13 Co 178/2022- 260
Citované zákony (15)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 118a § 118a odst. 3 § 118b § 150 § 164 § 212 § 212a § 219 § 220 odst. 1 písm. b § 237
- o silniční dopravě, 111/1994 Sb. — § 35 odst. 1 písm. g § 35 odst. 2 písm. w
- o advokacii, 85/1996 Sb. — § 21 odst. 1
- o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), 82/1998 Sb. — § 31a odst. 3
- o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, 361/2000 Sb. — § 9
Rubrum
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Mrázkové a soudců JUDr. Pavla Vlacha a JUDr. Čestmíra Slaného v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] o zadostiučinění nemajetkové újmy, k odvolání obou účastníků proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:
Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku věci samé mění tak, že se nekonstatuje, že v [anonymizováno] zahájeném dne [datum] oznámením o zahájení [anonymizováno] u Magistrátu hlavního města Prahy pod sp. zn. [anonymizováno] [rok] a dále vedeném u [stát. instituce] [země] pod [číslo jednací], bylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, a v zamítavém výroku o věci samé se potvrzuje.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů [anonymizováno] před soudy obou stupňů částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně konstatoval, že v [anonymizováno] zahájeném dne [datum] oznámením o zahájení [anonymizováno] u Magistrátu hlavního města Prahy pod sp. zn. [anonymizováno] [rok] a dále„ vedeného“ u [stát. instituce] [země] pod [číslo jednací] bylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok II), a ve výroku III uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů [anonymizováno] částku [částka] k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku.
2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (úroky z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení) jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu měla vzniknout v důsledku tvrzené nepřiměřené délky shora uvedeného [anonymizováno], jehož byl (jako obviněný z přestupku) účastníkem (dále i jen„ namítané [anonymizováno]“).
3. Soud prvního stupně vyšel předně ze zjištěného průběhu namítaného [anonymizováno]. V tomto směru vzal za prokázané, že u žalobce, osoby mající živnostenské oprávnění k provozování silniční motorové dopravy – osobní provozované vozidly určenými pro přepravu nejvýše devíti osob včetně řidiče (tj.„ taxislužby“) byla dne [datum] provedena kontrolní jízda, o které byl sepsán kontrolní protokol. Do tohoto protokolu podal žalobce prostřednictvím svého zástupce Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] námitky, o jejichž zamítnutí bylo rozhodnuto dne [datum]. Dne [datum] bylo vydáno [stát. instituce] (dále jen„ [anonymizováno]“) oznámení o zahájení [anonymizováno] ve věci podezření z přestupku, které bylo zástupci žalobce doručeno dne [datum]. Dne [datum] bylo magistrátem vydáno rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným z přestupků podle § 35 odst. [anonymizováno] písm. g) a [ustanovení pr. předpisu], o silniční dopravě, za něž mu byly uloženy pokuty v souhrnné výši [částka]. Dne [datum] podal žalobce proti tomuto rozhodnutí odvolání, jež doplnil dne [datum]. Věc byla předložena k rozhodnutí Ministerstvu dopravy jako odvolacímu správnímu orgánu dne [datum] Ministerstvo dopravy rozhodlo o odvolání dne [datum] tak, že zrušilo napadené rozhodnutí v části výroku o přestupku podle § 35 odst. 1 písm. g) zákona o silniční dopravě a [anonymizováno] v této věci zastavilo, změnilo rozhodnutí ohledně výše pokuty, kterou snížilo z [částka] na [částka], a ve zbytku, tj. ohledně přestupku podle § 35 odst. 2 písm. w) zákona o silniční dopravě, bylo napadené rozhodnutí potvrzeno. Rozhodnutí odvolacího správního orgánu bylo doručeno zástupci žalobce dne [datum] a téhož dne nabylo právní moci. Namítané [anonymizováno] tak trvalo tři roky a dva měsíce.
4. Soud prvního stupně dále zjistil, že se v žalobcově věci jednalo o jedno z mnoha přestupkových [anonymizováno] vedených správními orgány proti osobám provozujícím přepravu přes [anonymizována dvě slova]. Vzal za prokázané, že od vstupu [právnická osoba] na český trh došlo ke značnému navýšení kontrolní [anonymizováno] správních orgánů, na kterou [právnická osoba] reagovala masivní právní podporou řidičů a dopravců. Od [datum] do [datum], kdy k tomuto vstupu došlo, bylo magistrátem provedeno celkem [anonymizována dvě slova] kontrol, ze kterých v [anonymizováno] případech došlo k porušení právních předpisů. Ode dne [datum] do [datum] bylo provedeno celkem [anonymizována dvě slova] kontrol, ze kterých v [anonymizována dvě slova] případech došlo k porušení právních předpisů. Řidičů [právnická osoba] se z tohoto počtu týkalo celkem [anonymizováno] kontrol, při kterých bylo shledáno v [anonymizováno] případech porušení zákona o silniční dopravě, a ve [anonymizováno] případech porušení [ustanovení pr. předpisu], o cenách. Za období od [datum] do [datum] bylo zahájeno správní [anonymizováno] v [anonymizována dvě slova] případech, z toho došlo k vydání rozhodnutí v [anonymizováno] případech. V období od [datum] do [datum] došlo k zahájení [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], z nichž bylo vydáno rozhodnutí v [anonymizováno] 646 případech. Jako odvolací orgán rozhodoval [anonymizováno] v roce [rok] v [anonymizováno] případech, z nichž jen dva se týkaly řidičů [anonymizováno], v roce [rok] již ve [anonymizováno] případech, z nichž [anonymizováno] se týkalo řidičů [anonymizováno], v roce [rok] v [anonymizováno] případech, z nichž [anonymizováno] se týkalo řidičů [anonymizováno], a v roce [rok] ve [anonymizováno] případech, z nichž 84 se týkalo řidičů [anonymizováno]. Tatáž agenda („ [anonymizováno]“) vedla mezi lety [rok] – [rok] k nárůstu nápadu odvolání vyřizovaných [stát. instituce] o [anonymizována dvě slova] – [anonymizováno]. Řidiči a dopravci byli v řízeních zastoupeni týmž zástupcem (Mgr. Ing. [jméno] [příjmení]), který za ně činil obdobná podání a z jehož bankovního účtu byly hrazeny jim ukládané pokuty v „ desítkách až stovkách případů“. Rovněž pokuta uložená žalobci byla uhrazena Mgr. Ing. [příjmení] z jeho bankovního účtu, a to dne [datum].
5. Shora zjištěnou délku namítaného [anonymizováno] (téměř 3 roky a [anonymizováno] měsíce) zhodnotil soud prvního stupně poté, co provedl – s kladným výsledkem – test aplikovatelnosti článku 6 odst. [anonymizováno] Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“), jako nepřiměřenou, a tedy představující nesprávný úřední postup ve smyslu [ustanovení pr. předpisu], o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále i jen„ OdpŠk“). K tomuto závěru byl veden posouzením průběhu odvolacího [anonymizováno], jež trvalo tři roky, ač v něm kromě vydání rozhodnutí nebyl učiněn jakýkoliv jiný úkon, ať už správním orgánem či účastníky. Zjištěný vyšší odvolací nápad na Ministerstvu dopravy v řízeních s řidiči [anonymizováno] soud prvního stupně neshledal důvodem k jinému závěru.
6. Soud prvního stupně dále dovodil, že v důsledku tohoto nesprávného úředního postupu vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se presumuje. Žalované se vznik újmy podle soudu prvního stupně nepodařilo vyvrátit.
7. Adekvátním odškodněním žalobci vzniklé újmy soud prvního stupně shledal konstatování porušení jeho práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť namítané [anonymizováno] pro něj mělo jen nepatrný význam. Uvedený závěr odůvodnil tím, že: a) žalobce se nezajímal o průběh [anonymizováno] (k čemuž soud prvního stupně poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), b) žalobce byl v namítaném [anonymizováno] uznán vinným, a tedy jím snad pociťovaná nejistota ohledně výsledku [anonymizováno] nemohla být nijak odůvodněná či významná (v tomto směru soud prvního stupně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), c) délka [anonymizováno] byla žalobci svým způsobem ku prospěchu, neboť v jejím důsledku zanikla jeho odpovědnost za jeden ze dvou přestupků, čímž došlo k podstatnému snížení uložené pokuty, d)„ pokutu neplatil přímo žalobce, ale jeho zástupce“ a e) přestupkové [anonymizováno] již obecně nemůže mít pro jeho účastníka takový význam, jako [anonymizována dvě slova].
8. Dále soud prvního stupně připomněl v judikatuře ustálené východisko, podle nějž je přiznání peněžitého zadostiučinění nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se poškozenému z hlediska obecné slušnosti mělo peněžité satisfakce skutečně dostat. To však s ohledem na shora uvedené a zejména pak žalobcovo pravomocné odsouzení není souzený případ; v této souvislosti soud prvního stupně poukázal na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka].
9. Proto soud prvního stupně konstatoval porušení práva, žalobu o peněžité zadostiučinění zamítl a o náhradě nákladů [anonymizováno] rozhodl podle [ustanovení pr. předpisu].
10. Oba účastníci napadli rozsudek včasnými a přípustnými odvoláními. Žalobce jím napadl zamítavý výrok o věci samé, žalovaná výrok vyhovující a výslovně též výrok o náhradě nákladů [anonymizováno].
11. Žalobce v odvolání namítl, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, založil-li svůj závěr o nepatrném významu [anonymizováno] na flagrantním nerespektování judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, žalobcem v odvolání rozsáhle citované ve vztahu ke všem jednotlivým dílčím úvahám (sub [anonymizováno] a) až e) shora), na nichž soud prvního stupně tento závěr vybudoval.
12. Pokud jde o úsudek soudu prvního stupně, že se nezajímal o průběh [anonymizováno], k tomu žalobce zdůraznil, že nebyl povinen vést správní orgán k dřívějšímu rozhodnutí a že mu nevyužití procesních prostředků v tomto ohledu nelze klást k tíži. Soud prvního stupně tak s „ neznalostí konstantní judikatury“ penalizuje žalobce za něco, co není jeho povinností. Soudem prvního stupně akcentovaný výsledek [anonymizováno] je diskriminační, stavějící žalobce do pozice„ osoby druhé kategorie“, přehlížející, že se žalobce nedomáhá odškodnění za samotné vedení namítaného [anonymizováno], ale za jeho délku, stejně jako to, že žalobci nebyl pro délku [anonymizováno] zmírněn trest, a konečně již obecně nerespektující v judikatuře plně ustálené východisko, podle nějž není výsledek nepřiměřeně dlouhého [anonymizováno] z pohledu za tuto délku požadovaného odškodnění podstatný. Za prospěch z nepřiměřeně dlouhého [anonymizováno] podle žalobce nelze považovat promlčení méně závažného přestupku, když ke snížení pokuty by došlo i tak, v důsledku změny správní praxe; plynutí času a jím dané promlčení určité části přestupkového jednání není aktivním projevem rozhodujícího orgánu kompenzovat nepřiměřenou délku [anonymizováno]. Pokud jde o argumentaci zaplacením pokuty z účtu žalobcova zástupce, to žalobce sice nepopírá, s věcí a zejm. pak významem [anonymizováno] pro žalobce to však nijak nesouvisí, neboť k zaplacení pokuty došlo až po skončení [anonymizováno] a žalobce neměl zaplacení pokuty třetí osobou dopředu přislíbeno. Nesprávná je i úvaha soudu prvního stupně o obecně nižším významu přestupkového [anonymizováno] oproti [anonymizována dvě slova]. I v případě přestupkového [anonymizováno] jde totiž ve smyslu čl. 6 odst. [anonymizováno] Úmluvy o věc týkající se [anonymizováno] [role v řízení], přičemž u [anonymizována dvě slova] se zvýšený význam [anonymizováno] presumuje. Pokud by se neměl presumovat i u [anonymizováno] přestupkového, znamená to, že typově bude jeho význam standardní, a nikoliv nižší, jak rovněž dovozeno ustálenou judikaturou, s níž je typová bagatelizace namítaného [anonymizováno] soudem prvního stupně v očividném rozporu. Nesprávnost závěru o nepatrném významu [anonymizováno] pak vedla soud prvního stupně nutně k nesprávnému kvalifikování konstatování porušení práva jako adekvátní formy zadostiučinění.
13. Proto žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil napadený zamítavý výrok rozsudku soudu prvního tak, že zaváže žalovanou k žalobou požadovanému peněžnímu odškodnění.
14. Žalovaná v odvolání setrvala na názoru, že soudem prvního stupně správně shledané okolnosti, jejž mu byly oporou pro rovněž správný závěr o nepatrném významu [anonymizováno], opodstatňovaly nikoliv poskytnutí zadostiučinění v morální formě, ale přitakání žalovanou na svoji obranu prosazovanému závěru o vyvrácení vzniku újmy.
15. K tomu žalovaná zdůraznila, že nebylo žádných pochyb o tom, že se žalobce jednání, pro něž byl v přestupkovém [anonymizováno] stíhán, dopustil. Jeho obrana v [anonymizováno], založená na trojí argumentaci, byla účelová a zjevně bezúspěšná. Námitka nezákonnosti použití přizvaných osob při kontrolních jízdách byla vypořádána již v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a tímtéž soudem dále opakovaně ve věcech žalobcovým zástupcem dalších zastupovaných přestupců již v průběhu roku [rok]. [jméno] na úspěch neměla ani argumentace smluvní přepravou ve smyslu § 21 odst. 4 zákona i silniční dopravě, neboť i pak by musela být provedena evidovaným vozidlem, které právě v souzené věci použito nebylo, pročež byl žalobce výsledně odsouzen za přestupek podle § 35 odst. 2 písm. w) zákona o silniční dopravě. Obranná tvrzení o„ spolujízdě“ či„ sdílené ekonomice“ pak byla„ zcela fabulační“ a judikatorně opakovaně vyvrácená již v průběhu namítaného [anonymizováno] (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).
16. Žalobce dále podle žalované nemohl být v nejistotě ani ohledně výše uložené sankce. Vzhledem k tomu, že výše pokuty nepřekročila hranici 20% horní sazby dle tehdy platných právních předpisů a její výše byla správními orgány přiléhavě odůvodněna, nemohl žalobce důvodně očekávat, že by soud shledal v uložení takovéto sankce nezákonnost správního rozhodnutí nebo že by byla soudem pokuta moderována. Již od okamžiku vydání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně pak měl žalobce vzhledem k zásadě zákazu reformatio in peius jistotu ohledně maximální výše pokuty.
17. Jako zcela zásadní skutečnost odůvodňující nikoliv jen morální odškodnění, ale závěr o absenci vzniku újmy, se žalované jeví skutečnost, že„ žalobce ani nehradil sankci, která mu byla uložena v přestupkovém [anonymizováno], ze svých prostředků“, a že„ (ú) hradu ze svých prostředků v rámci prvoinstančního [anonymizováno] jakkoliv neprokázal“ (k tomu odvolací soud nicméně poznamenává, že žalobce nic takového ani netvrdil, považuje uvedenou okolnost za právně nevýznamnou). Žalovaná se až při jednání konaném v obdobné věci u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne [datum rozhodnutí] (sp. zn. [spisová značka]) dozvěděla, že bankovní účet Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], z nějž byly (již podle zjištění soudu prvního stupně) hrazeny sankce za přestupce včetně žalobce, byl účtem advokátní úschovy. Proto navrhla doplnit dokazování vyjádřením banky ([příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] and [právnická osoba]), u níž byl účet veden, k tomu, koho banka evidovala jako vlastníka finančních prostředků na úschovním účtu v měsíci říjnu [rok], tj. v době úhrady pokuty za žalobce. Podle názoru žalované není tento důkazní návrh nepřípustnou novotou ve smyslu § 205a o. s. ř, neboť žalovaná se o skutečnosti, že předmětný účet je účtem advokátní úschovy, dozvěděla právě až zmíněného dne [datum], tedy po vyhlášení odvoláním napadeného rozsudku. Žalovaná v odvolání dále poukázala na již soudu prvního stupně předestřenou skutečnost, že význam [anonymizováno] pro žalobce nemohl spočívat pro futuro ani v evidenci přestupků, jak tvrdil, neboť se evidují pouze přestupky uvedené v § 9 zákona o silničním provozu za účelem posouzení spolehlivosti dopravce ve smyslu tohoto zákona. Žalobce však pro žádný z tam uvedených přestupků stíhán nebyl.
18. Přiznání byť jen morálního odškodnění osobě patřící do široké skupiny dopravců používajících aplikaci [anonymizováno], kteří„ systematicky porušovali zákon a v přestupkovém [anonymizováno] se hájili stále stejnou argumentací“, tak žalovaná považuje za rozporné s veřejným pořádkem, dobrými mravy a obecnými principy spravedlnosti. Podání odškodňovacích žalob desítkami přestupců pak má za případ„ systematického zneužití práva“.
19. Proto žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku tak, že žalobu zamítne, resp. aby pro případ, že jejím odvolacím námitkám nepřisvědčí, nepřiznal žalobci podle § 150 o. s. ř. náhradu nákladů [anonymizováno], a to včetně [anonymizováno] odvolacího. K tomu poukázala na zřetelnou disproporci žalobního požadavku a maximální očekávatelné výše odškodnění podle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], [stanovisko NS] (dále jen„ Stanovisko“), a reflexi této skutečnosti v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález].
20. Ve vzájemných vyjádřeních k odvolání účastníci dále vyvraceli odvolací námitky protistrany.
21. Žalovaná je toho názoru, že žalobcem v odvolání citovaná judikatura není v rozporu ani se závěry soudu prvního stupně, ani s její obrannou argumentací. O nesrovnatelnosti zátěže přinášející účastníkům vedení [anonymizováno] a přestupkového [anonymizováno] se vyjádřil Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]. K vyvrácení presumpce vzniku újmy žalovaná poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a k žalobcově námitce údajnou penalizací za nevyužití prostředků způsobilých urychlit [anonymizováno] na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka].
22. Naopak podle žalobcova názoru je odvolání žalované„ zmatečné, popírající konstantní judikaturu, právo na spravedlivý proces a urážející běžné lidské cítění“. Žalovaná vystavěla svoji„ obhajobu neobhajitelné nepřiměřené délky [anonymizováno] na zpochybňování principů právního státu“. Žalobce podáním odvolání v namítaném [anonymizováno] jen využil práva na obhajobu, jež má ústavní základ, což žalovaná úvahami o účelovosti a zjevné bezúspěšnosti jeho obrany popírá. Dále se žalobce řečnicky táže, co by tím získal,„ že podal správní žalobu“ (žalobce však správní žalobu nepodal – poznámka odvolacího soudu). Rozebíráním věcných aspektů žalobcovy obrany v namítaném [anonymizováno] žalovaná přehlíží, že předmětem [anonymizováno] v souzené věci je odškodnění porušení žalobcova práva na spravedlivý proces v jeho časové dimenzi. Přiznáním nákladů [anonymizováno] žalobci soud prvního stupně nevybočil z judikatorních mantinelů řešení této problematiky. Žalovanou zmíněné rozhodnutí zdejšího odvolacího soudu je podle žalobce jen ojedinělým excesem.
23. Odvolací soud přezkoumal k odvolání obou účastníků napadený rozsudek včetně [anonymizováno], které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.). Odvolání žalované shledal důvodným, odvolání žalobce nikoliv.
24. Soud prvního stupně učinil správná skutková zjištění o průběhu namítaného [anonymizováno], o nichž ostatně nebylo mezi účastníky sporu, jakož i o okolnostech„ potýkání se“ správních orgánů s přepravci používajícími [anonymizována dvě slova] v přestupkových řízeních, zahrnuje v to i zastoupení přepravců týmž zástupcem a úhradu jim ukládaných pokut z jeho bankovního účtu.
25. Ke skutkovému podkladu věci zjištěnému v tomto směru soudem prvního stupně odvolací soud dodává již na podkladě soudem prvního stupně k důkazu provedené listiny„ výběr položek bankovních výpisů“ jen tolik, že pokuty byly hrazeny z účtu č. [bankovní účet] a že v době od [datum] do [datum] bylo takto na účet magistrátu uhrazeno ve 206 případech (tj. Mgr. Ing. [příjmení] zastoupených přestupců) na pokutách celkem [částka].
26. Z dopisu [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] and [právnická osoba] ze dne [datum] odvolací soud dále zjistil, že účet shora uvedeného čísla, vedený touto bankou, byl účtem úschovním,„ vlastníkem“ prostředků na tomto účtu, deklarovaným vůči bance samotným majitelem účtu Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum], je (resp. byla)„ [anonymizováno 5 slov], [příjmení], [číslo] [anonymizováno]“, přičemž prostředky na tento účet byly připisovány průběžně (v neuvedené výši) počínaje dnem [anonymizována dvě slova] [rok] a konče [datum].
27. K přípustnosti posledně uvedeného důkazu v odvolacím [anonymizováno] odvolací soud konstatuje, že se jednak ztotožnil s konstrukcí předestřenou mu žalovanou, jednak nepřehlédl, že tvrzení žalované o tom, že prostředky byly na označený účet zaslány některou ze společností ze skupiny„ [anonymizováno]“ za účelem hrazení sankcí za přestupce, zaznělo ze strany žalované již před soudem prvního stupně v podání ze dne [datum], a tedy v otevřených koncentračních podmínkách ve smyslu § 118b o. s. ř. Soud prvního stupně sice vzal za prokázané, že [anonymizováno]„ reagoval masivní právní podporou řidičů a dopravců“, k úhradě žalobci uložené pokuty však zjistil právě jen tolik, že byla uhrazena„ za něj“ Mgr. Ing. [příjmení]. Tento závěr o vlastním zdroji (vlastníkovi) prostředků použitých na úhradu pokuty ještě ničeho nevypovídá. Proto by žalovaná, pokud by sdělení banky v odvolacím [anonymizováno] k prokázání tohoto svého tvrzení nepředložila, byla v tomto ohledu poučena odvolacím soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., kteréžto poučení jí nebylo dáno soudem prvního stupně. Přípustnost důkazu je tedy dána nejen ustanovením § 205 písm. f), ale i písm. d) o. s. ř.
28. K žalobcem zpochybněné zákonnosti tohoto důkazu pak odvolací soud konstatuje, že banka své podání adresovala soudu prvního stupně na jeho žádost, a tedy postupovala v souladu s ustanovením [ustanovení pr. předpisu], o bankách. Obsah podání se pak podle názoru odvolacího soudu – oproti mínění žalobce – nijak nedotýká„ skutečností, o nichž se (advokát) dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb“ ve smyslu § 21 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Skutečnost, že, stručně řešeno,„ za přestupce hradí pokuty [anonymizováno]“ – nic jiného z podání banky ve výsledku neplyne – není podle odvolacího soudu okolností či informací, o níž by se měl advokát dozvědět v souvislosti se zastupováním žalobce ve správním [anonymizováno] ať už od klienta, nebo v jinak nespecifikovaných souvislostech, a proto by byl ohledně této informace vázán mlčenlivostí.
29. Odvolací soud neprovedl žalovanou navržený důkaz vyžádáním zprávy od [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] and [právnická osoba], aby uvedla, koho identifikovala jako vlastníka finančních prostředků na úschovním účtu v době uhrazení pokuty za žalobce (tj. v říjnu roku [rok]). Odvolací soud vyhodnotil uvedený důkazní návrh jako nadbytečný, vycházeje z toho, že na vybavení účtu prostředky společností„ [anonymizováno]“, což byl jediný smysl a účel účtu, se do října [rok] nic nezměnilo nejen již z povahy věci, ale i podle sdělení banky shora pod bodem [anonymizováno], podaného až v roce 2022, v němž jiný vlastník prostředků (ve vztahu k roku [rok]) identifikován není.
30. Soud prvního stupně rovněž nepochybil, když na jím zjištěný skutkový stav věci aplikoval ustanovení [ustanovení pr. předpisu], jež citoval v odůvodnění napadeného rozsudku, zejm. pak jeho § 13 odst. [anonymizováno] věty třetí a § 31a, a správný je i jeho závěr, že na předmětné [anonymizováno] dopadá článek 6 odst. [anonymizováno] Úmluvy a uplatní se pro ně i závěry vyplývající ze Stanoviska, včetně (a zejm.) presumpce vzniku újmy z důvodu nepřiměřenosti celkové délky [anonymizováno] (byť ovládaného zákonnými lhůtami pro vydání rozhodnutí).
31. Soud prvního stupně proto po zjištění celkové délky [anonymizováno] dále správně zaměřil svoji pozornost na vyhodnocení kritérií podle § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, tj. složitosti věci, chování poškozeného, postupu orgánů veřejné moci během [anonymizováno] a významu předmětu [anonymizováno] pro poškozeného. Odvolací soud nemá co vytknout jeho posouzení, že [anonymizováno] nebylo složité a že tříletá prodleva před rozhodnutím odvolacího správního orgánu je průtahem. Ohledně kritéria jednání poškozeného, tj. zejm. zda se žalobce domáhal či nedomáhal nápravy a zda [anonymizováno] ne/zatížil nějakou závadnou procesní ne/činností nezahrnutelnou pod procesní složitost věci, soud prvního stupně správně neshledal okolnosti jdoucí k dobru či k tíži žalobce, a údajný nezájem žalobce o [anonymizováno] uvažoval (správně) v rámci kritéria významu (k tomu níže).
32. Pokud jde o výsledné posouzení významu [anonymizováno] jako nepatrného, soud prvního stupně – předně – v tomto ohledu nepochybil nepřípustným soudcovským aktivismem, neboť žalovaná učinila tuto otázku klíčovým prvkem své procesní obrany. Jím vyslovené dílčí úvahy, které jej k tomuto závěru vedly, odvolací soud sdílí jen zčásti.
33. Odvolací soud se především neztotožňuje s úvahou soudu prvního stupně o nezájmu žalobce o [anonymizováno]. V soudem prvního stupně na podporu tohoto závěru citovaném rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], posuzoval Nejvyšší soud situaci, kdy byl účastník v [anonymizováno] absolutně nečinný a neprojevil o průběh [anonymizováno] žádný zájem po dobu [anonymizováno] osmi (!) let, což je doba nesrovnatelná s tříletým řízením u odvolacího správního orgánu, nota bene v konkurenci vedení řady dalších [anonymizováno] ve věcech„ [anonymizováno]“, o nichž žalobce jistě minimálně„ periferně“ věděl. Jakkoliv tedy nelze souhlasit s žalobcovou argumentací mísící nevyužití prostředků nápravy a nezájem o [anonymizováno], doba tří let se ještě odvolacímu soudu nejeví natolik dlouhá, aby bylo možné přesvědčivě usoudit, že žalobce [anonymizováno] zcela pustil ze zřetele.
34. Stejně tak odvolací soud nesdílí úsudek soudu prvního stupně o prospěšnosti délky [anonymizováno], zapříčinila-li zánik trestnosti za jeden z přestupků, což mělo mít pro žalobce prospěšný následek představovaný snížením pokuty, a to již proto, že placení pokuty bylo od počátku v režii [anonymizováno] (k tomu viz níže).
35. Obecný rozdíl předmětu přestupkového a [anonymizována dvě slova] pak i podle odvolacího soudu (potud ve shodě s žalobcem) neumožňuje usoudit na„ typově snížený“ význam přestupkového [anonymizováno], ale na jeho standardní význam; žádné [anonymizováno] již„ typově nižšího“ významu ostatně podle odvolacího soudu neexistuje.
36. Soud prvního stupně naopak podle odvolacího soudu nepochybil akcentací skutečnosti, že žalobce byl v namítaném [anonymizováno] uznán vinným spácháním protiprávního jednání. Uvedený závěr žalobce nemůže diskriminovat, plyne-li z judikatury dostupné již v době jeho odsouzení a nekolidující ani jím citované nálezové judikatuře Ústavního soudu.
37. V rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (proti němu podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 4085/18) Nejvyšší soud uvedl mj. následující:„ Součástí myšlenky fungujícího právního státu je předpoklad, že [anonymizováno] úmyslného [anonymizována dvě slova] musí být minimálně srozuměn se skutečností, že proti němu bude vedeno [anonymizována dvě slova], bude vynesen odsuzující rozsudek a bude mu uložen trest… Poškozený ([anonymizováno]) se vědomě stal„ hybatelem děje“, a musel si tedy být vědom, že spácháním [anonymizována dvě slova] vnáší na dlouhou dobu do svého života nejistotu, která se v jeho poměrech bude projevovat, a to bez ohledu na skutečnost, zda proti němu [anonymizováno] stíhání bude vůbec vedeno… [anonymizováno] úmyslného [anonymizována dvě slova] má rovněž možnost tuto nejistotu přetavit v jistotu, typicky se doznat, což má zpravidla rovněž odezvu ve snížení v úvahu připadajícího [anonymizováno] postihu… Obviněný [anonymizováno] úmyslného [anonymizována dvě slova] v [anonymizována dvě slova] prakticky doufá v selhání orgánů činných v [anonymizována dvě slova], které pro něj bude znamenat„ vyváznutí“ bez trestu, v opačném případě se mu dostane trestu, s nímž musel být eventuelně smířen. Obviněný, který se [anonymizována dvě slova] nedopustil, v [anonymizována dvě slova] podstupuje nejistotu spočívající v možnosti, že dojde k tzv. justičnímu omylu, který jej vystaví neoprávněnému trestu a popř. i jiným negativním důsledkům (např. neoprávněnému společenskému zavržení). Uvedené nepopírá skutečnost, že nepřiměřená délka [anonymizována dvě slova] působí újmu i obviněnému, který je v daném průtažném [anonymizováno] shledán vinným. Demonstrována ovšem je výrazná odlišnost ve vznikající újmě. Jestliže má náhrada nemateriální újmy sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného [anonymizováno] uveden a v níž byl tak udržován, pak je třeba relativizovat východisko, dle nějž by v obdobných případech nemělo být (vůbec) přihlíženo k výsledku [anonymizována dvě slova]. Odůvodněn pak bývá i výjimečný závěr, že pachatelům trestných činů je zpravidla újma trpěná nepřiměřenou délkou [anonymizována dvě slova], v němž byli odsouzeni za [anonymizována dvě slova], kompenzována konstatací porušení práva, což platí zvláště pro případ pachatelů úmyslných trestných činů.“ 38. Uvedené závěry je podle odvolacího soudu třeba přiměřeně vztáhnout i na význam přestupkových [anonymizováno] pro osoby v nich shledané vinnými spácháním přestupku. Nejde o to, zda byl odsouzenému pachateli zákonem reprobovaného jednání zmírněn trest v důsledku délky [anonymizováno], v němž bylo toto jednání posuzováno (ať už [anonymizováno] či přestupkového). Podstatná je (z pohledu citovaných závěrů) jistá pochopitelná distinkce v újmě osob, jež se tohoto jednání prokazatelně dopustily, resp. byly z jeho spáchání nedůvodně podezřelé.
39. Z pohledu kritéria významu namítaného [anonymizováno] pro žalobce odvolací soud konečně považuje za zcela zásadní nikoliv tu okolnost, že„ pokutu neplatil přímo žalobce, ale jeho zástupce“, jak uvedl soud prvního stupně, ale že pokuta byla za žalobce, stejně jako ve dvou stovkách (!) případů jiných přestupců,„ zapravena“ [právnická osoba]. To podle odvolacího soudu nelze racionálně hodnotit jinak, než jako cílené jednání zapadající do soudem prvního stupně zjištěné„ masivní podpory“ poskytované [právnická osoba] přepravcům zapojeným do jejího obchodního modelu provozování taxislužby.
40. Zdejší odvolací soud k této otázce uvedl již v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vydaném v obdobné věci, následující:„ … je zřejmé, že se žalobce mohl spolehnout na mechanismus, který se podává z interpretace faktu, že advokát, který jej stejně jako stovky dalších řidičů taxislužby v [obec], využívajících [anonymizována dvě slova], zastupoval v přestupkovém [anonymizováno], vypořádá prostřednictvím svého účtu uložené peněžité sankce, tj. že se vedení přestupkového [anonymizováno] neprojeví v jeho poměrech nejistotou ohledně uložení, resp. výše peněžité sankce, kterou by měl ze svých prostředků správnímu úřadu uhradit. Výsledek přestupkového [anonymizováno] nebyl pro žalobce významný ani z hlediska případného omezení možnosti dalšího podnikání v oboru silniční dopravy.“ 41. Citované závěry odvolací soud plně sdílí i v nyní souzené věci. Jakkoliv současně rozumí žalobcově vyhýbavosti ve vztahu k řešení této otázky, rubem této vyhýbavosti je přijetí řešení na podkladě zjištěného skutkového stavu a s pomocí elementární logiky. Odvolací soud nepovažuje za logicky zdůvodnitelný jiný závěr, než že úhrady pokut [anonymizováno] (em) byly mechanismem nikoliv nahodilým, jímž by [anonymizováno]„ své“ přestupce ve stovkách případů po skončení [anonymizováno] vždy znovu a znovu mile překvapoval, odklízeje velkoryse jako deus ex machina pro ně z výsledku [anonymizováno] plynoucí tíživý hmotný důsledek, ale že šlo o dopředu stanovený„ benefit“, o němž všichni přepravci [anonymizováno] věděli a mohli se na něj spolehnout. Žalobcovu reakci na shora uvedená zjištění o okolnostech týkajících se úhrad pokut, že údajně„ nikdy neměl přislíbenu úhradu pokuty třetí osobou“ (viz jeho podání ze dne [datum]), považuje odvolací soud za krajně nevěrohodnou. K postupu podle § 118a o. s. ř. vůči žalobci v otázce, zda/že pokutu platil sám, tak jako ve věci sp. zn. [spisová značka], nicméně odvolací soud neviděl důvod, neboť žalobce ve výsledku úhradu třetí osobou připustil (byť údajně dopředu nepřislíbenou).
42. Vycházeje ze shora rozvedeného posouzení kritérií v ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk je dále podle odvolacího soudu namístě podrobit přezkumu závěr soudu prvního stupně o přiměřenosti délky [anonymizováno], akcentující průběh odvolacího správního [anonymizováno] a naopak nezohledňující faktor významu [anonymizováno] jako celku, uvažovaný až v rámci úvah o formě zadostiučinění. Z uvedených kritérií se totiž vychází jak při posuzování přiměřenosti délky [anonymizováno], tak při určování formy, potažmo výše zadostiučinění. Nejde o duplicitní hodnocení, ale o posouzení stejných kritérií ve vztahu ke dvěma různým závěrům (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Ve vztahu k délce [anonymizováno] pak musí uvedené posouzení vyústit v závěr, že tato délka je již skutečně nepřijatelná (zásah do práva poškozeného na projednání věci v přiměřené době musí mít nezbytnou intenzitu), působící poškozenému újmu spojenou s nejistotou ohledně výsledku [anonymizováno], kterou již nelze v právním státě, založeném na úctě k právům a svobodám člověka ve smyslu článku 1 odst. 1 Ústavy, tolerovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).
43. To však podle odvolacího soudu zejm. právě s ohledem na rozebraný nepatrný význam pro žalobce není případ namítaného [anonymizováno], jakkoliv trvalo tři roky a dva měsíce, z toho tři roky v odvolací správní fázi bez jakékoliv jiné [anonymizováno] než vydání rozhodnutí. Celkově nahlíženo totiž šlo o„ quasitrestní“ věc, v níž bylo za uvedenou dobu rozhodnuto na dvou stupních v meritu věci, žalobci nehrozila jiná, než peněžitá sankce, jejíž maximální výše byla známa hned na úvod [anonymizováno] a jejíž úhrada byla v rámci již několik let fungujícího mechanismu zapravena žalobcovým obchodním partnerem, jehož obchodní model (žalobcem participovaný) byl vlastním důvodem zahájení a vedení [anonymizováno]. Žalobce v průběhu [anonymizováno] nemohl být v jakýchkoliv pochybnostech o tom, jak [anonymizováno] dopadne, bylo-li výsledkem obranné argumentace obdobné té jeho nejen uložení, ale i zaplacení (Uberem) pokuty ve více než [anonymizováno] (!) případech jeho kolegů, provozujících přepravu v platformě [anonymizováno], rozhodnutých již před ním (jak vyplývá z časového sledu úhrady pokut zachyceného ve„ výběru položek bankovních výpisů“).
44. Za uvedených okolností podle odvolacího soudu k porušení žalobcova práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ještě nedošlo, neboť prvek absence nejistoty (nepatrného významu) významně převažuje nad skutečností, že [anonymizováno] jistě bylo zatíženo průtahem. Již uvedený závěr činí požadavek na odškodnění nedůvodným.
45. Nadto (pro případ nesprávnosti tohoto závěru) je odvolací soud toho názoru, že pro shora rozebraný nepatrný význam [anonymizováno], daný zejm. absencí prvku nejistoty, došlo k vyvrácení domněnky vzniku újmy. Odvolací soud je toho názoru, že za popsané situace (případně) nepřiměřeně dlouhým řízením žalobci žádná újma nevznikla. Jak uvedl Nejvyšší soud v již zmíněném rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka],„ (n) evede-li tato okolnost k závěru o vyvrácení domněnky vzniku újmy, je nezbytné ji zohlednit při posouzení kritéria významu [anonymizováno] pro účastníka“. V souzené věci je podle odvolacího soudu s ohledem na akcentované individuální okolnosti věci namístě dovodit již na první závěr, tj. že žalobci žádná újma nevznikla. Žalovanou důvodně namítnutá absence vzniku újmy pak znamená, že nejsou naplněny všechny předpoklady její odpovědnosti, což činí žalobu rovněž nedůvodnou.
46. Proto odvolací soud změnil napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku o věci samé tak, že nekonstatoval porušení žalobcova práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (§ 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.), a v zamítavém výroku o věci samé jej potvrdil jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.).
47. Při vyhlášení rozsudku odvolací soud v důsledku zjevné nesprávnosti změnil napadený rozsudek ve výroku o věci samé včetně tam obsaženého stylistického pochybení („ [anonymizováno] zahájeném dne [datum] a dále vedeného u [stát. instituce] [země]“, namísto„ vedeném u [stát. instituce] [země]“). Uvedenou zjevnou nesprávnost odvolací soud opravil za použití § 164 o. s. ř. v písemném vyhotovení svého rozsudku uvedením nesprávně vyhlášeného výroku ve správném znění.
48. O nákladech [anonymizováno] před soudy obou stupňů ([ustanovení pr. předpisu] rozhodl odvolací soud ve výroku II podle § 224 odst. [anonymizováno] a [ustanovení pr. předpisu], a přiznal v [anonymizováno] plně úspěšné žalované paušální náhradu hotových výdajů podle [ustanovení pr. předpisu], § [anonymizováno] odst. 3 a [ustanovení pr. předpisu], a to za vyjádření k žalobě (podání ze dne [datum]), písemná podání ve věci samé ze dne [datum], [datum] a [datum], účast na jednání soudu prvního stupně ve dnech [datum] a [datum], odvolání proti rozsudku, vyjádření k odvolání žalobce, písemné podání ve věci samé ze dne [datum] a účast na jednání odvolacího soudu ve dnech [datum] a [datum], vše po [částka], tj. za 11 úkonů celkem [částka] O lhůtě k plnění ve výroku o nákladech [anonymizováno] bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.