12 Co 180/2025 - 251

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Chlostové a soudců JUDr. Zuzany Hanákové, LL.M. a JUDr. Michala Holuba a ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 443 168,01 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. ledna 2025, č. j. 1 C 475/2023-205, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku I. mění tak, že žaloba, aby žalované bylo uloženo zaplatit částku 443 168,01 Kč s úrokem z prodlení z částky 361 757 Kč od 25. 8. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III. o nákladech státu mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení ve výši 9 018 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 136 141 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 443 168,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 361 757 od 25. 8. 2023 do zaplacení (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 96 177 Kč (výrok II) a nakonec rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení ve výši 9 018 Kč (výrok III).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky v celkové výši 443 168,01 Kč s příslušenstvím, z níž částka ve výši 331 323,41 Kč představovala slevu z kupní ceny vozidla [název], VIN [VIN kód] (dále také jen „vozidlo“), které žalobkyně zakoupila u žalované dne 21. 10. 2022 se skrytou vadou. Vedle uvedené částky požadovala žalobkyně také zaplacení 28 072 Kč představující náklady na vyhotovení znaleckého posudku za účelem zjištění vady. Další část žalované částky představovala v celkové výši 81 411 Kč. Žalobkyně totiž používala vozidlo k podnikání, a to k přepravování kovových konstrukcí. Vzhledem k jeho nepoužitelnosti musela v souvislosti se skrytou vadou vynaložit částku 10 649 Kč na nájemné náhradního vozidla a částku 70 762,01 Kč na dopravu stavebního materiálu jinou přepravní společností. Dále uvedla, že vozidlo nefungovalo řádně již v prosinci 2022, kdy řídící jednotka hlásila ztrátu chladící kapaliny. Servis vyměnil chladič [název], přitom však k odhalení skutečné vady nedošlo, teprve po dalším hlášení nedostatku chladící kapaliny v dubnu 2023 došlo ke kontrole vozidla v autorizovaném servisu, při které byl u vozidla zjištěn propadlý blok motoru a prohnutá hlava motoru, což bylo kryto úpravu motoru spočívající v amatérském proříznutí vyrovnávací nádobky na chladicí kapalinu a omezení průtoku chladící kapaliny přes vratné potrubí z termostatu do vyrovnávací nádobky. Takto mohl z netěsnící hlavy motoru unikat tlak do chladicího systému a z něj pak ven proříznutou vyrovnávací nádobkou. I se skrytou vadou vozidlo ujelo přibližně 20 000 km. V důsledku vady na vozidle musela žalobkyně coby podnikatelka vynaložit částku na pronájem vozidla [název] dne 10. 5. 2023 za 4 296 Kč a dne 17. 5. 2023 za 6 353 Kč za účelem zajištění svých závazků. Zároveň musela na další zakázky zajistit dopravu s pomocí jiné přepravní společnosti, a to dne 28. 4. 2023 za částku 8 402,24 Kč, dne 30. 6. 2023 za částku 33 547,25 Kč, dne 27. 7. 2023 za částku 15 899,40 Kč, dne 2. 8. 2023 za částku 2 117,50 Kč a dne 8. 8. 2023 za částku 10 795,62 Kč. Dne 12. 5. 2023 sepsala žalobkyně reklamační protokol, ve které popsala vady vozidla a vytkla je žalované, která však nárok na reklamaci dne 14. 6. 2023 zamítla.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že vada se na vozidle nenacházela již v době jeho prodeje. Zdůraznila, že žalobkyně si zakoupila vozidlo ojeté, v době, kdy mělo najeto 203 500 km. Poté, co bylo předáno do dispozice žalobkyně, s ním bylo najeto dalších 20 000 km. Závažná vada, kterou popsala žalobkyně, by se na vozidle musela projevit mnohem dříve. Musela tedy vzniknout až během jeho provozování žalobkyní a musela by se projevit již při první opravě systému [název] v době nájezdu pouze 3 200 km. Již od tohoto okamžiku žalobkyně věděla o vadě vozidla a měl ji proto vytknout žalované bez zbytečného odkladu. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyni si nechala sama opravit závadu v autoservisu, přišla o právo z vadného plnění. K nákladům na zajištění náhradní dopravy pak žalovaná uvedla, že doprava, kterou lze uskutečnit prostřednictvím předmětného vozidla, neodpovídá dopravě realizované žalobkyní prostřednictvím dopravní společnosti ve vozidlech zcela nesrovnatelné velikosti, která měla žalobkyně použít. Není tak namístě, aby žalovaná musela hradit náklady v plné výši požadované žalobkyní. S přepravou nákladů na předmětném vozidle by žalobkyně totiž také měla určité náklady, nejméně na amortizaci vozidla nebo na mzdy zaměstnanců provádějících dopravu a na pohonné hmoty.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud I. stupně ke skutkovým zjištěním obsaženým v bodech 7 až 27 napadeného rozhodnutí, z nichž vyplynulo, že předmětné vozidlo bylo poprvé registrováno v EU dne 4. 5. 2018. Mezi účastníky byla dne 21. 10. 2022 uzavřena kupní smlouva, na základě, které nabyla žalobkyně předmětné vozidlo od žalované. Dne 30. 3. 2023 se na vozidle projevila vada, žalobkyně vozidlo odvezla k prohlédnutí autorizovaným servisem [název], který vadu odhalil. U žalované vadu uplatnila protokolem o reklamaci ze dne 12. 5. 2023. Autorizovaný servis vyčíslil náklady na opravu na částku 331 323,41 Kč. Žalovaná dopisem ze dne 14. 6. 2023 reklamaci zamítla. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu ze dne 10. 8. 2023. Podle znaleckého posudku, jehož zadavatelem byla žalobkyně, vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO] se blok motoru propadl, netěsnilo těsnění hlavy motoru. K zakrytí této vady někdo prořízl hrdlo vyrovnávací nádržky chladicí kapaliny a zavedl do okruhu chlazení u termostatu ucpávku omezující průtok chladicí kapaliny. Cílem bylo umožnit únik přetlaku ze systému chlazení způsobeného netěsněním válců motoru. Znalec nalezl stopy po chladicí kapalině v EGR, se závadou na tomto dílu bylo vozidlo přivezeno do servisu. Jednalo se o zakrytou vadu, kterou nebylo možné poznat při koupi vozidla. Vada proto nebyla odhalena již při první výměně EGR, proto také mohlo být s vozidlem najeto tolik kilometrů, konkrétně bylo po úpravě chladicího systému s vozidlem možné ujet 10 000 -15 000 km. Náklady na opravu vozidla činily 333 685 Kč včetně DPH. Žalobkyně vynaložila na vyhotovení znaleckého posudku částku 28 072 Kč. Podle vyjádření znalce [jméno FO] ze dne 10. 12. 2023, které předložila žalovaná, neobsahoval posudek [tituly před jménem] [jméno FO] dostatečnou dokumentaci provedených měření a analyzovaných dílů. K netěsnění válce znalec [jméno FO] uvedl, že není bez dalšího zřejmé, že by tlak z válce unikal do chladícího okruhu. Nebylo ani doloženo, že by únik tlaku probíhal při kompresní fázi, aby se do motoru dostala chladící kapalina. Pokud by tlak z válce skutečně unikal, nebylo by možné ujet s vozidlem 20 000 km, neboť závada by se projevila dříve. Zároveň není zřejmé, kdy byla popsaná úprava chladícího systému na vozidle provedena. Soud I. stupně dále zjistil, že žalobkyně předmětné vozidlo používala spolu s přípojným vozíkem na převážení části kovových konstrukcí, které v rámci svého podnikání montuje. Vzhledem k tomu, že vozidlo nebylo možné používat, musela zajistit dopravu stavebního materiálu jiným způsobem. Pronajala si proto od společnosti [právnická osoba] vozidlo [název] a za jeho nájem na projekt [název] dne 10. 5. 2023 uhradila 4 296 Kč. Za nájem vozidla[název][název] na projekt [adresa] dne 17. 5. 2023 uhradila 6 353 Kč. Žalobkyně si objednala dopravu také u přepravní společností na projekt [adresa] dne 28. 4. 2023 za 8 402,24 Kč. Dne 30. 6. 2023 si žalobkyně objednala na projekty [adresa] a [adresa] dopravu za 33 547,25 Kč. Dne 27. 7. 2023 si žalobkyně objednala na projekt [adresa] dopravu za 15 899,40 Kč. Dne 2. 8. 2023 si žalobkyně objednala na projekt [adresa] dopravu za 2 117,50 Kč. Dne 8. 8. 2023 si žalobkyně objednala na projekt [adresa] dopravu za 10 795,62 Kč. Provedení důkazu znaleckým posudkem znalce [jméno FO] soud I. stupně nepřipustil, neboť ho žalovaná předložila až poté co, co došlo ke koncentraci řízení.

5. Po provedeném dokazování soud I. stupně dovodil, že žalovaná neunesla důkazní břemeno ve vztahu k námitkám proti nároku náhradu škody, neboť neoznačila důkazy, kterými by měla být prokázána výše nákladů spojených s dopravou stavebního materiálu předmětným vozidlem.

6. S odkazem na ustanovení § 2161 odst. 1 písm. a) b) a odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákon (dále jen „o. z.“) a na ustanovení § 2112 odst. 1, § 2165 o. z. a 2171 o. z. dovodil, že žalobkyně odpovídá za jakost vozidla a za jeho funkci dle § 2161 odst. 1 písm. a) o. z. Vozidlo při prodeji trpělo skrytou vadou, když z motoru unikaly zplodiny ze spalování pohonných hmot do chladicího systému, což bylo způsobeno deformací hlavy motoru a následným propadem bloku motoru. Po skončení jízdy se chladicí kapalina v menším množství dostávala do motoru a přes něj až do systému EGR. Projev vady motoru byl zakryt úpravou chladicího systému. Proříznutí vyrovnávací nádobky na chladicí kapalinu mělo umožnit únik tlaku tvořícího se v chladicím systému při provozu vozidla. Omezení průtoku chladicí kapaliny chladicím systémem mělo bránit větším únikům kapaliny, což by byl hlavní projev závady na vozidle. S touto vadou bylo vozidlo servisováno při nájezdu 3 200 km a opět při nájezdu 20 000 km. Vadou vozidla byl únik zplodin z válce, nikoliv úpravy na vozidle učiněné za účelem zakrytí vady. Počátek povinnosti oznámit vadu prodávajícímu ve smyslu ust. § 2112 odst. 1 o. z. se pak váže na chvíli, kdy kupující mohl vadu při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit. Postup žalobkyně, kdy vozidlo pro ztrátu chladicí kapaliny odvezla do autorizovaného servisu, považoval soud I. stupně za řádný. Pokud autorizovaný servis vadu neodhalil, šlo o vadu, kterou nemohla odhalit ani žalobkyně. Když byla vada na motoru vozidla odhalena při prohlídce v servisu v dubnu 2023 a výše nákladů na opravu byla servisem vyčíslena dne 2. 5. 2023, bylo v souladu s ust. § 2112 odst. 1 o. z., jestliže žalobkyně uplatnila práva z vady u žalované dne 12. 5. 2023, a proto jí náleží nárok na slevu z ceny věci ve výši 331 323,41 kč odpovídající nákladům na jeho opravu a náklady na vyhotovení znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 28 072 Kč.

7. Nárok na zaplacení částky 81 411 Kč zahrnující nájemné za náhradní vozidlo ve výši 10 649 Kč a zajištění dopravy stavebního materiálu jinou dopravní společností v ceně 70 762,01 Kč posoudil soud dle ust. § 2910 o. z. s tím, že žalovaná porušila svoje zákonné povinnosti a v příčinné souvislosti s jejich porušením vznikla žalobkyni škody odpovídající částce 81 411 Kč.

8. Proto soud I. stupně žalobě vyhověl v plném rozsahu včetně nároku na zaplacení úroků z prodlení (§ 1970 o. z.).

9. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve prospěch úspěšné žalobkyně.

10. O nákladech státu rozhodl podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř a uložil neúspěšné žalované zaplatit náklady na znalečné ve výši 9 018 Kč, které zaplatil za výslech znalce.

11. Proti napadenému rozsudku podala včasné odvolání žalovaná. Namítala v něm, že soud I. stupně měl provést důkaz znaleckým posudkem znalce [jméno FO], neboť se jednalo o důkaz zpochybňující věrohodnost dosud provedených důkazních prostředků. Zároveň zdůraznil, že ještě před koncentrací řízení navrhovala provedení důkazu znaleckým posudkem soudem jmenovaného znalce, soud I. stupně však tento důkazní návrh zcela ignoroval a zatížil tak řízení závažnou vadou. Zároveň se soud I. stupně nijak nevypořádal s tvrzením žalované, že vada se nemohla na vozidle vyskytovat již v okamžiku jeho prodeje. [tituly před jménem] [jméno FO] uváděl, že vada se musela na vozidle vyskytovat pravděpodobně již v okamžiku jeho prodeje, avšak na druhou stranu uváděl, že s uvedenou vadou bylo s vozidlem možno ujet maximálně 10-15 000 km. To však odporuje skutkovému ději, kdy s vozidlem bylo od okamžiku prodeje najeto více než 20 000 km. Pokud se vada objevovala na vozidle již v prosinci 2023 a žalobkyně nechala opravit vozidlo v autorizovaném servisu, nepostupovala v souladu s ustanovením § 1922 odst. 1 o. z. o. z. a ust. § 2112 odst. 1 o. z. Tímto jednáním znemožnila žalované vadu zjistit a přezkoumat a reklamaci uplatnila v rozporu se zákonem opožděně. Pokud autorizovaný servis v prosinci 2023 vadu neobjevil, nemůže být žalovaná za vadu odpovědná, protože se na vozidle v době prodeje nevyskytovala. Možnost zjištění, zda se vada na vozidle vyskytovala v prosinci 2023 a potažmo i v okamžiku prodeje, zhatila sama žalobkyně, a proto nemůže být žalovaná za tuto vadu odpovědná.

12. Navrhla žalovaná, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne, případně, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

13. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že skutkové i právní závěry soudu I. stupně považuje se správné. Navržením důkazu znaleckým posudkem znalce [jméno FO] považovala za rozporné s ust. § 118b odst. 1 o. s. ř. Dále doplnila, že námitky žalované proti znaleckému posudku [tituly před jménem] [jméno FO] byly vyvráceny dodatkem č. 1 k tomuto znaleckému posudku a výslechem znalce. Návrh na provedení znaleckého posudku soudem jmenovaného znalce považovala žalobkyně za neurčitý a soud proto k němu nemusel přihlížet. Poukázala také na skutečnost, že žalovaná vadu neuznala ani poté, co jí žalobkyně předložila znalecký posudek. Argumentaci, že by vada tedy měla být u žalované uplatněna dříve, proto považovala za účelovou. V této souvislosti zdůraznila také, že žalobkyně dne 8. 7. 2023 zamítla reklamaci žalobkyně ze dne 12. 5. 2023 a na předžalobní výzvu ze dne 10. 8. 2023 reagovala tak, že vadu rovněž neuznala navzdory předloženému znaleckému posudku. Žalobkyně postupovala při zjištění vady vozidla v dobré víře, řádně a s potřebnou péči.

14. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu potvrdil a žalované uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.

15. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212 a § 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodně.

16. Soud I. stupně nesprávně posuzoval nárok žalobce podle ust. § 2165 a § 2171 o. z. týkajících se práv z vadného plnění při prodeji zboží spotřebiteli. Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že žalobkyně nebyla spotřebitel, ale podnikatel, neboť vozidlo používala ke své podnikatelské činnosti, soud I. stupně tak měl nárok žalobkyně na slevu z ceny vozidla posoudit podle ustanovení o obecné odpovědnosti za vady.

17. Podle ust. § 2095 o. z. prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy; jinak pro účel obvyklý.

18. Podle ust. § 2099 odst. 1 věty první o. z. věc je vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a § 2096.

19. Podle ust. § 2100 odst. 1 o. z. právo kupujícího z vadného plnění zakládá vada, kterou má věc při přechodu nebezpečí škody na kupujícího, byť se projeví až později. Právo kupujícího založí i později vzniklá vada, kterou prodávající způsobil porušením své povinnosti.

20. Podle ust. § 2103 o. z. kupující nemá práva z vadného plnění, jedná-li se o vadu, kterou musel s vynaložením obvyklé pozornosti poznat již při uzavření smlouvy. To neplatí, ujistil-li ho prodávající výslovně, že věc je bez vad, anebo zastřel-li vadu lstivě.

21. Podle ust. § 2104 o. z. kupující věc podle možnosti prohlédne co nejdříve po přechodu nebezpečí škody na věci a přesvědčí se o jejích vlastnostech a množství.

22. Dle ust. § 2106 odst. 1 písm. c) o. z. je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo na přiměřenou slevu z kupní ceny.

23. Dle ust. § 2112 odst. 1 o. z neoznámil-li kupující vadu bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit, soud mu právo z vadného plnění nepřizná. Jedná-li se o skrytou vadu, platí totéž, nebyla-li vada oznámena bez zbytečného odkladu poté, co ji kupující mohl při dostatečné péči zjistit, nejpozději však do dvou let po odevzdání věci.

24. Dle ust. 2112 odst. 2 o. z. k účinkům podle odstavce 1 soud přihlédne jen k námitce prodávajícího, že vada nebyla včas oznámena. Prodávající však nemá právo na námitku, je-li vada důsledkem skutečnosti, o které prodávající v době odevzdání věci věděl nebo musel vědět.

25. Odvolací soud nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že žalobkyně vytkla vadu včas ve smyslu ust. § 2 112 odst. 1 o. z. Žalobkyně totiž sama v řízení tvrdila, že kupní smlouva byla uzavřena dne 21. 10. 2022 a první projevy vady nastaly již v prosinci 2022, kdy řídící jednotka hlásila závadu EGR a servis vyměnil chladič EGR. Teprve až následné hlášení nedostatku chladící kapaliny v dubnu 2023 vyvolalo kontrolu vozidla v autorizovaném servisu, kdy byl objeven propadlý blok motoru a prohnutá hlava motoru.

26. Žalobkyně měla správně, ve smyslu ust. § 2112 odst. 1 o. z., jakmile řídící jednotka hlásila ztrátu chladící kapaliny, vadu vytknout bez zbytečného odkladu přímo u žalované. To však včas neučinila.

27. Z provedeného dokazování před soudem I. stupně vyplynulo, že žalobkyně vytkla tuto vadu až reklamačním protokolem z 12. 5. 2023 s tím, že vada se objevila od 30. 3. 2025. Vytknutí vady dne 12. 5. 2023, za situace, kdy se její prvotní projevy objevily v prosinci 2022 neodpovídá lhůtě „bez zbytečného odkladu“ stanovené ust. § 2 112 odst. 1 o. z.

28. V usnesení ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1949/2023, Nejvyšší soud shrnul, že u lhůty „bez zbytečného odkladu“ k oznámení vady podle § 2112 odst. 1 věty první o. z., je charakter vady, tj, zda se jedná o zjevnou nebo skrytou vadu, „irelevantní“. Zároveň v něm uvedl, že „Z časového určení „bez zbytečného odkladu“ je třeba dovodit, že jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2484/2012, či rozsudek ze dne 14. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 163/2022) . . . „Například v usnesení ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2370/2022, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že pokud účastník oznámil vadu po více než měsíci od doby, kdy měl k dispozici zjištění ohledně vad k jejich uplatnění, nelze mít jeho oznámení za včasné. Podobně viz např. rozsudek ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 33 Cdo 2488/2020, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že oznámila-li v posuzované věci kupující prodávajícímu vady věci teprve po téměř dvou měsících poté, kdy vady zjistila, pak nelze mít za to, že tak učinila bez zbytečného odkladu.“ Související obdobný závěr vyslovil Nejvyšší soud např. také v usnesení ze dne 1. 10. 2024, sp. zn. 28 Cdo 2100/2024, kdy vytčená vada (nevhodnost materiálu pro výrobu roušek) byla zjištěna dne 6. 11. 2020, ale oznámení vad bylo učiněno až 4. 1. 2021, tedy po téměř dvou měsících a takové oznámení nebylo považováno za včasné a dvouměsíční prodlení již bylo neakceptovatelné.

29. V projednávané věci za situace, kdy žalobkyně zakoupila od žalované ojeté vozidlo v říjnu 2022 a vada se podle ní samotné objevila už v prosinci 2022, kdy řídící jednotka hlásila závadu EGR, se měla žalobkyně bezprostředně po objevení vady, maximálně v řádu několika týdnů, v rámci dostatečné péče obrátit přímo na žalovanou, nikoliv vadu sama řešit v servisu, který vadu při první prohlídce sám nezjistil, a jehož činnost nemohla mít žalovaná jakkoli pod kontrolou. Pokud tak však učinila žalobkyně až v květnu 2023, tj. po pěti měsících a poté, co servis sám provedl na zařízení zásah (výměnu chladiče ERG), uplynula již příliš dlouhá doba od zjištění vady, po kterou žalovaná neměla vozidlo ve své dispozici. Vytčení vad reklamačním protokolem dne 12. 5. 2023 tak nelze považovat za včasné.

30. S ohledem na uvedenou skutečnost tak žalobkyni nenáleží ve smyslu ust. § 2 112 odst. 1 o. z. právo z vadného plnění, tj. nárok na slevu z kupní ceny ve výši 331 323, 41 Kč s příslušenstvím, ani nárok na náhradu škody týkající se nákladů na znalecký posudek coby nákladů na uplatnění pohledávky ve smyslu ust. § 513 o. z. ve výši 28 072 Kč a nákladů na zajištění náhradní dopravy v celkové výši 81 411 Kč. Poslední tři nároky byly uplatněny jako nároky z náhrady škody za porušení zákonných povinností ve smyslu ust. § 2910 o. z. dodat žalobkyni zboží bez vad (§ 2095 o. z.) Škoda spočívající nákladech na znalecký posudek a nákladech na zajištění náhradní dopravy však nemůže být v příčinné souvislosti s tvrzenou vadou. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně tvrzenou vadu neuplatnila včas u žalované, nebylo ani zjištěno, zda tvrzená vada vůbec má původ v jednání na straně žalované, nebo, zda se objevila až později při používání vozidla žalobkyní. Vznik nákladů na znalecký posudek a nákladů na náhradní dopravu tak nelze přičítat k tíže žalované.

31. Z tohoto důvodu odvolací soud napadený rozsudek změnil ve výroku I. dle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobu zamítl.

32. S ohledem na výsledek sporu odvolací soud změnil dle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. také výrok II. o náhradě nákladů státu, a vzhledem k tomu že žalobkyně byla v řízení neúspěšná ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud proto uložil žalobkyni zaplacení nákladů řízení státu vzniklé vyplacením znalečného znalci v celkové výši 9 018 Kč.

33. V souvislosti se změnou rozsudku odvolací soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 2 o.s.ř. i o nákladech řízení před soudy obou stupňů, a to podle zásady úspěchu ve věci podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšné žalované.

34. Náklady řízení žalované za řízení před soudem I. stupně tvoří odměna za zastupování advokátem, a to za 7 úkonů právní služby dle ust. § 6, § 7 ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. a), d, g) vyhlášky č. 177/1996, Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), z tarifní hodnoty 443 168,01 Kč po 10 100 Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 7. 12. 2023, účast na jednání dne [datum], dne [datum], dne [datum], vyjádření ze dne 8. 1. 2025 a účast na jednání dne 9. 1. 2025. Další část náhrady nákladů řízení činí náhrada hotových výdajů podle ust. § 13 odst. 4 a. t. ve znění do 31. 12. 2024 po 300 Kč za pět úkonů právní služby učiněných do 31. 12. 2024 a za dva úkony právní služby učiněné od 1. 1. 2025 dle ust. § 13 odst. 4 a. t. ve znění od 1. 1. 2025 po 450 Kč. Další část náhrady nákladů řízení tvoří 21 % DPH, jejíž je zástupce žalované plátcem ve výši 15 351 Kč. Celková výše nákladů řízení před soudem I. stupně tak činí 88 451 Kč.

35. Náhrada nákladů odvolacího řízení pak byla znovu stanovena odměnou v sazbě 10 100 Kč dle ust. § 6, 7 a. t. ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. d, g) a. t za 2 úkony právní služby, a to za odvolání ze dne 14. 3. 2025 a za účast při jednání odvolacího soudu dne [datum], k nim náleží dvě paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění od 1. 1. 2025. Další část náhrady nákladů řízení tvoří DPH ve výši 21 %, tj. částka 4 431 Kč, a soudní poplatek za podané odvolání ve výši 22 159 Kč. Celková výše nákladů odvolacího řízení tak činí 47 690 Kč.

36. Náhrada nákladů za řízení před soudy obou stupňů tak činí částku v celkové výši[Anonymizováno]136 141 Kč.

37. Odvolací soud pak uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení na zákonné platební místo a v obecné pariční lhůtě (§ 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 160 odst. 1 větou první o. s. ř.).

Poučení