně byly přikázány též zbývající dluhy z financujícího úvěru, půjčky od [právnická osoba]. půjčky od [právnická osoba]. a do jeho výlučného vlastnictví požadoval přikázat dluh ze dvou půjček poskytnutých bratrem žalovaného a požadoval dorovnání vypořádacího podílu.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu (podrobně uvedeného v napadeném rozhodnutí), že účastníci uzavřeli dne [datum] před Úřadem městské části [adresa] manželství, které bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum]. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 19. 7. 2017, č. j. [spisová značka], děti účastníků tehdy nezletilý syn účastníků [jméno FO] a nezletilá dcera účastníků [jméno FO] byly svěřeny do péče žalobkyně.

5. Žalobkyně a žalovaný jsou v katastru nemovitosti zapsání jako vlastníci (v SJM) bytové jednotky č. [číslo] o velikosti 3+1 v 1. nadzemním podlaží, vymezenou v budově č.p. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] bytový dům, který stojí na parcele: [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, dům a pozemky zapsány na LV č. [číslo] včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 7560/903056 na společných částech budovy č.p. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a pozemcích p.č. [číslo], p.č. [číslo], p.č. [číslo], p.č. [číslo], vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa] (dále též jen „ předmětná nemovitost a předmětná bytová jednotka“), na základě kupní smlouvy ze dne 13. 5. 2013 s právnímu účinky vkladu ke dni 20. 5. 2013, přičemž ke dni 30. 6. 2020 je předmětná bytová jednotka mimo jiné zatížena smluvním zástavním právem pro pohledávky do výše 2 808 000 Kč vzniklé do 20. 11. 2044, a to ve prospěch [právnická osoba]. na základě smlouvy o zřízení zástavního práva č. [číslo] ze dne 15. 4. 2016 s právnímu účinky zápisu k 3. 5. 2016, s tím, že k 30. 6. 2019 jsou ve vztahu k předmětné bytové jednotce a ve vztahu k žalovanému jako povinnému formu záznamu zapsány exekuce vedené pod sp. zn. [spisová značka] (exekuční příkaz k prodeji nemovitosti s nařízením dražebního jednání), [spisová značka] (exekuční příkaz k prodeji nemovitosti), [spisová značka] (exekuční příkaz k prodeji nemovitosti), [spisová značka] (exekuční příkaz k prodeji nemovitosti) a sp.zn. [spisová značka] (exekuční příkaz k prodeji nemovitosti).

6. Exekuce sp.zn. [spisová značka] je vedena ve věci oprávněné [právnická osoba] proti žalovanému jako povinnému k uspokojení pohledávky ve výši 22 500 Kč s příslušenstvím, nákladů nalézacího řízení a nákladů exekuce, když exekučním titulem je pravomocný a vykonatelný rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 11. 5. 2020, č. j. [spisová značka]. Exekuce sp.zn. [spisová značka] je vedena ve věci oprávněné [právnická osoba]. proti žalovanému jako povinnému k uspokojení pohledávky ve výši [částka] s příslušenstvím, nákladů nalézacího řízení a nákladů exekuce, když exekučním titulem je pravomocný a vykonatelný elektronický platební rozkaz č. j. [číslo] vydaný Obvodním soudem pro [adresa] dne 20. 2. 2018. Exekuce sp.zn. [spisová značka] je vedena ve věci oprávněné [právnická osoba]. proti žalovanému jako povinnému k uspokojení pohledávky ve výši 73 027,03 Kč s příslušenstvím, nákladů nalézacího řízení a nákladů exekuce, když exekučním titulem je pravomocný a vykonatelný rozsudek č. j. [spisová značka] vydaný Obvodním soudem pro [adresa] dne 8. 3. 2018. Exekuce sp.zn. [spisová značka] je vedena ve věci oprávněné [právnická osoba]. proti žalovanému jako povinnému k uspokojení pohledávky ve výši 95 978,47 Kč s příslušenstvím, nákladů nalézacího řízení a nákladů exekuce, když exekučním titulem je pravomocný a vykonatelný rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 23. 10. 2017, č. j. [spisová značka]. Exekuce sp.zn. [spisová značka] je vedena ve věci oprávněné [právnická osoba]. proti žalovanému jako povinnému k uspokojení pohledávky ve výši 68 426,61 Kč s příslušenstvím, nákladů nalézacího řízení a nákladů exekuce, když exekučním titulem je pravomocný a vykonatelný rozsudek č. j. [spisová značka], vydaný Obvodním soudem pro [adresa] dne 8. 3. 2018.

7. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 18.10.2018, sp. zn. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 28. 2. 2019, byl žalovaný uznán vinným z toho, že dne 9.1.2017 v době okolo 01:00 hodiny v místě trvalého bydliště na adrese [adresa], v bytě č. [číslo] v kuchyni předmětného bytu po předchozí slovní rozepři vzal do ruky keramický kuchyňský nůž o délce čepele 19 cm a se slovy „já tě zabiju“ šel směrem ke svému nezletilému synovi [jméno FO], nar. [datum], který na to reagoval tak, že obviněného uchopil za ruku, ve které měl obviněný po celou dobu kuchyňský nůž, přičemž se současně snažil stlačit trup otce k zemi, přičemž v tento okamžik vstoupila do kuchyně manželka obviněného, poškozená [Jméno žalobkyně], nar. [Datum narození žalobkyně], načež obviněný vyběhl za poškozenou [Jméno žalobkyně] do předsíně a zakřičel na ni „já tě zabiju“, tedy jinému vyhrožoval usmrcením takovým způsobem, že to mohlo vzbudit důvodnou obavu, a tohoto jednání se dopustil vůči dítěti a se zbraní, čímž spáchal přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku.

8. Účastníci financovali nákup nemovitosti z úvěrové smlouvy s [právnická osoba]. č. [číslo] ze dne 15. 4. 2016 původně dohodnuto 276 pravidelnými měsíčními splátkami po 10 349,17 Kč. Žalovaný se na splácení tohoto úvěru po rozvodu manželství nepodílel. Hodnota předmětné nemovitosti činila ke dni 14. 3. 2024 částku 5 850 000 Kč. K dohodě o vypořádání SJM mezi nimi nedošlo.

9. Za dobu po rozvodu manželství žalobkyně zaplatila: z úvěru na zakoupení nemovitosti částku 772 587 Kč a zbývá uhradit 1 566 505 Kč, daň z nemovitosti v souhrnné výši 7 208 Kč, pojistné z nemovitosti v souhrnné výši 19 773 Kč, výše uvedené exekuce v souhrnné výši 663 118 Kč, dluh z úvěrové smlouvy [název] půjčka ve výši 210 980,23 Kč, když zbývá ještě uhradit 409 000 Kč a dlužné pojištění auta ve výši 5 984 Kč. Na žádné z těchto úhrad se žalovaný nepodílel a o jejich splacení se vůbec nezajímal. Žalobkyně však neprokázala, že by o těchto půjčkách a dluzích nevěděla, proto spadají do vypořádání SJM. Žalobkyně musela shora uvedené dluhy vyrovnávat z příjmů z několika zaměstnání, to vše při nutnosti hradit též náklady na bydlení, provoz domácnosti, obživu a potřeby své a potřeby dvou dětí.

10. Dne 1. 6. 2017 [právnická osoba]. upomínala žalovaného o zaplacení dlužného pojistného ve výši celkem 3 042 Kč k pojistce č. [číslo].

11. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 27. 3. 2024, č.j. [spisová značka], byla žalovanému uložena povinnost zaplatit společnosti [právnická osoba]. částku 171 980,23 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru [název] č. [číslo] poskytnutého žalovanému právním předchůdcem – společností [právnická osoba].

12. Soud I. stupně poté aplikoval ust. § 708, § 709, § 740, § 741 a § 742 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“ 13. Za trvání manželství nabyli účastníci do SJM pouze nemovitost specifikovanou ve výroku I. napadeného rozsudku. Dále soud I. stupně zjistil, že do SJM patří a účastníky bylo požadováno vypořádat z aktiv předmětnou nemovitost, z pasiv dluh ze smlouvy č. [číslo] uzavřené s [právnická osoba]. a dluh ze smlouvy č. [číslo] uzavřené s [právnická osoba].

14. Po provedeném dokazování dovodil, že součástí SJM účastníků nejsou žalobkyní tvrzená aktiva v podobě vybavení domácnosti předmětné bytové jednotky a ani další žalovaným tvrzená pasiva.

15. Dále soud I. stupně zjistil, že do SJM patří a účastníky bylo požadováno vypořádat z aktiv předmětnou nemovitost, z pasiv dluh ze smlouvy č. [číslo] uzavřené s [právnická osoba]. a dluh ze smlouvy č. [číslo] uzavřené s [právnická osoba].

16. U předmětné nemovitosti přihlédl k v řízení prokázané skutečnosti, že žalobkyně udělala doslova vše pro to, aby předmětná nemovitost nebyla v důsledku exekucí prodána, čemuž zabránila svým aktivním přístupem, jednáním s věřiteli, svojí prací a splácením dluhů, jejichž vznik jí vůbec nelze přičítat, a že předmětná nemovitost je domovem jejím i jejích dětí. Proto ji přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně.

17. U dluhů ze smluv č. [číslo] uzavřené s [právnická osoba]. a ze smlouvy č. [číslo] uzavřené s [právnická osoba]. přihlédl k tomu, že žalovaný se vůbec nepřičinil o to, aby předmětná nemovitost zůstala v SJM zachována, sám přiznal, že na úhradě dluhů, které ohrožovaly existenci vlastnictví účastníků k ní, se nijak nepodílel a v řízení nevyšlo najevo, že by se jeho přístup k těmto pasivům měl změnit. Žalobkyně na druhé straně pak zejména tím, jak zbavila předmětnou nemovitost rizika prodeje v důsledku exekučních dluhů, prokázala schopnost pasiva SJM v budoucnu vyrovnat. Proto soud, i s ohledem na skutečnost, že v důsledku přístupu žalovaného k pasivům SJM nebylo možno vyloučit vznik dalších dluhů ve vztahu k předmětné nemovitosti, přikázal výrokem II. rozsudku dluh ze smlouvy č. [číslo] uzavřené s [právnická osoba]. a výrokem III. rozsudku dluh ze smlouvy č. [číslo] uzavřené s [právnická osoba]. do výlučného vlastnictví žalobkyně.

18. Aktiva vypořádávaného SJM tvoří hodnota předmětné nemovitosti ve výši 5 850 000 Kč, pasiva pak tvoří dluh ze smlouvy č. [číslo] uzavřené s [právnická osoba]. a dluh ze smlouvy č. [číslo] uzavřené s [právnická osoba]. ve výši celkem 1 974 505 Kč. Rozdíl mezi aktivy a pasivy činí 3 875 495 Kč, polovina z toho činí 1 937 748 Kč, což by při rovnosti podílů odpovídalo výši dorovnání podílu pro žalovaného.

19. Vzhledem k tomu, že žalovaný ve vztahu ke svému nezletilému dítěti spáchal trestný čin s nožem v ruce, dopustil se na dítěti i žalobkyni domácího násilí, nijak se nepodílel na splácení dluhů váznoucích na předmětné nemovitosti, když v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně o nich nevěděla. Jen sama žalobkyně udělala doslova vše pro to, aby předmětná nemovitost nebyla v důsledku exekucí prodána, čemuž zabránila svým aktivním přístupem, jednáním s věřiteli, svoji prací a splácením dluhů, jejichž vznik jí nelze vůbec přičítat, a že předmětná nemovitost je domovem jejím i jejích dětí, má schopnost pasiva SJM v budoucnu vyrovnat. Proto soud stanovil disparitu vypořádacích podílů na 100:0 ve prospěch žalobkyně, z čehož vyplývá, že zde není žádné hodnoty na dorovnání vypořádacího podílu žalovanému.

20. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky odůvodnil ust. § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, a žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení.

21. Výroky o nákladech státu pak odůvodnil ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. s tím, že žalobkyně byla procesně úspěšná.

22. Žalovaný proti tomuto rozhodnutí podal včasné odvolání z důvodů § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o.s.ř. s tím, že soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo jím označeným důkazům, řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, - soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

23. Žalovaný v závěrečném návrhu ze dne 23.9.2024 v žalobním petitu (bod 2) navrhoval, aby soud přikázal bytovou jednotku s příslušenstvím do výlučného vlastnictví žalobkyně za předpokladu, že žalobkyně uhradí na vypořádacím podílu částku 1 283 972 Kč.

24. Podle ustanovení § 153 odst. 2 o.s.ř. soud může překročit návrhy účastníků řízení a přisoudit něco jiného, či více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. V dané věci není sporu mezi účastníky o tom, že žalovaný má nárok na vypořádací podíl ve výši poloviny vypořádávaného jmění. Spor bylo jen to, co patří do společného jmění manželů a jaký je rozdíl mezi aktivy a pasivy, z rozdílu pak náleží polovina na vypořádacím podílu žalobci. Na tom se shodli oba účastníci řízení.

25. Žalovaný byl rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 18.10.2018, sp. zn. [spisová značka], ve spojení s usnesením městského soudu v [adresa].2.2019, sp.zn. [spisová značka] odsouzen za přečin nebezpečné vyhrožování dle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 18 měsíců a uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu škody 50 000 Kč, přičemž skutek se stal 9.1.2017 a žalovaný byl z bytu [orgán] vykázán. Podle čl. 39 Listiny základních práv a svobod, jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit. Podle § 12 tr. zákoníku platí: 1) jen trestní zákon vymezuje trestné činy a stanoví trestní sankce, které lze za jejich spáchání uložit, 2) trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.

26. Domácí násilí dle § 751 odst. 1 obč. zák. se musí vyznačovat určitou trvalostí a sankce „omezení, případně vyloučení práva manžela v domě nebo v bytě bydlet“ je uvedena v § 752 obč. zák. Ojedinělý exces žalovaného dne 9.1.2017, který neměl znaky trvalosti, ale měl znaky přečinu nebezpečného vyhrožování, nelze po právní stránce považovat za „domácí násilí“ ve smyslu § 751 obč. zák. a je na místě ho hodnotit jako trestný čin, za který byl žalovaný odsouzen a ve zkušební době se osvědčil a splnil podmínky pro zahlazení odsouzení. Uvedený skutek, za který byl žalovaný odsouzen a potrestán, nemůže být důvodem pro užití disparity vypořádacích podílů, když ve svém důsledku by nepřiznání vypořádacího podílu žalovanému by znamenalo další sankci, což je v rozporu s čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Při zdůvodnění nepřiznání vypořádacího podílu žalovanému nepostačuje převzít identické argumenty, jimiž soudy dříve zdůvodnily uložení trestu odnětí svobody. Pokud by k tomu, došlo, jednalo by se nepropustné porušení zákazu dvojího přičítání což odporuje principu „NE BIS IN IDEM“ obsaženém v čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod 27. V daném případě měl soud možnost nejdříve rozhodnout o shodném návrhu účastníků řízení, a to, že předmětná bytová jednotka s příslušenstvím se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobkyně a dluh ze smlouvy č-[číslo] uzavřené s [právnická osoba]. se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobkyně. Tím b bylo zabráněno, aby nemovitost byla zatížena exekucemi, kde povinnost není součástí společného jmění manželů. Následně soud mohl vyhodnotit aktiva a pasiva vypořádávaného SJM, vypočítat rozdíl, přerušit řízení a dát účastníkům prostor za účelem uzavření smíru v části týkající se vypořádacího podílu pro žalovaného, když obě strany prohlásily, že žalovaný má nárok na vypořádací podíl.

28. Podle § 99 odst. 1 věta první a druhá před středníkem o.s.ř., připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Soud usiluje o smír mezi účastníky. Tuto povinnost soud nesplnil a řízení zatížil vadou. Tato povinnost soudu vyplývá i z ustanovení § 100 odst. 1 o.s.ř. a smírné vyřešení věci má přednost před soudním rozhodnutím. Ke smírnému vyřešení sporu mohlo reálně dojít, což lze doložit přípisem právní zástupkyně žalobkyně ze dne 17.6.2024, v němž žalobkyně nabízí žalobci dvě varianty.

29. Žalovaný k tomu návrhu smírnému vyřešení sporu reagoval mailem dne 18.6.2024 (viz přílohy) s tím, že navrhl, aby žalobkyně vyplatila žalovanému částku 800 000 Kč do 10 dnů od právní moci rozsudku a částku 200 000 Kč ve 12měsíčních splátkách pod hrozbu ztráty výhod splátek s tím, že žalobkyně převezme na sebe všechny dluhy včetně pohledávky [právnická osoba]., resp. [právnická osoba] (600 000 kč), a to vyjma pohledávky bratra (423 000 Kč) žalovaného. Žalobkyně k tomuto návrhu nijak nereagovala.

30. Soud rozhodl nesprávně, když žalovanému nepřiznal nárok na vypořádací podíl, jehož vyplacením žalovaný podmiňoval přikázání bytové jednotky s příslušenstvím do výlučného vlastnictví žalobkyně.

31. K výroku pod bodem IV. napadeného rozsudku soud rozhodl nesprávně neboť ve věci byly vypracovány čtyři znalecké posudky Soud rozhodoval ve věci dne 15.10.2024 na základě 7 měsíců starého posudku, každým dalším posudkem by se zjevně měla hodnota nemovitosti navyšovat, je tedy na místě, aby žalobkyně nesla náklady na vypracování posudku, který byl revidován a navýšen dalším posudkem.

32. Výrok V. napadeného rozsudku neobsahuje číslo účtu, variabilní symbol a částka představuje rozdíl mezi celkovou výší znalečného za čtyři posudky, tj. součet 83 783,66 Kč a složenou zálohou 46 200 Kč. Přiznat účastníku řízení k úhradě znalečné je možné za znalecký posudek, který slouží jako podklad pro vydání rozhodnutí. Pokud jde o zbývající posudky, které jsou pro posouzení věci irelevantní, soud měl dle § 148 odst. 2 o.s.ř. tuto povinnost uložit samotným znalcům.

33. K výroku VI. soud I. stupně pod bodem 122. odůvodnění napadeného rozsudku poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 10.1.2024, sp. zn. III. ÚS 2148/23, a stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 13.9.2023, sp. zn. Pl. ÚS. - st.59/23. Do té do by bylo zavedenou praxi, že v řízení o vypořádání SJM žádný z účastníků řízení neměl právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně podala žalobu dne 26.11.2018 a v průběhu řízení došlo ke změně judikatury. Ústavní soud opakovaně judikoval nepřípustnost retroaktivity zákonného práva stejně jako nepřípustnost retroaktivity změny soudní judikatury, pro předvídatelnost soudního rozhodnutí, ochranu důvěry v právo a hodnotu právní jistoty.

34. Soud přehlížel, že žalovaný předmětnou nemovitost od ledna 2017 neužívá, užívá jí žalobkyně, přestože žalovaný je spoluvlastníkem nemovitosti. Výše nájemného v dané lokalitě se pohybuje vysoko nad částkou 20 000 Kč měsíčně. Žalovaný po žalobkyni požaduje uhradit polovinu nájemného za období od 1.1.2017 do 31.12.2024, tedy za období 8 let, která odpovídá částce 960 000 Kč a tuto částku žalobkyni započítává.

35. Žalobkyně by musela splácet polovinu dluhu u [právnická osoba]. a žalovaný by splácel druhou polovinu dluhu z nájemného a z přebytku by hradil exekuce. Lze vycházet z toho, že každá splátka hypotečního úvěru realizovaná žalobkyní ve výši 10 133 Kč, je v podstatě z druhé poloviny platbou žalovaného prostřednictvím žalobkyně, když žalobkyně dluží žalobci na nájemném, které žalobce započítávána platby dluhu. Z bodu 99 odůvodnění rozsudku je zřejmé, že dluh na hypotečním úvěru soud vypočítal ke dni 20.8.2024. Do konce roku 2024 bylo na hypoteční úvěr splaceno dalších 40 5312 (10 133 Kč x4) a zbývá uhradit 1 525 9763 Kč. Z hypotečního úvěru do prosince 2024 bylo splaceno 813 119 Kč, přičemž polovinu z této částky 406 559,50 Kč zaplatila žalobkyně za svoji osobu a druhou polovinu, tedy částku 406 559,50 Kč zaplatil žalovaný prostřednictvím žalobkyně (zápočet na nájemném). Z nájemného vyčísleného žalovaným částkou 960 000 Kč po odečtení částky 406 559,50 Kč zůstává částka 556 450,50 Kč. Součet pasiv splacených a nesplaceným v SJM je v částce 1 283 098,23 Kč s tím, že na každého účastníka připadá polovina v částce 641 549,11 Kč (s výjimkou hypotečního úvěru). Po odečtení zůstatku nájemného ve výši 553 450,50 Kč z částky 641 549,11 Kč připadá na žalovaného částka 88 098,61 Kč, přičemž tato částka by byla zaplacena z nájemného za 18 měsíců, tj. v červnu 2026 a dluh na hypotečním úvěru by byl ponížen o 182 394 Kč na částku 1 343 579 Kč, bude splacena. Žalovaný uvažuje tak, že rozdíl mezi aktivy 5 850 000 a pasivy 1 343 579 Kč bude za 18 měsíců činit 4 506 421 Kč, z čehož polovina ve výši 2 253 210,50 Kč by měla odpovídat vyrovnávacímu podílu pro žalovaného za předpokladu, že cena nemovitosti 5 850 000 Kč (oceněné v březnu 2024) zůstane stejná, což je s ohledem na růst cen nemovitostí nepravděpodobné. Aktuálně k datu 31.12.2024, pokud stále trvá zůstatek na dluhu v částce 409 000 Kč ve prospěch [právnická osoba]., činí pasiva SJM částku 1 934 773 Kč a aktiva 5 850 000 Kč. Rozdíl činí částku 3 915 027 Kč a žalovaný má za to, že mu náleží jedna polovina z této částky ve výši 1 957 513,50 Kč jako podíl ze SJM, který bude ke dni rozhodnutí odvolacího soudu vyšší.

36. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že ze společného jmění manželů se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobkyně bytová jednotka č.[číslo] o velikosti 3+1 v 1. nadzemním podlaží, vymezená v budově č.p. [číslo],[číslo],[číslo],[číslo] bytový dům, který stojí na parcele :[číslo] zastavěná plocha a nádvoří, [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, dům a pozemky zapsány na LV č. [číslo] včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 7560/903056 na společných částech budovy č.p. [číslo],[číslo],[číslo],[číslo] a pozemků č.p. [číslo], č.p.[číslo], č.p. [číslo], č.p. [číslo], vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa].

37. Žalobkyni se přikazuje do výučného vlastnictví k úhradě dluh ze smlouvy č. [číslo] uzavřené dne 15.4.2024 s [právnická osoba]., IČ: [IČO].

38. Žalobkyni se přikazuje do výlučného vlastnictví k úhradě dluh z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 27.3.2024, č.j. [spisová značka].

39. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalovanému vyrovnávací podíl ve výši 1 957 513,50 Kč.

40. K nemovitosti specifikované ve výroku I. se zřizuje zástavní právo pro pohledávku žalovaného ve výši 1 957 513,50 Kč uvedenou ve výroku IV.

41. Žalobkyni se nevrací ze zaplacené zálohy na znalecký posudek částka 19 000 Kč.

42. Žalovanému se vrací ze zaplacené zálohy na znalecké posudky částka 20 986,02 Kč prostřednictvím účtárny Obvodního soudu pro [adresa].

43. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalovanému na nákladech nalézacího a odvolacího řízení částku, která bude stanovena soudem k rukám právního zástupce žalovaného.

44. Žalobkyně se vyjádřila tak, že navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného s tím, že pravidelně platí splátky hypotečního úvěru za koupi bytu á 10 333 Kč měsíčně a od září 2024 do května 2025 zaplatila dalších devět splátek, celkem 92 997 Kč. Výše dluhu z úvěrové smlouvy ke dni 31.5.2025 činí 1 505 504,66 Kč.

45. Žalobkyně zaplatila daň z nemovitosti ve výši 1 628 Kč za rok 2024 a ve výši 2 198 Kč za rok 2025 a pojištění nemovitosti (bytové jednotky) ve výši 4 137 Kč za rok 2025. Žalobkyně doplatila v exekučním řízení [spisová značka] náklady nalézacího a exekučního řízení ve výši 97 707,50 Kč a Exekutorský úřad potvrdil dne 18.12.2024 ukončení exekuce.

46. Od zániku manželství od dubna 2018 do května 2025 zaplatila tak 6 exekučních řízení 663 118,43 Kč, 26 splátek na půjčku [právnická osoba]. 39 000 Kč, exekuci [právnická osoba] platba (dluh a úroky) 171 980,23 Kč, exekuce [právnická osoba] platba (dluh a úroky) 409 590,87 Kč, exekuce [právnická osoba] – platba (náklady řízení) 97 707,50 Kč, 85 splátek na hypoteční úvěr (byt) 863 784 Kč, dluh, pojištění [právnická osoba] 5 984 Kč, daň z nemovitosti 9 406 Kč, pojištění nemovitosti 23 831 Kč, celkem 2 284 403,03 Kč.

47. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

48. Odvolací soud doplnil dokazování a zjistil, že exekuce proti žalovanému k uspokojení pohledávky [právnická osoba]. podle rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 27.3.2024, sp.zn. [spisová značka], byla skončena vymožením pohledávky i s příslušenstvím v celkové částce 679 278,60 Kč (viz oznámení ze dne 18.12.2024, č.j. [spisová značka]), když byla dlužná částka doplacena žalobkyní (viz potvrzení o platbě z účtu žalobkyně dne 12.8.2024, 30.10.2024 a 15.11.2024). Žalobkyně stále splácí hypotéku na předmětnou nemovitost (viz potvrzení o platbě z účtu žalobkyně z 20.9.2024, 20.10.2024, 20.11.2024, 20.12.2024, 20.1.2025, 20.2.2025, 20.3.2025, 20.4.2025 a ze dne 20.5.2025). Výše dluhu účastníků ze smlouvy uzavřené účastníky s [právnická osoba]., dne 15.4.2016, č. smlouvy č. [číslo] ke dni 31.5.2025 činí 1 505 504,66 Kč (viz potvrzení banky ze dne 2.6.2025).

49. Skutkový stav, jak byl soudem prvního stupně zjištěn, odpovídá výsledkům provedeného dokazování a nebylo třeba dokazování opakovat postupem podle § 213 o. s. ř. Rozsudek soudu prvního stupně má náležitosti předepsané občanským soudním řádem, přičemž soud prvního stupně stručně a jasně vyložil, z jakých důkazů čerpal jednotlivá skutkových zjištění, podrobně vysvětlil, jak věc posoudil po právní stránce a jeho rozhodnutí je přezkoumatelné. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neboť rozhodné skutečnosti byly zjištěny procesně správným způsobem a v dostatečném rozsahu.

50. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud I. stupně pak také podle odpovídající hmotněprávní úpravy.

51. Soud I. stupně především správně posoudil pravomoc českého soudu podle smlouvy o právní pomoci v občanských věcech uzavřené mezi Českou republikou a Ukrajinskou republikou (Kyjev 28.5.2001), která je uveřejněna ve Sbírce mezinárodních smluv jako sdělení [právnická osoba] č. 123/2002 Sb. m. s. a článku 2 bodu 2 a čl. 50 nařízení Rady Evropské unie č. 44/2001, když shledal mezinárodní pravomoc českých soudů a místní příslušnost soudu I. stupně a nutnost aplikace hmotného práva České republiky upravující vypořádání SJM, tedy zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

52. Jak již uvedl soud I. stupně podle ust. § 709 odst. 1 o. z. součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech ,d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.

53. Podle ust. § 709 odst. 2 o. z. součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů.

54. Podle ust. § 709 odst. 3 o. z. součástí společného jmění je také podíl manžela v obchodní společnosti nebo družstvu, stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva. To neplatí, pokud jeden z manželů nabyl podíl způsobem zakládajícím podle odstavce 1 jeho výlučné vlastnictví. Nabytí podílu nezakládá účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev.

55. Podle § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

56. Podle § 741 o. z. nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.

57. Podle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

58. Podle ust. § 742 odst. 2 o. z. hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

59. K odvolacím námitkám žalovaného je nutno především zdůraznit, že (jak již uvedl soud I. stupně) disparita podílů při vypořádání společného jmění manželů je považována za spravedlnostní korektor obecně soudy uplatňovaného a jako obecně spravedlivého přijímaného principu zakotveného v ustanovení § 742 odst. 1 písm. a) o. z., že podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné. Prostřednictvím disparity je možné zohlednit konkrétní okolnosti daného případu, když obecný princip by se jevil jako nespravedlivý. Soud může o disparitě rozhodnout nejen na základě návrhu účastníka řízení, ale rovněž z vlastní iniciativy (srov. např. epravo.cz., 5. 8. 2021, ID: 113300, autor Mgr. Libor Nerad, advokát).

60. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vždy při vypořádání zdůrazňovala hledisko spravedlivého uspořádání právních poměrů, resp. posouzení věci v souladu s principem dobrých mravů, tj. hlediska, která lze zohlednit právě úvahou o disparitě podílů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6109/2017).

61. Soud musí nejen respektovat právo, ale jeho výklad a aplikace musí směřovat k výsledku spravedlivému. Jinými slovy, právo musí být především nástrojem spravedlnosti, nikoliv souborem právních předpisů, které jsou mechanicky a formalisticky aplikovány bez ohledu na smysl a účel toho kterého zájmu chráněného příslušnou normou (srov. např. rozsudek ze dne 16. 8. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3324/2011).

62. I v poměrech nového občanského zákoníku může soud při vypořádání společného jmění manželů rozhodnout s využitím disparity podílů, jakož i že rozsáhlá judikatura vytvořená za účinnosti starého občanského zákoníku je s ohledem na obdobný účel a obdobnou právní úpravu použitelná i v poměrech nového občanského zákoníku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6109/2017).

63. Disparita se dle konkrétních okolností věci může vztahovat na veškeré položky tvořící vypořádávané společné jmění manželů či pouze na některé z nich (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2914/99). Jako konkrétní důvody disparity jsou judikovány zejména negativní okolnosti na straně jednoho z manželů za trvání manželství, zásluhovost či zájem nezletilých dětí.

64. Při vypořádání SJM je třeba při úvaze o stanovení výše podílů zohlednit i skutečnost, že se účastník dopouštěl vůči členům rodiny násilného jednání (domácího násilí); přitom je třeba vzít do úvahy i jeho intenzitu, dobu trvání a všechny další okolnosti případu, které mohou mít vliv na posouzení věci v souladu s principem dobrých mravů. Domácí násilí je protiprávní a neomluvitelné. Je protikladem péče o rodinu, kterou zákon výslovně uvádí jako jednu z okolností, jež jsou pro vypořádání BSM významné. Má-li být při vypořádání společného majetku zohledněna péče o rodinu, musí totéž platit i pro její nedostatek (negaci) a také pro její protiklad, neboť jde o různé strany téhož. Není rozhodující, zda násilí mělo přímý dopad na společný majetek; takový požadavek nestanoví ani zákon, když vedle sebe staví péči o rodinu na jedné straně a zásluhy o nabytí a udržení společného jmění na druhé straně (podobně tyto okolnosti rozlišil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. srpna 2011, sp. zn. 22 Cdo 3110/2010, uveřejněném na internetových stránkách www.nsoud.cz). Pokud přitom péče o rodinu může vyvážit zásluhy o nabytí a udržení společného majetku (srov. rozsudek sp. zn. 22 Cdo 3110/2010), může je zcela jistě i převážit (srov. Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1137/2021).

65. Soud mimořádně může rozhodnout i tak, že se právo na vypořádací podíl nepřizná, neboť bylo třeba přihlédnout i k dalším skutkovým okolnostem (srov. např. rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne 9.12.2014, č.j. [spisová značka]).

66. Soud I. stupně správně rozhodl tak, že se žalobci právo na vypořádací podíl nepřiznává, neboť bylo třeba přihlédnout ke specifickým skutkovým okolnostem v této věci. Žalovaný se na úhradě dluhů, které ohrožovaly existenci vlastnictví účastníků ke společné nemovitosti a jedinou možnost bydlení nezletilých, nijak nepodílel. Po celou dobu manželství měl lehkomyslný přístup k nabytému majetku a svým jednáním hrozilo reálné riziko jeho ztráty. Nadto se dopouštěl vůči členům rodiny násilného jednání (domácího násilí), které vyústilo nejen v jeho vykázání z rodinné domácnosti, ale dokonce dosáhlo takové intenzity, že byl pro něj pravomocně odsouzen v trestním řízení.

67. Žalobkyně naopak již svým jednáním před rozvodem manželství zbavila předmětnou nemovitost rizika prodeje v důsledku exekučních dluhů a zachránila bydlení pro děti účastníků.

68. Proto správně dovodil soud I. stupně, že je namístě nepřiznat žalovanému žádnou částku na vypořádací podíl a disparita vypořádacích podílů určil 100:0 ve prospěch žalobkyně, z čehož vyplývá, že zde není žádné hodnoty na dorovnání vypořádacího podílu žalovanému.

69. Pro úplnost je třeba uvést, že z provedeného dokazování vyplývá, že ani po rozvodu manželství a ani v průběhu tohoto řízení žalobce přístup ke svým dluhům nezměnil a stále čekal, že všechny zaplatí žalobkyně a neprojevil ani sebemenší snahu o jakékoli platby spojené s nemovitostí vzniklé po rozvodu manželství.

70. Disparita podílů 100:0 je zcela přiměřená skutkovým okolnostem projednávané věci a neodporuje principu „ne bis in idem“, když žalovanému není napadeným rozsudkem ukládána žádná sankce podle trestního zákona. Jedná se o čistě meritorní občanskoprávní rozhodnutí.

71. Soud I. stupně neznemožnil smír, neporušil ust. § 99 a § 100 o.s.ř. a naopak poskytl stranám nadstandardní prostor ke smírnému vyřešení věci, ke kterému však v průběhu 7 let (!) trvajícího řízení nedošlo, což vyplývá i z odvolatelem předložené korespondence (po 6 letech sporu) a mezi účastníky to bylo nesporné.

72. V odvolacím řízení uvedené zcela neurčité „započtení nájemného od roku 2017 v částce 960 000 Kč“ je nepřípustné novum podle ust. § 119a a § 205a o.s.ř., když existence tvrzené pohledávky nevyplývá z doposud tvrzených skutečností žalovaným a ani z prokázaného skutkového stavu před soudem I. stupně. Navíc žalobkyně žádnou pohledávku proti žalovanému nemá, když žádnou ani v řízení neuplatnila a nelze započítat neexistující pohledávku vůči neexistující pohledávce.

73. Nadto podle ust. § 1888 odst. 2 o.z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není. Žalovaný přitom nebyl schopen specifikovat její výši, splatnost a ani proti jaké pohledávce žalobkyně ji započítává. Navíc by se muselo jednat o pohledávku existující v době zániku SJM, k pozdějším pohledávkám (po zániku SJM) mezi účastníky nelze v řízení o vypořádání SJM přihlížet.

74. Navíc podle ust. § 713 odst. 1 o.z. součásti společného jmění užívají, berou z nich plody a užitky, udržují je, nakládají s nimi, hospodaří s nimi a spravují je oba manželé nebo jeden z nich podle dohody. Podle ust. § 713 odst. 2 o.z. povinnosti a práva spojená se společným jměním nebo jeho součástmi náleží oběma manželům společně a nerozdílně.

75. Je tak stanovena zákonná stanoví solidarita povinností a práv manželů ke společnému jmění a k tomu, co je jeho součástí do jeho zániku (do rozvodu manželství). Ta platí i po jeho zániku až do jeho vypořádání (ust. § 726 věta druhá o.z.).

76. Tedy je pojmově vyloučeno, aby jeden z manželů platil druhému manželovi nájemné (tedy vlastník společnému vlastníkovi), když pojmovým znakem nájemného je odlišnost osoby pronajímatele a od osoby nájemce (viz ust. § 2201 a násl. o.z.).

77. Vzhledem k výši vypořádacího podílu je právně irelevantní i námitka odvolatele ke stáří znaleckého posudku.

78. Přitom je namístě aktiva vypořádávaného SJM-tedy předmětnou nemovitost i pasivum-dluh účastníků ze smlouvy uzavřené účastníky s [právnická osoba]., dne 15.4.2016, č. smlouvy [číslo] se zůstatkem ke dni 31.5.2025 1 505 504,66 Kč přikázat žalobkyni.

79. Proto odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné ve výroku I., jakož i ve výroku II. s upřesněním současné výše dluhu (ust. § 154 odst. 1 o.s.ř.) podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil (výrok I.-II.).

80. Naopak rozhodnutí ve výroku III. o dluhu ze smlouvy č. [číslo] uzavřené s [právnická osoba]. zrušil, jelikož tento dluh již neexistuje (viz ust. § 154 odst. 1 o.s.ř. a ustálená judikatura, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.4.2020, sp.zm. 22 Cdo 1205/2019) podle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil a tento výrok zrušil (výrok III.).

81. Pro úplnost lze k odvolacím námitkám žalovaného ještě uvést, že soud I. stupně neporušil ustanovení § 153 odst. 2 o.s.ř., dle něhož soud může překročit návrhy účastníků řízení a přisoudit něco jiného, či více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. Vypořádáním, jehož způsob vyplývá ze zákona, je vypořádání SJM, při kterém soud není vázán způsobem vypořádání, ale výčtem majetku, který účastníci k vypořádání určili (srov. např rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 22 Cdo 1112/2006, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1068/2008, ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 172/2012, a mnohé další).

82. Soud I. stupně v odůvodnění shora uvedeného rozsudku mimo jiné uzavřel, že aktiva vypořádávaného SJM tvoří hodnota předmětné nemovitosti ve výši [částka], pasiva pak tvoří dluh ze smlouvy č. [číslo] uzavřené s [právnická osoba]. a dluh ze smlouvy č. [číslo] uzavřené s [právnická osoba]. ve výši celkem 1 974 505 Kč. Rozdíl mezi aktivy a pasivy činí 3 875 495 Kč, polovina z toho činí 1 937 748 Kč, což by při rovnosti podílů odpovídalo výši dorovnání podílu pro žalovaného.

83. S ohledem na zjištěný skutkový stav však soud I. stupně v odůvodnění rozsudku mimo jiné dospěl k závěru, že disparita vypořádacích podílů je 100:0 ve prospěch žalobkyně, z čehož vyplývá, že zde není žádné hodnoty na dorovnání vypořádacího podílu žalovanému.

84. Ze shora uvedené zásady, že soud není vázán způsobem vypořádání, pak vyplývá, že při disparitě vypořádacích podílů 100:0 ve prospěch žalované součástí výrokové části o vypořádání SJM není výrok, že žalovaná je na dorovnání vypořádacího podílu povinna zaplatit žalovanému částku nula, resp. výrok, že návrh žalovaného, aby žalovaná na dorovnání vypořádacího podílu zaplatila žalovanému určitou částku, se zamítá.

85. Návrh žalovaného na doplnění rozsudku pak též nebyl důvodný a soud I. stupně správně návrh žalovaného na doplnění rozsudku zamítl.

86. Vzhledem k obsahu odvolání (ust. § 41 odst. 2 o.s.ř.), když žalovaný používá tytéž argumenty jako v odvolání proti rozhodnutí ve věci samé a domáhá se i téhož, tedy přiznání částky na vyrovnání podílů, se vlastně jedná o návrh na změnu, nikoli doplnění rozsudku.

87. Nicméně soud I. stupně pochybil, když výslovně nevyjádřil ve výroku rozhodnutí, že žalovanému se právo na vypořádací podíl nepřiznává.

88. Proto v tomto směru odvolací soud doplnil rozhodnutí soudu I. stupně, když tento výrok IV., že žalovanému se právo na vypořádací podíl nepřiznává, je zároveň rozhodnutím o odvolání žalovaného proti usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 6. ledna 2025, č. j. [spisová značka].

89. Odvolací soud se též nemohl ztotožnit s nákladovými výroky soudu I. stupně.

90. V řízení o vypořádání společného jmění manželů zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). V souzené věci navíc bylo rozhodnuto jinak, než navrhovala žalobkyně i žalovaný (pokud jde o rozsah i způsob vypořádání). Je tak nutno použít obecné východisko pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků řízení neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2024, III. ÚS 2148/23, nebo Stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23 ze dne 13. 9. 2023).

91. Důvody hodnými zvláštního zřetele mohou být např. obstrukční chování některého z účastníků, nezájem o konstruktivní vyřešení věci, šikanózní výkon práva nebo i jiné zvláštní okolnosti, jejichž nezohlednění by v konkrétní věci vedlo ke zjevné nespravedlnosti. Soud může rovněž zohlednit, zda jde o řízení nalézací či odvolací, ale příp. i další relevantní rozhodné skutečnosti. Šikanózním jednáním nicméně není sama o sobě okolnost, že každý z manželů navrhuje přikázání majetku v SJM do svého výlučného vlastnictví, či zohlednění vnosů, které byly za dobu trvání manželství učiněny. Možnost soudu zohlednit zvláštní okolnosti konkrétního případu a postupovat podle § 142 odst. 3 o. s. ř. je namístě i proto, že jedním z účelů nákladů řízení je odrazení účastníků řízení od vedení nedůvodného či neuváženého sporu. Hrozba určení povinnosti hradit druhé straně náklady řízení navíc působí preventivně jednak proti vedení řízení jako takového (strany naopak směřuje k mimosoudnímu vypořádání), jednak proti vedení sporů dlouhodobých.

92. Odvolací soud neshledal důvody zvláštního zřetele hodné pro odchýlení se od zásady, že nelze určit úspěch jedné či druhé strany ve věci. Skutečnost, že žalovaný v řízení zpochybňoval ocenění předmětné nemovitosti, jakož i vznesení námitky podjatosti soudkyně nelze považovat za obstrukční. Totéž se týká opakované žádosti o odročení jednání, obzvláště jestliže je soud I. stupně shledal důvodnými.

93. Též nelze klást k tíži pouze jedné strany, že nedošlo k uzavření smíru, obzvláště za situace, kdy rozhodnutí soudu se podstatně liší od návrhů obou stran. Přitom využívání procesních prostředků žalovaným nemůže být dáno k jeho tíži.

94. Odvolací soud proto o nákladech, které platil stát rozhodl v souladu s § 148 odst. 1 o.s.ř. podle výsledku řízení s tím, že oba účastníci mají zaplatit jednu polovinu těchto nákladů ve výši 83 783,66 Kč, tedy 41 891,83 Kč, přičemž zohlednil již zaplacenou zálohu – u žalobkyně ve výši 19 000 Kč a u žalovaného 46 200 Kč. Žalobkyni tak uložil doplatit do podílu 41 891,83 Kč částku 22 891,83 Kč a žalovanému vrátil přeplatek 4 308,17 Kč (výrok V. a VI.).

95. Pro úplnost lze poznamenat, že požadavek žalovaného, aby tyto náklady státu uhradili znalci nemá oporu v jakémkoli zákonném ustanovení procesních předpisů.

96. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII. rozsudku).