12 Co 234/2025 - 555

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Chlostové a soudců JUDr. Zuzany Hanákové, LL.M. a JUDr. Michala Holuba a ve věci žalobkyně: [žalobkyně], reg. č. [číslo], sídlem [adresa] zastoupené advokátem [Jméno advokáta A], sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované], sídlem [Adresa žalované], zastoupené advokátem [Jméno advokáta B], sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 161 800 USD s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. března 2025, č. j. 22 C 37/2020-500 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 53 482 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokáta A], advokáta.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 161 800 USD s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částek 80 000 USD od 4. 8. 2017 do zaplacení, 80 000 USD od 7. 9. 2017 do zaplacení a 1 800 USD od 21. 9. 2017 do zaplacení (výrok I), zároveň uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 632 849 Kč (výrok II).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 161 800 USD s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 21. 9. 2016 uzavřela žalobkyně, společnost [právnická osoba], IČ [IČO] a žalovaná smlouvu o prodeji závodu společnosti [název], aukčního portálu „[název]“, žalované. V uvedené souvislosti byla dne 21. 9. 2016, ve znění dodatku č. 1 ze dne 14. 12. 2016 rovněž uzavřena smlouva o migraci, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému služby související se zajištěním úspěšné migrace aukčního portálu „[název]“ z platformy provozované žalobkyní na platformu vyvíjenou žalovanou. Žalobkyně poskytla žalované služby spočívající v údržbě uvedené platformy v červnu a červenci 2017 a v červenci 2017 také služby spočívající v podpoře související s migrací platformy, za které se za jí žalovaná zavázala uhradit odměnu ve výši 80 000 USD měsíčně, respektive odměnu ve výši 100 USD za hodinu. Za údržbu platformy v červnu 2017 vyúčtovala žalobkyně žalované částku 80 000 USD, splatnou 3. 8. 2017, za údržbu platformy v červenci 2017 částku 80 000 USD, splatnou 6. 9. 2017, a za služby související s migrací platformy v červenci 2017 částku 1 800 USD, splatnou 20. 9. 2017. Žalovaná však vyúčtované částky ani přes výzvu neuhradila.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, neboť pohledávka žalobkyně zanikla v důsledku započtení vzájemných pohledávky žalované, značně převyšujících pohledávku žalobkyně. Žalobkyně totiž porušila čl. 4 odst. 2 smlouvy o migraci, podle kterého měla žalobkyně povinnost smazat veškerá data týkající se českých a slovenských uživatelů portálu do jednoho měsíce po dokončení migrace, neboť data byla součástí závodu, který byl převeden na žalovanou. Zasláním hromadného e-mailu žalobkyní dne 8. 11. 2017 na 718 982 adres z databáze českých a slovenských uživatelů portálu však došlo k porušení uvedeného článku smlouvy o migraci. Žalobkyně totiž protiprávně užívala a patrně i nadále užívá databázi, ačkoliv její vlastnické právo, k ní již zaniklo, a obohacuje se tak bezdůvodně na úkor žalované. K dokončení migrace dat došlo dne 2. 8. 2017, žalobkyně proto měla databázi vymazat nejpozději do 2. 9. 2017, žalobkyně však uvedenou databází disponovala minimálně i po dobu od 3. 9. 2017 do 8. 11. 2017. Výše bezdůvodného obohacení podle znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba] pak činí 19 690 000 Kč. Dopisem ze dne 28. 1. 2020 uplatnila žalovaná vůči žalobkyni nárok na vydání předmětného bezdůvodného obohacení a zároveň započetla svoje vzájemné pohledávky vůči žalobkyní z důvodu bezdůvodného obohacení. Pohledávka žalobkyně proto zcela zanikla a pohledávka žalované nadále trvá co do částky 16 149 278,80 Kč. Žalovaná proto uplatnila vůči žalobkyni vzájemný návrh v uvedené výši s úrokem z prodlení z této částky od 18. 2. 2020 do zaplacení.

4. Žalobkyně existenci pohledávky žalované na zaplacení částky 16 149 278,80 Kč neuznala s odůvodněním, že neporušila žádnou povinnost ze smlouvy o migraci dat. Vzájemný pohledávku žalované považovala za neurčitou a nejasnou s tím, že ji nelze započíst proti pohledávce žalobkyně.

5. Soud I. stupně žalobě vyhověl rozsudkem ze dne 10. 2. 2023, který však byl k odvolání žalované rozsudkem odvolacího soudu ze dne 14. 11. 2023 zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení s tím, aby se nejprve zabýval věcnou příslušností k projednání vzájemného návrhu týkajících se práva duševního vlastnictví a aby se zabýval otázkou přesného data dokončení migrace dat.

6. Usnesením ze dne 5. 9. 2024, vyloučil soud I. stupně řízení o vzájemném návrhu žalované na zaplacení částky 16 149 278,80 Kč s příslušenstvím do samostatného řízení pod sp. zn. [spisová značka], přičemž usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 2. 2025 bylo rozhodnuto, že k projednání uvedené věci jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy a věc byla k dalšímu řízení postoupena Městskému soudu v Praze (sp. zn. [spisová značka] – pozn. odvolacího soudu).

7. Soud I. stupně dovodil svoji pravomoc k projednání věci z čl. 5.13 smlouvy o migraci podle čl. 25 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) (Brusel I bis), jako rozhodné právo určité právo české na základě čl. 5.12 smlouvy o migraci ve smyslu čl. 3 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).

8. Po provedeném dokazování soud I. stupně dospěl k následujícímu skutkovým zjištěním.

4. Dne 21. 9. 2016 podepsaly [právnická osoba], IČO [IČO] ([společnost]) jako prodávající, žalovaná jako kupující a [právnická osoba], reg. č. [číslo], se sídlem [adresa], smlouvu o koupi závodu, kterou společnost [společnost] prodala závod, provozovaný jako aukční portál pod názvem „[název]“, za cenu ve výši 4 100 000 USD. V uvedené souvislosti uzavřely žalobkyně, společnost [název] a žalovaná dne 21. 9. 2016 smlouvu o migraci, kterou měly smluvní strany v úmyslu zajistit bezpečnou migraci portálu z platformy provozované žalobkyní, na platformu, kterou měla vyvíjet a provozovat žalovaná. Předmětem převodu byla především databáze, doména a ochranná známka [název] a migrace spočívala v převodu databáze z platformy (webové aplikace) žalobkyně na webovou aplikaci žalované. Ve smlouvě o migraci se žalobkyně zavázala, kromě bezplatných služeb podpory, na základě písemné žádosti žalované poskytovat žalované další dodatečné služby podpory, a to dodatečnou podporu údržby platformy uvedenou v části A přílohy 2 smlouvy o migraci a další služby podpory uvedené v části B přílohy 2 uvedené smlouvy. Žalovaná měla poskytovat uvedené služby do 21. 9. 2017. Za dodatečné služby podpory měla žalovaná zaplatit žalobkyni v souvislosti s podporou údržby platformy 80 000 USD měsíčně, v souvislosti s dalšími službami podpory spočívajícími v technické podpoře 100 USD za hodinu, v podpoře migrace 100 USD za hodinu a za konzultace k drobným vývojovým změnám 150 USD za hodinu. Ceny byly uvedeny bez DPH. Počet hodin podpory s hodinovou sazbou měl být potvrzen a písemně odsouhlasen smluvními stranami na konci každého měsíce. Žalobkyně byla oprávněna vystavit fakturu za poskytnuté hodiny pouze na základě písemného potvrzení smluvních stran. Do jednoho měsíce po ukončení migrace měly žalobkyně a [společnost] trvale odstranit všechny údaje týkající se českých a slovenských uživatelů portálu, které měli k dispozici. Smlouva o migraci byla uzavřena na dobu jednoho roku od jejího uzavření.

5. Žalobkyně vyúčtovala žalované odměnu za služby spočívající v dodatečné podpoře údržby platformy v červnu 2017 fakturou ze dne 22. 6. 2017, č. [číslo], doručenou žalované dne 22. 6. 2017, na částku ve výši 80 000 USD, splatnou 3. 8. 2017, odměnu za služby spočívající v dodatečné podpoře údržby platformy v červenci 2017 fakturou ze dne 26. 7. 2017, č. [číslo], doručenou žalované dne 26. 7. 2017, na částku 80 000 USD, splatnou 6. 9. 2017 a další služby související s migrací platformy v červenci 2017 v rozsahu 18 hodin vyúčtovala žalované fakturou ze dne 23. 8. 2017, č. [číslo], doručenou žalované dne 23. 8. 2017 na částku 1 800 USD, splatnou dne 20. 9. 2017. Žalovaná prostřednictvím svého jednatele [jméno FO] přislíbila emailem ze dne 30. 8. 2017 žalobkyni úhradu faktur č. [číslo] a č. [číslo] s tím, že budou uhrazeny v několika následujících dnech po zvýšení kapitálu žalované.

6. Žalovaná dopisem ze dne 20. 3. 2018 započetla vzájemnou pohledávku proti žalobkyní ve výši 103 343 588 Kč, která jí vznikla z titulu náhrady škody nebo bezdůvodného obohacení tím, že žalobkyně nevymazala v rozporu s čl. 4.2 smlouvy o migraci data týkající se českých a slovenských uživatelů portálu. Žalobkyně však v dopisu ze dne 30. 7. 2018 namítla neplatnost uvedeného zápočtu z důvodu neexistence tvrzené pohledávky, respektive nezpůsobilosti takové případné pohledávky k započtení.

9. Soud I. stupně po provedeném dokazování dospěl s odkazem na ust. § 1724, § 1725, § 1746, § 1982, § 1968, § 1970 a § 1987 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) k závěru, že žaloba je důvodná s tím, že nárok uplatněný žalobou, jehož existenci žalovaná nesporovala, má oporu ve smlouvě o migraci, která je nepojmenovanou smlouvou ve smyslu ust. § 1746 o. z. Přestože žalobkyně služby dodatečné podpory údržby platformy v červnu a červenci 2017 a další služby podpory v červnu 2017 v rozsahu 18 hodin poskytla a řádně vyúčtovala, žalobkyně jí vyúčtované částky neuhradila. Žalobkyně sice nedohledala písemné potvrzení smluvních stran týkající se počtu hodin dalších služeb podpory v červenci 2017 v souladu se smlouvou o migraci dat, soud I. stupně nicméně v uvedené souvislosti vyšel ze zavedené praxe stran evidování počtu hodin poskytovaných služeb ve sdíleném dokumentu na platformě [název] s tím, že žalovaná hradila služby bez předchozího schválení pouze na základě tohoto sdíleného dokumentu a neměla proti němu jakékoliv námitky.

10. Ve vztahu k námitce započtení vznesené žalovanou, dospěl soud I. stupně k závěru, že se jednalo o nekompenzabilní pohledávku ve smyslu ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. V uvedené souvislosti odkázal soud I. stupně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4795/2017 a na smysl a účel ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. Vzájemnou pohledávku žalované (vzniklou údajným užitím části databáze žalobkyní, poté co ji podle smlouvy o migraci měla smazat) považoval soud I. stupně za nejistou i neurčitou, neboť je co do základu sporná. (Dosud nebylo dle závěru odvolacího soudu prokázáno přesné datum ukončení migrace, od kterého počala běžet měsíční lhůta pro žalobkyni, aby odstranila databáze svých serverů). Sporná je však i její výše, tudíž její uplatnění ze strany žalované vůči žalobkyni vyvolalo spory o existenci i výši této pohledávky. Zároveň nejde ani o pohledávku vycházející ze stejného právního poměru, neboť v případě pohledávky žalobkyně jde o pohledávku z titulu smlouvy o migraci a v případě vzájemné pohledávky žalované o pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení. I kdyby tomu tak však bylo, bylo potřeba přihlédnout ke skutečnosti, že žalovaná se zaplacení vzájemné pohledávky, kterou namítala k započtení v tomto řízení, domáhá v samostatném řízení probíhajícím ke dni vydání napadeného rozsudku u Městského soudu v Praze. Žalobkyně se pak dovolala relativní neplatnosti žalovanou provedeného zápočtu tvrzené vzájemné pohledávky v dopisu ze dne 30. 7. 2018, které bylo reakcí na provedení zápočtu žalovanou dopisem ze dne 20. 3. 2018. K zániku důvodné pohledávky žalobkyně uplatněné žalobou tak podle ust. § 1982 o. z. nedošlo. S ohledem na uvedené tak soud I. stupně žalobě vyhověl v plném rozsahu.

11. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a tyto přiznal ve věci plně úspěšné žalobkyni za soudní poplatek a za právní zastoupení advokátem.

12. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, ve kterém namítala, že rozsudek soudu I. stupně je nepřezkoumatelný, neboť není zřejmé, na základě čeho konkrétně dospěl soud I. stupně k závěru, že je pohledávka žalobkyně nejistá a neurčitá. Rovněž nebylo z napadeného rozsudku zřejmé, proč měla být pohledávka žalované sporná. Soud I. stupně zcela rezignoval na skutečnost, že žalovaná v uvedeném směru navrhovala důkaz znaleckým posudkem, který prokazuje nejen existenci její pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení, ale i její výši a zároveň nevysvětlil, z jakého důvodu neprovedl tento znalecký posudek k důkazu a nevyslechl znalce. Podle názoru žalované se však jednalo o existující a jistou pohledávku. Soud I. stupně také nerespektoval závazný právní názor odvolacího soudu vyslovený ve zrušujícím usnesení ze dne 10. 2. 2023 s tím že má soud I. stupně vysvětlit, proč konkrétní navržené důkazy neprovedl a zároveň se v rozporu se závazným právním názorem odvolacího soudu nezabýval otázkou zjištění přesného data dokončení migrace, které bylo navázáno na lhůtu pro povinnost žalobkyně odstranit databázi svých serverů. Soud I. stupně v této souvislosti také nedal žalované žádné poučení dle ustanovení § 118 a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

13. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované uvedla, že rozsudek soudu I. stupně považuje za věcně správný. Nesouhlasila se žalovanou, že by předmětný rozsudek byl nepřezkoumatelný. Poukázala na skutečnost, že vzhledem ke skutečnosti, že pohledávka žalované je nejistá a neurčitá, a proto nezpůsobilá k započtení je neurčitý i samotný procesní úkon započtení a o pohledávce žalované je vedeno samostatné řízení Městským soudem v Praze. Nesouhlasila se žalovanou, že soud I. stupně nerespektoval závazný právní názor odvolacího soudu a poukázal na skutečnost, že pasáž týkající se zjišťování data ukončení migrace byla odvolacím soudem ve zrušujícím usnesení uvedena pouze pro případ, že by soud I. stupně shledal, že je příslušný k rozhodnutí o vzájemném návrhu žalované. Tomu tak však nebylo, neboť nebyl k projednání vzájemného návrhu věcně příslušným. Zároveň nesouhlasila s námitkou žalované, že by soud I. stupně měl žalobkyni poučit podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. s tím, že poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu, která dovodila, že ví-li žalobce o tom, že je ohledně určité skutečnosti zatížen důkazním břemenem, avšak neuvádí k této skutečnosti další důkazy, není soud povinen ho poučit dle § 118 a o.s.ř. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 21 Cdo 28 600/2019). Žalovaná navíc byla informována o předběžném právním názoru soudu I. stupně, že považuje předmětnou pohledávku ze nekompenzabilní, měla tak dostatečný prostor pro navržení dalších důkazů, na to však žalovaná zcela rezignovala a svoji procesní neaktivitu nemůže zhojit v odvolacím řízení. S ohledem na uvedené důvody proto žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

14. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

15. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem I. stupně, zopakoval však dle ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. dokazování dopisem ze dne 20. 3. 2018 (č. l. 164 spisu), reagujícím na předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 6. 3. 2018, ve kterém žalovaná uvedla, že má vůči žalobkyni pohledávku z Migračních smlouvy na náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení spočívající v: 1) nevymazání dat ohledně českých a slovenských uživatelů zejména dle čl. 4. 2 Migrační Smlouvy a jejich následném užití 718 982 kontaktů k reklamní kampani, celkem újma ve výši 93 343 588 Kč, tj. 134 Kč za 1 uživatelský kontakt z databáze a 2) újma ve výši 10 000 000 Kč spočívající v poškození dobrého jména žalované zasláním nevyžádaných reklamních sdělení ze strany žalobkyně zákazníkům žalované, čímž došlo k nabourání důvěry českých a slovenských zákazníků žalované ohledně její schopnosti spravovat jejich citlivá data. Celkem tak žalovaná vyzvala žalobkyni k uhrazení částky 103 343 588 Kč. Žalovaná dále ve vztahu k započtení vzájemných pohledávek v dopisu uvedla, že žalobkyně eviduje vůči žalované pohledávku ve výši částky 168 853,26 USD, tj. 3 477 364,04 Kč, z titulu popsaného v předžalobní výzvě ze dne 6. 3. 2018 a ze dne 14. 3. 2018 a žalovaná započítává svou pohledávku vůči pohledávce žalobkyně, včetně příslušenství ve výši, v jaké se vzájemně kryjí a zbylou část pohledávky po započtení dle tohoto dopisu žádá uhradit do 31. 3. 2018.

16. Zároveň odvolací soud dokazování dle ust. § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dopisem ze dne 28. 1. 2020 adresovaným zástupci žalobkyně (č. l. 151-152 spisu), na která upozorňovala žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 28. 5. 2020, který však soud I. stupně v napadeném rozsudku nijak nehodnotil. V dopise ze dne 28. 1. 2020 uvádí zástupce žalované, že žalovaná eviduje pohledávku žalobkyně ve výši 3 540 725,20 Kč, tj. 161 800 USD, a zároveň uvádí, že žalovaná eviduje vůči žalobkyním pohledávku ve výši 19 690 000 Kč, představující cenu peněžité náhrady za užití cizí hodnoty, jejíž výše byla stanovena znaleckým posudkem a tímto dopisem započítává pohledávku žalované vůči pohledávce žalobkyně a zanikají tak pohledávka žalobkyně a pohledávka žalované ve výši, v jaké se vzájemně kryjí. Započtením tak zaniká pohledávka žalobkyně v celé výši a pohledávka žalované co do výše 3 540 721,20 Kč a nadále existuje ve výši 16 149 278,80 Kč.

17. Odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že o pohledávce žalované ve výši 16 149 278,80 Kč se nyní vede řízení v prvním stupni u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Z Informace o průběhu tohoto řízení dostupné na http://infosoud.justice.cz pak odvolací soud zjistil (§ 213 odst. 4 o. s. ř.), že ve věci bylo prozatím nařízeno první jednání ve věci na den [datum].

18. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalované, že by napadený rozsudek byl nepřezkoumatelný s tím, že z něho není zřejmé, z jakého důvodu by pohledávka žalované měla být nejistá a neurčitá. V této souvislosti odkazuje odvolací soud na odstavec 28 napadeného rozsudku, ve kterém soud I. stupně přesvědčivě vysvětlil, z jakého důvodu nepovažuje vzájemnou pohledávku žalovaného za určitou a jistou. V této souvislosti uvedl zejména dva důvody a to, že nebylo dosud prokázáno přesné datum ukončení migrace dat, ale zároveň, že je sporná i výše předmětné pohledávky. Uvedl také, že nejde ani o pohledávku vycházející ze stejného právního poměru, když v případě žalobkyně se jedná o pohledávku ze smlouvy a v případě žalované o pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení. Soud I. stupně také zcela správně poukázal na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu k ust. § 1987 odst. 2 o. z.

19. Podle § 553 odst. 1 o. z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

20. Podle ust. § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

21. Podle ust. § 1987 odst. 2 o. z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

22. V usnesení ze dne 30. 6. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1134/2022 Nejvyšší soud zrekapituloval, že již v rozsudku ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněném pod číslem 37/2021 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 37/2021“), poukázal na smysl a účel § 1987 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“): „kterým je ochrana věřitele pasivní pohledávky před tím, aby dlužník pasivní pohledávky zabránil jejímu uspokojení či toto uspokojení oddálil jednostranným započtením své sporné (nejisté či neurčité) pohledávky za věřitelem pasivní pohledávky, a dosáhl toho, že místo uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky. Na základě toho dovodil, že pohledávka může být ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. nejistá a neurčitá, je-li zde objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, popř. zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše apod., přičemž míru nejistoty ohledně aktivní pohledávky je pak zásadně nutné posuzovat relativně, ve vztahu k pohledávce pasivní; za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší než je tomu v případě pasivní pohledávky. Pro posouzení, zda jednostranné započtení odporuje § 1987 odst. 2 o. z., jsou přitom rozhodné toliko okolnosti, které tu byly v okamžiku, kdy je započtení (projev vůle dlužníka pasivní pohledávky) účinné. . . Z tohoto závěru logicky plyne, že při právním posouzení, zda jde o (aktivní) pohledávku nejistou či neurčitou, soud vychází z okolností o míře nejistoty aktivní (i pasivní) pohledávky, která byla dána v okamžiku právního jednání započtení, a tedy nemá vést dokazování, kterým by mohlo být dosaženo jiné míry její (jejich) jistoty či nejistoty oproti stavu, v jakém se nacházela (nacházely) v době právního jednání dlužníka pasivní pohledávky.“ 23. Odvolací soud pak odkazuje ještě na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 2022, sp. zn.[Anonymizováno]23 Cdo 2901/2021, ve kterém Nejvyšší soud uvedl, že: „Jedním z předpokladů zániku pohledávek jednostranným započtením je kompenzační projev, jenž vyhovuje požadavkům na právní jednání podle § 551 až 553 ObčZ. U aktivně započítávaných pohledávek (těch, které započítávající strana použije k započtení), jejichž součet převyšuje pasivně započítávanou pohledávku (tu, proti které je započtení uplatněno), je tento požadavek splněn, jestliže kompenzační projev obsahuje prohlášení, v němž je určitě a srozumitelně určeno, které započítávané pohledávky, případně která jejich část, se uplatňuje k započtení (a tedy započtením zanikne). V opačném případě jde o právní jednání neurčité, a tedy zdánlivé ve smyslu § 553 odst. 1 ObčZ, k němuž se ve smyslu § 554 ObčZ nepřihlíží.“ 24. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná dopisem ze dne 20. 3. 2018 požadovala po žalobkyni uhrazení celkem dvou pohledávek ve výši 103 343 588 Kč, jejichž součet významně převyšuje pasivně započítávanou pohledávku žalobkyně ve výši 168 853,26 USD (tj. 3 477 364,04 Kč), měla žalovaná v tomto kompenzačním projevu uvést prohlášení, v němž by bylo určitě a srozumitelně určeno, které aktivně započítávané pohledávky případně, která jejich část se uplatňuje k započtení To však v projevu započtení ze dne 20. 3. 2018 uvedena nebylo, tento zápočet tak byl i neurčitý podle 553 odst. 1 o. z. a nebylo k němu možné přihlížet podle § 554 odst. 1 OZ.

25. Ve vztahu k zápočtu učiněnému 28. 1. 2020 pak odvolací soud uvádí, kromě toho, že pochybnosti vyvolává už samotná skutečnost, že nejprve činila žalovaná zápočet dopisem ze dne 28. 3. 2018, ve kterém započítávala částku 103 343 588 Kč, a následně další zápočet ze dne 28. 1. 2020, kterým započítávala částku 19 690 000 Kč, že ze samotné skutečnosti, že žalovaná musí svoji nově započítávanou pohledávku ve výši 19 690 000 Kč prokazovat znaleckým posudkem, je zjevné, že se jedná o pohledávku, která ke dni okamžiku zápočtu ze dne 28. 1. 2020 byla jednoznačně spornou neboť by se muselo by provádět dokazování o její výši (viz shora uvedený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020) Započtení má totiž sledovat sleduje odstranění vzájemných pohledávek zúčastněných osob, nikoli vyvolání nejasností a následných sporů (srovnej také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020). O skutečnosti, že pohledávka žalované uplatněná k započtení byla sporná ke dni zápočtu ze dne 28. 1. 2020 svědčí už sama o sobě jen ta skutečnost, že se o ní vede samostatné řízení u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka].

26. Závěr soudu I. stupně o tom, že pohledávka žalovaná nebyla ve smyslu ust. § 1987 odst. 2 o. z. způsobilá k započtení, tak byl zcela správný.

27. S ohledem na uvedené důvody je tak zcela nedůvodná námitka žalované, že soud I. stupně měl provést k důkazu znalecký posudek žalované prokazující její vzájemnou pohledávku, případně vyslechnout znalce, neboť provádění takovýchto důkazů s ohledem na nekompenzabilitu pohledávky ve výši 19 690 000 Kč je zcela nadbytečným, a v rozporu se zásadou hospodárnosti soudního řízení, neboť pohledávka byla nejistá k okamžiku zápočtu ze dne 28. 1. 2020, byť lze souhlasit se žalovanou, že soud I. stupně měl v napadeném rozsudku vysvětlit, proč uvedený důkaz neprovedl. Nejednalo se však o vadu, řízení, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

28. Ze stejných důvodů je také nedůvodná námitka žalované, že soud I. stupně nerespektoval závazný názor odvolacího soudu, že se měl zabývat datem přesného ukončení migraci dat. Z logiky věci plyne, že pokud byla vzájemná pohledávka žalované týkající se porušení povinností ze smlouvy o migraci nezpůsobilá k započtení, nebylo potřeba se již zabývat ani touto skutečností.

29. Při ústním jednání dne [datum] soud I. stupně také správně účastníkům řízení sdělil, že pohledávku žalované považuje za neurčitou a nezpůsobilou k započtení. Vzhledem k tomu, že vznik pohledávky žalobkyně byl prokázán a bylo nesporné, že žalovaná již žalobkyni neuhradila, nebylo namístě, aby soud I. stupně žalobkyni jakýmkoliv způsobem ještě poučoval podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 nebo 3 o. s. ř., jak namítala žalovaná v odvolání.

30. Závěry soudu I. stupně o existenci pohledávky žalobkyně a neurčitosti a nezpůsobilosti pohledávky žalované k započtení tak byly zcela správné.

31. Z důvodů shora uvedených postupoval odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení.

32. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když procesně úspěšná byla v odvolacím řízení žalobkyně, jíž vznikly náklady řízení v celkové výši 53 482 Kč představované odměnou advokáta za dva úkony právní služby dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t“) a to za vyjádření k odvolání žalované ze dne 11. 8. 2025 dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) a. t. z tarifní hodnoty 3 410 420,4 Kč (částka 161 800 USD při kurzu 21,078/USD) odměna ve výši 21 980 Kč a za účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) a. t. z tarifní hodnoty 3 325 313,6 Kč (částka 161 800 USD při kurzu 20,552/USD) odměna 21 620 Kč, k nimž náleží dvě paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Další část náhrady nákladů řízení tvoří daň z přidané hodnoty ve výši 21 % dle ust. § 137 o. s. ř ve výši 9 282 Kč.

Poučení