12 Co 229/2022- 156

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Chlostové a soudců JUDr. Michala Holuba a Mgr. Aleny Novotné ve [anonymizováno] žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. se ve vyhovujícím výroku I. a v zamítavém výroku II. potvrzuje.

II. Ve výroku o nákladech řízení III. se mění tak, že výše nákladů řízení činí [částka], jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1 V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok III.). 2 Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě na zaplacení [částka] jako peněžitého zadostiučinění podle ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb. za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u [anonymizována dvě slova] [obec] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo], které bylo zahájeno dne [datum], a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], které bylo zahájeno dne [datum], rozsudek byl doručen žalobci dne [datum]. Nárok byl podle ust. § 14 zákona č. 82/1998 Sb. uplatněn u [stát. instituce] dne [datum], které potvrdilo odsuzující správní rozhodnutí dne [datum]. Žalobce žádal zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení od [datum] do [datum], tj. 3 roky, 4 měsíce a 2 dny. 3 Žalovaná nárok žalobce neuznala. Namítala, že si žalobce musel být po celou dobu řízení vědom, že přestupek spáchala uložení sankce za přestupek bylo po právu. Předmětné řízení bylo vyvoláno nepoctivým jednáním žalobce, který provozoval službu přes aplikaci [anonymizováno] Tito dopravci a jejich řidiči neplnili povinnosti podle zákona č. 111/1994 Sb., což vedlo ke zvýšenému počtu obdobných řešených případů tak, že celkový počet vedených přestupkových řízení dosahoval v [anonymizováno] [rok] počtu cca [anonymizováno]. Žalovaná poukázala na to, že žalobce se po celou dobu řízení nezajímal o jeho průběh, byl zastoupen advokátem a pokuta za něj byla uhrazena rovněž z účtu advokáta. Žalobce nijak netvrdil vznik nemajetkové újmy. Podle názoru žalované musel žalobce předpokládat s ohledem na vývoj judikatury negativní výsledek, nenacházel se tedy v nejistotě ohledně výsledku řízení a nevznikla mu nemajetková újma. 4 Soud I. stupně po provedeném dokazování, v jehož rámci čerpal zjištění z listinných důkazů, které uvedl pod body 4. až 9. písemného vyhotovení rozsudku, dospěl k závěru o důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Zjištěný skutkový stav podrobil právnímu hodnocení podle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, jak podrobně rozebral v bodech 11. až [anonymizováno] rozsudku. 5 Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce řádně uplatnil svůj nárok u žalované v souladu s ust. § 14 odst. 1 a § 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., měl proto za splněnou podmínku předběžného uplatnění nároku u příslušného úřadu, jakož i včasné podání žaloby. 6 Soud I. stupně se nejprve zabýval tím, zda se na věc aplikuje čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a s přihlédnutím k judikatuře Nejvyššího soudu např. rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] dospěl k závěru, že i na přestupkové řízení je třeba vztáhnout úmluvu. Uzavřel, že ve správním řízení a v navazujícím soudním řízení správním došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Obě řízení v souladu s judikaturou Ústavního soudu, a to nálezu ÚS ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 570/20 posuzoval jako řízení jediné. Odkázal na [ustanovení pr. předpisu] s tím, že na posouzení přiměřenosti délky řízení je třeba aplikovat Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS]. 7 Soud I. stupně měl za prokázané, že posuzované řízení trvalo od [datum] do [datum], tj. 3 roky, 4 měsíce a 2 dny. Ohledně správního řízení dospěl k závěru, že skončilo v přiměřené době, když trvalo od [datum] do [datum], avšak soudní řízení, které bylo zahájeno dne [datum] a skončilo dne [datum], trvalo nepřiměřeně dlouho, přičemž v době od [datum] do [datum] nebyl učiněn žádný úkon. Dospěl proto k závěru, že se předpokládá vznik nemajetkové újmy na straně poškozeného účastníka. Konstatování porušení [anonymizováno] nepovažoval za dostačující odškodnění nemajetkové újmy žalobce s tím, že je namístě poskytnutí peněžitého zadostiučinění. 8 Soud I. stupně dále přihlédl k tvrzení žalobce, že újma, která mu byla způsobena nepřiměřenou délkou řízení, spočívala v nejistotě o výsledku řízení, čímž trpěla jeho psychika, žalobci hrozila vysoká pokuta, přestupkové řízení je přitom kvazitrestním řízení a je taktéž založeno na principech [anonymizována dvě slova], žalobci tak hrozily další následky, které mohly ovlivnit jeho podnikání. Žalované se podle závěru soudu I. stupně nepodařilo vznik nemajetkové újmy vyvrátit. 9 Při určení výše odškodnění vycházel soud I. stupně ze základní částky odškodnění v rozmezí [anonymizována dvě slova] [částka] za jeden rok řízení, základní odškodnění určil na dolní hranici, tedy částkou [částka] a za první dva roky řízení v poloviční výši. 10 Soud I. stupně se zabýval jednotlivými zákonnými kritérii uvedenými v [ustanovení pr. předpisu] pro posouzení, zda je na místě snížení či zvýšení základní částky. Ohledně složitosti [anonymizováno] dospěl k závěru, že se nejednalo o zvlášť složitý případ, byť judikatura se od začátku vzniku přepravy prostřednictvím aplikace [anonymizováno] vyvíjela, soudní řízení správní započalo plynule, jednání však bylo nařízeno s delším časovým odstupem. Jednalo se o řízení ve třech stupních, a to dvoustupňové správní řízení a jednostupňové řízení soudní, žalobce nijak k průtahům nepřispěl, ani nevyužil prostředky způsobilé odstranit průtahy v řízení. Dále se zabýval významem předmětu řízení pro žalobce, při jehož hodnocení vzal v úvahu, že žalobce byl ve správním řízení uznán vinným ze spáchání přestupku, jehož se dopustil, správní řízení bylo důsledkem protiprávní činnosti žalobce. Soud I. stupně z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce přihlédl též k té skutečnosti, že žalobce byl zastoupen po celé řízení právním zástupcem Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], v žádném stadiu se řízení osobně nezúčastnil a jeho právní zástupce současně zastupoval velké množství dalších řidičů a dopravců [právnická osoba], žalobce tak mohl být prostřednictvím svého právního zástupce informován o postupu soudů při posouzení charakteru přepravy prostřednictvím aplikace [anonymizováno]. 11 Skutečnost, že pokuta byla hrazena přímo z účtu právního zástupce žalobce, nevzal v úvahu s tím, že tím není vyloučeno, že by se nejednalo o finanční prostředky patřící žalobci. Význam řízení pro žalobce shledal nižší a z tohoto důvodu snížil základní částku zadostiučinění o 25 %. Po snížení o 25 % základní částky ve výši [částka] dospěl k částce [částka], kterou přiznal žalobci a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Žalobci zároveň přiznal úrok z prodlení ode dne následujícího od uplynutí šestiměsíční lhůty k plnění tedy od [datum]. Úrok z prodlení přiznal ve výši stanovené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12 Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení proti žalované ve výši [částka] za devět úkonů právní služby po [částka], devět paušálních náhrad hotových výdajů po [částka], 21% DPH [částka] a soudního poplatku. 13 Proti rozsudku podali odvolání žalobce i žalovaná. 14 Odvolání žalobce směřuje do zamítavého výroku ad II a žalobce vyjádřil nesouhlas s rozhodnutím soudu I. stupně ohledně krácení zadostiučinění na polovinu za první dva roky řízení. Namítal, že právní úprava umožňující zkrácení zadostiučinění na polovinu za první dva roky vychází z úvahy, že soudní řízení může obvykle trvat dva roky. V daném případě se tato úprava nepoužije, neboť nejde o čistě soudní řízení, ale jde o rozhodování o odškodnění za nepřiměřenou délku správního řízení, pro něž jsou stanoveny lhůty, v nichž má být o [anonymizováno] rozhodnuto v řádů dnů/týdnů. Krácení základní částky za první dva roky trvání správního řízení se s ohledem na zákonné lhůty pro rozhodování ve správním řízení na nepřiměřenou délku správního řízení neuplatní. Závěr soudu I. stupně o právu odsouzeného za přestupek na odškodnění ve snížené výši označil za diskriminační, neboť žalobce byl sice potrestán za přestupek, ale v rámci jeho odsouzení nebylo k nepřiměřené délce řízení přihlédnuto. Poukázal na to, že snížením zadostiučinění byl žalobce potrestán podruhé, a to za něco, co nemohl ovlivnit. Odkázal v této souvislosti na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 82/07 a další rozhodnutí ESLP, podle kterých má odsouzený nárok na kompenzaci za nepřiměřenou délku řízení, pokud nebyla zohledněna ve snížení trestu. V daném případě nebyl trest snížen pro nepřiměřenou délku řízení, neboť k průtahům došlo až ve fázi soudního řízení. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu tvrdil, že soud I. stupně opomenul hodnotit skutečnost, že celkovou délku řízení ovlivnily průtahy způsobené soudem v řízení o přezkumu správního rozhodnutí. Nesouhlasil se soudem I. stupně, že správní řízení o přestupku žalobce lze označit za řízení s nižším významem pro účastníka s tím, že soud I. stupně bagatelizuje význam [anonymizováno] z hlediska předmětu správního řízení a svým přístupem tak popírá judikaturu vyšších soudů. Nesouhlas vyjádřil též s názorem soudu I. stupně o sníženém významu řízení pro žalobce z toho důvodu, že jeho právní zástupce zastupoval řadu jiných účastníků v obdobných kauzách, s tím, že takový závěr popírá individuálnost posuzování práv a povinností žalobce. Stejně tak namítl, že osobní neúčast účastníka na řízení nemůže snižovat význam řízení pro něj za situace, kdy je zastoupen aktivním právním zástupcem. Navrhl změnu rozhodnutí a přiznání dalšího odškodnění společně s náklady odvolacího řízení. 15 Odvolání žalované směřuje do vyhovujícího výroku ad I. a výroku o nákladech řízení ad III. Žalovaná namítala, že soud I. stupně dospěl k nesprávnému závěru, že žalobce se po celou dobu řízení nacházel ve stavu nejistoty a že v důsledku délky řízení vznikla žalobci újma, jejíž vznik se žalované nepodařilo vyvrátit a tuto újmu je třeba kompenzovat peněžitým zadostiučiněním. Na základě zjištěného skutkového stavu měl soud I. stupně dospět k závěru, že žalobci nemajetková újma nevznikla. Žalobce nebyl v nejistotě ohledně výsledku řízení, očekávání pozitivního výsledku neměl oč opřít, řízení se nezúčastnil a po celou dobu řízení byl zastoupen právním zástupcem, který zastupoval velké množství dalších řidičů. Neúspěch žalobce tak byl předvídatelný. Žalovaná zdůraznila, že žalobce se jednání, pro něž byl v přestupkovém řízení stíhán, dopustil, obrana žalobce v řízení o přestupku byla účelová a zjevně bezúspěšná. Žalovaná poukazovala na tu skutečnost, že uložená sankce nebyla hrazena z prostředků žalobce, ale z úschovního účtu jeho právního zástupce. Navrhla doplnit dokazování o zjištění, že žalobce nehradil uloženou sankci ze svých prostředků. Soudu I. stupně žalovaná vytkla, že nesprávně zjistil skutkový stav a dospěl k nesprávnému závěru, když žalobci přiznal peněžité zadostiučinění a přiznal mu náhradu nákladů řízení. Pro případ, že by odvolací soud dospěl k závěru, že žalobci zadostiučinění náleží, měl by použít ust. § 150 o.s.ř a nepřiznávat žalobci náhradu nákladů řízení. Navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že se žaloba zamítá, a žalované bude přiznána náhrada nákladů řízení. 16 Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce zopakovala tvrzení, že žalobci žádná újma nevznikla. Za nesprávný označila názor žalobce, že soud I. stupně neměl krátit základní částku peněžitého zadostiučinění za prvé dva roky řízení z toho důvodu, že se nejedná o čistě soudní řízení. K tomu uvedla, že i správní řízení po určitou dobu trvá a ani nedodržení pořádkových lhůt pro vydání rozhodnutí nemusí znamenat, že řízení je nepřiměřeně dlouhé. Takový závěr lze učinit až v případě, že celková doba řízení je nepřijatelně dlouhá. Namítla, že za situace, že se na správní řízení a na navazující soudní řízení hledí jako na jeden celek s tím, že na ně dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, použije se teze o krácení odškodnění za prvé dva roky logicky na celé řízení jako celek. V projednávané [anonymizováno] označila nesprávnost žalobcova názoru za zjevnou o to více, že správní řízení v obou stupních trvalo pouze 3 měsíce a zbývající délku řízení představuje soudní přezkum správních rozhodnutí. Žalovaná dále namítla, že žalobce zaujal názor, že výsledek řízení je pro posouzení nároku na odškodnění nepodstatný a v této souvislosti citoval z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], kde se však řešila úprava poměrů k nezletilým dětem. Jedná se o případ zcela odlišný od deliktní odpovědnosti, o niž šlo v projednávané [anonymizováno]. K odkazu žalobce na judikaturu Nejvyššího soudu uvedla, že závěr o nepodstatnosti výsledku řízení je potřeba korigovat v případě, kdy žalobci jako účastníků řízení musel být negativní výsledek znám. V takovém případě se jeho nejistota ohledně výsledku řízení omezuje pouze na to, zda bude prokázán jeho nepoctivý úmysl. Žalovaná označila za absurdní odškodňovat nedozírnou újmu pachatele přestupku, který svým protiprávním jednáním zahájení řízení sám způsobil. V této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], podle nějž je třeba v každém řízení zvažovat, zda nenastaly okolnosti, které vznik nemajetkové újmy vyvracejí. Takovou okolností může být i to, že se náhrady nemajetkové újmy domáhá pravomocně odsouzený pachatel za délku řízení, v němž byl shledán vinným. Příslušné řízení je pouze logickým důsledkem protiprávní činnosti pachatele, který svým jednáním jeho zahájení způsobil. 17 Žalovaná k závěrům vysloveným v nálezu Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] uvedla, že Ústavní soud v tomto nálezu pouze vyjádřil na okraj pochybnost o rozsahu a dopadech přístupu, který odsouzeným pachatelům trestných činů v řízení, jež bylo stiženo průtahy, odepírá právo na finanční satisfakci. Zdůraznila, že nejde o nosný důvod rozhodnutí v tom smyslu, že pachatele trestných činů je nutno vždy odškodňovat, a to dokonce finančně. 18 Žalovaná vyjádřila názor, že v řízení bylo prokázáno, že obrana žalobce v přestupkovém řízení byla předem bezúspěšná a neúspěch v řízení musel žalobce předpokládat i s ohledem na vývoj judikatury, která byla jeho právnímu zástupci známa a nelze tak hovořit o stavu jeho nejistoty ohledně výsledku řízení. 19 Úvahy žalobce týkající se významu řízení pro žalobce žalovaná odmítla s tím, že se pohybují pouze v obecné rovině a konkrétními skutkovými okolnostmi a důkazy navrženými žalovanou byla nejistota žalobce vyvrácena s tím, že význam řízení pro žalobce je minimální a žalobci v souvislosti s délkou řízení nemohla vzniknout jakákoli újma. 20 Žalovaná dále uvedla, že se nikdy nezmiňovala o sdílené újmě s tím, že skutečnost, že právní zástupce žalobce působil jako právní zástupce v jiných obdobných kauzách je významná z toho důvodu, že měl přehled o judikatuře soudů v prakticky shodných věcech a muselo mu být známo, že obrana žalobce v přestupkovém řízení je předem bezúspěšná. 21 Skutečnost, že žalobce se řízení osobně neúčastnil, stejně jako jeho nezájem o průběh soudního řízení jsou fakta, která vyplývají ze spisové dokumentace. Žalovaná v této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] týkající se nezájmu účastníka o řízení. 22 Na závěr žalovaná zdůraznila, že případná satisfakce nemá být trestem pro stát, nýbrž odškodněním pro poškozeného. 23 Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobu zamítl. 24 Žalobce podáními ze dne [datum] a [datum] označil odvolání žalované za nedůvodné, názory žalované za deviantní, které byly vyvráceny aktivitou žalobce ve správním řízení, když využil svá [anonymizováno] ke své ochraně. Skutečnost, že žalobce nebyl se svou procesní obranou proti postupu správního orgánu úspěšný, neznamená, že to od počátku věděl. Zdůraznil, že názory žalované jsou v rozporu s obecnou judikaturou, kterou podrobně uvedl a podání žalované označil za nepochopení celého řízení. Zopakoval svá dřívější tvrzení, kterými zpochybňoval správnost rozhodnutí soudu I. stupně, namítl, že žalobce v řízení nečinil nic, co by nebylo založeno na právu na spravedlivý proces. 25 Žalovaná při odvolacím jednání zdůraznila, že smyslem odškodnění nepřiměřené délky řízení je kompenzace stavu nejistoty účastníka ohledně výsledku řízení, které byl účastník řízení zbytečně po nepřiměřeně dlouho dobu vystaven. V případě žalobce se však o žádnou nejistotu ohledně výsledku řízení nejednalo a žalobci žádná nemajetková újma nevznikla. Opětovně poukázala na to, že žalobce se protiprávního jednání dopustil a v rámci přestupkového řízení byly vyvráceny všechny tři pilíře jeho obrany – nezákonnost kontroly, tvrzení, že se nedopustil přestupkového jednání, neboť předmětná jízda byla tzv. smluvní přepravou podle § 21 odst. 4 zákona o silniční dopravě a tvrzení, že se nejednalo o taxislužbu, ale o tzv. spolujízdu. Jeho obrana byla bezúspěšná, žalobce nemohl být v nejistotě ani ohledně výše sankce, nadto sankci za žalobce hradila [právnická osoba] již v roce [rok] a byla uložena v sazbě nepřevyšující 20 % pokuty. Žalobce tak nemohl očekávat, že by taková sankce byla správním soudem označena za nezákonnou či moderována. Žalobce uloženou sankci nehradil z vlastních prostředků, což však žalovaná prokázat nemůže, avšak důkazní břemeno je v této [anonymizováno] přeneseno na žalobce. V této souvislosti žalovaná odkázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze v obdobné [anonymizováno] vedené pod sp. zn. [spisová značka], z nějž vyplývá, že pokud žalobce neprokáže, že sankce snížila jeho majetkovou sféru, snižuje to dramaticky význam řízení pro žalobce. 26 Žalovaná dále poukázala na existenci [právnická osoba] [anonymizováno], která v rámci svého podnikání nejen v [země], ale i v mnoha dalších zemích provozovala [příjmení] [jméno], aniž by její dopravci dodrželi povinnosti stanovené právními předpisy. Odpovědnost za toto jednání dopadlo na dopravce užívající aplikaci [anonymizováno], avšak [právnická osoba] [anonymizováno] těmto stovkám spolupracujících dopravců v [země], kteří v souvislosti s užíváním její aplikace porušili zákon, zabezpečila právní zastoupení stejným právním zástupcem, který jednotlivé dopravce hájil se stále se opakující šablonovitou obranou bez šance na úspěch. Společnost [anonymizována dvě slova] za dopravce hradila sankce a i této podpory si byli dopravci vědomi. Žalovaná opětovně odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] ve skutkově obdobné [anonymizováno], a zdůraznila, že žalobci by nemělo být přiznáno odškodnění ani formou konstatování porušení [anonymizováno]. V tomto rozsudku Městský soud uvedl, že neshledal nejistotu na straně žalobce, přesto poskytl zadostiučinění konstatováním porušení [anonymizováno] a žalovaná proti němu podává mimořádný opravný prostředek. Žalovaná zdůraznila, že žalobci žádné odškodnění nepřísluší. 27 Žalobce k vyjádření žalované u jednání odvolacího soudu uvedl, že v projednávané [anonymizováno] jde o nepřiměřenou délku řízení. Správní řízení vedené vůči žalobci je řízení o [anonymizováno] [role v řízení]. V této souvislosti odkázal na konstantní judikaturu ve [anonymizováno] např. [příjmení] vůči Slovenské republice nebo [příjmení] proti Slovenské republice atd. a zdůraznil, že [anonymizována dvě slova] jsou podle judikatury Nejvyššího soudu [anonymizováno] se zvýšeným významem pro účastníka řízení. K rozsudku sp. zn. [spisová značka] uvedl, že je mu znám a taktéž žalobce bude podávat dovolání. Žalobce zdůraznil, že žalovaný se opětovně vrací k argumentaci, která byla použita ve správním řízení, což není vůbec podstatné pro právo na spravedlivý proces, které je zaručené čl. 6 Úmluvy, čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zdůraznil, že toto právo bylo porušeno. 28 K významu řízení pro žalobce dále uvedl, že převážná část správního řízení se odehrávala na Městském soudě v Praze v oblasti správního soudnictví, které je realizací základního [anonymizováno] podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Každý má právo, aby správní rozhodnutí bylo přezkoumáno soudem, pokud tak není vyloučeno ze zákona. Žalobce realizoval toto právo. Ve správním soudnictví buď je vyhověno, nebo není vyhověno, ale v žádném případě nesmí správní řízení trvat tři roky, což je zjevně nepřiměřená délka řízení, je to bolest Městského soudu v Praze a podle konstantní judikatury je doba tří let považována za nepřiměřenou délku řízení. 29 K nákladům řízení žalobce uvedl i v případě, že by v projednávané [anonymizováno] senát uvažoval o zanedbatelném významu řízení pro žalobce za situace, že bude žalobci přiznána jakákoliv forma zadostiučinění, měla by mu být přiznána stoprocentní náhrada nákladů řízení nejen před soudem I. stupně, ale i před odvolacím soudem. Žalobce zdůraznil, že ve [anonymizováno] jsou podána dvě kvalitativně rozdílná odvolání, když odvolání žalobce se týká přezkumu úvahy o výši odškodnění, kdežto odvolání žalované jde do základu [anonymizováno]. Žalobce zdůraznil, že je vyloučeno, aby soudy v prvním stupni rozhodovaly o nákladech řízení odlišně, než soud v odvolacím řízení. V této souvislosti zmínil nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], kdy došlo k právnímu excesu, který byl redukován na úrovni Ústavního soudu. 30 Žalovaná poukázala na své důkazní návrhy sdělením [anonymizována čtyři slova] ohledně úschovního účtu a z opatrnosti též protokolem z jednání u Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum], aby prokázala, že tyto důkazní návrhy nejsou novotou ve smyslu § 205 o. s. ř. při tomto jednání se žalovaná dozvěděla, že účet, z nějž byly pokuty placeny, je účtem advokátní úschovy. 31 Žalobce k těmto návrhům uvedl, že se jedná o nezákonné důkazy, které nešetří povinnost mlčenlivosti advokáta. Tuto povinnost mlčenlivosti přenesl advokát na banku a přitom jde o stejný princip, který je třeba použít, jako by se jednalo o zaměstnance. 32 Žalovaná opětovně poukázala na obecně uznávané zásady spravedlnosti s tím, že nelze dospět k jinému závěru, než že v případě žalobce se jedná o zneužití presumpce vzniku újmy a zneužití [anonymizováno], které nepoužívá právní ochrany, což je další důvod pro zamítnutí žaloby. 33 Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání účastníků není důvodné. 34 Skutkový stav, jak byl soudem I. stupně zjištěn, odpovídá výsledkům provedeného dokazování a nebylo třeba dokazování doplňovat či opakovat postupem podle § 213 o.s.ř. Rozsudek soudu prvního stupně má náležitosti předepsané občanským soudním řádem, soud prvního stupně stručně a jasně vyložil, z jakých skutkových zjištění vyšel, podrobně vysvětlil, jak věc posoudil po právní stránce, a jde o rozhodnutí přezkoumatelné. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neboť rozhodné skutečnosti byly zjištěny procesně správným způsobem a v dostatečném rozsahu. 35 Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu I. stupně ohledně vyhovujícího i zamítavého výroku I. a II. Soud I. stupně dospěl ke správnému závěru ohledně toho, že došlo k nemajetkové újmě na straně žalobce, která spočívá v nepřiměřené délce řízení. Nelze dovodit, že by nepřítomnost žalobce v posuzovaném řízení či žalovanou namítané podmínky byly způsobilé vyvrátit domněnku o nepřiměřené délce řízení. 36 Soud I. stupně posoudil správně délku řízení v rozsahu 3 roky 4 měsíce a 2 dny, z nichž většinu tvořilo soudní řízení správní, jako nepřiměřenou délku. Soud I. stupně se nejprve zabýval tím, zda na projednávanou věc lze aplikovat čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který se týká [anonymizováno] [role v řízení], a dospěl ke správnému závěru, že lze jej použít i na řízení přestupkové. I v případě nepřiměřené délky přestupkového řízení a na ně navazujícího soudního řízení správního jde o porušení základního [anonymizováno] a je třeba vycházet z vyvratitelné domněnky, že tím došlo ke vzniku nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení. Vzhledem k nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 570/20 se v případě správního řízení a na ně navazujícího soudního řízení jedná o řízení jediné, jímž bylo rozhodováno o základním lidském právu na projednání [anonymizováno] v přiměřené lhůtě, které je uvedeno v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Závěr soudu I. stupně, že v projednávané [anonymizováno] nedošlo k projednání [anonymizováno] v přiměřené lhůtě, činila-li celková délka řízení 3 roky 4 měsíce a 2 dny proto shledal odvolací soud správným. 37 V této souvislosti pak neobstojí žádná z odvolacích námitek žalované, která se snažila vyvrátit domněnku nepřiměřené délky předmětného řízení. Její námitky vzal odvolací soud v úvahu z hlediska jednotlivých podmínek uvedených v [ustanovení pr. předpisu] 38 K odvolací námitce žalobce, že by první dva roky řízení neměly být odškodňovány poloviční sazbou tak, jak je to obvyklé v případě občanskoprávního řízení uvádí odvolací soud tolik, že tento postup soudu I. stupně shledal přiléhavým. Vzhledem k tomu, že správní řízení v projednávané [anonymizováno] přestupkové řízení a na ně navazující soudní řízení správní je posuzováno jako jeden celek, odpovídá tomu též aplikace zásady, že první dva roky řízení se posuzují v poloviční výši. Odvolacímu soudu je zřejmá úvaha žalobce, že na správní řízení se aplikují odlišné lhůty, výrazně kratší, než na řízení občanskoprávní, setrval však na názoru, že i v případě posuzování celkové délky řízení správního a na něj navazujícího soudního je namístě krátit první dva roky řízení, neboť má za to, že zásada jednoho celkového řízení převažuje. 39 Odvolací soud proto souhlasí se základní částkou ve výši [částka] za jeden rok řízení s tím, že za první dva roky řízení byla přiznána též částka [částka]. Shodně se soudem I. stupně vycházel ze Stanoviska [stanovisko NS] právě z toho důvodu, že se na obě řízení hledí jako na řízení jedno. 40 Dalším ze zákonných kritérií je podle [ustanovení pr. předpisu] hledisko složitosti řízení. Odvolací soud shledal správným závěr soudu I. stupně, že se nejednalo o zvlášť složitou věc a shodně se soudem I. stupně dospěl k závěru, že kritérium složitosti [anonymizováno] nemělo zásadní vliv na délku řízení a tudíž dospěl k závěru, že z hlediska složitosti řízení není důvodné zvyšovat či snižovat částku zadostiučinění. 41 Kritériem uvedeným v § 31a odst. 3 písm. c) zák. č. 82/1998 Sb., je jednání poškozeného, jímž se soud I. stupně taktéž zabýval, a to v bodě 20 odůvodnění rozsudku, v němž však neshledal, že by žalobce jakýmkoliv způsobem přispěl k délce řízení. Uvedl sice, že se žalobce dopustil přestupku, za nějž byl ve správním řízení uznán vinným, jeho nečinnost v posuzovaném řízení však nemá žádný vliv na zvýšení či snížení výše zadostiučinění a to zejména za situace, že byl po celé řízení zastoupen právním zástupcem. 42 Odvolací soud shodně se soudem I. stupně neshledal zásadní nedostatky v činnosti orgánů veřejné moci, skutečností je jednotlivý dlouhý průtah před správním soudem, který byl vzat v úvahu v tom směru, že posuzované řízení bylo shledáno nepřiměřeně dlouhým. 43 Kritérium významu předmětu řízení pro žalobce uvedené v § 31a odst. 3 písm. e) zák. č. 82/1998 Sb. je další okolností, jíž se soud I. stupně zabýval. Skutečnost, že se žalobce v žádném stadiu nezúčastnil řízení, hodnotil z hlediska významu řízení pro žalobce odlišně, než tuto skutečnost hodnotil z hlediska jednání poškozeného. Vzal v úvahu, že žalobce byl po celou dobu řízení zastoupen svým právním zástupcem, což je jeho procesní právo, a byl si vědom toho, že mu hrozí trest patrně v podobě peněžité pokuty. Nelze proto dovodit zásadní nejistotu ohledně výsledku řízení, která by mohla mít negativní vliv na psychiku žalobce. Z hlediska nepřiměřené délky řízení není podstatné, že žalobce byl odsouzen za jednání, kterého se dopustil. Tato skutečnost má však vliv na výši i formu přiznaného odškodnění. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně dospěl k závěru, že i za tohoto skutkového stavu náleží žalobci odškodnění v penězích, nikoli jen konstatování porušení [anonymizováno], k němuž dospěl jiný senát Městského soudu v Praze. Rozsah újmy, která měla spočívat v nejistotě ohledně výsledku řízení, hodnotil soud I. stupně zcela správně jako snížený význam řízení pro žalobce a výši zadostiučinění snížil o 25 %. Ve skutečnosti, že se žalobce nenacházel a nemohl nacházet v zásadním stavu nejistoty ohledně výsledku řízení, spatřovala žalovaná potvrzení jejího názoru, že nedošlo ke vzniku újmy. Soud I. stupně i soud odvolací dospěly k závěru, že se nejedná o důvod pro zamítnutí žaloby vzhledem k tomu, že je postupováno podle čl. 6 Úmluvy. Tuto skutečnost vzal odvolací soud shodně se soudem I. stupně v úvahu pouze z hlediska významu řízení pro žalobce a snížení základní částky o 25%. 44 Odvolací soud proto uzavřel, že zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu žalobce ve formě peněžitého plnění ve výši [částka] přiznané soudem I. stupně je přiměřené a mělo by jeho nemajetkovou újmu kompenzovat. Odvolací soud na tomto místě připomíná, že náhrada nemajetkové újmy nemá sloužit ani k sankcionování státu, ani k obohacení poškozených stěžovatelů, ale ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Jedním z požadavků, které jsou na kompenzační prostředek nápravy kladeny, je ten, aby výše zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu byla spravedlivá. Za spravedlivou je přitom třeba považovat takovou náhradu, která umožní poškozenému napravit důsledky nesprávného úředního postupu, a procesní subjekt se tak přestane považovat za poškozeného. 45 Z důvodů shora uvedených postupoval odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně ve [anonymizováno] samé jako správný potvrdil, změny doznal pouze nákladový výrok, a to jen v tom směru, že odvolací soud shledal nedůvodným přiznání odměny za jeden úkon právní služby spočívající ve vyjádření ze dne [datum] (č.l. 51 spisu) a o tuto částku odměnu krátil tak, že dospěl k celkové výši nákladů řízení v částce [částka]. V tomto směru proto postupoval ohledně výroku III. o nákladech řízení, který podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že výše nákladů řízení činí částku [částka], jinak jej v tomto výroku podle § 219 o. s. ř. jako správný potvrdil. 46 Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 a contario o. s. ř., neboť žádný z účastníků neměl ve [anonymizováno] svého odvolání plný úspěch. Odvolací soud k námitkám žalobce ve vztahu k nákladovému výroku uvádí pouze tolik, že podstatný je úspěch či neúspěch v odvolacím řízení, tedy zda bylo odvolání vyhověno či nikoliv. Za nepodstatné považuje odvolací soud, že odvolání žalobce směřovalo pouze do výše zadostiučinění, nikoli tedy do základu [anonymizováno], zatímco odvolání žalované směřovalo přímo do merita [anonymizováno], když žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby zcela.