12 C 125/2022

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní JUDr. Veronikou Zapletalovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 200 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 200 000 Kč od 4. 5. 2022 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 17. 8. 2022 domáhal po žalované zaplacení částky 200 000 Kč s odůvodněním, že tento nárok žalobci vznikl z titulu zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení podle zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce byl účastníkem správního řízení vedeného u Magistrátu hl. m. Prahy pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] a před žalovanou pod sp. zn. [anonymizováno] [rok] [číslo]. Na toto správní řízení navazoval soudní přezkum správního rozhodnutí u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 A 106/2019. Řízení trvalo dle tvrzení žalobce od 27. 10. 2017 (od kontrolního zjištění) do 1. 3. 2022, což je zjevně nepřiměřeně dlouho. Žalobci byla způsobena morální újma nepřiměřenou délkou řízení o trestním obvinění ve smyslu čl. 6 Úmluvy, což je řízení, ve kterém se presumuje zvýšený význam pro žalobce. Žalobce byl vystaven ohrožení výší pokuty až do 350 000 Kč a nebylo mu známo, jak řízení dopadne. Byl za jeden skutek stíhán ve dvou řízeních (podle zákona o silniční dopravě a podle zákona o cenách) a byly mu uloženy dvě sankce. To dle tvrzení žalobce svědčí o zvýšeném zájmu žalobce na řízení. Žalobce uplatnil u žalované nárok na zaplacení přiměřeného zadostiučinění. V reakci na to žalovaná uznala nárok žalobce co do základu a poskytla mu zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva. To je dle žalobce zjevně nepřiměřené zásahu. Žalobce zdůraznil, že se měl vytýkaného jednání dopustit 27. 10. 2017, tj. v době kdy nebylo jisté, jak bude na přepravu prostřednictvím aplikace [anonymizováno] pohlíženo soudy, a žalobce tak byl v nejistotě ohledně výsledku správního řízení, přičemž poukázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 9. 2017 č.j. 7 Cmo 185/2017-507, dle kterého přeprava prostřednictvím aplikace [anonymizováno] není klasickou taxislužbou a jedná se jinou smluvní službu v oblasti dopravy, toto rozhodnutí bylo korigováno až v listopadu 2018. Žalobce byl ve správním řízení zastoupen právním zástupcem, což je samo o sobě projevem výrazného zájemu o řízení, a byl v něm také aktivní. K argumentaci žalované, že pokuta byla za žalobce zapravena z účtu právního zástupce Mgr. et. Ing. [jméno] [příjmení], kterému poskytla prostředky k úhradě pokuty [právnická osoba] [anonymizováno], se žalobce vyjádřil tak, že jde o zcela mylné závěry a fabulace opřené o nezákonně získané důkazy. Žalobci dle jeho tvrzení nikdy nebylo přislíbeno uhrazení pokuty jinou osobou. K dotazu soudu, zda v řízení chce tvrdit i vznik nějaké konkrétní újmy, která žalobci vznikla, žalobce uvedl, že podanou žalobou uplatňuje pouze újmu, která se s ohledem na analogii trestního a přestupkového řízení presumuje. V rámci závěrečného návrhu pak žalobce nově tvrdil, že žalovaná neodškodnila žalobce ani v podobě konstatování porušení práva.

2. Žalovaná nárok žalobce neuznává a navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout s tím, že je pravdou, že předmětné řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu (3 roky 10 měsíc a 4 dny - od 25. 4. 2018 do 1. 3. 2022). Za zcela zásadní pak označila skutečnost, že žalobce byl v řízení uznán vinným ze spáchání přestupku a po celou dobu řízení si s ohledem na charakter svého jednání musel být vědom, že přestupek, který je mu kladen za vinu, spáchala uložení sankce je tedy po právu, neboť žalobce nesplnil ani základní podmínku provozování taxislužby, a to označení vozidla a vybavení vozidla měřící soustavou taxametrem. Také neměl vozidlo vybavené aktuálním výpisem z evidence vozidel taxislužby. Tento doklad žalobce následně předložil a v důsledku toho byla žalobci snížena sankce o 3 000 Kč. Tento méně závažný přestupek byl vyřešen již v odvolacím řízení, řízení bylo částečně zastaveno, a byl tedy vyřešen v době přiměřené. O dalších přestupcích si byl žalobce nepochybně vědom, že je spáchala nemohl tak být v nejistotě ohledně výsledku řízení. Žalobce je dle názoru žalované v postavení pravomocně odsouzeného pachatele, což je okolnost, která vyvrací vznikl nemajetkové újmy. Obrana žalobce v přestupkovém řízení byla zjevně bezúspěšná. Žalovaná poukázala na to, že již v průběhu řízení o přestupku byla problematika povahy působení [právnická osoba] B.V. coby taxislužby známa. Žalobci dle tvrzení žalované žádná majetková újma vůbec nevznikla. Žalovaná dále konstatovala, že po vstupu [právnická osoba] B.V. na trh na území České republiky byl zaznamenán významný nárůst porušení povinností při provozování taxislužby, neboť přeprava byla poskytována vozidly, která nebyla řádně označena, čímž byla snížena možnost jejich kontroly. Společnost [anonymizováno] B.V. se zaměřila jak na výraznou mediální podporu, tak i na právní podporu provozovatelů taxislužby a řidičů. Tato podpora spočívala v zastupování dopravců a řidičů téměř ve všech případech stejným právním zástupcem jako v nyní projednávané věci. Právní zástupce žalobce v přestupkovém řízení k obraně žalobce využíval pouze formulářová podání jako v desítkách jiných případů, ve kterých zastupoval jiné přestupce. Uložená sankce byla hrazena z účtu právního zástupce žalobce. Provozovatelé taxislužby i řidiči si své podpory ze strany [anonymizováno] B.V. byli vědomi, neboť i po zjištění porušení povinností při provozování taxislužby pokračovali ve své činnosti bez nápravy závadného stavu. Tento stav dosáhl masivních rozměrů, kdy v období roku 2016 až 2019 zaznamenalo Ministerstvo dopravy nárůst počtu odvolacích řízení a následných žalob na rozhodnutí odvolacího orgánu. Aktuálně jsou Městským soudem v Praze a Nejvyšším správním soudem řešeny žaloby a kasační stížnosti na rozhodnutí Ministerstva dopravy, odboru veřejné dopravy, o vině provozovatelů taxislužby poskytujících přepravu přes aplikaci [anonymizováno] B.V., kteří jsou zastoupeni totožným právním zástupcem, v mnoha případech. Celkový počet vedených přestupkových řízeních se stejným právním zastoupením přesahuje 200. Žalobce patřil do skupiny osob, která systematicky neplnila povinnosti plynoucí ze zákona o silniční dopravě. Žalovaná proto dospěla k závěru, že uplatněním práva na náhradu újmy v penězích nedochází k výkonu subjektivního práva, nýbrž k jeho zneužití a výkon práv, který je v rozporu s veřejným pořádkem, nemůže požívat právní ochrany. Pokud jde o argument žalobce ohledně stíhání za dva přestupky spáchané jediným skutkem, k tomu se žalovaná vyjádřila tak, že žalobce přepravu předražil a šlo tedy o samostatný skutek posuzovaný dle zákona o cenách. Navíc toto skutečnost není v projednávané věci relevantní. K tvrzení, že žalobce byl v nejistotě ohledně výše pokuty, žalovaná uvedla, že po vydání prvostupňového orgánu již žalobce nemohl být v nejistotě, že by mu snad mohla být uložena pokuta vyšší. Dále poukázala na to, že žalobce v rámci správního řízení neuvedl žádné individuální údaje, které by byly následně zohledněny při určení výše uložené sankce, což svědčí o nízkém zájmu žalobce o řízení.

3. Žalobce i žalovaná na podporu svých tvrzení uvedených pod bodem 1. a 2. tohoto rozsudku hojně odkazovali na rozhodnutí zdejšího soudu i judikaturu soudů vyšších stupňů a soudu Ústavního.

4. Při jednání účastníci učinili výslovně nesporným, že žalobce předběžně uplatnil nárok u žalované dne 3. 3. 2002, toto předběžné uplatnění nároku bylo žalované doručeno a žalovaná na něj reagovala vyjádřením ze dne 15. 8. 2022, v rámci kterého konstatovala porušení práva žalobce, a že toto vyjádření bylo doručeno právnímu zástupci žalobce. Účastníci učinili nesporným také časový průběh správního řízení.

5. Soud ve věci provedl dokazování a vzal za prokázaný následující skutkový stav:

6. Ze správního spisu Magistrátu hl.m. Prahy sp.zn. [anonymizováno] [číslo], spisu Ministerstva dopravy, odbor veřejné dopravy sp. zn. [anonymizováno] [rok] [číslo] a ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 15 A 106/2019 soud zjistil následující skutečnosti: Dne 27. 10. 2017 byla provedena kontrola. Dne 30. 10. 2017 Mgr. et. Ing. [jméno] [příjmení] převzal právní zastoupení žalobce. Dne 25. 4. 2018 bylo zahájeno správní řízení, oznámení o zahájení správního řízení bylo žalobci doručeno dne 25. 4. 2018. Rozhodnutím ze dne 6. 6. 2018 uznal Magistrát žalobce vinným ze spáchání správního deliktu dle § 35 odst. 1 písm. e), g) zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě, a dle § 35 odst. 2 písm. n) a m) téhož zákona. Současně byla žalobci uložena pokuta ve výši 70 000 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč a to na účet Magistrátu hl. m. Prahy pod variabilním symbolem [číslo]. Dne 7. 6. 2018 podal žalobce proti tomuto rozhodnutí blanketní odvolání. Spis s odvoláním byl odeslán Ministerstvu dopravy dne 18. 6. 2018 (zjištěno ze spisu Magistrátu hl.m. [obec] sp.zn. [anonymizováno] [číslo]). Dne 18. 6. 2018 bylo žalované předloženo odvolání žalobce. Dne 6. 7. 2018 byla určena oprávněná úřední osoba. Dne 6. 6. 2019 vydalo Ministerstvo dopravy, odbor veřejné dopravy rozhodnutí [číslo jednací], kterým bylo rozhodnutí Magistrátu v části týkající se přestupku dle § 35 odst. 2 písm. m) zákona o silniční dopravě zrušeno a řízení v tomto rozsahu odvolací orgán řízení zastavil. Byla snížena uložená pokuta na 67 000 Kč a ve zbytku bylo rozhodnutí prvostupňového orgánu (se současným zpřesněním výroku) potvrzeno. Důvodem zastavení řízení co do přestupku dle § 35 odst. 2 písm. m) zákona o silniční dopravě bylo, že žalobce předložil aktuální výpis z evidence vozidel taxislužby se zařazením bez taxametru. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 6. 6. 2019 (zjištěno spisu Ministerstva dopravy, odbor veřejné dopravy sp. zn. [anonymizováno] [rok] [číslo]). Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce dne 1. 8. 2019 žalobu k Městskému soudu v Praze Městským soudem v Praze bylo nařízeno jednání na den 27. 1. 2022, které bylo následně odročeno na 10. 2. 2022. Dne 10. 2. 2022 vydal Městský soud v Praze rozsudek čj. 15 A 106/2019-57, žalobu zamítl. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 1. 3. 2022 (zjištěno ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 15 A 106/2019). Tento průběh co do časového sledu jednotlivých událostí též účastníci při jednání prohlásili nesporným.

7. Z předběžného uplatnění nároku ze dne 3. 3. 2022 včetně doručenky soud zjistil, že žalobce před podáním této žaloby uplatnil u žalované nárok na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve výši 200 000 Kč.

8. Z reakce žalované ze dne 15. 8. 2022 soud zjistil, že žalovaná se k nároku obsáhle vyjádřila a s ohledem na marginální význam řízení pro žalobce přistoupila ke konstatování porušení práva žalobce na spravedlivý proces spočívajíc v nepřiměřené délce řízení vedeného pod u Magistrátu hl.m. Prahy pod sp.zn. [anonymizováno] [číslo], u Ministerstva dopravy, odbor veřejné dopravy pod sp. zn. [anonymizováno] [rok] [číslo] a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 A 106/2019.

9. Dne 7. 6. 2019 byla pod variabilním symbolem [číslo] uhrazena [jméno] [příjmení] částka ve výši 68 000 Kč (zjištěno z výpisu z účtu Magistrátu hl. m. Prahy).

10. V období od září 2014 do prosince 2020 došlo v souvislosti se vstupem [právnická osoba] do České republiky ke zvýšení množství provedených kontrol s tím, že kontrol zaměřených na dopravce a řidiče spolupracující se [právnická osoba] bylo v uvedeném období provedeno 542 a bylo při nich zjištěno 536 porušení zákona č. 111/1994 Sb. a 101 porušení zákona č. 526/1990 Sb. V uvedeném období bylo zahájeno 1752 řízení o přestupku a bylo vydáno 1646 rozhodnutí. K nárůstu došlo rovněž i v počtu rozhodnutí vydaných Magistrátem hl. m. Prahy v pozici odvolacího orgánu proti rozhodnutím jednotlivých městských částí v řízení s řidiči taxislužby, v letech 2011 až 2014 bylo těchto řízení do 20 ročně a v roce 2020 došlo k nárůstu až na 102 vydaných rozhodnutí, z toho 84 proti řidičům [anonymizováno] (zjištěno ze stanoviska Ministerstva dopravy, odbor veřejné dopravy k nárůstu agend správních orgánů a přípis hlavního města Prahy, Magistrát hlavního města Prahy k nárůstu agendy ze zprávy Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 22. 6. 2021).

11. Z memoranda o porozumění při zjišťování přepravních služeb na území České republiky soud zjistil, že ke dni 30. 4. 2018 [právnická osoba] B.V. deklarovala k uvedenému datu ochotu a připravenost činit kroky k tomu, aby byla přeprava osob zprostředkovávána v souladu se zákonem o silniční dopravě.

12. Z výpisu z živnostenského rejstříku ze dne 23. 3. 2023 soud zjistil, že žalobce byl od 13. 2. 2017 ke dni 23. 2. 2023 držitelem oprávnění pro podnikání s předmětem silniční motorová doprava – osobní provozovaná vozidly určenými pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče.

13. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci, a proto se jimi v odůvodnění tohoto rozhodnutí ani podrobněji nezabývá. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Soud zamítl návrh žalované na provedení důkazu výpisem z účtu hlavního města Prahy, ohledně úhrady pokuty ve výši 76 000 Kč a nákladů řízení ve výši 1 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo], s tím, že žalovaná navrhla, aby soud tento výpis z účtu vyžádal, dále zamítl návrh na provedení důkazu informací od [příjmení] [příjmení] Czech Republic and Slovakia a. s., koho identifikovala uvedená banka, jako vlastníka finančních prostředků na úschovném účtu advokáta Mgr. [příjmení], číslo účtu [bankovní účet], ke dni 7. 6. 2019, a informací Magistrátu hlavního města Prahy, v kolika případech byli řidiči či dopravci používající aplikaci [anonymizováno] v přestupkových řízeních, v letech 2016 až 2020 zastoupeni Mgr. [příjmení], protože již dostatečně zjistil skutkový stav a provedení těchto důkazu soud hodnotí jako nadbytečné. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.

14. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne 27. 10. 2017 byla provedena kontrola žalobce a dne 25. 4. 2018 bylo žalobci doručeno Magistrátem hlavního města Prahy oznámení o zahájení řízení ve věci podezření z přestupku. Dne 30. 10. 2017 Mgr. et. Ing. [jméno] [příjmení] převzal právní zastoupení žalobce. Dne 6. 6. 2018 bylo Magistrátem hlavního města Prahy vydáno rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 35 odst. 1 písm. e), g) zákona o silniční dopravě a § 35 odst. 2 písm. n), m) zákona o silniční dopravě a za tyto přestupky mu byly uložena pokuta ve výši 70 000 Kč. Dne 7. 6. 2018 podal žalobce do výše uvedeného rozhodnutí odvolání. Spis s odvoláním byl odeslán Ministerstvu dopravy dne 18. 6. 2018 Ministerstvo dopravy rozhodlo o odvolání žalobce rozhodnutím ze dne 6. 6. 2019 tak, že zrušil rozhodnutí v části výroku A) o přestupku podle § 35 odst. 2 písm. m) zákona o silniční dopravě a řízení v této věci zastavilo, dále změnilo rozhodnutí ohledně výše pokuty, kterou snížilo z původně uložené pokuty ve výši 70 000 Kč na 67 000 Kč, ve zbytku rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy po upřesnění znění výroků potvrdilo. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 6. 6. 2019. Pokutu uhradil dne 7. 6. 2019 pod variabilním symbolem [číslo] [jméno] [příjmení]. Dne 1. 8. 2019 podal žalobce žalobu proti rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 6. 6. 2019 k Městskému soudu v Praze. Dne 10. 2. 2022 rozhodl Městský soud v Praze tak, že žalobu zamítl. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 1. 3. 2022. Dopisem ze dne 3. 3. 2022 žalobce požádal žalovanou o odškodnění nepřiměřené délky správního řízení, přičemž požadoval zaplacení částky 200 000 Kč. Dne 15. 8 2022 žalovaná konstatovala porušení práva žalobce na spravedlivý proces.

15. Soud je z jeho úřední činnosti známo, že žalobci v typově stejných sporech, tzn. v řízeních o odškodnění nemajetkové újmy způsobené jim nepřiměřenou délkou správního řízení vedeného o přestupku, který spáchali při provozování dopravy v souvislosti s působením [právnická osoba] B.V., jsou zpravidla zastoupeni stejným právním zástupcem, Mgr. et Ing. [jméno] [příjmení]. Žaloby v těchto sporech jsou konstruovány obdobně, liší se v detailech (např. ve výší požadované částky 150 000 Kč či 200 000 Kč), míří pouze na odškodnění tzv. presumované újmy, žalobci se řízení osobně neúčastní (např. řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 192/2022, 12 C 101/2022, 12 C 76/2021, 12 C 51/2021, 25 C 276/2020, 18 C 62/2022, 77 C 73/2022, 12 C 76/2021, 14 C 274/2020, 19 C 122/2021 a další).

16. Po právní stránce hodnotil soud věc následovně:

17. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 1 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

18. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 13 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

19. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 14 odst. 1 se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

20. Podle ust. § 31a odst. 1 - 3 zák. č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

21. Podle čl. 6 odst. 1 věty první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. („ Úmluva“), každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

22. Soud konstatuje, že byla splněna podmínka předběžného uplatnění nároku u příslušného úřadu a žaloba byla podána u soudu včas.

23. Soud po provedeném dokazování a právním posouzení dle výše citovaných ustanovení zákona a Úmluvy, v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 Cpjn 206/2010, a s přihlédnutím k judikatuře soudů v obdobných věcech (viz níže) dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

24. Úspěch žaloby o náhradu majetkové či nemajetkové újmy proti státu závisí na současném splnění tří podmínek, a to podmínky existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, podmínky vzniku majetkové či nemajetkové újmy a podmínky existence vztahu příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím a vznikem majetkové či nemajetkové újmy na straně žalobce.

25. Soud má za to, že se na posuzovaný případ aplikuje čl. 6 Úmluvy, když judikatura dovodila, že pojem„ trestní obvinění“ ve smyslu čl. 6 Úmluvy je nutno vztáhnout rovněž na řízení o přestupku (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1273/2016). Uplatní se proto i vyvratitelná domněnka, že nepřiměřená délka řízení způsobuje morální újmu (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 862/10) - je třeba vycházet z vyvratitelné domněnky, že nepřiměřenou délkou řízení dochází ke vzniku nemajetkové újmy. Lze přitakat žalobci, že nemajetková újma se v zásadě neprokazuje, vzniká samotným porušením základních práv a svobod, nemajetkovou újmu však poškozený musí tvrdit.

26. Žalobce v řízení požadoval přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou správního řízení vedeného u Magistrátu hlavního města Prahy, u Ministerstva dopravy ČR a soudní řízení správní u Městského soudu v Praze. V řízení bylo prokázáno, že správní řízení probíhalo od 25. 4. 2018 do 1. 3. 2020 od zahájení správního řízení do pravomocného rozhodnutí Městského soudu v Praze o správní žalobě žalobce proti žalované. Řízení u správního orgánu prvního stupně trvalo do 25. 4. 2018 a následné odvolací řízení trvalo od 7. 6. 2018, řízení o správní žalobě trvalo od 1. 8. 2019. Soud má za to, že délka řízení, zejména před Městským soudem v Praze, byla nepřiměřeně dlouhá, neboť trvala 2 roky a 7 měsíců. Odvolací řízení v žalované trvalo 11 měsíců. Celková délka správního řízení posuzovaná včetně řízení o správní žalobě je tedy nepřiměřená, a to i s ohledem na skutečnost, že souběžně probíhal zvýšený počet řízení s řidiči [anonymizováno] a dalšími dopravci. S ohledem na tento závěr soudu se tak presumuje, že žalobci vznikla nemajetková újma, žalované se v řízení nepodařilo vznik nemajetkové újmy vyvrátit.

27. Z hlediska významu řízení pro žalobce soud nemohl odhlédnout od skutečnosti, co je předmět správního řízení – posuzována byla otázka viny a trestu žalobce, nikoliv však v intenzitě, jaká je dána např. u řízení trestního. Žalobce v žalobě tvrdil zvýšený význam pro jeho osobu, avšak ani na dotaz soudu blíže nespecifikoval, v čem tento zvýšený význam pro žalobce konkrétně spočívá, pouze odkázal na judikaturu Evropského sodu pro lidská práva a judikaturu Nejvyššího soudu ČR, s tím, že i zvýšený význam ve věcech přestupkového řízení se pro účastníka presumuje a on tedy žalobu staví jen na tomto presumovaném zvýšeném zájmu. Soud tedy vycházel z obecného presumovaného významu pro žalobce. Žalovaná naopak tvrdila nepatrný význam řízení pro žalobce a v řízení předložila důkazy k prokázání tohoto tvrzení.

28. Soud dospěl k závěru, že význam řízení byl pro žalobce nepatrný. Soud se zabýval konkrétními okolnostmi případu, a to zejména významem řízení pro žalobce a jeho postupem v řízení, když ohledně složitosti případu dospěl k závěru, že se nejednalo o složitý případ, jak bylo uvedeno výše. Žalobce sám v řízení ničeho nečinil nic, čím sám přispěl k průtahům v řízení, avšak ani se po celou dobu řízení nezajímal o jeho průběh, z jakého důvodu nedošlo k rozhodnutí ve věci v přiměřených lhůtách, v žádném stadiu se řízení osobně nezúčastnil. Tento nezájem žalobce o průběh řízení rovněž svědčí o nepatrném významu řízení pro žalobce (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3694/2014). Soud dále přihlédl k tomu, že žalobce byl ve správním řízení uznán vinným ze spáchání přestupku a byl mu uložen trest. Soud zohlednil i skutečnost, že žalobce byl v předmětnou dobu držitelem živnostenského oprávnění k provozování osobní přepravy, a jako osoba v tomto oboru podnikající musel vědět, za jakých podmínek může přepravu osob vykonávat, a mohl jen stěží důvodně předpokládat, že poskytování služeb pod [právnická osoba] B.V. nenaplňuje znaky taxislužby a není nutné dodržovat totožné podmínky. Pokud jde o argumentaci žalobce, že povaha provozování dopravy prostřednictví [právnická osoba] B.V. byla po vstupu společnosti na český trh nejasná, k tomu soud uvádí, že má za prokázané, že již v dubnu roku 2018 byla projevena i ze strany samotné [právnická osoba] B.V. ochota akceptovat podmínky podnikání na českém trhu v tomto oboru. Od tohoto roku má soud již za vyloučené, aby v žalobci probíhající řízení vyvolávalo stav nejistoty. Soud má proto za to, že pokud žalobce pociťoval nejistotu ohledně výsledku řízení, tato nemohla být nijak odůvodněná či významná. Příslušné řízení bylo pouze logickým důsledkem protiprávní činnosti žalobce, který svým jednáním jeho zahájení způsobil a musel být přinejmenším srozuměn s tím, že proti němu bude vedeno přestupkové řízení, bude odsouzen a bude mu uložen zákonný trest. Je pak otázkou, zda lze u žalobce vůbec usuzovat na stav nejistoty ohledně výsledku řízení, resp. stav nejistoty musí být u osoby vědomé si svých povinností a toho, že je porušila, z logiky věci jen částečný. Žalobce mohl pociťovat nejistotu toliko ohledně výše pokuty. Zproštění viny důvodně očekávat nemohl, mohl však také doufat např. v zastavení řízení (k čemuž také částečně došlo). Zcela jistě však žalobce nemohl být ohledně výsledku řízení v takové nejistotě a vedení řízení úkorně prožívat tak jako osoba, která by se protiprávního jednání nedopustila. Při stanovení formy či výše náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení se při hodnocení významu předmětu řízení přihlíží k tomu, že poškozený (pachatel) byl uznán vinným ze spáchání úmyslného trestného činu (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3514/2017 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Soud má dále za to, že přestupkové řízení nemůže mít z podstaty věci pro pachatele typově takový význam, jako řízení trestní. Na tomto závěru soudu nic nemění ani argumentace žalobce, že byl za jedno jednání stíhán podle zákona o cenách a podle zákona o silniční dopravě.

29. V řízení bylo prokázáno, že uloženou pokutu za žalobce uhradil právní zástupce Mgr. et Ing. [jméno] [příjmení]. Nad rámec výše uvedené argumentace tak soud poukazuje na to, že žalobce se ve správním řízení mohl zjevně spoléhat na podpůrné mechanismy [právnická osoba] B.V., což je další skutečnost, ze které lze dovodit nepatrný význam řízení pro žalobce (k tomu viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2022 sp. zn. 13 Co 178/2022).

30. Ze všech výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že konstatování porušení práva je dostatečným a přiměřeným zadostiučiněním za vzniklou nemajetkovou újmu na straně žalobce, která byla shledána pouze v nepatrné výši (resp. význam řízení pro žalobce byl shledán jen nepatrným), a proto není důvodné přiznat žalobci zadostiučinění v penězích, což by s ohledem na výše uvedené muselo být shledáno jako rozporné s obecně sdílenou představou spravedlnosti, neboť žalobce se přestupku dopustil a byl mu za jeho spáchání uložen trest v souladu se zákonnými předpisy (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011), kterýžto požadavek se uplatní u všech nároků na náhradu nemajetkové újmy způsobené výkonem veřejné moci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2328/2015). Přiznání peněžitého zadostiučinění nad rámec konstatování porušení práva je namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Soud má za to, že v tomto konkrétním případě však přiznání zadostiučinění v penězích namístě není. Konstatování porušení práva se již žalobci dostalo a s ohledem na to tak soud žalobu pro nedůvodnost zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení. Žalované, která byla v řízení zcela úspěšná a která tak má dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů, v řízení dle názoru soudu žádná náklady nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly (viz nález Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2017 sp. zn. Pl. ÚS 39/13, ze kterého při výkladu pomocí argumentace a contrario vyplývá, že paušální náhradu nákladů nelze přiznat účastníkovi řízení, pokud by mu paušální náhrada nákladů nepříslušela ani při zastoupení advokátem). Soud měl při rozhodování o náhradě nákladů žalované za to, že žalovaná coby ústřední orgán státní správy je dostatečně personálně a materiálně vybavena k tomu, aby obhájila své stanovisko před soudy, aniž by jí tím vznikly nálady řízení nad rámec její běžné úřední činnosti. Proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení