19 C 122/2021-84

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Tůmovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zadostiučinění za nemajetkovou újmu dle zák. č. 82/1998 Sb. takto:

Výrok

I. Konstatuje se, že v řízení zahájeném dne [datum] oznámením o zahájení řízení u Magistrátu hlavního města Prahy pod sp.zn. S-MHMP [číslo] 2017 a dále vedeného u Ministerstva dopravy České republiky pod [číslo jednací], bylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

II. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 150 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 30 798 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] po žalované domáhal zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení podle zák. č. 82/1998 Sb., v částce 150 000 Kč s úrokem z prodlení. Žalobce uvedl, že je účastníkem správního řízení vedeného u Magistrátu hlavního města Prahy pod sp. zn. S-MHMP [číslo] 2017 [anonymizováno], které bylo zahájeno na základě kontroly ze dne [datum] oznámením o zahájení řízení dne [datum]. Žalobce byl v řízení uznán vinným rozhodnutím prvoinstančního správního orgánu, které bylo vydáno dne [datum], a proti kterému žalobce podal odvolání. Rozhodnutím Ministerstva dopravy ČR ze dne [datum] bylo rozhodnutí změněno a žalobci byla snížena pokuta, kterou mu uložil správní orgán prvního stupně. Správní řízení tak trvalo 3 roky a 2 měsíce. Žalobce předběžně uplatnil svůj nárok na přiměřené zadostiučinění u žalovaného dne [datum], přičemž dne [datum] mu bylo doručeno rozhodnutí o odmítnutí tohoto nároku ze strany žalovaného. Žalobce má za to, že lhůta pro předběžné projednání nároku v rozsahu 6 měsíců neodpovídá současným možnostem, a proto požaduje úrok z prodlení z uplatňované částky ve výši 150 000 Kč ode dne [datum].

2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že nárok žalobce neuznává a ve stručnosti shrnul průběh správního řízení, které bylo zahájeno oznámením o zahájení řízení dne [datum], které bylo žalobci doručeno dne [datum], a skončeno rozhodnutím Ministerstva dopravy ze dne [datum], které nabylo právní moci stejného dne. Správní řízení tak trvalo 3 roky, 1 měsíc a 26 dnů. Žalovaný dále uvedl, že žalobce byl ve správním řízení uznán vinným ze spáchání přestupku a po celou dobu, kdy bylo řízení vedeno, si musel být s ohledem na charakter svého jednání, které bylo v řízení projednáváno, vědom, že přestupky spáchala že uložení sankce je po právu. Žalobce v době spácháno přestupku disponoval koncesí pro silniční motorovou dopravu, byl držitelem platného oprávnění řidiče taxislužby, a tak mu muselo být zřejmé, že za situace, kdy poskytuje za úplatu převyšující vynaložené náklady třetí osobě službu spočívající v odvozu dle jejího zadání, jsou naplněny pojmové znaky taxislužby. Žalovaný má proto za to, že žalobci nemajetková újma nevznikla. Dále je nutné přihlédnout k tomu, že žalobce se po celou dobu správního řízení nezajímal o jeho průběh, po celou dobu byl zastoupen advokátem a pokuta byla uhrazena rovněž z účtu advokáta. Žalovaný dále shrnul vývoj na trhu po vstupu [právnická osoba] B. V. a nárůst počtu kontrol v oblasti dopravy, jakož i počtu správních řízení v souvislosti s porušováním povinností při provozování taxislužby pod touto společností. Žalovaný má za to, že poskytnutí jakéhokoli zadostiučinění žalobci je rozporné s veřejným pořádkem, dobrými mravy a obecnými principy spravedlnosti.

3. Žalobce k vyjádření žalovaného uvedl, že správní řízení před Magistrátem hl. města Prahy trvalo přiměřenou dobu, což se však nedá říci o odvolacím řízení u Ministerstva dopravy, které trvalo téměř 3 roky, ačkoliv byl správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení. Nepřiměřená délka řízení způsobila újmu v žalobcově sféře, která se presumuje. Dále žalobce uvedl, že výsledek řízení není z hlediska nároku na náhradu škody podstatný. K odvolání žalobce došlo k podstatnému snížení uložené pokuty.

4. Žalovaný k replice žalobce dále uvedl, že od počátku rozporuje samotný vznik nemajetkové újmy na straně žalobce a nikoli tvrzený odpovědnostní titul. Podle žalovaného žalobce nijak netvrdí vznik nemajetkové újmy, což je jeho povinností. Má za to, že žalobci nemajetková újma vůbec nevznikla. Ze správního spisu nevyplývá, že by se žalobce jakkoliv zajímal o průběh správního řízení, sám se řízení nijak nezúčastnil. Po uvedení některých rozhodnutí soudů v oblasti poskytování služeb [právnická osoba] žalovaný dále uvedl, že žalobce jako držitel živnostenského oprávnění na osobní dopravu a držitel oprávnění řidiče taxislužby musel vědět, co je podstatou jím poskytované služby a že poskytování dopravy prostřednictvím [právnická osoba] je totožná s poskytováním přepravy formou taxislužby. Žalobci tak muselo být zřejmé, že poskytováním služeb prostřednictvím [právnická osoba] způsobem, kterým služby byly poskytovány, se dopouští protiprávního jednání. Postupem času pak toto jeho vědomí bylo prohlubováno s tím, jak bylo rozhodováno o poskytování služeb prostřednictvím [právnická osoba], a jak se vyvíjela judikatura. Žalobce tak musel předpokládat negativní výsledek správního řízení a nemohl očekávat případně pozitivní rozhodnutí. Žalobce se tak v žádné nejistotě ohledně výsledku řízení nenacházel, a proto mu nevznikla žádná nemajetková újma. Co se týče snížení pokuty uložené žalobci prvostupňovým správním orgánem, k tomu došlo i z důvodu zániku odpovědnosti žalobce za spáchání jednoho ze dvou přestupků, za které byl stíhán. Délka řízení tak byla žalobci paradoxně ku prospěchu, neboť v důsledku změny právní úpravy mohl být trestán jen za jeden přestupek, a proto došlo odvolacím správním orgánem ke snížení pokuty. Žalobce ve správním řízení ani nedoložil své majetkové poměry, ke kterým by mohlo být přihlédnuto při stanovení výše uložené pokuty, což také svědčí o nepatrném významu řízení pro žalobce. Pokuta pak byla zaplacena advokátem žalobce. Dle žalované musel žalobce očekávat negativní výsledek správního řízení nejméně od [datum], kdy bylo zveřejněno stanovisko generálního advokáta [jméno] [příjmení] v řízení před SDEU pod sp. zn. C [číslo]. Dále bylo dne [datum] doručeno zástupci žalobce rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31.10.2017, č.j. 9 As 291/2016-136, který byl i medializován, a který se touto problematikou podrobně zabýval. K tomuto rozsudku žalobce uvedl, že konečné rozhodnutí ve věci bylo vydáno až dne [datum], tedy v listopadu roku 2017 nebyla věc postavena na jisto. Dále žalobce v reakci na vyjádření žalované uvedl další rozhodnutí vyšších soudů, přičemž uvedl, že pokud nepřiměřená délka řízení není zohledněna v uloženém trestu ve správním řízení, je třeba se domáhat zadostiučinění v civilním řízení.

5. Žalobce dále na poučení soudu při ústním jednání doplnil svá tvrzení tak, že žalobci byla nepřiměřenou délkou řízení způsobena újma spočívající v nejistotě o výsledku řízení, které proti němu bylo vedeno, čímž trpěla psychika žalobce. Žalobci hrozila vysoká pokuta, přičemž přestupkové řízení je„ kvazitrestním řízením“, neboť je založeno na principech trestního práva, hrozily tak i další následky, které mohly ovlivnit další podnikání žalobce. Částku 150 000 Kč považuje žalobce za adekvátní náhradu, vyšší význam řízení pro žalobce však netvrdí.

6. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce požádal Ministerstvo dopravy ČR o odškodnění nepřiměřené délky správního řízení, které probíhalo od [datum] do [datum], přičemž požadoval zaplacení částky 150 000 Kč. Dne [datum] byl žalobce informován, že žalovaný obdržel jeho žádost. Dne [datum] žalovaný zaslal žalobci své vyjádření k jeho žádosti, ve kterém konstatoval, že nejsou splněny zákonné podmínky pro přiznání přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu dle zákona č. 82/1998 Sb., a nelze tudíž dovozovat odpovědnost státu za vznik této újmy.

7. Ze stanoviska Ministerstva dopravy ČR ze dne [datum] soud zjistil, že od vstupu [právnická osoba] na český trh došlo k navýšení kontrolní činnosti, na kterou [právnická osoba] reagovala masivní právní podporou řidičů a dopravců, kteří se proti provedeným kontrolám bránili, což vyústilo k navýšení počtu správních řízení o přestupku. Tato skutečnost vedla rovněž k nedodržení zákonných lhůt vztahujících se k délce řízení. Ve stanovisku je popsán vývoj situace na trhu, kdy po vstupu [právnická osoba] byla z důvodu nového způsobu podnikání do značné míry chápána nevědomost dopravců a řidičů ohledně zákonnosti tohoto podnikání, a byly jim ukládány nižší pokuty. Postupem času však došlo k vyjasnění situace ohledně povahy podnikání a s narůstajícím počtem rozhodnutí, které se povaze podnikání věnovaly, a pokuty tak byly postupně zvyšovány, neboť již nebylo pochyb o tom, že přepravy prováděné přes aplikace [anonymizováno] jsou taxislužbou. Správních řízení vedených s řidiči a dopravci [právnická osoba] se tito řidiči a dopravci zúčastňovali pouze v minimálním počtu případů, většinou se jednalo o šablonovitá podání zástupce Mgr. [příjmení], z jehož účtu docházelo i k placení uložených pokut. Mezi lety 2017 – 2019 došlo k nárůstu celkového nápadu odvolání zhruba o 50 – 100 %. Zároveň došlo i k nárůstu počtu žalob podávaných řidiči a dopravci, což s sebou nese opět nárůst agendy žalovaného.

8. Z dokumentu Magistrátu hlavního města Prahy ze dne [datum] o nárůstu agendy na Magistrátu hlavního města Prahy související s činností [právnická osoba] v ČR soud zjistil, že od [datum] do [datum], kdy na český trh vstoupila [právnická osoba], bylo provedeno celkem 1 967 kontrol, ze kterých v 504 případech došlo k porušení právních předpisů. Ode dne [datum] do [datum] bylo provedeno celkem 2 440 kontrol, ze kterých v 1 829 případech došlo k porušení právních předpisů. Řidičů [právnická osoba] se z tohoto počtu týkalo celkem 542 kontrol, při kterých bylo shledáno v 536 případech porušení zákona č. 111/1994 Sb., a ve 101 případu porušení zákona č. 526/1990 Sb. Za období od [datum] do [datum] bylo zahájeno správní řízení v 1 154 případech, z toho došlo k vydání rozhodnutí v 930 případech. V období od [datum] do [datum] došlo k zahájení 1 752 řízení z nichž bylo vydáno rozhodnutí v 1 646 případech. Magistrát hlavního města Prahy rozhodoval jako odvolací orgán proti rozhodnutí jednotlivých městských částí v roce 2017 v 17 případech, z nichž 2 se týkaly řidičů [anonymizováno], v roce 2018 ve 26 případech, z nichž 24 se týkalo řidičů [anonymizováno], v roce 2019 v 44 případech, z nichž 39 se týkalo řidičů [anonymizováno], v roce 2020 ve 102 případech, z nichž 84 se týkalo řidičů [anonymizováno].

9. Ve stanovisku generálního advokáta ve věci C [číslo] ze dne [datum] k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se tento advokát zabývá otázkou povahy a zařazení [právnická osoba] v kontextu unijního práva, aby bylo možné určit, zda její fungování spadá, a v jaké míře, pod unijní právo. Advokát se také vyjadřuje k tomu, že [právnická osoba] bezpochyby je jednou z forem městské dopravy, a jako taková má být zařazena mezi výjimky z volného pohybu služeb. Z tiskové zprávy [číslo] ze dne [datum], k věci C [číslo], soud zjistil, že tohoto dne bylo zveřejněno výše uvedené stanovisko generálního advokáta M. Szpunara, že platforma [anonymizováno] spadá do oblasti dopravy, takže [právnická osoba] může být uložena povinnost opatřit si licence a povolení vyžadované vnitrostátním právem. V souladu s tímto stanoviskem bylo následně rozhodnuto SDEU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo], [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení] proti [anonymizováno] Systems Spain SL.

10. Z výběru položek bankovních výpisů úhrad provedených Mgr. [příjmení] soud zjistil, že pokutu za žalobce ve výši 61 000 Kč uhradil jeho zástupce Mgr. [příjmení] dne [datum], stejně jako pokuty uložené dalším desítkám až stovkám účastníků dalších správních řízení.

11. Ze zapůjčených spisů Ministerstva dopravy č. j. 131/2020-190 [anonymizováno] a Magistrátu hlavního města Prahy sp. zn. S-MHMP [číslo] 2017 bylo zjištěno, že u žalobce byla dne [datum] provedena kontrolní jízda, o které byl sepsán kontrolní protokol. Do tohoto protokolu podal žalobce prostřednictvím svého zástupce námitky dne [datum], o jejichž zamítnutí bylo rozhodnuto dne [datum]. Dne [datum] bylo vydáno Magistrátem hlavního města Prahy oznámení o zahájení řízení ve věci podezření z přestupku, které bylo zástupci žalobce doručeno dne [datum]. Z výpisu z živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalobce měl mimo jiné ke dni [datum] živnostenské oprávnění k provozování živnosti s předmětem Silniční motorová doprava – osobní provozovaná vozidly určenými pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče, a to od [datum] na dobu neurčitou a dále disponoval průkazem řidiče s platností od [datum] do [datum]. Dne [datum] bylo Magistrátem hlavního města Prahy vydáno rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 35 odst. 1 písm. g) zákona o silniční dopravě a § 35 odst. 2 písm. w) zákona o silniční dopravě a za tyto přestupky mu byly uloženy pokuty ve výši 120 000 Kč. Dne [datum] podal žalobce do výše uvedeného rozhodnutí odvolání, které doplnil dne [datum]. Spis s odvoláním byl odeslán Ministerstvu dopravy dne [datum] Ministerstvo dopravy rozhodlo o odvolání žalobce rozhodnutím ze dne [datum] tak, že zrušilo rozhodnutí v části výroku A) o přestupku podle § 35 odst. 1 písm. g) zákona o silniční dopravě a řízení v této věci zastavilo, dále změnilo rozhodnutí ohledně výše pokuty, kterou snížilo ze 120 000 Kč na 60 000 Kč, ve zbytku rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy potvrdilo. Rozhodnutí bylo doručeno zástupci žalobce dne [datum] a téhož dne nabylo právní moci.

12. Z ostatních v řízení provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.

13. Návrh žalované na výslech žalobce soud neprovedl, neboť žalobce se svým výslechem nesouhlasil.

14. Návrh žalované na provedení důkazů články z médií ohledně [anonymizováno] a jeho poskytování služeb soud zamítl z důvodu nadbytečnosti a z důvodu, že z těchto článků nelze zjistit skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. Vyjádření k žalobě sp.zn. 11A 112/2020, vyjádření ke kasační stížnosti ve věci 2Af 256/2020 soud k provedení důkazu rovněž zamítl, neboť soud má za to, že tyto důkazy nejsou relevantní pro rozhodnutí ve věci. Dále byl zamítnut návrh na dokazování rozsudkem MS v [obec] č.j. 10A 158/2017-37, rozsudkem MS v [obec] č.j. 11A 105/2017-48, rozsudkem NSS ve věci As 291/2016-136, rozsudkem MS v [obec] č.j. 3A 121/2015-61, rozsudkem MS v [obec] č.j. 1A 96/2015-123, rozsudkem MS v [obec] č.j. 1A 96/2015-38, kasační stížností ve věci žalobce [jméno] [příjmení], doplněním kasační stížnosti ze dne 7. 9. 2020, rozsudkem NSS 2As 245/2018-36, rozsudkem NSS 2Afs 104/2005-81, a to z důvodu, že nejsou pro věc relevantní. Dále byl zamítnut návrh na provedení důkazu rozhodnutím Ministerstva dopravy [číslo jednací], dále rozhodnutím Ministerstva dopravy [číslo jednací], rozhodnutím Ministerstva dopravy [číslo jednací] a výslechem účastníků těchto řízení jako svědků z důvodu nadbytečnosti. Dále byl zamítnut návrh na provedení důkazu rozhodnutím Ministerstva dopravy [číslo jednací], rozhodnutím Ministerstva dopravy [číslo jednací], rozhodnutím Ministerstva dopravy [číslo jednací] a dále rozhodnutím Ministerstva dopravy [číslo jednací] z důvodu nadbytečnosti. Výše uvedené důkazy se týkají jiných účastníků správních řízení v jiných věcech. Soud má zároveň za to, že z již provedených důkazů lze učinit dostatečný skutkový závěr pro rozhodnutí ve věci.

15. Na základě výše uvedených důkazů, které soud posoudil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru o věci samé: Dne [datum] bylo žalobci doručeno Magistrátem hlavního města Prahy oznámení o zahájení řízení ve věci podezření z přestupku. Dne [datum] bylo Magistrátem hlavního města Prahy vydáno rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 35 odst. 1 písm. g) zákona o silniční dopravě a § 35 odst. 2 písm. w) zákona o silniční dopravě a za tyto přestupky mu byly uloženy pokuty ve výši 120 000 Kč. Dne [datum] podal žalobce do výše uvedeného rozhodnutí odvolání, které doplnil dne [datum]. Spis s odvoláním byl odeslán Ministerstvu dopravy dne [datum] Ministerstvo dopravy rozhodlo o odvolání žalobce rozhodnutím ze dne [datum] tak, že zrušil rozhodnutí v části výroku A) o přestupku podle § 35 odst. 1 písm. g) zákona o silniční dopravě a řízení v této věci zastavilo, dále změnilo rozhodnutí ohledně výše pokuty, kterou snížilo ze 120 000 Kč na 60 000 Kč, ve zbytku rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy potvrdilo. Rozhodnutí bylo doručeno zástupci žalobce dne [datum] a téhož dne nabylo právní moci. Pokutu uhradil dne [datum] zástupce žalobce [příjmení] [příjmení]. Dopisem ze dne [datum] žalobce požádal Ministerstvo dopravy ČR o odškodnění nepřiměřené délky správního řízení, přičemž požadoval zaplacení částky 150 000 Kč. Dne [datum] žalovaná zaslala žalobci své vyjádření k jeho žádosti, ve kterém konstatovala, že nejsou splněny zákonné podmínky pro přiznání přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu dle zákona č. 82/1998 Sb., a nelze tudíž dovozovat odpovědnost státu za vznik této újmy.

16. Podle § 1 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 5 písm. b) citovaného zákona Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 citovaného zákona se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 se v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním skutkovým okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 32 odst. 3 citovaného zákona, nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

17. Podle § 14 odst. 1 výše citovaného zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 stejného ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

18. Soud na tomto místě konstatuje, že byla splněna podmínka předběžného uplatnění nároku u příslušného úřadu a žaloba byla podána u soudu včas.

19. Soud se dále zabýval otázkou, zda se na tento případ aplikuje čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“). Ačkoli se tento článek Úmluvy týká trestního obvinění, judikatura dovodila, že se tím myslí i obvinění z přestupku, tedy na řízení o přestupku je potřeba vztáhnout tuto Úmluvu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1273/2016).

20. Dle článku 6 odst. 1 Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo oprávněností jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

21. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále také jen„ Listina“) se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle odst. 2 kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny. Podle odst. 3 každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.

22. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

23. Dojde-li tedy v řízení k porušení základního práva nebo svobody, je třeba vycházet z vyvratitelné domněnky, že tím došlo ke vzniku nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, což se vztahuje na celkovou délku řízení, a nikoliv pouze na jednotlivé průtahy. V takovém případě se ke stanovení výše nemajetkové újmy použije Stanovisko Nejvyššího soudu č. z [datum], Cpjn 206/2010. Nemajetková újma se v zásadě neprokazuje, vzniká samotným porušením základních práv a svobod, jde o vyvratitelnou domněnku, že nepřiměřená délka řízení způsobuje morální újmu (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 862/10). Nemajetkovou újmu však poškozený musí tvrdit. Domněnka o vzniku nemajetkové újmy je pevná, avšak vyvratitelná.

24. Žalobce v řízení požadoval přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou správního řízení vedeného u Magistrátu hlavního města Prahy a u Ministerstva dopravy ČR. V řízení bylo prokázáno, že správní řízení probíhalo od [datum] do [datum], kdy nabylo právní moci rozhodnutí odvolacího orgánu, přičemž řízení u správního orgánu prvního stupně trvalo do [datum] a následné odvolací řízení trvalo do [datum]. Soud má za to, že délka řízení, zejména před odvolacím správním orgánem, byla nepřiměřeně dlouhá, neboť trvala 3 roky. V odvolacím řízení nebylo prováděno žádné doplňující dokazování, ani nebyly činěny žádné úkony jak ze strany žalobce, tak ze strany žalované. Celková délka správního řízení, které trvalo téměř 3 roky a 2 měsíce, je tedy nepřiměřená, a to i s ohledem na zvýšený počet nápadu odvolání v řízeních s řidiči [anonymizováno] a dalšími dopravci. S ohledem na tento závěr soudu se tak presumuje, že žalobci vznikla nemajetková újma, žalované se v řízení nepodařilo vznik nemajetkové újmy vyvrátit. Žalobce v řízení žádný konkrétní vliv nepřiměřeně dlouhého řízení netvrdil, soud tak vycházel z obecného presumovaného významu pro žalobce, přičemž na základě zjištění popsaných níže dospěl k závěru, že význam řízení byl pro žalobce nepatrný. Soud se zabýval konkrétními okolnostmi případu, a to zejména významem řízení pro žalobce a jeho postupem v řízení, když ohledně složitosti případu dospěl k závěru, že se nejednalo o složitý případ, jak bylo uvedeno výše, a správní orgán neměl důvod k tomu, že v odvolacím řízení nebylo ničeho učiněno po dobu 3 let. Žalobce v řízení ničeho nečinil, tedy sám nepřispěl k průtahům v řízení, avšak ani se po celou dobu odvolacího řízení nezajímal o jeho průběh, z jakého důvodu nedošlo k rozhodnutí ve věci, v žádném stadiu se řízení osobně nezúčastnil. Tento nezájem žalobce o průběh řízení rovněž svědčí o sníženém významu řízení pro žalobce (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3694/2014). Soud dále přihlédl k tomu, že žalobce byl ve správním řízení uznán vinným ze spáchání přestupku a byl mu uložen trest, přičemž s ohledem na skutečnost, že žalobce byl v předmětnou dobu držitelem živnostenského oprávnění k provozování osobní přepravy, a musel proto vědět, za jakých podmínek může přepravu osob vykonávat, nemohl předpokládat, že poskytování služeb pod [právnická osoba] nenaplňuje znaky taxislužby a není nutné dodržovat totožné podmínky. Soud má proto za to, že pokud žalobce pociťoval nejistotu ohledně výsledku řízení, tato nemohla být nijak odůvodněná či významná. Příslušné řízení bylo pouze logickým důsledkem protiprávní činnosti žalobce, který svým jednáním jeho zahájení způsobil. Při stanovení formy či výše náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení se při hodnocení významu předmětu řízení přihlíží k tomu, že poškozený (pachatel) byl uznán vinným ze spáchání úmyslného trestného činu (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3514/2017 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Dále soud přihlédl k tomu, že nepřiměřeně dlouhým řízením zanikla odpovědnost žalobce za jeden ze dvou přestupků, za něž byl stíhán, a tím došlo k podstatnému snížení uložené pokuty. Rovněž skutečnost, že pokutu neplatil přímo žalobce, ale jeho zástupce, svědčí o tom, že význam přestupkového řízení byl pro žalobce nepatrný. Soud má dále za to, že přestupkové řízení nemůže mít pro pachatele takový význam, jako řízení trestní.

25. Ze všech výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že konstatování porušení práva je dostatečným a přiměřeným zadostiučiněním za vzniklou nemajetkovou újmu na straně žalobce, která byla shledána pouze v nepatrné výši, a proto není důvodné přiznat žalobci zadostiučinění v penězích, což by zároveň mohlo být shledáno jako rozporné s obecně sdílenou představou spravedlnosti, neboť žalobce se přestupku dopustil a byl mu za jeho spáchání uložen trest v souladu se zákonnými předpisy (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011), kterýžto požadavek se uplatní u všech nároků na náhradu nemajetkové újmy způsobené výkonem veřejné moci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2328/2015). Přiznání peněžitého zadostiučinění nad rámec konstatování porušení práva je namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Soud má za to, že v tomto konkrétním případě však přiznání zadostiučinění v penězích namístě není.

26. Soud proto rozhodl tak, že konstatoval porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a zároveň zamítl žalobu ohledně nárokované částky zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 150 000 Kč.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Soud přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení, neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Při stanovení výše tarifní hodnoty aplikoval soud ust. § 9 odst. 4 advokátního tarifu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2448/2014, ze dne 17. 2. 2015) a přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v částce 30 798 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, podání žaloby, odměna za 3 vyjádření ve věci na výzvu soudu a odměna za účast na 2 ústních jednání soudu) včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 800 Kč ve výši 4 998 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalované povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení do rukou advokáta.

Poučení