12 Co 303/2024 - 151

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Chlostové a soudců JUDr. Zuzany Hanákové, LL.M. a JUDr. Michala Holuba a ve věci žalobkyně: [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [adresa] zastoupená advokátem [tituly před jménem] [jméno FO] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [společnost], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [jméno FO] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o 611 946 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. června 2024, č. j. 18 C 79/2022-126 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku ve výši 22 160 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované [jméno FO], advokáta.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 611 940 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 23. 9. 2022 do zaplacení (výrok I) a zároveň uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 121 880 Kč (výrok II).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 611 945 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovanou uzavřela smlouvu o dílo, na základě které se žalovaná zavázala zhotovit pro žalobkyni do 31. 8. 2020 hrubou stavbu objektu na adrese [adresa], a to konkrétně výstavbu obvodových stěn včetně překladů, zhotovení železobetonového věnce, stavbu střechy, krovu a [název] systému, drobné bourací práce, omítnutí vnějšku sklepa a zhotovení hydroizolace kolem sklepa podle předané dokumentace (dále také jen „předmětné dílo“). Žalovaná však dílo nedokončila ani ho žalobkyní řádně nepředala, nepředala jí ani dokumentaci skutečného provedení stavby, ani povinné doklady k výrobkům a zařízením, atesty, protokoly o zkouškách díla. Zápis ve stavebním deníku ze dne 4. 9. 2020 nesplňoval v rozporu se smlouvou náležitosti protokolu o předání a převzetí díla. Stavba zároveň vykazovala podstatné vady, a to chybně provedené svislé izolace základů, nebylo provedeno zajištění styků prefabrikovaných panelů ocelovou pásovinou, došlo ke změně krovu a střechy bez vědomí žalobkyně a v rozporu se smlouvou a nedošlo k impregnaci krovu a laťování a na staveništi zůstal nepořádek. Žalobkyně vyzvala žalovanou k dokončení a předání díla dne 19. 1. 2022, to však žalovaná neučinila, a proto musela žalobkyně zajistit nápravu vad díla na svoje náklady a vynaložila tak částku 74 638 Kč na zpevnění základů a izolaci, částku 17 084 Kč na úklid stavebního odpadu a částku 190 724 Kč na opravu střechy, celkově se tak jednalo o částku 282 446 Kč. Vedle zaplacení této částky se žalobkyně domáhala na žalované také zaplacení smluvní pokuty za období od 1. 9. 2020 do 22. 6. 2022, kdy nemohla stavbu využívat z důvodu liknavého chování žalované, přičemž smluvní pokuta byla sjednána na částku 500 Kč denně. Žalobkyně dále uvedla, že v řízení vedeném u Okresního soudu [místo] pod sp. zn. [spisová značka] uplatnila žalovaná proti žalobkyni nárok na zaplacení doplatku ceny díla, žaloba však byla následně vzata zpět. Žalovaná byla seznámena s vadami díla v rámci tohoto řízení.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s odůvodněním, že při přípravě staveniště byly zjištěny nedostatky z předchozí etapy výstavby, kterou neprováděla žalovaná, a to špatné vystavění základových pásů. Žalobkyně proto odsouhlasila vícepráce. Na kontrolním dni 24. 8. 2020 vytkla žalobkyně vady díla, a to suť ve výkopu a kolem stavby, úpravu povrchů a dokončení hydroizolace, dotažení hydroizolace a upravení výšky nopové folie a dotažení hydroizolace. Bylo domluveno, že vady díla budou odstraněny do 4. 9. 2020, kdy mělo být dílo předáno. Převzetí díla potvrdila žalobkyně podpisem ve stavebním deníku dne 4. 9. 2020, v němž uvedla, že není spokojena s kvalitou díla, žádné další vady ale nevytkla. Předávací protokol na samostatné listině již nepodepsala, převzala klíče od nemovitosti a od tohoto dne neměla žalovaná na stavbu přístup. Pak žalobkyně pokračovala v další etapě výstavby. Ani nárok na zaplacení smluvní pokuty nebyl odůvodněný, neboť dílo bylo řádně dokončeno a předáno dne 4. 9. 2020, tedy o 4 dny později, než bylo sjednáno, nicméně o částku 4× 500 Kč žalovaná ponížila vyčíslený doplatek ceny díla, který žalobkyně žalované dosud neuhradila. Nedoplatek ve výši 80 300 Kč splatný dne 21. 9. 2020 se smluvní pokutou ve výši 500 Kč denně, která činí od 22. 9. 2020 do března 2023 částku ve výši 526 800 Kč, tj. celkem částku ve výši 607 100 Kč uplatnila žalovaná v řízení jako procesní obranu proti nároku žalobkyně. Tvrzené vady díla žalobkyně žalované řádně nevytkla. Podle smlouvy měla žalovaná provést pouze hydroizolace, obvodové stěny byly vystavěny na již stávajícím základě, který nezhotovovala žalovaná. Ocelová pásovina nebyla použita, neboť byla realizována plechová střecha a na obvodové stěny byl použit materiál [název], střecha byla vyhotovena v souladu se smlouvou, tj. [název] systém. Nepořádek na staveništi byl ještě z doby, kdy na něm nepůsobila žalovaná a zbytky z materiálu [název] žalovaná odstranila. Vady vytknuté na kontrolním dni dne 24. 8. 2020 žalovaná do 4. 9. 2020 odstranila. Žalované nebylo žalobkyní v rozporu se smlouvou předloženo statické posouzení. Žalobu u Okresního soudu [místo] žalovaná vzala zpět pro předpokládanou finanční náročnosti sporu.

4. Soud I. stupně provedl podrobné dokazování, jehož závěry jsou patrné z bodů 5–23 napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, a po provedeném dokazování soud I. stupně dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 22. 6. 2020 smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení hrubé stavby, konkrétně výstavba obvodových stěn včetně překladů, zhotovení železobetonového věnce, stavba střechy a krovu a [název] systému (krytina), drobné bourací práce, omítnutí vnějšku sklepa, zhotovení hydroizolace kolem sklepa za částku 702 300 Kč s DPH 15 %. Termín dokončení díla byl stanoven na 31. 8. 2020 s možností prodloužení z důvodu víceprací. Žalobkyně v rozporu s projektovou dokumentací vyhotovené pro dřevostavbu stavěnou z KVH hranolů požadovala, aby byly obvodové stěny zhotoveny z [název]. V souvislosti se změnou projektové dokumentace se žalobkyně zavázala ve smlouvě dodat žalované nové statické posouzení, to však neučinila. Bylo sjednáno, že o předání a převzetí díla bude vyhotoven protokol a že žalobkyně bude vyzvána k převzetí díla s určením konkrétního data a hodiny předání prostřednictvím e-mailu a zápisem do stavebního deníku s předstihem nejméně pěti pracovních dní. Součástí protokolu měl být případný soupis vad a nedodělků s termíny pro jejich odstranění. Žalobkyně měla povinnost dílo převzít, pokud by dílo bylo plně funkční i s drobnými vadami a nedodělky, které nebrání užívání díla. Pokud by žalobkyně odmítla dílo převzít bez jakéhokoliv důvodu, bylo by předáno tímto dnem. Žalobkyně měla možnost vytknout vady, které by žalovaná byla povinna na své náklady odstranit ve lhůtě 14 dnů. Pokud by k nápravě nedošlo, mohla žalobkyně vady napravit na své náklady, které by jí následně byly žalovanou proplaceny. Pro případ prodlení s předáním díla, zaplacení ceny díla a s neodstraněním vad díla si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 500 Kč denně. Předmětné dílo bylo zhotovováno na již stávají stropní desce stávajícího (původního) suterénu, tj. na základech, které nestavěla žalovaná. Na místě stála původní podsklepená dřevěná chata, která byla stržena. Statické posouzení z dubna 2020 bylo vyhotoveno pro účely zhotovování dřevostavby a bylo v něm upozorněno na nutnost opravy a sanace stávajících základů. Uvedené posouzení se primárně zabývalo kvalitou již stávajícího objektu. Žalobkyně nechala v říjnu 2020 vypracovat nové statické posouzení počítající s materiálem [název]. Ani to však nezkoumalo sedání objektu a nebyl proveden inženýrsko-geologický průzkum pro posouzení únosnosti stávající základové spáry, bylo doporučeno přizvání geologa k potvrzení předpokladu únosnosti základového pásu a pro případ zjištění nižší hodnoty únosnosti základové půdy bylo doporučeno nové posouzení a sanace stávajícího založení. Závěrem v něm bylo konstatováno, že se mohou objevit neočekávané skutečnosti, které jsou v rozporu s navrženým řešením. Statické posouzení z října 2020 nebylo doručeno žalované. Žalobkyně podepsala dne 4. 9. 2020 zápis o převzetí díla ve stavebním deníku, ve kterém uvedla, že není spokojena s kvalitou díla a že požaduje odvoz suti a stavebních zbytků, stejného dne si žalobkyně od žalované převzala klíče od nemovitosti a od 4. 9. 2020 neměla žalovaná na stavbu přístup. Samostatný listinný protokol o předání díla žalobkyně odmítla podepsat. Žalovaná vystavila žalobkyni fakturu na částku 80 300 Kč představující doplatek ceny díla. Dne 19. 1. 2022 vyzvala žalobkyně žalovanou k nápravě tvrzených vad do konce února 2022 a dne 8. 9. 2022 k zaplacení částky 282 446 Kč. Konkrétně vytkla změnu krytiny, volné závitové tyče, nedostatečný průměr závitových tyčí, nedostatečné kotvení závitových tyčí, nesprávné nařezání a kotvení kleštin, protrženou střešní folii, nedostatečné kotvení pozedního trámu, neprovedení impregnace krovu a laťování.

5. Soud I. stupně nepřihlédl k závěrům znaleckému posudku [jméno FO] z června 2021, neboť vykazoval podstatné vady v rozporu s ust. § 28 zák. č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Neobsahoval totiž odůvodnění v rozsahu umožňující jeho přezkoumatelnost a v jeho závěru bylo pouze uvedeno, že pravděpodobně nebyla provedena impregnace krovu a laťování a že konstrukční vadou stavby je nepořádek na staveništi. Místy navíc obsahoval právní závěry. S jeho doručením žalované tak nebylo možné spojovat žádné účinky. Posudek byl navíc evidentně vypracován podle zadání žalobkyně a znalec byl následně vyškrtnut ze seznamu znalců.

6. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil podle ust. § 2586, § 2623, § 2604, § 2605 odst. 1 a § 2628 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo ve smyslu ustanovení § 2586 o. z. a že strany si ve smlouvě sjednali hmotněprávní podmínku předání a převzetí díla formou protokolu. Uvedená podmínka byla splněna, když žalobkyně dne 4. 9. 2020 podepsala předávací protokol ve stavebním deníku, ve kterém vytkla vadu díla v podobě nepořádku na staveništi a rovněž jen velmi nekonkrétně a obecně uvedla, že není spokojena s kvalitou díla. Skutečnost, že následně odmítla podepsat protokol na samostatné listině ale na skutečnosti, že dílo bylo předáno, ničeho nemění, neboť žalobkyně žalované po podepsání protokolu ve stavebním deníku žalované odejmula klíče od předmětné nemovitosti. Žalobkyně tak dne 4. 9. 2020 dílo převzala s výhradou ve smyslu ust. § 2605 odst. 1 o. z. Trvání na podmínce samostatného vyzvání k převzetí díla považoval soud I. stupně za nepřiměřený formalismus, protože z jednání žalované i žalobkyně a z předání klíčů k nemovitosti, bylo zřejmé, že od 4. 9. 2020 neměla žalovaná na stavbu nadále přístup a nemohla ve zhotovování díla pokračovat. Předání dokumentace a dalších povinných dokladů pak už nebylo podmínkou předání a převzetí díla. Z důvodu výskytu nepořádku na staveništi žalobkyně ve smyslu ust. § 2628 o. z. nemohla odmítnout stavbu převzít, neboť nejde o vadu, funkčně nebo esteticky bránící užívání stavby. I ze smlouvy totiž plynulo, že pokud by žalobkyně odmítla dílo převzít pro drobné vady a nedodělky, bylo by dílo předáno tímto dnem, tj. dne 4. 9. 2020. Žalobkyně tak nevytkla vady díla včas ve smyslu ustanovení § 2618 o. z., tj. ve lhůtě „bez zbytečného odkladu“, za kterou podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu (viz bod 43 napadeného rozsudku) je třeba považovat velmi krátkou lhůtu, kterou je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či učinění právního úkonu učiněného projevu, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu. Žalobkyně však vytkla vady díla až dne 19. 1. 2022, tj. více než 16 měsíců od převzetí díla a zároveň v průběhu roku 2021 pokračovala v další etapě výstavby, musela si tak být vědoma existence vad již mnohem dříve než v lednu roku 2022.

7. Ve vztahu k nároku na majetkovou újmu (škodu) pak soud I. stupně uvedl, že žalobkyně měla možnost uplatnit svá práva z vadného plnění, učinila tak však až po 16 měsících od převzetí díla. Uvedený nárok jí proto pro opožděné uplatnění nároku z vadného plnění ve smyslu ust. § 1925 o. z. nemůže náležet. Žalobkyně totiž pozdě vytkla vady spočívající v nedostatečném průměru závitových tyčí, nedostatečném kotvení závitových tyčí, nesprávném nařezání a kotvení kleštin, protržené střešní folii, nedostatečném kotvení pozedního trámu, neprovedení impregnace krovu a laťování a také neprovedla výběr nároku plynoucího z vadného plnění. Uvedeného plnění se mohla domáhat pouze z titulu práv z vadného plnění, a nikoliv z titulu náhrady újmy. Vady vytčené žalobkyní pak nejsou následkem vadného plnění žalované. Za podstatné považoval soud I. stupně také skutečnost, že žalobkyně svévolně změnila materiál stavby na [název] a tomu odpovídající posudek si nechala zhotovit až v říjnu 2020, tj. více než měsíc poté, co bylo dílo předáno, přesto, že se ve smlouvě zavázala, že aktuální statický posudek dodá před zahájením stavby. Dílo navíc bylo zhotovováno na již stávající stropní desce suterénu původní podsklepené dřevěné chaty, kterou žalovaná nezhotovovala. Žalobkyně tak svévolně změnila materiál a preventivně nezkoumala únosnost stávajících základů. Je to však objednatel, kdo odpovídá a určuje co za stavbu a z jakého materiálu má zhotovitel postavit. S ohledem na uvedené proto soud I. stupně pro rozpor s ust. § 1925 o. z. zamítl nárok žalobkyně na zaplacení částky 329 500 Kč s příslušenstvím.

8. K nároku na zaplacení smluvní pokuty soud I. stupně uvedl že vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že dílo bylo předáno dne 4. 9. 2020 nebyl nárok na zaplacení smluvní pokuty za nemožnost využívat dílo v období od 1. 9. 2020 do 22. 6. 2022 ve výši 329 500 Kč s příslušenstvím důvodný, a proto ho zamítl.

9. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a tyto přiznal ve věci plně úspěšné žalované za právní zastoupení advokátem.

10. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, ve kterém namítala, že dílo nebylo řádně předáno. Nesouhlasila s tím, že by na kontrolním dni 24. 8. 2020 bylo dohodnuto předání díla na den 4. 9. 2020, neboť takový postup by byl i v rozporu se smlouvou, podle níž měla být žalobkyně vyzvána k převzetí díla minimálně pět pracovních dné předem prostřednictvím e-mailu. Podle zápisu ve stavebním deníku ze dne 24. 8. 2020 měly být vytčené vady díla odstraněny do 14 dnů, tj. až do 7. 9. 2020. Při kontrolním dni žalobkyně upozornila na hrubé nedostatky při sanaci sklepa, a to chybějící izolaci, protržení nopové fólie a chybějící omítky. Smlouva o dílo mohla být měněna pouze písemnými dodatky, proto k předání díla nemohlo dojít podpisem ve stavebním deníku dne 4. 9. 2020. Tohoto dne se žalobkyně dostavila na běžný kontrolní den, schůzka byla schválena z iniciativy žalobkyně, neboť žalovaná nezajistila v rozporu se smlouvou stavbu tak, že na ni vstupovaly třetí osoby. Žalobkyně proto žádala o předání klíčů, aby od nich mohla pořídit kopie a aktivně vystupovat při zajištění bezpečnosti staveniště. Žalobkyni navíc v rozporu se smlouvou také nikdy nebyly předány dokumenty, které měla při převzetí obdržet, a to projektová dokumentace skutečného provedení stavby, doklady o shodě, atesty, originál stavebního deníku a nebyla jí vrácena ani projektová dokumentace. Soud I. stupně se navíc dopustil porušení ust. § 13 odst. 1 o. z., neboť v řízení, které předcházelo projednávané věci a které bylo vedeno u Okresního soudu [místo] pod sp. zn. [spisová značka] bylo jednoznačně stanoveno, že je třeba posoudit, zda dílo bylo předáno podle smlouvy. Žalovaná však nebyla schopna prokázat tuto skutečnost, a proto bylo řízení pro zpětvzetí žaloby zastaveno. Dne 4. 9. 2020 také nebyl k dispozici předávací protokol a objevil se až v průběhu řízení vedeného u Okresního soudu [místo]. V průběhu tohoto řízení se také žalovaná seznámila s vadami díla při jednání dne 25. 10. 2021. Nespokojenost s kvalitou díla vyjádřila žalobkyně již v zápisu do stavebního deníku dne 4. 9. 2020. Pro takový případ stanovila smlouva o dílo, že v případě, neshody v posouzení, zda je dílo plně funkční a způsobilé bezpečného užívání, si zhotovitel vyžádá posouzení znalce. Pokud by znalec posoudil dílo za dokončené, plně funkční a způsobilé užívání, byl by zhotovitel oprávněný náklady spojené s tímto znaleckým posouzením vyúčtovat k úhradě objednateli. Žalovaná však takový posudek nenechala vypracovat, a proto přistoupila žalobkyně k zajištění vlastního soudního znaleckého posudku, který byl předložen u Okresního soudu [místo] a jednoznačně prokázal, že stavba nebyla plně funkční a bylo třeba provést řadu oprav a dodělávky. Pokud soud měl pochybnosti o kvalitě posudku mohl doplnit posudek výslechem znalce, to však neučinil. Statický posudek podle smlouvy dodán byl a jeho případné změny měly být potvrzeny účastí statika na stavbě. Pokud měla ohledně něho žalovaná jakékoliv pochybnosti měla postupovat podle § 2591 o. z. a určit žalobkyni lhůtu k jeho poskytnutí nebo si zajistit náhradní plnění na účet žalobkyně. Stejně měla žalobkyně přistupovat v případě změny materiálu na stavbě a podle § 2594 o. z. měla žalobkyni upozornit na nevhodnou povahu věci, to však neučinila. Nedoplatek ceny díla nebyl uhrazen z toho důvodu, že se navíc vyskytly ještě další vady, a to nedokončená levnější střecha a v rozporu s projektovou dokumentací a nedokončení sklepa. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že by žalobě vyhověl.

11. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že termín předání díla byl s žalobkyní domluven na kontrolním dni dne 24. 8. 2020 na den 4. 9. 2020, tj. 11 dní předem a žalobkyně se tento den k předání díla dostavila. O tom svědčí zápis ve stavebním deníku ze dne 4. 9. 2020. Poté si žalobkyně vyžádala klíč od nemovitostí a žalovaná již neměla k nemovitosti přístup. Poznámka žalobkyně v zápisu ze dne 4. 9. 2020 o nedostatečné kvalitě díla byla příliš obecná a jejím prostřednictvím žalobkyně nevytkla žádné vady ani nedodělky. Původně byl k odstranění vad žalovanou zvolen delší termín s ohledem na hrozící smluvní pokutu. Poukaz na vady sklepa byl nedůvodný, neboť ten byl zhotovován jiným subjektem. Žalobu u Okresního soudu [místo] vzala žalovaná zpět ještě před zahájením jednání. Žalobkyně se nedůvodně snaží přesunout odpovědnost za změnu materiálu a nedodání statického posudku na žalovanou. Dodání statického posudku však bylo smluvní povinností žalobkyně ještě před započetím stavby, žalobkyně ji však nesplnila. S ohledem na uvedené důvody žalovaná navrhla, aby rozsudek soudu I. stupně byl jako zcela správný odvolacím soudem potvrzen.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

13. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného podrobně a v dostatečném rozsahu soudem I. stupně, který zjištěný skutkový stav i správně právně posoudil.

14. Odvolací soud také souhlasí se způsobem, jakým soud. I. stupně hodnotil posudek znalce [jméno FO] a pro stručnost na tyto závěry soudu I. stupně vyjádřené v bodě 25 napadeného rozsudku odkazuje. S ohledem na skutečnost, že předmětný posudek neobsahoval odůvodnění v rozsahu umožňujícím jeho přezkoumatelnost, pak soud I. stupně nepochybil, pokud nepřistoupil k výslechu znalce, který jej vyhotovil.

15. Dle ust. § 2604 o. z. dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno.

16. Dle ust. § 2605 odst. 1 o. z. dílo je dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Objednatel převezme dokončené dílo s výhradami, nebo bez výhrad.

17. Dle ust. 2605 odst. 2. o. z. převezme-li objednatel dílo bez výhrad, nepřizná mu soud právo ze zjevné vady díla, namítne-li zhotovitel, že právo nebylo uplatněno včas.

18. Dle ust. § 2618 o. z. soud nepřizná objednateli právo z vadného plnění, neoznámil-li objednatel vady díla bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistil nebo při náležité pozornosti zjistit měl, nejpozději však do dvou let od předání díla, a namítne-li zhotovitel, že právo bylo uplatněno opožděně.

19. Dle ust. § 2628 o. z. objednatel nemá právo odmítnout převzetí stavby pro ojedinělé drobné vady, které samy o sobě ani ve spojení s jinými nebrání užívání stavby funkčně nebo esteticky, ani její užívání podstatným způsobem neomezují.

20. Dle ust. § 2591 o. z. je-li k provedení díla nutná součinnost objednatele, určí mu zhotovitel přiměřenou lhůtu k jejímu poskytnutí. Uplyne-li lhůta marně, má zhotovitel právo podle své volby si buď zajistit náhradní plnění na účet objednatele, anebo, upozornil-li na to objednatele, odstoupit od smlouvy.

21. Dle ust. § 2594 odst. o. z. zhotovitel upozorní objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věci, kterou mu objednatel k provedení díla předal, nebo příkazu, který mu objednatel dal. To neplatí, nemohl-li nevhodnost zjistit ani při vynaložení potřebné péče.

22. Dle ust. § 1925 o. z. právo z vadného plnění nevylučuje právo na náhradu škody; čeho však lze dosáhnout uplatněním práva z vadného plnění, toho se nelze domáhat z jiného právního důvodu.

23. Dle ust. § 13 o. z. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

24. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobkyně, že nedošlo k řádnému předání díla. V uvedeném směru z dokazování před soudem I. stupně vyplynulo, že ve smlouvě o dílo ze dne 22. 6. 2020 bylo sice sjednáno, že o předání díla bude sepsán protokol, s tím, že žalobkyně bude vyzvána k převzetí díla s určením konkrétního data a hodiny předání prostřednictvím e-mailu a zápisem do stavebního deníku s předstihem nejméně pět pracovních dní. O předání měl být sepsán protokol, jehož součástí měl být případný soupis vad a nedodělků s termíny pro jejich odstranění. Zároveň však bylo prokázáno, že žalovaná podepsala dne 4. 9. 2020 záznam do stavebního deníku o předání dokončeného díla a sama v něm pouze obecně uvedla, že není spokojena s kvalitou díla, neuvedla však z jakého důvodu a požádala o odvoz suti a stavebních zbytků. Uvedla také, že klíče od stavby si od žalované převzala. Také podle názoru odvolacího soudu záznam o předání dokončeného díla ze dne 4. 9. 2020 fakticky plní funkci protokolu o předání díla v souladu se smlouvou o dílo, a to i když žalobkyně nakonec nepodepsala samostatný protokol na samostatné listině. Odvolací soud se přiklání k názoru soudu I. stupně, že by bylo přílišným formalismem trvat na podmínce samostatného vyzvání k převzetí díla, navíc za situace, kdy se dne 24. 8. 2020 konal kontrolní den, a ani nepředání dokumentace nebrání s ohledem na podpis záznamu předání díla dne 4. 9. 2020 závěru o tom, že dílo skutečně předáno dne 4. 9. 2020 bylo.

25. V návaznosti na tyto důvody proto odvolací soud považuje i za správný názor soudu I. stupně, že vzhledem ke skutečnosti, že k předání díla došlo dne 4. 9. 2020, nedošlo ze strany žalobkyně k včasnému vytčení vad díla ve smyslu ust. § 2 618 o. z., neboť k předání díla došlo již dne 4. 9. 2020 a v řízení bylo prokázáno, že vady díla vytkla žalobkyně až dopisem ze dne 19. 1. 2022, tj. až po 16 měsících a za situace, kdy uvedla v záznamu již ze dne 4. 9. 2020, že není spokojena s kvalitou díla. Uvedené časové rozpětí neodpovídá požadavku vytknout vady ve lhůtě bez zbytečného odkladu, jak jej chápe ustálená judikatura Nejvyššího soudu, na kterou odkazoval isoud I. stupně. Totéž vyplývá také z komentářové literatury k ust. § 2618 o. z., ve které se mj. uvádí, že: „Subjektivní lhůta podle § 2618 nebo § 2629 tedy nebude zachována např. za situace, kdy objednatel sice učiní veškeré potřebné kroky vedoucí ke zjištění vad, avšak zjištěné vady opomene zhotoviteli oznámit, popř. je zhotoviteli neoznámí bez zbytečného odkladu po jejich zjištění (viz Falta, D. Odpovědnost za vady díla ve stavebnictví, 1. vydání, 2022, Praha: C. H. Beck, 2022, s. 73–74). Nejvyšší soud k tomu pak konkrétně uvedl např. v usnesení ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 23 Cdo 113/2012, že: „Dobu 28 dní pak nelze hodnotit jako dobu, v níž by žalovaná řádně splnila povinnost prohlídky předmětu díla bez zbytečného odkladu. Ve shodě se soudem prvního stupně proto dospěl k závěru, že žalovaná (jako objednatel) neoznámila zhotoviteli vady díla včas.“ V rozsudku ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. NS 29 Cdo 2970/2013, pak Nejvyšší soud uvedl, že: „Zásadně jde o lhůtu v řádu dnů, maximálně týdnů, v co nejkratším časovém úseku, přičemž v praxi je nutno tento pojem vykládat podle konkrétního případu v závislosti od účelu, který chce zákonodárce konkrétním ustanovením za pomoci takto určené lhůty dosáhnout.

26. Žalobkyně však vady díla vytkla až dne 19. 1. 2022, přičemž dílo převzala již dne 4. 9. 2020. Stejně tak nelze za včasné vytknutí vad díla považovat ani skutečnost, že se podle žalobkyně žalovaná měla dozvědět o vadách díla v průběhu řízení probíhajícího u Okresního soud [místo] pod sp. zn. [spisová značka] dne 25. 10. 2021. Závěr soudu I. stupně, že vady nebyly vytknuty včas podle § 2618 o. z. je tak správný, stejně jako jeho závěr, že pro opožděné vytčení vad nemůže mít žalobkyně proti žalované nárok na náhradu škody ve smyslu ust. § 1925 o. z., které se domáhala uplatněnou žalobou. Odvolací soud v uvedeném směru pouze upřesňuje, že soud I. stupně ve vztahu k nároku na náhradu škody uvedl v bodě 51, že zamítl nárok z titulu náhrady škody ve výši 329 500 Kč s příslušenstvím, z kontextu předcházejících bodů 45-50 napadeného rozsudku a bodu 1 však plyne, že měl na mysli nárok na náhradu škody ve výši 282 446 Kč, neboť částka 329 500 Kč představovala další žalobou uplatněný nárok na zaplacení smluvní pokuty.

27. Za nedůvodnou považuje odvolací soud rovněž námitku žalobkyně týkající se předvídatelnosti soudních rozhodnutí s odkazem na § 13 o. z. související s tím, že v řízení vedeném u Okresního soudu [místo] pod sp. zn. [spisová značka], mělo být zkoumáno, zda dílo bylo předáno podle smlouvy. V uvedeném řízení byla žaloba vzata zpět a řízení tak bylo zastaveno, nebylo tak vydáno žádné pravomocné rozhodnutí, ke kterému by musel přihlížet soud I. stupně nebo odvolací soud.

28. Důvodná není ani námitka žalobkyně, že žalovaná měla určit žalobkyni lhůtu ke zhotovení posudku podle bodu 8. 6 smlouvy, zda je dílo plně funkční ve smyslu ust. § 2591 o. z. Žalobkyně totiž s plným vědomím uzavřela smlouvu o dílo s žalovanou s tím, že dílo bude zhotoveno z materiálu [název], tj. v rozporu s projektovou dokumentací na dřevostavbu a v této souvislosti nemůže riziko za použití uvedeného materiálu a odpovědnost za nedodání statického posudku, k jehož dodání se sama žalobkyně zavázala, ale tuto povinnost nesplnila, přenášet na žalovanou. Nedoložení nového statického posudku žalobkyní, totiž nebránilo provedení díla podle toho, jak je žalobkyně žalované zadala ke zhotovení. Použití ust. § 2591 o. z. tak nebylo na místě. V záznamu o předání díla ze dne 4. 9. 2020 navíc žalobkyně uvedla pouze velmi obecně, že není spokojená s kvalitou díla. Pouze na základě takto neurčitě formulované výtky nemohl být dán konkrétní důvod vyhotovovat znalecký posudek na funkčnost díla, a to za situace, když žalobkyně zároveň sama tvrdí, že dne 4. 9. 2020 dílo nepřevzala.

29. Ze zcela identických důvodu tak není opodstatněná ani námitka žalobkyně, že žalovaná měla žalobkyni upozornit na nevhodnost použitého materiálu [název] ve smyslu ust. § 2594 odst. 1 o. z. Jak již bylo uvedeno, sama žalobkyně si byla vědoma skutečnosti, že dílo je prováděno z jiného materiálu, než je v projektové dokumentaci, s tímto vědomím smlouvu o dílo uzavřela a dodání statického posudku včas nezajistila. Provedení díla z tohoto materiálu, které sama žalované zadala, tak za těchto skutkových okolností nemůže být kladeno k tíži žalované.

30. Zároveň odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že předání dokumentů dílo nebylo hmotněprávní podmínkou předání a převzetí díla.

31. Zcela správný pak byl i závěr soudu I. stupně o nedůvodnosti nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 329 500 Kč, neboť dílo bylo předáno již dne 4. 9. 2020 a odvolací soud na něj pro stručnost odkazuje (bod 40 napadeného rozsudku).

32. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyni nevznikly nároky uplatněné žalobou, tak již nebylo na místě zabývat se procesní obranou žalované ve výši 607 100 Kč.

33. Z důvodů shora uvedených postupoval odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně potvrdil, včetně správního výroku o nákladech řízení.

34. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., a tyto byly přiznány i v odvolacím řízení plně úspěšné žalované. Náklady žalobkyně sestávají z nákladů zastoupení advokátem, které tvoří odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty 611 946 Kč, z níž činila odměna za jeden úkon právní služby částku ve výši 10 780 Kč. Žalované vznikl nárok na úhradu odměny advokáta za dva úkony právní služby, a to písemné vyjádření k odvolání ze dne 21. 8. 2024 dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a účast na odvolacím jednání dne 5. 11. 2024 dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) a. t., k níž náleží dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Celkové náklady řízení žalované činí částku ve výši 22 160 Kč.

Poučení