12 Co 236/2024 - 168

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Chlostové a soudců JUDr. Zuzany Hanákové, LL.M. a JUDr. Michala Holuba ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0][Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [tituly před jménem] [jméno FO] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: Česká republika – [orgán veřejné moci], IČ: [IČO] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/1] jednající [správní orgán] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/2] o zaplacení 948 703,08 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. dubna 2024, č. j. 26 C 190/2022-132, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku II mění tak, že žaloba se co do částky 389 420 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 389 420 Kč od 13. 4. 2023 do zaplacení zamítá, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 částku 1 573 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 částku 1 573 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně řízení zastavil co do částky 106 402 Kč a úroku z prodlení z částky 10 000 Kč (výrok I), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 389 420 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 13. 4. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 56 502 Kč od 13. 4. 2023 do 17. 8. 2023 (výrok II), žalobu o zaplacení částky 452 881,08 Kč s úrokem z prodlení od 18. 10. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 445 922 Kč od 18. 10. 2022 do 12. 4. 2023 zamítl (výrok III), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 137 726,73 Kč (výrok IV) a žalované povinnost nahradit na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 částku 3 146 Kč, představující náhradu nákladů řízení, které platil stát (výrok V).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky v celkové výši 948 703,08 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 18. 10. 2022 do zaplacení s tím, že proti němu bylo vedeno nezákonné trestní stíhání, v důsledku, kterého byl nezákonně uvězněn po dobu od 25. 4. 2019 do 31. 7. 2019. Z tohoto důvodu žádal, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit mu za pobyt ve vězení částku 288 000 Kč, částku 350 000 Kč za psychické útrapy, které v souvislosti s trestním stíháním utrpěl, částku 200 000 Kč za nepřiměřenou délku řízení, částku 102 998 Kč za ztrátu na výdělku za dobu od 25. 4. 2019 do 31. 7. 2019 a částku 107 705 Kč za náklady na obhajobu.

3. Žalovaná žalobci zaplatila v rámci předběžného projednání nároku podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále také jen „OdpŠk“) na nákladech na obhajobu částku 7 502 Kč a částku 88 900 Kč za pobyt ve vězení.

4. Po zahájení řízení vzal žalobce žalobu zpět co do částky 106 402 Kč s příslušenstvím zahrnující i částku 10 000 Kč za náklady soudního řízení za dovolání a soud I. stupně proto řízení částečně ve stejném rozsahu zastavil.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud I. stupně ke skutkovým zjištěním obsaženým v bodech 5 až 12 napadeného rozhodnutí (na něž v detailech odvolací soud pro stručnost odkazuje), z nichž bylo zjištěno zejména, že proti žalobci bylo dne 18. 12. 2012 zahájeno trestní stíhání. Dne 18. 3. 2014 Okresní soud v [místo] rozhodl, že žalobce je vinen [podezřelý výraz] podle § 187 odst. 1, odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen: „tr. zákoníku“), přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) a odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku, za což byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen a byla stanovena zkušební doba na dva roky. Dne 10. 9. 2014 byl tento rozsudek zrušen Krajským soudem [adresa] a věc byla okresnímu soudu vrácena k dalšímu rozhodnutí. Dne 1. 7. 2015 bylo rozhodnuto, že příslušným soudem pro projednání věci je Krajský soud v [adresa]. Dne 25. 9. 2018 byl proti žalobci vynesen odsuzující rozsudek pro spáchání zvlášť závažného zločinu [podezřelý výraz] podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), písm. b) tr. zákoníku a žalobce byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků do věznice s ostrahou. Dne 14. 2. 2019 bylo Vrchním soudem v [místo] zamítnuto odvolání žalobce a rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne 25. 9. 2018 nabyl téhož dne právní moci a vykonatelnosti. Dne 5. 4. 2019 soud nařídil žalobci nástup výkonu trestu. Usnesení Vrchního soudu v [místo] ze dne 14. 2. 2019 a rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne 25. 9. 2018 byly zrušeny Nejvyšším soudem dne 31. 7. 2019 a věc byla Krajskému soudu v [adresa] přikázána, aby v potřebném rozsahu znovu věc projednal a rozhodl a byl vydán příkaz k propuštění žalobce z výkonu trestu odnětí svobody. Rozsudkem ze dne 18. 5. 2021 rozhodl Krajský soud v [adresa], že žalobce je vinen spácháním zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) a písm. b) trestního zákoníku a žalobce byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou let. Rozsudek nabyl právní moci 21. 4. 2022. Odvolání žalobce bylo dne 21. 4. 2022 Vrchním soudem v [místo] odmítnuto s odůvodněním, že nebylo bez pochybností prokázáno, zda při vniknutí obžalovaného do poškozené tato ještě tvrdě spala, či nikoliv, jak intenzivní byla obrana poškozené, tedy jaké bylo použití fyzické síly ze strany obžalovaného za účelem překonání nebo zamezení poškozenou vážně míněného odporu a dosažení [podezřelý výraz] proti její vůli. Délka trestního stíhání obžalovaného a jeho dosavadní bezúhonnost byly právně promítnuty do délky uloženého trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, tedy na samé jeho spodní hranici, když výkon trestu odnětí svobody byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Proti rozhodnutí Vrchního soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud dne 15. 2. 2023 odmítl. Trestní řízení od podání vznesení obvinění po konečné usnesení dovolacího soudu trvalo od 18. 12. 2012 do 15. 2. 2023, tj. 10 let a dva měsíce. Žalobce se nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody na základě rozsudku Krajského soudu v [místo] ze dne 14. 2. 2019 zrušeného Nejvyšším soudem dne 31. 7. 2019 od 25. 4. 2019 do 31. 7. 2019, to je 98 dnů. Předtím, než žalobce nastoupil výkon trestu, byl zaměstnán u společnosti, kde pobíral mzdu, za rozhodné období, tj. částku 71 027 Kč. Žalobce si v souvislosti s návrhem na zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku, na základě kterého byl ve výkonu trestu, zvolil obhájce, kterému zaplatil částku 15 004 Kč a posléze částku 82 701,08 Kč za řízení, které pokračovalo po zrušení rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne 14. 2. 2019. V souvislosti s trestním stíháním došlo u žalobce k újmě na zdraví. Ve znaleckém posudku k tomu bylo uvedeno, že od března 2019 docházel do [podezřelý výraz] ambulance, kde je dosud veden s diagnózou poruchy přizpůsobení, neorganickou nespavostí, smíšenou úzkostnou a depresivní poruchou a přechodnou problematickou konzumací alkoholu. Psychiatrická ambulantní péče je dána v souvislosti s přetrvávajícími psychickými potížemi ve vztahu k uvěznění žalobce od 25. 4. 2019 do 31. 7. 2019, respektive několikaletým vyšetřováním ve věci. K ustálení zdravotního stavu znalec uvedl, že k tomu došlo v dubnu roku 2022. Znalec určil výši ztížení společenského uplatnění žalobce na na částku 198 329 Kč. Znalec však posléze při výslechu dne 7. 3. 2024 doplnil, že zdravotní problémy žalobce v souvislosti s psychickými problémy vznikly v souvislosti s počátkem trestního stíhání a znalecký posudek se vztahuje na celé trestní stíhání a samozřejmě i na pobyt žalobce ve výkonu trestu, kdy žalobce měl obavy z odsouzení, jeho zážitky z trestního stíhání včetně pobytu ve věznici. Není zcela jednoznačně možné oddělit výkon trestu od samotného trestního stíhání. Příčina újmy je primárně spojená se samotným trestním stíháním.

6. V rámci právního posouzení soud I. stupně s odkazem na ust. § 1, § 7, § 9, § 10, § 13 § 14, § 15, § 31 a § 31a OdpŠk dospěl k následujícím právním závěrům. Ve vztahu k nároku na náklady obhajoby shledal důvodnou částku v celkové výši 8 228 Kč, k níž dospěl tak, že žalobci měla náležet částka 3 100 Kč dle § 9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a. t., a to za podané dovolání ze dne 29. 3. 2019 navýšená o jeden násobek tarifní hodnoty na 6 200 Kč, a to vzhledem ke složitosti případu a za vyjádření se ke stanovisku Nejvyššího státního zastupitelství, tj. odměna celkem ve výši 9 300 Kč, 2 x režijní paušál po Kč 300 dle 13 a. t. a DPH ve výši 1 428 Kč, tj. celkem 8 228 Kč. Uzavřel tak, že jestliže žalovaná zaplatila na tomto nároku částku 7 502 Kč, zbývá k doplacení 3 751 Kč. Nepřiznal však žalobci náklady na obhajobu za úkony, které následovaly po zrušení rozhodnutí, kterým mu byl uložen výkon trestu nepodmíněně Nejvyšším soudem, neboť následná fáze řízení skončila odsuzujícím rozsudkem, kdy předmětem řízení byl přečin podle § 187 odst. 1 a odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, nikoliv již [podezřelý výraz].

7. K nároku na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve výši 200 000 Kč uvedl, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, když trvalo 10 let a 2 měsíce. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu, řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy opakovaně, proto za složitost snížil základní částku o 20 %, žalobce se na délce řízení nepodílel, několikrát se prostřednictvím obhájce omlouval z hlavního líčení a žádal o jeho odročení, což se na jeho žádost také stalo, podal i stížnost na průtahy v řízení, avšak z tohoto důvodu soud základní částku ani nezvýšil, ani nesnížil, ani z hlediska významu řízení pro poškozeného, neboť uložený trest již zohlednil délku řízení. Základní částku soud stanovil na 137 500 Kč, to je za 10 let a dva měsíce 1 250 Kč za měsíc, tj. 15 000 kč za rok, s tím, že za prvé dva roky v poloviční částce a snížené o 20 %, tj. 27 500 Kč. Výsledná oprávněná částka tak činí 110 000 Kč.

8. K nároku za újmu spojenou s výkonem trestu v období od 25. 4. 2019 do 31. 7. 2019 ve výši 288 000 Kč uvedl, že žalovaná již v této souvislosti zaplatila žalobci částku 88 900 Kč a že byl pravomocně rozhodnuto, že žalobce spáchal přečin proti lidské důstojnosti v [podezřelý výraz] oblasti. S ohledem na skutečnost že žalobce byl pravomocně odsouzen i po zrušení původního odsuzujícího rozsudku stanovil základní částku za výkon trestu 500 Kč za jeden den, to je za 98 dní částka ve výši 49 000 Kč a bylo věcí žalované, že v této souvislosti vyplatila žalobci vyšší částku.

9. K nároku za újmu spojenou s psychickými útrapami ve výši 350 000 Kč vyšel z částky stanovené znalcem ve výši 198 329 Kč, kterou shledal oprávněnou s odůvodněním, že největším zásahem do psychiky žalobce bylo to, že byl obviněn ze [podezřelý výraz], i když popíral i další skutky, pro které následně byl pravomocně odsouzen a bylo to právě [podezřelý výraz], které ho poslalo do vězení. Újma v souvislosti s obviněním pro [podezřelý výraz] a následný výkon rozhodnutí mohl u žalobce psychické útrapy způsobit, přičemž psychické problémy, propukly již v počátku trestního stíhání, tímto však byly umocněny, až dosáhly výše znaleckým posudkem stanovené.

10. Nárok na ztrátu na výdělku shledal důvodným co do částky 77 339,64 Kč s odůvodněním, že žalobce prokazatelně před nástupem do výkonu trestu pracoval, dosahoval příjmů v celkové výši 71 027 Kč za rozhodné období, to je za čtvrtletí předtím, než nastoupil do výkonu trestu, a tím ztratil možnost výdělku a za 98 dní při denní výši příjmů 789,18, Kč (vypočteno počtem pracovních dnů z částky 71 027 Kč).

11. S ohledem na uvedené proto soud I. stupně přiznal žalobci další částku ve výši 389 420 Kč, a to s úrokem z prodlení od 13. 4. 2023, to je od uplynutí šesti měsíců od podání žádosti o předběžné projednání nároku do zaplacení a v případě částky 56 502 Kč do 17. 8. 2023, neboť tato částka byla žalobci žalovanou vyplacena bez rozhodnutí soudu a soud I. stupně shledal oprávněnou za pobyt ve výkonu trestu žalobci pouze úroky z prodlení z částky 49 000 Kč.

12. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalované uložil, aby nahradila na účet soudu I. stupně částku 3 146 Kč za výslech znalce při jednání.

13. Proti výrokům II a IV napadeného rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, ve kterém namítala, že nepovažuje za správný názor soudu I. stupně ve vztahu k nákladům na obhajobu, kdy navýšil odměnu za dovolání z částky 3 100 Kč na částku 6 200 Kč, neboť se nejednalo o mimořádně obtížný úkon nebo potřebu použití cizího práva nebo cizího jazyka a za převzetí právního zastoupení již odměna zástupci žalobce přiznána byla. Ve vztahu k nepřiměřené délce soudního řízení uvedla, že měl být zohledněn podíl žalobce na délce celého trestního řízení, neboť žalobce opakovaně žádal o odročení hlavního líčení a nepodal návrh na určení lhůty. Mělo být také přihlédnuto ke složitosti věci, kdy bylo třikrát rozhodováno soudem I. stupně, třikrát soudem odvolacím a dvakrát Nejvyšším soudem. Řízení bylo rovněž zatíženo otázkou posouzení právní kvalifikace skutku a řešením otázky věcné příslušnosti soudů a probíhající pandemií covid-19. Konstatování porušení práva a omluvu tak považovala za zcela dostatečné a přiznání peněžitého zadostiučinění za nedůvodné. Ve vztahu k nároku za psychické útrapy uvedla, že nebylo prokázáno, že by primární příčinou psychických problémů byl výkon odnětí svobody ale naopak, že ze závěrů znaleckého posudku vyplynulo, že příčinou bylo samotné trestní stíhání. Zdůraznila, že žalobce byl odsouzen za zločin [podezřelý výraz] podle § 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku a za přečin ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), písm. b) tr. zákoníku a povahu skutku, kterého se žalobce dopustil. Nárok na náhradu této újmy tak shledal zcela nedůvodným a v rozporu s provedeným dokazováním. K nároku na ztrátu na výdělku pak doplnila, že žalobce nepředložil pracovní smlouvu a tento nárok tak shledal rovněž nedůvodným. Závěrem proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá. Při jednání odvolacího soudu doplnila, že považuje veškeré nároky žalobce za rozporné s dobrými mravy, a to s ohledem na povahu skutku, kterého se žalobce dopustil.

14. Žalobce k odvolání žalované uvedl, že považuje za odůvodněné zvýšení částky 3 100 Kč za podané dovolání na částku 6 200 Kč, neboť žalobce si zvolil obhájce až po vydání původního rozsudku Krajského soudu v [adresa], který odsoudil žalobce k pěti letům vězení za [podezřelý výraz]. Obhájce si tak musel prostudovat celý dosavadní průběh řízení, a byly tak dány podmínky pro zvýšení odměny podle § 12 odst. 1 a. t. Dále se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně o nepřiměřené délce soudního řízení, ale nesouhlasil se snížením základní částky od 20 % z důvodu probíhající pandemie covid-19, neboť soudy nebyly zavřené a soudní líčení probíhala. Zdůraznil, že žalobci mělo být poskytnuto zadostiučinění v penězích s ohledem na nepřiměřenou délku soudního řízení v délce trvání 10 let a dvou měsíců a s odkazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva dovodil, že soud měl vycházet ze základní částky 20 000 Kč za rok trvání řízení. K nároku na nemajetkovou újmu za psychické útrapy uvedl, že nárok na částku ve výši 198 329 Kč byl jednoznačně prokázán a psychické problémy žalobce měly jasnou příčinu v neúměrné délce trvání soudního řízení a že se mu rozpadlo již třetí manželství. Rovněž považoval za správný závěr soudu I. stupně o přiznání nároku na ztrátu na výdělku ve výši 77 339, 64 Kč. Při jednání odvolacího soudu pak žalobce zdůraznil, že nesouhlasí ani s tím, že by se stal skutek, pro který byl nakonec odsouzen, ale z důvodu psychických problémů nechtěl znovu řešit tuto záležitost před Nejvyšším soudem nebo před Ústavním soudem.

15. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212 a § 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

16. Při jednání odvolacího soudu bylo učiněno nesporným, že částka 106 402 Kč byla žalovanou zaplacena dne 17. 8. 2023.

17. Odvolací soud podle ust. § 213 odst. 2 o. s. ř zopakoval dokazování rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 18. 5. 2021, č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 21. 4. 2022, ze kterého zjistil, že bylo rozhodnuto tak, že žalobce jako manžel matky nezletilé, žijící s nimi ve společné domácnosti, od přesně nezjištěné doby, nejméně od podzimu 2011 opakovaně [podezřelý výraz] nezletilou, zejména na [podezřelý výraz], a to jak přes oblečení, tak na holém těle, pouštěl jí [podezřelý výraz] filmy s tím, že by se mohla něčemu přiučit, naléval jí alkohol a holil jí [podezřelý výraz], přičemž blíže nezjištěného dne před Vánoci 2011 ji ve společně užívaném bytě osahával na [podezřelý výraz] a do [podezřelý výraz] jí strkal prsty a dne 20. 4. 2000 s ní [podezřelý výraz], když [podezřelý výraz] započal v době jejího spánku, tedy jednak vykonal [podezřelý výraz] s dítětem mladším 15 let a jiným způsobem je [podezřelý výraz] a spáchal čin na dítěti mladším 15 let svěřeném jeho dozoru, zneužívaje jeho závislosti, jednak úmyslně ohrozil rozumový, citový a mravní vývoj dítěte tím, že ho sváděl k nemravnému životu a čin spáchal ze zavrženíhodné pohnutky a pokračoval v něm po delší dobu, tím spáchal jednak zločin [podezřelý výraz] zneužití podle § 187 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, jednak přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), písm. b) trestního zákoníku a byl odsouzen podle § 187 odst. 2 tr. zákoníku, za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. V bodě 88 odůvodnění uvedeného rozhodnutí Krajský soud v [adresa] uvedl, že obžalovanému přitěžuje skutečnost, že se trestné činnosti dopouštěl po dobu několika měsíců celou řadou dílčích útoků, přičemž jeho jednání naplnilo znaky skutkové podstaty hned dvou trestných činů. Obžalovanému pak prospívá jeho trestní bezúhonnost a výrazně doba, která uplynula od spáchání trestné činnosti. Po zvážení všech těchto atributů projednávané trestné činnosti soud dospěl k závěru, že v případě obžalovaného adekvátním trestem bude trest odnětí svobody uložený mu na samé spodní hranici zákonné trestní sazby vůdčího trestného činu uvedeného v § 187 odst. 2 tr. zákoníku, která je zde dána soudu k dispozici v rozmezí od 2 do 10 let trestu odnětí svobody, konkrétně ve výměře dvou roků. Výkon trestu byl obžalovanému podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let, což je výměra v dolní polovině zákonem stanoveného rozmezí.

18. Odvolací soud také podle ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování usnesením Vrchního soudu v [místo] ze dne 21. 4. 2022, č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 21. 4. 2022 a kterým byla zamítnuta dovolání Krajského státního zastupitelství v [adresa][Anonymizováno]a dovolání žalobce, a to do výroku o vině i trestu. V bodě 22 uvedeného rozhodnutí Vrchní soud v [místo] uvedl, že krajský soud nepochybil ani při úvaze o druhu a výši trestu, když respektoval ustanovení § 39 a následující tr. zákoníku. Zjištění déle trvajícího trestního stíhání obžalovaného a jeho dosavadní bezúhonnost byly správně promítnuty do délky uloženého trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, tedy na samé jeho spodní hranici, když výkon trestu odnětí svobody byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků.

19. Podle § 1 odst. 1 zákona OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

20. Podle § 2 zákona OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

21. Podle § 3 zákona OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („územní celky v přenesené působnosti“).

22. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

23. Podle ust. § 10 odst. 2 OdpŠk právo na náhradu škody má i ten, kdo byl v pozdějším řízení odsouzen k mírnějšímu trestu, než který byl na něm vykonán na podkladě zrušeného rozsudku. Náhrada škody náleží jen se zřetelem k rozdílu mezi trestem vykonaným na základě původního rozsudku a trestem uloženým rozsudkem novým.

24. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 13 odst. 2 OdpŠk právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

25. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle ust. § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

26. Podle ust. § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

27. Odvolací soud shledal uplatněné nároky žalobce, které nebyly již uspokojeny žalovanou v průběhu soudního řízení, nedůvodnými pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 2 odst. 3 o. z. Odvolací soud má současně za to, že v souvislosti s trestnou činností, za kterou byl žalobce pravomocně odsouzen, bylo žalobci žalovanou poskytnuto již dostatečné odškodnění v celkové výši 96 402 Kč.

28. Podle názoru odvolacího soudu přijetím zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) nesledoval zákonodárce cíl odškodňovat pachatele trestné činnosti, které se dopustil proti nezletilé svěřené jeho dozoru v [podezřelý výraz] oblasti a za který byl pravomocně odsouzen. V daném případě totiž mírnější trest ve smyslu ust. § 10 odst. 2 OdpŠk u žalobce zohledňoval kromě jeho předchozí bezúhonnosti (viz bod 88 rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne 18. 5. 2021) nepřiměřenou délku soudního řízení. Použití ust. § 10 odst. 2 OdpŠk s přihlédnutím k charakteru skutků, kterých se žalobce dopustil, by tak vedlo k absurdnímu výsledku, který by byl v rozporu s dobrými mravy, urážel by obyčejné lidské cítění většinové společnosti a zejména lidské cítění poškozené ve smyslu ust. § 2 odst. 3 o. z.

29. Tyto závěry platí jak pro zbytek nákladů na obhajobu ve výši 726 Kč, kdy žalobci byla na náklady na obhajobu již žalovanou zaplacena částka 7 502 Kč, nárok na ztrátu na výdělku ve výši 102 998 Kč i nároku v souvislosti se vzniklými psychickými útrapami ve výši 350 000 Kč.

30. Žalobce postavil svoji žalobu na skutečnosti, že ve smyslu ust. § 10 odst. 2 OdpŠk mu byl uložen mírnější trest, a proto by mu měl vzniknout nárok na náhradu škody v podobě tvrzených nároků podle OdpŠk. Otázkou však přirozeně zůstává, jaký trest by byl žalobci uložen při trestní sazbě od 2 do 10 let vůdčího trestného činu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. uložen, kdyby trestní řízení netrvalo nepřiměřeně dlouhou dobu.

31. Zástupce žalobce při odvolacím jednání v této souvislosti sice namítal, že podle žalobce ke skutku uvedenému rozsudku Krajského soudu v [místo] ze dne 18. 5. 2021 nedošlo a že žalobce kvůli svému psychickému stavu nechtěl „jít“ k Nejvyššímu soudu a Ústavnímu soudu. Tato námitka je ale účelově vykonstruovaná, neboť z obsahu posuzovaného spisu plyne, že proti usnesení Vrchního soudu v [místo] ze dne 21. 4. 2022 bylo žalobcem podáno dovolání proti výroku o vine i trestu, které bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2023, č. j. [spisová značka].

32. Odvolací soud pak v tomto řízení samozřejmě zcela respektuje rozhodnutí trestního soudu, kterým je vázán (§ 135 odst. 1 o. s. ř), a nemá v úmyslu se dopouštět jakéhokoli zpochybňování kvalifikace skutku nebo výše uloženého trestu.

33. V rámci vysvětlení, z jakých důvodů považuje v daném případě použití § 10 odst. 2 OdpŠk, při vědomí znění čl. 5 Evropské úmluvy o lidských právech, za rozporné s dobrými mravy ve společnosti státu demokratické Evropy ve 21. století, si však dovoluje poukázat na současnou definici [podezřelý výraz] a jeho chápání současnou společností. Chápání závažnosti trestné činnosti v [podezřelý výraz] oblasti se projevilo také tím, že i v České republice bude od 1. 1. 2025 v důsledku přijetí zákona č. 166/2024 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb.,[Anonymizováno]trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, významně redefinován zvlášť závažný zločin [podezřelý výraz] přijetím tzv. konceptu ne znamená ne. Do 31. 12. 2024 je tak za [podezřelý výraz] považována situace, když někdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k [podezřelý výraz] styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti a v takovém případě bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let (§ 185 odst. 1 tr. zákoníku ve znění do 31. 12. 2024). Podle § 186 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na dítěti. Od 1. 1. 2025 pak bude na základě zákona č. 166/2024 Sb. za [podezřelý výraz] podle ust. § 185 odst. 1 tr. zákoníku, považována situace, kdy někdo s jiným proti jeho seznatelné vůli vykoná [podezřelý výraz] nebo jiný [podezřelý výraz] styk provedený způsobem srovnatelným se [podezřelý výraz], kdo jiného donutí k souloži nebo jinému [podezřelý výraz] styku provedenému způsobem srovnatelným se [podezřelý výraz] s jinou osobou, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti. Trestní sazba bude činit dvě léta až deset let. Podle ust. § 185 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku pak od 1. 1. 2025 odnětím svobody na tři léta až dvanáct let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na dítěti. Zároveň bude od 1. 1. 2025 platit v tr. zákoníku nové ustanovení § 119a podle jehož odstavce 1 bude platit, že trestný čin bude spáchán zneužitím bezbrannosti, jestliže pachatel využije toho, že jiná osoba je ve stavu, v němž není schopna utvářet nebo projevit svou vůli nebo je její schopnost utvářet nebo projevit svou vůli podstatně snížena z důvodu bezvědomí, spánku, ovlivnění návykovými látkami, nemoci, zdravotního postižení, duševní poruchy, silného ochromujícího stresu, nízkého nebo vysokého věku, překvapení nebo jiného obdobného důvodu. Podle § 119a odst. 2 tr. zákoníku bude za bezbranné z důvodu nízkého věku vždy považováno dítě mladší dvanácti let.".

34. V důvodové zprávě k novele trestního zákoníku učiněné zákonem č. 160/2024 Sb. se pak kromě jiného uvádí, že: „V moderním pojetí však není [podezřelý výraz] pojímáno jako silou vynucený [podezřelý výraz] styk a nahrazuje se konceptem nekonsensuálního [podezřelý výraz] styku. Založit definici [podezřelý výraz] na nedostatku svobodného souhlasu doporučuje smluvním stranám například Výbor OSN pro odstranění diskriminace žen. Postihem [podezřelý výraz] se zabývá i judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále také jen „ESLP“). Např. v rozhodnutí M. C. proti Bulharsku ze dne 4. 12. 2003, č. 39272/98 ESLP konstatoval, že smluvní strany požívají široký prostor pro uvážení ve vztahu k trestněprávní definici [podezřelý výraz], nicméně musí zajistit, aby vyšetřování [podezřelý výraz] bylo zaměřeno na otázku nesouhlasu s [podezřelý výraz] stykem namísto otázky spojené s použitím síly či překonání odporu . . . K redefinici trestného činu [podezřelý výraz] přistoupilo podle dostupných informací v tuto chvíli 16 států (Belgie, Dánsko, Finsko, Chorvatsko, Island, Irsko, Kypr, Lucembursko, Malta, Německo, Řecko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Spojené Království: Anglie a Wales). Možná změna zákona je nyní diskutována například v Nizozemsku . . . Nejvyšší soud zároveň zdůraznil, že „pachatel musí v každém jednotlivém případě brát na zřetel přání osoby, s níž hodlá mít [podezřelý výraz] styk, zda s ním souhlasí“ (sp. zn. 8 Tdo 163/2022). . . Vzhledem k tomu, že v praxi nastávají situace, kdy oběť z určitých objektivních důvodů nemůže projevit svůj nesouhlas s [podezřelý výraz] stykem, např. z důvodu spánku, bezvědomí, silné opilosti, duševní poruchy apod., je koncept „ne znamená ne“ doplněn konceptem zneužití bezbrannosti . . „Pokud by tedy pachatel vykonával [podezřelý výraz] praktiky s dítětem do dosažení věku 12 let, byl by trestně odpovědný za trestný čin [podezřelý výraz] (v případě penetrace) nebo za [podezřelý výraz] útok (v případě méně závažných [podezřelý výraz] praktik typu tření nebo osahávání [podezřelý výraz] apod.) a nikoli za mírněji trestné [podezřelý výraz] zneužití, a to i kdyby dítě s jeho jednáním souhlasilo. . .Ve veřejném prostoru zaznívají názory, že by tato hranice měla být vyšší, např. 14 nebo 15 let, a že vyšší hranice jsou i v zahraničních úpravách . . .Ve státech, které uplatňují vyšší věkovou hranici, na rozdíl od České republiky obvykle již neexistuje doplňkový trestný čin [podezřelý výraz] zneužití. . . Pouze [podezřelý výraz] vykořisťování dětí se pak věnuje Úmluva Rady Evropy o ochraně dětí proti [podezřelý výraz] vykořisťování a [podezřelý výraz] zneužívání, vyhlášená pod č. 59/2016 Sb. m. s. (tzv. Lanzarotská úmluva) . . . Pokud jde o Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, z článků 3 a 8 dovodil Evropský soud pro lidská práva pozitivní závazek smluvních stran přijmout a účinně uplatňovat ustanovení trestního práva za účelem kriminalizace a stíhání všech nekonsenzuálních [podezřelý výraz] aktů, a to i případů, kdy oběť neklade fyzický odpor.“ 35. Po vzoru zahraničních úprav tak bylo navrženo trestný čin [podezřelý výraz] omezit pouze na [podezřelý výraz] a jiný [podezřelý výraz] styk provedený obdobným způsobem (anální styk, orální styk, vsunování prstů a předmětů do vagíny . . . (viz https://justice.cz/en/web/msp/rozcestnik/-/clanek/poslanci-jednomysln%C4%9B-schv%C3%A1lili-redefinizn%C3%A1siln%C4%9Bn%C3%AD).

36. V daném případě byl žalobce pravomocně shledán vinným, že jako manžel matky nezletilé žijící s nimi ve společné domácnosti, od přesně nezjištěné doby nejméně od podzimu 2011 opakovaně osahával nezletilou, zejména na [podezřelý výraz], a to jak přes oblečení, tak na holém těle, pouštěl jí [podezřelý výraz] s tím, že by se mohla něčemu přiučit, naléval jí alkohol a holil jí [podezřelý výraz], přičemž blíže nezjištěného dne před Vánoci 2011 ji ve společném užívaném bytě osahával na [podezřelý výraz] a do [podezřelý výraz] jí strkal prsty a dne 20. 4. 2012 s ní [podezřelý výraz], když [podezřelý výraz] styk započal v době jejího spánku. Nabízí se tak přirozeně otázka, jakým způsobem by případně byl nyní kvalifikován obdobný skutek.

37. Odvolací soud si je vědom skutečnosti, že v době, kdy ke skutku došlo, platila předchozí definice [podezřelý výraz] účinná do 31. 12. 2024, nicméně shora uvedeným výkladem má v úmyslu pouze demonstrovat podkategorii dobrých mravů s nimiž by aplikace ust. § 10 odst. 2 OdpŠk v projednávané věci případě byla v rozporu.

38. Co se týče nároku na zaplacení odškodnění za psychické útrapy pak i v případě tohoto nároku má odvolací soud za to, že pro rozpor s dobrými mravy ze shora uvedených důvodů, není oprávněný. K tomuto nároku však ještě uvádí, že v průběhu dokazování před soudem I. stupně vyšlo najevo, že nelze jednoznačně určit, že by psychické útrapy žalobce vznikly v souvislosti s odsouzením žalobce za zvlášť závažný zločin [podezřelý výraz] a nástupem do výkonu trestu, když znalec jednak ve znaleckém posudku uvedl, že není zcela jednoznačně možné oddělit výkon trestu od samotného trestního stíhání a příčina újmy je primárně spojená se samotným trestním stíháním. Při výslechu dne 7. 3. 2024 pak znalec uvedl, na dotaz, do jaké míry byla újma zapříčiněna samotným trestním stíháním a do jaké míry výkonem trestu, že primárně byla způsobena samotným trestním stíháním. Pravou příčinou psychických útrap tak bylo zahájení trestního stíhání jako takového. Trestní stíhání ale nebylo vedeno nedůvodně a skončilo odsuzujícím rozsudkem, psychické útrapy žalobce tak nelze klást k tíži státu, když původ ve vedení trestního stíhání byl dán na straně žalobce.

39. Žalobce pak v průběhu řízení uváděl, že ho stresovala především skutečnost, že bude odsouzen za [podezřelý výraz] a výkon trestu. Jednak tedy znalec uvedl, že příčina byla již v trestním stíhání jako takovém, naprosto nepochybně si ale lze představit, že stres vyvolá i trestní stihání za [podezřelý výraz] zneužívání nezletilé osoby, dcery vlastní manželky, a to i z hlediska případného společenského odsouzení.

40. Ve vztahu k nároku na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve výši 200 000 Kč. (§ 13 OdpŠk) odvolací soud uvádí, že ani ten neshledal důvodným, neboť nepřiměřená délka řízení se již projevila ve sféře žalobce právě v mírné výši konečného trestu, jak je shora popsáno, a její uplatnění dvojím způsobem, tj. jednat tak, že žalobci je uložen mírnější trest a jednak tak, že by mu bylo přiznáno další peněžité zadostiučinění nebo omluva, považuje odvolací soud rovněž za rozporné s dobrými mravy z důvodů výše uvedených. K tomu odvolací soud také odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, [R 122/2012 civ.], podle kterého forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.

41. Ve vztahu k vyčíslení nákladů na obhajobu, pak odvolací soud doplňuje, že soud I. stupně shledal důvodným částku v celkové výši 8 228 Kč, k níž údajně dospěl tak, že žalobci měla náležet částka 3 100 Kč dle § 9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a. t., a to za podané dovolání ze dne 29. 3. 2019 navýšená o jeden násobek tarifní hodnoty na 6 200 Kč, vzhledem ke složitosti případu, a za vyjádření se ke stanovisku Nejvyššího státního zastupitelství, tj. odměnu celkem ve výši 9 300 Kč, 2 x režijní paušál po Kč 300 dle 13 a. t. a DPH ve výši 1 428 Kč, celkem 8 228 Kč. Jestliže žalovaná zaplatila částku 7 502 Kč, zbývá k doplacení 3 751 Kč. Správný součet částek 9 300 Kč + 600 kč + 1428 Kč však činí částku 11 979 Kč. Odvolací soud však má za to, že nebyl důvod navyšovat částku za podané dovolání na dvojnásobek a v této souvislosti zcela souhlasí s odvolací námitkou žalované, že nebyly dány podmínky pro zvýšení odměny podle § 12 odst. 1 a. t., neboť podání dovolání neznamenalo mimořádně obtížný úkon nebo potřebu použití cizího práva nebo cizího jazyka a za převzetí právního zastoupení již odměna zástupci žalobce byla dobrovolně přiznána žalovanou. Proto by se případně mělo správně jednat jen o odměnu za dva úkony právní služby po 3 100 kč, dva režijní paušály po 300 Kč a DPH ve výši 1 428 Kč, tedy 8 228 Kč. Žalovaná již na nákladech na obhajobu uhradila částku 7 502 Kč, zbývající nezaplacená částka na nákladech by tak mohla činit pouze 726 Kč. Názor soudu I. stupně o nepřiznání nákladů na obhajobu za úkony, které následovaly po zrušení rozsudku ukládajícího trest odnětí svobody nepodmíněně Nejvyšším soudem, shledal odvolací soud správným.

42. S ohledem na uvedené důvody proto odvolací soud, na rozdíl od soudu I. stupně, neshledal důvodným žádný z nároků žalobce uplatněný podanou žalobou nad rámec již žalovanou zaplacené částky 96 402 Kč (tj. nákladů na obhajobu ve výši 7 502 kč a částky 88 900 Kč za pobyt ve vězení).

43. Žalobce podanou žalobou požadoval zaplacení částky 948 703,08 Kč s úroky z prodlení z této částky od 18. 10. 2022. Podáním ze dne 20. 11. 2023 vzal žalobu zpět co do částky 106 402 Kč s příslušenstvím, částka 106 402 Kč (96 402 Kč) mu byla žalovanou zaplacena dne 17. 8. 2023, 10 000 Kč představovalo původně požadovaný soudní poplatek za dovolání, který však nebyl zaplacen. Předmětem řízení tak zůstala částka v celkové výši 842 301,08 Kč. Výrokem II soud žalobě vyhověl co do částky 389 420 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 13. 4. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a co do úroku z prodlení z částky 56 502 kč (tj. částky 49 000 Kč za pobyt ve vězení a částky 7 502 Kč představující náklady na obhajobu) od 13. 4. 2023 do 17. 8. 2023, kdy byla tato částka v rámci částky 96 402 Kč žalobci žalovanou zaplacena. Odvolací soud proto změnil dle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. výrok II napadeného rozhodnutí tak, že žalobu zamítl co do částky 389 420 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 13. 4. 2023 do zaplacení a uvedený výrok dle ust. § 219 odst. 1 o. s. ř. potvrdil, je co do úroku z prodlení z částky 56 502 Kč za dobu od 13. 4. 2023 do 17. 8. 2023, kdy byla tato částka podle nesporných tvrzení účastníků žalobci vyplacena.

44. Co se týče náhrady nákladů řízení zohlednil odvolací soud, že žaloba byla žalobcem částečně vzata zpět co do částky v celkové výši 106 402 Kč, z čehož co do částky 96 402 Kč (zahrnující náklady na obhajobu ve výši 7 502 Kč a částku 88 900 Kč za nemajetkovou újmu za pobyt ve vězení) z důvodů na straně žalované, která tuto částku žalobci dobrovolně zaplatila po podání žaloby a ve vztahu k náhradě nákladů řízení by tak o této částce mělo být rozhodnuto podle ust. § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. Ve vztahu ke zbytku předmětu řízení, tj., nároku na skutečnou škodu v podobě zbývajících nákladů na obhajobu ve výši 726 Kč, nároku na skutečnou škodu v podobě ztráty na výdělku ve výši 102 998 Kč, nároku za nemajetkovou újmu v podobě psychických útrap ve výši 350 000 Kč a nárokem na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve výši 200 000 Kč byl žalobce neúspěšný. Žalobce tak byl kromě jiného úspěšný částečně co do nároku za nemajetkovou újmu – pobyt ve vězení a částečně neúspěšný co do nároku za nemajetkovou újmu – nepřiměřená délka řízení a psychické útrapy. U obou těchto nároků by pak případná výše plnění závisela na úvaze soudu, s ohledem na charakter nároků tak nelze přesně vyčíslit míru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Odvolací soud proto o nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl podle odst. 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., tak že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

45. O nákladech státu (závislý výrok na napadených výrocích II a IV) na znalečné pak rozhodl podle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 148 o. s ř. podle výsledku řízení. O lhůtě k plnění rozhodl u žalobce podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (do 3 dnů) a u žalované zohlednil při určení délky lhůty k plnění (do 15 dnů), že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám plnění ze státního rozpočtu.

Poučení