12 Co 20/2025 - 205

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Chlostové a soudců JUDr. Michala Holuba a JUDr. Zuzany Hanákové, LL.M. ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupená advokátem [advokát] sídlem [adresa] o vyklizení nemovitých věcí k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. října 2024, č.j. 46 C 69/2024-158, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že žalovaný je povinen vyklidit a vyklizený předat žalobkyni pozemek parc. č. [číslo], jehož součástí je stavba bez č.p./č. ev., jiná stavba, a pozemek parc. č. [číslo], jehož součástí je stavba bez č.p./č. ev., garáž, oba v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsané v katastru nemovitostí na LV č. [číslo], vedeném Katastrálním úřadem pro [veřejnoprávní korporace], Katastrální pracoviště [adresa], do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů v částce 12 400 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala vyklizení pozemku parc.č. [číslo], jehož součástí je stavba bez č.p./č. ev., jiná stavba, a pozemku parc. č. [číslo], jehož součástí je stavba bez č.p./č. ev., garáž, oba v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. [číslo], vedeném Katastrálním úřadem pro [veřejnoprávní korporace], Katastrální pracoviště [adresa] (výrok ad I.) a žalobci uložil povinnost povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 9 982,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného (výrok ad II.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala vyklizení shora uvedených pozemků a staveb s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky těchto nemovitých věcí s tím, že žalobkyně je většinovým spoluvlastníkem, její podíl činí ideálních 5/8, žalovaný je menšinovým spoluvlastníkem s podílem ideálních 3/8. Žalobkyně nabyla svůj podíl od [jméno FO] a [jméno FO] (dále jen dřívější, nebo původní spoluvlastníci), na základě kupní smlouvy ze dne 25.10.2021 a byla zapsána v katastru nemovitostí jako výlučný vlastník svého podílu na nemovitostech dne 26.7.2023 s právními účinky zápisu ke dni 28.6.2023. V mezidobí bylo vydáno předběžné opatření usnesením č.j. [spisová značka], kterým bylo dřívějším spoluvlastníkům zakázáno nakládat s jejich spoluvlastnickými podíly na nemovitostech, toto předběžné opatření bylo zrušeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3.5.2023, č.j. [spisová značka]. Žalobkyně od dřívějších spoluvlastníků obdržela podklady, z nichž vyplývá, že žalovaný není oprávněn nemovitosti užívat. Dopisem ze dne 22.9.2022 bylo žalovanému oznámeno přijetí rozhodnutí dřívějších spoluvlastníků nemovitostí o záležitosti týkající se nemovitostí, kterým spoluvlastníci vyslovili souhlas s tím, aby nemovitosti byly veřejně nabídnuty ke komerčnímu pronájmu, a aby nemovitosti byly pronajaty ekonomicky nejvýhodnější nabídce. Uvedené rozhodnutí spoluvlastníků bylo přijato i přes to, že pro nej žalovaný nehlasoval, neboť s přijetím rozhodnutí vyslovili souhlas dřívější spoluvlastníci jako spoluvlastníci většinového podílu na nemovitostech. Oznámením o rozhodnutí byl žalovaný vyzván, aby nemovitosti vyklidil, přičemž lhůta k vyklizení uplynula dne 27.10.2022. Dne 8.11.2022 byla dřívějším spoluvlastníkům doručena odpověď žalovaného, že nemovitosti odmítá vyklidit. Poté, co došlo k převodu vlastnického práva na žalobkyni, byl žalovaný výzvou ze dne 7.8.2023 a výzvou ze dne 5.3.2024 prostřednictvím jeho právního zástupce opětovně vyzván k vyklizení nemovitostí do 15 dnů od doručení uvedené výzvy. Žalovaný nemovitosti nevyklidil. Rozhodnutí spoluvlastníků spočívající v rozhodnutí o pronájmu společné věci je rozhodnutím o běžné správě, k jeho přijetí stačí prostá většina hlasů. Dřívější spoluvlastníci dne 20.7.2022 vyrozuměli žalovaného o potřebě rozhodnout o společné věci a dali mu prostor hlasovat, přičemž tento se k návrhu nikterak nevyjádřil, dřívější spoluvlastníci tedy měli zato, že s ním nesouhlasí. Následně dne 22.9.2022 oznámili žalovanému, že vyslovili souhlas s návrhem, aby:

1. Nemovitosti byly veřejně nabídnuty ke komerčnímu pronájmu 2. Nemovitosti byly pronajaty nejvýhodnější nabídce s tím, že návrh rozhodnutí byl přijat, neboť s ním souhlasila 5/8 většina hlasů všech spoluvlastníků. Rozhodnutí tedy bylo v tomto znění přijato a stalo se závazným i pro žalovaného, který jej nerespektuje, nemovitosti dále užívá, aniž by k tomu měl právní důvod. Žalovaný nemovitosti nevyklidil ani přes předžalobní výzvu, jež mu byla žalobcem zaslána dne 7.8.2023.

3. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný užívá předmětné nemovitosti celé, ačkoliv je menšinovým spoluvlastníkem a jeho podíl jsou ideální 3/8 a to proti vůli žalobkyně jako většinového spoluvlastníka a za užívání, resp. nadužívání dlouhodobě neplatí žádnou náhradu. Užíváním nemovitostí brání tomu, aby mohly být nabídnuty ke komerčnímu pronájmu a následně pronajaty, neboť nelze splnit jeden ze základních předpokladů nájemního vztahu, a to je předání předmětu nájmu k užívání nájemci. V praxi je nemožné sjednat komerční pronájem nemovitostí před tím, než dojde k jejich vyklizení. Až poté, co budou nemovitosti vyklizeny, je možné je pronajmout a současně splnit povinnost pronajímatele předat je do užívání nájemci. Jednání mezi dřívějšími spoluvlastníky a společností [právnická osoba], která o pronájem nemovitostí projevila zájem, byla zmařena, neboť společnost [právnická osoba] následně zjistila, že nemovitosti nejsou k dispozici, když je užívá žalovaný a odmítá je vyklidit Žalovaný byl o nabídce pronájmu informován, nabídka mu byla řádně odeslána 8.6.2022 a on si ji nevyzvedl, vrátila se tedy zpět odesílateli. Žalobkyně dále poukázala na princip majorizace při rozhodování o společné věci, kdy se menšinový spoluvlastník musí podřídit rozhodnutí většiny spoluvlastníků počítané podle velikosti podílů. Zmínila i rozhodnutí Nejvyššího soudu 2 Cdon 374/97 a 22 Cdo 4335/13, řešící případy, kdy se většinoví spoluvlastníci domáhají proti menšinovému spoluvlastníku vyklizení nemovitosti nebo její části. Většinový spoluvlastník má právo rozhodnout o tom, za jakých podmínek a kým bude nemovitost užívána.

4. Žalobkyně poukázala na vývoj vztahů mezi spoluvlastníky a popsala další řízení, v nichž jsou řešeny spory žalobkyně a žalovaného plynoucí ze spoluvlastnictví uvedených nemovitostí, a sice řízení vedené u soudu I. stupně pod sp.zn. [spisová značka], kdy z rozsudku ze dne 29.6.2022, č.j. [spisová značka] vyplývá, že mezi žalovaným a dřívějšími spoluvlastníky nebyla uzavřena dohoda o správě nemovitosti. Rovněž z rozsudku plyne, že žalovaný se k držbě nemovitostí dostal přes [adresa], vyděděného syna zůstavitele [jméno FO], který se vydědění nebránil. Žalovaný se tak ujmul držby díky součinnosti osoby, která k věci neměla žádné právo, z výpovědi žalovaného v tomto řízení plyne i to, že jeho cílem bylo získat nemovitosti jako celek, tedy odkoupit je. Poukázal rovněž na účastnickou výpověď [jméno FO] (dřívější spoluvlastnice) v tomto řízení s tím, že tato podepsala souhlas s umístěním dílny v domnění, že tam žalovaný bude opravovat své auto, ne že to bude mít jako místo výkonu podnikání. Vzhledem k tomu, že žalovaný nedisponuje žádnou nájemní smlouvou k nemovitostem a za nadužívání nemovitostí nic neplatí, vede s ním žalobkyně spor o vydání bezdůvodného obohacení u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp.zn. [spisová značka], v němž žalovaný obstruuje a svými odvoláními do procesních rozhodnutí fakticky brání projednání žaloby. Druhé soudní řízení v němž je žalováno o vydání bezdůvodného obohacení za další období bylo zahájeno dne 5.8.2024.

5. Žalobkyně poukázala na to, že žalovaný je podnikatelem pouze formálně, avšak o jeho podnikání není možné dohledat žádné veřejně dostupné informace, ačkoliv se má jednat o autoservis. Žalovaný není registrován jako plátce DPH, žalovaný tedy nikdy nedosáhl obratu ve výši 1 000 000 Kč ročně, jeho tržby tedy nemohou přesahovat 80 000-85 000 Kč měsíčně. Vzhledem k tvrzení, že zde má být provozován autoservis je zřejmé, že význam tvrzené podnikatelské činnosti z hlediska zajišťování obživy žalovaného je zanedbatelný. Jeho užitek plynoucí z tvrzené činnosti je zřejmě nižší, než užitek, které by bylo možné dosáhnout pronájmem nemovitostí třetí osobě. Tvrzení žalovaného o užívání nemovitostí k obživě žalobkyně označila za účelové a vedené snahou navodit dojem, že mohou existovat skutečnosti odůvodňující jeho setrvání v nemovitostech bez ohledu na většinovou vůli spoluvlastníků.

6. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal s tím, že mezi účastníky jsou dlouhodobě složité vztahy a probíhá mezi nimi několik soudních sporů. Žalovaný je jediný, kdo předmětné nemovitosti užívá a zároveň se o ně stará, původní spoluvlastníci o ně nejevili dlouhodobě zájem. Původní spoluvlastnice paní [jméno FO] udělila žalovanému souhlas s umístěním provozovny podnikání, a sice autoservisu, který slouží žalovanému k obživě. Původní spoluvlastníci nezpochybňovali právo žalovaného nemovitosti takto užívat, naproti tomu žalobkyně nemá k nemovitostem vztah, neprojevila zájem je užívat a má pouze zájem na zisku z dalšího prodeje. Vzhledem k tomu, že žalovaný užívá nemovitosti ke své obživě, je pro něj zcela zásadní stabilita spoluvlastnických vztahů. Ve chvíli, kdy se žalovaný dozvěděl, že původní spoluvlastníci mají zájem podíl na nemovitostech prodat, žalovaný v zájmu zachování stability svého podnikání se rozhodl je odkoupit a nabídl stejnou kupní cenu jaká byla nakonec zaplacena žalobkyní. Žalovaný má za to, že původní spoluvlastníci porušili svou zákonnou povinnost nepoškozovat ostatní účastníky právních vztahů včetně žalovaného a jednali tak v rozporu s dobrými mravy, přičemž následkem toho je neplatnost kupní smlouvy uzavřené mezi původními spoluvlastníky a žalobkyní o převodu podílů, ve smyslu ust. § 580 odst. 1 o. z. Jednání původních spoluvlastníků označil za pomstychtivé a v rozporu s dobrými mravy s tím, že převod nemovitostí na žalobkyni je proto neplatný. Žalovaní uzavřeli kupní smlouvu se žalobkyní až v průběhu řízení o vypořádání spoluvlastnictví vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] po sp. zn. [spisová značka], z čehož je zřejmé, že jedinou snahou původních spoluvlastníků bylo znemožnit žalovanému nabytí všech podílů k nemovitostem.

7. Rozhodnutí přijaté dřívějšími spoluvlastníky ve znění: Spoluvlastníci nemovitostí souhlasí s tím, aby:

1. Nemovitosti byly veřejně nabídnuty ke komerčnímu pronájmu.

2. Nemovitosti byly pronajaty ekonomicky nejvýhodnější nabídce., nebylo dle názoru žalovaného přijato platně a účinně. Žalovaný byl dopisem ze dne 27.6.2022 informován o tom, že původní spoluvlastníci obdrželi od zájemce společnosti [právnická osoba][Anonymizováno]nabídku k pronájmu nemovitostí za 40 000 Kč měsíčně a s ohledem na tuto nabídku mají spoluvlastníci za to, že je komerční pronájem nemovitostí nejvhodnějším způsobem využití nemovitostí z důvodu ekonomické přínosnosti pro všechny spoluvlastníky a z tohoto důvodu vyzývají žalovaného ke společnému jednání a nalezení této nejvýhodnější nabídky, přičemž touto nabídkou může být stávající nabídka společnosti [právnická osoba], kdy je však možné, že na trhu by bylo možné získat i výhodnější nabídky nájmu nemovitostí. Dále požádali žalovaného o sdělení stanoviska „k nabídce společnosti [právnická osoba] a záměru původních spoluvlastníků pronajmout nemovitost jako celek zájemci, který ve lhůtě deseti (10) dnů ode dne doručení této výzvy ke společnému jednání“. Následně dopisem ze dne 20.7.2022 byl žalovaný dále vyrozuměn, že původní spoluvlastníci navrhují přijmout rozhodnutí spoluvlastníků o běžné záležitosti týkající se nemovitosti, a to takto: Spoluvlastníci nemovitostí souhlasí s tím, aby:

1. Nemovitosti byly veřejně nabídnuty ke komerčnímu pronájmu.

2. Nemovitosti byly pronajaty ekonomicky nejvýhodnější nabídce. Tímto dopisem byl žalovaný rovněž vyzván, aby hlasoval o návrhu rozhodnutí v tomto znění, a to do 14 dnů ode dne doručení dopisu. Dále byl upozorněn, že pokud bude rozhodnutí spoluvlastníky přijato, bude povinen nemovitosti vyklidit tak, aby mohly být pronajaty třetí osobě. Podle razítka na obálce byl dopis odeslán žalovanému až 21.7.2022. Následně dopisem ze dne 22.9.2022 byl žalovaný informován, že dřívější spoluvlastníci vyslovili v souladu s ust. § 1128 o. z. se shora uvedeným návrhem rozhodnutí souhlas a přílohou byl i dokument označený jako protokol o hlasování spoluvlastníků o běžné záležitosti spoluvlastnictví datovaný 20.7.2022, dle kterého původní spoluvlastníci hlasovali o běžné záležitosti týkající se nemovitosti a vyslovili souhlas se zněním návrhu: Spoluvlastníci nemovitostí souhlasí s tím, aby:

1. Nemovitosti byly veřejně nabídnuty ke komerčnímu pronájmu.

2. Nemovitosti byly pronajaty ekonomicky nejvýhodnější nabídce. Z uvedeného je patrné, že dřívější spoluvlastníci hlasovali o návrhu dříve, než se o něm mohl žalovaný vůbec dozvědět. Žalovaný namítl, že dopis ze dne 27.6.2022 není rozhodný, neboť výzva v něm uvedená se týká konkrétního návrhu ze strany zájemce společnosti [právnická osoba] a obecného záměru pronajmout nemovitosti nejvýhodnější nabídce, tento dopis však neobsahoval konkrétní návrh rozhodnutí, o kterém by tak byl žalovaný informován a ani výzvu k hlasování. Navíc, pokud se jedná o pronájem nemovitostí, v nichž žalovaný jako jeden ze spoluvlastníků aktivně vykonává podnikání, které slouží jeho obživě, nejedná se o rozhodnutí o běžné správě, ale spíše půjde o rozhodnutí o významné záležitosti podle § 1129 o. z., které vyžaduje alespoň dvě třetiny většiny hlasů spoluvlastníků. Dopisem ze dne 8.11.2022 žalovaný sdělil ostatním spoluvlastníkům, že je připraven dohodnout se na rozumné náhradě za užívání nemovitosti, příp. odprodeji, a vyřešit komplexně i další nároky uplatněné mezi stranami. Není tedy pravdou, že by odmítl nemovitosti vyklidit, naopak navrhoval společné jednání za účelem nalezení komplexního řešení i dalších sporů mezi účastníky. Žalovaný dále poukázal na znění přijatého rozhodnutí, které vzhledem k jeho obsahu, směřovalo ke schválení procesu, dle kterého by měla být nejprve neurčitému okruhu subjektů učiněna veřejná nabídka k pronájmu a následně z přijatých nabídek po procesu porovnání ekonomické výhodnosti nabídek taková nabídka vybrána. Uvedený postup nicméně současně nijak nevylučoval, aby se případného procesu veřejné nabídky a následného uzavření smlouvy účastnil i kterýkoliv ze stávajících spoluvlastníků, pokud by jeho nabídka splňovala podmínky stanovené zamýšleným rozhodnutím spoluvlastníkům a žalovaný projevil nezpochybnitelnou vůli v prostorách nemovitosti nadále podnikat a setrvat. Nikdy nebyla učiněna jakákoliv forma veřejné nabídky nemovitosti k pronájmu, jakožto krok 1 nezbytný k následnému hodnocení ekonomické výhodnosti došlých nabídek. V celém procesu nebylo nijak zohledněno jeho postavení jakožto jednoho ze spoluvlastníků společné věci. I kdyby bylo rozhodnuti původních spoluvlastníků přijato a odsouhlaseno formálně bez vad, což nebylo, je neakceptovatelné, aby další rozhodnuti z tohoto vyplývající byla učiněna bez jakéhokoliv zohlednění žalovaného jakožto spoluvlastníka. Žalovaný nebyl seznámen se s formou veřejné nabídky a jejími parametry ani s obsahem případně přijatých nabídek pronájmu, nemohl se vyjádřit ke způsobu výběru a samotnému výběru finální nabídky a posoudit, zda jde skutečně o ekonomicky nejvýhodnější nabídku.

8. Žalovaný rovněž zpochybnil nabídku společnost [právnická osoba] stran její pravosti, vážnosti, a tedy i platnosti. Vyjádřil pochybnost o existenci zájemce a též domněnku, že jde o nabídku tzv. na oko, jejímž účelem má být pouze snaha, aby přestal užívat společné pozemky jako jeden ze spoluvlastníků, které jako jediný dlouhá léta užívá k podnikání a jako zdroj obživy. Nabídka na pronájem nemovitosti nebyla zájemcem žalovanému zaslána, ani nebyl žalovaný společnosti [právnická osoba] v minulosti kontaktován. Z návrhu smlouvy přiloženého k dopisu zájemce ze dne 8.6.2022 vyplývá, že zájemce věděl, že nemovitosti jsou v podílovém spoluvlastnictví několika spoluvlastníků (i žalovaného). V tomto dopise se zájemce výslovně zmiňuje též o tom, že provedl místní šetření okolí a vyhodnotil předmětné nemovitosti jako vhodné pro účely podnikání zájemce. Není ani zřejmé, zda nabídka k pronájmu ze strany zájemce nadále trvá, když byla učiněna před dvěma lety. Od doby této komunikace, která navíc proběhla pouze mezi původními spoluvlastníky a domnělým zájemcem, nebyl žalovaný nikým ve věci pronájmu nemovitosti kontaktován. Rovněž se nedomnívá, že by pronájem nemovitosti třetí osobě byl ekonomicky nejvýhodnější způsob správy společné věci, naopak jako nejvýhodnější se současný stav, kdy se o nemovitosti fakticky dlouhodobě stará, ekonomicky je využívá a generuje v rámci podnikání zisk žalovaný jako jeden ze současných spoluvlastníků s tím, že je ochoten se podílet na vyrovnání ve vztahu k žalobkyni, aby byl realizován a rozdělen tento ekonomický potenciál nemovitosti mezi všechny spoluvlastníky. Zapojit do využiti nemovitosti třetí osobu, která nemá žádný vztah k nemovitostem, by bylo účelné pouze tehdy, pokud nemovitosti nechce využívat žádný ze spoluvlastníků.

9. Závěrem uvedl, že žaloba na vyklizení postrádá právní základ, navíc žalobkyně tvrdí, že poskytla žalovanému dopisem ze dne 5.3.2024 lhůtu k vyklizení nemovitosti 15 dnů, poskytla však lhůtu jen 10 dní od doručení dopisu, přičemž dopis byl žalovanému doručen až 8.3.2024, avšak žalobu podala žalobkyně již 15.3.2024, tedy před koncem lhůty, kterou sama stanovila.

10. Soud I. stupně se nejprve zabýval tím, zda je dána mezinárodní příslušnost soudů ČR, neboť jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem [místo]. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádná dvoustranná mezinárodní smlouva uzavřená mezi Českou republikou a [stát], postupoval podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“) a na projednávanou věc aplikoval nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis, dále jen „Nařízení“) a dospěl k závěru, že mezinárodní příslušnost soudu byla založena čl. 24 Nařízení, neboť předmětem řízení jsou práva k nemovitostem nacházejícím se v České republice.

11. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, který podrobně popsal v bodech 11.-13. rozsudku spolu s provedenými důkazy. Ze závěru o skutkovém stavu vyplývá že žalobkyně a žalovaný jsou spoluvlastníky shora specifikovaných nemovitostí, žalobkyně je vlastníkem ideálních 5/8, žalovaný vlastníkem ideálních 3/8. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá vyklizení předmětných nemovitostí, a to s ohledem na přijaté rozhodnutí dřívějších spoluvlastníků, kteří měli rovněž dohromady podíl ideálních 5/8, ze dne 20.7.2022, v následujícím znění: Spoluvlastníci nemovitostí souhlasí s tím, aby I. Nemovitosti byly veřejně nabídnuty ke komerčnímu pronájmu, II. Nemovitosti byly pronajaty ekonomicky nejvýhodnější nabídce. K pronájmu předmětných nemovitostí dosud nedošlo, neboť žalovaný přes výzvu nemovitosti dosud nevyklidil s tím, že mu slouží k obživě.

12. Po právní stránce posoudil soud I. stupně zjištěný skutkový stav podle § 1115 a násl. o. z. Nejprve se zabýval tvrzením žalovaného, že žalobkyně nabyla svůj spoluvlastnický podíl neplatně, neboť dřívější spoluvlastníci jednali v rozporu s dobrými mravy a kupní smlouva o převodu spoluvlastnických podílů uzavřená mezi původními spoluvlastníky a žalobkyní je podle § 580 odst. 1 o. z. neplatná. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný se v postavení žalobce domáhal určení vlastnictví dřívějších spoluvlastníků k podílu o velikosti id. 1/8 a id. 4/8 k předmětným nemovitostem v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa], které v době rozhodování soudu I. stupně nebylo skončeno. Soud I. stupně proto tuto otázku posoudil jako předběžnou a dospěl k závěru, že smlouva o převodu podílů původních spoluvlastníků na žalobkyni byla uzavřena platně, odkázal na smluvní volnost a judikaturu ohledně výkonu práva v rozporu s dobrými mravy, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 4490/2013, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014 a řadu dalších.

13. Soud I. stupně se dále zabýval tím, zda žalovaný má právní titul k užívání předmětných nemovitostí a dospěl k závěru, že všichni spoluvlastníci mají právní titul k užívání předmětných nemovitostí, tedy i žalovaný. Za podstatnou přitom považoval skutečnost, že předmětné nemovitosti dosud nebyly pronajaty. Dovodil, že žalovaný odvozuje právní titul k užívání předmětných nemovitostí ze svého spoluvlastnického práva. Soud I. stupně sice připustil, že za stávající situace je obtížnější nemovitosti pronajmout, avšak neshledal, že by žalovaný bránil uzavření nájemní smlouvy právně.

14. Soud I. stupně dále uvedl, že rozhodnutí spoluvlastníků ze dne 20. 7. 2022 schválilo postup spoluvlastníků ohledně nakládání se společnou věcí do budoucna, spoluvlastníci jím deklarovali záměr nabídnout nemovitosti ke komerčnímu pronájmu, a to nejvýhodnější nabídce. Soud I. stupně toto rozhodnutí hodnotil tak, že nezbavuje žalovaného právního titulu k užívání předmětných nemovitostí. Přijaté rozhodnutí hodnotil jako spíše rozhodnutí o běžné správě, neboť deklaruje shodu postupu spoluvlastníků ohledně budoucího využití nemovitostí, nevyvolává však žádné konkrétní účinky pro spoluvlastníky a po podání konkrétních nabídek by spoluvlastníci museli přijmout nové rozhodnutí, které by schválilo pronájem nemovitostí, konkrétní nejvýhodnější nabídce a až s ohledem na podmínky takové nabídky by bylo možné posoudit, zda se jedná o běžnou správu či nikoliv.

15. Za nerozhodnou považoval skutečnost, že žalovaný byl dopisem ze dne 27. 6. 2022 vyzván ke společnému jednání o užívání předmětu ve spoluvlastnictví, zpřístupnění společné věci a vydání bezdůvodného obohacení s tím, že dřívějším spoluvlastníkům byla doručena nabídka společnosti [právnická osoba] ze dne 8. 6. 2022. Přijaté rozhodnutí však o nabídce společnosti [právnická osoba] nehovoří.

16. Soud I. stupně se nezabýval námitkou žalovaného, že rozhodnutí spoluvlastníků nebylo přijato řádně z toho důvodu, že hlasovací protokol je opatřen datem 20. 7. 2022 a výzva k hlasování ve lhůtě 14 dní rovněž datem 20. 7. 2022, neboť toto rozhodnutí hodnotil soud I. stupně tak, že nemohlo žalovanému odejmout právní titul pro užívání nemovitosti. Platností tohoto rozhodnutí se proto nezabýval.

17. Neprovedení dalších důkazů odůvodnil pod body 28-31 rozsudku.

18. Výrok o nákladech řízení odůvodnil plným úspěchem na straně žalovaného, jemuž přiznal náklady řízení ve výši 9 982,50 Kč.

19. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, v němž odkázala na rozhodnutí původních spoluvlastníků ze dne 20. 7. 2022, kdy žalovaného původní spoluvlastníci vyrozuměli o potřebě rozhodnout o společné věci, žalovanému byl dán prostor pro hlasování v procesu rozhodování o společné věci, žalovaný však[Anonymizováno]svého práva nevyužil. Dřívější spoluvlastníci proto presumovali, že žalovaný s návrhem na rozhodnutí nesouhlasil. Dne 22. 9. 2022 dřívější spoluvlastníci žalovanému oznámili přijaté rozhodnutí týkající se společné věci, tedy rozhodnutí spoluvlastníků, s nímž souhlasila 5/8 většina hlasů všech spoluvlastníků a jímž bylo rozhodnuto, aby: I. nemovitosti byly veřejně nabídnuty ke komerčnímu pronájmu a II. nemovitosti byly pronajaty ekonomicky nejvýhodnější nabídce. Rozhodnutí bylo přijato ve smyslu ust. § 1126 o. z. a § 1128 odst. 1 a 2 o. z. a stalo se závazným i pro žalovaného. Žalovaný byl vyzván k vyklizení nemovitosti do 27. 10. 2022, nemovitosti nevyklidil a až dopisem ze dne 8. 11. 2022 sdělil dřívějším spoluvlastníkům, že s rozhodnutím nesouhlasí a odmítá nemovitosti vyklidit. Nikdy však neuplatnil postup podle ust. § 1128 odst. 3 o. z.. Žalobkyně zdůraznila, že žalovaný je povinen se rozhodnutím řídit a splnit je.

20. Po převodu vlastnického práva z předchozích spoluvlastníků na žalobkyni, byl žalovaný opětovně výzvou ze dne 7. 8. 2023 a dále též ze dne 5. 3. 2024 vyzván k vyklizení nemovitostí do 15 dnů ode dne doručení výzvy, nemovitosti však dosud nevyklidil, užívá je neoprávněně.

21. Za zcela nereálný označila žalobkyně požadavek soudu I. stupně, že je nejprve třeba předmětné nemovitosti pronajmout, uzavřít nájemní smlouvu s osobou třetí, která by mohla podat žalobu na vyklizení. Za téměř vyloučené označila možnost najít nájmuchtivou osobu, jíž by nebylo možné předmět nájmu předat, neboť není volný, která by podala žalobu na vyklizení, čekala až 5 let na to, až budou nemovitosti volné, podala žalobu na vyklizení a následně exekuci. Výklad soudu I. stupně označila žalobkyně za neúměrně zatěžující pouze jednu stranou, v projednávané věci majoritního spoluvlastníka. V tomto postupu soudu I. stupně žalobkyně spatřuje vadu řízení s tím, že soud I. stupně nerespektoval ustálenou judikaturu soudů vyšších stupňů, a to právo na spravedlivý proces a požadavek na rozumné uspořádání vztahů. Žalobkyně zdůraznila, že nemá jakoukoliv možnost nemovitosti užívat, žalovaný nadto nic neplatí, ačkoli užívá celé nemovitosti, přestože má podíl jen 3/8.

22. Žalobkyně poukázala též na tu skutečnost, že obsazenou nemovitost nelze pronajmout za tržních podmínek, neboť absence možnosti vykonávat užívací právo je z pohledu jakéhokoliv nájemce fatální vadou. Žalobkyně zdůraznila, že jedinou možností, jak dosáhnout pronájmu nemovitostí je vynutit jejich vyklizení na žalovaném a teprve pak je možné je pronajmout, respektive vůbec k pronájmu nabízet.

23. Soudu I. stupně žalobkyně dále vytkla, že zamítl její návrh na provedení listinných důkazů, a to žádost Živnostenskému úřadu ze dne 15. 7. 2024 a stanovisko Živnostenského úřadu ze dne 25. 9. 2024. Žalobkyně odkázala na § 1117 o. z. a dále na § 1121 o. z. a § 1122 odst. 1 o. z., podle nichž má každý spoluvlastník právo k celé věci, které je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka, přičemž každý ze spoluvlastníků je úplným vlastníkem svého podílu a podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci. Žalovaný však opakovaně a dlouhodobě užívá nemovitosti v rozporu s vůlí žalobkyně, a to nad rámec svého spoluvlastnického podílu, užívá je, ačkoli souhlas žalobkyně jakožto většinového spoluvlastníka s užíváním nemovitosti mu nebyl dán a předchozí souhlas dřívějších spoluvlastníků s umístěním provozovny žalovaného v nemovitostech byl odvolán.

24. Soudu I. stupně žalobkyně vytkla neúplné zjištění skutkového stavu věci spočívající v neprovedení navržených důkazu a v tom, že se nijak nevěnoval otázce oprávněnosti užívání nemovitosti žalovaným.

25. Žalobkyně vytkla soudu I. stupně, že nevzal v úvahu skutečnost, že vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu a nesmí být zneužito na újmu práv druhých, anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Žalovaný přitom užívá nemovitosti v rozporu s vůlí většiny spoluvlastníků, a to neoprávněně a svým jednáním brání realizaci vůle většinového spoluvlastníka.

26. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobě vyhověl, případně jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

27. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako správného a odmítl odvolací námitky žalobkyně. Žalovaný popsal genezi vztahu účastníků počínaje objednávkou znaleckého posudku ze dne 8. 5. 2022, který byl zpracován ke dni 24. 6. 2022, jímž byla jako cena obvyklého nájemného určena částka 39 166,70 Kč za měsíc. Dále původní spoluvlastníci zaslali nabídku zájemce společnosti [právnická osoba] na nájem nemovitostí za nájemné ve výši 40 000 Kč za měsíc žalovanému, jemuž k jeho žádost ze dne 29. 7. 2022 zaslali dne 16. 8. 2022 nabídku zájemce, znalecký posudek a odpověď na nabídku. Dne 22. 9. 2022 byl žalovaný informován původními spoluvlastníky o tom, že dne 20. 7. 2022 bylo původními spoluvlastníky odhlasováno přijetí návrhu, aby nemovitosti byly veřejně nabídnuty ke komerčnímu pronájmu a aby nemovitosti byly pronajaty ekonomicky nejvýhodnější nabídce. Na toto reagoval žalovaný dopisem ze dne 8. 11. 2022, v něm uvedl, že v nemovitostech užívá a provozuje v nich autoservis pro svou obživu, není tak možné je pronajmout třetímu subjektu a zároveň sdělil, že je připraven se dohodnout na rozumné náhradě za užívání nemovitosti. Původní spoluvlastníci dopisem ze dne 28. 2. 2023[Anonymizováno]vyzvali žalovaného k vyklizení předmětných nemovitostí a vydání bezdůvodného obohacení za užívání nemovitostí. Žalovaný dopisem ze dne 14. 3. 2023 zopakoval svou nabídku učiněnou již dne 8. 11.2022 na odkup spoluvlastnických podílů. Dne 7. 8. 2023 oznámila žalobkyně žalovanému nabytí spoluvlastnického podílu, žalovaného vyzvala k vyklizení nemovitostí a vydání bezdůvodného obohacení s tím, že důvodem vyklizení nemovitostí má být pronájem nemovitosti osobě, která předloží nejvýhodnější nabídku.

28. Žalovaný se dále vyjádřil k nabídce zájemce společnosti [právnická osoba], ohledně níž vyjádřil pochybnosti o její pravosti a vážnosti, jakož i platnosti a dále pochybnosti o tom, zda takový zájemce skutečně existoval. Žalovaný dále uvedl, že mu není známo, zda zájem o pronájem ze strany zájemce nadále trvá, když byl projeven před téměř již dvěma lety. Poukázal též na tu skutečnost, že předmětné nemovitosti jsou obklopeny nemovitostmi, které vlastní [společnost] a přístup k nim je zajištěn pouze průjezdem přes pozemky [společnost]. [společnost] se vůči žalobkyni i žalovanému domáhá vyklizení v tom směru, aby neužívali její okolní pozemky a provedli změnu oplocení a v této souvislosti vyjádřil pochybnost, že by kterákoliv třetí osoba usilovala o nájem nemovitostí, k nimž není bezpečně zajištěn přístup.

29. Žalovaný odmítl tvrzení, že by pronájem třetí osobě byl ekonomicky nejvýhodnější způsob správy společné věci s tím, že za nejvýhodnější se jeví současný stav, kdy se žalovaný o nemovitosti dlouhodobě stará a ekonomicky je využívá, což je dle žalovaného nejhospodárnější využívání nemovitostí.

30. Žalovaný též zpochybnil platnost a účinnost přijatého rozhodnutí spoluvlastníků s tím, že žalovaný byl dopisem ze dne 27. 6. 2022 označeném jako výzva ke společnému jednání o užívání předmětu ve spoluvlastnictví informován o nabídce společnosti [právnická osoba] a žalovaný byl vyzván ke společnému jednání. Následně byl dopisem ze dne 20. 7. 2022 vyrozuměn, že původní spoluvlastníci navrhují přijmout rozhodnutí spoluvlastníků o běžné záležitosti týkající se nemovitostí tak, že: spoluvlastníci nemovitosti souhlasí s tím, aby: 1) nemovitosti byly veřejně nabídnuty ke komerčnímu pronájmu a za 2) nemovitosti byly pronajaty ekonomicky nejvýhodnější nabídce. Takto bylo rozhodnutí spoluvlastníků dne 20. 7. 2022 přijato. Žalovaný zdůraznil, že rozhodnutí nebylo přijato v souladu s občanským zákoníkem, neboť původní spoluvlastníci rozhodovali o návrhu dříve, než se žalovaný o hlasování a návrhu rozhodnutí mohl dozvědět. Žalovaný dále zdůraznil, že v případě pronájmu nemovitostí, ve kterých má žalovaný jako jeden ze spoluvlastníků aktivně vykonávané podnikání a zdroj příjmů se nejedná o rozhodnutí o běžné správě věci podle ust. § 1128 o. z., nýbrž o rozhodnutí o významné záležitosti podle ust. § 1129 o. z., které vyžaduje alespoň 2/3 většiny hlasů spoluvlastníků.

31. Žalovaný dále uvedl, že záměrem původních spoluvlastníků bylo nejprve rozhodnout o tom, že nemovitosti budou veřejně nabídnuty ke komerčnímu pronájmu a následně pronajaty ekonomicky nejvýhodnější nabídce, procesu veřejné nabídky a následného uzavření smlouvy se tak mohl účastnit i kterýkoliv ze stávajících spoluvlastníků. Žalovaný projevil zájem v prostorách nemovitosti nadále podnikat. Jakákoliv forma veřejné nabídky však nikdy učiněna nebyla podle informací ze strany původních spoluvlastníků i žalobkyně. Žalovaný namítl, že výzvy původních spoluvlastníků i žalobkyně k vyklizení nemovitostí žalovaným postrádají právní základ, neboť nebyl dodržen rozhodnutím spoluvlastníků zamýšlený postup. Rozhodnutí původních spoluvlastníků žalovaný dále vytkl, že bylo učiněno bez jakéhokoliv zohlednění žalovaného jako spoluvlastníka a neměl možnost seznámit se s formou veřejné nabídky. Žalobkyni žalovaný vytkl, že ignoruje jeho vlastnické právo v rozsahu jeho spoluvlastnického podílu na nemovitostech.

32. Žalovaný odmítl tvrzení žalobkyně v odvolání, že by soud I. stupně stanovil žalobkyni nesplnitelné podmínky spočívající v nalezení vhodného nájemce s tím, že žalobkyně tato tvrzení vyvrací sama tvrzením o existenci zájemce v minulosti, a to společnosti [právnická osoba]. Žalovaný zdůraznil, že mu svědčí právní titul užívání nemovitostí a žalobkyně se pokouší neoprávněně odejmout žalovanému spoluvlastnické právo k nemovitostem a takovému jednání nemůže být poskytnuta soudem ochrana. Poukázal též na tvrzení žalobkyně, že vlastnické právo všech spoluvlastníků má stejný zákonný obsah a nesmí být zneužito k újmě práv druhých s tím, že soud I. stupně takto postupoval. Žalovaný dále uvedl, že nijak nebrání žalobkyni v užívání nemovitostí v rozsahu jejího spoluvlastnického podílu.

33. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání podle § 212 a § 212a o. s. ř., v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. opakoval dokazování rozhodnutím spoluvlastníků ze dne 20. 7. 2022 a výzvou žalovanému ze dne 22. 9. 2022 k vyklizení předmětných nemovitostí.

34. Odvolací soud z protokolu o hlasování spoluvlastníků o běžné záležitosti spoluvlastnictví ze dne 20. 7. 2022 zjistil, že spoluvlastníci pan [jméno FO], který vlastní spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/8 a paní [jméno FO], která vlastní spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/2 rozhodli o běžné záležitosti týkající se nemovitosti tak, že spoluvlastníci nemovitosti vyjádřili souhlas s tím, aby za 1) nemovitosti byly veřejně nabídnuty ke komerčnímu pronájmu a za 2) nemovitosti byly pronajaty ekonomicky nejvýhodnější nabídce. Odsouhlaseno bylo toto rozhodnutí spoluvlastníky 5/8, a to paní [jméno FO] a panem [jméno FO], tedy původními spoluvlastníky nemovitostí. Toto rozhodnutí posoudil odvolací soud jako platné rozhodnutí o hospodaření se společnou věcí, neboť bylo přijato většinovými spoluvlastníky. Odvolací soud dále doplnil dokazování opakovanou výzvou k vyklizení nemovitostí ze dne 5. 3. 2024 zaslanou žalobkyní žalovaným, v níž žalobkyně odkazuje na rozhodnutí předchozích spoluvlastníků, na jehož základě měly být nemovitosti pronajaty třetí osobě, která předloží nejvýhodnější nabídku. Odvolací soud z této listiny zjistil, že žalobkyně žalovaného informovala, že žalovaný užívá nemovitosti neoprávněně, užívá výlučně veškeré nemovitosti, zanedbává údržbu a na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohacuje.

35. Odvolací soud dále vyšel ze zjištěného skutkového stavu soudem I. stupně popsaného v bodě 11 a 12 rozsudku, z nějž vyplývá, že žalobkyně a žalovaný jsou spoluvlastníky shora specifikovaných nemovitostí, žalobkyně je vlastníkem ideálních 5/8, žalovaný vlastníkem ideálních 3/8. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá vyklizení předmětných nemovitostí, a to s ohledem na přijaté rozhodnutí dřívějších spoluvlastníků, kteří měli rovněž podíl ideálních 5/8, ze dne 20.7.2022, v následujícím znění: Spoluvlastníci nemovitostí souhlasí s tím, aby I. Nemovitosti byly veřejně nabídnuty ke komerčnímu pronájmu, II. Nemovitosti byly pronajaty ekonomicky nejvýhodnější nabídce. K pronájmu předmětných nemovitostí dosud nedošlo, neboť žalovaný přes výzvu nemovitosti dosud nevyklidil s tím, že mu slouží k obživě.

36. Odvolací soud poté, co opakoval dokazování rozhodnutím spoluvlastníků dospěl k závěru, že se jedná o rozhodnutí platné, které bylo řádně přijato většinovými spoluvlastníky. Rozhodnutí původních spoluvlastníků posoudil odvolací soud jako rozhodnutí o běžné správě ve smyslu § 1128 odst. 1 o.z. s tím, že toto rozhodnutí má podle § 1128 odst. 2. o.z. právní účinky pro všechny spoluvlastníky. Žalovaný byl řádně vyrozuměn o potřebě rozhodnout o užívání nemovitostí ve spoluvlastnictví, když byl dne 27. 6. 2022 vyzván k jednání o předmětu spoluvlastnictví a dále byl žalovaný uvědomen a přijatém rozhodnutí většinových spoluvlastníků, k němuž došlo dne 20. 7. 2022 a byl vyzván k hlasování do 14 dnů od tohoto dne. Žalovaný tak jako minoritní spoluvlastník měl možnost se v této věci vyjádřit. Učinil tak však až dopisem ze dne 8.11.2022, kdy dřívějším spoluvlastníkům sdělil, že nemá zájem, nehodlá předmětné nemovitosti vyklidit a že zde provozuje autoservis.

37. Odvolací soud proto shledal rozhodnutí spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí platným, přihlédl též k rozhodnutí Nejvyššího soudu např. rozsudek sp. zn. 22 Cdo 1567/2004 ze dne 7. září 2004, z nějž vyplývá, že hospodařením se společnou věcí ve smyslu ust. § 139 odst. 2 obž. zák. (nyní § 1128 o. z.) se rozumí též užívání nemovitosti, o němž rozhodují spoluvlastníci většinou počítanou podle velikosti podílů. Z tohoto rozhodnutí vyplývá, že podle platně přijatého rozhodnutí spoluvlastníků se lze domáhat vyklizení spoluvlastníka domu z bytu. V projednávané věci se většinoví spoluvlastníci domáhají vyklizení menšinového spoluvlastníka z nemovitostí, které užívá nad rámec svého menšinového spoluvlastnického podílu. Jejich požadavek shledal odvolací soud správným s tím, že má oporu v zákoně.

38. Soud I. stupně založil své zamítavé rozhodnutí na tom, že by žalobkyně nejprve musela pronajmout předmětné nemovitosti osobě třetí, která by se pak domáhala vyklizení žalovaného jako minoritního spoluvlastníka. Tato konstrukce však nemá žádný právní podklad a soud I. stupně nijak neobjasňuje, proč by se vyklizení nemovitostí nemohl domáhat přímo většinový spoluvlastník. Mimo to si jen těžko lze představit možnost, že by našel nějaký zájemce o pronájem nemovitostí, které nejsou fakticky volné a které by mu nemohly být předány a nemohl by realizovat užívací právo, tedy realizovat právo, pro jehož realizaci si nemovitosti pronajal. Závěr soudu I. stupně nemá oporu v právu a je zcela utopické, že by bylo možné najít osobu, která by si pronajímala nemovitosti, které nejsou fakticky volné a musela by se domáhat soudně jejich vyklizení. V této souvislosti je třeba souhlasit se žalobkyní, že jedinou možností, jak by žalobkyně mohla dosáhnout pronájmu předmětných nemovitostí a realizace rozhodnutí většinových spoluvlastníků, je nejprve se domoci na žalovaném jejich vyklizení.

39. Odvolací soud k námitce žalovaného uplatněné ve vyjádření k odvolání, že žalobkyně se neoprávněně pokouší odejmout spoluvlastnické právo žalovaného k nemovitostem bez právního důvodu neshledal tuto námitku důvodnou, neboť tím, že budou nemovitosti pronajaty nejvýhodnější nabídce, jde pouze o nájem nemovitostí, nikoliv odnětí vlastnického práva k i.d. 3/8 žalovanému, jemuž toto vlastnické právo i nadále zůstane.

40. Odvolací soud též neshledal, že by ze strany žalobkyně docházelo k jakémukoliv zneužívání jejího postavení, podstatné je, že žalobkyně hodlá realizovat své vlastnické právo většinového spoluvlastníka způsobem, který ji zákon umožňuje.

41. Z důvodů shora uvedených postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalovanému uložil povinnost předmětné nemovitosti vyklidit, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

42. Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. a tyto byly přiznány ve věci plně úspěšné žalobkyni, a to za zaplacený soudní poplatek ze žaloby ve výši 5 000 Kč, dále za 6 úkonů nezastoupeného účastníka po 300 Kč podle § 151 o. s. ř. a § 1 a 2 vyhl. č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč za 1 úkon, celkem před soudem I. stupně ve výši 6 800 Kč.

43. Před odvolacím soudem vznikly žalobkyni náklady ve výši 5 000 Kč za zaplacený soudní poplatek a po 300 Kč za každý ze dvou úkonů, a to podání odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem, celkem ve výši 5 600 Kč.

44. Celková výše nákladů řízení vzniklých žalobkyni před soudy obou stupňů činí částku 12 400 Kč.

Poučení