12 Co 199/2024 - 111

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Chlostové a soudců JUDr. Michala Holuba a JUDr. Zuzany Hanákové, LL.M. ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený dne [datum narození zainteresované osoby] bytem [adresa zainteresované osoby] zastoupený advokátem [jméno zástupce zainteresované osoby] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Orgán veřejné moci], IČO [IČO orgánu veřejné moci] sídlem [Adresa orgánu veřejné moci] jednající [Orgán veřejné moci] sídlem [Adresa orgánu veřejné moci] o zaplacení částky 485 000 Kč o odvolání žalobce do rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. března 2024, č. j. 37 C 119/2021-93 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku II. potvrzuje a ve výroku III. o nákladech řízení se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám advokáta [tituly před jménem] [jméno FO] náklady řízení v částce 30 600 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady odvolacího řízení v částce 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 135 000 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 350 000 Kč (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 500 000 Kč s odůvodněním, že mu rozhodnutím [Orgán veřejné moci] byla vyslovena účast na soudních rehabilitacích ve smyslu § 33 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o soudní rehabilitaci“) ve vztahu k jeho nezákonnému omezení na osobní svobodě od [datum] do [datum]. V této souvislosti pak po žalované nárokoval odškodnění za újmu na zdraví – odškodnění za bolestné a ztížené společenské uplatnění (dále též jen „ZSU“) ve shora uvedené částce s odůvodněním, že dne 7. 10. 2019 podal u žalované návrh na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Žalovaná žalobci částečně vyhověla, když mu přiznala odškodnění za bolestné (chirurgické hledisko), ale odmítla přiznat náhradu za ztížení společenského uplatnění a bolestné spojené s psychickým hlediskem, neboť k prokázání těchto nároků byly předloženy pouze listiny v německém jazyce. Žalobce proto nechal pořídit překlad příslušných listin a dne 14. 4. 2020 požádal o dodatečné odškodnění. Na to žalovaná nijak nereagovala.

3. Žalobou požadoval nárok na náhradu újmy v oblasti „psychiatrického hlediska“ podle ust. § 23 odst. 1 písm. b) zákona o soudních rehabilitacích a žádal bolestné ve výši 200 bodů ve smyslu vyhlášky č. 32/1965 Sb. (když nárok ve výši 65 bodů byl již žalovanou vypořádán) a ZSU ve výši 1000 bodů ve smyslu vyhlášky č. 32/1965 Sb., přičemž dle žalobce by částky vypočtené na základě bodového ohodnocení měly být navýšeny tak, aby bylo žalobci přiznáno odškodnění ve výši 50 000 Kč za bolestné a 450 000 Kč za ZSU. Žalobce žil před zraněním dne [datum] běžným společenským a pracovním životem, nebyl vrcholovým sportovcem, neměl ze své tělesné zdatnosti či sportovních aktivit žádné mimořádné příjmy, které by měly být v odškodňovacím řízení zhodnoceny. Psychické problémy nastaly až v souvislosti s těžce stresující situací, kdy byl dne [datum] brutálně napaden služebním psem [Orgán veřejné moci].

4. Žalovaná se vyjádřila tak, že o požadavku žalobce na odškodnění rozhodla stanoviskem ze dne 10. 11. 2021, když mu nevyhověla. Je nesporné, že žalobce byl soudně rehabilitován v souvislosti s tím, že jako občan [podezřelý výraz] byl zadržen během svého pokusu o [podezřelý výraz], přičemž byl přitom pokousán služebními psy. Ze žalobcem předložené lékařské zprávy ze dne 12. 9. 2019 neplyne souvislost mezi diagnostikovaným onemocněním a škodní událostí. Navíc tato zpráva neobsahuje bodové hodnocení. Pokud pak jde o výši jednoho bodu, žalovaná uvedla, že pokud jde o bolestné v souvislosti s pokousáním psy, tak žalovaná akceptovala hodnotu bodu 250 Kč; ale správně by se mělo vycházet z vyhlášky č. 32/1965 Sb. a hodnoty bodu 15 Kč. Žalovaná tak v dotčené věci akceptovala hodnotu bodu ve výši 250 Kč zcela výjimečně a při vědomí, že správně měla být hodnota bodu 15 Kč. Tento postup žalované byl v dotčené věci dán specifickými traumatizujícími okolnostmi daného případu. Podle žalované tak vyplacená částka v sobě zahrnuje ve své podstatě i náhradu za ztížení společenského uplatnění. Navrhla, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

5. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu(podrobně uvedeného v bodě 9.-17. odůvodnění napadeného rozhodnutí), že žalobce požádal u žalované dne 7. 10. 2019 o odškodnění s tím, že žalovaná žalobci částečně vyhověla dne 9. 4. 2020, když mu přiznala a vyplatila odškodnění za bolestné (chirurgické hledisko) ve výši 16 250 Kč, ale odmítla přiznat náhradu za ztížení společenského uplatnění a bolestné spojené s psychiatrickým hlediskem, protože k prokázání těchto nároků byly předloženy pouze listiny v německém jazyce bez úředního překladu do češtiny. Žalobce proto dne 14. 4. 2020 požádal o dodatečné odškodnění s tím, že žalovaná na to reagovala stanoviskem ze dne 10. 11. 2021, kterým nepřiznala žalobci nárok na odškodnění. Žalobce je účasten soudní rehabilitace v souvislosti s nezákonným omezením jeho osobní svobody na území [podezřelý výraz] v době od [datum] do [datum] a má proto nárok na odškodnění podle § 23 odst. 1 písm. b) zákona o soudní rehabilitaci s tím, že žalobce byl dne [datum] zatčen při [podezřelý výraz] a byl přitom pokousán služebními psy. Žalobce utrpěl v příčinné souvislosti se zásahem [Orgán veřejné moci] dne [datum] vážnou duševní poruchu vzniklou působením otřesného zážitku ve smyslu bodu B) II.253 Přílohy k vyhlášce č. 32/1965 Sb. a náleží mu ztížené společenské uplatnění v rozsahu 1000 bodů.

6. Žalobce tvrdil, že je zoufalý, neschopen se soustředit a pracovat. Dělá si starosti o svou budoucnost a trpí neustálými nočními můrami. U žalobce pak ke dni vyšetření mělo i nadále přetrvávat zhoršení kvality života a zdraví kvůli těžké [diagnóza] a z ní pocházející deprese. Jeho psychické problémy pramení z jeho násilného zatčení v roce [datum]. I po téměř 40 letech má panický strach ze psů, noční můry a problémy s močením. Po úrazu utrpěl [diagnóza], jehož následky přetrvávají do současné doby. Žalobce se až do současnosti průběžně léčí na odborném psychiatrickém pracovišti. V době úrazu bylo žalobci 32 let, přičemž pokud by k tomuto úrazu nedošlo, měl by výrazně lepší perspektivu v zaměstnání a také pro uplatnění v rodinném, kulturním, sportovním životě.

7. Soud I. stupně poté dospěl k závěru, že podle ust. § 23 odst. 1 písm. b) zákona o soudní rehabilitaci nárok na odškodnění zahrnuje zejména náhradu škody na zdraví, k níž došlo v souvislosti s vazbou nebo výkonem trestu odnětí svobody, pokud tato náhrada nepřísluší podle jiných předpisů. Dle ust. § 23 odst. 4 zákona o soudní rehabilitaci ve spojení s § 3079 odst. 1 zákona č.89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, a ust. § 9 vyhlášky č. 440/2001 Sb. vyplývá, že na projednávanou věc je třeba aplikovat vyhlášku č. 32/1965 Sb. s ohledem na okamžik, kdy mělo ke škodní události dojít.

8. Podle bodu A.I Přílohy k vyhlášce č. 32/1965 Sb. ve znění platném a účinném do 28. 1. 1993 platí, že za bolesti podle § 2 odst. 1 vyhlášky se považuje i ztížení zdravotní pohody, jako jsou závažné změny psychické, poruchy nervového ústrojí, stavy únavnosti, závratě nebo jiné fyzické útrapy a strasti z omezení pohybu nebo bezmocnosti. Pokud je sazba stanovena v rozmezí, ohodnotí lékař při lehčím nebo kratším průběhu léčení bolest počtem bodů při dolní hranici rozmezí uvedeného v sazbě; při těžším nebo delším průběhu ohodnotí bolest odpovídajícím větším počtem bodů v daném rozmezí sazby, v jehož rámci také přihlédne ke ztížení zdravotní pohody, pokud nastalo poškozením a zdraví.

9. Podle bodu B.II 253 Přílohy k vyhlášce č. 32/1965 Sb. ve znění platném a účinném do 28. 1. 1993 platí, že lze přiznat nárok na náhradu újmy za ztížení společenského uplatnění v rozsahu 200-1000 bodů, a to v případě vážné duševní poruchy vzniklé působením otřesných zážitků nebo jiných nepříznivých psychologických činitelů a tísnivých situací (ověřené příslušným psychiatrickým pracovištěm).

10. V rozhodné době (až do 28. 1. 1993) činila podle § 7 odst. 1 vyhl. č. 32/1965 Sb. výše odškodnění za bolest 15 Kč za jeden bod. Podle druhého odstavce téhož ustanovení celková výše odškodnění za bolest a ZSU nesměla přesáhnout částku 60 000 Kč, přičemž samotné odškodnění za bolest nesmělo přesáhnout částku 18 000 Kč, a to ani s připočtením odškodnění podle § 3 odst. 2 citované vyhlášky. Při zohlednění této hodnoty jednoho bodu a počtu bodů stanovených v žalobcem předložené lékařské zprávě ze dne 20. 5. 2022 (proti níž účastníci řízení ničeho nenamítali) činí odpovídající výše náhrady za ztížení společenského uplatnění částku 15 000 Kč (1000 x 15).

11. Při zohlednění této hodnoty jednoho bodu a počtu bodů stanovených v žalobcem předložené lékařské zprávě (proti níž účastníci řízení ničeho nenamítali) činí odpovídající výše odškodnění za ZSU 15 000 Kč. Žalobce dále požadoval přiznání násobku výše uvedené částky celkem na částku 450 000 Kč ve smyslu § 7 odst. 3 vyhl. č. 32/1965 Sb.

12. Soud I. stupně shledal, že v projednávané věci jde o výjimečný případ zvláštního zřetele hodný, který odůvodňuje postup soudu podle § 7 odst. 3 vyhl. č. 32/1965 Sb. navýšením vypočtení základní částky na její desetinásobek. Takto vypočtenou částku přitom soud I. stupně považoval za přiměřenou ve smyslu § 2 odst. 1 a § 4 odst. 1 vyhl. č. 32/1965 Sb., jakož i judikatury Ústavního soudu.

13. Žalobci tak přiznal odškodnění za ZSU ve výši 150 000 Kč. S ohledem na to, že žalobci již byla částka 15 000 Kč pravomocně přiznána, soud I. stupně výrokem I. přiznal zbývající částku 135 000 Kč a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II. napadeného rozsudku).

14. U náhrady za bolestné (psychiatrické hledisko) sám žalobce tvrdil, že utrpěl újmy v podobě bolestného ve výši 265 bodů. Na jednání dne 18. 3. 2024 soud I. stupně žalobce vyzval postupem podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby doplnil své důkazní návrhy k prokázání tvrzené újmy, pokud jde o prokázání rozsahu této újmy v podobě bolestného ve výši 265 bodů podle vyhlášky č. 32/1965 Sb. Sama žalovaná nerozporovala újmy v podobě bolestného ve výši 65 bodů, přičemž za tuto újmu žalobce odškodnila částkou 16 250 Kč. Žalobce pak k výzvě soudu své důkazní návrhy nedoplnil. Z jím předložených lékařských zpráv plyne, že lékaři stanovili bodové ohodnocení v celkové výši 265 bodů na základě vyhlášky č. 276/2015 Sb., nikoliv na základě vyhlášky č. 32/1965 Sb. Vyhláška č. 276/2015 Sb. se však na projednávanou věc nepoužije. Pokud přitom žalovaná sama odškodnila žalobce částkou 16 250 Kč za utrpěnou (nespornou) újmu v podobě bolestného ve výši 65 bodů, přiznala žalobci přibližně 16násobek částky vypočtené na základě vyhlášky č. 32/1965 Sb., pročež nelze uvažovat o tom, že by žalovanou přiznaná částka mohla být považována za nepřiměřeně nízkou. Soud I. stupně proto zamítl výrokem II. i nárok žalobce na zaplacení částky 50 000 Kč coby náhrady za bolestné.

15. Výrok III. o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud I. stupně ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“ s tím, že žalobce ve své žalobě uplatnil dva nároky – nárok na odškodnění za bolestné a nárok na odškodnění za ztížené společenské uplatnění.

16. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí včasné odvolání proti výrokům II. a III. z důvodu nesprávných závěrů učiněných ze zjištěných skutečností a kvůli nesprávnému právnímu posouzení (§ 205 odst. 2 písm. c/, g/ o. s. ř.).

17. Soud I. stupně za ztížené společenské uplatnění uznal 1 000 bodů, přičemž bod vyčíslil na 150 Kč (1 000 x 150). Jde tedy o-desetinásobek základní hodnoty bodu podle vyhlášky č. 32/1965 Sb., ve znění platném k 7. 11. 1983, kdy k zdravotnímu poškození došlo; 60 % toho, kdyby k zdravotní újmě došlo v roce 2014 a 40 % toho, kdyby k zdravotní újmě došlo v roce 2022. Ačkoli přiznání desetinásobku základní hodnoty bodu podle vyhlášky č. 32/1965 Sb. může vypadat velkoryse, ve skutečnosti tomu tak není, protože mzdová a cenová hladina se od té doby zvedla daleko více, a kromě toho zdravotní poškození žalobce stále trvá, takže srovnání s tím, jak by to bylo, kdyby ke zdravotní újmě došlo v roce 2014 nebo 2022, jen dokládá, že přiznaná částka není adekvátní.

18. Soud I. stupně též odmítl přiznat žalobci náhradu bolestného z hlediska psychiatrické újmy, když z oněch 265 bodů je sporných jen 200, neboť 65 bodů žalovaná dobrovolně odškodnila. V lékařské zprávě z 20. 5. 2022 se výslovně uvádí, že vyhláška č. 32/1965 Sb. na toto hledisko prostě nepamatuje. Lékař proto vzal v úvahu, že zmíněný zdravotní problém je ve vyhlášce č. 276/2015 Sb. ohodnocen 200 body. Žalobce má za to, že mu náleží i odškodnění v hodnotě 200 bodů v této dílčí položce.

19. U výroku III. o náhradě nákladů řízení namítal, že se jednou žalobou domáhal jednoho nároku – odškodnění za zdravotní újmu podle § 23 odst. 1 písm. b) zákona č. 119/1990 Sb., v platném znění. Jestliže podle úvahy soudu náleželo žalobci z jedné žalované částky nejprve 15 000 Kč a poté po další úvaze ještě 135 000 Kč, pak má žalobce za to, že mu má náležet i náhrada nákladů řízení.

20. Navrhl, aby odvolací soud výroky II. a III. napadeného rozsudku zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k novému projednání.

21. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že soud prvního stupně rozhodoval ve věci již podruhé, a to po kasačním rozhodnutí dovolacího soudu v návaznosti na zásah Ústavního soudu v úzce související věci žalobce [tituly za jménem] [jméno FO], který byl rovněž jako žalobce zraněn [Orgán veřejné moci] při pokusu o [podezřelý výraz]. Ústavní soud se [tituly za jménem] [jméno FO] zastal a rozhodl, že náhrada podle tehdy účinné vyhlášky ve výši 15 Kč za jeden bod zdravotní újmy není v souladu s představou Ústavního soudu o spravedlivém odškodnění, a tak byla následně nalézacím soudem [tituly za jménem] [jméno FO] přiznána částka odpovídající desetinásobku, tj. v případě [tituly za jménem] [jméno FO] za prostřelené koleno celkem 85 500 Kč, čemuž odpovídala dle znaleckých posudků újma na zdraví v rozsahu 570 bodů (570 x 150 Kč).

22. Soud prvního stupně tak aplikoval na kauzu pana Seiferta rovněž navýšení částky odškodnění dle dobové vyhlášky ve výši desetinásobku. Jelikož bylo zranění zde uvedeného žalobce vážnější, kdy byl tento pokousán pohraničním psem v oblasti genitálií, dospěl znalec k závěru rozsahu újmy na zdraví odpovídající 1000 bodům. Soud tedy přiznal žalobci částku 150 000 Kč a jelikož mu bylo již dříve pravomocně přiznáno 15 000 Kč, činí nyní v rozsudku uvedený doplatek 135 000 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku I. přiloženého rozsudku. Navýšení ve výši desetinásobku, proti němuž žalobce svým podaným odvoláním brojí, bylo jako správné v případě [tituly za jménem] [jméno FO] potvrzeno i odvolacím soudem (rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 17 Co 75/ 2024-122).

23. Navýšení bodového ohodnocení na desetinásobek zohledňuje i navýšení mzdové a cenové hladiny a že odškodnění za bolestné dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 32/1965 Sb. zahrnuje i ztížení zdravotní pohody, jako jsou závažné změny psychické, poruchy nervového ústrojí, stavy únavnosti, závratě nebo jiné fyzické útrapy a strasti z omezení pohybu nebo bezmocnosti, tudíž žalobcem požadovaná náhrada za bolestné v rovině psychiatrického hlediska není po právu.

24. Navrhl potvrzení rozhodnutí soudu I. stupně v zamítavém výroku.

25. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

26. Soud I. stupně správně a také dostatečně zjistil skutkový stav. Tento skutkový stav nedoznal podstatných změn ani v odvolacím řízení. Soud I. stupně aplikoval i přiléhavá zákonná ustanovení.

27. Na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozhodnutí lze z důvodu hospodárnosti (ust. § 6 o.s.ř.) odkázat (zejména bod 20.-50.).

28. Soud I. stupně také se řídil závazným právním názorem vysloveným v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2024, č. j. 12 Co 318/2022-81, jakož závěry uvedenými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2023, č. j. 30 Cdo 966/2023-70, a správně aplikoval i nález Ústavního soudu ČR ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. III. ÚS 3025/22.

29. Podle § 23 odst. 4 zákona o soudní rehabilitaci pro způsob a rozsah náhrady za ztrátu na výdělku a náhrady škody na zdraví platí ustanovení občanského zákoníku.

30. Podle § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

31. Podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 32/1965 Sb. ve znění platném a účinném do 28. 1. 1993 odškodnění za bolest se poskytuje za bolesti způsobené poškozením na zdraví, jeho léčením nebo odstraňováním jeho následků, a to podle zásad a sazeb stanovených v příloze k této vyhlášce. Odškodnění za bolest musí být přiměřené povaze poškození na zdraví a průběhu léčení.

32. Podle § 4 odst. 1 téže vyhlášky ztížení společenského uplatnění se odškodňuje, jestliže poškození na zdraví má prokazatelně nepříznivé důsledku pro životní úkony poškozeného, pro uspokojování jeho životních a společenských potřeb nebo pro plnění jeho společenských úkolů (dále jen "následky"). Odškodnění za ztížení společenského uplatnění musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti.

33. Podle § 7 odst. 1 téže vyhlášky výše odškodnění za bolest a za ztížení společenského uplatnění se určuje částkou Kčs 15 za jeden bod.

34. Podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 32/1965 Sb. ve znění platném a účinném do 28. 1. 1993 ve zcela výjimečných případech hodných mimořádného zřetele může rozhodčí orgán nebo soud odškodnění přiměřeně zvýšit, a to i nad stanovené nejvyšší výměry odškodnění.

35. Podle § 9 vyhlášky č. 440/2001 Sb. bolest a ztížení společenského uplatnění způsobené škodou na zdraví, které vznikly přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, se posuzují podle dosavadních právních předpisů.

36. K odvolacím námitkám žalobce je zapotřebí především zdůraznit, že soud I. stupně dospěl ke správnému závěru, že je dán nárok žalobce na náhradu újmy na zdraví, která mu vznikla v příčinné souvislosti s postřelením [Orgán veřejné moci] při pokusu o [podezřelý výraz] v červenci [datum], podle ust. § 23 odst. 1 písm. b), odst. 4 zákona o soudní rehabilitaci, ve spojení se zákonem č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (obč. zák.), že výši náhrady škody je třeba stanovit dle vyhl. č. 32/1965 Sb. ve znění účinném do [datum], neboť škoda (bolest z původního zranění včetně bolesti z reoperací) vznikla v této době, kdy hodnota jednoho bodu byla stanovena částkou [částka].

37. Lze souhlasit i se soudem I. stupně, že v souzené věci nelze pro výpočet bolestného a ZSU použít nařízení vlády č. 276/2015 Sb., jak navrhoval žalobce, neboť toto je určeno pro odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, což není předmětný případ. I Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 46/12, uzavřel, že v určitých případech se zákonodárce v otázce náhrady škody spočívající v poškození zdraví rozhodl poskytnout zaměstnanci náhradu škody v širším rozsahu, než je tomu ve vztazích podléhajících toliko obecné občanskoprávní úpravě.

38. Vyhláška č. 32/1965 Sb. umožňuje najít spravedlivé řešení, když ust. § 7 odst. 3 dotčené vyhlášky dává soudu možnost navýšit přiznané odškodnění, a to nad všechny (vyhláškou stanovené) limity. Možnost navýšení je navázána na „mimořádný případ hodný zvláštního zřetele“. Bezesporu tj. případy občanů bývalé [podezřelý výraz], kteří byli zraněni a zadrženi při svém [podezřelý výraz] [Orgán veřejné moci] za mimořádné. I odvolací soud má v projednávané věci za přiměřené zvýšit základní vypočtenou částku na její desetinásobek.

39. Jakkoli v obecné rovině platí, že odškodnění nelze navyšovat pouze z důvodu časového odstupu od předmětného zranění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. 25 Cdo 4438/2008, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1444/2005), v projednávané věci je třeba uvážit zcela specifické okolnosti, které zabránily žalobci v dřívější uplatněním nároku (zák. č. 119/1990 Sb. nabyl účinnosti již dne 1. 7. 1990). Tyto okolnosti je pak třeba v souladu s judikaturou Ústavního soudu spatřovat v politickém charakteru spáchaného deliktu, kdy žalobce mohl uvažovat o odškodnění své osoby nejdříve po změně politických poměrů v tehdejší Německé demokratické republice a Československé socialistické republice 40. Žalobci tak přiznal odškodnění za ZSU ve výši 150 000 Kč. S ohledem na to, že žalobci již byla částka 15 000 Kč pravomocně přiznána, soud I. stupně výrokem I. přiznal zbývající částku 135 000 Kč a ve zbytku žalobu zamítl (viz výroky I. a II. tohoto rozsudku).

41. I odvolací soud nemá vyhlášku č. 32/1965 Sb. za protizákonnou nebo protiústavní. Proto je možno ji aplikovat i v projednávané věci.

42. Soud I. stupně se v souladu s nálezem Ústavního soudu III. ÚS 3025/22 zabýval otázkou, jakého spravedlivého odškodnění by se mělo žalobci dostat a dovodil, že případ žalobce je případem výjimečným, hodným zvláštního zřetele, který odůvodňuje postup dle ust. § 7 odst. 3 vyhlášky č. 32/1965 Sb. a dovodil, že jsou dány podmínky k navýšení odškodnění za bolest na desetinásobek základní částky odškodnění. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s jeho závěrem, že takto vysoké odškodnění je spravedlivé, odpovídá principu proporcionality.

43. Je pravdou, že soud I. stupně nad rámec úvahy o spravedlivém odškodnění žalobce za konkrétní škodu, která byla způsobena v roce 1989, uvedl hypotézu o tom, jakého odškodnění by se mohlo dostat poškozenému při škodní události vzniklé po roce 2014, i z tohoto srovnání vychází odškodnění přisouzené žalobci přiléhavě. Argumentace žalobce, že hodnota bodu v roce 2014 a následujících letech převyšuje odškodnění, kterého se mu dostalo zcela pomíjí dobu, kdy k posuzované škodné události došlo, a jakkoli časový odstup, s nímž žalobce přistoupil k realizaci svých práv není při určení přiměřeného zadostiučinění určující, nelze jej zcela přehlížet (srov. nález Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 3025/22).

44. Tedy stále platí, že přistoupil-li žalobce k realizaci svých práv s odstupem více než 30 let, nemůže být v očekávání, že se mu dostane odškodnění ve výši, která by zcela odpovídala škodní události vzniklé po roce 2014.

45. Soud I. stupně přitom vzal v úvahu veškerou argumentaci obsaženou v nálezu III. ÚS 3025/22 a cestou aplikace § 7 odst. 3 vyhlášky č. 32/1965 Sb. nalezl pro žalobce spravedlivé odškodnění.

46. Ostatně odvolací soud rozhodl shodně též v obdobné věci (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. dubna 2024, č. j. 17 Co 75/2024 122).

47. Není také pravdou, že by podle této vyhlášky nebylo možno přiznat i odškodnění za utrpěný [diagnóza], jako tomu bylo v projednávané věci.

48. Z relevantní právní úpravy totiž jasně plyne, že vyhláška č. 32/1965 Sb. sice v těchto případech nekonstruuje samostatný nárok na bolestné za utrpěný [diagnóza], nicméně v těchto případech se má při určování výše bolestného „za chirurgické hledisko“ (označení žalobce) přihlédnout rovněž i ke ztížení zdravotní pohody. Ztížení zdravotní pohody se pak míní závažné změny psychické, poruchy nervového ústrojí, stavy únavnosti, závratě nebo jiné fyzické útrapy a strasti z omezení pohybu nebo bezmocnosti (viz A.I Přílohy k vyhl. č. 32/1965 Sb.).

49. Pokud žalobce utrpěl v souvislosti se zákrokem [Orgán veřejné moci] dne [datum] zranění, když byl pokousán služebními psy, pak bolestné přiznané jako odškodnění za toto pokousání již v sobě dle relevantní právní úpravy zahrnuje rovněž odškodnění za „psychiatrické hledisko“ (jak uváděl žalobce), resp. ztížení zdravotní pohody. Mezi toto ztížení zdravotní pohody lze totiž nepochybně zařadit i [diagnóza]. To plyne ze samotného jazykového i teleologického výkladu (e ratione legis) této právní úpravy. [diagnóza] je psychickou změnou. Přiznat samostatné odškodnění v podobě bolestného pouze z titulu utrpěného [diagnóza] tak není možné.

50. S ohledem na všechny shora uvedené důvody rozhodnutí soudu I. stupně v zamítavém výroku II. jako věcně správné potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.

51. Nicméně soud I. stupně pochybil při rozhodování o nákladech řízení, když nezohlednil ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. Lze souhlasit s odvolatelem, že žalobce uplatnil odškodnění za zdravotní újmu podle § 23 odst. 1 písm. b) zákona č. 119/1990 Sb., v platném znění, a z procesního hlediska se jedná o jeden nárok. Vzhledem k tomu, že výše plnění závisela na úvaze soudu, podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. náleží náhrada nákladů žalobci, spočívající v nákladech na právní zastoupení – 9 úkonů (převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření z 14.1.2022, odvolání z 29.8.2022, doplnění tvrzení z 18.2.2024, sepis dovolání a účast na ústním jednání dne 2.5.2022, 11.7.2022, 10.1.2023 a 18.3.2024) po 3 100 Kč podle ust. § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a 9 náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, celkem 30 600 Kč.

52. Lhůtu k plnění pak stanovil podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. věta za středníkem o. s. ř., když uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

53. Proto rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku III. změnil podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a uložil žalované je povinnost zaplatit žalobci k rukám advokáta [tituly před jménem] [jméno FO] náklady řízení v částce 30 600 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.).

54. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a procesně úspěšné žalované tak přísluší plná náhrada nákladů řízení sestávající z paušální náhrady nákladů dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za tři úkony po 300 Kč (vyjádření k odvolání, příprava na jednání a účast u jednání dne 27.8.2024) celkem tedy 900 Kč. Lhůtu k plnění pak stanovil podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. věta před středníkem o. s. ř. (výrok II.).

Poučení