12 Co 219/2024 - 315

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Chlostové a soudců JUDr. Michala Holuba a JUDr. Zuzany Hanákové, LL.M. ve věci žalobkyně: [společnost], IČO: [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupena [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0], advokátem [Adresa zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupen [tituly před jménem] [jméno FO], advokátem [Adresa zainteresované osoby 2/0] o náhradu škody ve výši 970 560 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. února 2024, č.j. 60C 23/2022-265 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. o věci samé mění tak, že se zamítá žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 970 560 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 970 560 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 334 393,12 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] advokáta.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 970 560 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 970 560 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok ad I.) a povinnost zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno zainteresované osoby 0/0], advokáta, na náhradě nákladů řízení 278 749 Kč (výrok ad II.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku výši 970 560 Kč s příslušenstvím z titulu odpovědnosti za škodu z předsmluvního jednání. Tvrdila, že se žalovaným vedla přibližně od listopadu 2017 do února 2019 jednání ve věci nabídky, kterou žalovaný učinil žalobkyni, že žalovaný prodá celý svůj majetkový podíl v obchodní korporaci [společnost 2]., IČO: [IČO] (dále jen „[společnost 2]“), tedy žalovaným vlastněné akcie [společnost 2], které představovaly cca 93 % podíl na základním kapitálu a na hlasovacích právech [společnost 2], a to za kupní cenu ve výši 100 milionů Kč, která byla v průběhu jednání v roce 2018 ze strany žalovaného navýšena na 120 milionů Kč. Žalobkyně dále uváděla, že si účastníci dohodli, že žalobkyně si zajistí investora, se kterým všechny akcie společně koupí a žalovaný se zavázal neprodleně k výzvě žalobkyně, po doložení připravenosti zaplatit sjednanou úplatu, uzavřít smlouvu o úplatném převodu cenných papírů [společnost 2] s tím, že žalobkyně a společnost investora [společnost 3] se měly stát akcionáři. Žalobkyně zajistila investora společnost [společnost 3], která převedla na svůj účet u [právnická osoba] celou část kupní ceny ve výši 120 milionů Kč a doklad o připravenosti byl žalovanému předložen. V průběhu příprav prodeje probíhaly v roce 2018 schůzky mezi účastníky za účasti právníků, ekonomů a zástupců investora, byla provedena finanční analýza a due diligence majetku a hospodaření [společnost 2], uskutečnily se též prohlídky provozu [společnost 2]. Žalobkyně uváděla, že již měla zajištěn další provozní úvěr pro pokračování činnosti [společnost 2], jehož se měla stát spolu se společností investora akcionářem a společníkem a měla jeho další činnost. Po uplynutí cca 14 měsíců od zahájení jednání, tj. v měsíci únoru 2019, byla připravena k podpisu kupní smlouva, kdy bylo dosaženo shody na jejím finálním znění, kdy v rámci vyjednávání o podmínkách smlouvy žalobkyně vycházela vstříc žalovanému v jeho požadavcích na změny a úpravy podmínek kontraktu. Podpis kupní smlouvy byl stanoven na 26. 2. 2019 v kanceláři společnosti žalovaného na [adresa]. Uzavření kupní smlouvy se měli účastnit žalobkyně a žalovaný se svými právními zástupci a dále zahraniční zástupci investora se svým právním zástupcem. Dne 25. 2. 2019 ve večerních hodinách však žalovaný žalobkyni telefonicky oznámil, a to bez jakéhokoliv vysvětlení či odůvodnění, že smlouvu nepodepíše, a další jednání odmítl. Žalobkyně tvrdila, že splnila veškeré předpoklady k uzavření smlouvy a jednání dospěla k okamžiku těsně před akceptací oboustranně schváleného obsahu smlouvy. Ukončením jednání, bez udání důvodů ze strany žalovaného došlo k porušení § 1729 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť žalovaný žalobkyni do posledního okamžiku utvrzoval, že smlouva bude uzavřena. Ukončení jednání bylo překvapivé a bez legitimního důvodu. Žalobkyně se domáhala náhrady škody ve výši 970 560 Kč, která představuje část žalobkyní nezbytně a účelně vynaložených nákladů za právní zastoupení a služby [tituly před jménem] [jméno FO] (v částce 570 650 Kč) a za ekonomické, finanční a bankovní poradenství [tituly před jménem] [jméno FO], včetně zajištění provozního úvěru ve výši 50 milionů Kč (v částce 400 000 Kč). Žalovaný ani přes zaslanou předžalobní výzvu ze dne 4. 10. 2021 požadovanou částku neuhradil.

3. Podáním ze dne 15. 2. 2022 žalobkyně doplnila k výzvě soudu I. stupně žalobní tvrzení a specifikovala výpočet nákladů vynaložených za právní služby a ekonomické a finanční poradenství v souvislosti s jednáním o smlouvě, která měla být uzavřena.

4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobkyně. Zdůraznil, že žalovaný si není vědom, že by se žalobkyní jednal o uzavření smlouvy. Žalovaný sporoval, že by žalobkyní tvrzená škoda vznikla v jakékoliv příčinné souvislosti s jednáním žalovaného. Žalobkyně neprokázala, že by vyúčtované právní, ekonomické a poradenské služby byly skutečně poskytnuty a že by jakkoliv souvisely s tvrzeným jednáním o uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným.

5. Soud I. stupně pod body 5 až 26 rozsudku podrobně popsal průběh řízení, jednotlivá tvrzení žalobkyně a žalovaného a provedené důkazy. Vyšel ze zjištění, že po poučení soudem I. stupně podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. žalobkyně upřesnila, že v listopadu 2017 vstoupil do jednání tehdejší akcionář žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. Vzhledem k nedostatku finančních prostředků na straně žalobkyně, žalobkyně prostřednictvím [tituly před jménem] [jméno FO] zajistila počátkem prosince 2018 nizozemsko – českou investiční skupinu [společnost 3], která do projektu vstoupila finančně prostřednictvím dceřiné společnosti [společnost 4], IČO [IČO] (dále jen [společnost 3]) s tím, že akcie [společnost 2] odkoupí přímo [společnost 3], která koncem roku 2017 zajistila na svém bankovním účtu částku 119 985 392,89 Kč. Žalobkyně uváděla, že následně 50 % odkoupených akcií společnost [společnost 3] převede na žalobkyni. Dále probíhala jednání o konkrétním znění smluv za účasti společnosti [společnost 3], žalobkyně a [společnost 2]. K podpisu smlouvy mělo dojít dne 26. 2. 2019, ovšem večer před tím sdělil žalovaný [tituly před jménem] [jméno FO], že smlouvu nepodepíše. Žalobkyně neměla být přímo stranou smlouvy, což v tomto podání žalobkyně uvedla s tím, že i tak byla protiprávním jednáním žalovaného poškozena, neboť podpis smlouvy o převodu akcií mezi žalovaným a [společnost 3] měl být pouze mezikrokem směřujícím k nabytí akcií žalobkyní.

6. Soud I. stupně bod bodem 9 odkázal na skutková zjištění, která uvedl v následujícícm bodech rozsudku, z nichž vyplývá, že žalobkyně projevila zájem o odkup akcií společnosti [společnost 2] jako držitel licence pro nakládání s odpady, když dalším využitím pozemků [společnost 2] mělo být pěstování technického konopí. Odkoupit akcie společnosti [společnost 2] měla společnost [společnost 3] v plné výši s tím, že podle tvrzení žalobkyně měl být posléze podíl [společnost 2] rozdělen na 50 % pro žalobkyni a 50 % pro [společnost 3], případně by měla být založena akciová společnost, na niž by investor dal peníze a byla by využita licence žalobkyně na nakládání s odpady. V září 2018 bylo jednáno o uzavření smlouvy o smlouvě budoucí mezi společností [společnost 3] a žalovaným, za společnost [společnost 4] jednala [tituly před jménem] [jméno FO], která dne 11. 12. 2018 informovala žalovaného, že nabyvatelem akcií by měla být společnost [společnost 4]. Soud I. stupně dále zjistil, že dne 20. 2. 2019 [tituly před jménem] [jméno FO] ([společnost 3]) sdělila právnímu zástupci žalovaného, že s ohledem na jeho dlouhodobou nekomunikaci požádala žalovaného o informaci, zda lze očekávat podpis smlouvy s tím, že pokud má od klienta pověření k ukončení jednání žádá o sdělení této skutečnosti, včetně případného odůvodnění. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] soud I. stupně zjistil, že se podílel na tvorbě kupní smlouvy o převodu akcií mezi společností [společnost 3] a panem [tituly před jménem] [jméno FO]. Za své právní služby zaslal vyúčtování náhrady nákladů ve výši 570 650 Kč, která žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] dne 24. 4. 2019 zaplatila.

7. Žalobkyně dále požadovala částku 400 000 Kč s tím, že tuto uhradila [tituly před jménem] [jméno FO] na základě jeho vyúčtování ze dne 16. 4. 2019 za konzultační a poradenské služby dne 18. 4. 2019.

8. Žalobkyně celkovou částku ve výši 970 560 Kč požadovala po žalovaném, jehož k zaplacení této částky jako náhrady škody vyzvala dopisem ze dne 4. 10. 2021 s tím, že se jedná o nezbytně aúčelně vynaložené náklady, které vznikly s přípravou projektu – odprodeje akcií společnosti [společnost 2] s odkazem na § 1729 o.z.

9. Soud I. stupně pod bodem 23 zmínil, že žalovaný uzavřel dne 3. 11. 2017 se žalobkyní smlouvu o zápůjčce na částku 1 900 000 Kč, tuto pohledávku uplatnil žalovaný vůči žalobkyni návrhem ze dne 27. 9. 2019, žalobkyně proti pohledávce žalovaného uplatnila zápočet vzájemných pohledávek z titulu náhrady škody z předsmluvní odpovědnosti za neuzavření smlouvy o převodu akcií [společnost 2] v částce 3 400 000 Kč, což žalovaný popřel a následně svou pohledávku převedl na třetí osobu, a po vstupu třetí osoby do řízení, s ní žalobkyně uzavřela smír, v němž se zavázala uhradit třetí osobě částku ve výši 1 524 439 Kč a náklady řízení ve výši 14 863 Kč, což vyplývá ze spisu Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně ve vztahu k požadavku na náhradu škody z předsmluvní odpovědnosti v uvedeném řízení uvedla shodná tvrzení jako v projednávané věci s tím, že jako posledně revidovanou verzi kupní smlouvy označila verzi kupní smlouvy s datem 10. 2. 2019.

10. Soud I. stupně pod bodem 24 uvedl sdělení jednotlivých svědků k otázce, zda bylo dosaženo shody na finálním znění smlouvy, která u jednotlivých svědků zčásti citoval v tom směru, že došlo ke shodě na finálním znění smlouvy tak, že byl odsouhlasen text smlouvy o převodu akcií z [tituly před jménem] [jméno FO] na [společnost 3] a domluven termín podpisu smlouvy a den před podpisem smlouvy žalovaný sdělil, že smlouvu nepodepíše, aniž by sdělil důvod, pro nějž smlouvu nepodepsal.

11. Soud I. stupně dále uvedl výpověď svědkyně [jméno FO] jednající za [společnost 2], že zájemcem o akcie [společnost 2] byla česko-holandská společnost [společnost 3], kterou zastupovala [tituly před jménem] [jméno FO], k prodeji akcií nedošlo z toho důvodu, že společnost [společnost 3] nechtěla akceptovat požadavek [společnost 2], aby dál už za nic neručil. Z výpovědi této svědkyně neučinil soud I. stupně žádná skutková zjištění.

12. Soud I. stupně dále uvedl výpověď svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], u níž uvedl, že vypověděla, že na začátku roku 2018 připravovala smlouvu o smlouvě budoucí kupní na prodej akcií [společnost 2], kde nebyl uveden kupující, ani nebyly specifikovány akcie, posléze přišel e-mail od [tituly před jménem] [jméno FO], že kupujícím bude společnost [společnost 3]. Tato svědkyně vypověděla, že žalovaný nechtěl nést odpovědnost a verzi smlouvy, kde by nebyla odpovědnost prodávajícího neměla svědkyně k dispozici. Taktéž z této výpovědi neučinil soud I. stupně žádné skutkové zjištění.

13. Zjištěný skutkový stav posoudil podle § 1729 o.z. a zabýval se otázkou, zda byly naplněny předpoklady pro vznik odpovědnosti žalovaného za žalobkyní tvrzenou škodu a zda škoda vznikla žalobkyni.

14. Soud I. stupně podrobně v obecné rovině uvedl a popsal dostupnou judikaturu k problematice jednání o uzavření smlouvy a tuto judikaturu citoval v tom směru, že konstrukce vzniku odpovědnosti za škodu podle ust. § 1729 o. z. je založena na splnění předpokladů spočívajících v protiprávním jednání, jímž je překvapivé ukončení jednání o uzavření smlouvy bez legitimního důvodu, absence spravedlivého důvodu k ukončení jednání o uzavření smlouvy, vznik škody a příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a vznikem škody a zavinění. K vysoké pravděpodobnosti uzavření smlouvy uvedl, že je dána tehdy, kdy jedna ze stran kontraktačního procesu je v následku chování druhé potencionální smluvní strany v dobré víře, že smlouva bude uzavřena, tedy je dosažena shoda na celém obsahu smlouvy a chybí již jen její stvrzení v dohodnuté či podepsané formě, případně, kdy kontraktační jednání dospěla do takové fáze, kdy se dohoda na obsahu smlouvy a její následné stvrzení jeví jako prakticky jisté. Podrobně v bodě 31 rozsudku citoval z judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k otázce, kdy je naplněna podmínka § 1729 odst. 1 o.z., tedy, že strany dospěly při jednání o smlouvě tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné. Zabýval se též spravedlivým důvodem pro nepokračování v jednání o uzavření smlouvy.

15. Soud I. stupně se v bodě 32 rozsudku zabýval námitkou nedostatku aktivní legitimace žalobkyně vznesené žalovaným. Soud I. stupně uvedl, že prvotně jednání o uzavření smlouvy o převodu akcií společnosti [společnost 2] probíhala mezi žalovaným a žalobkyní od roku 2017, kdy byly žalobkyni poskytovány společností [společnost 2] na pokyn žalovaného informace o hospodaření a finanční situaci v této společnosti a záměrem žalobkyně bylo na pozemcích společnosti [společnost 2] pěstovat léčebné konopí a ukládat odpady, k čemuž disponovala žalobkyně příslušnou licencí. Měl za prokázáno, že v průběhu jednání došlo ke změně výše kupní ceny a úpravě v počtu akcií a žalobkyně neměla dostatek finančních zdrojů k úhradě ceny akcií, a tak došlo v létě 2018 ke vstupu investora společnosti [společnost 3]. Odkázal však na výpověď svědkyně [jméno FO], že smlouvu o smlouvě budoucí kupní o převodu akcií připravovala už počátkem roku 2018. Jednání po vstupu investora směřovala k tomu, aby nabyvatelem všech akcí od žalovaného byla společnost [společnost 3], nikoliv žalobkyně, což bylo uvedeno i v návrzích smluv o převodu akcií od žalovaného, v nichž figurovala toliko společnost [společnost 3]. Soud I. stupně však uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že po nabytí akcií žalovaného [společnost 3] měla část akcí nabýt žalobkyně, která chtěla realizovat svůj podnikatelský záměr spočívající v ukládání odpadů, na což měla licenci. Soud I. stupně přihlédl též k tomu, že právní zástupce žalobkyně, osoby spjaté se žalobkyní, a to svědek [jméno FO], svědek [jméno FO], svědek [jméno FO], svědek [jméno FO] se vyjadřovali ke smluvní dokumentaci týkající se převodu akcií mezi žalovaným a [společnost 3] a účastnili se jednání mezi dotyčnými, pro což by za situace, kdyby nemělo dojít k rozdělení akcí mezi [společnost 3] a žalobkyni, nebyl žádný důvod, což označil za závěr vyplývající „z logiky věci“. Na základě těchto úvah pak uzavřel, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, ačkoliv ve smlouvě o převodu akcií uzavírané se žalovaným neměla být jejich nabyvatelem s tím, že s ohledem na okolnosti dané věci, genezi jednání mezi žalobkyní a žalovaným, důvod vstupu investora a podnikatelský záměr osob zúčastněných na tomto kontraktu, byla v řízení prokázána její aktivní a odůvodněná účast v rámci vyjednávání o uzavření smlouvy o převodu akcií. Za nerozhodné pro skutkové a právní posouzení věci označil zjištění, zda byla uzavřena mezi žalobkyní a společností [společnost 3] smlouva o smlouvě budoucí o převodu akcí, jejíž uzavření svědek [jméno FO] popřel, s tím, že další předpokládaný osud akcií a angažovanost žalobkyně v předmětném podnikatelském záměru byla v řízení prokázána.

16. Soud I. stupně poté, co měl za prokázáno, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována se zabýval tím, zda jednání o uzavření smlouvy dospělo do stadia, kdy se uzavření smlouvy o převodu akcií jevilo jako vysoce pravděpodobné.

17. Svůj závěr, že jednání mezi stranami došlo již do takové fáze, že žalobkyně a investor jednající ve shodě s ohledem na další předpokládaný převod akcií mezi investorem a žalobkyní a společný podnikatelský záměr důvodně očekávali uzavření smlouvy o převodu akcií se žalovaným podrobně odůvodnil pod bodem 34 rozsudku. V rámci hodnocení fáze, do níž došlo jednání o uzavření smlouvy vzal za prokázané, že mezi žalovaným a společností [společnost 3] došlo k dohodě na finálním znění smlouvy o převodu akcií podle požadavků žalovaného. Soud I. stupně uzavřel, že vysoká pravděpodobnost uzavření smlouvy byla dána, neboť došlo ke shodě na podstatných otázkách týkajících se převodu akcií společnosti [společnost 2], a to na ceně, počtu převáděných akcií i na absenci odpovědnosti žalovaného. K závěru o absenci odpovědnosti žalovaného uvedl, že na něm nic nemění ani skutkové zjištění, že v příloze e-mailu ze dne 12. 2. 2019, který zasílal [tituly před jménem] [jméno FO], byla poslední revidovaná verze kupní smlouvy ze dne 10.2.2019, v níž byl čl. V.4. obsahující odpovědnost prodávajícího, ani zjištění ze spisu vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], že poslední revidovaná verze kupní smlouvy je z 10. 2. 2019. Uvedl, že tento článek doznal ještě změn, když investor souhlasil s absencí odpovědnosti žalovaného. Ke konsensu uvedl, že se nevyžaduje určitá forma, nýbrž je podstatný obsah jednání mezi účastníky.

18. Soud I. stupně dále uvedl, že nesdělení důvodu ukončení jednání o uzavření smlouvy sice samo o sobě není porušením informační povinnosti podle § 1728 odst. 1 o.z. a v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 856/2018 s tím, že pokud žalovaný jako spravedlivý důvod ukončení jednání o uzavření smlouvy uvádí, že nedošlo ke shodě na čl. V.4 smlouvy o převodu akcií byla existence tohoto žalovaným tvrzeného spravedlivého důvodu v řízení vyvrácena výpověďmi svědků, ohledně nichž soud I. stupně odkázal na bod 24 rozsudku.

19. Soud I. stupně shledal, že ukončení jednání o uzavření této smlouvy ze strany žalovaného nebylo poctivé, neboť pro to neměl žalovaný spravedlivý důvod a za naplněnu měl též dobrou víru druhé smluvní strany, což označil za významný korektiv pro posouzení předsmluvní odpovědnosti v materiální rovině.

20. Zjištěný skutkový stav posoudil podle § 1729 o.z. a zabýval se otázkou, zda byly naplněny předpoklady pro vznik odpovědnosti žalovaného za žalobkyní tvrzenou škodu, tj. vznik škody, protiprávní jednání žalovaného a příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a vznikem škody. Na straně žalovaného shledal protiprávní jednání spočívající v překvapivém ukončení jednání o uzavření smlouvy bez legitimního důvodu a absenci spravedlivého důvodu k ukončení jednání o uzavření smlouvy.

21. Při stanovení výše škody vycházel z ust. § 1729 odst. 2 o.z. a tuto určil jako náklady, které žalobkyně vynaložila v souvislosti s přípravou uzavření obchodu, a to za právní služby [tituly před jménem] [jméno FO] a za služby [tituly před jménem] [jméno FO] spočívající v ekonomickém a finančním poradenství. Ohledně [tituly před jménem] [jméno FO] vyšel ze zjištění, že mu byla žalobkyní vyplacena částka [částka] a [tituly před jménem] [jméno FO] byla proplacena odměna ve výši 400 000 Kč.

22. Výši škody považoval soud I. stupně za přiměřenou hodnotě obchodu ve výši 100 000 000 Kč posléze navýšenou za 120 000 000 Kč a dovodil, že se jedná o náklady, které byly vynaloženy v souvislosti s uvažovanou koupí akcií, která byla jednáním žalovaného bez spravedlivého důvodu na jeho straně zmařena. Soud I. stupně shledal příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného spočívajícím v ukončení jednání o uzavření smlouvy bez spravedlivého důvodu a vznikem škody spočívající v uvedených nákladech. Uvedl dále, že žalovaný porušil svou zákonnou povinnost uloženou mu v § 6 odst. 1 o.z. a na straně žalovaného proto shledal domněnku zavinění ve formě nedbalosti podle § 2911 o.z.

23. Závěrem se soud I. stupně vyjádřil k námitce žalovaného, že soud měl rozhodnout o změně žaloby, kterou neshledal důvodnou s tím, že již v žalobě ze dne 17. 1. 2022 žalobkyně uvádí investora, jímž se měla stát česko-nizozemská investiční společnost [společnost 3] a akcionáři se měly stát žalobkyně a společnost [společnost 4]. Soud I. stupně podání žalobkyně k výzvě soudu podle § 118a o. s. ř. hodnotil jako reakci na procesní poučení obsahující doplnění žalobních tvrzení, nikoli jako změnu žaloby.

24. Soud I. stupně uzavřel, že byly naplněny veškeré zákonem stanovené předpoklady pro vznik odpovědnosti žalovaného za škodu podle § 1729 o.z. a žalobě proto včetně úroku z prodlení, který žalovanému uložil zaplatit s odkazem na § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb..

25. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a tyto přiznal ve věci plně úspěšné žalobkyni za právní zastoupení advokátem, soudní poplatek a DPH v celkové výši 278 749 Kč.

26. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, v němž nejprve poukázal na nesprávný procesní postup soudu I. stupně, v čemž spatřoval odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. spočívající v tom, že ze strany žalobkyně byla učiněna změna žaloby podáním ze dne 28. 7. 2022, o níž soud I. stupně nerozhodl. Žalovaný namítal, že ze skutkových tvrzení vylíčených žalobkyní v žalobě vyplývá, že žalobkyně měla být přímo smluvní stranou smlouvy o převodu akcií. K výzvě soudu I. stupně učiněnou podle § 118a o. s. ř. žalobkyně zaměnila svá skutková tvrzení v podstatném rozsahu pro daný soudní spor tak, že uvedla, že smlouva o prodeji neměla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným, ale mezi investorem jako třetí osobou tedy společností [společnost 3] a žalovaným a že žalobkyně měla následně podnikatelský plán ve spolupráci s tímto investorem. Žalovaný namítl, že žalobkyně sice požaduje stejné plnění, ale dovozuje je z jiného skutkového stavu, respektive ze skutkového stavu doplněného o jiné rozhodující skutečnosti, které v původní žalobě neuvedla. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1186/2005, podle nějž je změnou návrhu ve smyslu ust. § 95 o. s. ř. změna spočívající v tom, že žalobce požaduje sice stejné plnění, ale na základě jiného skutkového stavu, než ho vylíčil v návrhu, a to buď zcela nového nebo doplněného o další rozhodující skutečnosti. Žalovaný namítl, že žalobkyně sice uváděla, že se nejedná o změnu žaloby, v této souvislosti však odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 439/2002 nebo sp. zn. 29 Cdo 683/2004, z nichž vyplývá, že je-li podání žalobce podle svého obsahu změnou žaloby, pak tomu, aby se soud I. stupně vyslovil k přípustnosti takové změny usnesením vydaným podle § 95 o. s. ř. nepřekáží, že žalobce tomuto procesnímu úkonu přisuzuje jiný význam. Vada řízení spočívající v tom, že soud I. stupně jednal a meritorně rozhodl o změněné žalobě, aniž se předtím vyslovil o návrhu na změnu žaloby usnesením vydaným podle § 95 o. s. ř. nemůže být zhojena v odvolacím řízení.

27. Soudu I. stupně žalovaný vytkl, že přisvědčil názoru žalobkyně, že s žalovaným jednala o odkoupení akcií žalovaného ve společnosti [společnost 2]. za situace, kdy smluvní stranou smlouvy o prodeji akcií neměla být žalobkyně, ale třetí osoba odlišná od žalobkyně, která se po žalovaném ničeho nedomáhala. Soudu I. stupně vytkl, že nesprávně dospěl k závěru o neexistenci spravedlivého důvodu na straně žalovaného k ukončení jednání o uzavření smlouvy ve smyslu § 1729 o.z.

28. Žalovaný dále namítl, že přestože soud I. stupně zjistil, že žalobkyně neměla být a nebyla smluvní stranou smlouvy o prodeji akcií žalovaného, shledal, že i tak je ve věci aktivně legitimována. Poukázal na ust. § 1729 o.z. s tím, že již z jazykového výkladu a celé koncepce předsmluvní odpovědnosti vyplývá, že nároku ve smyslu § 1729 o.z. se může domáhat strana, čímž je myšlena pouze strana projednávané smlouvy, nikoliv jakýkoliv jiný subjekt bez ohledu na to, zda je jeho budoucí podnikatelská činnost vázána na uzavření či neuzavření smlouvy. Zdůraznil, že účastníky řízení jsou vždy pouze smluvní strany plánovaného kontraktu a v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1942/2021, kde se hovoří výlučně o kontrahentovi, tedy smluvní straně. Soud I. stupně učinil v odstavci 32. rozsudku správný závěr, že mezi žalobkyní a žalovaným bylo v minulosti skutečně jednáno o odkoupení akcií žalovaného, tato jednání byla ukončena z důvodu na straně žalobkyně, která neměla k dispozici finanční prostředky na realizaci daného obchodu. Jednání mezi žalobkyní a žalovaným tak byla ukončena ještě v roce 2018 z důvodu nikoliv na straně žalovaného, ale z důvodu nedostatku finančních prostředků na straně žalobkyně. Další jednání o uzavření smlouvy již neprobíhala za účasti žalobkyně, která neměla být vůbec smluvní stranou smlouvy o převodu akcií. K těmto dvěma kontraktačním fázím přitom nelze přistupovat jako k navazujícímu jednání, jak nesprávně dovodil soud I. stupně, nýbrž zcela odděleně. Žalovaný namítl, že v případě připuštění výkladu učiněného soudem I. stupně by se nároku z předsmluvní odpovědnosti mohla domáhat třetí osoba, která neměla být smluvní stranou daného kontraktu a mohlo by tak dojít ke zneužití nároků z předsmluvní odpovědnosti, neboť druhá smluvní strana, která s takovou třetí osobou nespolupracuje, by si takových následků ani nemohla být vědoma, když obsah ani existence takové spolupráce jí zpravidla není známa. V projednávané věci nebyl obsah spolupráce zřejmý ani mezi žalobkyní a třetí osobou, tedy mezi potenciálně spolupracujícími subjekty. Žalovaný poukázal na výpověď svědka [jméno FO], z níž vyplývá, že nebyla nastavena ani obecná představa o budoucí spolupráci mezi žalobkyní a společností [společnost 3] či zda bude založena nová společnost, v níž bude [společnost 3] i žalobkyně společníkem. Svědek přitom jednoznačně odmítl, že by podpis na smlouvě o smlouvě budoucí o koupi akcií ze dne [datum] byl jeho podpisem. Obdobně nejasně se vyjádřil i svědek [jméno FO], v rozhodném období statutární ředitel žalobkyně, z jehož výpovědi vyplynulo, že nastavení budoucí spolupráce mezi žalobkyní a [společnost 3] nebylo jisté.

29. Žalovaný zdůraznil, že s nastavením spolupráce mezi žalobkyní a společností [společnost 3] neměl nic společného, podmínky spolupráce nebyly jasné ani mezi těmito dvěma subjekty a nelze proto dovodit ani příčinnou souvislost mezi ukončením jednání o smlouvě ze strany žalovaného a vznikem tvrzené škody, když vůbec nebylo jisté, zda a za jakých podmínek ke spolupráci mezi žalobkyní a [společnost 3] dojde.

30. Žalovaný dále namítl, že k důkazu byla předložena nepravá smlouva o smlouvě budoucí kupní, neboť svědek [jméno FO] popřel, že by se jednalo o jeho podpis a ve smlouvě o smlouvě budoucí označené datem 13. 11. 2018 jsou uvedeny akcie, které se neobjevovaly ani v prvotním návrhu smlouvy o převodu, ale až v následném návrhu smlouvy s aktualizovaným seznamem převáděných akcií ze dne 28. 1. 2019. O existenci těchto akcií se tak společnost [společnost 3] ani žalobkyně nemohly dozvědět již dne 13. 11. 2018.

31. Žalovaný zpochybnil též výši a zejména účelnost nákladů vyplacených svědkovi [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], když z obchodu odstoupila žalobkyně ještě před zahájením jednání mezi žalovaným a společností [společnost 3] pro nedostatek finančních prostředků. Namítl, že obě kontraktační jednání, a to jednání mezi žalobkyní a žalovaným do cca poloviny prosince 2018 a následné jednání mezi žalovaným a [společnost 3] je třeba důsledně oddělovat, přičemž prvotní jednání se žalobkyní bylo ukončeno z důvodů na straně žalobkyně, resp. samotnou žalobkyní.

32. Soudu I. stupně žalovaný též vytkl, že založil svůj názor o aktivní legitimaci žalobkyně také na údajně prokázané skutečnosti, že žalobkyně měla licenci k nakládání s odpady, ačkoli nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně měla k takové činnosti živnostenské oprávnění nebo zapsaný takový předmět podnikání či jej uvedený ve společenské smlouvě.

33. Žalovaný dále namítal, že jeho „neodpovědnost“ za závazky společnosti [společnost 2] byla prezentována již v prvotním návrhu smlouvy o převodu z roku 2018, následně tento článek po revizích ze strany [společnost 3] nedoznal změn až do změny v únoru 2019, kdy byl náhle a těsně před žalobkyní tvrzeným dnem, kdy mělo k podpisu smlouvy dojít, změněn tak, že žalovaný za závazky společnosti [společnost 2] neodpovídá a ze strany [tituly před jménem] [jméno FO] bylo toto znění smlouvy o převodu zasláno s označením jako „final“.

34. Soudu I. stupně žalovaný dále vytkl, že zcela pominul skutečnost, že společně s převodem měla být uzavřena smlouva o notářské úschově s notářkou [tituly před jménem] [jméno FO] se sídlem v [místo]. Všechny předložené verze smlouvy o převodu akcií obsahovaly v článku III ujednání, že kupní cena byla složena do notářské úschovy, je tedy vyloučeno, aby k ukončení jednání ze strany žalovaného došlo večer před plánovaným podpisem smlouvy o převodu, neboť celá transakce by se bez účasti notářky nemohla obejít. Žalovaný označil tvrzení žalobkyně i výpovědi svědků v tom směru, že vše bylo připraveno k podpisu a den předtím byl ze strany žalovaného podpis bezdůvodně zrušen za účelové za situace, když k podpisu smlouvy o převodu akcií mělo dojít v [místo], nikoliv v sídle příslušné notářky. K takovému podpisu by dojít nemohlo, neboť žalovaný by nemohl v příslušné smlouvě potvrdit, že kupní cena byla složena do notářské úschovy, když se tak v rozhodné době vůbec nestalo, což žalobkyně ani netvrdila. Ze strany společnosti [společnost 3] přitom za celou dobu nebyla doložena ani připravenost k úhradě kupní ceny akcií. Výpis z účtu zaslaný [tituly před jménem] [jméno FO] nedokládal finanční prostředky společnosti, která měla být přímo účastna obchodu, neboť se jednalo o výpis z účtů jiné, a to holandské společnosti.

35. Žalovaný poukázal též na poslední revidovanou verzi kupní smlouvy z 10. 2. 2019 vyplývající ze spisu Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka], kde žalobkyně výslovně uvedla, že se jedná o poslední revidovanou verzi kupní smlouvy, která odpovídá znění smlouvy zaslané [tituly před jménem] [jméno FO], jím označené jako „final“, jejíž součástí je odpovědnost žalovaného. Tvrzení žalobkyně, že čl. V.4. smlouvy doznal změny v tom smyslu, že ze strany [společnost 3] byl akceptován ve znění navrženém žalovaným, označil za účelové, neboť o něm nebyl vyrozuměn žalovaný, ani jeho právní zástupce a tato informace se k nim dostala až v průběhu řízení před soudem I. stupně.

36. Žalovaný poukázal na výpověď svědka [jméno FO], který uvedl, že žalovaného o změně svého stanoviska, že za dluhy společnosti žalovaný odpovídat nebude, nevyrozuměl s tím, že tak měla učinit svědkyně [jméno FO]. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] vyplynulo, že takto sama nikdy neučinila a ani ve svém počítači nenalezla konkrétní finální znění odsouhlasených smluv. Žalovaný zdůraznil, že tvrzení o odsouhlasení finální verze smlouvy nebylo žalobkyní prokázáno, přičemž odsouhlasit konečné znění smlouvy mohly pouze smluvní strany tohoto kontraktu, tedy společnost [společnost 3] a žalovaný.

37. Žalovaný dále uvedl, že předsmluvní odpovědnost má fungovat jako ochranné opatření proti nepoctivému jednání jedné ze smluvních stran a má být vykládána spíše restriktivně tak, aby smluvním stranám byla ponechána smluvní volnost, včetně práva smlouvu neuzavřít. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3689/2020, jakož i řadu dalších.

38. Žalovaný zdůraznil, že v rámci kontraktačního procesu důvodně nabyl dojmu o neserióznosti obchodního partnera společnosti [společnost 3], jímž byl žalovaný přímo opakovaně kontaktován v rozporu s pravidly advokátní etiky za zády svého právního zástupce, na emaily ze strany právního zástupce žalovaného nebylo reagováno buď vůbec nebo se zpožděním nebo byl kontaktován přímo žalovaný tak, aby byl tímto postupem obejit kontrolní prvek, k překvapení žalovaného byla změněna pro něho podstatná část smlouvy o jeho neodpovědnosti za dluhy společnosti a ze strany různých subjektů byl tlačen k podpisu smlouvy a LOI, aniž by tyto dokumenty byly odsouhlaseny ze strany právního zástupce žalovaného. Žalovaný se rozhodl od celého obchodu odstoupit a smlouvu neuzavřít, neboť ještě před podpisem smlouvy v něm byly vzbuzeny pochybnosti o férovém přístupu ze strany kupujícího.

39. Žalovaný označil rozhodnutí soudu I. stupně za překvapivé s tím, že žalobkyně byla v průběhu řízení soudem opakovaně poučena o předběžném názoru soudu, že nemá ze strany žalobkyně za prokázané, že by vyjednávání o smlouvě dospělo tak daleko, že se její uzavření jevilo jako vysoce pravděpodobné, to jest, že by došlo ke shodě mezi smluvními stranami o všech zásadních otázkách zejména o odpovědnosti žalovaného za případnou škodu, naposledy při jednání dne 27. 7. 2023. Poté byl proveden pouze důkaz svědeckou výpovědí pana [jméno FO], z jehož výpovědí vyvstaly další rozpory s listinnými důkazy a s výpověďmi dříve vyslýchaných osob. Překvapivě však soud I. stupně právě na základě výslechu svědka [jméno FO] musel dospět k závěru, že ze strany žalobkyně bylo uneseno důkazní břemeno o tom, že došlo ke shodě mezi smluvními stranami o všech zásadních otázkách. Soudu I. stupně žalovaný v této souvislosti vytkl, že po takové zásadní změně svého předběžného názoru neposkytl poučení také žalovanému, aby prokázal, že k ukončení jednání o smlouvě jej vedl spravedlivý důvod. Naopak žalovanému se ani po změně právního názoru soudu I. stupně nedostalo žádného poučení. Soud I. stupně tak svým postupem vytvořil značnou nerovnováhu v postavení účastníků soudního řízení na úkor žalovaného.

40. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobu zamítl.

41. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako správného s tím, že soud I. stupně správně shledal aktivní legitimaci žalobkyně k podání předmětné žaloby, která je dána tím, že akcie společnosti [společnost 2]. měly být převedeny na společnost [společnost 3] za účelem realizace podnikatelského záměru žalobkyně spočívajícím v pěstování léčebného konopí a ukládání odpadů. Na realizaci tohoto podnikatelského záměru se měla podílet i žalobkyně, na niž měla následně přejít část akcií společnosti [společnost 2]. Společnost [společnost 4] měla pozici investora projektu. Jednalo se o podnikatelský záměr, který byl znám všem účastníkům jednání, tedy žalobkyni, žalovanému, společnosti [společnost 4] i společnosti [společnost 2], znám byl i další osud akcií společnosti [společnost 2] po uzavření smlouvy o převodu akcií. Jednání ohledně uzavření smlouvy o převodu akcií probíhala až do února 2019 za účasti všech těchto subjektů, případně jejich právních zástupců, což bylo prokázáno v řízení před soudem I. stupně výslechy svědků a e-mailovou komunikaci zúčastněných osob.

42. Žalobkyně zdůraznila, že mezi účastníky došlo k dohodě na finálním znění smlouvy o převodu akcií, avšak žalovaný tuto smlouvu odmítl podepsat, aniž by pro to měl spravedlivý důvod. Skutečnost, že došlo k dohodě o finálním znění smlouvy o převodu akcií, avšak žalovaný si podpis smlouvy o převodu akcií bez uvedení důvodu rozmyslel, potvrdili svědek [jméno FO] ze společnosti [společnost 4] a svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. Tato skutečnost je i prokázána svědeckou výpovědí [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO]. Svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] se již neúčastnila jednání o finální podobě smlouvy o převodu akcií.

43. Žalobkyně odmítla námitku žalovaného, že nebyl seznámen se změnou předběžného názoru soudu s tím, že žalovaný po celou dobu řízení tvrdil, že žalobkyně není aktivně legitimována k podání předmětné žaloby a že ke shodě na finálním znění smlouvy o převodu akcií mezi smluvními stranami nedošlo. Na ústním jednání dne 27. 7. 2023 byla žalobkyně soudem I. stupně poučena, že nemá za prokázané, že mezi smluvními stranami došlo ke shodě na finálním znění smlouvy o převodu akcií a žalobkyni byla poskytnuta lhůta k navržení dalších důkazů. Aktivní legitimaci žalobkyně k podání předmětné žaloby měl proto soud I. stupně za prokázanou a žalobkyně navrhla k prokázání svého tvrzení provést důkaz svědeckou výpovědí pana [jméno FO], kterou soud I. stupně provedl.

44. Žalobkyně vyjádřila nesouhlas s tvrzením žalovaného, že napadený rozsudek soudu I. stupně je překvapivý, v řízení před soudem I. stupně probíhalo dokazování o tvrzení žalobkyně, které žalovaný negoval a nic dalšího k tomu neuváděl. Jako svědci byly vyslechnuty všechny osoby, které se na jednání o smlouvě o převodu akcií podílely s výjimkou žalovaného. Žalobkyně dále poukázala na to, že soud není vázán svým předběžným názorem a není povinen před rozhodnutím účastníky informovat o tom, jak ve věci rozhodne.

45. Žalobkyně uvedla, že postup soudu I. stupně, který o doplněných tvrzeních žalobkyně nerozhodl jako o změně žaloby byl správný, neboť se jednalo pouze o doplnění žalobních tvrzení, které žalobkyně provedla po poučení soudem podle § 118a odst. 1 o. s. ř. a toto nelze považovat za změnu žaloby. K doplnění žalobních tvrzení došlo pouze ohledně aktivní legitimace žalobkyně, která na základě těchto tvrzení nepožadovala jiné plnění, ani nepožadovala plnění z jiného skutku.

46. Při jednání odvolacího soudu žalovaný zdůraznil, že v průběhu kontraktace žalovaný trval na tom, že nebude odpovídat za škody, které by ve společnosti [společnost 2]. kdykoliv existovaly. Nicméně žalobkyně trvala na tom, že žalovaný odpovídat bude, což znamená, že kdykoliv by se vyskytl ve společnosti [společnost 2] jakýkoliv závazek či škoda odpovídal by žalovaný za škodu, kterou by mohla společnost [společnost 3] kdykoliv vůči žalovanému uplatnit. S tím žalovaný nesouhlasil a jednalo se o hlavní důvod, pro nějž žalovaný odmítl smlouvu podepsat. Poslední informací, kterou měl bylo, že společnost [společnost 3] trvá na tom, že ve smlouvě bude odpovědnost žalovaného za veškeré závazky společnosti [společnost 2].

47. K čl. V.4 žalovaný uvedl, že společnost [společnost 3] přestala komunikovat s právním zástupcem žalovaného v tom smyslu, že by jakkoliv tento článek komunikovala. Žalovaný výslovně nesouhlasil s čl. V.4 kupní smlouvy, který jej zavazoval k odpovědnosti. Společnost [společnost 3] fakticky obcházela právního zástupce žalovaného a snažila se vytvořit dojem, že žalovaný jedná se společností [společnost 3] přímo, ačkoliv byl několikrát právní zástupce společnosti [společnost 3] upozorněn na skutečnost, že má jednat s právním zástupcem žalovaného, což nerespektoval a snažil se tímto způsobem na žalovaného tlačit.

48. K námitce ohledně procesního pochybení soudu I. stupně, který nerozhodl o změně žaloby žalovaný doplnil, že žalobkyně nejprve tvrdila, že měla být účastníkem kupní smlouvy, po poučení soudem I. stupně změnila žalobu, kdy začala tvrdit, že neměla být smluvní stranou, ale svůj nárok opírala o smlouvu o smlouvě budoucí ze dne 13. 11. 2018, tedy jakési smlouvy o smlouvě budoucí mezi společností [společnost 3] a žalobkyní. Výslech svědka [jméno FO] v průběhu řízení prokázal, že smlouva o smlouvě budoucí nebyla uzavřena platně, jedná se o falzum, neboť sám svědek potvrdil, že tuto smlouvu nikdy nepodepsal. Žalovaný k tomu uvedl, že v listopadu 2018 nemohla žalobkyně ani společnost [společnost 3] vědět, kolik akcií má žalovaný ve vlastnictví, neboť v této smlouvě o smlouvě budoucí jsou uvedeny počty akcií, o nichž žalobkyně věděla až v lednu 2019 na základě e-mailu, který jí zaslal právní zástupce žalovaného s informací o tom, že žalovaný nabyl další akcie. Titul, z nějž je žalobkyně odvozovala svoji aktivní legitimaci je tedy falzum.

49. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání podle § 212 a § 212a o. s. ř. a odvolání žalovaného shledal důvodným.

50. V souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval odvolací soud dokazování listinami, a to listinou označenou jako Prohlášení o projevu vážného zájmu o koupi akcií [společnost 2]. (dále také jako prohlášení nebo dohoda) a listinou označenou jako Smlouva o úplatném převodu cenných papírů („smlouva“).

51. Z listiny označené jako Prohlášení o projevu vážného zájmu o koupi akcií [společnost 2]. odvolací soud zjistil, že na straně zájemce o koupi či kupující je uvedena společnost [společnost 4], IČO: [IČO] se sídlem [adresa] zastoupená jednatelem panem [jméno FO] a na straně zájemce o prodej či prodávající je uveden žalovaný. Prohlášení je podepsáno pouze jednatelem zájemce o koupi tedy společností [společnost 4] panem [jméno FO] dne 1. 2. 2019, podpis prodávajícího či zájemce o prodej připojen není. V listině je uveden předmět prodeje, a to akcie na jméno v listinné podobě společnosti [společnost 2]., jejímž výlučným vlastníkem je prodávající.

52. Z listiny označené jako Smlouva o úplatném převodu cenných papírů, respektive Návrh smlouvy o úplatném převodu cenných papírů, oodvolací soud zjistil, že na straně prodávajícího je označen [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 1/0], tedy žalovaný a jako kupující je označena společnost [společnost 4], IČO: [IČO] se sídlem [adresa] zastoupená jednatelem společnosti [jméno FO]. Tato smlouva, respektive návrh smlouvy není podepsán žádnou ze smluvních stran. V článku V. bod 4 je vyloučena odpovědnost prodávajícího za to, že právní, hospodářské nebo účetní poměry ve společnosti odpovídají tomu, jak byly zjištěny v rámci due diligence společnosti. Návrh není ani datován ani podepsán, jeho vypovídací hodnora spočívá pouze v tom, že jako kupující je označena společnost [společnost 4], IČO: [IČO].

53. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem I. stupně v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o odvolání žalovaného, když v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování listinami a v souladu s § 213 odst. 3 o. s. ř. nepřihlížel k důkazům, z nichž soud I. stupně neučinil žádná skutková zjištění.

54. Odvolací soud se nejprve zabýval námitkou žalovaného vytýkající soudu I. stupně nesprávný procesní postup s tím, že vady řízení mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tedy uplatněným odvolacím důvodem podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.. Vada řízení dle názoru žalovaného spočívala v postupu soudu I. stupně, který ve věci jednal a rozhodl, aniž by rozhodl a změně žaloby, za niž žalovaný považoval upřesnění žalobních tvrzení ohledně skutkových okolností věci. Odvolací soud shledal správným, závěr soudu I. stupně v bodu 41 rozsudku, že se nejednalo o změnu žaloby, nýbrž doplnění žalobních tvrzení v reakci na výzvu soudu I. stupně učiněnou podle § 118a o. s. ř. při jednání soudu I. stupně dne 23. června 2022 na č.l. 52 p.v. a č.l.

53. Podstatné pro rozhodnutí ve věci ve smyslu § 1729 odst. 1 o.z. je, kdo byl smluvní stranou bezprostředně před uzavřením smlouvy. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně neshledal zásadní rozdíly ve skutkových tvrzeních v žalobě a v doplnění žaloby k výzvě soudu, která by bylo možné považovat za změnu žaloby. V žalobě žalobkyně tvrdí, že žalobkyně a žalovaný vedli jednání od listopadu 2017, žalobkyně neměla dostatečné finanční prostředky na úhradu kupní ceny, z toho důvodu zajistila investora, a to společnost [společnost 3] s tím, že společnost [společnost 3] a společnost žalobkyně se měly stát akcionáři převáděné obchodní korporace. V žalobě přitom není specifikováno, kdy se žalobkyně měla stát akcionářem společnosti žalovaného a za jakých podmínek; v doplnění žaloby k výzvě soudu I. stupně setrvala žalobkyně na svém tvrzení, že v listopadu roku 2017 vstoupila do jednání se žalovaným o odkoupení jím držených akcií společnosti [společnost 2]., jakož i na tom, že žalobkyně neměla k dispozici dostatek finančních prostředků, byl proto zajištěn prostřednictvím [tituly před jménem] [jméno FO] investor, a to nizozemsko – česká investiční skupina [společnost 3], která by tak učinila prostřednictvím dceřiné společnosti [společnost 4], IČO: [IČO], se sídlem [adresa]. V doplnění žaloby pak žalobkyně tvrdí, že veškeré akcie odkoupí přímo společnost [společnost 3] s tím, že následně 50 % odkoupených akcií převede na žalobkyni. Tvrzení o skutkových okolnostech věci jsou téměř shodná jako v žalobě, pouze došlo k upřesnění, že žalobkyně vůbec neměla být účastníkem smlouvy o převodu akcií, nýbrž, že účastníkem smlouvy na straně kupujícího měla být pouze společnost [společnost 3]. Změny doznal pouze časový sled tvrzeného nabytí akcií.

55. Odvolací soud se dále zabýval zásadní námitkou žalovaného, kterou uplatňuje od počátku řízení a uplatnil ji též jako odvolací námitku. Žalovaný tvrdí, že žalobkyně není ve věci aktivně věcně legitimována právě z toho důvodu, že účastníkem smlouvy na straně kupujícího měla být pouze společnost [společnost 3]. Odvolací soud vycházel ze skutkového zjištění učiněného soudem I. stupně, že nabyvatelem všech akcií od žalovaného měla být společnost [společnost 3], nikoliv žalobkyně (bod 32 rozsudku). Tyto skutečnosti vyplývají i z výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO], právního zástupce žalobkyně, v bodě 21 rozsudku, který uvedl, že se podílel na tvorbě kupní smlouvy o převodu akcií mezi společností [společnost 3] a panem [tituly před jménem] [jméno FO], což vzal soud I. stupně jako prokázané skutkové zjištění. Vzhledem k tomu, že soud I. stupně převážnou většinu provedených důkazů pouze popsal, byť následovaly po bodě 9, v němž soud I. stupně uvedl, že dospěl k následujícím skutkovým zjištěním, aniž by bylo zřejmé, jaká konkrétní skutková zjištění z jednotlivých provedených důkazů učinil, doplnil odvolací soud dokazování shora uvedenými dvěma listinami, z nichž je prokázané, že účastníkem smlouvy o převodu akcií na straně kupující měla být výlučně společnost [společnost 4], IČO: [IČO], se sídlem [adresa]. Toto skutkové zjištění učinil soud I. stupně především z listiny označené jako Prohlášení o projevu vážného zájmu o koupi akcií [společnost 2]. ze dne 1. 2. 2019, kde je jako kupující označena společnost [společnost 4]. zastoupená jednatelem panem [jméno FO], který tuto smlouvu též podepsal. Projev vůle žalovaného na této smlouvě není, žalovaným tedy podepsána nebyla. Taktéž skutkové zjištění, že se jednalo o společnost [společnost 4], která výlučně vystupovala na straně kupující vyplývá z listiny označené jako Smlouva o úplatném převodu cenných papírů, která není podepsána žádnou ze stran není ani datovaná a jedná se jen o návrh smlouvy. Tato listina byla k důkazu provedena pouze pro doplnění skutkových zjištění. Listina ze dne 1. 2. 2019 je jednou z posledních listin před tvrzeným termínem uzavření smlouvy. Odvolací soud má za prokázáno, že účastníkem smlouvy na straně kupující měla být výlučně společnost [společnost 4], IČO: [IČO], se sídlem [adresa]. Ohledně smlouvy o smlouvě budoucí o převodu cenných papírů datované dne 13. 11. 2018, která má být podepsána jednatelem společnosti [společnost 3] panem [jméno FO] vyšel odvolací soud ze zjištění, které soud I. stupně učinil ze svědecké výpovědi pana [jméno FO] při jednání soudu I. stupně dne [datum], v níž svědek výslovně uvedl, že podpis, který je na této smlouvě, není jeho podpisem, jedná se o falzum. Podle této smlouvy měl [společnost 3] převést část akcií na společnost žalobkyně poté, co je sám nabude. Toto tvrzení žalobkyně, přestože z hlediska rozhodnutí ve věci není podstatné nebylo prokázáno.

56. Odvolací soud proto měl za prokázanou skutečnost, že kupujícím měla být pouze společnost společnost [společnost 4], IČO: [IČO].

57. Pro posouzení aktivní věcné legitimace pak není rozhodné tvrzení žalobkyně, že měla nabýt část akcií po uzavření smlouvy s [společnost 3], avšak ani toto tvrzení prokázáno nebylo. Soud I. stupně sice vzal toto tvrzení za prokázané, nicméně v řízení byla předložena Smlouva o smlouvě budoucí o převodu cenných papírů ze dne 13. 11. 2018, z níž odvolací soud zjistil pouze to, že obsahuje podpis nějaké osoby, který má předstírat podpis jednatele společnosti [společnost 3] pana [jméno FO], který však slyšen jako svědek pod sankcí trestní odpovědnosti vypověděl, že se nejedná o jeho podpis.

58. Žalobkyně se domáhala náhrady škody z titulu tzv. předsmluvní odpovědnosti upravené v § 1729 o. z. Základní podmínkou, pro to, aby uvedené ustanovení bylo možné aplikovat na zjištěný skutkový stav je prokázání, že do konečné fáze jednání o uzavření smlouvy, kdy se již uzavření smlouvy jeví jako pravděpodobné, dospěly strany, tedy účastníci jednání o smlouvě. Nepodstatné je, zda se jednání o uzavření smlouvy účastnila i nějaká osoba třetí např. jako zprostředkovatel. V projednávané věci byla na straně zájemce o koupi, tedy stranou účastnící se jednání o smlouvě na straně kupujícího výlučně a pouze společnost [společnost 4], IČO: [IČO], nikoliv žalobkyně. Pro posouzení aktivní legitimace pak není podstatné, že by prvotní jednání bylo zahájeno ze strany žalobkyně, ani tvrzení, že žalobkyně by měla posléze nabýt část akcií od společnosti [společnost 3] a realizovat tam jakoukoliv svoji činnost. Při úvaze o tom, v jaké fázi jednání o uzavření smlouvy přichází při ukončení jednání o uzavření smlouvy případná sankce v podobě náhrady škody podle § 1729 odst. 2 o.z., je třeba vycházet z ust. § 1729 odst. 1 o.z. Je třeba přihlédnout k principu autonomie vůle stran při sjednávání smlouvy zakotvené v § 1728 o.z. s tím, že zahájení sjednávání smlouvy je vždy spojeno s nejistotou, zda smlouva bude uzavřena. V projednávané věci bylo od počátku řízení tvrzeno, že jednání pouze zahájila žalobkyně, nicméně od počátku bylo zřejmé, že nebude výlučným nabyvatelem akcií společnosti [společnost 2]. a v podání žalobkyně k výzvě soudu datovaném dne 28. 7. 2022 je zřejmé, že výlučným nabyvatelem akcií společnosti [společnost 2]. měla být pouze společnost [společnost 3]. Není podstatné, že do jednání mezi společností [společnost 3] a žalovaným ingerovaly též osoby, které měly být zmocněny žalobkyní. Podstatné je, s jakým subjektem dospěla jednání o smlouvě do fáze vysoké pravděpodobnosti uzavření smlouvy. Nicméně ani skutečnost, že by jednání o smlouvě dospěla do fáze vysoké pravděpodobnosti uzavření smlouvy v řízení prokázána nebyla a nebylo postaveno najisto, že žalovanému nesvědčil spravedlivý důvod pro ukončení jednání, ale vzhledem k závěru o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně, by bylo v rozporu s hospodárností a rychlostí řízení se nadále touto problematikou zabývat. Jen na okraj je třeba upozornit na rozpor ve znění čl. V.4 smlouvy, jejíž finální znění ze dne 10.2.2019 obsahovalo odpovědnost žalovaného a požadavek žalovaného, aby tuto odpovědnost smlouva neobsahovala.

59. Pro rozhodnutí o věci samé tedy plně postačuje závěr o nedostatku aktivní věcné legitimace na straně žalobkyně, nicméně odvolací soud se dále vyjadřuje též k průběhu tvrzených jednání, jakož i k rozporům v žalobních tvrzeních a ve vztahu k výpovědi svědka [jméno FO]. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že zástupci společnosti [společnost 3] dorazili do České republiky pouze kvůli uzavření smlouvy (č.l. l p.v.) nicméně svědek [jméno FO] ve své svědecké výpovědi dne 23. ledna 2024 na č.l. 237 p.v. spisu k dotazu soudu, zda přijel do České republiky za účelem podpisu uvedl, že v letech 2018-2019 polovinu svého času trávil v České republice, takže by na to nemusel speciálně přijíždět (zjištění ze svědecké výpovědi svědka [jméno FO]). Z úplného výpisu z veřejně přístupného obchodního rejstříku společnosti [společnost 4], IČO [IČO] pak odvolací soud zjistil, že svědek [jméno FO] byl jednatelem společnosti [společnost 3] od 30. září 2016 do 1. srpna 2023 a že od 21. června 2018 zastupuje jednatel společnost ve všech záležitostech samostatně, žádní další zástupci české společnosti [společnost 4], IČO [IČO] do České republiky dorážet nemuseli. Jedná se tedy o nepravdivé tvrzení ze strany žalobkyně.

60. Dále, bylo dohodnuto, že kupní cena měla být složena společností [společnost 3] podle Leter of Intent, dále jen LOI před podpisem smlouvy o úplatném převodu akcií společnosti do notářské úschovy [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] notářky se sídlem v [místo]. Z provedeného dokazování pak nevyplývá, že by tato podmínka byla splněna. Soud I. stupně učinil skutkový závěr, že jednání mezi stranami došlo do takové fáze, že žalobkyně a investor důvodně očekávali uzavření smlouvy o převodu akcií se žalovaným. Tento závěr však nemá oporu v provedeném dokazování. Soud I. stupně odkazuje na výpovědi svědků [tituly před jménem] [jméno FO] (práv. zást. žalobkyně při jednání o smlouvě), [tituly před jménem] [jméno FO] (za [společnost 3]) a pana [jméno FO] (též za [společnost 3]), která patrně vzhledem ke znění bodu 9 rozsudku vzal za skutková zjištění. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] tak jak je uvedena pod č. 21 rozsudku nevyplývá, že by do údajně připravované smlouvy mezi společností [společnost 3] a žalovaným bylo včleněno změněné ustanovení článku V.4, podle nějž žalovaný neměl mít odpovědnost za dluhy společnosti. Takové skutkové zjištění nelze dovodit ani z výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO]. [tituly před jménem] [jméno FO] k tomu pouze uvedl, že čl. V odst. 4 kupní smlouvy by mohl být nahrazen čestnými prohlášeními, v obsahu smlouvy se v podobě vyžadované žalovaným neobjevil.

61. Vzhledem k závěru o nedostatku aktivní věcné legitimace na straně žalobkyně však nejsou tyto závěry soudu I. stupně rozhodné. Odvolací soud pouze podotýká, že z dosavadních skutkových zjištění nelze mít za prokázáno, že by došlo k situaci předvídané ust. § 1729 odst. 1 o.z., tedy že by kupující mohl důvodně očekávat uzavření smlouvy, které by se jevilo jako pravděpodobné. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že kupujícím z této smlouvy měla být výlučně společnost [společnost 3], není ani tento závěr podstatný.

62. Z důvodu shora uvedených postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) i b) o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl.

63. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 2 o.s.ř. a tyto přiznal ve věci plně úspěšnému žalovanému za právní zastoupení advokátem, zaplacený soudní poplatek a DPH.

64. Výši nákladů za řízení před soudem I. stupně stanovil odvolací soud podle § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. z tarifní hodnoty ve výši 970 560 Kč podle § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. částkou 12 220 Kč za jeden úkon právní služby. Právní zástupce žalovaného poskytl v řízení před soudem I. stupně 15 úkonů právní služby, a to za přípravu a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě dne 6. 4. 2022 a vyjádření k doplnění žaloby ze strany žalobkyně dne 10. 8. 2022 a dále za účast na soudním jednání dne 23. 6. 2022, dne 6. 9. 2022, kdy se jednalo o dva úkony vzhledem k tomu, že jednání trvalo více než 2 započaté hodiny, dále při jednání dne 8. 11. 2022 též za 2 úkony právní služby, dne 12. 1. 2023, 16. 3. 2023, kdy se jednalo též o 2 úkony právní služby, dne 16. 5. 2023, 27. 7. 2023, 23.1.2024 a 13. 2. 2024, za což náleží odměna v celkové výši 183 300 Kč, k níž náleží 15 náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., v částce 4 500 Kč celkem v částce 187 800 Kč. Vzhledem k sídlu právního zástupce žalovaného náleží mu dále náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996, a to vždy za 6 započatých půlhodin strávených na cestě do místa jednání a zpět, což za dopravu k jednáním soudu I. stupně ve dnech 23. 6. 2022, 6. 9. 2022, 8. 11. 2022, 12. 1. 2023, 16. 3. 2023, 16. 5. 2023, 27. 7. 2023, 23.1.2024 a 13. 2. 2024 činí celkem 9 x 6 započatých půlhodin vždy po 100 Kč za každou započatou půlhodinu, tedy 9x600 celkem částku 5 400 Kč. Dále náleží žalovanému náhrada cestovních výdajů jeho právního zástupce stanovená podle velkého technického průkazu vozidla použitého právním zástupcem k dopravě k jednání, a to za rok 2022 na cestě z [jméno FO] do [místo] a zpět, což je 2x 111 km při průměrné spotřebě 6,67 l/100 km, vyhláškové ceně nafty ve výši 36,10 Kč a amortizace podle vyhlášky ve výši 4,70 Kč/km za 3 účasti u jednání soudu I. stupně v roce 2022 (viz shora) celkem ve výši 4 733,84 Kč. Za rok 2023 za cestu z [místo] do [místo] a zpět, vždy po 2x 111 km při průměrné spotřebě 6,67/100 km, vyhláškové ceně nafty 44,10 Kč a amortizaci podle vyhlášky ve výši 5,20 Kč/km, činí cestovné za 4 účastí u jednání soudu I. stupně v roce 2023 ve dnech, jak uvedeno shora celkovou částku 7 229,63 Kč. Za rok 2024 k jednání soudu I. stupně dne 23.1.2024 a 13. 2. 2024 opět za 4 x 111 km při průměrné spotřebě 6,671/100 km vyhláškové ceně nafty 38,70 Kč a amortizace podle vyhlášky 5,60 Kč celkem ve výši 3 632,50 Kč. Celkové náklady za řízení před soudem I. stupně vzniklé žalovanému činí částku 208 795, 97 Kč, k níž náleží DPH ve výši 21 % v částce 43 847,15 Kč tak, že celková výše těchto nákladů činí částku 252 643,12 Kč.

65. Výše nákladů odvolacího řízení byla stanovena podle § 7 bod 6 z tarifních hodnoty stanovené podle § 8 pod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. částkou 12 220 Kč za 1 úkon právní služby. Právní zástupce žalovaného poskytl v odvolacím řízení dva úkony právní služby, a to odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne 12. 11. 2024, za což mu náleží odměna ve výši 24 440 Kč, k níž náleží dvě náhrady hotových výdajů po 300 Kč ve výši 600 Kč a náhrada za promeškaný čas za 6 započatých půlhodin ve výši 600 Kč. Dále náleží žalovanému za právní zastoupení náhrada cestovních výdajů jeho právního zástupce ze sídla k jednání soudu z [místo] do [místo] a zpět, tedy za 2x 111 km, při průměrné spotřebě 6,67 l/100 km, vyhláškové ceně nafty 38,70 Kč a amortizaci podle vyhlášky ve výši 5,60 Kč/km, celkem v částce 1 816,25 Kč a DPH 21 % z celkové částky 27 456,25 Kč ve výši 5 765,81 Kč, což celkem činí částku 33 222,06 Kč. K takto stanoveným nákladům řízení náleží zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 48 528 Kč tak, že celková výše nákladů vzniklých žalovanému v odvolacím řízení činí částku 81 750 Kč.

66. Celková výše nákladů řízení vzniklých žalovanému před soudem I. stupně a soudem odvolacím činí částku 334 393,12 Kč, kterou bylo žalobkyni uloženo zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného.

Poučení