12 Co 326/2024 - 137

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Chlostové a soudců JUDr. Michala Holuba a JUDr. Zuzany Hanákové, LL. M. ve věci žalobkyně: [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená advokátem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem]. sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: Česká republika – [ústřední orgán], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] jednající [správní orgán] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] o zaplacení částky 400 000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. června 2024, č. j. 27 C 259/2023–105 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku II. co do částky 320 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 14.11.2023 do zaplacení a ve výroku III. o nákladech řízení potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady odvolacího řízení v částce 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 80 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 80 000 Kč od 25. 11. 2023 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu co do požadavku žalobkyně na zaplacení 320 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 320 000 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 80 000 Kč od 14. 11. 2023 do 24. 11. 2023 zamítl (výrok II.) a uložil povinnost žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 22 570 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 12. 3. 2020 bylo zahájeno její trestní stíhání pro spáchání přečinu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku usnesením policejního orgánu č. j. [spisová značka]. Žalobkyně si rozhodnutí převzala 7. 4. 2020. V průběhu řízení byl žalobkyni trestním příkazem uložen peněžitý trest ve výměře 360 000 Kč. Prvním nepravomocným rozsudkem byla uznána vinnou a byl jí uložen peněžitý trest ve výměře 346 000 Kč. K odvolání Městský soud v [datum] srovnávací judikaturu uvedla rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka], Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] a rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně uplatnila nárok u žalované podáním doručeným dne 24. 5. 2023. Dne 13. 11. 2023 žalovaná vyplatila žalobkyni 200 000 Kč.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že u ní žalobkyně dne 24. 5. 2023 uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání a žádost projednala dne 13. 11. 2023, konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a přiznala žalobkyni finanční zadostiučinění ve výši 200 000 Kč. Žalobkyně byla reálně ohrožena pouze peněžitým trestem, s čímž byla na počátku i v průběhu trestního stíhání obeznámena a sama prohlašovala, že disponuje finančními prostředky k jeho úhradě. Hrozící trest tedy nebyl pro žalobkyni likvidační. Délka řízení byla přiměřená, rodina žalobkyni podporovala a výkon [funkce] na [adresa] měla žalobkyně pozastavený jen dočasně. Rovněž žalobkyně nebyla stíhána v souvislosti s výkonem své profese. Zdravotní dopady byly pouze dočasné. Za medializaci neodpovídá a neshledala excesivní jednání orgánů činných v trestním řízení. V rámci dohledu vykonávaného [adresa] bylo konstatováno, že státní zástupce do médií nepodal excesivní informace, zprávy byly podány objektivně, pravdivě a bez dehonestujících údajů. Státní zástupce nezveřejnil informaci, která by mohla ohrozit objasnění skutečností důležitých pro trestní stíhání. Naopak má za to, že medializace byla způsobená panem [jméno FO], který podal podnět k zahájení trestního stíhání a jako první veřejnost informoval. Dále uvedla, že se žalobkyni rovněž za vydání nezákonného rozhodnutí omluvila, a to formou omluvného dopisu podepsaného ředitelem odboru odškodňování, který byl zaslán doporučeně na adresu žalobkyně. Žalovaná pro srovnání odkázala na rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (u Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka]).

4. Po provedeném dokazování soud I. stupně zjistil skutkový stav (podrobně uvedený v napadeném rozhodnutí), že žalobkyně uplatnila svůj nárok ve výši 600 000 Kč předběžně u žalované podáním ze dne 24. 5. 2023 doručeným žalované téhož dne. Žalovaná ve stanovisku ze dne 13. 11. 2023 poskytla žalobkyni 200 000 Kč. Usnesením policejního orgánu ze dne 12. 3. 2020, č. j. [spisová značka], bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro spáchání přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení § 240 odst. 1 tr. zákoníku. Vytýkaného jednání se neměla dopustit v souvislosti s výkonem své profese. Usnesení bylo žalobkyni doručeno 7. 4. 2020. Předtím se policejní orgán pokoušel usnesení žalobkyni doručit, když dne 13. 3. 2020 se žalobkyní telefonicky hovořil za účelem doručení písemnosti. Uváděla, že se nachází v domácí karanténě kvůli koronaviru a písemnost jí má být zaslána na adresu trvalého pobytu. Na [orgán] pro [adresa] jim bylo jiným [funkce] sděleno, že žalobkyně čerpá ošetřovné, jelikož její syn nechodí z důvodu nařízené karantény do školy. Na adrese trvalého pobytu zastihli manžela žalobkyně, který uvedl, že manželka šla nakupovat a neví, kdy se vrátí. Opis usnesení o zahájení trestního stíhání byl předán k odeslání doporučeně do vlastních rukou dne 13. 3. 2020. Dne 21. 3. 2020 učiněn další pokus o doručení písemnosti žalobkyni na adrese trvalého pobytu žalobkyně a rovněž žalobkyně byla kontaktována telefonicky. Telefonní číslo však bylo nedostupné. Dne 20. 3. 2020 policejní orgán požádal [orgán] v [adresa] o sdělení, zda žalobkyně navštěvuje zaměstnání a kdy bude v zaměstnání přítomna. [orgán] v [adresa] dne 23. 3. 2020 sdělilo, že žalobkyně není přítomna v práci od 5. 3. 2020, od 5. do 8. byla doma z důvodu preventivního karanténního opatření, když měla přijít do styku s nakaženou osobou, což se nepotvrdilo. Dne 9. 3. 2020 byla v práci, následně je od 10. 3. 2020 doma z důvodu uzavření škol na ošetřování člena rodiny. Neví se, kdy se vrátí. Téhož dne se policejní orgán dotazoval na místo pobytu, které žalobkyně nahlásila a zjistil, že místo trvalého pobytu má hlášeno na adrese [adresa]. Dle osobního spisu však její syn byl v roce 2016 hlášen na adrese [adresa]. Dne 23. 3. 2020 policejní orgán průběžně volal na telefonní číslo žalobkyně, které jako kontaktní na žalobkyni uvedl její kolega, s negativním výsledkem. Dne 24. 3. 2020 [orgán] [adresa] sdělilo, že žalobkyně byla naposledy v zaměstnání 4. 3., kdy dostala informaci o možném kontaktu syna s osobou nakaženou koronavirem. Proto byla z rozhodnutí [funkce] odeslána domů. Nebyla z preventivních důvodů v práci ve dnech 5. a 6. 3., žádnou adresu nesdělila. Dne 9. 3. byla v zaměstnání po celou dobu, dne 10. 3. měla odjíždět na seminář do [místo], ale ráno psala SMS, že jí není dobře a že na školení neodjede. Dne 10. 3. zavřeli základní školu, kam dochází její syn, proto nastoupila na ošetřování člena rodiny, kde dosud adresu nenahlásila. Dne 24. 3. 2020 žalobkyně byla opět neúspěšně telefonicky kontaktována. Rovněž [funkce] [tituly před jménem] [jméno FO] sdělil, že zváží podání návrhu na vydání příkazu k zadržení žalobkyně. Dne 24. 3. 2020 manžel po telefonu sdělil, že žalobkyně nepobývá doma na adrese [adresa] a její adresu nebude sdělovat. Syn měl pobývat u rodičů žalobkyně. Policie provedla neúspěšné místní šetření na adrese [adresa]. Následující den i šetření u dalších rodinných příslušníků žalobkyně. [orgán] v [adresa] podalo dne 25. 3. 2020 návrh na vydání příkazu k zadržení s odůvodněním, že se žalobkyně účelově vyhýbá doručení usnesení o zahájení trestního stíhání. Obvodní soud pro [adresa] neshledal podmínky pro vydání příkazu k zadržení. [orgán] v [adresa] dne [datum] udělilo policii souhlas zadržením žalobkyně za účelem doručení usnesení o zahájení trestního stíhání. Dne 31. 3. 2020 bylo provedeno šetření na adrese [adresa] a manžel žalobkyně sdělil, že se doma nenachází a více sdělovat nechce. Dne 1. 4. 2020 bylo policejním orgánem voláno na telefonní číslo žalobkyně s negativním výsledkem. Dne 2. 4. 2020 obhájce žalobkyně požádal o doručení usnesení o zahájení trestního stíhání. Uvedl, že žalobkyně od počátku vyhlášení nouzového stavu ošetřuje člena rodiny. Rozhodla se v souladu s nařízením vlády kontakty s jinými osobami omezit. Dne 6. 4. 2020 žalobkyně emailem kontaktovala policejní orgán s tím, že zdravotní potíže jejího syna ustoupily a ukončuje ošetřování člena rodiny. Od 7. 4. 2020 bude v zaměstnání. Dne 7. 4. 2020 si žalobkyně usnesení o zahájení tr. stíhání převzala osobně. Městský soud v Praze žalobkyni rozsudkem ze dne 29. 11. 2022, č.j. [spisová značka], zprostil obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 11. 2022. Proti zprošťujícímu rozhodnutí podal nejvyšší státní zástupce dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud dne 20. 6. 2023 usnesením, č. j. [spisová značka] tak, že jej odmítl.

5. Soud I. stupně měl s odkazem na ust. § 1 odst. 1, § 2, § 3, § 5 písm. a) a b), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 31a odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/ za prokázané, že v daném případě došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 OdpŠk, za které lze s ohledem na výsledek trestního řízení považovat usnesení o zahájení trestního stíhání.

6. Dovodil, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na zadostiučinění újmy způsobené nezákonným rozhodnutím předvídanou § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnila.

7. Vzhledem k výsledku předmětného trestního řízení soud I. stupně dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (tj. nezákonném trestním stíhání žalobkyně), neboť žalobkyně byla obžaloby zproštěna. V případě odpovědnosti založené na nezákonném rozhodnutí je na žalobkyni, aby tvrdila a prokázala, že jí v důsledku nezákonného rozhodnutí nemajetková újma vznikla. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná ve svém stanovisku z 13. 11. 2023 konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a žalobkyni poskytla finanční zadostiučinění ve výši 200 000 Kč.

8. Soud I. stupně zdůraznil, že při stanovení formy či výše zadostiučinění vycházejí především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání a z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat a odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 122/2012. K tíži státu lze jako okolnosti, za kterých ke vzniku újmy došlo ve smyslu § 31a odst. 2 OdpŠk, přičíst excesivní způsob jednání orgánů činných v trestním řízení, jež mohou mít za následek větší úkor později obžaloby zproštěné osoby. K takovým negativním projevům lze zařadit nevybíravé či urážlivé chování příslušníků vyšetřujícího policejního (popř. i soudního) orgánu ve vztahu k obviněné (obžalované) osobě a odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011.

9. Žalobkyně byla stíhána pro spáchání přečinu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 zákona č. 40/2019 Sb., trestní zákoník, dále jen „tr. zákoník“, za což jí hrozilo uložení trestu odnětí svobody ve výměře 6 měsíců až 3 roky. Vzhledem k této výměře žalobkyni nehrozil nepodmíněný trest. Trestní stíhání bylo celostátně medializováno. V daném případě však nelze postup orgánů činných v trestním řízení dle názoru soudu hodnotit ani jako účelový či jako excesivní. Nelze ani uzavřít, že trestní stíhání žalobkyně bylo zahájeno zcela bezdůvodně. V případě žalobkyně bylo trestní stíhání z hlediska podmínek stanovených ustanovením § 163 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, dále jen „tr. řádu“, zahájeno řádně a bylo povinností orgánu činného v trestním řízení toto stíhání zahájit. Újma žalobkyně nebyla navýšena excesivním způsobem jednání orgánů činných v trestním řízení. Trestní stíhání žalobkyně trvalo 2 roky a necelých 8 měsíců.

10. Dovodil zásah do pověsti a cti žalobkyně, a především do profesní oblasti. Trpěla úzkostmi, byla ve velkém stresu a měla problémy se spánkem, což vyústilo v návštěvu psychiatra. Dosud je její stav kolísavý a občas užívá antidepresiva či prášky na spaní, což u ní před zahájením tr. stíhání nebylo. Dopad do rodinné sféry spočíval v tom, že došlo k narušení vztahu s jejím švagrem a partnerem od neteře jejího manžela.

11. Soud I. stupně po zohlednění výše zjištěných skutečností dospěl k závěru, že odpovídající „završující“ satisfakcí, jíž by se žalobkyni od žalované mělo dostat, je částka 280 000 Kč, když dospěl k závěru, že uvedená výše odškodnění obstojí i ve srovnání s ostatními obdobnými případy.

12. Protože žalovaná žalobkyni již v průběhu řízení uhradila na nemajetkové újmě částku 200 000 Kč, soud I. stupně žalované výrokem I. uložil k úhradě zbývající částku ve výši 80 000 Kč, včetně zákonného úroku z prodlen z částky 80 000 Kč ode dne 25. 11. 2023 do zaplacení, jelikož žalovaná se dostala do prodlení den následující po uplynutí šestiměsíční lhůty k mimosoudnímu projednání nároku ve smyslu § 15 OdpŠk, přičemž žalobkyně uplatnila nárok u žalované dne 24. 5. 2023 a šestiměsíční lhůta uplynula dne 24. 11. 2023. Vydání stanoviska žalovanou již dne 13. 11. 2023 na počátku prodlení žalované ničeho nemění.

13. Co do zbytku požadované částky ve výši 320 000 Kč s požadovaným zákonným úrokem z prodlení již od 14. 11. 2023 včetně zákonného úroku z prodlení z přiznané částky 80 000 Kč v období od 14. 11. 2023 do 24. 11. 2023, neboť žalovaná v této době ještě nebyla v prodlení, soud žalobu výrokem II. zamítl.

14. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“ 15. Proti výroku II. rozsudku co do částky 320 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 14.11.2023 do zaplacení podala žalobkyně včasné odvolání s odůvodněním, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, nepřihlédl k žalobkyní tvrzeným skutečnostem a k jí označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b nebo § 175 odst. 4 části první věty za středníkem o.s.ř. Řízení je rovněž postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

16. Odmítla domněnku soudu I. stupně, že by sama měla mít podíl na tom, že jí UZTS bylo doručeno 7. dubna 2024, jíž soud I. stupně bagatelizuje skutečnost, že dozorující [funkce] informoval o zahájení trestního stíhání žalobkyně média dříve, než UZTS bylo žalobkyni doručeno. UZTS bylo vydáno dne 12. března 2020 a zprávu o jejím trestním stíhání přinesl internetový deník [název] dne 20. března 2020 s citací dozorujícího [funkce].

17. Nelze považovat SMS [funkce] žalobkyni ze dne 25. března 2020 s upozorněním na možnost vydání příkazu k jejímu zadržení za projev jeho dobré vůle, jak se podává z napadeného rozsudku, ale skutečně za nátlak na žalobkyni, když je zjevné, že již 25. března 2020 byl [funkce] rozhodnut příkaz k zadržení vydat.

18. Nelze ani uzavřít, že trestní stíhání žalobkyně bylo z hlediska podmínek stanovených ustanovením § 163 tr. řádu zahájeno řádně a bylo povinností orgánu činného v trestním řízení toto stíhání zahájit. Z veřejných zdrojů jasně vyplývá, že policejní orgán, jemuž dozorující [funkce] uložil zrychlit práce na trestní věci žalobkyně, nejprve věc odložil a teprve poté, po intervenci dozorujícího [funkce] z důvodu údajně hrozícího promlčení, UZST vydal. Trestní stíhání žalobkyně bylo nezákonné.

19. Nemůže obstát ani úvaha soudu I. stupně, že žalobkyně byla ohrožena toliko peněžitým trestem, jíž soud I. stupně zřejmě odůvodňuje výši jím přiznaného zadostiučinění. Závěry ve věcech trestněprávních přísluší činit pouze trestnímu soudu, nikoli, při vší úctě, soudu civilnímu. Stejně tak je nezbytné uvést, že podmíněné odložení výkonu trestu je možností, nikoli povinností trestního soudu. Skutečnost, že v daném případě nebylo vyloučeno uložení podmíněného trestu, neznamená samo o sobě, že žalobkyně nebyla ohrožena trestem odnětí svobody od šesti měsíců do tří let. V tomto směru je vypovídající též reakce syna žalobkyně, který dle výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] reagoval po příchodu ze školy takto: „Maminko, o tobě se píše prostě v novinách, jako co se děje, ty půjdeš do vězení.“ 20. Rovněž nelze souhlasit s tím, že soud I. stupně při svém rozhodování o nároku žalobkyně zcela pominul důsledky dehonestující mediální kampaně vedené proti žalobkyni v souvislosti s jejím trestním stíháním. Odpovědnost státu za vydání nezákonného rozhodnutí nelze snižovat laciným odkazem na to, že určitá míra medializace je přirozeným důsledkem zásady veřejnosti trestního stíhání. Je povinností státu negativní dopady nezákonně stíhané osoby reparovat a jsou-li tyto způsobeny též medializací, je povinností soudů dopady medializace při svém rozhodování o výši poskytovaného zadostiučinění zohlednit, což soud I. stupně neučinil.

21. Trestní stíhání žalobkyně mělo též zásadně negativní dopad do jejího soukromého života, když nebyla schopna v podstatě pečovat o rodinu. Stejně tak soud I. stupně nehodnotil, že žalobkyně v důsledku trestního stíhání má dosud panické ataky, sníženou frustrační toleranci a toleranci zátěže, sklony k úzkostem a labilní emotivitu. Zdravotní obtíže způsobené žalované nezákonným trestním stíháním soud I. stupně zohlednil nedostatečně.

22. Výše nemajetkové újmy, která jí byla přiznána soudem stupně je neodpovídající, když nezohledňuje dostatečně všechny nepříznivé následky způsobené proti ní vedeným nezákonným trestním řízením, dotýkající se zejména její osobní integrity, včetně jejího rodinného a pracovního života, zdraví, dobré pověsti, kterou zcela obnovit bude velmi těžké, ne-li nemožné a její finanční sféry. Vše vyplývá bez pochybností z provedených důkazů. Soud I. stupně nepostupoval v projednávané věci dostatečně důsledně a individualizovaně a rozsah odškodnění újmy žalobkyně, která věrně, poctivě a dobře sloužila státu, neodpovídá, a to ani v rozsahu dopadů konstatovaných soudem I. stupně pod bodem 35. a 36. napadeného rozsudku.

23. Nelze přehlédnout, že z napadeného rozsudku nevyplývá, jak ovlivnila výsledné rozhodnutí soudu I. stupně jeho jednotlivá skutková zjištění (ať již byla z pohledu žalobkyně správná či nesprávná), resp. v jakém poměru tato zjištění měla na výsledné rozhodnutí soudu I. stupně vliv.

24. Navrhla, aby zamítavý výrok II. odvolací soud změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 320 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z této částky od dne 14. listopadu 2023 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku.

25. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že po zohlednění všech skutkových okolností případu žalovaná poskytla žalobkyni omluvu a relutární odškodnění ve výši 200 000 Kč.

26. Při stanovení přiměřeného zadostiučinění žalovaná přitom vycházela z rozhodnutí, které vzhledem k podstatným okolnostem případu považovala za nejbližší okolnostem projednávané věci, přičemž výsledné odškodnění adekvátně ponížila po zohlednění jednotlivých odchylek na částku 200 000 Kč, kterou nakonec žalobkyni přiznala. Žalovaná setrvávala a setrvává na závěru o adekvátnosti již poskytnutého zadostiučinění, přesto se rozhodla akceptovat závěr soudu ohledně navýšení zadostiučinění o 80 000 Kč.

27. Další navýšení odškodnění každopádně žalovaná s ohledem na veškeré skutkové okolnosti případu a v neposlední řadě výše zmiňovanou srovnávací judikaturu neshledává ani důvodným ani spravedlivým. V podrobnostech si žalovaná dovoluje odkázat jak na svoje vyjádření v řízení před soudem I. stupně, tak na odůvodnění napadaného rozsudku soudu I. stupně.

28. Navrhla potvrzení napadeného výroku jako věcně správného.

29. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

30. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů zákonným způsobem, ze kterých čerpal pro rozhodnutí o věci samé plně postačující skutková zjištění. Skutkový stav také nedoznal žádných podstatných změn ani v odvolacím řízení.

31. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud I. stupně pak také podle odpovídající hmotněprávní úpravy.

32. Odvolací soud se též ztotožnil s právními závěry soudu I. stupně ohledně existence nároku žalobkyně, jeho včasného uplatnění u žalované i jím stanovenou výší odškodnění. Na jeho přesvědčivé odůvodnění (zejména bod 27.-42.) lze z důvodu hospodárnosti (ust. § 6 o.s.ř.) odkázat.

33. K odvolacím námitkám žalobkyně je zapotřebí zdůraznit, že podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

34. Při stanovení formy či výše zadostiučinění vycházejí soudy především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání a z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti (srov. např. i soudem I. stupně uvedený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 122/2012). K tíži státu, lze jako okolnosti, za kterých ke vzniku újmy došlo ve smyslu § 31a odst. 2 OdpŠk, přičíst excesivní způsob jednání orgánů činných v trestním řízení, jež mohou mít za následek větší úkor později obžaloby zproštěné osoby. K takovým negativním projevům lze zařadit nevybíravé či urážlivé chování příslušníků vyšetřujícího policejního (popř. i soudního) orgánu ve vztahu k obviněné (obžalované) osobě (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne[Anonymizováno]3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011).

35. Soud I. stupně nepochybil, pokud dovodil, že žalobkyně byla stíhána pro spáchání přečinu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, za což jí hrozilo uložení trestu odnětí svobody ve výměře 6 měsíců až 3 roky.

36. Vzhledem k této výměře žalobkyni nehrozil nepodmíněný trest, když zcela explicitně to vyplývá (a lze to snadno dovodit) z průběhu trestního řízení, že žalobkyně byla ohrožena nanejvýš peněžitým trestem, který jí byl uložen trestním příkazem i prvním odsuzujícím rozsudkem, a ani v náznacích trestní soud neuvažoval o jiném trestu. Tyto úvahy nemůže zpochybnit hodnocení nezletilého syna uváděné odvolatelkou v odvolání „Maminko, o tobě se píše prostě v novinách, jako co se děje, ty půjdeš do vězení“, které uvádí odvolatelka. Lze sice souhlasit se žalobkyní, že závěry ve věcech trestněprávních přísluší činit pouze trestnímu soudu, nicméně skutkové závěry občanskoprávní soud může činit z rozhodování a postupu soudu v trestním řízení. Správný je tak závěr soudu I. stupně, že žalobkyně byla ohrožena nezpůsobilostí (viz ust. § 17 odst. 1 a 4 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství) nadále vykonávat [funkce], což by byl pro [funkce] likvidační trest.

37. Žalobkyně také nebyla stíhána vazebně ani nebyla zadržena a námitka odvolatelky, že byl podán návrh na vydání příkazu k zadržení je pak právně irelevantní, pokud tento návrh byl zamítnut.

38. Trestní stíhání bylo (zcela logicky a předvídatelně) celostátně medializováno. Problematika poskytování informací o trestním řízení a osobách na něm zúčastněných je upravena zejména v § 8a zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve zněni pozdějších předpisů. Toto ustanovení v sobě zahrnuje úpravu dvou kolidujících zájmů, a to povinnost chránit informace důležité pro trestní řízení a povinnost orgánů činných v trestním řízení informovat veřejnost o své činnosti (čl. 17 odst. 5 Listiny). Zároveň rozhodnutí státního zástupce, zda podá či nepodá žalobu je ovládáno ustanovením § 176 tr. řádu, dle něhož jestliže výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud, státní zástupce podá obžalobu a připojí k ní spisy a jejich přílohy. Shodně pak i ust. § 177 písm. c) tr. řádu upravuje obsah obžaloby. Obě normy vyžadují a pro podání obžaloby je nezbytné, aby státní zástupce ze shromážděných důkazů dospěl k závěru, že obviněná osoba spáchala jí za vinu kladené jednání postihované trestním právem. Míra jistoty, že obviněný spáchal trestný čin, je v případě podání obžaloby výrazně nižší, než jaká je požadována pro vynesení odsuzujícího rozsudku. Při podání obžaloby se neuplatňuje zásada in dubio pro reo, a obžalobu je tedy třeba podat, i pokud se v průběhu vyšetřování nepodaří rozptýlit pochybnosti o tom, zda se obviněný stíhaného skutku dopustil, a současně již nepřipadá do úvahy provedení dalších důkazů (blíže viz komentář k § 176 t. ř. Draštík, A., Fenyk, J. a kol. Trestní řád. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2017. ISBN 978-80-7552-600-7).

39. Za excesivní způsob jednání orgánů činných v trestním řízení dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011, lze považovat i případné veřejné vyjadřování orgánů činných v trestním řízení, která pro média hodnotí domnělou trestnou činnost obviněného (obžalovaného) či sdělují médiím nepřípustné informace. Zároveň je zdůrazněna skutečnost, že určitá míra medializace přirozeným důsledkem zásady veřejnosti trestního stíhání.

40. Ze žádné skutečnosti v řízení prokázané, dokonce i pouze odvolatelkou tvrzené, ani náznakem nevyplývá, že by orgány činné v trestním řízení sdělovanými informacemi porušily zásadu presumpce neviny či zásadu neveřejnosti přípravného řízení. Státní zástupce [tituly před jménem] [jméno FO] neporušil svým jednáním ve spojení s médii trestní řád. K pochybení nedošlo ani ze strany policejního orgánu. Média sice informovala o obvinění žalobkyně dříve, než bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyni, nicméně až po jeho vydání dne 12. 3. 2020.

41. Žalobkyně si jej sice převzala až dne 7. 4. 2020 po několika neúspěšných pokusech orgánů činných v trestním řízení o doručení, když žalobkyně nezvedala orgánům činným v trestním řízení ani telefon. Bezesporu závěr soudu I. stupně o podílu žalobkyně na pozdějším doručení usnesení má též reálný podklad ve skutkových zjištěních. Sama žalobkyně zdůrazňuje svoji profesionalitu a dlouhodobé působení na [orgán], dokonce v řídící funkci, takže lze od ní požadovat, byť minimální součinnost s orgány činnými v trestním řízení, obzvláště v situaci, kdy musela vědět ([podezřelý výraz]) o blížícím se konci promlčecí lhůty.

42. Nelze též postup orgánů činných v trestním řízení hodnotit ani jako účelový či jako excesivní. Trestní stíhání žalobkyně nebylo zahájeno zcela bezdůvodně, když v případě žalobkyně bylo trestní stíhání z hlediska podmínek stanovených ustanovením § 163 tr. řádu zahájeno řádně a bylo povinností orgánu činného v trestním řízení toto stíhání zahájit. Ostatně formální znaky naplnění skutkové podstaty trestného činu nebyly zpochybněny ani žádným soudním rozhodnutím, žalobkyně byla zproštěna obžaloby pro nenaplnění subjektivní stránky trestného činu.

43. Újma žalobkyně tak nebyla navýšena excesivním způsobem jednání orgánů činných v trestním řízení.

44. Trestní stíhání žalobkyně také netrvalo po nepřiměřeně dlouhou dobu, ale standardní 2 roky a necelých 8 měsíců před 3 stupni soudní soustavy.

45. V řízení pak bylo prokázáno, že žalobkyně coby [funkce] a současně [funkce] [orgán] pro [adresa] vnímala trestní stíhání velmi úkorně a z pohledu její funkce se zcela pochopitelně jednalo o zásah do pověsti a cti žalobkyně. Funkce byla po dobu trestního stíhání dočasně zproštěna, což bylo taktéž mediálně prezentováno. Samozřejmě o jejím trestním stíhání vědělo širší okolí a mezi [funkce] též i celorepublikově. I odvolací soud tak spatřuje zásah do pověsti a cti žalobkyně, především do profesní oblasti. Žalobkyně trpěla úzkostmi, což vyústilo až v návštěvu psychiatra a dosud je její stav kolísavý a občas užívá antidepresiva či prášky na spaní, což před zahájením trestního stíhání neužívala. Též je více impulzivní a přehnaně reaguje na sebemenší podněty a uzavřela se do sebe. V rodinné sféry došlo k narušení vztahu s jejím švagrem a partnerem od neteře jejího manžela. Trestní stíhání ovlivnilo i chod domácnosti, a i syn se jí vyptával na trestní stíhání, o kterém slyšel ve škole. Věc byla medializovaná.

46. Naopak za nevěrohodné lze označit expresivní tvrzení, které uvedl právní zástupce žalobkyně při odvolacím jednání, že „žalobkyně je prakticky lidská troska“, protože v případě pravdivosti tohoto tvrzení by zajisté nemohla vykonávat [funkce] [orgán] pro [adresa].

47. Závěrem soud I. stupně provedl srovnání s obdobnými případy.

48. Správně přitom z rozhodnutí předložené žalobkyní soud I. stupně nevycházel. Ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], v němž bylo proti poškozenému zahájeno trestní stíhání pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku a trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle ustanovení § 329 odst. 3 písm. a) zákoníku, trestní řízení trvalo 6 let a 9 měsíců a mělo dopady na zdraví žalobce. Na rozdíl od žalobkyně se jednalo o trestnou činnost související s výkonem profese, což újmu umocnilo, u poškozeného byly rovněž prokázány znaky posttraumatické stresové poruchy a OČTŘ se dopustily excesivního jednání, trestní stíhání trvalo rovněž více než dvojnásobně delší dobu, na jeho společenský život (poškodilo jeho čest, zničilo vztahy s celou řadou osob a s ohledem na masivní mediální dehonestaci došlo ke zpochybnění dobrého jména), na jeho rodinný život (rodiče poškozeného i jeho manželky těžce nesli jeho trestní stíhání, a to i vzhledem k tomu, že byli ve vysokém věku vyslýcháni), i na jeho pracovní život (byl mu pozastaven výkon [funkce]). Poškozený byl též ohrožen výrazně vyšší sazbou než žalobkyně až na 12 let. Proto přiznané odškodnění bylo mimořádně vysoké- 1 000 000 Kč.

49. Ve věci vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] byl poškozený trestně stíhán za porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1 tr. zákoníku. Poškozenému hrozil nižší trest než žalobkyni (na 6 měsíců) nebo zákaz činnosti. Poškozený byl [funkce], který měl za sebou [Anonymizováno] kariéru, je nositelem čestných vyznamenání, medailí a uznání, reprezentoval republiku v zahraničí, pracoval pro stát, do té doby byl zcela bezúhonný občan, měl i své podnikání, kterému se věnoval a o jehož perspektivu se obával. Působil teda v cela jiné oblasti včetně podnikání. Trestní stíhání mělo dopad do jeho rodinné sféry a způsobu života. Měl i zdravotní problémy. Přesto mu bylo přiznáno zadostiučinění daleko nižší - 100 000 Kč 50. V rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] bylo přiznáno odškodnění 550 000 Kč za stíhání pro trestný čin zkrácení daně, poplatků a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 2, 3 písm. a), odst. 4 tr. zákona. Kauza byla rovněž medializována, jednalo se o osobu veřejně činnou s prokázanými dopady do osobního, rodinného a profesního života. Na rozdíl od žalobkyně však byl poškozený ohrožen výrazně vyšší trestní sazbou 5–12 let a byla zcela reálná hrozba nepodmíněného trestu odnětí svobody. Taktéž byl poškozený na rozdíl od žalobkyně stíhán vazebně a měl zajištěny po dobu cca. 8 let finanční prostředky a došlo k trvalému přerušení jeho vědecké činnosti.

51. U rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] poškozený byl trestně stíhán pro spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 tr. zákona, podvod § 250 odst. 1, 4 tr. zákona a podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, za což mu hrozil trest odnětí svobody až na 8 let, tedy vyšší trest než žalobkyni, byl stíhán vazebně a v důsledku tr. stíhání došlo k úplnému ukončení jeho politické kariéry a mělo podíl na rozvratu manželství poškozeného.

52. Odvolací soud je též toho názoru, že tato rozhodnutí nejsou k porovnání vhodná.

53. Naopak rozhodnutí soudu I. stupně obstojí ve srovnání s odpovídajícími obdobnými případy – věc vedená u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], kde byla poškozená povoláním dokonce soudkyně a byla stíhána pro trestný čin úřední osoby spáchaný v souvislosti s výkonem funkce a hrozila jí vyšší sazba než žalobkyni, a to 1–5 let nebo zákaz činnosti, a samozřejmě rovněž zánik funkce. Délka řízení 2 roky a 6 měsíců je taktéž srovnatelná. I dopady do osobní a rodinné sféry byly obdobné, včetně psychických potíží. V tomto případě bylo poškozené přitom přiznáno nižší zadostiučinění- 250 000 Kč.

54. Dále soud I. stupně provedl srovnání s věcí vedenou u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], kde byl poškozený odškodněn částkou 200 000 Kč za nezákonné tr. stíhání pro trestný čin podvodu a zneužití pravomoci veřejného činitele. Na rozdíl od žalobkyně byl stíhán v souvislosti s výkonem svého povolání. Trestní stíhání trvalo výrazně déle než u žalobkyně, a to 6 let a 5 měsíců. Hrozil mu trest až 10 let. Poškozený vykonával funkci soudního exekutora. Prokázán byl zásah do profesního života, došlo ke snížení jeho vážnosti a výkonnosti. Věc byla medializována, trpěl psychickými problémy, uzavřel se do sebe.

55. Přiléhavě též provedl srovnání s věcí vedenou u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], kde byl poškozený odškodněn částkou 679 000 Kč. Jednalo se však o výrazně delší trestní stíhání poškozeného, které bylo vedeno 8 let a 1 měsíc pro zneužití informací a postavení v obchodním styku a poškozenému hrozil daleko vyšší trest odnětí svobody až 10 let. Poškozený byl zásadně zasažen ve sféře rodinného života, neboť odložil s manželkou početí druhého potomka, a došlo k narušení jeho vztahů s dalšími členy rodiny, dokonce poškozenému bylo kladeno za vinu, že díky němu přišel otec o firmu, kterou založil ještě se svým dědou, a poškozený po určitou dobu nemohl vykonávat činnost soudního znalce. Rovněž byl zasažen v podobě neumožnění kariérního postupu a v ekonomických problémech v souvislosti se snížením příjmu. Zasažen byl i na dobrém jménu a cti ve svém zaměstnání i v okolí a došlo rovněž k zásadní medializaci celého případu. V porovnání s projednávanou věcí lze dospět k závěru, že zásahy u poškozeného byly mnohem intenzivnější než u žalobkyně.

56. Přiznaná částka též obstojí ve srovnání s částkou přiznanou v rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], kde poškozený byl stíhán pro zneužití pravomocí úřední osoby a neoprávněné nakládání s osobními údaji, za který mu hrozil trest odnětí svobody 1–5 let, ale reálně byl poškozený jako žalobkyně ohrožen peněžitým trestem a zákazem činnosti u všech složek Policie ČR. Trestní stíhání trvalo obdobně jako u žalobkyně, 3 roky a 8 měsíců, a prokázány byly zásahy do osobní a rodinné sféry, zdravotní a profesní sféry. Poškozený byl postaven mimo službu, přeložen na méně ohodnocenou pozici a byl mu snížen plat. Současně byl nucen změnit zaměstnání a došlo ke zničení jeho 27 let trvající kariéry. Kauza byla celostátně medializována a soud přiznal částku 250 000 Kč.

57. Odvolací soud se tak ztotožnil i s výší zadostiučinění, jak je stanovil soud I. stupně, tedy s částkou 280 000 Kč.

58. Odvolací soud proto podle ust. § 219 o. s. ř. napadené rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části v zamítavém výroku II. - co do částky 320 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 14.11.2023 do zaplacení a ve výroku III. o nákladech řízení jako věcně správné potvrdil.

59. O nákladech odvolacího řízení mezi účastníky rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně úspěšné žalované přiznal nárok na náhradu nákladů řízení sestávajících ze 3 náhrad hotových výdajů po 300 Kč (za sepis vyjádření, přípravu a účast na jednání dne 19. 11. 2024), podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Celkové náklady žalované ve výši 900 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).

Poučení