12 C 101/2022-83

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní JUDr. Veronikou Zapletalovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 34 089 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 21. 6. 2022 do zaplacení. A to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 165 911 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 21. 3. 2022 do zaplacení a co do nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 34 089 Kč od 21. 3. 2022 do 20. 6. 2022 se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinná zaplatit žalobci náhradu nákladů ve výši 22 570 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 30. 6. 2022 domáhal po žalované zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že tento nárok žalobci vznikl z titulu zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení podle zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce byl účastníkem správního řízení vedeného u Magistrátu hl. m. Prahy pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [anonymizováno] a před žalovanou pod sp. zn. [anonymizováno] [rok] [číslo]. Na toto správní řízení navazoval soudní přezkum správního rozhodnutí u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Řízení trvalo dle tvrzení žalobce od 16. 11. 2018 (od zahájení kontrolou žalobce) do 26. 1. 2023 (doručení rozsudku Městského soudu v Praze žalobci), což je zjevně nepřiměřeně dlouho. Žalobci byla způsobena morální újma nepřiměřenou délkou řízení o trestním obvinění ve smyslu čl. 6 Úmluvy, což je řízení, ve kterém se presumuje zvýšený význam pro žalobce. Žalobci byla prvoinstančním orgánem uložena pokuta ve výši 150 000 Kč, který byla následně odvolacím orgánem snížena na pokutu ve výši 30 000 Kč. Odvolací řízení trvalo dle žalobce nepřiměřeně dlouho - 2 roky a 7 měsíců. Pokuta uložená žalobci byla uhrazena z osobního účtu jeho manželky [jméno] [příjmení] dne 28. 2. 2022. Uložená pokuta tak měla přímý dopad do jeho majetkové sféry. Žalobci dle jeho tvrzení nikdy nebylo přislíbeno uhrazení pokuty jinou osobou. Žalobce má za to, že jeho zvýšený zájem na řízení je dán typem řízení, kdy v projednávané věci šlo o řízení o přestupku, zvýšený zájem pro žalobce se tedy presumuje a není třeba ho v řízení tvrdit ani prokazovat. Žalobce uplatnil u žalované nárok na zaplacení přiměřeného zadostiučinění. V reakci na to žalovaná dne 30. 6. 2022 uznala nárok žalobce co do základu a poskytla mu zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva. To je dle žalobce zjevně nepřiměřené zásahu do jeho práv. K argumentaci žalované, že obrana žalobce v řízení byla zjevně bezúspěšným uplatňováním práva, žalobce uvedl, že v odvolacím řízení byla pokuta uložená žalobci snížena na 1/5 původní výše, jeho obrana tedy byla zjevně úspěšná. Právnímu zástupci žalobce, bylo známo, že v obdobných případech bývá ukládána pokuta ve výši okolo 30 000 Kč, protože zastupuje řadu přestupců v obdobných případech. Uložení takto vysoké pokuty považuje žalobce za zneužití pravomoci správního orgánu. K tvrzení žalované, že nepřiměřená délka řízení byla ve výsledku ku prospěchu žalobce, když díky tomu došlo k prekluzi odpovědnosti za jeden z přestupků, žalobce uvedl, že on se na nepřiměřené délce řízení nijak nepodílel, a ve své obraně v řízení byl velmi rychlý. Proti rozhodnutí ve věci podal v den jeho doručení, tj. 6. 5. 2019, blanketní odvolání, které dne 7. 5. 2019 doplnil. Pokud jde o argumentaci žalované, že průtahy v řízení byly způsobeny nárůstem agendy v souvislosti s činností [právnická osoba] [anonymizováno], k tomu žalobce uvedl, že je na státu, aby se adekvátně vyrovnal s nárůstem agendy a že toto nemůže odůvodňovat nepřiměřenou délku řízení. Zákonný úrok z žalované částky žalobce požadoval již od 21. 3. 2022.

2. Žalovaná nárok žalobce neuznává a navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout. Uvedla, že řízení trvalo ode dne 27. 2. 2019, kdy bylo žalobci doručeno oznámení o zahájení správního řízení, do pravomocného skončení řízení o správní žalobě dne 27. 1. 2023. Žalovaná tvrdila, že žalobci žádná újma, kterou by bylo třeba odškodnit, nevznikla, a poskytnuté konstatování práva považuje za zcela dostačující. Za zcela zásadní pak označila skutečnost, že žalobce byl v řízení uznán vinným ze spáchání přestupku a po celou dobu řízení si s ohledem na charakter svého jednání musel být vědom, že přestupek, který je mu kladen za vinu, spáchala uložení sankce je tedy po právu, neboť žalobce nesplnil ani základní podmínku provozování taxislužby, a to označení vozidla a vybavení vozidla měřící soustavou taxametrem. Obrana žalobce v přestupkovém řízení byla od počátku zjevně bezúspěšná, neboť ten si byl nepochybně vědom, že přestupek spáchala nemohl tak být v nejistotě ohledně výsledku řízení. Obrana žalobce v přestupkovém řízení tak byla zjevně bezúspěšná. Žalobce je tak dle názoru žalované v postavení pravomocně odsouzeného pachatele, což je okolnost, která vyvrací vznik nemajetkové újmy. Nebylo zasaženo ani do majetkové sféry žalobce, když uloženou pokutu za něj uhradila jiná osoba ([jméno] [anonymizováno]). To dle žalované svědčí o sníženém významu řízení pro žalobce. Žalobce se o řízení a jeho průběh nezajímal. Žalovaná poukázala na to, že právní zástupce žalobce zastupuje řadu dopravců využívajících platformu [anonymizována dvě slova] a musela mu tak být známa doba rozhodování správních orgánů a soudů v obdobných případech přestupců, která je zapříčiněna masivním porušováním zákonů těmito dopravci. Žalovaná dále konstatovala, že po vstupu [právnická osoba] [anonymizováno] na trh na území České republiky byl zaznamenán významný nárůst porušení povinností při provozování taxislužby, neboť přeprava byla poskytována vozidly, která nebyla řádně označena, čímž byla snížena možnost jejich kontroly. Společnost [anonymizována dvě slova] se zaměřila jak na výraznou mediální podporu, tak i na právní podporu provozovatelů taxislužby a řidičů. Tato podpora spočívala v zastupování dopravců a řidičů téměř ve všech případech stejným právním zástupcem jako v nyní projednávané věci. Právní zástupce žalobce v přestupkovém řízení k obraně žalobce využíval pouze formulářová podání jako v desítkách jiných případů, ve kterých zastupoval jiné přestupce. Provozovatelé taxislužby i řidiči si své podpory ze strany [anonymizována dvě slova] byli vědomi, neboť i po zjištění porušení povinností při provozování taxislužby pokračovali ve své činnosti bez nápravy závadného stavu. Tento stav dosáhl masivních rozměrů, kdy v období roku 2016 až 2019 zaznamenalo Ministerstvo dopravy nárůst počtu odvolacích řízení a následných žalob na rozhodnutí odvolacího orgánu. Aktuálně jsou Městským soudem v Praze a Nejvyšším správním soudem řešeny žaloby a kasační stížnosti na rozhodnutí Ministerstva dopravy, odboru veřejné dopravy, o vině provozovatelů taxislužby poskytujících přepravy přes aplikaci [anonymizována dvě slova], kteří jsou zastoupeni totožným právním zástupcem v mnoha případech. Celkový počet vedených přestupkových řízeních se stejným právním zastoupením přesahuje 200. Žalobce patřil do skupiny osob, která systematicky neplnila povinnosti plynoucí ze zákona o silniční dopravě. Žalovaná proto dospěla k závěru, že uplatněním práva na náhradu újmy v penězích nedochází k výkonu subjektivního práva, nýbrž k jeho zneužití. Výkon práv, který je v rozporu s veřejným pořádkem, nemůže požívat právní ochrany. Soud má při rozhodování o výši zadostiučinění dle žalované přihlížet k okolnostem případu a okolnost, že zde docházelo k masivnímu porušování zákonů ze strany dopravců [právnická osoba] [anonymizováno] je podstatná okolnost, ke které by měl soud při rozhodování přihlédnout. Délka řízení byla dle žalované žalobci ku prospěchu, když díky ní zanikla trestnost jednoho z přestupků z důvodu prekluze. Žalobce v odvolacím řízení namítal jen výši sankce, proto pro něj již bylo dle názoru žalované řízení bez významu. Ve fázi řízení o správní žalobě (tj. od 3. 1. 2022 do 26. 1. 2022) již pak žalobce nebyl v žádné nejistotě. K dotazu soudu žalovaná uvedla, že pokud jde o uplatnění práva na přiměřené zadostiučinění ze dne 20. 1. 2022 s ohledem na to, že řízení o správní žalobě skončilo až 27. 1. 2023, že na svém stanovisku ohledně přiměřenosti zadostiučinění ve formě konstatování práva, již nic nemění a nehodlá žalobce jinak odškodňovat.

3. Žalobce i žalovaná na podporu svých tvrzení uvedených pod bodem 1. a 2. tohoto rozsudku hojně odkazovali na rozhodnutí zdejšího soudu i judikaturu soudů vyšších stupňů a soudu Ústavního.

4. Při jednání účastníci učinili výslovně nesporným, že pokuta byla za žalobce uhrazena z účtu paní [jméno] [příjmení]. Účastníci učinili nesporným také průběh správního řízení. Z tvrzení stran plyne, že mezi nimi také není sporu o tom, že právní zástupce žalobce zastupuje či zastupoval větší množství přestupců v řízeních o přestupcích spáchaných v souvislosti s činností dopravců pro [právnická osoba] [anonymizováno]. Tato skutečnost je soudu též známa z jeho úřední činnosti.

5. Soud ve věci provedl dokazování a vzal za prokázaný následující skutkový stav:

6. Ze správního spisu Magistrátu hl.m. [obec] sp.zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [anonymizováno], spisu Ministerstva dopravy, odbor veřejné dopravy sp. zn. [anonymizováno] [rok] [číslo] a ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti: Dne 16. 11. 2018 byla provedena kontrola žalobce, v rámci které bylo zjištěno, že žalobce uskutečnil přepravu, aniž by bylo vozidlo označeno jako vozidlo taxislužby, nebylo vybaveno měřící soupravou taxametru a předložený elektronický dokument„ Přepravní smlouva“ nesplňoval zákonné náležitosti. Dne 23. 11. 2018 Mgr. et. Ing. [jméno] [příjmení] převzal právní zastoupení žalobce. Dne 19. 2. 2019 bylo vypracováno oznámení o zahájení správní řízení, oznámení o zahájení správního řízení bylo žalobci doručeno dne 27. 2. 2019. Rozhodnutím ze dne 29. 4. 2019 uznal Magistrát žalobce vinným ze spáchání správního deliktu dle § 35 odst. 1 písm. e) zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě, a dle § 35 odst. 2 písm. n) téhož zákona. Současně byla žalobci uložena pokuta ve výši 150 000 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení, a to na účet Magistrátu hl. m. Prahy pod variabilním symbolem [číslo]. Dne 6. 5. 2019 podal žalobce proti tomuto rozhodnutí blanketní odvolání. Dne 7. 5. 2019 toto odvolání doplnil a pod bodem 2. odůvodnil tak, že jinému dopravci byla za totožné dva skutky uložena pokuta ve výši 100 000 Kč, tj. o 1/3 nižší. Spis s odvoláním byl odeslán Ministerstvu dopravy dne 20. 5. 2019. Dne 27. 5. 2019 byl spis dodán na Ministerstvo dopravy (zjištěno ze spisu Magistrátu hl.m. [obec] sp.zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [anonymizováno]). Dne 16. 11. 2021 byla určena oprávněná úřední osoba. Dne 3. 1. 2022 vydalo Ministerstvo dopravy, odbor veřejné dopravy rozhodnutí [číslo jednací], kterým bylo rozhodnutí Magistrátu v části týkající se přestupku dle § 35 odst. 1 písm. e) zákona o silniční dopravě zrušeno a řízení v tomto rozsahu odvolací orgán řízení zastavil z důvodu prekluze. Zároveň odvolací orgán zrušil rozhodnutí orgánu prvního stupně co do části výroku týkajícího se přestupku dle § 35 odst. 2 písm. n) zákona o silniční dopravě, neboť žalobce neměl vozidlo vybaveno ani měřící soupravou taxametru (s odůvodněním, že proto nelze sankcionovat přestupce za to, že neměl vozidlo vybaveno knihou taxametru). S tímto odůvodněním a s ohledem na prekluzi byla snížena uložená pokuta ve výši 150 000 Kč na 30 000 Kč. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 3. 1. 2022. Ze spisu ani z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá, jaké případné kroky činil odvolací orgán od 27. 5. 2029, kdy mu bylo Magistrátem hl. m. Prahy doručeno odvolání k rozhodnutí, do 16. 11. 2021, kdy byla pověřena oprávněná úřední osoba (zjištěno ze spisu Ministerstva dopravy, odbor veřejné dopravy sp. zn. [anonymizováno] [rok] [číslo]). Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce dne 3. 3. 2022 žalobu k Městskému soudu v Praze. Městským soudem v Praze bylo nařízeno jednání na den 23. 1. 2023. Dne 23. 1. 2023 vydal Městský soud v Praze rozsudek čj. [číslo jednací], kterým žalobu zamítl. Toto rozhodnutí bylo právnímu zástupci žalobce doručeno dne 26. 1. 2023 a nabylo právní moci dne 27. 1. 2023 (zjištěno ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka]).

7. Z předběžného uplatnění nároku ze dne 20. 1. 2022 včetně doručenky soud zjistil, že žalobce před podáním této žaloby uplatnil u žalované nárok na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve výši 200 000 Kč.

8. Z reakce žalované ze dne 30. 6. 2022 soud zjistil, že žalovaná se k nároku obsáhle vyjádřila a s ohledem na marginální význam řízení pro žalobce přistoupila ke konstatování porušení práva žalobce na spravedlivý proces spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného pod u Magistrátu hl.m. [obec] pod sp.zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] a následně u Ministerstva dopravy, odbor veřejné dopravy jako odvolacího orgánu.

9. Z kopie oddacího listu ze dne 4. 7. 2018 a z výpisu z potvrzení o provedení lustrace v informačním systému základních registrů ze dne 8. 3. 2023 soud zjistil, že paní [jméno] [příjmení] je manželkou žalobce.

10. Dne 28. 2. 2022 byla pod variabilním symbolem [číslo] uhrazena [jméno] [příjmení] částka ve výši 31 000 Kč (zjištěno z výpisu z účtu Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 1. 8. 2022).

11. V období od září 2014 do prosince 2020 došlo v souvislosti se vstupem [právnická osoba] [anonymizováno]. do České republiky ke zvýšení množství provedených kontrol s tím, že kontrol zaměřených na dopravce a řidiče spolupracující se [právnická osoba] [anonymizováno]. bylo v uvedeném období provedeno 542 a bylo při nich zjištěno 536 porušení zákona č. 111/1994 Sb. a 101 porušení zákona č. 526/1990 Sb. V uvedeném období bylo zahájeno 1752 řízení o přestupku a bylo vydáno 1646 rozhodnutí. K nárůstu došlo rovněž i v počtu rozhodnutí vydaných Magistrátem hl. m. Prahy v pozici odvolacího orgánu proti rozhodnutím jednotlivých městských částí v řízení s řidiči taxislužby, v letech 2011 až 2014 bylo těchto řízení do 20 ročně a v roce 2020 došlo k nárůstu až na 102 vydaných rozhodnutí, z toho 84 proti řidičům [anonymizována tři slova]. Nápad nových případů odvolání k Ministerstvu dopravy vzrostl v jednotlivých letech z 89 v roce 2014 až na 215 v roce 2018 (zjištěno ze sdělení Magistrát hlavního města Prahy, Údaje k nárůstu agendy ze zprávy Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 22. 6. 2021 a ze Stanoviska k nárůstu agendy správních orgánů v souvislosti s činností [právnická osoba] Ministerstva dopravy ze dne 29. 6. 2021).

12. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci, a proto se jimi v odůvodnění tohoto rozhodnutí ani podrobněji nezabývá. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Soud zamítl návrh žalované na provedení důkazu výpisem z účtu Magistrátu hlavního města Prahy, žádostí o zaslání oficiálního přehledu plateb ze dne 15. 7. 2022, výběrem položek bankovních výpisů ke dni 13. 7. 2022, protokolem z jednání z 15. 3. 2022 o jednání u Obvodního soudu pro Prahu 1 věci vedené pod spisovou značkou 14 C 356/2021, přípisemem [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba] ze dne 27. 6. 2022, a výpisem z účtu paní [jméno] [příjmení], protože již dostatečně zjistil skutkový stav a provedení těchto důkazu soud hodnotí jako nadbytečné. Důkazní návrh k prokázání tvrzení, že žalobce zastupuje osoby v obdobných sporech, soud též pro nadbytečnost zamítl, neboť toto je skutečnost soudu známa z jeho činnosti a z tvrzení účastníků ani nevyplývá, že by o tom bylo mezi nimi sporu. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.

13. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne 16. 11. 2018 byla provedena kontrola žalobce a dne 27. 2. 2019 bylo žalobci doručeno Magistrátem hlavního města Prahy oznámení o zahájení řízení ve věci podezření z přestupku. Dne 23. 11. 2018 Mgr. et. Ing. [jméno] [příjmení] převzal právní zastoupení žalobce pro přestupkové řízení. Dne 29. 4. 2019 bylo Magistrátem hlavního města Prahy vydáno rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 35 odst. 1 písm. e) zákona o silniční dopravě a § 35 odst. 2 písm. n) zákona o silniční dopravě a za tyto přestupky mu byly uložena pokuta ve výši 150 000 Kč. Dne 6. 5. 2019 podal žalobce do výše uvedeného rozhodnutí odvolání, které dne 7. 5. 2019 doplnil. Spis s odvoláním byl odeslán Ministerstvu dopravy dne 20. 5. 2019 Ministerstvo dopravy rozhodlo o odvolání žalobce rozhodnutím ze dne 3. 1. 2022 tak, že zrušilo rozhodnutí v části výroku A o přestupku podle § 35 odst. 1 písm. e) zákona o silniční dopravě a řízení v této věci zastavilo, dále zrušil a zastavil řízení o přestupku podle § 35 odst. 1 písm. e) zákona o silniční dopravě pokud jde o to, že žalobce měl provozovat taxislužbu, aniž by měl vozidlo vybaveno knihou taxametru, neboť se dopustil primárního jednání, které spočívalo v tom, že neměl ani taxametr, a změnilo rozhodnutí ohledně výše pokuty, kterou snížilo z původně uložené pokuty ve výši 150 000 Kč na 30 000 Kč. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 3. 1. 2022. Pokutu uhradila dne 28. 2. 2022 pod variabilním symbolem [číslo] [jméno] [příjmení] částkou ve výši 31 000 Kč (tj. včetně náhrady nákladů řízení). Dne 3. 3. 2022 podal žalobce žalobu proti rozhodnutí Ministerstva dopravy k Městskému soudu v Praze. Dne 23. 1. 2023 rozhodl Městský soud v Praze tak, že žalobu zamítl. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 27. 1. 2023. Dopisem ze dne 20. 1. 2022 žalobce požádal žalovanou o odškodnění nepřiměřené délky správního řízení, přičemž požadoval zaplacení částky 200 000 Kč. Dne 20. 6. 2022 žalovaná konstatovala porušení práva žalobce na spravedlivý proces.

14. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobci v typově stejných sporech, tzn. v řízeních o odškodnění nemajetkové újmy způsobené jim nepřiměřenou délkou správního řízení vedeného o přestupku, který spáchali při provozování dopravy v souvislosti s působením [právnická osoba] [anonymizováno], jsou zpravidla zastoupeni stejným právním zástupcem, Mgr. et Ing. [jméno] [příjmení]. Žaloby v těchto sporech jsou konstruovány obdobně, míří pouze na odškodnění tzv. presumované újmy, žalobci se řízení osobně neúčastní (např. řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 192/2022, 12 C 125/2022, 12 C 76/2021, 12 C 51/2021, 25 C 276/2020, 18 C 62/2022, 77 C 73/2022, 12 C 76/2021, 14 C 274/2020, 19 C 122/2021 a další).

15. Po právní stránce hodnotil soud věc následovně:

16. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 1 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

17. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 13 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

18. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 14 odst. 1 se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

19. Podle ust. § 31a odst. 1 - 3 zák. č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

20. Podle čl. 6 odst. 1 věty první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. („ Úmluva“), každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

21. Soud konstatuje, že byla splněna podmínka předběžného uplatnění nároku u příslušného úřadu a žaloba byla podána u soudu včas. Pokud jde o skutečnost, že žaloba byla ke zdejšímu soudu podána dříve, než skončilo řízení o správní žalobě vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] a předběžné uplatnění práva se tak nevztahuje na celé řízení, o kterém nyní rozhoduje zdejší soud, k tomu soud uvádí, že rozhoduje podle stavu jaký tu je v době jeho rozhodnutí, o celém řízení, které mezi tím skončilo. Předběžné uplatnění práva u žalované soud považuje za dostatečné, pokud jde o splnění této podmínky, a to s ohledem na postoj žalované a její vyjádření, že jiné odškodnění žalobci poskytnout nehodlá, pročež by soud považoval za přílišný formalismus, měl-li by žalobce předběžně uplatňovat nárok u žalované i za zbývající část řízení do jeho skončení pravomocným rozhodnutím Městského soudu ze dne 23. 1. 2023 č.j. [číslo jednací].

22. Soud po provedeném dokazování a právním posouzení dle výše citovaných ustanovení zákona a Úmluvy, v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 Cpjn 206/2010, a s přihlédnutím k judikatuře soudů v obdobných věcech (viz níže) dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

23. Úspěch žaloby o náhradu majetkové či nemajetkové újmy proti státu závisí na současném splnění tří podmínek, a to podmínky existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, podmínky vzniku majetkové či nemajetkové újmy a podmínky existence vztahu příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím a vznikem majetkové či nemajetkové újmy na straně žalobce.

24. Soud má za to, že se na posuzovaný případ aplikuje čl. 6 Úmluvy, když judikatura dovodila, že pojem„ trestní obvinění“ ve smyslu čl. 6 Úmluvy je nutno vztáhnout rovněž na řízení o přestupku (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1273/2016). Uplatní se proto i vyvratitelná domněnka, že nepřiměřená délka řízení způsobuje morální újmu (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 862/10) - je třeba vycházet z vyvratitelné domněnky, že nepřiměřenou délkou řízení dochází ke vzniku nemajetkové újmy. Lze přitakat žalobci, že nemajetková újma se v zásadě neprokazuje, vzniká samotným porušením základních práv a svobod, nemajetkovou újmu však poškozený musí tvrdit.

25. Žalobce v řízení požadoval přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou správního řízení vedeného u Magistrátu hlavního města Prahy, u Ministerstva dopravy ČR a soudní řízení správní u Městského soudu v Praze. V řízení bylo prokázáno, že správní řízení probíhalo od 27. 2. 2019 do 27. 1. 2023, tj. 3 roky a 11 měsíců (od zahájení správního řízení do pravomocného rozhodnutí Městského soudu v Praze o správní žalobě žalobce proti žalované), přestože žalobce sám vymezil konec řízení ke dni 26. 1. 2023, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí Městského soudu v Praze a nabylo subjektivní právní moci vůči žalobci. Řízení u správního orgánu prvního stupně trvalo do 27. 2. 2019 a následné odvolací řízení trvalo od 6. 5. 2019 do 3. 1. 2022, řízení o správní žalobě trvalo od 3. 3. 2022. Soud má za to, že délka řízení, zejména před odvolacím orgánem - Ministerstvem dopravy, byla nepřiměřeně dlouhá, neboť trvala 2 roky a 7 měsíců a 28 dní. Ze spisu nelze zjistit, že by odvolací orgán činil ve věci kroky směřující k rozhodnutí o odvolání od 27. 5. 2019, kdy mu bylo Magistrátem hl. m. Prahy doručeno, do 16. 11. 2021, kdy byla pověřena oprávněná úřední osoba. Řízení tak bylo stiženo nedůvodným průtahem a celková délka správního řízení (posuzovaná včetně řízení o správní žalobě) je nepřiměřená, a to přesto, že souběžně probíhal zvýšený počet řízení s řidiči [anonymizováno] a dalšími dopravci. S ohledem na tento závěr soudu se tak presumuje, že žalobci vznikla nemajetková újma.

26. Soud dospěl k závěru, že význam řízení pro žalobce byl snížený. Soud se zabýval konkrétními okolnostmi případu, a to zejména významem řízení pro žalobce a jeho postupem v řízení, když ohledně složitosti případu dospěl k závěru, že se nejednalo o složitý případ, jak bylo popsáno výše. Žalobce sám v řízení nečinil nic, čím sám přispěl k průtahům v řízení, avšak ani se po celou dobu řízení nezajímal o jeho průběh, z jakého důvodu nedošlo k rozhodnutí ve věci v přiměřených lhůtách, v žádném stadiu se řízení osobně nezúčastnil. Tento nezájem žalobce o průběh řízení soud sám o sobě s ohledem na celkovou délku řízení nepovažuje za projev nezájmu o řízení či sníženého významu řízení pro žalobce (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3694/2014, který se týká výrazně delšího řízení než je řízení posuzované). Soud při hodnocení významu řízení pro žalobce přihlédl zejména k tomu, že žalobce byl ve správním řízení uznán vinným ze spáchání přestupku a byl mu uložen trest. Soud má za to, že pokud žalobce pociťoval nejistotu ohledně výsledku řízení, tato mohla být jen velice nízká. Příslušné řízení bylo logickým důsledkem protiprávní činnosti žalobce, který svým jednáním jeho zahájení způsobil a musel být přinejmenším srozuměn s tím, že proti němu bude vedeno přestupkové řízení, bude odsouzen a bude mu uložen zákonný trest. Je pak otázkou, zda lze u žalobce vůbec usuzovat na stav nejistoty ohledně výsledku řízení, resp. stav nejistoty musí být u osoby vědomé si svých povinností a toho, že je porušila, z logiky věci jen částečný. Na toto otázku si soud odpověděl tak, že žalobce mohl pociťovat nejistotu toliko ohledně výše pokuty. Zde soud přihlédl k tomu, že žalobci byla původně uložena pokuta poměrně vysoká, a to 150 000 Kč, která byla následně k jeho odvolání po 2 letech 7 měsících a 28 dnech výrazně snížena, a dospěl k závěru, že význam řízení pro žalobce nebyl jen nepatrný. Úplné zproštění viny však žalobce důvodně očekávat nemohl, mohl však také doufat např. v zastavení řízení (k čemuž také částečně došlo). Zcela jistě však žalobce nemohl být ohledně výsledku řízení v takové nejistotě (a vedení řízení úkorně prožívat) jako osoba, která by se protiprávního jednání nedopustila. Při stanovení formy či výše náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení se při hodnocení významu předmětu řízení přihlíží k tomu, že poškozený (pachatel) byl uznán vinným ze spáchání úmyslného trestného činu (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3514/2017 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Soud má za to, že přestupkové řízení nemůže mít pro pachatele typově takový význam, jako řízení trestní. Soud na tomto místě připomíná, že náhrada nemajetkové újmy nemá sloužit k sankcionování státu, ani k obohacení poškozených, ale ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení uveden a v níž byl udržován. Soud zjistil, že žalovanému byla prvostupňovým správním orgánem uložena pokuta ve výši 150 000 Kč, a zároveň že od odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí do rozhodnutí odvolacího orgánu, kterým byla snížena uložená pokuta na 30 000 Kč, uplynula nepřiměřeně dlouhá doba (2 roky a 7 měsíců a 28 dní), po kterou mohl být žalobce v nejistotě ohledně výše uložené pokuty. Za žalobce hradila pokutu jeho manželka, uložením pokuty tedy bylo prokazatelně zasaženo do jeho majetkové sféry. Z výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že zájem žalobce na řízení nebyl jen nepatrný, ale byl snížený.

27. Ze všech výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že konstatování porušení práva je v tomto případě nedostatečné a jako přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu na straně žalobce se soudu jeví odškodnění v penězích. Přiznání peněžitého zadostiučinění je primární formou satisfakce a pouze v odůvodněných případech, kdy je shledán jen nepatrný význam řízení pro žalobce, je na místě odškodnění ve formě konstatování porušení práva. Soud má za to, že v tomto konkrétním případě je na místě přiznání zadostiučinění v penězích s tím, že soud přistoupil ke snížení základní částky peněžitého zadostiučinění s ohledem na snížený význam řízení pro žalobce, a to o 25%. Základná částku zadostiučinění soud stanovil s ohledem na typ řízení při spodní hranici dle Stanoviska Nejvyššího soudu na částku 15 000 Kč, neboť soud neshledal faktory zvyšující typovou závažnost řízení.

28. Výsledná výše přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s nepřiměřenou délkou naříkaného správního řízení po modifikaci dle výše uvedených kritérií tak činí 34 089 Kč. K této částce soud dospěl tak, že přiznal žalobci za 3 roky a 11 měsíců částku ve výši 15 000 Kč za každý rok průtahového řízení, přičemž za první dva roky tohoto řízení se dle citovaného stanoviska Nejvyššího soudu přiznává poloviční částku (2 x 7 500 Kč + 1 x 15 000 Kč + 11 x 1 250 Kč). Výslednou částku ve výši 43 750 Kč soud snížil o 25% na částku 34 089 Kč.

29. Pokud jde o nárok žalobce na přiznání úroku z prodlení, soud konstatuje, že do prodlení dle § 1968 o. z. se žalovaná dostala uplynutím 6 měsíční lhůty k plnění dle § 15 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., tj. počínaje 21. 6. 2022. Od tohoto dne je pak povinna žalovaná platit žalobci dle § 1970 o. z. též úrok z prodlení, a to ve výši určené dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. Od tohoto data byl úrok žalobci přiznán.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Soud přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení, neboť žalobce byl co do základu uplatněného nároku úspěšný a rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Při stanovení výše tarifní hodnoty aplikoval soud ust. § 9 odst. 4 advokátního tarifu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2448/2014, ze dne 17. 2. 2015) a přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 570 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., tj. převzetí zastoupení, podání žaloby, odměna za vyjádření k podání žalované ze dne 26. 8. 2022 a účast na jednání soudu dne 2. 3. 2023 a účast na jednání soudu dne 6. 4. 2023, včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 000 Kč tj. 3 750 Kč. Další písemná vyjádření žalobce soud nepovažuje za účelné uplatňování či bránění práva a náhradu nákladů řízení za ně žalobci nepřiznal. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalované povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení do rukou advokáta.

Poučení