22 C 37/2020 - 500

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobkyně: [Název žalobkyně]., reg. č. [hodnota] sídlem [Adresa žalobce] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Název žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 161.800 USD s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 161 800 USD s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částek 80 000 USD od 4. 8. 2017 do zaplacení, 80 000 USD od 7. 9. 2017 do zaplacení a 1 800 USD od 21. 9. 2017 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 632 849 Kč, a to k rukám [Jméno advokáta A], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 21. 2. 2020 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 161 800 USD s příslušenstvím. V žalobě žalobkyně dále uvedla, že dne 21. 9. 2016 uzavřela žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dnes [právnická osoba]), IČO [IČO] (dále také jen „[právnická osoba]) a žalovaná smlouvu o prodeji závodu společnosti [právnická osoba], aukčního portálu „[Anonymizováno]“, žalované (dále také jen „Smlouva o prodeji závodu“) a v návaznosti na to pak byla téhož dne uzavřena také smlouva o migraci (dále také jen „Smlouva o migraci“) ve znění dodatku č. 1 ze dne 14. 12. 2016, na základě které žalobkyně poskytovala žalované služby související se zajištěním úspěšné migrace aukčního portálu „[Anonymizováno]“ (dále také jen „Portál“) z platformy provozované žalobkyní na platformu vyvíjenou žalovanou. Žalobkyně poskytla žalované řádně podle Smlouvy o migraci v červnu a červenci 2017 služby spočívající v údržbě platformy „[Anonymizováno] a v červenci 2017 také služby spočívající v podpoře související s migrací platformy, za které se jí žalovaná zavázala hradit odměnu ve výši 80 000 USD měsíčně, resp. odměnu ve výši 100 USD za hodinu. Žalobkyně poskytnuté služby žalované podle Smlouvy o migraci vyúčtovala žalované odměnu dohodnutou ve Smlouvě o migraci fakturami č. [hodnota] (za údržbu platformy v červnu 2017) na částku ve výši 80 000 USD, která byla splatná 3. 8. 2017, č. [hodnota] (za údržbu platformy v červenci 2017) na částku 80 000 USD, která byla splatná 6. 9. 2017 a fakturou číslo [hodnota] (za služby související s migrací platformy v červenci 2017) na částku 1 800 USD, která byla splatná dne 20. 9. 2017. Žalovaná ale žalobkyni uvedené částky dosud neuhradila, přestože žalobkyní poskytnuté služby nebyly žalovanou nijak reklamovány, respektive nebylo namítáno vadné plnění a bývalý jednatel žalované [jméno FO] ve svém emailu ze dne 30. 8. 2017 ubezpečoval žalobkyni, že faktury budou uhrazeny během několika následujících dnů s ohledem na zvýšení kapitálu žalované a přestože uvedený dluh za údržbu platformy v červnu a červenci 2017 uznala v emailové zprávě ze dne 20. 11. 2017 i účetní žalované [jméno FO]. Žalovaná dluh neuhradila ani po několika dalších výzvách žalobkyně k zaplacení, z nichž poslední byla předžalobní výzva ze dne 6. 3. 2018.

2. Žalovaná k věci v podání ze dne 28. 5. 2020 uvedla, že nárok uplatněný žalobkyní v celém rozsahu neuznává, a to zejména z důvodu zániku žalobou uplatněné pohledávky žalobkyně v důsledku dřívějšího započtení vzájemných pohledávek, stejně jako z důvodu existence pohledávky žalované vůči žalobkyni, která svou výši značně převyšuje pohledávku žalobkyně. Žalovaná sice připustila, že vzájemné nároky účastnic byly založeny Smlouvou o prodeji závodu a Smlouvou o migraci nebo jednáním stran těchto smluv učiněných v přímé či nepřímé souvislosti s plněním povinností založených těmito smlouvami. Úhradu žalobou uplatněného nároku žalovaná, byť ji původně nijak nerozporovala, odepřela v důsledku flagrantního porušení smluvní povinnosti ze strany žalobkyně, a to povinnosti stanovené v čl. 4 odst. 2 Smlouvy o migraci, podle kterého měla žalobkyně povinnost smazat veškerá data týkající se českých a slovenských uživatelů Portálu do jednoho měsíce po dokončení migrace, neboť tato data byla součástí závodu, jenže byl převeden na základě Smlouvy o prodeji závodu, přičemž migrace dat se řídila Smlouvou o migraci. Zaslání hromadného emailu ze strany žalobkyně dne 8. 11. 2017 (dále také jen „Email“) na 718 982 adres z databáze českých a slovenských uživatelů Portálu (dále také jen „ Databáze“), což následně potvrdil písemně zaměstnanec žalobkyně pan [jméno FO], prokazuje, že žalobkyně protiprávně užívala a patrně i nadále užívá uvedenou Databázi, ačkoliv vlastnické právo k této Databázi, která měla celkem 3 928 044 záznam českých a slovenských uživatelů a byla hlavní a stěžejní částí závodu, bylo Smlouvou o prodeji závodu převedeno na žalovanou a tím se žalobkyně bezdůvodně obohacuje na úkor žalované. Jelikož žalobkyně nemohla být při užití cizí hodnoty v dobré víře, je povinna vydat vše, oč se obohatila. Výše bezdůvodného obohacení v tomto případě byla znaleckým ústavem [právnická osoba]. ze dne 14. 6. 2020 stanovena na částku ve výši 19 690 000 Kč. Dopisem ze dne 28. 1. 2020 uplatnila žalovaná vůči žalobkyni nárok na vydání bezdůvodného obohacení a zároveň započetla vzájemné pohledávky účastníků, tedy svou pohledávku za žalobkyní z titulu bezdůvodného obohacení vůči pohledávce žalobkyně za její osobou z titulu odměny za služby podle Smlouvy o migraci, v důsledku čehož, pohledávka žalobkyně zcela zanikla a pohledávka žalované nadále trvá co do částky ve výši 16 149 278,80 Kč. Uvedeným podáním proto žalovaná také uplatnila vůči žalobkyni vzájemný návrh na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 16 149 678,80 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od 18. 2. 2020 do zaplacení.

3. V závěrečném návrhu žalobkyně uvedla, že z vyjádření žalované v průběhu řízení i před jeho zahájením vyplývá, že existence nároku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 161 800 USD s příslušenstvím je nesporná, neboť poskytnutí služeb, za něž byla uvedená částka fakturována, nebylo ze strany žalované nijak reklamováno či zpochybňováno a žalovaná zároveň tvrdí, že k zániku uvedené pohledávky žalobkyně došlo v důsledku zápočtu vzájemných pohledávek účastníků, přičemž existence pohledávky žalobkyně je podmínkou zápočtu. Ke vzájemnému návrhu žalované žalobkyně uvedla, že žalovaná neprokázala porušení smluvní povinnosti žalobkyní a ani netvrdila, tedy ani nemohla prokázat, že jí vznikla jakákoliv újma nebo že by žalobkyně získala na její úkor majetkový prospěch, a proto nárok žalované na vydání bezdůvodného obohacení nevznikl a nelze jej započítat na nepochybnou pohledávku žalobkyně na zaplacení odměny za poskytované služby ani uplatnit vzájemným návrhem. Žalovaná podle žalobkyně neprokázala, že k datu odeslání Emailu dne 8. 11. 2017 nebyla žalobkyně oprávněna disponovat s databází, ale i v opačném případě by tím k porušení Smlouvy o migraci nedošlo, neboť Email byl odeslán až po zániku práv a povinností z uvedené Smlouvy o migraci dne 21. 9. 2017 (čl. 5.1 Smlouvy o migraci), tedy i po zániku povinnosti žalobkyně smazat uvedenou databázi ze svých serverů. I kdyby přesto žalobkyně porušila tvrzenou smluvní povinnost, je konstrukce nároku žalované na vydání bezdůvodného obohacení nesmyslná, neboť ustálená judikatura Nejvyššího soudu stanoví, že bezdůvodné obohacení je subsidiární k náhradě škody (újmy) za porušení povinnosti ze smlouvy, ale žalovaná žádnou újmu vzájemným návrhem neuplatnila a ani netvrdí, že by ji jakákoliv újma v této souvislosti vznikla. Žalobkyně dále namítla, že žalovaná tvrdí, že žalobkyně neoprávněně disponovala databází obsahující 3 928 044 záznamů uživatelů v období od 24. 7. 2017 do 8. 11. 2017, ale nepodařilo se jí prokázat, že by žalobkyně disponovala celou databází, neboť Email byl zaslán pouze na 718 982 emailových adres z této Databáze a jednoznačně neprokázala ni dobu, po kterou měla žalobkyně s Databází neoprávněně disponovat. Proto i žalovanou předložený znalecký posudek je v důsledku nesprávných výchozích předpokladů nepoužitelný, neboť vychází z hodnoty celé Databáze obsahující 3 928 044 záznamů uživatelů, vychází z neoprávněného užívání Databáze žalobkyní v období od 24. 8. 2017 do 8. 11. 201, vykazuje mnoho chyb při výpočtu ceny licence včetně toho, že databáze uživatelů představuje hlavní část převáděného závodu, jeho použitelnost pro soudní řízení vyloučil navíc sám znalecký ústav. Vzhledem k tomu žalobkyně navrhla, aby soud žalobě vyhověl a vzájemný návrh žalované zamítl.

4. Žalovaná v závěrečném návrhu uvedla, že veškeré vzájemné nároky žalobkyně a žalované souvisí se Smlouvou o prodeji závodu, kterou žalované sesterská společnost žalobkyně [právnická osoba] prodala závod, který byl tvořen zejména databázemi nesoucí informace o klientech a obchodech tvořících internetové obchodní tržiště provozované na doméně [Anonymizováno] a Smlouvou o migraci, podle které měla žalobkyně žalované poskytovat služby související s převodem předmětu prodeje žalované, neboť po prodeji závodu měly být databáze přechodně dále uloženy na serverech žalobkyně a současně dále provozováno internetové tržiště, přičemž ale zároveň měly probíhat práce potřebné k migraci dat na platformu žalované, která měla po dokončení migrace provozovat internetové tržiště samostatně. Podle migrační smlouvy měla žalovaná platit žalobkyni po dobu provozu tržiště na platformě žalobkyně (do provedení migrace) sjednané částky, a to za práce spojené s přípravou a prováděním migrace nakoupených databází na platformu žalované. Pokud se žalobkyně domáhá zaplacení poplatků za uvedené služby, ještě před zahájením řízení žalovaná započetla proti uvedené pohledávce žalobkyně vlastní pohledávku za žalobkyní z titulu bezdůvodného obohacení, která jí vznikla tím, že žalobkyně porušila povinnost ze Smlouvy o migraci, neboť si i po dokončení migrace ponechala dříve prodanou Databázi, kterou navíc nejméně jedenkrát prokazatelně použila pro vlastní obchodní účely tím, že rozeslala dne 8. 11. 2017 vlastní reklamní nabídku na emailové adresy obsažené v Databázi. Žalovaná považuje uplatněný nárok žalobkyně za neexistující i z jiných důvodů (např. u některých faktur nebylo doloženo splnění podmínek pro jejich vystavení), ale žalovaná pohledávka zanikla i v důsledku provedeného zápočtu žalovanou. Jelikož k dokončení migrace došlo dne 2. 8. 2017, měla žalobkyně povinnost Databázi nejpozději do 2. 9. 2017 vymazat, a protože se tak nestalo, žalobkyně se obohatila tím, že nejméně po dobu od 3. 9. 2017 do 8. 11. 2017 disponovala touto Databází náležející žalované v hodnotě několika desítek miliónů korun a prokazatelně ji dále použila pro své reklamní účely. Databáze byla pro žalobkyni obchodně využitelná více způsoby, a proto se jejím ponecháním na úkor žalované obohatila. Výše bezdůvodného obohacení byla stanovena znaleckým posudkem znaleckého ústavu [právnická osoba]. ze dne 14. 6. 2019, kde byla vyčíslena na částku 19 650 000 Kč, přičemž náhradu za užití cizí hodnoty, v tomto případě databáze, lze připodobnit licenční odměně, kterou by bylo nutno vyložit jako platbu vlastníku databáze v případě existence smluvního vztahu. Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu žalobkyně zamítl a vzájemnému návrhu žalované vyhověl.

5. O žalobě soud rozhodl poprvé rozsudkem ze dne 10. února 2023, č. j. 22 C 37/2020-446 tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 161 800 USD s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částek 80 000 USD od 4. 8. 2017 do zaplacení, 80 000 USD od 7. 9. 2017 do zaplacení a 1 800 USD od 21. 9. 2017 do zaplacení (výrok I.), vzájemnou žalobu žalované o zaplacení částky ve výši 16 149 278,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 149 278,80 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení zamítl (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 900 949 Kč (výrok III.). Rozsudek odůvodnil tím, že na základě účastníky dne 21. 9. 2016 uzavřené Smlouvy o migraci žalobkyně poskytovala žalované v souvislosti s převodem závodu společnosti [právnická osoba] smlouvou o prodeji závodu dodatečné služby podpory, a to mimojiné služby dodatečné podpory údržby Platformy v měsících červnu a červenci 2017, ale i další služby podpory v červenci 2017. Žalovaná však žalobkyni za uvedené služby neuhradila ve lhůtě splatnosti sjednanou a žalobkyní vyfakturovanou odměnu ve výši 80 000 USD měsíčně za služby dodatečné podpory a 1 800 USD za další služby podpory. Soud dovodil oprávněnost fakturace částky ve výši 1 800 USD, přestože žalobkyně v řízení neprokázala splnění podmínky oprávněnosti fakturace částky 1 800 USD podle faktury č. [hodnota] ve smyslu čl. 2.6 smlouvy o migraci písemným potvrzením smluvních stran týkající se počtu hodin poskytovaných služeb, ale z okolností, které v řízení vyšly najevo, že žalovaná jí uvedené služby hradila po dobu trvání smlouvy o migraci na základě praxe zavedené mezi stranami o evidování počtu hodin poskytovaných služeb ve sdíleném dokumentu na platformě [Anonymizováno]. Vzájemný návrh žalované neshledal zdejší soud důvodný, byť žalobkyně porušila povinnost podle čl. 4.2 Smlouvy o migraci, když nejméně dne 8. 11. 2017 disponovala částí Databáze českých a slovenských uživatelů Portálu [Anonymizováno], přestože ji podle Smlouvy měla po dokončení migrace smazat, a to z důvodu, že žalovaná neprokázala, že by se žalobkyně na úkor žalované bezdůvodně obohatila.

6. K odvolání žalované však Městský soud v Praze shora uvedený rozsudek usnesením ze dne 14. 11. 2023, č. j. 12 Co 241/2023-476 zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Uvedl, že soud I. stupně správně hodnotil Smlouvu o migraci jako smlouvu inominátní, že žalobkyně služby podle Smlouvy o migraci žalované v měsících červen a červenec 2017 poskytla a správný byl i jeho postup při hodnocení praxe zavedené mezi stranami při absenci předpokládaného písemného odsouhlasení rozsahu poskytnutých služeb v hodinové sazbě. Soud I. stupně se však explicitně nezabýval stěžejní námitkou žalované, že pohledávky žalobkyně měly zaniknout v důsledku provedeného zápočtu pohledávky vymezené žalovanou jako prospěch žalobkyně vzniklý užitím části databáze, k níž od smluveného termínu (navázaného na dokončení migrace) již neměla mít přístup. Soud I. stupně tento nárok žalované hodnotil bez dalšího jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 o. z., nezohlednil však, že předmětná databáze může být souborným autorským dílem ve smyslu § 2 odst. 2 zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona (dále také jen „AZ“). Proto je třeba se zabývat zjištěním přesného data dokončení migrace, neboť na toto datum je navázána lhůta pro povinnost žalobkyně odstranit databázi ze svých serverů (ze své dispozice). Po uplynutí této lhůty by bylo možno na (přinejmenším) tvrzenou část databáze, kterou si žalobkyně, s ohledem na zjištěné odeslání reklamního emailu dne 8. 11. 2017, ponechala, hledět jako na pořízení rozmnoženiny, které je užitím databáze ve smyslu § 90 odst. § písm. a) AZ, což je právo příslušející jejímu autorovi, přitom právo k užití databáze, bylo podle skutkových zjištění soudu I. stupně, převedeno na žalovanou Smlouvou o prodeji závodu. Protože žalovaná netvrdí, že by ji ponecháním si části databáze ze strany žalobkyně vznikla újma, proto přichází v úvahu hodnotit její nárok jako bezdůvodné obohacení, jehož výše je formulována v § 40 odst. 4 AZ. Z nehmotné podstaty duševního vlastnictví plyne, že v případě zásahu do autorského práva nemusí dojít ke snížení majetku, nýbrž k jeho nezvýšení, ačkoliv by k němu za obvyklých okolností (řádného pořízení licence) došlo. Soud I. stupně dále zatížil řízení vadou, jestliže dospěl k závěru, že žalovaná výši bezdůvodného obohacení neprokázala, přestože k jejímu návrhu provedl důkaz znaleckým posudkem, aniž by jej ale zhodnotil nebo uvedl, z jakých důvodů posudek nemůže prokázat výši nároku žalované. Soud I. stupně se také nezabýval svou věcnou příslušností, neboť je možné, že vzájemný návrh žalované se týká práva duševního vlastnictví a k jeho projednání je tak dána příslušnost krajského soudu v prvním stupni. Odvolací soud proto uložil soudu I. stupně, aby se nejprve zabýval otázkou své věcné příslušnosti k projednání vzájemného návrhu. Dospěje-li k závěru, že je věcně příslušný, tento svůj závěr dostatečně přesvědčivě odůvodní, v případném novém rozhodnutí přehledně vysvětlí, jaké skutečnosti má za prokázané a z jakých důkazů a pokud konkrétní navržené důkazy neprovede, tento svůj krok řádně zdůvodní, zhodnotí použitelnost důkazu znaleckým posudkem přinejmenším po formální stránce a tento svůj závěr promítne do případného poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. předtím, než učiní závěr o neunesení důkazního břemene. V novém rozhodnutí se rovněž vypořádá se všemi námitkami účastníků, včetně těch, které zazněly v rámci odvolání.

7. Usnesením ze dne 5. září 2024, č. j. 22 C 37/2020-489 vyloučil zdejší soud řízení o vzájemném návrhu žalované na zaplacení částky ve výši 16 149 278,80 Kč s příslušenstvím do samostatného řízení. Toto usnesení nabylo právní moci dne 16. 9. 2024, přičemž následně byla uvedené věci přidělena spisová značka 22 C 189/2024. Usnesením ze dne 24. února 2025, č. j. Ncp 1/2025-335 Vrchní soud v Praze rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy, a proto po právní moci tohoto rozhodnutí bude věc postoupena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

8. Žalobkyně při jednání soudu po vrácení věci zdejšímu soudu uvedla, že nadále navrhuje, aby soud její žalobě vyhověl s tím, že na žalobě se ani po vyloučení vzájemného návrhu do samostatného řízení nic nezměnilo. Nárok žalobkyně je nesporný, žalovaná jej nerozporovala ani dříve ani nyní, pouze namítá zánik tohoto nároku započtením vůči pohledávce uplatněné vzájemným návrhem. K jeho posouzení je však příslušný Městský soud v Praze, žalobkyně pak ani svůj nárok nedokázala přesně vymezit ani konkrétně vyčíslit, nebylo tvrzeno, jakou část databáze žalobkyně nesmazala, případně v jakém období s částí databáze disponovala, k uvedenému nároku žalobkyně uplatněnému vzájemným návrhem pak ani neproběhlo dokazování. V tomto řízení proto nebyla prokázána nejen výše vzájemného nároku žalobkyně, ale ani jeho existence, a proto jde o nárok neurčitý a nejasný, vůči kterému nemůže být pohledávka žalobkyně započtena a nárok žalobkyně uplatněný žalobou v této věci nemohl zaniknout. Žalobkyně pak poukázala na skutečnost, že odvolací soud se, v usnesení rušícím první rozsudek zdejšího soudu v této věci, vyjadřoval k nároku žalobkyně tak, že závěry, na základě kterých soud žalobě vyhověl, aproboval. Vzhledem k tomu žalobkyně odkázala na závěrečný návrh ze dne 9. 11. 2023.

9. Žalovaná při jednání soudu po vrácení věci uvedla, že s ohledem na vyloučení vzájemného návrhu do samostatného řízení, je nucena upravit svá tvrzení a namítá, že žalovaná pohledávka zanikla z důvodu započtení vůči vzájemné pohledávce žalované. Podle žalované bezdůvodné obohacení žalobkyně na její úkor trvalo nejméně od 2. 9. 2017 do 8. 11. 2017, kdy žalobkyně disponovala databází v hodnotě několika miliónů korun, která ale náležela žalované, tedy bez licence, přitom jak uvedl i odvolací soud, nemusí proto dojít ke snížení majetku na straně ochuzené, nýbrž k jeho nezvýšení, pokud by k takovému zvýšení za obvyklých okolností došlo. Žalovaná vzájemný návrh z titulu bezdůvodného obohacení uplatnila vůči žalobkyni v konkrétní výši podle znaleckého posudku a žalobkyně neprokázala, že by Databázi ze svých severů smazala. K prokázání výše bezdůvodného obohacení navrhla výslech znalce. Závěrem žalovaná zdůraznila, že vzájemnou pohledávku vůči žalobkyni nejen vyčíslila, ale i uplatnila, tedy nárok žalobkyně zanikl započtením vzájemné pohledávky, a proto navrhla žalobu zamítnout.

10. Jelikož žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území Polska, ale žalovaná je právnická osoba se sídlem na území Česka, poměr mezi účastnicemi, který je předmětem tohoto sporu, je poměrem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a případně jakým právem se tento poměr účastnic řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“), kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Pravomoc zdejšího soudu k rozhodnutí této věci vyplývá z dohody účastníků v čl. 5.13 Smlouvy o migraci uzavřené podle ust. čl. 25 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2015 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). Rozhodným právem v této věci je právo české, a to na základě dohody účastníků v čl. 5.12 Smlouvy o migraci ve smyslu ust. čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Místní příslušnost zdejšího soudu je dána také dohodou účastníků v ust. čl. 5.13 Smlouvy o migraci podle ust. § 89a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, neboť zdejší soud byl v době zahájení tohoto řízení obecným soudem společnosti [právnická osoba]

11. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav (shodně jako v prvním rozsudku zdejšího soudu v této věci, neboť odvolací soud v usnesení rušícím uvedený rozsudek, skutkové závěry i právní hodnocení zdejšího soudu týkající se nároku žalobkyně posoudil jako správné):

12. Dne 21. 9. 2016 podepsali společnost [právnická osoba], IČO [IČO] ([právnická osoba]) jako prodávající, žalovaná jako kupující a [právnická osoba], registrační číslo [hodnota], se sídlem [adresa] Smlouvu o koupi závodu, kterou společnost [právnická osoba] prodala závod provozovaný pod názvem „[Anonymizováno]“, tedy aukční portál, a to za cenu ve výši [částka] (viz Smlouva o prodeji závodu). Dne 21. 9. 2016 podepsali dále žalobkyně, společnost [právnická osoba] a žalovaná dne 21. 9. 2016 Smlouvu o migraci, a to v souvislosti s uzavřením Smlouvy o prodeji závodu, kterým se [právnická osoba] zavázala prodat žalované svůj závod provozovaný jako aukční Portál s názvem [Anonymizováno], který v současné době provozuje na základě licence žalobkyně a touto dohodou chtějí smluvní strany zajistit bezpečnou migraci Portálu z platformy, provozované žalobkyní na platformu, kterou bude vyvíjet a provozovat žalovaná (viz záhlaví a body A) až C) Smlouvy o migraci).

13. Předmětem převodu byla především Databáze, doména a ochranná známka [Anonymizováno], přičemž migrace spočívala v převodu Databáze z platformy (webové aplikace) žalobkyně na webovou aplikaci žalované (viz výpověď svědka [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]).

14. Kromě bezplatných služeb podpory bude žalobkyně na základě písemné žádosti žalované poskytovat žalované následující dodatečné služby podpory: e) dodatečnou podporu údržby Platformy uvedenou v části A přílohy 2 a f) další služby podpory uvedené v části B přílohy 2 (viz čl. 2. 1 Smlouvy o migraci a příloha 2). S výhradou ustanovení čl. 3.4 žalovaná může požadovat a žalobkyně bude poskytovat dodatečné služby podpory v období počínajícím uzavřením této dohody a končící dnem 21. září 2017, což je první výročí uzavření této dohody (viz čl. 2. 2 Smlouvy o migraci). Za dodatečné služby podpory zaplatí žalovaná žalobkyni následující: (i) v souvislosti s podporou údržby Platformy 80 000 USD měsíčně, (ii) v souvislosti s dalšími službami podpory a. technická podpora: 100 USD za hodinu, b. podpora migrace: 100 USD za hodinu a c. konzultace k drobným vývojovým změnám: 150 USD za hodinu (viz čl. 2.4 Smlouvy o migraci). Poplatky za dodatečné služby podpory stanovené v této dohody jsou uvedeny bez DPH, které se na ně úplatní v souladu s příslušnými právními předpisy (viz čl. 2.5 Smlouvy o migraci). Počet hodin podpory poskytované podle čl. 2.4 (ii) písm. a., b. a c. bude potvrzen a písemně odsouhlasen smluvními stranami na konci každého měsíce. Žalobkyně je oprávněna vystavit fakturu za poskytnuté hodiny dle čl. 2.4 (ii) písm. a., b., c. pouze na základě písemného potvrzení smluvní ch stran dle předchozí věty tohoto článku (viz čl. 2.6 Smlouvy o migraci). Do jednoho měsíce po ukončení migrace žalobkyně a [právnická osoba] trvale odstraní všechny údaje týkající se českých a slovenských uživatelů Portálu, které mají k dispozici (viz čl. 4.1 Smlouvy o migraci). Tato dohoda se uzavírá na dobu určitou v délce jednoho roku od jejího uzavření (viz čl. 5.1 Smlouvy o migraci).

15. Žalobkyně vyúčtovala žalované odměnu podle Smlouvy o migraci, a to fakturami č. [hodnota] ze dne 22. 6. 2017 za služby spočívající v dodatečné podpoře údržby Platformy v červnu 2017 na částku ve výši 80 000 USD, která byla splatná 3. 8. 2017 (viz faktura č. [hodnota]), č. [hodnota] ze dne 26. 7. 2017 za služby spočívající v dodatečné podpoře údržby Platformy v červenci 2017 na částku 80 000 USD, která byla splatná 6. 9. 2017 (viz faktura č. [hodnota]) a č. [hodnota] ze dne 23. 8. 2017 za další služby související s migrací platformy v rozsahu 18 hodin (bližší specifikace v excelové tabulce na č. l. 293 p. v. spisu) v červenci 2017 na částku 1 800 USD, která byla splatná dne 20. 9. 2017 (viz faktura č. [hodnota]). Faktura č. [hodnota] byla žalované doručena dne 22. 6. 2017 (viz email [jméno FO] tehdejšímu jednateli žalované [jméno FO] ze dne 22. 6. 2017 s přílohou), faktura č. [hodnota] pak dne 26. 7. 2017 (viz email [jméno FO] tehdejšímu jednateli žalované [jméno FO] ze dne 26. 7. 2017 s přílohou) a faktura č. [hodnota] pak dne 23. 8. 2017 (viz email [jméno FO] tehdejšímu jednateli žalované [jméno FO] ze dne 23. 8. 2017). Žalovaná prostřednictvím svého jednatele [jméno FO] přislíbila emailem ze dne 30. 8. 2017 [jméno FO] za žalobkyni úhradu faktur č. [hodnota] a [hodnota] s tím, že budou uhrazeny v několika následujících dnech po zvýšení kapitálu žalovaného, obdobnou informací žalobkyni poskytla i [jméno FO] dne 20. 11. 2017 (viz emailová korespondence mezi [jméno FO] a [jméno FO] ze dnů 28. 7. 2017 až 30. 8. 2017 a email [jméno FO] ze dne 20. 11. 2017). Poskytnutí služeb žalobkyní žalované podle čl. 2.

1. Smlouvy o migraci potvrdili i svědci žalované [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]).

16. Žalovaná dopisem ze dne 20. 3. 2018 započetla vzájemnou pohledávku za žalobkyní ve výši 103 343 588 Kč, která jí vznikla z titulu náhrady škody nebo bezdůvodného obohacení tím, že žalobkyně nevymazala v rozporu s čl. 4.2 Smlouvy o migraci data ohledně českých a slovenských uživatelů Portálu (viz dopis ze dne 20. 3. 2018). Žalobkyně však dopisem ze dne 30. 7. 2018 namítla neplatnost uvedeného zápočtu z důvodu neexistence tvrzené pohledávky, respektive nezpůsobilosti takové případné pohledávky k započtení (viz dopis žalobkyně ze dne 30. 7. 2018).

17. Podle § 1724 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy (odstavec 1).

18. Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

19. Podle ust. § 1746 o. z. zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv odst. 1). Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena (odst. 2).

20. Podle ust. § 1982 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh (odst. 1). Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení (odst. 2).

21. Podle ust. § 1987 odst. 2 o. z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

22. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná.

23. Účastníci platně uzavřeli dne 21. 9. 2016 Smlouvu o migraci, která je podle ust. § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen „o. z.“) smlouvou nepojmenovanou, ve které se žalobkyně zavázala v souvislosti s převodem závodu společnosti [právnická osoba] Smlouvou o prodeji závodu poskytnout žalované mj. dodatečné služby podpory podle čl. 2.1 Smlouvy o migraci, za které se jí žalovaná zavázala zaplatit odměnu ve výši 80 000 USD měsíčně za služby dodatečné podpory údržby Platformy a 100 USD za hodinu za další služby podpory. Přestože žalobkyně uvedené služby žalované poskytla, v případě služeb dodatečné podpory údržby Platformy v měsících červnu a červenci 2017 a v případě dalších služeb podpory v červenci 2017 v rozsahu 18 hodin, poskytnuté služby žalobkyně řádně vyfakturovala fakturami č. [hodnota] ze dne 22. 6. 2017 na částku ve výši 80 000 USD se lhůtou splatnosti do 3. 8. 2017, č. [hodnota] ze dne 26. 7. 2017 na částku 80 000 USD se lhůtou splatnosti do 6. 9. 2017 a č. [hodnota] ze dne 23. 8. 2017 na částku 1 800 USD se lhůtou splatnosti do 20. 9. 2017 a tyto faktury doručila žalované před uplynutém stanovených lhůt splatnosti, žalovaná je žalobkyni dosud neuhradila.

24. Žalobkyně sice v řízení neprokázala splnění podmínky oprávněnosti fakturace částky 1 800 USD (faktura č. [hodnota]) ve smyslu ust. čl. 2.6 Smlouvy o migraci, neboť podle vlastních tvrzení nedohledala písemné potvrzení smluvních stran týkající se počtu hodin dalších služeb podpory podle ust. čl. 2.1 písm. f) a čl. 2.4 Smlouvy o migraci, ale mezi účastníky byla po dobu trvání Smlouvy o migraci zavedena praxe evidování počtu hodin poskytovaných služeb ve sdíleném dokumentu na platformě [Anonymizováno], přičemž žalovaná hradila faktury za služby bez předchozího schválení, tedy pouze na základě sdíleného dokumentu. Soud proto po přihlédnutí ke všem okolnostem, které v řízení vyšly najevo (absence jakýchkoliv námitek žalované fakticky zpochybňujících poskytnutí služeb žalobkyní fakturovaných předmětnou fakturou, provedení zápočtu na uvedenou pohledávku žalovanou, výpovědi svědků žalované o řádném poskytování služeb ze strany žalobkyně), shledal i pohledávku z uvedené faktury za oprávněnou.

25. Protože je žalovaná s úhradou shora uvedených peněžitých pohledávek žalobkyně v prodlení, má žalobkyně dále právo na zaplacení příslušenství těchto pohledávek spočívajícího v úrocích z prodlení podle ust. § 1968 o. z. a 1970 o. z., a to ve výši podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., vždy od data následujícího po splatnosti jednotlivých shora uvedených dlužných částek.

26. Soud se dále zabýval námitkou započtení vznesenou žalovanou.

27. Za nejistou či neurčitou nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává (odmítá uhradit) nebo že je sporná (nejednoznačná) její právní kvalifikace; musí zde být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, popř. zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4795/2017, uveřejněný pod číslem 23/2020 Sb. rozh. obč.). S ohledem na smysl a účel § 1987 odst. 2 o. z. je pak zásadně nutné míru nejistoty ohledně aktivní pohledávky posuzovat relativně, ve vztahu k pohledávce pasivní; za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky. Současně platí, že výklad § 1987 odst. 2 o. z. nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi dotčenými stranami (§ 2 o. z.). Vychází-li obě pohledávky (aktivní i pasivní) ze stejného právního vztahu (založeného např. stejnou smlouvou uzavřenou mezi stranami), nelze přehlížet, že proti právu věřitele pasivní pohledávky na její uhrazení zde stojí právo dlužníka (a věřitele aktivní pohledávky) na to, aby dříve, než bude nucen uhradit svůj dluh (plnit na pasivní pohledávku), byly spravedlivě posouzeny i širší souvislosti, za kterých vznikl (okolnosti celého vztahu). Vznikne-li z téhož vztahu více vzájemných pohledávek, odpovídá zpravidla rozumnému (spravedlivému) uspořádání poměrů mezi stranami, aby tyto pohledávky byly vzájemně započitatelné. Při posuzování, zda je aktivní pohledávka "neurčitá či nejistá" ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., je proto třeba vzít v úvahu i tuto skutečnost; lze-li s ohledem na okolnosti konkrétního případu považovat za spravedlivé, aby dříve, než dojde k uhrazení (resp. přiznání) pasivní pohledávky, bylo posouzeno, zda je její věřitel povinen plnit dluh z aktivní pohledávky, vzniklé ze stejného vztahu, není namístě poskytovat takovému věřiteli ochranu prostřednictvím § 1987 odst. 2 o. z. V takovém případě zpravidla není aktivní pohledávka "nejistá nebo neurčitá" ve smyslu posledně označeného ustanovení, přestože by ji jinak bylo možné považovat za likvidní (v literatuře srov. např. ŠILHÁN, J. op. cit. výše). Jelikož vykládané ustanovení sleduje především ochranu věřitele pasivní pohledávky, je na něm, aby se případně dovolal neplatnosti jednostranného právního jednání, jímž dlužník proti pasivní pohledávce započítává svoji (aktivní) pohledávku za věřitelem (§ 580 odst. 1, § 586 o. z.); rozpor jednostranného započtení s § 1987 odst. 2 o. z. tudíž zakládá (zpravidla) toliko relativní neplatnost. Pro posouzení, zda jednostranné započtení odporuje § 1987 odst. 2 o. z., jsou přitom rozhodné toliko okolnosti, které tu byly v okamžiku, kdy je započtení (projev vůle dlužníka pasivní pohledávky) účinné. Účinnost právního jednání, která zpravidla nastává v okamžiku, kdy projev vůle dlužníka pasivní pohledávky dojde věřiteli (srov. § 570 a násl. o. z.), je přitom nutné odlišit od účinků tohoto právního jednání (k nimž dochází ex tunc, k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení - § 1982 odst. 2 in fine o. z.) /viz rozsudek Nejvyššího soudu ĆR ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020/.

28. Soud dospěl k závěru, že vzájemná pohledávka žalované (vzniklá užitím části Databáze žalobkyní, poté co ji podle Smlouvy o migraci měla smazat) je pohledávkou nejistou i neurčitou, neboť tato je co do základu sporná (dosud nebylo prokázáno přesné datum ukončení migrace /dle závěru odvolacího soudu/, od kterého počala běžet měsíční lhůta pro žalobkyni, aby odstranila databázi ze svých serverů), ale sporná je i její výše, tudíž její uplatnění ze strany žalované vůči žalobkyni vyvolalo spory o existenci i výši této pohledávky. Nejde ani o pohledávku vycházející ze stejného právního poměru, neboť v případě pohledávky žalobkyně jde o pohledávku z titulu Smlouvy, v případě vzájemné pohledávky žalované o pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení, ale i kdyby tomu tak bylo, přihlédl soud ke skutečnosti, že žalovaná se zaplacení vzájemné pohledávky, kterou namítá k započtení v tomto řízení, domáhá v samostatném řízení probíhajícím aktuálně u Městského soudu v Praze. Žalobkyně se také dovolala relativní neplatnosti žalovanou provedeného zápočtu tvrzené vzájemné pohledávky, a to v jejím podání ze dne 30. 7. 2018, které bylo reakcí na provedení zápočtu žalovanou podáním ze dne 20. 3. 2018. Ze všech uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že jednostranné započtení pohledávky žalované vůči pohledávce žalobkyně uplatněné žalobou v této věci je podle ust. § 1987 odst. 2 neplatné, a proto k zániku žalobou uplatněné pohledávky žalobkyně podle ust. § 1982 o. z. nedošlo.

29. Vzhledem k tomu soud žalobě žalobkyně v plném rozsahu vyhověl (výrok I).

30. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, neboť její žalobě soud zcela vyhověl (výrok I.), a proto ji soud proti žalované přiznal právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Náklady řízení žalobkyně činí celkem částku ve výši 632 849 Kč a tvoří je a) zaplacený soudní poplatek ve výši 184 048 Kč, b) odměna za zastupování za šestnáct advokátem žalobkyně učiněných úkonů právní služby: příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (advokátního tarifu) ze dne 6. 3. 2018, kdy kurz ČNB činil 20,450 Kč/USD, tarifní hodnota podle ust. § 8 odst. 1 adv. tarifu činila částku 161 800 USD, tedy 3 308 810 Kč, odměna za tento úkon tedy činí podle ust. § 7 bod 6 adv. tarifu částku ve výši 21 540 Kč, předžalobní výzva ze dne 6. 3. 2018 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, kdy kurz ČNB činil 20,450 Kč/USD, tarifní hodnota podle ust. § 8 odst. 1 adv. tarifu činila částku 161 800 EUR, tedy 3 308 810 Kč, odměna za tento úkon tedy činí podle ust. § 7 bod 6 adv. tarifu částku ve výši 21 540 Kč, návrh ve věci samé (žaloba) ze dne 21. 2. 2020 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, kdy kurz ČNB činil 23,206 Kč/USD, tarifní hodnota podle ust. § 8 odst. 1 adv. tarifu činila částku 161 800 EUR, tedy 3 754 731 Kč, odměna za tento úkon tedy činí podle ust. § 7 bod 6 adv. tarifu částku ve výši 23 340 Kč, písemné podání ve věci samé – replika žalobkyně ze dne 20. 8. 2020 k vyjádření žalované podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, kdy kurz ČNB činil 21,992 Kč/USD, tarifní hodnota podle ust. § 8 odst. 1 adv. tarifu činila částku 161 800 EUR (3 558 306 Kč), odměna za tento úkon tedy činí podle ust. § 7 bod 6 adv. tarifu částku ve výši 22 540 Kč, účast na jednání soudu dne 20. 7. 2021 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu, kdy kurz ČNB činil 21,789 Kč/USD, tarifní hodnota podle ust. § 8 odst. 1 adv. tarifu činila částku 161 800 EUR (3 525 460 Kč), odměna za tento úkon tedy činí podle ust. § 7 bod 6 adv. tarifu částku ve výši 22 420 Kč, účast na jednání soudu dne 4. 11. 2021 v době od 13:35 hod. do 16:05 hod. podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu, kdy kurz ČNB činil 22,022 Kč/USD, tarifní hodnota podle ust. § 8 odst. 1 adv. tarifu činila částku 161 800 EUR (3 563 160 Kč), odměna za tento úkon tedy činí podle ust. § 7 bod 6 adv. tarifu částku ve výši 2 x 22 580 Kč, účast na jednání soudu dne 15. 2. 2022 v době od 13:40 hod. do 16:40 hod. podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu, kdy kurz ČNB činil 21,527 Kč/USD, tarifní hodnota podle ust. § 8 odst. 1 adv. tarifu činila částku 161 800 EUR (3 483 069 Kč), odměna za tento úkon tedy činí podle ust. § 7 bod 6 adv. tarifu částku ve výši 2 x 22 260 Kč, účast na jednání soudu dne 19. 5. 2022 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu, kdy kurz ČNB činil 23,468 Kč/USD, tarifní hodnota podle ust. § 8 odst. 1 adv. tarifu činila částku 161 800 EUR (3 797 122 Kč), odměna za tento úkon tedy činí podle ust. § 7 bod 6 adv. tarifu částku ve výši 23 500 Kč, účast na jednání soudu dne 22. 11. 2022 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu, kdy kurz ČNB činil 23,703 Kč/USD, tarifní hodnota podle ust. § 8 odst. 1 adv. tarifu činila částku 161 800 EUR (3 835 145 Kč), odměna za tento úkon tedy činí podle ust. § 7 bod 6 adv. tarifu částku ve výši 23 660 Kč, účast na jednání soudu dne 27. 1. 2023 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu, kdy kurz ČNB činil 21,929 Kč/USD, tarifní hodnota podle ust. § 8 odst. 1 adv. tarifu činila částku 161 800 EUR (3 548 112 Kč), odměna za tento úkon tedy činí podle ust. § 7 bod 6 adv. tarifu částku ve výši 22 500 Kč, písemné podání ve věci samé – závěrečný návrh ze dne 7. 2. 2023 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, kdy kurz ČNB činil 22,271 Kč/USD, tarifní hodnota podle ust. § 8 odst. 1 adv. tarifu činila částku 161 800 EUR (3 603 448 Kč), odměna za tento úkon tedy činí podle ust. § 7 bod 6 adv. tarifu částku ve výši 22 740 Kč, vyjádření žalobkyně k odvolání žalované proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 10. února 2023, č. j. 22 C 37/2020-446 ze dne 31. 7. 2023 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, kdy kurz ČNB činil 23,910 Kč/USD, tarifní hodnota podle ust. § 8 odst. 1 adv. tarifu činila částku 161 800 EUR (3 868 638 Kč), odměna za tento úkon tedy činí podle ust. § 7 bod 6 adv. tarifu částku ve výši 23 780 Kč, účast na jednání před odvolacím soudem dne 14. 11. 2023 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu, kdy kurz ČNB činil 24,550 Kč/USD, tarifní hodnota podle ust. § 8 odst. 1 adv. tarifu činila částku 161 800 EUR (3 972 190 Kč), odměna za tento úkon tedy činí podle ust. § 7 bod 6 adv. tarifu částku ve výši 24 220 Kč, účast na jednání soudu dne 20. 3. 2025 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu, kdy kurz ČNB činil 25,010 Kč/USD, tarifní hodnota podle ust. § 8 odst. 1 adv. tarifu činila částku 161 800 EUR (4 046 618 Kč), odměna za tento úkon tedy činí podle ust. § 7 bod 6 adv. tarifu částku ve výši 24 500 Kč, celkem částka ve výši 365 960 Kč, c) náhrada hotových výdajů advokáta žalobkyně, která činí částku 300 Kč za každý již shora uvedený úkon právní služby učiněný do 31. 12. 2024 podle ust. § 13 odst. 1 a 4 adv. tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 a 450 Kč za úkon právní služby učiněný po 1. 1. 2025 podle ust. § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, v aktuálním znění, celkem částka 4 950 Kč, d) náhrada 21% DPH ve výši 77 891 Kč podle ust. § 137 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náklady řízení žalobkyně k rukám jejího advokáta.

31. Lhůty k plnění byly stanoveny podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.