12 Co 297/2024 - 350

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Chlostové a soudců JUDr. Michala Holuba a JUDr. Zuzany Hanákové, LL.M. ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/1] zastoupený advokátkou [tituly před jménem] [jméno FO] [Adresa zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátem [tituly před jménem] [jméno FO] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o určení obsahu budoucí smlouvy o odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 28. června 2024, č. j. 4 C 223/2023-281 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku I. potvrzuje, ve výroku II. o nákladech řízení se mění tak, že jejich výše činí 263 052,30 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 67 667,50 Kč k rukám advokáta [tituly před jménem] [jméno FO] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému uzavřít se žalobcem darovací smlouvu ve znění uvedeném v petitu žaloby ze dne 28. 8. 2023 (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení v částce 53 528,70 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce se žalobou podanou u soudu dne 28. 8. 2023 domáhal určení obsahu budoucí smlouvy, tedy povinnosti žalovaného jako dárce uzavřít se žalobcem jako obdarovaným darovací smlouvu, jejímž předmětem by bylo darování id. 2/3 podílu na bytové jednotce č. [číslo] v budově č. p. [číslo] stojící na pozemku parc. č. [číslo] a na spoluvlastnickém podílu na společných částech dané budovy a pozemku o velikosti id. 339/7701, vše v kat. území [adresa], obec [adresa] zapsané na LV č. [číslo] (budova a pozemek) a č. [hodnota] (bytová jednotka) u [správní orgán], kat. pracoviště [adresa] (dále též jen „předmětný byt“). Žalobu odůvodnil tím, že předmětný byt byl kupován v roce 2017 z peněžních prostředků žalobce, avšak jako vlastník byl zapsán žalovaný, neboť byt byl kupován za účelem získání povolení k pobytu žalovaného v České republice. Již v té době byla mezi účastníky uzavřena ústní dohoda, že byt bude v budoucnu převeden darovací smlouvou na žalobce. Tato byla následně uzavřena v písemné podobě dne 30. 4. 2019. Z důvodu její neplatnosti, kdy v ní nebyl uveden spoluvlastnický podíl na společných částech domu, nebyl převod vlastnického práva zapsán do katastru nemovitostí. Poté si účastníci uvědomili, že předmětný byt je součástí společného jmění manželů – žalovaného a [jméno FO], a proto se ústně domluvili, že darovací smlouvu uzavřou poté, co bude společné jmění manželů vypořádáno a byt připadne do výlučného vlastnictví žalovaného. K tomu došlo usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 28. 3. 2023, č.j. [spisová značka], žalovaný však na výzvu ze dne 9. 8. 2023 uzavřít darovací smlouvu odmítl s tím, že nikdy nezamýšlel žalobci předmětný byt darovat.

3. Dne [datum] žalobce změnil skutková tvrzení v tom smyslu, že smlouva o smlouvě darovací, která je předmětem sporu, byla mezi účastníky uzavřena v ústní formě již v roce 2017, nikdy nezanikla, stále trvala a v roce 2019 k ní pouze byla připojena odkládací podmínka, že darovací smlouva bude uzavřena až po vypořádání společného jmění manželů žalovaného a jeho manželky [jméno FO].

4. Následně dne 14. 2. 2024 pak žalobce doplnil a upřesnil skutková tvrzení, že smlouva o smlouvě budoucí darovací byla mezi účastníky původně uzavřena v dubnu 2017. V dubnu 2019 pak byla upřesněna tak, že předmětem darování bude pouze 2/3 podíl na předmětném bytě a v tomto smyslu účastníci podepsali dne 30. 4. 2019 darovací smlouvu. Poté, co zjistili od katastru nemovitostí, že je neplatná, telefonicky se žalobce se žalovaným domluvili, že až žalovaný přijede do Česka, uzavřou novou darovací smlouvu. Telefonicky se dohodli i na tom, že žalovaný za účelem uzavření darovací smlouvy udělí plnou moc [jméno FO]. Postupně se termín neustále posouval, žalovaný přijel do Česka až v lednu 2022 a to už smlouvu odmítl podepsat.

5. Dne 11. 3. 2024 pak žalobce jednoznačně na dotaz soudu uvedl, že předmětem sporu je smlouva o smlouvě budoucí darovací uzavřená v ústní formě v roce 2019.

6. V závěrečném návrhu pak žalobce uvedl, že smlouva o smlouvě budoucí darovací byla uzavřena v ústní formě v roce 2019 a následně byla ve formě ústních dodatků postupně pozměňována ohledně určení doby, kdy má být darovací smlouva uzavřena. Nejdříve to bylo vázáno na pobyt žalovaného v Česku, v lednu 2022 se pak dohodli, že bude uzavřena až po vypořádání společného jmění manželů žalovaného a [jméno FO].

7. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s tím, že neměl nikdy v úmyslu předmětný byt darovat žalobci, neboť si ho pořídil za účelem opatření povolení k pobytu v České republice. Darovací smlouvu z 30. 4. 2019 sice podepsal, ale listina mu byla podstrčena a on nerozumí česky a nevěděl tedy, co podepisuje. Stejně tak neměl nikdy v úmyslu k darování zmocnit [jméno FO], když i tato listina mu byla podstrčena. Z opatrnosti pak vznesl námitku promlčení s tím, že roční lhůta k uzavření darovací smlouvy již uplynula. V Česku se do ledna 2022, kdy započal spor o vypořádání společného jmění manželů s [jméno FO], nacházel vícekrát, kdyby tedy zájem měl, smlouvu darovací by uzavřel.

8. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že dne 30. 4. 2019 s úředně ověřenými podpisy [právnická osoba] soud zjistil následující. Smlouvu uzavřel žalovaný jako dárce a žalobce jako obdarovaný, předmětem smlouvy je bezúplatné přenechání obdarovanému dárcem id. 2/3 spoluvlastnický podíl na bytové jednotce č. [číslo] v budově č. p. [číslo] na pozemku parc. č. [číslo] v kat. území [adresa], obec [adresa], zapsané na LV č. [číslo] v katastru nemovitostí vedeného u [správní orgán], kat. pracoviště [adresa]. Vlastníkem této bytové jednotky se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu je žalovaný. žalobce se s matkou [jméno FO] a sestrou [jméno FO] přistěhovali do Česka v roce 2000 za účelem studia. Žalovaný podnikal v [místo] v zemědělství, proto za nimi pouze jezdil a hradil jim veškeré životní náklady. V rodině bylo běžné, že se za účelem investice kupovalo větší množství bytů, a to v [Anonymizováno], že se za tím účelem udělovaly plné moci tomu členu rodiny, který v dané zemi právě žil. Jako vlastník bytu byl však zapsán někdo jiný. Podobná praxe byla i s movitými věcmi. Byty byly původně kupovány z peněžních prostředků pocházejících z podnikání žalovaného, poté byly buď užívány rodinou nebo ve většině případů pronajímány, z výtěžků z nich žil převážně žalobce a jeho matka. Bylo-li to vhodné, byty se následně prodaly a koupily se nové. Tím v podstatě došlo ke smísení zdrojů peněz. V roce 2017 koupil žalobce na základě plné moci udělené mu žalovaným jako kupujícím předmětný byt. Žalovaný potřeboval vlastnit na území Česka byt z důvodu získání povolení k pobytu. Byt byl žalobcem pronajímán, výtěžek z toho si nechal žalobce a jeho matka. V dubnu 2019 účastníci podepsali smlouvu, jejímž předmětem byl bezúplatný převod vlastnického právo k id. 2/3 podílu na předmětném bytu z žalovaného jako dárce na žalobce jako obdarovaného. Protože však smlouva neobsahovala podstatné náležitosti v podobě vymezení spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku, byla neplatná a katastrální úřad zamítl vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. V lednu 2022 byla žalovanému předložena plná moc zmocňující [jméno FO], aby jeho jménem darovala žalobci celý předmětný byt nebo jeho část. Žalovaný si nechal listinu přeložit [jméno FO] a když zjistil její obsah, odmítl ji podepsat. V únoru 2022 pak zahájil spor s [jméno FO] o určení vlastnického práva k nemovitostem, neboť zjistil, že ačkoli jsou ve společném jmění manželů, [jméno FO] se je bez jeho souhlasu snažila převést na žalobce. V srpnu 2023 žalobce vyzval žalovaného, aby uzavřel darovací smlouvu, k čemuž se zavázal darovací smlouvou z dubna 2019, kterou je nutné z důvodu její neplatnosti považovat za smlouvu o smlouvě budoucí darovací. Žalovaný to odmítl.

9. Soud I. stupně poté uzavřel, že žalobce nárok odvozoval od ústní smlouvy o smlouvě budoucí darovací. Pokud žalobce nárok odvozuje ze smlouvy uzavřené v ústní formě, měla by jeho skutková tvrzení být určitá, jasná a konzistentní, mělo by z nich být zřejmé, kdy byla smlouva uzavřena a co bylo mezi účastníky ujednáno. Skutková tvrzení žalobce byla naopak od samého počátku řízení nekonzistentní, žalobce je v průběhu řízení opakovaně měnil, když jednou nárok odvozoval od smlouvy z roku 2017 uzavřené v ústní formě, která by měla stále trvat a byla pouze postupně modifikována, jindy od písemné smlouvy z 30. 4. 2019 nebo od zcela nově uzavřené smlouvy v roce 2019 v ústní formě. Nakonec se ustálil na tvrzení, že smlouva o smlouvě budoucí darovací, ze které odvozuje svůj nárok, byla mezi účastníky uzavřena v ústní formě v roce 2019 poté, co katastr nemovitostí odmítl zapsat převod vlastnického práva k předmětnému bytu na žalobce na základě darovací smlouvy z 30. 4. 2019 z důvodu její neplatnosti. Co se týče lhůty, ve které měla být budoucí smlouva uzavřena, tam tvrzení měnil i v závěrečném návrhu. Jednou tvrdil, že smlouva měla být uzavřena až žalobce přijede do České republiky, ale protože sem nemohl jezdit z důvodu covidu, byla lhůta postupně telefonicky měněna a až bylo v roce 2022 dohodnuto, že smlouva darovací bude uzavřena po vypořádání společného jmění manželů žalovaného a [jméno FO]. Jindy uvedl, že již v roce 2019 bylo dohodnuto, že budoucí smlouva bude uzavřena bezprostředně po vypořádání společného jmění manželů žalovaného a [jméno FO]. V účastnické výpovědi poté opakovaně sdělil, že darovací smlouva s vypořádáním společného jmění manželů nesouvisela a šlo o dvě samostatné věci. Žalovaný pak po celou dobu řízení spočíval na konzistentním tvrzení v tom smyslu, že neměl nikdy v úmyslu předmětný byt žalovanému darovat, smlouvu z 30. 4. 2019 sice podepsal, ale nevěděl, co podepisuje.

10. Přitom žalobce ve výzvě k uzavření darovací smlouvy z 9. 8. 2023 tento nárok dovozuje z písemné darovací smlouvy z 30. 4. 2019, která je neplatná, protože neobsahuje podstatné náležitosti, a to vymezení podílu na společných prostorách v budově a pozemku. Uvedenou smlouvu však není možné považovat za smlouvu o smlouvě budoucí, jak tvrdí žalobce. Ve výzvě žalobce uvádí, že se účastníci dohodli, že žalovaný převede vlastnické právo na žalobce po vypořádání společného jmění manželů, což není možné, neboť v době jejího uzavření daný spor nebyl.

11. Z rozporných skutkových tvrzení žalobce tedy není možné usoudit, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o smlouvě budoucí darovací o konkrétním obsahu a zejména, že by byla nějak konkrétně sjednána lhůta, během které měla být smlouva darovací uzavřena.

12. Soud I. stupně tak dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy o smlouvě budoucí darovací mezi účastníky v ústní formě v dubnu 2019, tedy že ze strany účastníků došlo k závaznému projevu vůle uzavřít ve sjednané době darovací smlouvu o určitém obsahu. Proto žalobu zamítl.

13. Výrok o nákladech řízení pak odůvodnil ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“ 14. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce, které odůvodnil tak, že soud prvního stupně při svém rozhodování pochybil, když na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá v nesprávném právním posouzení věci.

15. Žalobce se neztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, když ustál jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní. Není pravdou, že by jeho tvrzení nebyla konzistentní, naopak, žalobce od počátku tvrdí, že smlouva o smlouvě budoucí darovací byla mezi účastníky uzavřena ústně, v roce 2019 s vůlí darovat 2/3 předmětného bytu žalobci. Obsahově byla tato ústní smlouva o smlouvě budoucí darovací identická jako smlouva darovací ze dne 30.4.2019, která však byla s ohledem na absenci zákonných požadavků, neplatná a katastr nemovitostí tak zamítl vklad vlastnického práva. Uzavřena byla v bytě paní [jméno FO], vzhledem k tomu, že toto bylo domluveno ústně telefonicky.

16. Žalobce také po celou dobu řízení tvrdí, že následně se dohovory mezi účastníky stran doby uzavření budoucí smlouvy měnily ad hoc dle situace, nejdříve se domluvilo, že se perfektní darovací smlouva uzavře poté, co bude žalovaný opět v ČR, pak se doba posunula kvůli COVID-u, pak kvůli vypořádání SJM až nakonec žalovaný smlouvu odmítl uzavřít.

17. V průběhu řízení před soudem prvního stupně žalobce reagoval na výzvu soudu k doplnění jeho tvrzení, tu náležitě zdůvodnil, vše pak bylo žalobcem potvrzeno v rámci jeho účastnické výpovědi, tvrzení žalobce potvrzuje také výpověď svědkyně [jméno FO] a [jméno FO], jakož i listinné důkazy, jež byly žalobcem předloženy.

18. Stejně tak by měl vzít soud v potaz, že smlouva o smlouvě budoucí byla uzavřena ústně a je to již 5 let od doby, kdy účastníci smlouvu o smlouvě budoucí uzavřeli a následně ji průběžně dodatkovali tak, jak je výše uvedeno, nicméně to nemění nic na tom, že je žalobcem prokázáno, že obsahově odpovídá darovací smlouvě ze dne 30.4.2019, že je jasná vůle stran darovat žalobci 2/3 předmětného bytu, že se tak stalo v bytě paní [jméno FO] poté, co byl návrh na vklad katastrem zamítnut, ústně telefonicky mezi žalovaným a žalobcem.

19. Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení, in eventum, aby sám ve věci rozhodl tak, že žalobě vyhoví a určí obsah darovací smlouvy mezi žalobcem a žalovaným.

20. Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil tak, že podle argumentace žalobce, podle které měla být jím tvrzená ústní smlouva o smlouvě budoucí uzavřena v blíže neurčité době od r. 2017 do r. 2019, s tím, že měla být následně v blíže neurčené době opakovaně ústně dodatkována, pak by to znamenalo rezignaci na jakoukoliv právní jistotu ve smluvních vztazích, navíc v daném případě týkajících se nemovité věci, zapisované do katastru nemovitostí. V takovém případě by bylo možno se domáhat zápisů do katastru nemovitostí na základě zcela neurčitých a neprůkazných ústních vyjádření či příslibů, což však je nutno odmítnout, s ohledem na potřebu alespoň elementární jistoty ve vlastnických právech týkajících se nemovitých věcí.

21. V rámci své účastnické výpovědi při ústním jednání však žalobce na dotaz soudu, zdali vypořádání SJM mezi žalobcem a [tituly před jménem] [jméno FO] nějakým způsobem zasáhlo do jednání o jím tvrzené smlouvě o smlouvě budoucí, výslovně uvedl, že nikoliv, což dále několikrát zopakoval, když uvedl, že „to šlo úplně mimo, samozřejmě“, … „to spolu nesouviselo a o tom se ani nebavilo předtím…“ Žalobce naopak jako důvod, proč nebyla nová smlouva podepsaná uvedl, že jeho otec „…nepřijel do Prahy nikdy, takže jsme to nemohli podepsat.“ Následně žalobce uvedl, že až v r. 2022 se od otce dozvěděl, že tento se chce soudit s [tituly před jménem] [jméno FO] o byty, které jsou na ni zapsány v katastru nemovitostí. Z tohoto vyjádření žalobce je patrné, že v r. 2019 se o žádném vypořádání SJM nemohlo hovořit, tudíž nemohlo být dohodnuto údajné ujednání o tom, že budoucí darovací smlouva bude uzavřena až po vypořádání SJM, jak je tvrzeno v žalobním návrhu ze dne 28.8.2023.

22. Novému převodu bytu již v roce 2019, pokud by k němu byla vůle na straně žalovaného, by tak nic nebránilo, rozhodně ne budoucí spory o vypořádání SJM mezi žalovaným a jeho manželkou, ke kterým došlo až v roce 2022. Existence sporu o vypořádání SJM by navíc převodu bytu sama o sobě nebránila, ani kdyby spor začal libovolně dříve z toho důvodu, že se jednalo o spor mezi žalovaným a jeho manželkou, a nikoliv o spor mezi [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobcem, tudíž i kdykoliv v průběhu rozvodového řízení či řízení o vypořádání SJM mohla [tituly před jménem] [jméno FO] činit právní jednání ve prospěch žalobce, stejně tak, jako taková jednání mohl činit žalovaný, pokud by k nim měl vůli. Pokud je nemovitá věc ve společném jmění manželů, pak ji lze vždy převést na základě právního jednání obou manželů, bez ohledu na to, jakým způsobem je věc evidována v katastru nemovitostí, v příp. potřeby lze tento zápis před takovým převodem aktualizovat. Tudíž po celou dobu od r. 2019 až do r. 2022 žalobce mohl požádat svoji matku o souhlas s převodem bytu, pokud by měl za to, že byt je ve společném jmění manželů (mohl navíc byt v případě souhlasu otce převést i bez souhlasu matky, protože tato v katastru nebyla jako vlastník uvedena), pokud by měl skutečný souhlas svého otce. To, že byt byl v katastru nemovitostí zapsán pouze na žalovaného, tak nebránilo převodu vlastnictví, pokud by samozřejmě existoval souhlas na straně žalovaného, což však žalovaný popírá.

23. Navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí v zamítavém výroku I. o věci samé jako věcně správné potvrdit.

24. Proti výroku II. o nákladech řízení podal včasné odvolání žalovaný s odůvodněním, že pro upřesnění hodnoty žalovaný nechal zpracovat znalecký posudek spol. [právnická osoba] – znalecká kancelář, č. posudku [číslo], který stanovil hodnotu bytu na částku 5 257 000 Kč.

25. Cena za úkon právní služby dle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „AT“ – ve výši 27 620 Kč + DPH ve výši 5 800,20 Kč za 10 úkonů právní služby mimosmluvní odměna 276 200 Kč, DPH 58 002Kč, celkem 334 202 Kč. Dále náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 AT 10 x 300 Kč = 3 000 + DPH ve výši 630 Kč, celkem 3 630 Kč.

26. Dále požadoval hotové výdaje žalovaného: 5 166 Kč za překlad vyjádření [jméno FO], (doklad: faktura č. [hodnota] [právnická osoba]), 19.1.2024 jízdné vlak [místo] – [místo] 74,80 EUR (doklad: jízdenka [číslo]) kurz ČNB 24,81 Kč x 74,80 EUR = 1 855 Kč, 23.1.2024 jízdné [místo] – [místo] 809 Kč (doklad: jízdenka [číslo]), 10.3.2024 jízdné vlak [místo] – [místo] 72,80 EUR (doklad: jízdenka [číslo]) kurz ČNB 25,30 Kč x 72,80 EUR= 1 841 Kč, 12.3.2024 jízdné vlak [místo] – [místo] 52,80 EUR (doklad: jízdenka [číslo]) kurz ČNB 25,27 Kč x 52,80 EUR = 1 334 Kč, nocleh v hotelu 12.13.3.2024 - 35,50 EUR (doklad: [název] [číslo]) kurz ČNB 25,27 Kč x 35,50 EUR = 897 Kč, 14.5.2024 jízdné vlak [místo] – [místo],90 EUR (doklad: jízdenka [číslo]) kurz ČNB 24,75 Kč x 58,90 EUR = 1 457 Kč, 15.5.2024 jízdné autobus _ [název] [místo] – [místo] [číslo] (doklad: jízdenka [místo] č. [číslo]) kurz ČNB 24,76 Kč x 30,48 EUR = 754 Kč, nocleh v hotelu 14-15.5.2024 _ 87,48 EUR (doklad: hotel [název] _ [číslo]) kurz ČNB 24,76 Kč x 87,48 EUR= 2 166 Kč, letenka 25.6.2024 [místo] - [místo] 75,49 EUR (doklad: letenka [název] [číslo]) kurz ČNB 24,82 Kč x 75,49 EUR = 1 873 Kč, 27.6.2024 jízdné vlak [místo] – [místo],90 EUR (doklad: jízdenka [číslo]) kurz ČNB 24,92 Kč x 60,90 EUR= 1 517 Kč, 28.6.2024 jízdné vlak [místo] – [místo] 53,99 EUR (doklad: jízdenka [číslo]) kurz ČNB 25,05 Kč x [částka] = [částka], nocleh v hotelu 27.-[datum] _ [částka] (doklad: hotel [název] _ [číslo]), kurz ČNB 24,92 Kč x 94,04 EUR = 2 343 Kč, celkem 23 364 Kč. Celkem tak požadoval na nákladech řízení částku 361 196Kč 27. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil tak, že v případě, že by se odvolací soud ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a žalobu potvrdil jako věcně správnou, žádal, aby nebyly žalovanému přiznány náklady za tvrzené hotové výdaje žalovaného, jednak si žalobce není vědom, že by žalovaný vše řádně doložil, a dále, pro přiznání takovýchto výdajů nemá dle názoru žalobce žalovaný zákonný nárok, event. aby odvolací soud využil svého moderačního práva a v případě, že rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdí jako věcně správné, nepřiznal žalovaného kromě nákladů na zastoupení advokátem žádné další výdaje.

28. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné, odvolání žalovaného důvodným je.

29. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů zákonným způsobem, ze kterých čerpal správná a pro rozhodnutí o věci samé plně postačující skutková zjištění. Skutkový stav také nedoznal žádných změn ani v odvolacím řízení.

30. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud I. stupně pak také podle odpovídající hmotněprávní úpravy.

31. K odvolacím námitkám žalobce je nutno zdůraznit, že i když soud I. stupně nepřesně zaměňuje v odůvodnění napadeného rozhodnutí břemeno tvrzení a důkazní břemeno, lze z obsahu rozhodnutí dovodit, že dospěl ke správnému závěru, že žalobce neunesl břemeno tvrzení. Žalobce ani v odvolacím řízení neuvedl, jakého konkrétního data byla uzavřena a jaký měla mít konkrétní slovní obsah tvrzená „ústní smlouva o budoucí darovací smlouvě“.

32. Přitom před zahájením tohoto řízení žádné plnění z ústní smlouvy uzavřené neznámého data po žalovaném nepožadoval. I ve výzvě k uzavření darovací smlouvy z 9. 8. 2023 vyzýval žalovaného „ve smyslu § 1786 zákona č. 89/2012 Sb. k uzavření darovací smlouvy k 2/3 bytové jednotky č. [číslo] v budově č. p. [číslo] na pozemku parc. č. [číslo], spolu se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy a pozemku, vše v kat. území [adresa], obec [adresa]“ s odůvodněním, že mezi účastníky byla 30. 4. 2019 uzavřena darovací smlouva na shora uvedený byt, avšak protože neobsahovala podstatné náležitosti – převod spoluvlastnického podílu ke společným částem budovy a pozemku, je neplatná. „Proto je třeba na danou smlouvu pohlížet jako na smlouvu o smlouvě budoucí darovací, ve které se žalovaný zavázal převést vlastnické právo k 2/3 bytové jednotky na žalobce, jakmile k němu nabude výlučné vlastnické právo, což se stalo právní mocí usnesení soudu o schválení smíru, tj. k 23. 6. 2023“.

33. Tedy ani v jediné výzvě podle ust. § 1786 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“, kterou žalobce tvrdil a i doložil, neodvozoval tvrzený nárok od jakékoli ústní smlouvy. Přitom předmětem řízení v souladu se žalobními tvrzeními byla ústní smlouva a nikoli písemná smlouva z 30.4.2019.

34. Lze souhlasit i se soudem I. stupně, že pokud žalobce nárok odvozuje od smlouvy o smlouvě budoucí darovací v ústní formě, měla by jeho skutková tvrzení být určitá, jasná a konzistentní, mělo by z nich být zřejmé, jakého data byla smlouva uzavřena a co konkrétně bylo mezi účastníky ujednáno. Skutková tvrzení žalobce byla od samého počátku řízení velmi obecná a zcela nekonzistentní a žalobce je v průběhu řízení opakovaně měnil. Jednou svůj nárok odvozoval od smlouvy z roku 2017 uzavřené v ústní formě, která by měla stále trvat a byla pouze postupně modifikována, poté od písemné smlouvy z 30. 4. 2019 nebo od zcela nově uzavřené smlouvy v roce 2019 v ústní formě. Nakonec se ustálil na tvrzení, že smlouva o smlouvě budoucí darovací, ze které odvozuje svůj nárok, byla mezi účastníky uzavřena v ústní formě v roce 2019 poté, co katastr nemovitostí odmítl zapsat převod vlastnického práva k předmětnému bytu na žalobce na základě darovací smlouvy z 30. 4. 2019 z důvodu její neplatnosti. Též pokud jde o lhůtu k uzavření budoucí smlouvy uvedl, že smlouva měla být uzavřena až žalobce přijede do České republiky, ale protože sem nemohl jezdit z důvodu covidu, byla lhůta postupně telefonicky měněna tak, až bylo v roce 2022 dohodnuto, že smlouva darovací bude uzavřena po vypořádání společného jmění manželů žalovaného a [jméno FO]. Vzhledem k tomu, že sám žalobce uvedl, že v roce 2022 žalovaný po příjezdu do ČR odmítl smlouvu uzavřít, jeví se zcela nelogickým, že by se zároveň žalovaný dohodl na prodloužení lhůty k uzavření smlouvy, kterou nechtěl uzavřít. Oproti tomu i uváděl, že již v roce 2019 bylo dohodnuto, že budoucí smlouva bude uzavřena bezprostředně po vypořádání společného jmění manželů žalovaného a [jméno FO], aniž by vysvětlil, proč lhůta byla vázána na skutečnost, o níž neprobíhalo žádné řízení a ani jednání. Oproti tomu ve své výpovědi poté opakovaně sdělil, že darovací smlouva s vypořádáním společného jmění manželů nesouvisela a šlo o dvě samostatné věci, což se jeví vzhledem k tvrzené časové souslednosti zcela logickým. Žalovaný pak po celou dobu řízení spočíval na konzistentním tvrzení v tom smyslu, že neměl nikdy v úmyslu předmětný byt žalovanému darovat, smlouvu z 30. 4. 2019 sice podepsal, ale nevěděl, co podepisuje.

35. Navíc se jeví zcela proti pravidlům prosté logiky, aby jedinou překážkou bylo, že byt je ve společném jmění manželů žalovaného a [jméno FO], když ze samotných tvrzení žalobce vyplývá, že pokud by žalovaný měl vůli žalobci byt darovat, [jméno FO] s darováním bytu žalobci bez výhrad souhlasila.

36. Lze se tak ztotožnit se závěrem soudu I. stupně, že z rozporných skutkových tvrzení žalobce není možné usoudit, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o smlouvě budoucí darovací o konkrétním obsahu, včetně konkrétní lhůty, během které měla být smlouva darovací uzavřena.

37. Pokud žalobce nesplní povinnost tvrzení podle ust. § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. nemůže být v řízení úspěšný. Teprve jestliže je splněna povinnost tvrzení může podle ust. § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. plnit důkazní povinnost (ust. § 120 odst. 1 o. s. ř.) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Nelze tak zamítnout žalobu na neunesení důkazního břemene bez předchozího splnění povinnosti tvrzení.

38. Smyslem ust. § 118a o. s. ř. je postup, aby účastníku řízení nebyla zamítnuta žaloba proto, že neunesl břemeno tvrzení, aniž byl poučen, že takové břemeno má, a že účastníku nelze zamítnout žalobu, protože neunesl důkazní břemeno, aniž by byl poučen, že takové břemeno má (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 212/96, Sb. ÚS sv. 43 N 177/2006). Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 je směřována i vůči účastníku, který je zastoupen advokátem, přičemž povinnost poskytnout potřebná poučení je splněna i tehdy, jsou-li ze strany soudu poskytnuta jeho zástupci, kterému účastník udělil plnou moc (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1491/2002, SoJ 2003, č. 59).

39. V občanském soudním řízení břemeno tvrzení (povinnost účastníka řízení uvést skutečnosti rozhodné pro jeho nárok, resp. pro popření nároku protistrany) a důkazní břemeno (povinnost účastníka řízení prokázat tvrzenou skutečnost) tíží primárně žalobce.

40. Žalobce byl zastoupen po celou dobu řízení kvalifikovaným právním zástupcem, opakovaně byl návodně poučen soudem I. stupně podle ust. § 5 i ust. § 118a o.s.ř., přesto nesplnil povinnost tvrzení podle ust. 101 o.s.ř.

41. Neunesl tak břemeno tvrzení a soud I. stupně nepochybil, pokud žalobu zamítl.

42. Pro úplnost je třeba uvést, že odvolací soud souhlasí i se závěrem, že i kdyby nějaká smlouva byla platně uzavřena, v takovém případě měla být ve smyslu § 1785 o. z. uzavřena na výzvu žalovaného do 1 roku, tj. do dubna 2020.

43. Podle § 1785 o. z. smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem.

44. Podle § 1786 o. z. zavázané straně vzniká povinnost uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu poté, co ji k tomu vyzve oprávněná strana v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí.

45. Podle § 1788 o. z. nevyzve-li oprávněná strana zavázanou stranu k uzavření smlouvy včas, povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká.

46. Žalobce ani netvrdil, že by výzvu v dané době učinil, a nárok žalobce by byl tedy prekludován podle ust. § 1788 o. z. Konečně žalobce tak neučinil doposud, když výzva k uzavření darovací smlouvy ze dne 9. 8. 2023 byla vázána na písemnou smlouvu z 30.4.2019, nikoli tvrzenou předmětnou ústní smlouvu.

47. Odvolací soud proto podle ust. § 219 o. s. ř. napadené rozhodnutí soudu prvního stupně v zamítavém výroku I. jako věcně správné potvrdil.

48. Soud I. stupně pak podle stavu řízení v době rozhodování o nákladech řízení nepochybil ani v nákladovém výroku, avšak pro odvolací soud je rozhodující stav v době rozhodování o odvolání (ust. § 154 odst. 1 ve spojení s § 211 o.s.ř.). V té době již byla zjištěna hodnota předmětné nemovité věci, a proto při rozhodování o nákladech řízení z ní odvolací soud vycházel.

49. Proto odměnu právního zástupce odvolací soud stanovil podle ust.§ 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 504 667 Kč (podíl 2/3 z nemovité věci o hodnotě 5 257 000 Kč) tedy 22 340 Kč za každý z 9 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, vyjádření z 6. 11. 2023, účast na jednání soudu dne 22. 1. 2024, vyjádření z 7. 3. 2024, účast na jednání soudu dne 11. 3. 2024, vyjádření z 15. 5. 2024, účast na jednání soudu dne 15. 5. 2024 od 13:00 do 15:55 hod – 2 úkony, účast na jednání soudu dne 28. 6. 2024), celkem 201 060 Kč a 9 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., celkem 2 700 Kč, dále daň z přidané hodnoty podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 21 % z částky 203 760 Kč ve výši 42 789,60 Kč.

50. Shodně jako soud I. stupně pak ani odvolací soud neshledal nárok na náklady za úkon označený jako „odpověď na předžalobní výzvu“, neboť se nejedná o žádný úkon právní služby uvedený v § 11 a. t., ale o úkon v rámci jednání v rámci mimosoudního řešení sporu předcházející soudnímu řízení.

51. Nadto odvolací soud (stejně jako soud I. stupně) přiznal žalovanému hotové výdaje žalovaného dle § 137 odst. 1 o. s. ř. (přepočtené dle kurzu nákupu valut vyhlášených ČNB k danému dni)- náklady na cestu žalovaného na jednání soudu veřejnou hromadnou dopravou dne 19. 1. 2024 z [místo] do [místo] (47,80 EUR – 1 109,90 Kč) a z [místo] do [místo] (809 Kč), na jednání soudu dne 10. 3. 2024 z [místo] do [místo] a zpět 12. 3. 2024 (72,80 EUR – 1 731,90 Kč a 52,80 EUR - 1 254,50 Kč), na jednání soudu dne 14. 5. 2024 z [místo] do [místo] a zpět 15. 5. 2024 (58,90 EUR – 1 368,80 Kč a 30,48 EUR – 707,70 Kč), na jednání soudu dne 25. 6. 2024 z [místo] do [místo] (letadlem 75,49 EUR – 1 762,70 Kč) a 27. 6. 2024 z [místo] do [místo] (60,90 EUR – 1 422,60 Kč) a 28. 6. 2024 z [místo] do [místo] (53,99 EUR – 1 262,30 Kč), celkem 11 429,40 Kč.

52. Též přiznal dále na náklady na ubytování žalovaného (12. 3. 2024 – 35,50 EUR – 843,50 Kč, 14. 5. 2024 – 87,48 EUR – 2 033 Kč, 27. 6. 2024 – 94,04 EUR – 2 196,80 Kč), celkem 5 073,30 Kč.

53. Odvolací soud se ztotožnil i s tím, že náklady důkazů spočívajících v nákladech za překlad vyjádření svědkyně [jméno FO] ve výši 5 166 Kč žalovanému nenáleží, jelikož žádný doklad o výši těchto nákladů a jejich zaplacení žalovaným nebyly žalovaným předloženy ani v řízení před soudem I. stupně a ani před soudem odvolacím.

54. Proto odvolací soud přiznal žalovanému náklady řízení za řízení před soudem I. stupně ve výši 263 052,30 Kč a co do výše nákladů rozhodnutí soudu I. stupně změnil, jinak jej též jako věcně správné potvrdil podle ust. § 219 o. s. ř.

55. Ve vyhlášeném znění výroku I. rozhodnutí odvolacího soudu dne 5. listopadu 2024 došlo k početní chybě, když byla nesprávně uvedena částka „260 352,30 Kč“, místo správné výše „263 052,30 Kč“.

56. Odvolací soud proto postupoval dle ust. § 164 ve spojení s ust. § 167 odst. 2 a ust. § 211 o. s. ř. a výše uvedenou početní chybu v písemném vyhotovení rozhodnutí opravil a toto písemné vyhotovení rozhodnutí je tak zároveň opravným usnesením.

57. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a vzhledem k tomu, že žalovaný byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, náleží mu plná náhrada nákladů odvolacího řízení, kterou tvoří náklady právního zastoupení advokátem, a to odměna podle § 7 a. t. za 2 úkony právní služby po 22 340 Kč podle ust. § 11 odst. 1 a.t. (vyjádření k odvolání žalobce a účast na jednání odvolacího soudu dne 5. 11. 2024), za 1 úkon právní služby ve výši , tedy 11 170 Kč podle ust. § 11 odst. 2 a.t. (odvolání do výroku o nákladech řízení) paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 a.t. za každý uvedený úkon po 300 Kč celkem 900 Kč a 21 % daň z přidané hodnoty podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. z částky 55 750 Kč ve výši 11 917,50 Kč, celkem tedy 67 667,50 Kč.

58. Zaplacení nákladů řízení pak odvolací soud uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí podle ust. § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal žádný důvod a podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. na zákonné platební místo – výrok II.

Poučení