12 Co 208/2025 - 180

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Holuba a soudců JUDr. Zuzany Hanákové, LL.M. a JUDr. Miroslava Stoklasy ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – [ústřední orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] o zadostiučinění za nemajetkovou újmu k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. dubna 2025, č.j. 78 C 33/2023-155 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku I. potvrzuje a ve výroku II. o nákladech řízení se mění tak, že žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně zamítl žalobu, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 31 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 6. 4. 2023 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 31 500 Kč z titulu peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou mu v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce soudního řízení vedeného u Krajského soudu v [adresa] pod sp.zn. [spisová značka]. Žalobu žalobce odůvodnil tím, že je synem [tituly před jménem] [jméno FO], majitelky rekreační chalupy v obci [adresa], a s matkou žalobce chalupu často užívá k rekreaci, rodinným setkáním a oslavám. Oba mají oprávněný zájem na možnosti nerušeného užívání nemovitosti. Tento jejich zájem je od přelomu let 2009/2010 dotčen pronikavým hlukem z provozu tehdy nově zřízeného [název] závodu „[předmět]“. Právní zástupce na pokyn žalobce učinil dne 20. 11. 2017 na úředníky [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], dříve [jméno FO], stížnost podle § 175 odst. 1 zákona č. 500/2004, správní řád, dále též jen „SprŘ“, domnívaje se, že uvádění nepravdivých okolností úředními osobami v úředním styku není v souladu s principy činnosti veřejné správy a ohrožuje legitimní zájmy žalobce. Stížnostní orgán má na vyřízení stížnosti ze zákona 60 dní (§ 175 odst. 5 SprŘ). Na stížnost na [tituly před jménem] [jméno FO] podanou k [správní orgán] [adresa], tento úřad vůbec nereagoval. Teprve po žádosti o opatření proti nečinnosti ze dne 20. 1. 2018 a celkem 10 urgencí jejího vyřízení podaných u žalované (16. 5. 2018, 19. 6. 2018, 13. 8. 2018, 13. 9. 2018, 19. 10. 2018, 7. 12. 2018, 7. 1. 2019, 7. 2. 2019, 11. 3. 2019, 11. 4. 2019) [správní orgán] dne 29. 4. 2019 odeslal stěžovateli v kopii přípis z 12. 4. 2019 adresovaný [správní orgán] [místo]. To je jediný dokument, který právní zástupce o vyřízení stížnosti od [správní orgán] obdržel. Právní zástupce informoval žalobce o tomto přípisu a o tom, že z přípisu nevyplývá, jaké kroky [správní orgán] při vyřizování stížnosti učinil, jaká zjištění učinil a jak je právně vyhodnotil. Žalobce vyjádřil zájem na tom, aby jeho právní zástupce přijal právní kroky, které povedou k náležitému vyřízení stížnosti dotýkající se zájmů žalobce na nerušeném užívání rodinné chalupy. Právní zástupce poučil žalobce o možnosti požádat o přešetření způsobu vyřízení stížnosti podle § 175 odst. 7 SprŘ a žalobce jej pověřil sepsáním tohoto podání. Aby zajistil nezbytné podklady pro sepsání žádosti, rozhodl se žalobce uplatnit právo na informace, a požádat o poskytnutí údajů, které by mu umožnily zjistit, jaké kroky [správní orgán] při vyřizování stížnosti učinil a z jakých podkladů vycházel.

3. Proto žalobce učinil dne 11. 7. 2019 u [správní orgán] žádost o informace. [správní orgán] odepřel informace poskytnout, načež se žalobce bránil žalobou ve správním soudnictví. Žaloba byla podána u Krajského soudu v [adresa] dne 16. 9. 2019. Soudní řízení skončilo 19. 5. 2022, kdy nabyl právní moci rozsudek z 18. 5. 2022, č. j. [spisová značka], jímž bylo rozhodnutí správního orgánu zrušeno. Trvalo tak 977 dní, tedy dva roky a 9 měsíců. Žalobce má za to, že délka soudního řízení o jeho žalobě je nepřiměřená a že ze strany soudu došlo k porušení práva žalobce na spravedlivý proces. Postup soudu vyvolal v žalobci úzkost, nejistotu a duševní stres v očekávání výsledku řízení, celkově pak frustrující pocity a nedůvěru v právní stát a jeho orgány. Frustraci žalobce umocňuje to, že v důsledku průtahů soudu mu nebyla poskytnuta včasná soudní ochrana jeho ústavně garantovaného práva na informace soustavně pošlapávaného [správní orgán] [adresa] a že stejného ponížení se mu dostalo i v případech dalších žádostí o informace podaných u [správní orgán] [adresa]. Náležitého vyřízení těchto žádostí se musí domáhat u správního soudu a musí na ně roky čekat. Dne 5. 10. 2022 vyzval [ústřední orgán] k poskytnutí satisfakce za nepřiměřenou délku řízení v podobě konstatování porušení práva žalobce, omluvy a zaplacení peněžitého zadostiučinění. [ústřední orgán] reagovalo přípisem z 24. 11. 2022, v němž žalobci sděluje, že jeho žádost byla postoupena [ústřední orgán] k přímému vyřízení v souladu s ustanovením § 6 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „OdpŠk“. [ústřední orgán] pak zase přípisem z 16. 3. 2023 uvedlo, že výzvu postupuje zpět [ústřední orgán]. Při stanovení požadované výše peněžitého zadostiučinění vycházel ze závěrů stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, když základní částka zadostiučinění činí 15 000 Kč za první dva roky a dále za každý měsíc 1 250 Kč s přihlédnutím k jednoinstančnosti řízení a jeho právní jednoduchosti, tudíž za první dva roky uplatnil 15 000 Kč a dále za každý měsíc 1 250 Kč, tj. 9 x 1 250 Kč, tj. 11 250 Kč, dále uplatnil modifikaci 20% za prvoinstanční jednoduché řízení, na jehož délce se nepodílel, tj. 5 250 Kč, tj. dohromady 31 500 Kč.

4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že účelem odškodnění za nepřiměřeně dlouhé řízení je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení uveden a v níž byl udržován. Má za to, že žalobce takovou újmu nepociťoval a ani pociťovat nemohl, vzhledem k tomu, že se řízení týkalo žádosti o informace, kterou se žalobce domáhal sdělení, jaké konkrétní úkony, kterou úřední osobou a kdy provedl [správní orgán] při vyřizování stížnosti [Jméno advokáta], advokáta, ze dne 20. 11. 2017 označené jako „Stížnost na jednání [tituly před jménem] [jméno FO]“ a „poskytnutí podkladů, které si [správní orgán] pro vyřizování uvedené stížnosti opatřil“. Žalované není zřejmé, jak by délka soudního řízení, jež souvisí s výše zmíněnou žádostí, mohla žalobce uvést do jakéhokoliv stavu nejistoty, když význam řízení pro žalobce je dosud neznámý a z pohledu žalované nepatrný. Jestliže by soud přesto dospěl k závěru, že nemajetková újma žalobci vznikla, dostačujícím zadostiučiněním by bylo konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce, případně jeho matka [tituly před jménem] [jméno FO], se vždy prostřednictvím svého právního zástupce, se kterým jsou v příbuzenském poměru, opakovaně obrací na správní orgány a požadují poskytnutí podání (dokladů o jejich doručení či vyřízení), která učinil dříve sám právní zástupce, což potvrzuje např. rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne 18. 5. 2022, č. j. [spisová značka], kde je uvedeno, že jen tento soud eviduje desítky žalob žalobce, případně [tituly před jménem] [jméno FO]. Obdobná situace je u Městského soudu v Praze a u pražských obvodních soudů (např. sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] či [spisová značka]), přičemž se žaloby liší pouze ve vyčíslení nemajetkové újmy, případně nákladů řízení, a uvedením soudním řízení, jehož nepřiměřená délka je namítána. Smyslem informačního zákona jistě není poskytovat informace, které může žadatel získat dotazem na svého právního zástupce (člena rodiny). Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 12. 5. 2020, č.j. [spisová značka], konstatoval, že „počínání [tituly před jménem] [jméno FO] a její rodiny znaky zneužití práva vykazuje, neboť zneužívají širokou úpravu práva na informace, aby dosáhly informací, které lze získat jinými právními prostředky. Soud nepochybuje, že skutečným motivem žadatelů není kontrola veřejné moci prostřednictvím zákona o svobodném přístupu k informacím, ale šikanózní postup, kterým tyto osoby sledují personální a časové zatížení žalovaného“. Lze důvodně pochybovat o tom, že by žalobci mohla nemajetková újma vzniknout (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2622/2018). Jedná se o jednoznačný případ litigiózního (sudičského) přístupu žalobce, který by neměl požívat právní ochrany.

5. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, podrobně uvedeného v napadeném rozhodnutí, že dne 12. 4. 2019 Městský [správní orgán] [adresa] sdělil Krajskému [správní orgán], že pokud jde o opakovanou výzvu o vyjádření k nečinnosti Městského [správní orgán] [adresa] ve věci vyřízení stížnosti z 8. 8. 2017, [funkce] prověřil skutečnosti uvedené ve stížnosti a konstatoval, že neshledal pochybení v práci zaměstnanců úřadu. Dne 11. 7. 2019 požádal žalobce prostřednictvím svého právního zástupce Městský [správní orgán] [adresa] (dále též jen „městský [správní orgán]“) o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „InfZ“), kdy požadoval poskytnutí informací týkajících se stížnosti, k níž se MěÚ [adresa] vyjadřoval pro Krajský [správní orgán] přípisem [funkce] městské [správní orgán] ze dne 12. 4. 2019, č. j. [spisová značka]. Tato žalobcova žádost byla rozhodnutím [správní orgán], č. j. [spisová značka], ze dne 25. 7. 2019 odmítnuta. Žalobce podal dne 25. 7. 2019 proti tomuto rozhodnutí odvolání. Dne 14. 8. 2019 bylo toto odvolání rozhodnutím [správní orgán] (dále také jen „krajský [správní orgán]“), č. j. [spisová značka], zamítnuto. Dne 16. 9. 2019 podal žalobce proti[Anonymizováno]rozhodnutí krajského [správní orgán] žalobu u Krajského soudu v [adresa] (dále také jen „krajský soud“). Dne 24. 9. 2019 vyzval krajský soud žalobce, aby zaplatil soudní poplatek. Žalobce tak učinil dne 24. 9. 2019. Dne 30. 9. 2019 vyzval krajský soud žalovaný krajský [správní orgán] k vyjádření k žalobě a k předložení správního spisu. Krajský [správní orgán] se k žalobě vyjádřil dne 30. 10. 2019 a předložil správní spis. Dne 4. 11. 2019 zaslal krajský soud účastníkům řízení sdělení o složení senátu a poučení o možnosti vznést námitku podjatosti. Zároveň vyzval účastníky řízení ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Dne 8. 11. 2019 předložil žalobce repliku k vyjádření žalovaného. Dne 13. 11. 2019 zaslal soud podání žalobce žalovanému. Dne 15. 3. 2021 žalobce svou žalobu doplnil. Dne 18. 5. 2022 vyhlásil krajský soud rozsudek č. j. [spisová značka], kterým obě napadená rozhodnutí Krajského [správní orgán] ze dne 14. 8. 2019, č. j. [spisová značka] a rozhodnutí Městského [správní orgán] [adresa] ze dne 25. 7. 2019, č. j. [spisová značka] zrušil a věc vrátil Krajskému [správní orgán] k dalšímu řízení. Dne 19. 5. 2022 nabyl rozsudek právní moci.

6. Žalobce výzvou k poskytnutí satisfakce za nemajetkovou újmu ze dne 5. 10. 2022, doručenou téhož dne, uplatnil u [ústřední orgán] spravedlnosti nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení správního vedeného u krajského soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce žádal odškodnění konstatováním porušení práva, omluvou a zaplacením peněžitého zadostiučinění ve výši 31 500 Kč. 7. [ústřední orgán] dne 9. 6. 2023 rozhodlo mimo jiné o zamítnutí odvolání [tituly před jménem] [jméno FO] a napadené rozhodnutí [správní orgán 2], odboru územního plánování a stavebního řádu, č.j. [spisová značka], ze dne 27. 1. 2023 potvrdil. Z rozhodnutí vyplývá, že odvolání podala pouze matka žalobce, nikoli sám žalobce, neboť tento nebyl účastníkem původního rekolaudačního řízení. V rozhodnutí je uvedeno, že [předmět] se podle urbanistické studie nachází v ploše výrobní a zemědělské a jedná se tak o oblast, u které je do jisté míry nutné počítat se zvýšeným zatížením hlukem. Rodinná nemovitost matky žalobce je od [adresa] vzdálena cca 200 m vzdušnou čarou. Žalovaná v rozhodnutí dále uvedla, že změnou v užívání předmětné stavby nedojde k narušení pohody bydlení stěžovatelky [tituly před jménem] [jméno FO], neboť dle vyjádření [ústřední orgán] Zdravotnictví č.j. [spisová značka] ze dne 29. 11. 2021 vyplynulo, že byly vypořádány veškeré námitky stěžovatelky [tituly před jménem] [jméno FO] a že vlivem provozu [předmět] nedochází k překročení hygienického limitu hluku v chráněném venkovním prostoru nejbližších staveb pro denní dobu. Matka žalobce podala proti rozhodnutí [ústřední orgán] žalobu spolu s návrhem na přiznání odkladného účinku. KS v [adresa] dne 23. 8. 2023 rozhodl o odmítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, když žalobkyně dostatečně netvrdila a tím spíš neprokázala tvrzený neomezený provoz [název] závodu a dále neprokázala, že jí tvrzený následek napadeného rozhodnutí způsobuje újmu ve smyslu § 73 odst. 2 s.ř.s.

8. Na [funkce] se obrátil [Jméno advokáta] a žádal o posouzení postupu [ústřední orgán] ve věci vyřízení opatření proti nečinnosti a následného vyřízení stížnosti. Veřejný ochránce práv dospěl k závěru, že doba pro vyřízení podnětu čítající téměř 10 měsíců nebyla přiměřená, avšak je třeba zohlednit enormní nárůst spisové agendy u [ústřední orgán], další povinnosti úředních osob a zejména četnost, obsah a řetězení písemností zasílaných stěžovatelem. Veřejný ochránce práv zohlednil veškeré okolnosti a příslib [funkce] k přijetí opatření k nápravě a šetření uzavřel.

9. Žalobce vedl u KS v [adresa] ve správním soudnictví v období let 2017 až 2022 celkem 49 řízení, 47 řízení již bylo pravomocně skončeno, přičemž ve 30 řízeních dosáhl žalobce úspěšně ochrany svého práva (zrušení rozhodnutí, uložení povinnosti rozhodnout či zastavení řízení pro dodatečné splnění). Všechna řízení se týkala žádostí o poskytnutí informací.

10. Po právní stránce posoudil soud I. stupně věc podle ust. § 1 odst. 1, § 3 odst. 1 písm. a), §5, § 6, § 13, § 14 odst. 1 a 3, § 15 odst. 2 a § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“).

11. Soud I. stupně dospěl k závěru, že podmínka předběžného uplatnění nároku u příslušného úřadu byla splněna a žaloba byla podána u soudu včas.

12. Předmětem posouzení je délka řízení před Krajským soudem v [adresa], v němž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Krajského [správní orgán] ze dne 14. 8. 2019, č. j. [spisová značka], jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí MěÚ [adresa] ze dne 25. 7. 2019, č.j. [spisová značka] [adresa] odmítl žádost žalobce o poskytnutí informace ze dne 11. 7. 2019, a to „sdělení, jaké konkrétní úkony, kterou úřední osobou a kdy provedl Váš úřad při vyřizování stížnosti“ a „poskytnutí podkladů, které si Váš [správní orgán] při vyřizování stížnosti opatřil“, z důvodu neexistence takových informací. Žaloba byla podána soudu dne 16. 9. 2019. Správní řízení od podání žádosti o informace dne 11. 7. 2019 do pravomocného rozhodnutí KS v [adresa] ze dne 18. 5. 2022, jež nabylo právní moci dne 19. 5. 2022, trvalo 2 roky a 9 měsíců. Samotné soudní řízení, za něž žalobce požaduje přiměřené zadostiučinění, trvalo od 16. 9. 2019 do 19. 5. 2022, tj. 977 dnů.

13. Soud I. stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že délka řízení od podání žádosti o informace do skončení soudního řízení u KS v [adresa], když žalobce se domáhá přiznání zadostiučinění pouze za nepřiměřenou délku soudního řízení správního od 16. 9. 2019 do 19. 5. 2022, je zjevně nepřiměřená pro tento typ řízení a neodpovídá době, kterou by bylo možno u tohoto typu řízení rozumně očekávat.

14. Poté vyhodnotil, že zájem žalobce na poskytnutí informace v dané věci byl nepatrný, tudíž není v odškodňovacím řízení důvod pro finanční odškodnění tvrzené nejistoty žalobce, či jiné tvrzené újmy žalobce. Žalobce, popřípadě jeho matka, zastoupení stejným právním zástupcem jako v této věci vedli či stále vedou řadu soudních sporů před správními soudy, a to se správními orgány, od nichž požadují poskytnutí informace dle InfZ v souvislosti s provozem [předmět], a následně vedou řadu sporů před obecnými soudy ohledně náhrady škody za nepřiměřenou délku správních řízení. Jen u soudu I. stupně vede žalobce 7 takových sporů a jeho matka rovněž, přičemž oba jsou zastoupeni týmž právním zástupcem. Předmětem správních řízení je pak často požadování poskytnutí informace ohledně podání, které dříve učinil právní zástupce za žalobce či jeho matku. Žalobce i jeho matka prostřednictvím právního zástupce podávají u MěÚ [adresa] celou řadu stížností a žádostí o informace, jakým způsobem byly žádosti prošetřeny či k jaké žádosti se dané vyjádření vztahuje. Smyslem práva na poskytování informací dle InfZ není poskytovat žadatelům informace, které si mohou sami opatřit, např. od svého právního zástupce, jako v tomto případě, což opět dokládá nepatrný význam předmětu řízení pro žalobce.

15. Poté soud I. stupně dospěl k závěru, že vzhledem k nepatrné intenzitě zásahu do sféry žalobce (osobní, rodinné či pracovní) není důvod, aby žalobci bylo, vedle konstatování porušení práva a poskytnuté omluvy, které žalovaná učinila dobrovolně již v rámci řízení, přiznáno zadostiučinění v penězích, když se tato satisfakce jeví jako přiměřená a dostačující. Proto žalobu v rozsahu přiznání peněžitého zadostiučinění zamítl.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení pak soud I. stupně s odkazem na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] odůvodnil tak, že žalobce byl v řízení dle výroku I. sice neúspěšný, avšak požadovaného konstatování práva a omluvy se mu dostalo od žalované již během řízení dobrovolně. Proto vyšel z toho, že žalobce byl částečně úspěšný a má právo na náhradu nákladů řízení, avšak tvořených toliko zaplaceným soudním poplatkem. Za první odvolací řízení žalobci pak nenáleží žádná náhrada nákladů řízení, jelikož mu žádné náklady s tímto řízením nevznikly. Vzhledem k tomu, že žalobce byl ve sporu zastoupen advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. a povinnost uložil splnit ve lhůtě, která byla určena podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

17. Proti tomuto rozhodnutí podal včasné odvolání žalobce, které odůvodnil tak, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Soud prvního stupně svévolně nahradil žalobní tvrzení o účelu podané žádosti o informace jinými tvrzeními, žalobcem neučiněnými, a tato jiná tvrzení pak v důkazním řízení prokazoval důkazy, z nichž prima facie vůbec nevyplývají, aby je následně právně hodnotil.

18. Pokud soud rozhodne na základě skutkového stavu, který nebyl žalobcem tvrzen, porušuje tím dispoziční zásadu civilního procesu. Takové rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Judikatura Nejvyššího soudu se ustálila v závěru, že ve sporném řízení, které je ovládáno dispoziční zásadou, platí, že soud je vázán žalobou. Nárok uplatněný žalobou je charakterizován vylíčením skutkových okolností, jimiž žalobce svůj nárok zdůvodňuje, a skutkovým základem vylíčeným v žalobě ve spojitosti se žalobním petitem je pak vymezen základ nároku uplatněného žalobou, který je předmětem řízení.

19. Postup soudu prvního stupně navíc odporuje postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Soud prvního stupně se nevypořádal s tvrzeními žalobce o okolnostech, které subjektivně umocňovaly prožívání nejistoty spojené s nepřiměřenou délkou naříkaného řízení: silný emoční vztah k chalupě, vysoká intenzita obtěžování hlukem z [předmět], zjevně nepřiměřená délka rekolaudačního řízení, benevolence správních orgánů vůči mnohaletému nelegálnímu provozu [předmět], zjevně nepřiměřená doba vyřizování jiných žádostí o informace městským [správní orgán], nepřiměřená délka ostatních soudních řízení, v nichž se žalobce domáhá ochrany práva na informace a jeho úspěšnost v těchto sporech dokládající mnohočetné porušování práva ze strany správních orgánů (tvrzeno v replice z 5.6.2023) a o soudních rozhodnutích, jimiž soudy žalobci nebo jeho mamince přiznaly v podobných věcech peněžité zadostiučinění a o argumentaci těchto soudů (tvrzeno v podání z 18.3.2025).

20. V odůvodnění nákladového výroku soud prvního stupně nesprávně hodnotil úspěšnost žalobce. Z toho, že žalobce byl neúspěšný co do požadavku na peněžité zadostiučinění, avšak požadovaného konstatování práva a omluvy se mu dostalo od žalované během řízení dobrovolně, soud prvního stupně dovodil, že žalobce byl částečně úspěšný. To odporuje ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, kdy je třeba hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), resp. důvodně podanou žalobu, jež byla vzata zpět pro chování žalovaného (§ 146 odst. 2 o. s. ř.), což je třeba promítnout do rozhodnutí o nákladech řízení.

21. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Jiný postup nepřipadá do úvahy s odkazem na nález Ústavního soudu I. ÚS 2746/19. Dále podotkl, že kompenzační řízení probíhá již od 5.10.2022, kdy požádal stát o poskytnutí zadostiučinění. Z tohoto důvodu žalobce navrhl zvýšení odškodnění s odkazem na Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13.04.2011, sp. zn. Cpjn 206/2010.

22. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř., aniž nařizoval ve věci ústní jednání podle ust. § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

23. Skutkový stav, jak byl soudem prvního stupně zjištěn, odpovídá výsledkům provedeného dokazování a nebylo třeba dokazování opakovat postupem podle § 213 o. s. ř. Rozsudek soudu prvního stupně má náležitosti předepsané občanským soudním řádem, přičemž soud prvního stupně stručně a jasně vyložil, z jakých důkazů čerpal jednotlivá skutkových zjištění, podrobně vysvětlil, jak věc posoudil po právní stránce a jeho rozhodnutí je přezkoumatelné. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neboť rozhodné skutečnosti byly zjištěny procesně správným způsobem a v dostatečném rozsahu. Soud I. stupně také věc správně posoudil po právní stránce.

24. Skutkový stav pak nedoznal žádných změn ani v odvolacím řízení.

25. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud I. stupně pak také podle odpovídající hmotněprávní úpravy.

26. Na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozhodnutí (zejména bod 26.-37.) pak z důvodu hospodárnosti lze odkázat (ust. § 6 o. s. ř.).

27. Soud I. stupně správně rozhodl o nejvyšším orgánu státní správy, příslušném jednat v tomto řízení za stát.

28. Napadený výrok, kterým soud I. stupně zamítl nárok na peněžité odškodnění, obstojí i po stránce právní.

29. Posuzované správní řízení splňuje kritéria aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Právo na projednání věci bez zbytečných průtahů je nutno vztáhnout na veškerá správní řízení, jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda (srov. nález Ústavního soudu nálezu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 570/20). V daném případě se jedná o správní řízení, jehož předmětem je základní právo žalobce na informace, a proto posuzované správní řízení splňuje kritéria aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

30. Soud I. stupně své právní posouzení přiléhavě odůvodnil. Zabýval se též přiléhavě významem, který pro žalobce mohlo posuzované soudní řízení potažmo předcházející správní řízení mít.

31. Pokud se soud I. stupně zaměřil na význam řízení pro žalobce, odvolací soud souhlasí, že toto kritérium je v projednávané věci zásadní pro rozhodnutí o způsobu náhrady nemajetkové újmy. Odvolatel ani ve svém odvolání nikterak přesvědčivě nevysvětlil, jaký význam pro něj posuzované řízení mělo. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu odvolací soud rovněž posoudil uplatněný nárok na peněžitou kompenzaci za neoprávněný. Přiznaná forma satisfakce má odpovídat smyslu a účelu dané právní úpravy (srov. nález ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. III. ÚS 1320/10). Pokud soud přistoupí k satisfakci v podobě omluvy nebo konstatování porušení práva, může se tak stát výjimečně např. tehdy, pokud význam předmětu řízení pro poškozeného byl pouze nepatrný (nález ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. III. ÚS 1263/17). Právě takové individuální podmínky pro nepřiznání finančního odškodnění soud I. stupně shledal, přesvědčivě zdůvodnil a odvolací soud se s jeho přesvědčivým odůvodněním zcela ztotožňuje.

32. K tomuto náhledu lze citovat z odůvodnění usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. IV. ÚS 3454/22: Ústavní soud se v minulosti zabýval i řízeními, v nichž nebylo přiznáno zadostiučinění v penězích. Za relevantní považoval, zda je konstatování porušení práva vzhledem ke konkrétním okolnostem věci způsobilé plnit svou kompenzační funkci prizmatem právní pozice stěžovatele (jeho osobních a majetkových poměrů). Jinými slovy, z pohledu Ústavního soudu je podstatné, zda se v konkrétním případě přiznaná forma satisfakce zcela nevymyká smyslu a účelu dané právní úpravy (srov. nález ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. III. ÚS 1320/10). Zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva má toliko podpůrnou funkci, lze k němu přistoupit ve výjimečných případech, kdy např. délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, či pokud význam předmětu řízení pro poškozeného byl pouze nepatrný (nález ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. III. ÚS 1263/17 či nález ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 899/17).

33. Jak již uvedl soud I. stupně, jedná se o hledisko nejdůležitější pro posouzení přiznání formy zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení. V každém řízení o poskytnutí zadostiučinění za nesprávný úřední postup je třeba individuálně posoudit význam poskytované informace pro žalobce. Význam daného řízení odvíjí primárně od významu žádaných informací pro žadatele, což neumožňuje učinit paušalizující závěr o významu řízení o poskytnutí informací dle InfZ. V řízení o poskytnutí informace se význam jeho předmětu pro poškozeného ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk odvíjí od toho, jak významná je požadovaná informace v době podání žádosti o její poskytnutí (popřípadě v průběhu řízení o její poskytnutí) pro žadatele (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2023, sp. zn. 30 Cdo 139/2023).

34. Význam předmětu řízení o poskytnutí informací se totiž bude lišit v okamžiku, kdy žadatel potřebuje konkrétní informaci pro realizaci svého práva, a v okamžiku, kdy žádostí o poskytnutí informace realizuje spíše svůj zájem bez toho, aby bylo zjevné, k čemu konkrétně žadatel informaci potřebuje. Právě zjevnost reálné potřeby informaci získat by měla vést příslušný orgán k tomu, aby ji poskytl plně a bez prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

35. O standardním či dokonce zvýšeném významu předmětu posuzovaného řízení, a tím i případném poskytnutí zadostiučinění v penězích, lze proto uvažovat pouze v případě, kdy žadatel potřebuje naléhavě a nutně informace získat pro následnou (nikoli časově vzdálenou) realizaci konkrétních práv (přičemž i zde se význam předmětu posuzovaného řízení může lišit v čase – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

36. Podstatou žádosti žalobce ze dne [datum] bylo zjištění, k jaké stížnosti se vyjadřoval tajemník MěÚ [adresa] ve sdělení ze dne [datum], č.j. MU-VEJ/66/2019/taj, adresovaném KÚ Ústeckého kraje a zaslaném zástupci žalobce na vědomí. S ohledem na obsah předmětné žádosti o informace a na okolnosti této žádosti předcházející, žalobce reálně nepotřeboval požadované informace pro účinnou realizaci práva týkajícího se, jak žalobce tvrdí, zamezení nezákonného provozu [adresa].

37. Primárním účelem žádosti o poskytnutí informace nemohl být žalobcem tvrzený význam pro správní kolaudační řízení. Navíc žalobce ani není účastníkem kolaudačního řízení (známo z činnosti odvolacího soudu ve smyslu ust. § 121 o.s.ř.) a tak v něm nemůže navrhovat důkazy. Jediný objektivní účel, který vyplývá nepřímo i ze žalobních tvrzení, byla snaha zástupce žalobce přiřadit předmětné vyjádření tajemníka MěÚ [adresa] ke konkrétní stížnosti zástupce žalobce v souvislosti s [název] závodem, což nelze v žádném případě hodnotit jako informace pro žalobce významné, neboť se jednalo o informace, které mohl žalobce zjistit od svého právního zástupce, jenž žádost k MěÚ [adresa] podal.

38. Žalobce dále argumentoval, že přiřazení sdělení k předmětné stížnosti bylo třeba pro zjištění, zda stížnost byla prošetřena řádně a že žádosti o informace jsou podávány zejména z důvodu opatření veškerých informací pro možnost uplatnění argumentace v rekolaudačním řízení. Objektivně tak nemohly mít vliv na postavení žalobce jako občana a neúčastníka správního řízení.

39. Z provedeného dokazování vyplývá, že požadované informace nebyly informacemi, jež by žalobci přinesly nová zjištění týkající se provozu [název] závodu, jednalo se o informace ohledně vyřízení jedné z velkého množství stížností adresovaných zástupcem žalobce MěÚ [adresa] a objektivně nemá a ani nemůže mít vliv na stav a vývoj rekolaudačního řízení [název], v níž žalobce není účastníkem. Předmětná žádost o informace se tak přímo nedotýká zájmu žalobce na nerušeném užívání rekreační chalupy v obci [adresa], kterou nevlastní.

40. Z provedeného dokazování vyplývá, že význam řízení a důležitost informací s ohledem na provoz [název] závodu v blízkosti rodinné nemovitosti, jež není ve vlastnictví žalobce, žalobce objektivně nepotřeboval získat požadované informace naléhavě a nutně k realizaci konkrétního práva – v daném případě k obraně v rekolaudačním řízení [název], jehož není ani účastníkem. Požadované informace se netýkaly osobně žalobce, nebyl zde zvýšený zájem pro poškozeného, a proto nejsou žádné specifické důvody, pro které by mělo mít poskytnutí dané informace pro žalobce zvýšený význam.

41. K odvolací námitce žalobce, že soud I. stupně vycházel z jiných žalobních tvrzení, než uváděl žalobce, tato námitka je též zcela nedůvodná.

42. Soud I. stupně vycházel zcela ze žalobních tvrzení žalobce (viz bod 1.a 3.napadeného rozhodnutí), k nimž vedl dokazování (bod 7.a 8. napadeného rozhodnutí). K otázce významu rozhodnutí pro žalobce pak prováděl další dokazování (bod 9.až 11. napadeného rozhodnutí).

43. Podle ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřila žalovaná, stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé.

44. Všechny výše uvedené náležitosti napadený rozsudek splňuje. Žalobcem uváděné údajné procesní pochybení soudu I. stupně přitom podle obsahu nesměřuje ke zjištěnému skutkovému stavu, ale k hodnocení významu řízení pro žalobce, když žalobce tvrdí, že informaci nutně potřeboval využít pro řízení, jehož není účastníkem a soud I. stupně zjištěné skutečnosti zhodnotil jinak.

45. Přípis městského úřadu z 12.4.2019, č.j. [spisová značka]. byl součástí žalobních tvrzení (viz str.6 žaloby) a byl řádně proveden k důkazu (viz přepis zvukového záznamu z jednání konaného dne [datum] u Obvodního soudu pro [adresa]- č.l.133).

46. Postup soudu prvního stupně byl navíc zcela v souladu s ust. § 132 o.s.ř., když důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlédl ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

47. Pro úplnost je třeba uvést, že pokud pak odvolatel uvedl, že „kompenzační řízení probíhá již od 5.10.2022, kdy požádal stát o poskytnutí zadostiučinění. Z tohoto důvodu žalobce navrhl zvýšení odškodnění s odkazem na Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13.04.2011, sp. zn. Cpjn 206/2010)“, předmětem odvolacího řízení byla částka 31 500 Kč s příslušenstvím, když žalobce žalobu o žádnou částku nerozšířil (viz ust. § 153 odst. 2 o.s.ř.).

48. Z činnosti soudů I. stupně i odvolacího soudu je známo, že žalobce se domáhá svého práva v rámci více než několika desítek řízení a jednotlivé případy mají pro něho zcela nepatrný význam, který není jakkoli způsobilý narušit psychickou sféru žalobce. Členové rodiny žalobce zahlcují soudy a správní orgány řadou podání prakticky shodného znění, v důsledku čehož dochází ke zneužití práva ve smyslu ust. § 8 zákona č. 82/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, jež nemůže požívat právní ochrany. Členové rodiny žalobce už fakticky, jak i ve svých podáních připouštějí, ztratili přehled o svých podáních a domáhají se v mnoha jiných řízeních fakticky stejného plnění. Za této situace je požadavek žalobce na finanční zadostiučinění zcela nedůvodný.

49. I odvolací soud žalobní požadavek rodiny žalobce již opakovaně hodnotil jako zneužití institutu zadostiučinění za nemajetkovou újmu dle zákona č. 82/1998 Sb. (např. rozsudek ze dne 27.3.2024, č.j. [spisová značka], rozsudek ze dne 4. října 2023, č.j. [spisová značka], a ze dne 31.1.2024, č.j. [spisová značka], nebo rozsudek ze dne 22. února 2024, č.j. [spisová značka]). Tato rozhodnutí nebyla následně na základě podaných dovolání a ústavních stížností ani zrušena Nejvyšším (usnesení ze dne 13. 11. 2024, č.j. 30 Cdo 2207/2024-193, nebo ze dne 6. 8. 2024, č.j. 30 Cdo 549/2024-171) nebo Ústavním soudem (usnesení ze dne 20. listopadu 2024, sp.zn. IV. ÚS 2820/24).

50. Jak již uváděl odvolací soud v usnesení ze dne 21.2.2025, č.j. [spisová značka], opakovaně též z činnosti odvolacího soudu byl učiněn závěr, že rodina žalobce iniciuje množství obdobných soudních řízení, v nichž požaduje po žalované odškodnění nemateriální újmy za nesprávný úřední postup orgánů veřejné moci. Přitom je zřejmé, že je pro ni účast v těchto soudních řízeních běžnou až rutinní záležitostí. Prodloužené projednávání žaloby v hodnoceném řízení proto staví žalobce do zcela jiné pozice, než v jaké by se nacházela osoba účastná jediného či několika mála soudních řízení. Účast rodiny žalobce v jednom z mnoha jimi iniciovaných soudních řízení tak nelze vnímat jako mimořádný zážitek negativního významu, který by měl na žalobce jakkoli stresující dopad. Význam posuzovaného řízení byl pro žalobce v důsledku uvedených skutečností bezesporu zcela minimální a doba hodnoceného kompenzačního řízení nemohla jeho psychickou sféru nikterak zásadně negativně zasáhnout. Významu dotčeného řízení pak nemůže odpovídat majetkové zadostiučinění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. 30 Cdo 351/2021).

51. Přitom žalovaná splnila požadavek žalobce na konstatování porušení práva a omluvu, tedy nároky původně požadované žalobcem pod bodem I. a II. žalobního petitu, v písemnosti č. j. [spisová značka] ze dne 22.1.2024, sp. zn. [spisová značka], adresované [Jméno advokáta], konstatovala porušení práva [Jméno žalobce] na projednání věci v přiměřené lhůtě, ke kterému došlo v řízení o žádosti o informace vedeném před krajským soudem pod sp. zn. [spisová značka], zahájeném dne [datum] a pravomocně skončeném dne [datum], a omluvila se za nemajetkovou újmu, která vznikla [Jméno žalobce] v předmětném řízení v důsledku porušení jeho práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Následně pro zpětvzetí žaloby v této části řízení bylo zastaveno usnesením soudu I. stupně ze dne 14.2.2014, č.j. [spisová značka].

52. Proto rozhodnutí soudu I. stupně v zamítavém výroku I. jako věcně správné odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

53. K otázce náhrady nákladů za řízení před soudem I. stupně je třeba uvést, že podle ust. § 142 odst. 3 ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. by sice žalobci měla náležet plná náhrada nákladů řízení, ale jsou zde důvody pro použití § 150 o. s. ř.

54. Odvolací soud vzal v úvahu veškerou argumentaci uplatněnou před soudem I. stupně i v odvolacím řízení k otázce práva na náhradu nákladů řízení a dospěl k závěru, že žalobce sice má vůči žalované právo na náhradu nákladů, nicméně s ohledem na důvody zvláštního zřetele hodné je namístě žalobci náklady za řízení před soudem I. stupně řízení nepřiznat podle § 150 o. s. ř.

55. Podstatným důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení byl nepatrný význam původně vyžadované informace a v důsledku toho i nepatrný význam posuzovaného soudního řízení správního, které žalobce inicioval. Míra významnosti řízení pro účastníka ovlivňuje rovněž posouzení míry újmy z nepřiměřené délky řízení. Podle platné judikatury je nutno zvážit, co bylo z hlediska účastníka požadujícího satisfakci takzvaně „ve hře“. V projednávané věci šlo o vnitřní podklady úřadu za účelem napsání další stížnosti žalobcem. Také širší okolnosti projednávané věci, které sám žalobce velmi podrobně rozvedl v žalobě (i když téměř totožně jako v jiných žalobách), nepřímo prokazují, že žalobce nemohl utrpět výraznou újmu z délky jednoho z desítek obdobných řízení, která souběžně vede.

56. Odvolací soud dospěl již v jiných řízeních (např. sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]) k závěru, že procesním postupem žalobce dochází ke zneužití práva ve smyslu § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, které nepožívá právní ochrany, žalobce již fakticky ztratil přehled o svých podáních. Nárok na odškodnění byl posouzen jako zneužití institutu zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Nadto je odvolacímu soudu ze spisu, soudních rozhodnutí doložených v odvolacím řízení i z jeho vlastní úřední činnosti známo, že žalobce iniciuje množství obdobných soudních řízení, v nichž požaduje po žalované odškodnění nemateriální újmy za nesprávný úřední postup orgánů veřejné moci. Proto je zřejmé, že je pro něj účast v těchto soudních řízeních běžnou, až rutinní záležitostí. Prodloužené projednávání žaloby v hodnoceném řízení ho proto staví do jiné pozice, než v jaké by se nacházela osoba účastná jediného sporu, či několika mála soudních řízení. Účast žalobce v jednom z mnoha jím iniciovaných soudních řízení tak nelze vnímat jako mimořádný zážitek negativního významu, který by měl na něj stresující dopad. Tyto okolnosti odvolací soud posoudil jako okolnosti hodné zvláštního zřetele, jejichž souhrn vede k závěru o důvodnosti aplikace § 150 o. s. ř. na posuzovanou věc.

57. Soud I. stupně tedy správně podle obsahu rozhodnutí (ačkoli výslovně toto ustanovení neuvedl) dovodil důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř., ale pouze pro část nad výši zaplaceného soudního poplatku.

58. Nicméně na rozdíl od soudu I. stupně má odvolací soud za to, že jsou podmínky pro nepřiznání veškerých nákladů řízení, tedy včetně zaplaceného soudního poplatku.

59. Odvolací soud proto změnil rozhodnutí soudu I. stupně o nákladech řízení podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

60. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně úspěšné žalované náklady nevznikly.

Poučení