12 C 76/2021-79

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Tluchořovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zadostiučinění za nemajetkovou újmu dle zák. č. 82/1998 Sb. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 26 312 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 123 688 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku ve výši 39 026 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] po žalované domáhal zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení podle zák. č. 82/1998 Sb., a to ve výši 150 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Žalobce uvedl, že byl účastníkem správního řízení vedeného u [stát. instituce] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo], které bylo zahájeno oznámením o zahájení řízení dne [datum]. Žalobce byl v řízení uznán vinným rozhodnutím prvoinstančního správního orgánu, kdy toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím [stát. instituce] ze dne [datum]. Na pravomocné rozhodnutí reagoval žalobce podáním správní žaloby dne [datum], která byla projednávána Městským soudem v Praze pod sp. zn. 6A 141/2017, přičemž rozsudek v této věci byl doručen žalobci dne [datum]. Zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení tak žalobce požadoval od [datum] do [datum], tedy v rozsahu 3 roky a 4 měsíce a 2 dny. Žalobce žádal odškodnění a celou délku řízení před správním orgánem i soudem, když na tato řízení je třeba pohlížet jako na řízení jediné (viz nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 570/20). Žalobce předběžně uplatnil svůj nárok na přiměřené zadostiučinění u žalovaného dne [datum], přičemž žalovaná tento nárok odmítla.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že nárok žalobce neuznává, neboť žalobci nemajetková újma vzniknout nemohla. Žalobce byl ve správním řízení uznán vinným ze spáchání přestupku a po celou dobu, kdy bylo řízení vedeno, si musel být s ohledem na charakter svého jednání, které bylo v řízení projednáváno, vědom, že přestupky spáchala že uložení sankce je po právu. Žalobce totiž nesplnil ani základní podmínku provozování taxislužby stanovenou v § 21 odst. 1 zákona č. 111/1994 Sb., a to že vozidlo, kterým je provozována taxislužba, musí být zapsáno do evidence vozidel taxislužby. Předmětné řízení tedy bylo vyvoláno nepoctivým jednáním samotného žalobce. Žalovaná poukázala též na to, že žalobce provozoval službu zprostředkovaně přes aplikaci UBER, přičemž tito dopravci a řidiči systematicky neplnili povinnosti stanovené zákonem č. 111/1994 Sb., což ve svém důsledku vedlo ke zvýšenému počtu obdobných řešených případů, v dubnu 2021 Městský soud v Praze a Nejvyšší správní soud řešil žaloby a kasační stížnosti na rozhodnutí téhož správního orgánu, se shodným právním zástupcem, v 89 případech, celkový počet vedených přestupkových řízení Ministerstvem dopravy, Odborem veřejné dopravy v obdobných věcech dosahoval v dubnu 2021 počtu cca 260. Dále je nutné přihlédnout k tomu, že žalobce se po celou dobu správního řízení nezajímal o jeho průběh, po celou dobu byl zastoupen advokátem a pokuta byla uhrazena rovněž z účtu advokáta, žalobce nijak netvrdí vznik nemajetkové újmy, což je jeho povinností. S ohledem na vývoj judikatury v průběhu doby žalobce musel předpokládat negativní výsledek správního řízení a nemohl očekávat případně pozitivní rozhodnutí. Žalobce se tak v žádné nejistotě ohledně výsledku řízení nenacházel, a proto mu nevznikla žádná nemajetková újma.

3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, vzal za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastníků a takto zjistil a vzal za prokázané níže uvedené skutečnosti.

4. Mezi účastníky nebylo sporu a soud ze spisu vedeného u [stát. instituce] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo], spisu vedeného u [stát. instituce] sp. zn. 38/ 2017 [číslo] a spisu vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 6A 118/2017 zjistil, že žalobce byl účastníkem řízení správního řízení vedeného u [stát. instituce] pod sp. zn. S-MHMP [číslo], na nějž navazovalo soudní řízení vedené k žalobě žalobce Městským soudem v Praze pod sp. zn. 6A 118/2017. Správní řízení bylo zahájeno vydáním oznámení o zahájení řízení ze dne [datum]. Žalobce byl ve správním řízení uznán vinným rozhodnutím [stát. instituce], Odboru dopravních agend [číslo jednací] ze dne 22. 3. 2017, kdy byla žalobci uložena pokuta ve výši 70000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč s tím, že proti této pokutě byla započítána kauce ve výši 50 000 Kč, uložená žalobci Policií ČR. Rozhodnutím [stát. instituce] [číslo jednací] ze dne 6. 6. 2017 bylo odvolání žalobce zamítnuto, toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Žalobci bylo kladeno za vinu, že jako dopravce působící prostřednictvím aplikace [anonymizováno] neměl vozidlo evidováno jako vozidlo taxislužby a žalobce nedoložil doklad k oprávnění podnikání. Žalobce napadl shora uvedené rozhodnutí správní žalobou dne [datum], která byla projednána Městským soudem v Praze, který o žalobě rozhodl rozsudkem ze dne 17.6. 2020, čj. 6 A 141/2017-59, který byl žalobci doručen [datum] a řízení tak bylo pravomocně skončeno. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum] podal žalobce dne [datum] blanketní kasační stížnost. Dne [datum] vydal Nejvyšší správní soud usnesení č. j. 10 As 237/2020-27, kterým kasační stížnost odmítl, neboť ve stanovené lhůtě žalobce nedoplnil kasační stížnost o veškeré zákonné náležitosti. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum] [ulice] řízení vedeném pod.sp. zn.. 6 A 141/2017 nebyl učiněn žádný úkon v období od [datum] do [datum].

5. Mezi účastníky není sporu o průběhu předmětného správního řízení, jak jej popsala žalovaná: Dne [datum] vypracoval Magistrát oznámení o zahájení řízení ve věci podezření z přestupku [číslo jednací]. Tato písemnost byla doručena žalobci téhož dne. Dne 22. 3. 2017 vypracoval [anonymizováno] rozhodnutí [číslo jednací], kterým žalobce uznal vinným ze spáchání správního deliktu dle § 35 odst. 1 písm. g) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 111/1994 Sb.“) a správního deliktu dle § 35 odst. 2 písm. w) téhož zákona. Žalobci byla současně uložena pokuta ve výši 70 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení. Dne [datum] podal žalobce proti rozhodnutí Magistrátu ze dne [datum] blanketní odvolání, které následující den doplnil. Dne [datum] bylo [stát. instituce], Odboru [anonymizována dvě slova], doručeno postoupení odvolání žalobce a příslušná spisová dokumentace, a to písemností, [číslo jednací], ze dne 30. 3. 2017. Dne [datum] vypracovalo [stát. instituce], Odbor [anonymizována dvě slova], rozhodnutí [číslo jednací], kterým rozhodnutí Magistrátu ze dne [datum] potvrdilo a žalobcem podané odvolání zamítlo. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

6. Žalobce vyzval žalovanou k uspokojení žalobou uplatněného nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem, jde-li o řízení před soudem žádostí ze dne [datum] (žádost o náhradu škody ze dne [datum]). Žalobce pak svou žádost doplnil dne [datum], když uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění i za délku řízení před správním orgánem (doplnění žádosti ze dne [datum]). Následně byla žádost žalobce [stát. instituce] dne [datum] postoupena žalované jako organizační složce státu příslušné k jejímu projednání. Žalovaná v rámci předběžného projednání nárok žalobce odmítla svým vyjádřením k žádosti ze dne [datum] (vyjádření ze dne [datum]).

7. Z dokumentu [stát. instituce] ze dne [datum] - Údaje o [anonymizována dvě slova] na [stát. instituce] související s činností [právnická osoba] v ČR soud zjistil, že od [datum] do [datum], kdy na český trh vstoupila [právnická osoba], bylo provedeno celkem 1 967 kontrol, ze kterých v 504 případech došlo k porušení právních předpisů. Ode dne [datum] do [datum] bylo provedeno celkem 2 440 kontrol, ze kterých v 1 829 případech došlo k porušení právních předpisů. Řidičů [právnická osoba] se z tohoto počtu týkalo celkem 542 kontrol, při kterých bylo shledáno v 536 případech porušení zákona č. 111/1994 Sb., a ve 101 případu porušení zákona č. 526/1990 Sb. Za období od [datum] do [datum] bylo zahájeno správní řízení v 1 154 případech, z toho došlo k vydání rozhodnutí v 930 případech. V období od [datum] do [datum] došlo k zahájení 1 752 řízení z nichž bylo vydáno rozhodnutí v 1 646 případech. [stát. instituce] rozhodoval jako odvolací orgán proti rozhodnutí jednotlivých městských částí v roce 2017 v 17 případech, z nichž 2 se týkaly řidičů [anonymizováno], v roce 2018 ve 26 případech, z nichž 24 se týkalo řidičů [anonymizováno], v roce 2019 v 44 případech, z nichž 39 se týkalo řidičů [anonymizováno], v roce 2020 ve 102 případech, z nichž 84 se týkalo řidičů [anonymizováno].

8. Z výběru položek bankovních výpisů úhrad provedených [anonymizováno] [příjmení] soud zjistil, že pokutu za žalobce ve výši 21 000 Kč uhradil jeho zástupce [anonymizováno] [příjmení] dne [datum], stejně jako pokuty uložené dalším desítkám účastníků dalších správních řízení.

9. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil ničeho rozhodného pro posouzení věci, proto se jimi dále nezabývá, tyto nehodnotí a při svém rozhodování z nich nevycházel. Další důkazy soud neprovedl pro nadbytečnost, případně nerozhodnost pro posouzení projednávané věci.

10. Návrh žalované na výslech žalobce soud neprovedl, neboť žalobce se svým výslechem nesouhlasil.

11. Podle § 1 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdškZ“), stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 5 citovaného zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 citovaného zákona se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 se v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním skutkovým okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 32 odst. 3 citovaného zákona, nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Podle § 14 odst. 1 výše citovaného zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 stejného ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

12. Nárok žalobce soud posoudil ve smyslu ust. § 5 písm. b), § 13 odst. 1 věty druhé a § 31a odst. 1 a 2 OdškZ. Žalobce nárok uplatněný žalobou předběžně uplatnil u žalované v souladu s ustanovením § 14 odst. 1 OdškZ a § 15 odst. 2 OdškZ. Úřadem, který jedná za žalovanou v projednávané věci, je Ministerstvo dopravy podle ust. § 6 odst. 1 písm. b) a § 6 odst. 6 OdškZ.

13. Soud na tomto místě konstatuje, že byla splněna podmínka předběžného uplatnění nároku u příslušného úřadu a žaloba byla podána u soudu včas.

14. Soud se dále zabýval otázkou, zda se na tento případ aplikuje čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“). Ačkoli se tento článek Úmluvy týká trestního obvinění, judikatura dovodila, že se tím myslí i obvinění z přestupku, tedy na řízení o přestupku je potřeba vztáhnout tuto Úmluvu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1273/2016). Soud má tedy za to, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy je jednoznačně aplikovatelný. Dojde-li tedy v řízení k porušení základního práva nebo svobody, je třeba vycházet z vyvratitelné domněnky, že tím došlo ke vzniku nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, což se vztahuje na celkovou délku řízení, a nikoliv pouze na jednotlivé průtahy. Soud dospěl v projednávané věci k závěru, že v namítaném správním řízení a v navazujícím soudním řízení správním došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, které soud v souladu s judikaturou Ústavního soudu (viz např. nález ÚS ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 570/20) posuzuje jako řízení jediné, neboť jejich předmětem bylo rozhodování ve věci základního práva žalobce na informace podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod a žalobce měl tak právo na projednání jeho žádosti bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, zahrnující právo na projednání věci v přiměřené lhůtě.

15. S ohledem na § 13 OdpŠk je tak třeba na posouzení přiměřenosti délky řízení a případnou satisfakci při porušení práva na jeho přiměřenou délku aplikovat stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

16. Co se celkové doby řízení týče, právo žalobce bylo v předmětném správním řízení a navazujícím řízení soudním porušeno a obě tato řízení posuzovaná jako jeden celek trvala nepřiměřeně dlouhou dobu, když od zahájení správního řízení do skončení navazujícího soudního řízení uplynula doba zjevně nepřiměřená složitosti věci, a to zejména v důsledku zjištěných průtahů v navazujícím soudním řízení. Správní řízení bylo projednáno ve lhůtě přiměřené, trvalo od [datum] (zahájení řízení) do [datum] (právní moc rozhodnutí odvolacího orgánu), nepřiměřená délka byla však soudem jednoznačně zjištěna u soudního řízení, řízení o soudním přezkumu započalo dne [datum] (správní žalobou ze dne [datum] a skončilo [datum] (právní moc rozsudku), soudem bylo zjištěno, že nebyl v řízení učiněn žádný úkon v období od [datum] do [datum]. Celková doba řízení činila 3 roky 4 měsíce a 2 dny. Tuto délku řízení je třeba již považovat za nepřiměřenou (nezákonnou). V takovém případě se pak dle výše citovaného stanoviska Nejvyššího soudu vznik nemajetkové újmy na straně poškozeného účastníka předpokládá, přičemž je namístě poskytnutí peněžitého zadostiučinění, neboť pouhé konstatování porušení práva se soud jeví v daném případě již jako nedostačující.

17. S ohledem na závěr soudu o nepřiměřené délce řízení se presumuje, že žalobci vznikla nemajetková újma. Žalobce dále na poučení soudu při ústním jednání doplnil svá tvrzení tak, že žalobci byla nepřiměřenou délkou řízení způsobena újma spočívající v nejistotě o výsledku řízení, které proti němu bylo vedeno, čímž trpěla psychika žalobce. Žalobci hrozila vysoká pokuta, přičemž přestupkové řízení je„ kvazitrestním řízením“, neboť je založeno na principech trestního práva, hrozily tak i další následky, které mohly ovlivnit další podnikání žalobce. Částku 150 000 Kč tak považuje žalobce za adekvátní náhradu, vyšší význam řízení pro žalobce však netvrdil, považoval jej za standardní. Žalované se v řízení nepodařilo vznik nemajetkové újmy vyvrátit.

18. Tzv. základní částka odškodnění, jež je dle výše cit. stanoviska zásadně odůvodněná v rozmezí 15 – 20 tisíc Kč ročně, by pak činila 35 082 Kč. Soud přitom základní odškodnění určil na dolní hranici uvedeného rozmezí (15 000 Kč za rok řízení), neboť neshledal faktory zvyšující typovou závažnost vznikající újmy. Soud dále snížil zadostiučinění připadající na první dva roky řízení na polovinu.

19. Soud se zabýval konkrétními okolnostmi případu s odkazem § 31a odst. 3 OdškZ. Ohledně složitosti případu dospěl k závěru, že se nejednalo o zvlášť složitý případ, byť v řízení vyplynulo, že soudní judikatura se v náhledu na přepravu prostřednictvím aplikace [anonymizováno] na počátku vzniku této služby vyvíjela, což mohlo mít vliv na rozhodovací činnost správního soudu. Přezkoumávané soudní řízení správní započalo plynule, k nařízení jednání však došlo s delším časovým odstupem. Celkově se jednalo se o řízení projednávané ve třech stupních (dvoustupňové správní řízení, jednostupňové soudní řízení) Dále bylo v řízení zjištěno, že žalobce v řízení ničeho nečinil, tedy sám nepřispěl k průtahům v řízení, avšak ani se po celou dobu soudního řízení o jeho průběh nezajímal, po dobu cca 2,5 roku nečinnosti soudu neučinil jediný dotaz, z jakého důvodu stále nedošlo k rozhodnutí ve věci, nevyužil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení.

20. Jako zásadní faktor ovlivňující výši zadostiučinění však soud spatřuje ve významu předmětu řízení pro žalobce. Soud přihlédl v prvé řadě k tomu, že žalobce byl ve správním řízení uznán vinným ze spáchání přestupku, jehož se prokazatelně dopustil. Příslušné řízení bylo tedy jen logickým důsledkem protiprávní činnosti žalobce, který svým jednáním jeho zahájení způsobil. Při stanovení formy či výše náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení se při hodnocení významu předmětu řízení přihlíží k tomu, že poškozený (pachatel) byl uznán vinným ze spáchání úmyslného trestného činu (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3514/2017 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Soud má za to, že stejný závěr musí beze sporu platit v i přestupkové řízení.

21. Jako další relevantní skutečnost s vlivem na význam předmětu řízení pro žalobce soud uvádí, že žalobce byl po celou dobu řízení zastoupený právním zástupce Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], který současně zastupoval velké množství dalších řidičů a dopravců [právnická osoba], kdy tento právní zástupce musel být informován o vývoji náhledu soudní judikatury na přepravu prostřednictvím [právnická osoba], a kdy od roku 2017 soudy postupovaly v posouzení charakteru přepravy prostřednictvím aplikace [anonymizováno] jednotně. Úspěch, resp. neúspěch ve věci byl předvídatelný a žalobce mohl být prostřednictvím svého právního zástupce o tomto informován. Rozsah újmy spočívající v nejistotě ohledně výsledku řízení touto skutečností musel jednoznačně ovlivněn. K tomuto závěru soud dospěl po seznámení se s judikaturou bohatě předkládanou oběma účastníky, zejm. rozhodnutím Soudního dvora EU ze dne [datum] sp. zn. C [číslo], a dále konstantní judikatury vyšších soudů, od roku 2017 posuzující přepravu prostřednictvím aplikace [anonymizováno] jako výkon taxislužby – viz rozsudek Nejvyššího správního soudu 9 As 291/2016-136 ze dne 31.10.2017, a dále např. rozsudek Městského soudu v Praze 10 A 158/2017-37 ze dne 14.11.2019 či rozsudek Městského soudu v Praze 11 A 105/2017-48 ze dne 26.2.2019.

22. Dále soud přihlédnul ke skutečnosti, že se žalobce v žádném stadiu řízení osobně nezúčastnil. Tento nezájem žalobce o průběh řízení dle názoru soudu též svědčí o sníženém významu řízení pro žalobce (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3694/2014).

23. Prokázanou skutečnost, že pokuta byla hrazena přímo z účtu právního zástupce žalobce (stejně jako značné množství pokut z jiných deliktů třetích osob), soud do svých úvah nevnesl. V řízení totiž nebylo prokázáno tvrzení žalované, že se nejednalo o finanční prostředky patřící žalobci, ale osobě odlišné od žalobce. Nemohla tedy být brána v úvahu námitka žalované, že nemohlo dojít k presumované újmě žalobce, neboť nedošlo k zásahu do majetkové sféry žalobce.

24. Soud tedy prvotně vycházel z obecného presumovaného významu řízení pro žalobce, přičemž na základě zjištění popsaných výše dospěl k závěru, že význam řízení pro žalobce byl jednoznačně nižší, což ve svém důsledku ovlivňuje soudem zvažovanou výši zadostiučinění, a to o mínus 25%.

25. Jak bylo uvedeno výše, soud stanovil základní částku odškodnění na 15 000 Kč za rok řízení, přičemž první dva roky řízení ohodnotil částkou o polovinu nižší (tj. 7 500 Kč). Soud neshledal důvod upravovat tuto částku z důvodu složitosti věci, postupu orgánů veřejné moci či jednání poškozeného. Zbývalo tak poslední z hledisek významných pro stanovení přiměřeného zadostiučinění a tím je význam řízení pro poškozeného, Z výše uvedeného důvodu soud základní výši odškodnění, které odpovídá částka 35 082 Kč (= 2 x 7 500 Kč + 1 x 15 000 Kč + 4 x 1 250 Kč + 2 x 41 Kč) snížil o 25 %, tj. o 8 770 Kč. Výslednému zadostiučinění tak odpovídá částka 26 312 Kč, kterou je možné s ohledem ke zjištěným okolnostem daného případu mít za způsobilou naplnit svou kompenzační funkci. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítnul.

26. Pokud pak žalobce žádal též o přiznání úroku z prodlení z přiznané částky, je třeba konstatovat, že do prodlení dle § 1968 o. z. se žalovaná dostala uplynutím 6-měsíční lhůty k plnění dle § 15 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., tj. počínaje [datum]. Od tohoto dne je pak povinna žalovaná platit žalobci dle § 1970 o. z. též úrok z prodlení, a to ve výši určené dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. Od tohoto data byl úrok žalobci přiznán přes námitku žalované ohledně neúplné výzvy k plnění a k jejímu doplnění až ze dne [datum], kdy soud uvádí, že ve shodě se žalobcem má za to, že se jednalo stále o stejnou výši nároku na náhradu škody (150 000 Kč) a je tedy nutno posuzovat obě řízení jako jeden celek.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Soud přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení, neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Při stanovení výše tarifní hodnoty aplikoval soud ust. § 9 odst. 4 advokátního tarifu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2448/2014, ze dne 17. 2. 2015) a přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v částce 39 026 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z devíti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva, odměna za 4 vyjádření ve věci na výzvu soudu a odměna za účast na 2 ústních jednání soudu) včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 600 Kč ve výši 6 426 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalované povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení do rukou advokáta.

Poučení