4 C 223/2023 - 281

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Veronikou Čechovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený [údaje o zástupci] o určení obsahu budoucí smlouvy takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému uzavřít s žalobcem darovací smlouvu ve znění uvedeném v petitu žaloby ze dne 28. 8. 2023, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 53 528,70 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 28. 8. 2023 domáhal určení obsahu budoucí smlouvy, tedy povinnosti žalovaného jako dárce uzavřít s žalobcem jako obdarovaným darovací smlouvu, jejímž předmětem by bylo darování id. 2/3 podílu na bytové jednotce č. [Anonymizováno] v budově č. p. [Anonymizováno] stojící na pozemku parc. č. [Anonymizováno] a na spoluvlastnickém podílu na společných částech dané budovy a pozemku o velikosti id. [Anonymizováno], vše v kat. území [adresa], obec [adresa] zapsané na LV č. [hodnota] (budova a pozemek) a č. [hodnota] (bytová jednotka) u [název úřadu] (dále jen „předmětný byt“). Žalobu odůvodnil tím, že předmětný byt byl kupován v roce 2017 z peněžních prostředků žalobce, avšak jako vlastník byl zapsán žalovaný, neboť byt byl kupován za účelem získání povolení k pobytu žalovaného v České republice. Již v té době byla mezi účastníky uzavřena ústní dohoda, že byt bude v budoucnu převeden darovací smlouvou na žalobce. Tato byla následně uzavřena v písemné podobě, a to 30. 4. 2019. Z důvodu její neplatnosti, kdy v ní nebyl uveden spoluvlastnický podíl na společných částech domu, nebyl převod vlastnického práva zapsán do katastru nemovitostí. Poté si účastníci uvědomili, že předmětný byt je součástí společného jmění manželů - žalovaného a [jméno FO], a proto se ústně domluvili, že darovací smlouvu uzavřou poté, co bude společné jmění manželů vypořádáno a byt připadne do výlučného vlastnictví žalovaného. K tomu došlo usnesením [název soudu] ze dne [datum] č.j. [číslo jednací], žalovaný však na výzvu ze dne 9. 8. 2023 uzavřít darovací smlouvu odmítl s tím, že nikdy nezamýšlel žalobci předmětný byt darovat.

2. Při jednání soudu dne 22. 1. 2024 žalobce změnil skutková tvrzení v tom smyslu, že smlouva o smlouvě darovací, která je předmětem sporu, byla mezi účastníky uzavřena v ústní formě již v roce 2017, nikdy nezanikla, stále trvala, v roce 2019 k ní pouze byla připojena odkládací podmínka, že darovací smlouva bude uzavřena až po vypořádání společného jmění manželů žalovaného a jeho manželky [jméno FO].

3. Ve vyjádření ze 14. 2. 2024 pak žalobce doplnil a upřesnil skutková tvrzení v tom smyslu, že smlouva o smlouvě budoucí darovací byla mezi účastníky původně uzavřena v dubnu 2017. V dubnu 2019 pak byla upřesněna tak, že předmětem darování bude pouze 2/3 podíl na předmětném bytě a v tomto smyslu účastníci podepsali 30. 4. 2019 darovací smlouvu. Poté, co zjistili od katastru nemovitostí, že je neplatná, telefonicky se žalobce s žalovaným domluvili, že až žalovaný přijede do Česka, uzavřou novou darovací smlouvu. Telefonicky se dohodli i na tom, že žalovaný za účelem uzavření darovací smlouvy udělí plnou moc [jméno FO]. Postupně se termín neustále posouval, protože žalovaný přijel do Česka až v lednu 2022 a to už smlouvu odmítl podepsat.

4. Při jednání soudu 11. 3. 2024 pak žalobce jednoznačně na dotaz soudu uvedl, že předmětem sporu je smlouva o smlouvě budoucí darovací uzavřená v ústní formě v roce 2019.

5. Při závěrečném návrhu pak žalobce uvedl, že smlouva o smlouvě budoucí darovací byla uzavřena v ústní formě v roce 2019 a následně byla ve formě ústních dodatků postupně pozměňována ohledně určení doby, kdy má být darovací smlouva uzavřena. Nejdříve to bylo vázáno na pobyt žalovaného v Česku, v lednu 2022 se pak dohodli, že bude uzavřena až po vypořádání společného jmění manželů žaloovaného a [jméno FO].

6. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s tím, že neměl nikdy v úmyslu předmětný byt darovat žalobci, neboť si ho pořídil za účelem opatření povolení k pobytu v České republice. Darovací smlouvu z 30. 4. 2019 sice podepsal, ale listina mu byla podstrčena a on nerozumí česky, nevěděl tedy, co podepisuje. Stejně tak neměl nikdy v úmyslu k darování zmocnit [jméno FO], i tato listina mu byla podstrčena. Z opatrnosti pak vznesl námitku promlčení s tím, že roční lhůta k uzavření darovací smlouvy již uplynula. V Česku se do ledna 2022, kdy započal spor o vypořádání společného jmění manželů s [jméno FO], nacházel vícekrát, kdyby tedy zájem měl, smlouvu darovací by uzavřel.

7. Z provedeného dokazování učinil soud tato skutková zjištění (důkazy jsou v textu kurzívou):

8. Ze Smlouvy darovací z 30. 4. 2019 s úředně ověřenými podpisy [právnická osoba]. soud zjistil následující. Smlouvu uzavřel žalovaný jako dárce a žalobce jako obdarovaný, předmětem smlouvy je bezúplatné přenechání obdarovanému dárcem id. 2/3 spoluvlastnický podíl na bytové jednotce č. [Anonymizováno] v budově č. p. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v kat. území [adresa], obec [adresa], zapsané na LV č. [hodnota] v katastru nemovitostí vedeného u [název úřadu].

9. Z výpisu z katastru nemovitostí – informace o jednotce č. [Anonymizováno] v budově č. p. [Anonymizováno], v kat. území [adresa], obec [adresa] soud zjistil, že vlastníkem této bytové jednotky se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu je žalovaný.

10. Z výpisu z bankovního účtu žalobce č. [hodnota], soud zjistil, že na daný účet byla dne 13. 7. 2017 vložena v hotovosti částka 3 500 000 Kč.

11. Z potvrzení [právnická osoba] o provedení tuzemské odchozí úhrady soud zjistil, že z bankovního účtu žalobce č. [hodnota] byla dne 13. 7. 2017 provedena platba ve výši 3 500 000 Kč označená jako „úhrada kupní ceny za byt č. [Anonymizováno] na adrese [adresa]“.

12. Z kupní smlouvy uzavřené dne 21. 6. 2017 mezi spol. [právnická osoba]. jako prodávajícím a žalovaným, zastoupeným na základě udělené plné moci žalobcem, jako kupujícím, soud zjistil, že předmětem koupě je bytová jednotka č. [Anonymizováno] v budově č. p. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. [Anonymizováno], v kat. území [adresa], obec [adresa] a dále spoluvlastnický podíl na společných částech domu a pozemku, kupní cena činila[Anonymizováno]3 500 000 Kč.

13. Z pravomocného usnesení [název soudu] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že tímto usnesením soud schválil smír účastníků týkající se určení vlastnického práva k nemovitostem, na základě kterého se žalovaný stal výlučným vlastníkem bytové jednotky č. [Anonymizováno] v budově č. p. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. [Anonymizováno], spolu se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy a pozemku, vše v kat. území [adresa], obec [adresa]. Řízení bylo zahájeno žalobou doručenou soudu dne 22. 2. 2022.

14. Z výzvy k uzavření darovací smlouvy z 9. 8. 2023 soud zjistil, že tímto dopisem vyzývá žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně žalovaného, ve smyslu § 1786 zákona č. 89/2012 Sb. k uzavření darovací smlouvy k [Anonymizováno] bytové jednotky č. [Anonymizováno] v budově č. p. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. [Anonymizováno], spolu se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy a pozemku, vše v kat. území [adresa], obec [adresa]. Výzva byla odůvodněna tím, že mezi účastníky byla 30. 4. 2019 uzavřena darovací smlouva na shora uvedený byt, avšak protože neobsahovala podstatné náležitosti – převod spoluvlastnického podílu ke společným částem budovy a pozemku, je neplatná. Proto je třeba na danou smlouvu pohlížet jako na smlouvu o smlouvě budoucí darovací, ve které se žalovaný zavázal převést vlastnické právo k 2/3 bytové jednotky na žalobce, jakmile k němu nabude výlučné vlastnické právo, což se stalo právní mocí usnesení soudu o schválení smíru, tj. k 23. 6. 2023.

15. Z dopisu z 23. 8. 2023 soud zjistil, že tímto dopisem žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce sděluje žalobci, že nikdy nezamýšlel a ani nezamýšlí předmětný byt darovat žalobci.

16. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že manželství žalovaného a [jméno FO], uzavřené dne 28. 7. 2007, se rozvádí.

17. Z WhatsApp komunikace z 20. a 21. 1. 2022 (úředně ověřeného překladu z ruského jazyka) a přiložené fotografie plné moci soud zjistil následující. Dne 20. 1. 2022 žalovaný zasílá dceři [jméno FO] fotografii plné moci v češtině s dotazem, co je na listině napsané. Na to [jméno FO] odpovídá, „že matka může tvým jménem darovat tvoji nemovitost [jméno FO]“. Na to žalovaný sděluje: „Mně bylo řečeno, že je to proto, aby se mým jménem dalo na finančák podat daňové přiznání na byt, že to dávají do vlastních rukou jen vlastníkovi.“ Na to [jméno FO] odpovídá: „Tady je napsáno pouze o darovací smlouvě [jméno FO], že matka může darovat byt tvým jménem [jméno FO].“ Připojená je fotografie nedatované plné moci, kterou žalovaný jako zmocnitel zmocňuje [jméno FO] jako zmocněnce k tomu, aby žalovaného zastupovala ve všech věcech souvisejících s darováním celé nebo části nemovitosti – předmětného bytu žalobci.

18. Z usnesení [název soudu] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací] a z výpisu z katastru nemovitostí – informace o řízení, soud zjistil, že tímto bylo nařízeno předběžné opatření, kterým bylo žalované ([jméno FO]) zakázáno nakládat s třemi bytovými jednotkami (č. [Anonymizováno] v budově č. p. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. [Anonymizováno]; č. [Anonymizováno] v budově č. p. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. [Anonymizováno]; č. [Anonymizováno] v budově č. p. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. [Anonymizováno], vše v kat. území [adresa], obec [adresa]), neboť ačkoli jsou tyto jednotky ve společném vlastnictví [jméno FO] a [Jméno žalovaného], probíhá o nich bez souhlasu [Jméno žalovaného] na návrh [jméno FO] vkladové řízení o převodu vlastnického práva ve prospěch [Jméno žalobce] ([spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]).

19. Z kupních smluv na nemovitosti v Kazachstánu uzavřených v roce 2018 soud zjistil, že žalovaný jménem žalobce na základě udělené plné moci prodával bytové jednotky na třetí osoby, přičemž bytové jednotky nabyl žalovaný do vlastnictví na základě darovacích smluv.

20. Z kopie cestovního dokladu žalovaného soud zjistil, že žalovaný opakovaně cestoval na území Evropské unie i v průběhu let 2019 a 2020.

21. Z písemného vyjádření svědkyně [jméno FO], dcery žalovaného a sestry žalobce, ze dne 4. 3. 2024 a z její výpovědi zjistil soud následující: Do Česka se přistěhovali bez otce v roce 2000, ona a bratr tady studovali. Matka chvíli pracovala, ale nevyplatilo se jí to. Veškeré životní náklady platil otec, posílal jim peníze na účet nebo je vozil v hotovosti. Z těchto peněz se kupovaly byty, napsány byly na jednotlivé členy rodiny. Spravovali je matka s bratrem a měli z toho výnosy. Byty byly kupovány jako investice, aby matka měla z čeho žít a taky aby matka s otcem měli něco na stáří. Pokud byl byt na někoho napsán, obecně se mělo za to, že patří jemu. Pokud ví, tak bratr ani matka z vlastních peněz žádný byt nekupovali. O bytech se v rodině běžně hovořilo, co se s nimi děje, případně že se prodají a koupí se jiné. Pokud byl byt napsán na svědkyni, měl být jejím dědictvím, nakonec se domluvili, že ho prodají a část peněz se jí dá, to však bratr s matkou odmítli. Při rozvodu matka odmítla, aby měl otec polovinu nemovitostí, tak se nějaké napsaly na děti a otci zbyl jen ten jeden. Za peníze otce se kupovaly byty, pak se prodávaly a kupovaly se jiné. Plné moci se udělovaly běžně. Předmětný byt byl kupován na otce, aby tu měl svůj byt a jistotu. Byl z jeho peněz. Spravoval ho bratr s matkou. Nikdy neslyšela, že by měl být byt darován bratrovi. Zisk z pronájmu měla matka. Fotografii plné moci otci přeložila, on byl překvapený, dle bratra se mělo jednat o plnou moc k jednání na finančáku.

22. Z výpovědi svědkyně [jméno FO], bývalé manželky žalobce, soud zjistil následující: Od žalobce se odstěhovala v roce 2018, od té doby se viděli jen při předávání dítěte. Žalobce měl původně rodinné peníze, ty pak investoval a rozmnožoval, staral se o nakoupené byty. O krátkodobé pronájmy se starala ona. Předmětný byt se kupoval za účelem získání povolení k dlouhodobému pobytu pro žalovaného, kupoval ho žalobce za své peníze v roce 2017. Byt v té době ještě neexistoval. Byla dohoda, že když bude potřeba, převede se na žalobce (celý byt). Mělo to vyvážit obdobnou dohodu ohledně bytů v Kazachstánu. Byt byl pronajímán přes [právnická osoba], starala se o to ona. Jak to darování dopadlo, neví. Zároveň ale uvedla, že kdyby byla vhodná nabídka, byt by se prodal. Žalovaný česky neumí.

23. Z výpovědi svědkyně [jméno FO], matky žalobce a bývalé manželky žalovaného, soud zjistil následující: V Česku žili od roku 2000. Nějaké alimenty jim platil žalovaný. V té době byli rozvedení, poté se znovu vzali. [jméno FO] měl dost peněz, kde přesně pracoval, neví. Ona trochu pracovala, byty kupovala ze svých peněz získaných od příbuzných. Při rozvodu žalovanému nic nechtěla dát, měla za to, že byty jsou její. Předmětný byt se kupoval v roce 2017 proto, aby žalovaný dostal vízum. Potom měly být 2/3 darovány žalobci, protože on ho kupoval ze svých peněz. Obdobně to bylo s byty v Kazachstánu. Darovací smlouva na 2/3 podíl k předmětnému bytu byla napsána v roce 2019. Katastr to ale odmítl zapsat. Žalobce to telefonoval žalovanému a ten uvedl, že až přijede do Prahy, tak to podepíše. Při sepsání smlouvy v dubnu 2019 byla osobně přítomna, vše ostatní slyšela v telefonu. Ona sama se však do darování nezapojovala. K plné moci, kterou jí měl žalovaný zmocnit k darování předmětného bytu žalobci nebyla schopna jasně odpovědět, kdo ji sepsal, kdo s tímto nápadem přišel a kdy. Nakonec uvedla, že žalovaný jí neřekl, že má danou plnou moc podepsat. V roce 2022 už řešili jen rozvod, ne předmětný byt.

24. Z výpovědi žalobce soud zjistil následující: V České republice žije od roku 2000. Otec jim poskytoval podporu, platil nájemné, základní životní potřeby a jedno rodinné auto. Někdy neměli s matkou ani korunu navíc. Když začal žalobce pracovat, podporoval finančně jak matku, tak sestru. Příjem měl 200-250 000 Kč měsíčně. Matka měla nějaké finance z dědictví, za ty finance se kupovaly první investiční byty. Byty i auta a další věci se pravidelně kupovaly a psaly se na různé členy rodiny, buď nebyl důvod žádný, nebo účelový, např. levnější pojistné. Kupovalo se několik bytů, ty se pronajímaly, nebo se prodaly a následně se koupily další investiční byty. Zisk z nich měla matka. Předmětný byt se kupoval v roce 2017 z finančních prostředků žalobce, jeho ženy a matky. Protože otec potřeboval získat vízum, byt se napsal na něho. Plán byl takový, že byt se bude krátkodobě pronajímat a příjem bude pokrývat životní náklady matky, případně se prodá. Vedle toho byla dohoda, před samotnou koupí bytu, že v případě potřeby se domluví na darování, prodeji tak, jako to bylo s byty v Kazachstánu. Smlouva se podepsala v dubnu 2019, byla u toho matka. Darovaly se 2/3 bytu, 1/3 otci zůstala kvůli vízu. Zisky měly jít žalobci. Katastr odmítl převod vlastnického práva zapsat, neboť ve smlouvě nebyly uvedeny společné části domu. Toto zamítavé stanovisko katastrálního úřadu telefonicky sdělil žalovanému a dohodli se, že až bude žalovaný v Česku, sepíšou novou darovací smlouvu. V roce 2019 a 2020 žalovaný nepřijel, po telefonu její podepsání ale neodmítal. Žalobce tedy navrhl prodej přes plnou moc udělenou matce, v roce 2021 ji poslal žalovanému, on ji ale nepodepsal. Do Česka přijel žalovaný až v lednu 2022 a už to odmítl podepsat, řešil vypořádání společného jmění manželů s matkou. Vypořádání společného jmění manželů šlo úplně mimo, na uzavření darovací smlouvy nemělo vliv a nesouviselo s tím. V roce 2019 ani spor ohledně vypořádání nebyl.

25. Z výpovědi žalovaného soud zjistil následující: Do České republiky se rodina přestěhovala v roce 2000, aby zde děti mohly studovat. On zůstal v Kazachstánu, aby mohl živit celou rodinu. Manželka nikdy pořádně nepracovala, neměla žádný příjem. On jim vše hradil, peníze jim vozil v hotovosti nebo přeposílal na účet. V Česku, Německu i Kazachstánu nakoupil byty, napsal (daroval) je různě na členy rodiny, aby každý z nich měl nějaký byt a měl z něho příjem. I všechny byty v Kazachstánu v roce 2016 daroval žalobci. On sám z výnosu z bytů v Česku nic neměl. Byty se následně prodávaly a kupovaly se nové jako forma investice. Žalobci kupoval luxusní vozy a hradil mu další životní výdaje. Podle jeho názoru žalobce nikdy pořádně nevydělával, žil z toho, co měl společně s matkou z bytů a od žalovaného. Pokud někdy finančně podporoval sestru, tak to bylo z peněz, které mu poslal žalovaný a na jeho pokyn. Předmětný byt se koupil z prostředků získaných z prodeje ostatních bytů. Protože žalovaný potřeboval získat povolení k pobytu, napsal se byt na něho. Byt si chtěl nechat jako jistotu na důchod, do kterého šel v roce 2017. Děti už byty měly, neměl důvod jim darovat další. Smlouvu z roku 2019 dobrovolně nepodepsal, podstrčili mu ji společně s další listinou, neumí česky, takže nevěděl, co podepisuje, rodině věřil. V lednu 2022, kdy se setkal s žalobcem a manželkou v Česku, mu předložili k podpisu další listinu. Protože v té době již nebyly vztahy s žalobcem a manželkou dobré, listinu si ofotil a zaslal ji [jméno FO] k překladu. Teprve od ní se dozvěděl, že se nejedná o plnou moc k jednání na finančáku, ale o plnou moc zmocňující [jméno FO] k darování předmětného bytu žalobci. Nikdy neměl v úmyslu žalobci byt darovat, kdyby tak chtěl učinit, mohl tak učinit dříve, neboť do Evropské unie, tedy i do Česka, jezdil celou dobu, i v letech 2019-2021. Žalobu na určení vlastnického práva k bytům podal proto, že manželka odmítla byty rozdělit mezi děti a všechny chtěla převést na [jméno FO].

26. Další navržené důkazy (listiny týkající se bytu v Německu a výpisy z bankovního účtu žalovaného) soud zamítl pro nadbytečnost.

27. Po zhodnocení shora uvedených důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu. Žalobce se s matkou [jméno FO] a sestrou [jméno FO] přistěhovali do Česka v roce 2000 za účelem studia. Žalovaný podnikal v Kazachstánu v zemědělství, proto za nimi pouze jezdil a hradil jim veškeré životní náklady. V rodině bylo běžné, že se za účelem investice kupovalo větší množství bytů, a to v Česku, Německu i Kazachstánu, že se za tím účelem udělovaly plné moci tomu členu rodiny, který v dané zemi právě žil. Jako vlastník bytu byl však zapsán někdo jiný. Podobná praxe byla i s movitými věcmi. Byty byly původně kupovány z peněžních prostředků pocházejících z podnikání žalovaného, poté byly buď užívány rodinou nebo ve většině případů pronajímány, z výtěžků z nich žil převážně žalobce a jeho matka. Bylo-li to vhodné, byty se následně prodaly a koupily se nové. Tím v podstatě došlo ke smísení zdrojů peněz. V roce 2017 koupil žalobce na základě plné moci udělené mu žalovaným jako kupujícím předmětný byt. Žalovaný potřeboval vlastnit na území Česka byt z důvodu získání povolení k pobytu. Byt byl žalobcem pronajímán, výtěžek z toho si nechal žalobce a jeho matka. V dubnu 2019 účastníci podepsali smlouvu, jejímž předmětem byl bezúplatný převod vlastnického právo k id. 2/3 podílu na předmětném bytu z žalovaného jako dárce na žalobce jako obdarovaného. Protože však smlouva neobsahovala podstatné náležitosti v podobě vymezení spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku, byla neplatná a katastrální úřad zamítl vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. V lednu 2022 byla žalovanému předložena plná moc zmocňující [jméno FO], aby jeho jménem darovala žalobci celý předmětný byt nebo jeho část. Žalovaný si nechal listinu přeložit [jméno FO], když zjistil její obsah, odmítl ji podepsat. V únoru 2022 pak zahájil spor s [jméno FO] o určení vlastnického práva k nemovitostem, neboť zjistil, že ačkoli jsou ve společném jmění manželů, [jméno FO] se je bez jeho souhlasu snažila převést na žalobce. V srpnu 2023 žalobce vyzval žalovaného, aby uzavřel darovací smlouvu, k čemuž se zavázal darovací smlouvou z dubna 2019, kterou je nutné z důvodu její neplatnosti považovat za smlouvu o smlouvě budoucí darovací. Žalovaný to odmítl.

28. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

29. Dle § 1785 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem.

30. Dle § 1786 o. z. zavázané straně vzniká povinnost uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu poté, co ji k tomu vyzve oprávněná strana v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí.

31. Dle § 1787 odst. 1 věta prvá o. z. nesplní-li zavázaná strana povinnost uzavřít smlouvu, může oprávněná strana požadovat, aby obsah budoucí smlouvy určil soud nebo osoba určená ve smlouvě.

32. Dle § 1788 o. z. nevyzve-li oprávněná strana zavázanou stranu k uzavření smlouvy včas, povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká.

33. Dle § 1756 o. z. není-li smlouva uzavřena slovy, musí být z okolností zřejmá vůle stran ujednat její náležitosti; přitom se přihlédne nejen k chování stran, ale i k vydaným ceníkům, veřejným nabídkám a jiným dokladům.

34. Po skutkovém a právním posouzení věci dospěl soud k tomuto závěru. Žalobce se po žalovaném domáhal uzavření darovací smlouvy na předmětný byt. Tento svůj nárok odvozoval od smlouvy o smlouvě budoucí darovací. Soud se tedy zabýval tím, zda mezi účastníky byla smlouva o smlouvě budoucí darovací platně uzavřena a zda byl žalovaný řádně a včas vyzván k uzavření budoucí smlouvy. Vzhledem k tomu, že smlouva o smlouvě budoucí byla mezi účastníky uzavřena v ústní formě, vycházel soud zejména ze skutkových tvrzení účastníků, které byly v řízení prokázány. Pokud žalobce svůj nárok odvozuje ze smlouvy uzavřené v ústní formě, měla by jeho skutková tvrzení být určitá, jasná a konzistentní, mělo by z nich být zřejmé, kdy byla smlouva uzavřena a co bylo mezi účastníky ujednáno. Skutková tvrzení žalobce byla naopak od samého počátku řízení nekonzistentní, žalobce je v průběhu řízení opakovaně měnil, jak vyplývá z bodu 1. a 5. odůvodnění tohoto rozsudku, když jednou svůj nárok odvozoval od smlouvy z roku 2017 uzavřené v ústní formě, která by měla stále trvat a byla pouze postupně modifikována, jindy od písemné smlouvy z 30. 4. 2019 nebo od zcela nově uzavřené smlouvy v roce 2019 v ústní formě. Nakonec se ustálil na tvrzení, že smlouva o smlouvě budoucí darovací, ze které odvozuje svůj nárok, byla mezi účastníky uzavřena v ústní formě v roce 2019 poté, co katastr nemovitostí odmítl zapsat převod vlastnického práva k předmětnému bytu na žalobce na základě darovací smlouvy z 30. 4. 2019 z důvodu její neplatnosti. Co se týče lhůty, ve které měla být budoucí smlouva uzavřena, tam svá tvrzení měnil i v závěrečném návrhu. Jednou tvrdil, že smlouva měla být uzavřena až žalobce přijede do České republiky, ale protože sem nemohl jezdit z důvodu covidu, byla lhůta postupně telefonicky měněna tak, až bylo v roce 2022 dohodnuto, že smlouva darovací bude uzavřena po vypořádání společného jmění manželů žalovaného a [jméno FO]. Jindy uvedl, že již v roce 2019 bylo dohodnuto, že budoucí smlouva bude uzavřena bezprostředně po vypořádání společného jmění manželů žalovaného a [jméno FO]. Ve své výpovědi poté opakovaně sdělil, že darovací smlouva s vypořádáním společného jmění manželů nesouvisela a šlo o dvě samostatné věci. Žalovaný pak po celou dobu řízení spočíval na konzistentním tvrzení v tom smyslu, že neměl nikdy v úmyslu předmětný byt žalovanému darovat, smlouvu z 30. 4. 2019 sice podepsal, ale nevěděl, co podepisuje.

35. Další rozpor v tvrzení žalobce a jím založených listinných důkazech spočívá v tom, že ačkoli v řízení žalobce dovozuje svůj nárok z ústně uzavřené smlouvy v roce 2019, ve výzvě k uzavření darovací smlouvy z 9. 8. 2023 tento nárok dovozuje z písemné darovací smlouvy z 30. 4. 2019, která je neplatná, protože neobsahuje podstatné náležitosti, a to vymezení podílu na společných prostorách v budově a pozemku. Uvedenou smlouvu však není možné považovat za smlouvu o smlouvě budoucí, jak tvrdí žalobce. V dané výzvě žalobce uvádí, že se účastníci dohodli, že žalovaný převede vlastnické právo na žalobce po vypořádání společného jmění manželů, což není možné, neboť v době jejího uzavření daný spor nebyl. Navíc pokud by žalovaný měl vůli žalobci byt darovat a jedinou překážkou by bylo, že byt je ve společném jmění manželů žalovaného a [jméno FO], zcela jistě by bylo možné tento nedostatek odstranit, neboť z výpovědi svědkyně je zřejmé, že ona by s darováním bytu žalobci souhlasila.

36. Z těchto rozporných skutkových tvrzení žalobce tedy není možné usoudit, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o smlouvě budoucí darovací o konkrétním obsahu a zejména že by byla nějak konkrétně sjednána lhůta, během které měla být smlouva darovací uzavřena. Soud při svém rozhodování vycházel z posledního skutkového tvrzení žalobce, dle kterého svůj nárok odvozuje od smlouvy o smlouvě budoucí uzavřené v ústní formě v roce 2019. Žádným z provedených důkazů žalobce svoje tvrzení neprokázal. Svědkyně [jméno FO] nebyla s účastníky téměř v žádném styku od roku 2018, co tedy bylo mezi nimi ujednáno v roce 2019 neví, ke smlouvě z roku 2017 uvedla že bylo pouze hovořeno o tom, že v případě potřeby se byt převede na žalobce. Svědkyni [jméno FO] soud nepovažuje za zcela věrohodnou, neboť z její výpovědi a rodinných poměrů lze usuzovat, že svědčila ve prospěch žalobce (ona těžila ze zisku z předmětných bytů, byla to ona, kdo měl v úmyslu všechny vlastněné byty darovat žalobci a je ve sporu s žalovaným apod.). K tvrzené smlouvě o smlouvě budoucí darovací z roku 2017 uvedla, že již tehdy bylo ujednáno, že se na žalobce převede 2/3 podíl na předmětném bytu, což je v rozporu s tvrzením žalobce a svědkyně [jméno FO], že původně měl být v případě potřeby převeden celý byt. K jednání účastníků v roce 2019 ohledně darování bytu sice uvedla, že bylo ujednáno, že se smlouva podepíše znovu až bude žalovaný v ČR, zároveň však uvedla, že ona sama se do jednání nezapojovala, žádné listiny s tím spojené nepodepisovala. Na otázku soudu ohledně plné moci, která jí opravňovala darovat byt žalobci jménem žalovaného nebyla schopna jasně uvést, z čí strany to bylo, neurčitě se vyjadřovala, že to tak prostě bylo domluveno, ačkoli otázce rozuměla. Později ve výpovědi pak uvedla, že žalovaný po ní žádnou plnou moc podepsat nechtěl. Dále soud neuvěřil jejímu tvrzení, že žila a kupovala byty z peněz od příbuzných, když je zcela zjevné, že pokud nepracovala, musela žít z rodinných prostředků poskytnutých žalovaným, případně následně z výnosů z pronajímaných bytů. Svědkyně [jméno FO] pak uvedla, že si není vědoma, že by předmětný byt měl být v budoucnu darován žalobci. I sám žalobce uvádí, že v roce 2017 bylo ujednáno, že v případě potřeby se domluví na tom, že byt bude darován nebo prodán.

37. Soud tedy dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy o smlouvě budoucí darovací mezi účastníky v ústní formě v dubnu 2019, tedy že ze strany účastníků došlo k závaznému projevu vůle uzavřít ve sjednané době darovací smlouvu o určitém obsahu, ačkoli je možné, že zcela nezávazně se v rodině hovořilo o tom, co se může s bytem v budoucnu učinit, stejně jako to bylo projednáváno a činěno s jinými byty. I kdyby dospěl soud k závěru, že smlouva byla platně uzavřena, nemá za prokázané platné sjednání konkrétní doby, do kdy měla být smlouva uzavřena. V takovém případě měla být ve smyslu § 1785 o. z. uzavřena na výzvu žalovaného do 1 roku, tj. do dubna 2020. Žalobce neprokázal, že by výzvu v dané době učinil, nárok žalobce byl tedy prekludován ve smyslu § 1788 o. z.. Tvrzení žalobce, že lhůta byla vázána na vypořádání společného jmění žalovaného a [jméno FO] soud považuje za zcela účelové, neboť jak již bylo popsáno shora, nebyl důvod, proč by k darovací smlouvě nepřistoupila i [jméno FO]. Tvrzení, že takto byla lhůta sjednána již v roce 2019 je nesmyslné, neboť v té době ještě nebyl spor o vypořádání společného jmění manželů, ten vznikl až v roce 2022. Stejně tak není věrohodné, že by se na této lhůtě účastníci dohodli až v roce 2022, kdy tento spor započal, když v té době již žalovaný prokazatelně neměl vůli předmětný byt žalobci darovat, jak vyplývá z jeho komunikace s dcerou [jméno FO] z ledna 2022 týkající se překladu plné moci zmocňující [jméno FO] k tomu, aby jeho jménem předmětný byt darovala žalobci. Stejně tak žalovaný prokázal, že od roku 2019 pravidelně cestoval do Evropské unie a tedy neměl by problém přijet do Česka a darovací smlouvu podepsat, kdyby na tom měl zájem. Stejně tak má soud za to, že kdyby žalovaný měl zájem žalobci předmětný byt darovat, mohl za tímto účelem udělit plnou moc jiné osobě, jak bylo v jejich rodině zcela běžné, a nemuselo by se čekat několik let na osobní setkání. Toto však nikdy během dvou let neučinil, naopak shora uvedenou plnou moc, která mu byla ze strany žalobce předložena, podepsat výslovně odmítl.

38. Žalovaný své tvrzení o omylu vyvolaném lstí při uzavření smlouvy darovací z roku 2019 neprokázal, tomuto jeho tvrzení však nasvědčuje postup žalobce a jeho matky ohledně plné moci, ve které je navíc uvedeno, že lze darovat část nebo celou nemovitost, nikoli pouze 2/3 podíl. Žalobce však svůj nárok neodvozuje od písemně uzavřené smlouvy, ale od následně uzavřené ústní smlouvy, proto se soud tímto tvrzením žalovaného blíže nezabýval.

39. Na základě shora uvedeného tedy soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť dospěl k závěru, že žalobce neprokázal platné uzavření smlouvy o smlouvě budoucí darovací v ústní formě v roce 2019 včetně toho, že by žalovaný byl řádně a včas vyzván k uzavření budoucí smlouvy, jak popsáno shora.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, § 149 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 53 528,70 Kč. Tyto náklady tvoří a) náklady zastoupení advokátem, kterému náleží - odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. b) a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč (soud při svém rozhodování neměl žádný relevantní podklad ke stanovení obvyklé ceny nemovitosti – rozhodnutí Nejvyššího soud sp. zn. 24 Cdo 34/2021) sestávající z částky 3 100 Kč za každý z 9 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, vyjádření z 6. 11. 2023, účast na jednání soudu dne 22. 1. 2024, vyjádření z 7. 3. 2024, účast na jednání soudu dne 11. 3. 2024, vyjádření z 15. 5. 2024, účast na jednání soudu dne 15. 5. 2024 od 13:00 do 15:55 hod – 2 úkony, účast na jednání soudu dne 28. 6. 2024), celkem 27 900 Kč, - 9 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., celkem 2 700 Kč, - daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 600 Kč ve výši 6 426 Kč, - Za úkon označený jako „odpověď na předžalobní výzvu“ soud odměnu nepřiznal, neboť se nejedná o žádný úkon právní služby uvedený v § 11 a. t., ale o jednání v rámci mimosoudního řešení sporu předcházející soudnímu řízení. b) hotové výdaje žalovaného dle § 137 odst. 1 o. s. ř. (přepočteny dle kurzu nákupu valut vyhlášených ČNB k danému dni), a to konkrétně - z nákladů na cestu žalovaného na jednání soudu veřejnou hromadnou dopravou dne 19. 1. 2024 z [Anonymizováno] do Prahy (47,80 EUR – 1 109,90 Kč) a z Prahy do [Anonymizováno] (809 Kč), na jednání soudu dne 10. 3. 2024 z [Anonymizováno] do Prahy a zpět 12. 3. 2024 (72,80 EUR – 1 731,90 Kč a 52,80 EUR - 1 254,50 Kč), na jednání soudu dne 14. 5. 2024 z[Anonymizováno][Anonymizováno] do Prahy a zpět 15. 5. 2024 (58,90 EUR – 1 368,80 Kč a 30,48 EUR – 707,70 Kč), na jednání soudu dne 25. 6. 2024 z [Anonymizováno] do [Anonymizováno] (letadlem 75,49 EUR – 1 762,70 Kč) a 27. 6. 2024 z [Anonymizováno] do Prahy (60,90 EUR – 1 422,60 Kč) a 28. 6. 2024 z Prahy do [Anonymizováno] (53,99 EUR – 1 262,30 Kč), celkem 11 429,40 Kč, - z nákladů na ubytování žalovaného (12. 3. 2024 – 35,50 EUR – 843,50 Kč, 14. 5. 2024 – 87,48 EUR – 2 033 Kč, 27. 6. 2024 – 94,04 EUR – 2 196,80 Kč), celkem 5 073,30 Kč, - Náklady důkazů spočívajících v nákladech za překlad vyjádření svědkyně [jméno FO] ve výši 5 166 Kč nebyly soudem přiznány, neboť jejich výše a proplacení nebyly žalovaným doloženy.