24 C 55/2021

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Žanetou Hoblíkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení 150 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky jdoucím od 6.2.2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Konstatuje se, že ve správním řízení vedeném Magistrátem hlavního města Prahy pod spisovou značkou [číslo] byl porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, porušen zákon.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 28 798 Kč, a to do 15 dnů ode dne právní moci rozhodnutí k rukám advokáta žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhal peněžitého zadostiučinění ve výši 150 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky jdoucím od 6. 2. 2021 do zaplacení za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nepřiměřeně dlouhým řízením vedeným u [stát. instituce] pod sp. zn. [anonymizováno] 106 [číslo] [anonymizováno]. V žalobě popsal, že 5. 10. 2016 byla zahájena kontrola podle § 5 odst. 2 písm. c) zákona [číslo] to kontrolní jízdou. Žalobce v souvislosti s kontrolou založil dne 10. 10. 2016 plnou moc právního zástupce. 23. 1. 2017 byl vypracován protokol o kontrole, který mu byl téhož dne zaslán a žalobce proti protokolu o kontrole podal námitky. 13. 2. 2017 mu bylo zasláno rozhodnutí, kterým byly námitky zamítnuty. Na základě kontrolního zjištění bylo 16. 6. 2017 zahájeno se žalobcem správní řízení. 3. 8. 2017 bylo vydáno prvostupňové správní rozhodnutí, proti kterému žalobce podal odvolání. Žalovaná o podaném odvolání rozhodla 4. 8. 2020, ačkoliv měla rozhodnout do 30 dnů. Rozhodnutí odvolacího správního orgánu bylo téhož dne žalobci doručeno. Žalobce tvrdil, že mu v důsledku délky řízení vznikla újma, kterou žádá odčinit.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Namítala, že kontrolní řízení není správním řízením. Řízení proto započalo až 16. 6. 2017. Délka řízení byla žalobci na prospěch, neboť v mezidobí došlo ke změně právní úpravy a odpovědnost za jeden z přestupků zanikla a řízení bylo v této části zastaveno. Ve zbývající části byl žalobce uznán vinným, k čemuž by mělo být též přihlédnuto. Namítala, že účelem odškodnění nepřiměřené délky řízení je kompenzace stavu nejistoty účastníka. Tvrdila však, že žalobce v žádné nejistotě nebyl. Žalobce si musel být vědom, že se dopouští protiprávního jednání. Tvrdila, že sankce nebyla hrazena ze žalobcových prostředků, ale že ji hradila prostřednictvím advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako u jiných dopravců využívajících aplikaci [anonymizováno] [právnická osoba] příp. s ní propojená společnost, a to z důvodu podpory a náboru řidičů, což má vliv na význam řízení pro žalobce a vůbec otázku vzniku újmy. Žalovaná namítala, že nelze délku řízení pouze zasadit do nějakého vzorce, ale je třeba ve smyslu § 31a zákona 82/1998 Sb. přihlížet ke všem okolnostem, za níž k nemajetkové újmě mělo dojít. Žalovaná navrhovala k důkazu mimo jiné i účastnický výslech žalobce.

3. Žalobce v podání ze dne 22. 11. 2021 uvedl, že ten nevyužil ve věci správní žaloby, neboť by šlo o neúčelný prostředek obrany. Uvedl, že s ohledem na obdobná rozhodnutí by neměla správní žaloba šanci na úspěch, kdy výše pokuty 60 000 Kč odpovídala výši pokuty, která byla ukládána v obdobných věcech.

4. Na prvním jednání ve věci soud poskytl právnímu zástupci žalobce (když žalobce se jednání neúčastnil) poučení o tom, aby ve smyslu § 118a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o.s.ř.) tvrdil újmu, kterou v důsledku vedení předmětného řízení a jeho délky žalobce pociťoval a dále aby tvrdil, jak pro něj bylo řízení významné, přičemž byl upozorněn na následky nevyhovění výzvě co do možnosti neunesení břemena tvrzení.

5. Na to žalobce prostřednictvím právního zástupce (mimo jiné) reagoval tak, že újma se presumuje, že žalobci vznikla a odčiňuje se ve finanční podobě. Jsou tu výjimky, které říkají, že forma konstatování porušení práva je možná v případě, kdy mělo řízení pro účastníka velice nepatrný význam. V tomto případě nás stíhá presumpce, domněnka standardního významu řízení pro účastníka, a to proto, že jde o řízení založeném na trestních principech. Újma se tedy presumuje, není třeba tvrdit v jaké sféře došlo k té újmě, presumuje se, maximálně může být vyvrácena.

6. Soud ve svém rozhodnutí vyšel z níže uvedeného skutkového stavu:

7. Dne 5. 8. 2020 žalobce u žalované uplatnil nárok na peněžité odškodnění za nepřiměřenou délku řízení (žádost o odškodnění včetně potvrzení o odeslání a doručení, vyrozumění o přijetí žádosti). Žalovaná dopisem ze dne 4. 2. 2021 odmítla nárok žalobce dobrovolně uspokojit (vyjádření žalované k žádosti).

8. O průběhu přestupkového řízení ani o postupu, který předcházel doručení oznámení o zahájení přestupkového řízení, nebylo mezi účastníky sporu a časový průběh shodně vyplývá i ze spisu [stát. instituce] sp. zn. [anonymizováno] [číslo] a z spisu [stát. instituce] [číslo jednací]: Dne 23. 1. 2017 vypracoval Magistrát písemnost seznámení s protokolem o kontrole [anonymizováno] [číslo jednací], pořízený na podkladě kontroly zahájené dne 5. 10. 2016 v rámci výkonu státního odborného dozoru v silniční dopravě dle § 34 odst. 1 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění účinném ke dni 30. 6. 2020 (dále jen„ zákon č. 111/1994 Sb.“). 10. 10. 2016 byla žalované doručena plná moc, kterou pan [celé jméno žalobce] zmocňoval advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Protokol byl právnímu zástupci žalobce doručen dne 23. 1. 2017. V protokolu nebyla žalobci ukládána žádná povinnost. Následně podal žalobce proti protokolu námitky. Dne 13. 2. 2017 vypracoval Magistrát písemnost označenou jako vyřízení námitek proti kontrolnímu zjištění uvedenému v protokolu [číslo jednací], kterou byly námitky žalobce zamítnuty. Dne 16. 6. 2017 vypracoval Magistrát oznámení o zahájení správního řízení [číslo jednací], a to pro podezření z naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 35 odst. 1 písm. g) zákona o silniční dopravě tím, že žalobce nezajistil, aby v čase kontroly byl v předmětném vozidle doklad o oprávnění k podnikání a dále z naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 35 odst. 2 písm. w) zákona o silniční dopravě tím, že provozoval [anonymizováno] vozidlem, které není zapsáno v evidenci vozidel taxislužby. Tato písemnost byla právnímu zástupci žalobce doručena dne 16. 6. 2017.

9. Dne 3. 8. 2017 vypracoval Magistrát rozhodnutí [číslo jednací], kterým uznal žalobce vinným ze spáchání správního deliktu dle § 35 odst. 1 písm. g) a odst. 2 písm. w) zákona č. 111/1994 Sb. z důvodu naplnění skutkové podstaty těchto přestupků skutky uvedenými shodně jako v oznámení o zahájení správního řízení. Žalobci byla uložena pokuta 100 000 Kč a povinnost nahradit paušální náklady řízení 1 000 Kč.

10. Dne 7. 8. 2017 bylo Magistrátu doručeno blanketní odvolání žalobce proti rozhodnutí ze dne 3. 8. 2017. Dne 15. 8. 2017 bylo Magistrátu doručeno doplnění odvolání. Dne 28. 8. 2017 bylo Ministerstvu dopravy doručeno postoupení odvolání žalobce společně se spisovou dokumentací, a to písemností [číslo jednací], ze dne 21. 8. 2017.

11. Dne 4. 8. 2020 vypracovalo Ministerstvo dopravy, Odbor veřejné dopravy, rozhodnutí [číslo jednací], kterým bylo rozhodnutí Magistrátu ze dne 3. 8. 2017 zrušeno a zastaveno řízení pro přestupek podle § 35 odst. 1 písm. g) zákona č. 111/1994 Sb., dále byla změněna výše pokuty za přestupek podle § 35 odst. 2 písm. w) téhož zákona na částku 60.000 Kč a ve zbytku bylo rozhodnutí ze dne 3. 8. 2017 potvrzeno. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 4. 8. 2020. [Anonymizovaný odstavec.]

13. Soud dále zjistil, že za pana [celé jméno žalobce] byla z účtu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] hrazena částka 61 000 Kč, která odpovídá žalobci pravomocně uložené pokutě včetně nákladů (Vyjádření hl. m. z 24. 8. 2020, žádost o zaslání oficiálního přehledu plateb, přípis magistrátu z 11. 11. 2021, výpis z účtu Hl. m. [obec]). Z výpisu z účtu Hl. m. [obec] současně vyplývá skutečnost, že ze stejného účtu, tedy z účtu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], bylo na účet Magistrátu hl. M. [obec] hrazeno cca 200 plateb, ve více než 160 případech je u položky uvedeno jméno a příjmení konkrétní osoby (mj. [jméno] [příjmení], či [jméno] [příjmení]) a minimálně ve 120 případech obsahuje konkrétní platební položka i identifikaci v podobě spisové značky - např. i v případě zde žalobce - [celé jméno žalobce] - [číslo].

14. Z úřední činnosti je pak soudu známo, že pan [jméno] [příjmení] a pan [jméno] [příjmení] byli účastníky přestupkového řízení vedeného Magistrátem hlavního města Prahy a následně žalovanou ve skutkově a právně obdobné věci, ve které byli shodně zastoupeni [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a v současné době jsou účastníky soudních řízení zahájených u zdejšího soudu, jejichž předmětem je odškodnění za nepřiměřeně dlouhé správní řízení, ve kterých jsou zastoupeni týmž právním zástupcem (srov. věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 24 C 55147/2021 a 19 C 122/2021).

15. Na druhém jednání ve věci pak soud dal vzhledem k aktuálnímu stavu důkazního řízení a s ohledem na novou judikaturu ve skutkově a právně obdobné věci právnímu zástupci žalobce (když ani druhého jednání se žalobce osobně neúčastnil) poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby žalobce tvrdil a prokazoval zda, a pokud ano, tak jakým konkrétním způsobem se uložená pokuta promítla v majetkových poměrech žalobce s tím, že bylo dáno poučení o následcích nevyhovění výzvě.

16. Na to žalobce prostřednictvím právního zástupce (mimo jiné) uvedl, že podstata té věci je nejistota žalobce ohledně výsledku řízení. Uvedl, že se bavíme o nějaké době počátku a konce a teprve po tom konci došlo k zaplacení té pokuty. To znamená, že jestli byla ta pokuta zaplacena z prostředků žalobce či nikoliv, není podstatné. Tvrdil, že žalobce nikdy neměl příslib žádné třetí osoby o tom, že za něj bude pokuta hrazena. Uvedl, že to je negativní tvrzení, které nemusí prokazovat. Ve vztahu k soudem poskytnutému poučení nebyl ze strany žalobce navržen žádný důkaz.

17. Další dokazování soud ve věci neprováděl, neboť shora učiněná skutková zjištění ve spojení s reakcí strany žalující na soudem poskytnutá poučení podle § 118a odst. 1 a 3, byla pro soud dostatečným podkladem pro rozhodnutí ve věci. Žalovanou navržený důkaz účastnickým výslechem žalobce soud neprovedl proto, že ten s výslechem nesouhlasil.

18. Právní posouzení soudu je následující:

19. Podle § 1 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdškZ“), stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

20. Podle § 5 citovaného zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

21. Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

22. Podle § 31a odst. 1 citovaného zákona se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

23. Podle § 14 odst. 1 výše citovaného zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 stejného ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

24. Podle § 15 výše citovaného zákona, přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku (odst. 1). Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen (odst. 2).

25. Nárok žalobce soud posoudil ve smyslu ust. § 5 písm. b), § 13 odst. 1 věty druhé a § 31a odst. 1 a 2 OdškZ. Žalobce nárok uplatněný žalobou předběžně uplatnil u žalované v souladu s ustanovením § 14 odst. 1 OdškZ a § 15 odst. 2 OdškZ. Úřadem, který jedná za žalovanou v projednávané věci, je Ministerstvo dopravy. Soud na tomto místě konstatuje, že byla splněna podmínka předběžného uplatnění nároku u příslušného úřadu.

26. Soud se dále zabýval otázkou, zda se na tento případ aplikuje čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“). Ačkoli se tento článek Úmluvy týká trestního obvinění, judikatura dovodila, že se tím myslí i obvinění z přestupku, tedy na řízení o přestupku je potřeba vztáhnout tuto Úmluvu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1273/2016). Soud má tedy za to, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy je aplikovatelný. Dojde-li tedy v řízení k porušení základního práva nebo svobody, vychází se aktuálně z vyvratitelné domněnky, že tím došlo ke vzniku nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, což se vztahuje na celkovou délku řízení, a nikoliv pouze na jednotlivé průtahy. Na tom, zda pouhá aplikace vyvratitelné domněnky vzniku nemajetkové újmy ve vztahu k úspěšnosti žaloby obstojí, však závisí (mimo jiné) i na procesní aktivitě žalované, způsobu a rozsahu tvrzení a důkazů způsobilých ji zpochybnit.

27. Co se týče délky předmětného řízení, tak soud dospěl k závěru, že předmětné správní řízení bylo zahájeno doručením oznámení o zahájení správního řízení právnímu zástupci žalobce dne 16. 6. 2017 a bylo skončeno právní mocí odvolacího správního orgánu, tedy rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 4. 8. 2020, [číslo jednací], a to ke dni 4. 8. 2020. Řízení tedy trvalo 3 roky a 1 měsíc a 19 dní. Žalobce měl za to, že by ve vztahu k určení délky řízení měl být rozhodný okamžik zahájení kontroly žalobce. Soud se však s tímto závěrem žalobce neztotožňuje proto, že provedení kontroly a následný na to navazující postup (až do zahájení přestupkového řízení), není v posuzovaném případě správním řízením. Podle § 9 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, správní řízení je postup správního orgánu, jehož účelem je vydání rozhodnutí, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo jímž se v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá. Správní orgán však v dané věci v době od zahájení kontroly do zahájení přestupkového řízení žádné rozhodnutí splňující podmínky § 9 správního řádu nevydal. Postup od zahájení kontroly do zahájení samotného přestupkového řízení tak nelze označit za správní řízení a tedy vůbec za„ řízení“, ve kterém by mohl vzniknout nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřenosti délky. K uvedeným závěrům soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 6 Afs 194/2016 - 30 ze dne 15. února 2017, ve kterém Nejvyšší správní soud rozebírajíc otázku povahy„ rozhodnutí“ o námitkách proti protokolu uvedl:„ Ohledně vlastního posouzení otázky, zda vyřízení námitek je samostatně soudně přezkoumatelné, nebo zda je takový individuální správní akt vyloučen ze soudního přezkumu, se Nejvyšší správní soud ztotožňuje se závěrem krajského soudu, že„ rozhodnutí“ žalované o vyřízení námitek nelze považovat za úkon správního orgánu, jímž by stěžovatel mohl být na svých právech zkrácen přímo (nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení), neboť se jím nezakládá, nemění, neruší ani závazně neurčuje jeho práva nebo povinnosti ve smyslu § 6 5 o dst. 1 s. ř. s . Jedná se totiž o akt vydaný v kontrolní fázi za účelem přezkoumání případných pochybení inspektorů obsažených v protokolu o kontrole ve vztahu k námitkám, které uvádí kontrolovaná osoba. Teprve na základě závěru kontrolního řízení lze učinit kvalifikovaný závěr, zda podezření z porušení pravidel stěžovatelem odůvodňuje zahájení„ sankčního řízení“.

28. Soud dospěl k závěru, že délka řízení 3 roky a 1 měsíc a 19 dní přiměřená není a nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřené délky přestupkového řízení je tak dán.

29. Dále bylo na soudu, aby určil, jaká forma zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 1 OdškZ by byla v dané věci byla relevantní a tedy způsobilá naplnit satisfakční funkci institutu odčinění nemajetkové újmy.

30. Žalovaná tvrdila a navrženými důkazy se snažila vyvracet, že žalobci délkou řízení nemajetková újma vůbec vznikla, a to (mimo jiné) tím, že tvrdila, že výsledek řízení musel být pro žalobce předvídatelný, a dále tím, že tvrdila, že uložená pokuta nebyla hrazena žalobcem, ale společností provozující aplikaci [anonymizováno].

31. Žalobce současně ve věci tvrdil, že nevyužil ochrany ve správním soudnictví proto, že měl za to, že by šlo o neúčelný prostředek obrany, neboť s ohledem na obdobná rozhodnutí věděl, že by správní žaloba neměla šanci na úspěch.

32. V řízení pak bylo prokázáno, že ještě před započetím posuzovaného správního řízení byla v médiích veřejně diskutována povaha aplikace [anonymizováno] a právní rizika, která mohou stíhat osoby, jež jí využívají jako řidiči. Dle toho, co je v článku uvedeno, nelze dovodit, že by se k věci vyjadřovaly osoby k tomu zjevně neoprávněné. Dle shora specifikovaného článku se k věci vyjadřovala v článku označená marketingová ředitelka pražského [anonymizováno] a v článku je uvedena její citace, ze které vyplývá snaha o podpoření poptávky, což by ve výsledku mělo mít za následek více peněz pro partnerské řidiče. Z toho má soud za prokázané, že osud osob využívajících aplikaci [anonymizováno] jakožto řidičů provozovateli aplikace není lhostejný, ba naopak se provozovatel aplikace snaží docílit toho, aby řidiči z využívání aplikace finančně profitovali.

33. V předmětném článku se rovněž vyskytují citace osoby označené jako vedoucí oddělení taxislužby pražského [stát. instituce], který upozorňoval na vysoké pokuty, které mohou být ukládány i v případě, kdy budou mít řidiči využívající aplikaci [anonymizováno] živnost. V článku se vyskytuje výslovné upozornění na povinnost řidičů taxislužby mít (mj.) průkaz řidiče taxislužby či označené auto, což jsou skutkově problémy, pro které bylo se žalobcem několik měsíců po zveřejnění tohoto článku zahájeno přestupkové řízení.

34. V řízení pak bylo současně prokázáno, že za žalobce byla pokuta hrazena z účtu právního zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], stejně tak jako velké množství dalších pokut hrazených tímto právním zástupcem za jiné osoby Magistrátu hl. m. Prahy. Z úřední činnosti (jak je specifikováno shora) je soudu známo, že šlo o osoby, jež byly shodným právním zástupcem zastupovány jak v přestupkovém řízení v právně a skutkově obdobných věcech, tak i v řízeních soudních, jejichž předmětem je též odčinění újmy způsobené délkou přestupkového řízení.

35. Zdejší senát předesílá, že v právně a skutkově obdobné věci již jednou nepravomocně rozhodl, a to rozsudkem ze dne 5. srpna 2022 ve věci vedené pod sp. zn. 24 C 147/2021. V této věci soud žalobci zastoupenému týmž právním zástupcem jako žalobci v tomto řízení přiznal zadostiučinění v peněžité formě, kdy na základě provedeného dokazování si soud učinil závěr o sníženém významu řízení pro žalobce. V tam vedené věci však soud žalobci neposkytl shodná poučení podle § 118a odst. 1 odst. 3 jako v nyní posuzované věci. Dne 31. 8. 2022 však byl Městským soudem v Praze v skutkově a právně obdobné věci vydán rozsudek č. j. 18 Co 191/2022-166, který zdejší senát argumentačně přesvědčil pohlížet na otázku významu řízení pro žalobce jiným pohledem. Soud předesílá, že si je vědom toho, že skutečnost, že je proti osobě vedeno přestupkové řízení, objektivně příjemná není, a že je taková skutečnost způsobilá zasáhnout do osobnosti osoby, proti níž se řízení vede. Vždy je však rozhodné, jak daná osoba průběh řízení skutečně vnímala, a co konkrétně je pro stíhanou osobu v přestupkovém řízení v sázce. Soud na základě těchto úvah na tomto místě uzavírá, že pouhá skutečnost, že jde o přestupkové řízení, nemůže být bez zohlednění dalších okolností konkrétní věci důvodem pro přiznání peněžitého zadostiučinění bez dalšího. Soud proto zajímalo, a v řízení se na to proto tázal, jak žalobce věc skutečně vnímal, tedy jaká skutečná újma žalobci vznikla a jak pro něj bylo řízení významné. Ze strany žalující však nebyly soudu sděleny žádné konkrétní skutečnosti, kdy bylo odkazováno toliko na koncept vyvratitelné domněnky vzniku újmy právě s odkazem na to, že šlo o přestupkové řízení a de facto jediným tvrzením bylo obecné tvrzení, že újma žalobci vznikla.

36. Za situace, kdy žalovaná předložila obsáhlou argumentaci, o tom, že újma žalobci nemohla vzniknout a z jakých důvodů a na podporu svých tvrzení předkládala důkazy, je pouhé tvrzení o tom, že žalobci újma vznikla, nedostatečné.

37. Protože postup zdejšího soudu v nyní souzené věci byl de facto shodný jako postup odvolacího soudu ve shora specifikované věci, soud odkazuje na podstatnou část odůvodnění Městského soudu v Praze v rozsudku ve věci č.j. 18 Co 91/2022-166, ze dne 31. 8. 2022:„ Z dopisu Magistrátu hl. m. Prahy, ze dne 11. 11. 2021, adresovaného Ministerstvu dopravy, obsahujícího přehled plateb sankcí uložených jednotlivým přestupcům v jednotlivých přestupkových řízeních, které byly zaplaceny [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z jeho bankovního účtu, odvolací soud zjistil, že v období od 13. 4. 2017 do 18. 10. 2021, bylo na účet [anonymizováno] z účtu vedeného u [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and Slovakia, č. [anonymizováno] [číslo], na jméno [anonymizováno] [jméno] [příjmení], převedeno cca 220 plateb z titulu pokuty uložené ve správním řízení, v průměrné výši cca 90 000 až 100 000 Kč za jednu platbu. Odvolací soud uzavřel, že žalovaná takto prokázala skutečnost nasvědčující tomu, že nepříznivý důsledek vedení posuzovaného řízení v podobě odsouzení a uložení sankce se nikterak nepromítl do jeho poměrů, čehož si byl žalobce na základě obdobných zkušeností jiných přestupců vědom. Tvrzení, že žalobce nehradil uloženou sankci z vlastních prostředků, je tvrzením negativní skutečnosti, které žalovaná prokázat nemůže. Vzhledem k tomu, že však přednesla a výše uvedeným důkazem prokázala opěrný bod své obrany, odvolací soud uzavřel, že je na místě přenesení důkazního břemene ohledně skutečnosti, že žalobce byl fakticky ohrožen obavou z uložení peněžité sankce, kterou by býval musel sám uhradit, na žalobce. Žalobci bylo z tohoto důvodu dáno poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a poskytnuta lhůta k navržení příslušných důkazů. Žalobce posléze tvrdil, že platbu za něj sice provedl [anonymizováno] [příjmení], který jej v přestupkovém řízení zastupoval, avšak příslušná částka pro něj nepředstavovala benefit, nýbrž tato platba„ byla žalobcem kompenzována nefinanční formě“; komu byla kompenzace poskytnuta, žalobce netvrdil. K dotazu odvolacího soudu žalobce výslovně uvedl, že k uvedeným tvrzením nenavrhuje důkazy…..“ 38. „ ….Kritérium významu předmětu řízení pro účastníka (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk), tedy to, co je pro něj v sázce, je přitom zásadně nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění. Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se totiž poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 242/2016). Případně snížený (nikoli však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému; konstatování porušení práva v případě porušení práva na soudní projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě postačuje právě toliko v případech, kdy je význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, a doba řízení se tak v psychické sféře poškozeného nemohla negativně projevit.“ … 39. S ohledem na shora specifikované závěry, tedy skutečnost, že v mediálním prostoru byla ještě před zahájením posuzovaného správního řízení, a to i před započetím kontroly, otázka povahy aplikace [anonymizováno] veřejně diskutována, veřejně bylo upozorňováno na rizika spojená s nedodržováním právních předpisů, a to konkrétně osobou nikoliv k tomu zjevně neoprávněnou, dále skutečnost, že žalobce byl zastoupen ve správním řízení shodným právním zástupcem jako další dopravci v obdobné situaci, jehož prostřednictvím musel být žalobce informován o rozhodovací praxi v obdobných věcech, kdy vědomost o znalosti rozhodovací praxe byla potvrzena stranou žalující i v tomto řízení, kdy bylo tvrzeno, že nebyla podávána proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu správní žaloba, neboť s ohledem na znalost rozhodovací praxe by šlo o neúčelný prostředek obrany, a dále za situace, kdy žalobce jemu vzniklou újmu nijak blíže nekonkretizoval, se tak do popředí dostala otázka, zda řízení a výsledek řízení znamenal zásah do majetkové sféry žalobce či nikoliv, neboť šlo o podstatnou otázku ve vztahu ke zjištění toho,„ co bylo pro žalobce v sázce“.

40. Žalovaná v tomto směru prokázala opěrný bod své obrany, když prokázala, že pokuta za žalobce nebyla hrazena Magistrátu přímo jím, ale shodně jako u velkého množství dopravců prostřednictvím účtu právního zástupce žalobce, který zastupoval i další osoby - řidiče využívající aplikaci [anonymizováno]. Bylo prokázáno i to, že již v roce 2016 nebyl osud stavu financí řidičů využívajících aplikaci [anonymizováno], provozovateli této aplikace lhostejný. Za této situace pak došlo k přenesení břemena tvrzení a důkazního na žalobce v tom směru, že bylo na něm, aby tvrdil a prokazoval zda a pokud ano, tak jakým konkrétním způsobem se žalobci uložená pokuta promítla v jeho majetkových poměrech. V tomto směru bylo žalobci poskytnuto poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. a bylo upozorněno na následky nevyhovění výzvě. Výzvě soudu však nebylo vyhověno, když soudem položená otázka nebyla zodpovězena. Ze strany žalobce bylo toliko poukazováno na to, že žádaná informace není pro posouzení věci relevantní s ohledem na časový průběh řízení a tvrzení, že žalobce nikdy neměl příslib žádné třetí osoby, že za něj pokutu uhradí. Žádný důkaz žalobce nenavrhl.

41. Shora uvedené pak vedlo soud k učinění závěru, že význam řízení pro žalobce byl nepatrný, a proto se žalobci dostatečné satisfakce dostane konstatací porušení povinnosti správních orgánů vydat rozhodnutí v přiměřené době.

42. Na uvedeném závěru dle názoru soudu nemůže nic změnit ani poukaz žalobce na to, že řízení mělo určitý časový průběh, a pokuta byla hrazena až po jeho pravomocném skončení. Judikatura soudů vyšších stupňů totiž připouští, že skutečnost, která dokonce vyvrací zcela domněnku vzniku újmy, může vzniknout až právní mocí konečného rozhodnutí ve věci jako například v případě, kdy dojde k zastavení přestupkového řízení pro zánik odpovědnosti za přestupek. O tom svědčí například závěry Městského soudu v Praze, který v rozsudku č.j. 23 Co 366/2021 - 213 (i s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu III. ÚS 1608/14, Nejvyššího soudu ve věci 30 Cdo 3300/2013, 30 Cdo 791/2014 atd.) uvedl, že vznik nemajetkové újmy je popřen skutečností, že došlo k zastavení přestupkového řízení (uplynutím prekluzivní lhůty).

43. Ze shora uvedených důvodů soud rozhodl tak, jak je patrné z výroku I. a II. rozsudku.

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, a to proto, že bylo v řízení zjištěno, že odškodňované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a forma satisfakce závisela na úvaze soudu, a to v částce 28 798 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z sedmi účelných úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (1) příprava a převzetí právního zastoupení, 2) uplatnění nároku u žalované, které soud hodnotí jako úkon předžalobní výzvy, a to proto, že bez takového úkonu by se nemohl s úspěchem obrátit na soud, 3) žaloba, 4) vyjádření ze dne 22. 11. 2021, 5) vyjádření z 17. 1. 2022, 6) účast na jednání konaném dne 3. 6. 2022 a 7) účast na jednání konaném dne 14. 10. 2022) včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 800 Kč ve výši 4 998 Kč. Důvody pro aplikaci § 150 o.s.ř. soud neshledal.

45. Náklady řízení je třeba uhradit k rukám advokáta žalobce v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. V souladu s § 160 odst. 1 soud určil lhůtu k plnění patnáctidenní, a to vzhledem k tomu, že žalovanou je stát.