12 Co 226/2024 - 191

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Chlostové a soudců JUDr. Michala Holuba a JUDr. Zuzany Hanákové, LL.M. ve věci žalobci a) [jméno zainteresované společnosti], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] b) [jméno zainteresované společnosti] sídlem [adresa zainteresované společnosti] obě zastoupeny advokátem [jméno zástupce zainteresované společnosti] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Orgán veřejné moci], IČO [IČO orgánu veřejné moci] sídlem [Adresa orgánu veřejné moci] za níž jedná [Orgán veřejné moci] sídlem [Adresa orgánu veřejné moci] o zaplacení částky 36 497 310 Kč a částky 82 425 625,45 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaných do rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. března 2024, č. j. 22 C 235/2023–167 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavých výrocích I. a II. potvrzuje, ve výroku III. o nákladech řízení se mění tak, že žalobkyně a) je povinna zaplatit žalované náklady řízení v částce 368,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a žalobkyně b) je povinna zaplatit žalované náklady řízení v částce 831,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalované náklady odvolacího řízení v částce 276,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalované náklady odvolacího řízení v částce 623,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni a) částku 36 497 310 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 5. 2023 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni b) částku 82 425 625,45 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 5. 2023 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalobkyním a) a b) povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalované náklady řízení ve výši 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhaly náhrady škody způsobené jim nezákonnými rozhodnutími – usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2012, č.j. [spisová značka], ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 11. 2012, č.j. [spisová značka] kterým byl zamítnut insolvenční návrh dlužníka [právnická osoba]. Rozhodnutí byla následně zrušena usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2015, č.j. [spisová značka]. Dále soud I. stupně vydal usnesení ze dne 16. 2. 2017, č.j. [spisová značka], kterým byl zjištěn úpadek dlužníka. Újma spočívá v nižším uspokojení pohledávek žalobkyň, když během let 2012 a 2017 se snížila hodnota majetku dlužníka a zvýšil se objem jeho závazků. Pokud by nedošlo k zamítnutí insolvenčního návrhu v roce 2012 byly by žalobkyně uspokojovány z hodnotnějšího majetku při menším množství přihlášených věřitelů. Vyššího uspokojení by se jim dostalo i pokud by návrhu bylo vyhověno v letech 2015-2016, avšak liknavým postupem soudu k vyhovění návrhu nedošlo. Hodnota majetku dlužníka představovala v roce 2012 2,34násobek hodnoty než v roce 2017. Objem závazků dlužníka není doposud přesně znám, avšak od roku 2016 do roku 2018 vzrostl objem závazků dlužníka řádově o několik stovek miliónů. Přesný výpočet škody tak je na znaleckém zkoumání, nicméně žalobkyně a) se domáhá náhrady škody ve výši 36 497 310 Kč představující rozdíl v uspokojení pohledávky podle stavu majetku v roce 2012 a 2017. Žalobkyně b) se pak domáhá částky 82 425 625,45 Kč, kdy tento má přihlášenou nezajištěnou pohledávku. Nárok u žalované uplatnily dne 22. 5. 2023.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, když nesporovala skutečnost, že u ní žalobkyně předběžně uplatnily dne 22. 5. 2023 nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/. Žalovaná stanoviskem ze dne 20 12. 2023 nárokům nevyhověla, neboť jsou promlčené. Neposuzovala existenci nezákonných rozhodnutí, neboť jde zcela očividně o nároky promlčené, kdy promlčecí lhůta 3 roky již uplynula. Žalobkyně se nejpozději ke dni 16. 2. 2017 mohly dozvědět, že se dlužník v úpadku nachází a že jim v souvislosti s rozhodnutími vznikla škoda. Nároky však u žalované uplatnily až dne 22. 5. 2023. Promlčecí lhůta počala běžet dne 16. 2. 2017, tedy usnesením o úpadku dlužníka, neboť žalobkyně věděly, resp. měly a mohly vědět, že jim vznikla škoda. Pokud by tomu tak nebylo nejpozději se o škodě žalobkyně měly a mohly dozvědět zveřejněním znaleckého posudku, který stanovil hodnotu majetku dlužníka, v insolvenčním rejstříku, tj. dne 26. 4. 2017. Nejpozději se o vzniku škody žalobkyně měly dozvědět z usnesení o schválení reorganizačního plánu (jeho právní mocí), resp. v okamžiku kdy věděly, že jejich odvolání je zjevně nedůvodné, tj. dne 14. 5. 2020. Tento den bylo najisto postaveno, z jaké výsledné částky a v jaké míře budou pohledávky uspokojeny.

4. Usnesení nabylo právní moci dne 13. 5. 2020 a není podstatné, kdy bylo doručeno žalobkyním, neboť ve veřejných jednáních, jako je insolvenční, je rozhodující vyhlášení a zveřejnění v rejstříku. Předmětem tohoto řízení je škoda vzniklá nezákonnými rozhodnutími, tedy snížení nebo znemožnění uspokojení žalobců v důsledku těchto rozhodnutí, resp. pozdním zjištěním úpadku. Je tak nutné vyjít z toho, jaká byla hodnota majetku před tímto rozhodnutím a poté. Judikatura je v tomhle jasná, důležitý je okamžik vědění, že škoda vznikla a kdo za ni odpovídá, přesná výše škody nemusí být známa. Zveřejněním znaleckého posudku muselo být zřejmé, o kolik maximálně se snížila majetková podstata.

5. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu (podrobně uvedeného v bodě 8.-26. napadeného rozhodnutí), že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2012 byl zamítnut insolvenční návrh ze dne 21. 2. 2011 a 11. 4. 2012 ve věci dlužníka [právnická osoba]., IČO [IČO]. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2012 bylo rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2012 ve výroku o zamítnutí insolvenčního návrhu potvrzeno. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 12. 2012. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2015 bylo rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2012 zrušeno a vráceno soudu II. stupně. Usnesení nabylo právní moci dne 14. 5. 2015, týž den bylo usnesení zveřejněno v insolvenčním rejstříku. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 6. 2015 bylo zrušeno rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2012. Usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 12. 6. 2015. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2017 byl zjištěn úpadek dlužníka [právnická osoba]., IČO [IČO] a soud povolil řešení úpadku reorganizací. Současně byl ustanoven znalec k ocenění majetkové podstaty dlužníka. Usnesení nabylo právní moci dne 16. 2. 2017, týž den bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku. Ke dni vypracování znaleckého posudku 25. 4. 2017 byla hodnota majetku dlužníka 321 646 000 Kč. Byla současně porovnána míra uspokojení věřitelů v insolvenčním řízení, přičemž současná hodnota uspokojení v konkurzu byla u žalobkyně a) 31,4 % v případě reorganizace 51,8 % u žalobkyně b) jakožto nezajištěného věřitele v případě konkurzu 0,5 %, v případě reorganizace 6,9 %. Žalobkyně a) přihlásila svou pohledávku ve výši 163 036 662,26 Kč a 13 820 687,14 Kč a 98 238 286,64 Kč dne 11. 4. 2012. Žalobkyně b) přihlásila svou pohledávku ve výši 232 305 440,43 Kč, 229 600,41 Kč, 233 835,60 Kč dne 3. 5. 2012, přičemž tato pohledávka byla nezajištěná. Dne 3. 7. 2017 by zveřejněn reorganizační plán, ve kterém cena majetkové podstaty byla insolvenčním soudem určena ve výši 321 646 000 Kč. Z uvedené hodnoty majetku připadá po zaokrouhlení 277 277 000 Kč, na hodnotu majetku, k němuž je zřízeno zajištění, a 44 369 000 Kč na hodnotu majetku, k němuž není zřízeno zajištění. Výtěžek zpeněžení tohoto majetku pro zajištěné věřitele činí podle znalce 239 794 000 Kč a pro nezajištěné věřitele 12 448 000 Kč. Nárok byl u žalované uplatněn dne 22. 5. 2023 a žalovaná jim stanoviskem ze dne 20. 12. 2023 nevyhověla a namítala promlčení nároku.

6. Soud I. stupně dospěl k závěru, že námitka promlčení vznesená žalovanou je důvodná, když v posuzovaném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu ust. § 5 písm. a) a b) OdpŠk, tedy usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2012, č.j. [spisová značka] a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2012, č.j.[spisová značka], neboť tato dvě rozhodnutí byla následně zrušena usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. [spisová značka], resp. usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 6. 2015, č.j. [spisová značka].

7. Přestože § 32 odst. 1 OdpŠk výslovně nestanoví jako podmínku pro běh promlčecí lhůty právní moc zrušovacího rozhodnutí, je tato podmínka implicitně obsažena v § 8 OdpŠk. Promlčecí lhůta tedy může počít běžet nejdříve až dnem následujícím po dni, kdy zrušující rozhodnutí nabylo právní moci. U nároků na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, resp. nezákonným rozhodnutím se počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty odvíjí od okamžiku, kdy se poškozený o škodě dozvěděl, tedy kdy prokazatelně získal vědomost o tom, že vznikla. Nejde o vědomost o škodné události, která škodu vyvolala, nýbrž o vědomost o vzniku majetkové újmy na straně poškozeného. Promlčecí lhůta tak počne plynout od okamžiku, kdy se poškození (žalobci) o škodě dozvěděli, tedy prokazatelně získali vědomost o tom, že vznikla, a dále kdy poškození zjistí skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik škody a orientačně (přibližně) i její rozsah. Dne 26. 4. 2017 byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku znalecký posudek, ve kterém bylo uvedeno, jaké výše dosahuje majetková podstata dlužníka, jaká aktiva a jaká pasiva se nachází v majetkové podstatě, v jakém rozsahu by byli uspokojeni zajištění a nezajištění věřitelé v případě konkurzu a v případě reorganizace. Již zveřejněním tohoto znaleckého posudku mohli žalobci alespoň orientačně zjistit rozsah škody, která jim byla způsobená nezákonnými rozhodnutími. Předmětem tohoto řízení není to, zda a jaká škoda žalobkyním vznikla neuspokojením jejich pohledávek v rámci insolvenčního řízení, předmětem tohoto řízení je to, zda jim předmětnými nezákonnými rozhodnutími vznikla škoda a v jaké výši. Žalobkyním tedy v momentě zveřejnění tohoto znaleckého posudku mohlo být orientačně zřejmé, jakého plnění se jim dostane, tedy žalobkyni a) 51,8 % a žalobkyni b) 6,9 %, přičemž hodnota majetku činila 321 646 000 Kč. Již v tomto okamžiku byla zřejmá přibližná výše škody, která jim vznikla nezákonnými rozhodnutími – tj. žalobkyni a), která měla pohledávku ve výši 275 095 636,04 Kč, mohla v tento moment očekávat plnění ve výši 142 499 539,47 Kč; žalobkyně b), která přihlásila svou pohledávku ve výši 232 768 876,44 Kč, přičemž tato pohledávka byla nezajištěná, tj. mohla očekávat plnění 16 061 052,47 Kč (v případě reorganizace). V tento moment tedy žalobkyním bylo přibližně zřejmé, jakého plnění se jim v rámci insolvenčního řízení dostane oproti tomu, co by jim bylo přibližně známo v případě nevydání nezákonných rozhodnutí.

8. S ohledem na promlčení nároků soud I. stupně žalobu v plném rozsahu zamítl (výroky I. a II. napadeného rozsudku).

9. Výrok o náhradě nákladů řízení pak odůvodnil ust. § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“ 10. Obě žalobkyně podaly proti tomuto rozhodnutí včasné odvolání s tím, že jako odvolací důvody uvedly veškeré důvody přípustné ve vztahu k rozsudku dle právních předpisů, zejména důvody uvedené v ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), písm. c), písm. d), písm. e) a písm. g) o.s.ř.

11. Současně však se jedná o problematiku dosud v českém právním prostředí nejudikovanou (na rozdíl např. od konkursů, kde již judikatura existuje a dává za pravdu argumentaci žalobců).

12. Rozsudek je založen na nesprávném právním posouzení věci, protože v případech nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu totiž orientační vědomost o tom, zda a v jaké výši přibližně škoda v budoucnu vznikne, není postačující podmínkou uplatnění pohledávky na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. Podle ustálené judikatury z oblasti konkursních řízení platí, že ztráta pohledávky za primárním dlužníkem a s tím spojený vznik nároku vůči státu vzniká v zásadě až právní mocí rozvrhového usnesení. V řešeném případě takové usnesení nabylo právní moc dne 29. července 2022 a žalované nároky byly uplatněny dne 22. května 2023. Nemohou tak být promlčeny.

13. Odkázaly na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 11. května 2023, sp. zn. 30 Cdo 237/2023, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. listopadu 2004, sp. zn. 25 Cdo 1404/2004, ze dne 2. června 2011, sp. zn. 28 Cdo 4230/2010, ze dne 14. září 2011, sp. zn. 28 Cdo 2154/2011, nebo jeho rozsudky ze dne 21. srpna 2007, sp. zn. 25 Cdo 471/2007, ze dne 25. srpna 2010, sp. zn. 25 Cdo 2601/2010, nebo ze dne 11. května 2023, sp. zn. 30 Cdo 237/2023 a další rozhodnutí Nejvyššího soudu.

14. Dovodily, že z judikatury vyplývá, že dokud není postaveno najisto, v jakém rozsahu se věřitel uspokojí z majetku primárního dlužníka, žaloba proti státu musí být zamítnuta pro předčasnost. V konkursním řízení je toto postaveno najisto zpravidla právní moci rozvrhového usnesení. Za předpokladu, že z konečné zprávy bude patrno, že dosažený výtěžek zpeněžení nebude postačovat ani k plnému uspokojení zapodstatových pohledávek, a tedy že příslušný nezajištěný věřitel neobdrží při rozvrhu ničeho, může být tímto momentem i právní moc usnesení o schválení konečné zprávy.

15. Rozvrhové usnesení je upraveno v § 306 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v účinném znění (dále též jen „IZ“), a dle odst. 1 a 2 tohoto ustanovení platí, že se vydává po právní moci rozhodnutí o schválení konečné zprávy a musí v něm být uvedeno „kolik má být vyplaceno na každou pohledávku uvedenou v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.“ Jedná se tedy o procesní úkon, kde soud, nikoliv insolvenční správce či jiný procesní subjekt (dlužník, znalec, věřitel), závazně určuje, kolik jednotliví přihlášení věřitelé obdrží na své přihlášené pohledávky. Po právní moci rozvrhového usnesení se již nemůže rozsah uspokojení pohledávky přihlášeného věřitele změnit. A právě toto je klíčové z hlediska vzniku pohledávky na náhradu škody za státem. Tato pohledávka vzniká až v okamžiku, kdy je postaveno na jisto, v jakém rozsahu se věřitel uspokojí z majetku primárního dlužníka.

16. Jelikož nastala právní moc usnesení Městského soudu v Praze, kterým ten vzal na vědomí splnění podstatných náležitostí reorganizačního plánu, dne 29. července 2022, až tímto dnem vznikla žalobkyním pohledávka na náhradu škody proti státu. Žalovaný nárok byl uplatněn 22. května 2023, a proto nemůže být promlčen.

17. Navrhly, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

18. Žalovaná se vyjádřila tak, že odvolání není důvodné. Ztotožnila se s rozsudkem soudu I. stupně a jeho odůvodněním.

19. Městský soud v Praze následně usnesením ze dne 16. února 2017, č.j. [spisová značka] zjistil úpadek dlužníka, povolil řešení úpadku dlužníka reorganizací a stanovil znalce za účelem ocenění majetku dlužníka. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 16. února 2017.

20. Znaleckým posudkem ze dne 25.dubna 2017, zveřejněným v Insolvenčním rejstříku dne 26.dubna 2017, byla stanovena hodnota majetku dlužníka na 321 646 000 Kč, a rovněž byla porovnána míra uspokojení věřitelů v insolvenčním řízení.

21. Po množství podaných procesních úkonů včetně opravných prostředků a námitek podjatosti, které byly v celé řadě iniciovány ze strany žalobkyň, zejména žalobkyně a), jejíž úkony a zdržování řádného průběhu insolvenčního řízení byly i předmětem stížností jiných věřitelů, bylo nakonec dne 21.listopadu 2019 vydáno usnesení o schválení reorganizačního plánu, ze kterého bylo patrno, kdo a v jaké míře z věřitelů bude uspokojen, a to ze stanovené finální částky.

22. Jelikož proti tomuto usnesení podaly žalobkyně nedůvodné odvolání, usnesení o schválení reorganizačního plánu nabylo právní moci dne 14. května 2020, když bylo potvrzeno rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 13.5.2020, č.j. [spisová značka].

23. Je tak nepochybné, že tvrzený nárok je promlčen. Podle žalobkyně je rozhodným již okamžik pravomocného rozhodnutí o úpadku dlužníka ze dne 16. února 2017, kdy počala běžet promlčecí lhůta k uplatnění tvrzeného nároku, neboť žalobkyně již v tento okamžik věděly, resp. vědět mohly a měly, jak vyžaduje zákon a ustálená judikatura, že jim vznikla škoda a kdo za ní odpovídá.

24. I kdyby však okamžik právní moci tohoto rozhodnutí nebyl rozhodným pro počátek běhu promlčecí lhůty v posuzovaném případě, nejpozději zveřejněním znaleckého posudku v insolvenčním rejstříku dne 26.4.2017, který stanovil hodnotu majetku dlužníka, se žalobkyně dozvěděly, resp. dozvědět mohly a měly, zda či v jaké výši jim vznikla či mohla vzniknout škoda.

25. Nakonec posledním okamžikem, kdy zcela jistě počala běžet subjektivní promlčecí lhůta je vydání usnesení o schválení reorganizačního plánu, eventuálně i když bylo zřejmé, že odvolání žalobkyň je zjevně nedůvodné, nabytím právní moci usnesení o schválení reorganizačního plánu dne 14.5.2020, neboť v tomto okamžiku bylo jednoznačně postaveno najisto, z jaké výsledné částky a v jaké míře budou konkrétní věřitelé uspokojováni a v jaké nikoliv, tj. v jaké finální částce jejich přihlášená pohledávka uspokojena nebude a z povahy věci ani být nemůže.

26. Promlčecí lhůta počala běžet právní moci usnesení Městského soudu v Praze ze dne16.2.2017, č.j. [spisová značka], potažmo vypracováním znaleckého posudku v roce 2017 a skončila tedy v roce 2020; nejpozději ale počala běžet právní mocí usnesení o schválení reorganizačního plánu a uplynula tudíž nejpozději dnem 14.5.2023. Jestliže uplatnily žalobkyně nárok u žalované po tomto datu, učinily tak po uplynutí promlčecí doby.

27. Navrhla, aby odvolací soud potvrdil napadené rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné a žalované byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

28. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyň není důvodné.

29. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná a pro rozhodnutí o věci samé plně postačující skutková zjištění. Skutkový stav také nedoznal žádných změn ani v odvolacím řízení.

30. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud I. stupně pak také podle odpovídající hmotněprávní úpravy.

31. Na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozhodnutí (zejména bod 37. - 45.) pak z důvodu hospodárnosti lze odkázat (ust. § 6 o. s. ř.).

32. K odvolacím námitkám žalobkyň je nutno zdůraznit, že podle ust. § 32 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.

33. Lze sice souhlasit s tvrzením žalobkyň, že znalecký posudek je pouze jedním z kroků, kterých musí být mnoho dalších, aby byl schválen reorganizační plán a následně pohledávka žalobců vyplacena, nicméně předmětem tohoto řízení je škoda vzniklá nezákonnými rozhodnutími. Již v momentě zveřejnění znaleckého posudku, žalobkyně mohly orientačně vyvodit, jakého plnění se jim dostane v rámci reorganizace a porovnat uvedené s tím, jakého plnění (co by jim bylo známo ve stejný moment – na začátku insolvenčního řízení) by se jim dostalo, pokud by nezákonná rozhodnutí vydána nebyla.

34. Podle ustálené judikatury nelze vědomost o výši škody odvíjet až od výše skutečného plnění, kterého se žalobkyním v případě skončení insolvenčního řízení dostane, neboť to je škoda, která jim vznikne tím, že jejich pohledávka je uspokojena pouze částečně (což je také účelem insolvenčního řízení).

35. Výše škody vzniklá nezákonnými rozhodnutími byla žalobkyním zřejmá již zveřejněním znaleckého posudku v insolvenčním rejstříku, neboť žalobkyně by ani v případě nevydání nezákonných rozhodnutí nemohly vědět, jaké částky se jim v závěru dostane a také by pouze očekávaly, že bude naplněn předpoklad stanovený znaleckým posudkem.

36. K odvolatelkám uváděným rozhodnutím Nejvyššího soudu je nutno uvést, že nelze analogicky aplikovat judikaturu jiných forem úpadku na situace řešení úpadku formou reorganizace, jelikož každá forma úpadku má zvláštní právní úpravu i jiné právní důsledky.

37. Lze sice s nimi souhlasit, že pohledávka na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. je tzv. subsidiárního charakteru, jelikož poškozený věřitel se nemůže úspěšně domáhat náhrady škody po státu dříve, než je zřejmé, že nemůže úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči primárnímu dlužníkovi, nicméně právní závěry, které z toho vyvozují žalobkyně nejsou správné.

38. Odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 11. května 2023, sp. zn. 30 Cdo 237/2023, je zcela nepřípadný, jelikož se týká náhrady škody z titulu nesprávného úředního postupu (nikoli nezákonného rozhodnutí) a při provádění legalizace listiny. Nesprávného úředního postupu se týká i rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2601/2010.

39. Stejně tak na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. července 2023, sp. zn. 23 Cdo 2104/2022, týkající se náhrady škody požadované po advokátovi v důsledku porušení povinnosti advokáta. Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1971/2022, stejně jako v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 335/2020, zase bylo vydáno ve věci náhrady škody z titulu nesprávného úředního postupu konkursního soudu při dohledové činnosti. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 29 Odo 657/2006, zase předmětem řízení byl obchodní spor mezi podnikateli, stejně jako v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 4. 2012, sp. zn. 29 Cdo 4968/2009, jakož i v rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 1774/2014. V rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1540/2020 se pak jednalo o spor o zaplacení částky 3 511 248,48 Kč s příslušenstvím z důvodu náhrady škody vzniklé nepopřením pohledávky jiného zajištěného věřitele insolvenčním správcem.

40. Přitom naopak i z rozsudků Nejvyššího soudu, na které odkazují odvolatelky, vyplývá, že nárok na náhradu škody (spočívající ve zmaření uspokojení pohledávky primárním dlužníkem) způsobené výkonem veřejné moci může být vůči státu úspěšně uplatněn pouze tehdy, nemůže-li poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku. Za nedobytnou je možno pohledávku v konkursu považovat již ke dni, kdy žalobce obdržel plnění na základě pravomocného rozvrhového usnesení bez ohledu na to, že dosud nebylo vydáno rozhodnutí o zrušení konkursu (rozsudek ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2601/2010, uveřejněný pod číslem 48/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Závěr, že za nedobytnou je možno pohledávku považovat již ke dni, kdy žalobce obdržel plnění na základě pravomocného rozvrhového usnesení, však v žádném případě nelze vykládat tak, že za nedobytnou je možno pohledávku považovat až ke dni, kdy žalobce obdržel plnění na základě pravomocného rozvrhového usnesení.

41. K tomu, že rozvrhové usnesení není vždy skutečností rozhodnou pro vznik škody způsobené „ztrátou“ (nedobytností) pohledávky vůči dlužníku (úpadci), se Nejvyšší soud vyjádřil např. v rozsudku ze dne 11. 4. 2012, sp. zn. 29 Cdo 4968/2009, uveřejněném pod číslem 93/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž uzavřel, že rozvrhové usnesení není samo o sobě skutečností rozhodnou pro vznik nebo výši škody způsobené věřiteli porušením povinnosti podat návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Výši škody způsobené věřiteli porušením povinnosti podat návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka lze určit i dříve než až v souvislosti s rozvrhovým usnesením, přičemž tak učinil s vědomím, že v konkursním řízení vedeném podle zákona o konkursu a vyrovnání může být otázka nemožnosti uspokojení pohledávky věřitele zodpovězena (podle stavu konkursního řízení) i dříve než při rozvrhu (k němuž ani nemusí dojít).

42. Především může být míra možného uspokojení věřitelů dlužníka objasněna již při vydání částečného rozvrhu (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 29 Odo 657/2006). V řadě případů bude možné uzavřít, v jaké výši vznikla věřiteli škoda, již při pravomocném schválení konečné zprávy (§ 29 zákona o konkursu a vyrovnání), bude-li z ní patrno, že dosažený výtěžek zpeněžení konkursní podstaty nebude postačovat ani k plnému uspokojení pohledávek za podstatou (§ 31 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání) a pracovních nároků (§ 31 odst. 3 zákona o konkursu a vyrovnání), takže nezajištění věřitelé druhé třídy neobdrží při rozvrhu ničeho (§ 32 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání). A konečně tam, kde stav konkursního řízení před vydáním rozvrhového usnesení nedovoluje určit výši škody způsobem shora popsaným, bude namístě žalobu zamítnout pro předčasnost. V takovém případě totiž platí, že škoda dosud nevznikla, neboť nelze postavit najisto, v jakém rozsahu se věřitel uspokojí z majetku dlužníka (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2024, č.j. 30 Cdo 3009/2023-883).

43. I ve světle porovnání s jinými způsoby řešení úpadku dlužníka tak zcela obstojí závěry soudu I. stupně, že podle ust. § 32 odst. 1 OdpŠk promlčecí lhůta tedy může počít běžet nejdříve až dnem následujícím po dni, kdy zrušující rozhodnutí nabylo právní moci. U nároků na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím se počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty odvíjí od okamžiku, kdy se poškozený o škodě dozvěděl, tedy kdy prokazatelně získal vědomost o tom, že vznikla. Promlčecí lhůta tak počne plynout od okamžiku, kdy se poškozené (žalobkyně) o škodě dozvěděly, tedy prokazatelně získaly vědomost o tom, že vznikla, a dále kdy poškozené zjistí skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik škody a orientačně (přibližně) i její rozsah. Tímto dnem je 26. 4. 2017, kdy byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku znalecký posudek, ve kterém bylo uvedeno, jaké výše dosahuje majetková podstata dlužníka, jaká aktiva a jaká pasiva se nachází v majetkové podstatě, v jakém rozsahu by byli uspokojeni zajištění a nezajištění věřitelé v případě konkurzu a v případě reorganizace. V tento moment tedy žalobkyním bylo přibližně zřejmé, jakého plnění se jim v rámci insolvenčního řízení dostane oproti tomu, co jim bylo přibližně známo v případě nevydání nezákonných rozhodnutí.

44. Promlčecí lhůta tedy počala běžet dne 26. 4. 2017 a skončila tak uplynutím dne 26. 4. 2020 a pokud žalobci svůj nárok uplatnili dne 22. 5. 2023, učinili tak po jejím uplynutí.

45. Odvolací soud proto podle ust. § 219 o. s. ř. napadené rozhodnutí soudu prvního stupně v zamítavém výroku I. jako věcně správné potvrdil (výrok I.).

46. Ve výroku II. o nákladech řízení odvolací soud změnil rozhodnutí soudu I. stupně podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. tak, že žalobkyně a) je povinna zaplatit žalované náklady řízení v částce 368,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a žalobkyně b) je povinna zaplatit žalované náklady řízení v částce 831,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, když u žalobkyň se jedná o uplatnění samostatných nároků a nikoli o nerozlučné společenství. Je tedy třeba stanovit poměr náhrady nákladů řízení podle poměru nároků žalobkyň uplatněných v tomto řízení (výrok II.).

47. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal zcela úspěšné žalované náklady odvolacího řízení ve výši 3 paušálů po 300 Kč za písemné vyjádření k odvolání a přípravu a účast na ústním jednání dne 24.9.2024 podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Poměr náhrady nákladů odvolacího řízení opět stanovil podle poměru nároků žalobkyň uplatněných v odvolacím řízení.

48. Lhůtu k plnění stanovil odvolací soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody pro stanovení lhůty delší (výrok III. a IV.).

Poučení