12 Co 427/2024 - 712

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Chlostové a soudců JUDr. Michala Holuba a JUDr. Zuzany Hanákové, LL.M., ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený [advokát], advokátem, se sídlem [adresa] proti žalované: Česká republika - [ústřední orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] za niž jedná [správní orgán] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení částky 100 000 000 Kč s přísl. k odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. srpna 2024, č.j. 42C 226/2009-678 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 70 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,25 % ročně z částky 70 000 Kč od 5. 6. 2009 do 30. 6. 2009, dále ve výši 8,5 % ročně z dané částky od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, dále ve výši 8 % ročně z dané částky od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, ve výši 7,75 % ročně od 1. 7. 2010 do 31. 12. 2010, dále ve výši 7,75 % ročně z dané částky od 1. 1. 2011 do 30. 6. 2011, dále ve výši 7,75 % ročně z dané částky od 1. 7. 2011 do 31. 12. 2011, dále ve výši 7,75 % ročně z dané částky od 1. 1. 2012 do 30. 6. 2012, dále ve výši 7,5 % ročně z dané částky od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, dále ve výši 7,05 % ročně z dané částky od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2013, dále ve výši 7,05 %, ročně z dané částky od 1. 7. 2013 do 31. 12. 2017, dále ve výši 7,5 % ročně z dané částky od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, dále ve výši 8 % ročně z dané částky od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, dále ve výši 8,75 % ročně z dané částky od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, dále ve výši 9 % ročně z dané částky od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, dále ve výši 9 % ročně z dané částky od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, dále ve výši 7,25 % ročně z dané částky od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, dále ve výši 7,5 % ročně z dané částky od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, dále ve výši 10,75 % ročně z dané částky od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, dále ve výši 14 % ročně z dané částky od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2023, dále ve výši 13,75 % ročně z dané částky od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024, a dále ve výši 11,75 % z dané částky od 1.7.2024 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok ad I.), žalobu o zaplacení částky 99 800 000 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok ad II.), o nákladech řízení před soudy všech tří stupňů rozhodl tak, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků (výrok ad III.) a žalobci uložil povinnost zaplatit státu, České republice, Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náhradu nákladů řízení ve výši 46 217,28 Kč, přičemž uvedená částka bude uhrazena částečně již ze složené zálohy ve výši 45 000 Kč, kterou už žalobce složil na účet soudu, a to do tří dnů právní moci rozsudku (výrok ad IV.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal náhrady majetkové i nemajetkové újmy s tvrzením, že mu byly způsobeny vydáním nezákonného rozhodnutí a nesprávným úředním postupem. Nezákonným rozhodnutím bylo usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce vydané [správní orgán 2] ze dne 30.6.2005, č. j. [spisová značka], kterým bylo podle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání žalobce pro trestný čin nedovoleného ozbrojování podle ustanovení § 185 odst. 2 písm. b) trestního zákona, na základě tohoto usnesení bylo zahájeno a následně vedeno jeho trestní stíhání, ve věci byla podána obžaloba, o které rozhodoval okresní soud[Anonymizováno]ve [adresa] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] a usnesením tohoto soudu ze dne 12.6.2007 bylo podle § 222 odst. 2 trestního řádu rozhodnuto, že trestní věc žalobce se postupuje [správní orgán 3] ve [adresa], odbor správní, neboť nejde o trestný čin, avšak žalovaný skutek by mohl být tímto orgánem posouzen jako přestupek, o němž je tento orgán příslušný rozhodovat. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 16. 6. 2007. správní orgán rozhodl o odložení přestupku, protože odpovědnost za přestupek zanikla. Usnesení [funkce] o zahájení trestního stíhání žalobce napadl žalobce v zákonné lhůtě řádně odůvodněnou stížností.

3. Žalobce se domáhal náhrady majetkové škody v celkové výši 35 364 343,70 Kč s příslušenstvím. O tomto nároku již bylo pravomocně rozhodnuto tak, že byl v celém rozsahu zamítnut.

4. Žalobce se dále domáhal nemajetkové újmy ve výši 100 000 000 Kč s příslušenstvím, kterou požadoval za psychickou a fyzickou újmu vzniklou mu v souvislosti s úmrtím jeho manželky v době projednávání trestní kauzy, která spáchala [podezřelý výraz], za újmu na zdraví žalobce, když mu trestní stíhání způsobilo výrazně zhoršení jeho zdravotního stavu, ztrátou GOOD WILL, neboť trestní stíhání žalobce bylo známo celé odborné veřejnosti a žalobce nemohl podnikat. Žalovanou vyzval k náhradě nemajetkové i majetkové újmy, což žalovaná odmítla. Žalobce dále poukázal na tu skutečnost, že jako statutární orgán společnosti [právnická osoba] a vlastník minimálně 50 % akcií žádal vydání [Anonymizováno] v celkovém počtu 14.000 ks, ohledně nichž měl dohodnutou a odsouhlasenou kupní cenu s kupcem a to společností [p.o.2] za kupní cenu 4 679 080 Kč, neboť tyto náboje byly vydány zaměstnancem [jméno FO] Policii ČR podle § 78 tr. řádu jako věc doličná pro trestní řízení.

5. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že není dána příčinná souvislost mezi úmrtím manželky žalobce a vydáním nezákonného rozhodnutí v trestním řízení, neboť to bylo vydáno až po úmrtí manželky žalobce, taktéž není dána příčinná souvislost mezi onemocněním žalobce plicní chorobou a vydáním nezákonného rozhodnutí, neboť žalobce onemocněl již před vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání. K požadavku žalobce z titulu narušení GOOD WILL žalovaná namítla, že narušení pověsti či prestiže ve smyslu ekonomickém by mělo spíše směřovat k uplatnění nároku na náhradu majetkové škody, pokud vydáním nezákonného rozhodnutí a vedením trestního řízení bylo žalobci znemožněno podnikání.

6. Ve věci bylo nejprve rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28.3.2014, č. j. 42 C 226/2009-159, jímž byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, ve vztahu k nemajetkové újmě z důvodu promlčení nároku vzhledem k žalovanou vznesené námitce promlčení, tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v [místo] ze dne 16.10.2014 č.j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 19. 11. 2014. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28.7.2015, č. j. [spisová značka], bylo odmítnuto dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v [místo]. Nálezem Ústavního soudu ze dne 14.11.2017 sp. zn. I. ÚS [Anonymizováno]/15 byla zrušena rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.7.2015, Městského soudu v [místo] ze dne 16.10.2014 a Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28.3.2014 v části, v níž byla zamítnuta žaloba o náhradu nemajetkové újmy. Ústavní soud uvedl, že námitka promlčení vznesená žalovanou ve vztahu k žalobou uplatněnému nároku na náhradu nemajetkové újmy je v rozporu s dobrými mravy. Ústavní soud v této souvislosti vyslovil, že je nezbytné vycházet vždy z individuálních okolností každého jednotlivého případu, které jsou založeny na skutkových zjištěních, a zdůraznil zásadu souladu výkonu práv s dobrými mravy, která v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat tvrdost zákona a dává soudci prostor pro uplatnění pravidel slušnosti. V posuzované věci zdůraznil neopodstatněnost trestního stíhání žalobce, jež vyústilo v postoupení věci správnímu orgánu a následnému rozhodnutí o odložení věci dne 16. 10. 2007 z důvodu zániku odpovědnosti. Ústavní soud poukázal na celkovou délku trestního stíhání s tím, že je do ní nutno započítat i přípravné řízení, kdy byl žalobce v postavení podezřelého, byl podrobován různým úkonům trestního řízení a byl vystaven všem negativním důsledkům, jež trestní stíhání a jeho pokračování v přestupkovém řízení v jeho soukromém, profesním i podnikatelském životě způsobilo. Ústavní soud vyslovil, že je třeba přihlédnout též k důvodům, proč žalobce uplatnil svůj nárok u soudu po uplynutí subjektivní promlčecí lhůty, které lze spatřovat v procesní komplikovanosti řízení, v průběhu nějž musel řešit majetkové záležitosti, týkající se jeho do té doby úspěšného podnikání, ale rovněž se vypořádávat s úmrtím nejbližší osoby, manželky a matky jeho nezletilé dcery, která zemřela za tragických okolností ([podezřelý výraz]), což se nutně projevilo i na jeho zdravotním a duševním stavu.

7. Soud I. stupně v pořadí druhým rozsudkem ze dne 1. října 2018, č.j. 42C 226/2009-329 přiznal žalobci náhradu nemajetkové újmy za trestní stíhání ve výši 130 000 Kč s příslušenstvím. Rozsudek byl k odvolání žalobce i žalované rozsudkem Městského soudu v [místo] č. j. [spisová značka] ze dne 21. ledna 2020 v meritorních výrocích ad. I a II. potvrzen, ve výroku III o nákladech řízení změněn tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech tří stupňů. Nejvyšší soud následně dovolání stěžovatele usnesením č. j. [spisová značka] ze dne 10. 2. 2021 odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 občanského soudního řádu, neboť se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Stěžovatelem předestřený obecný závěr, že odpovědnost státu za újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání se bez dalšího vztahuje i na fázi před zahájením trestního stíhání, z jím citovaného nálezu sp. zn. I. ÚS [Anonymizováno]/15 nevyplývá. K ústavní stížnosti žalobce jako stěžovatele Ústavní soud nálezem sp. zn. I. ÚS [Anonymizováno]/21 ze dne 13. ledna 2022 rozhodl, že usnesením Nejvyššího soudu č. j. [spisová značka] ze dne 10. 2. 2021, částí výroku I, jíž byl potvrzen výrok II rozsudku soudu I. stupně, výroky II a III rozsudku Městského soudu v [místo] č. j. [spisová značka] ze dne 21. 1. 2020 a výrokem II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 42 C 226/2009-329 ze dne 1. 10. 2018 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právem na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (výrok I.). Usnesení Nejvyššího soudu č. j. [spisová značka] ze dne 10. 2. 2021, část výroku I, jíž byl potvrzen výrok II rozsudku soudu I. stupně, výroky II a III rozsudku Městského soudu v [místo] č. j. [spisová značka] ze dne 21. 1. 2020, a výrok II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 42 C 226/2009-329 ze dne 1. 10. 2018 Ústavní soud tímto nálezem zrušil (výrok II). Ústavní soud současně zdůraznil, že „autoritativně neuzavírá, že veškeré stěžovatelem uváděné negativní následky jsou v příčinné souvislosti s vedením trestního řízení, neboť takové posouzení přísluší právě obecným soudům. Svým nálezem Ústavní soud však pouze dává žalobci šanci, aby existenci předmětné příčinné souvislosti v řízení o náhradě škody způsobené při výkonu státní moci mohl řádně tvrdit a označit důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení.“ 8. Soud I. stupně nyní přezkoumávaným, v pořadí třetím rozsudkem žalobě vyhověl ohledně částky 70 000 Kč s příslušenstvím, ve zbývající části žalobu zamítl. Vycházel z názoru Ústavního soudu, že je třeba dát žalobci šanci, aby mohl řádně tvrdit existenci příčinné souvislosti v řízení o náhradě škody způsobené při výkonu státní moci a označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Vyzval proto žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnil svá skutková tvrzení o vzniklé nemajetkové újmě, a to konkrétní tvrzení ohledně omezení jeho podnikatelské činnosti, dopadu trestního řízení a jeho přípravné fáze na jeho zdravotní stav, včetně stavu psychického, tvrzení, že zdravotní stav žalobce byl po psychické i somatické stránce zhoršen právě uvedeným trestním řízením a jeho přípravnou fází a okolností tragického úmrtí jeho manželky, jejího zdravotního stavu, zejména psychického, poškození svého dobrého jména a good will v očích široké i odborné veřejnosti, znemožnění výkonu povolání a činnosti na poli zlepšovacích návrhů a práce se vojenským materiálem, zadlužení v oblasti daňové a ztrátě domu, z čeho dovozuje příčinnou souvislost mezi tvrzenou újmou a vedením předmětného trestního řízení a označil důkazy k prokázání těchto svých tvrzení.

9. Soud I. stupně nejprve poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu, v němž Ústavní soud vyslovil, že žalobci dává šanci prokázat existenci příčinné souvislosti s tím, že žalobce pouze setrval na shodných tvrzeních a důkazech, které označil již dříve a navrhoval opět svoji účastnickou výpověď, která již byla provedena. Dále navrhoval zdravotnickou dokumentaci manželky, opakovaný výslech dcery, svoji zdravotnickou dokumentaci a znalecký posudek o zdravotním stavu žalobce. Soud I. stupně uvedl, že navržené důkazy provedl s výjimkou opakovaného výslechu dcery žalobce, která byla v té době těhotná a důkazu zdravotnickou dokumentací manželky žalobce, neboť [podezřelý výraz] manželky žalobce neměla i podle tvrzení žalobce původ v zdravotním stavu manželky.

10. Soud I. stupně provedl opětovnou účastnickou výpověď žalobce a řadu listinných důkazů, z nichž učinil zjištění uvedená pod body 14-23 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně. Pod bodem 26 v rozsahu tří stran formátu A4 uvedl soud I. stupně další doplňující výpověď žalobce.

11. Soud I. stupně se tedy zabýval tím, nakolik se trestní stíhání žalobce projevilo v jednotlivých sférách života žalobce. Žalobce tvrdil tři zásadní dopady trestního stíhání do jeho života, a to úmrtí jeho manželky, významné zhoršení zdravotního stavu žalobce a ztrátu dobré pověsti, a to zejména v oblasti podnikání, v níž se žalobce pohyboval. Soud I. stupně hodnotil, zda k uvedeným zásahům došlo a zda to bylo v příčinné souvislosti s vedením trestního stíhání.

12. K [podezřelý výraz] manželky žalobce [jméno FO], která zemřela dne [datum] soud I. stupně uvedl, že nebylo prokázáno, že by manželka žalobce spáchala [podezřelý výraz] v důsledku úkonů v přípravné fázi trestního řízení, jak tvrdil žalobce, neboť žalobce zároveň tvrdil, že jeho manželka měla potíže se uživit, že o její ordinaci měl zájem jiný lékař, její konkurent, dále že musela vzít dva obvody, aby se uživila, že přesto vydělávala mizerně atd. Tvrzení žalobce hodnotil jako protichůdná s tím, že nelze uzavřít, že by přípravná fáze trestního řízení byla zásadním důvodem [podezřelý výraz] manželky žalobce, byť její jednání mohlo být tlakem orgánů činných v trestním řízení během jeho přípravné fáze motivováno. [podezřelý výraz] manželky hodnotil jako tragédii pro rodinu žalobce s tím, že k ní mohl přihlédnout pouze jako na skutečnost zvyšující význam trestního stíhání pro žalobce.

13. Soud I. stupně se dále zabýval tvrzením žalobce, že v příčinné souvislosti s vedením trestního stíhání došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu, za tím účelem nechal soud I. stupně k žádosti žalobce vypracovat multioborový znalecký posudek, a to z oboru psychologie, psychiatrie, pneumologie a ftizeologie, jehož vypracování však žalobce zmařil svou pasivitou, neboť se do znaleckého ústavu nedostavil, přes opětovné výzvy. Znalecký posudek proto nemohl být znaleckým ústavem řádně zpracován a zpracoval jej pouze předseda znalecké komise lékař specialista v oboru pneumologie a ftizeologie, a to na základě dostupné zdravotnické dokumentace a s obecnými závěry. Znalecký posudek z odboru psychiatrie a psychologie zpracován být nemohl, neboť se žalobce opakovaně odmítal podrobit vyšetření ve znaleckém ústavu.

14. Soud I. stupně podrobně popsal zjištění získaná ze znaleckého posudku č. [číslo] vypracovaného [ústav] dne 10. 6. 2024 pod bodem 25 odůvodnění rozsudku. Soud I. stupně uzavřel, že žalobci se nepodařilo prokázat tvrzení, že k jeho onemocnění došlo v příčinné souvislosti s trestním stíháním, prokázáno bylo, že žalobce se od roku 1995 léčil na astma, trpí vrozenou poruchou protilátkové imunity a první onemocnění plic prodělal v roce 2003. Soud I. stupně poukázal též na sdělení žalobce, který uvedl, že ještě před zahájením trestního stíhání mu bylo na Ambasádě [stát] nabídnuto něco k pití, a poté začal trpět zdravotními problémy, a to onemocněním plic s tím, že vyslovil přesvědčení, že mu do pití byla přidána nějaká neznámá látka, která toto způsobila. Soud I. stupně proto uzavřel, že žalobce ohledně tohoto tvrzeného následku neunesl břemeno tvrzení, ani důkazní břemeno a neprokázal příčinnou souvislost mezi vedením trestního stíhání žalobce a jeho zdravotními obtížemi.

15. Soud I. stupně se poté zabýval tvrzením žalobce o negativním následku trestního stíhání na pověst žalobce jako podnikatele v oblasti [Anonymizováno]. Dovodil, že trestní stíhání pro trestný čin nedovoleného ozbrojování pověst žalobce poškodilo, ovšem žalobcem tvrzené rozsáhlé dopady do jeho podnikatelské pověsti a činnosti prokázal pouze okrajově. Soud I. stupně zároveň vzal v úvahu, že žádosti žalobce o povolení vývozu [Anonymizováno] u [ústřední orgán] nebyly úspěšné, a to jednak pro zpětvzetí návrhu žalobcem v jednom případě a ve třech případech nebylo dáno povolení [ústřední orgán] žalobci z toho důvodu, že žádost postrádala náležitosti a žalobce je na výzvu správního orgánu nedoplnil. Z výpovědi žalobce přitom vyplynulo, že se ke svému podnikání v uvedeném oboru již nechtěl vracet.

16. V rámci doplněného důkazního řízení soud I. stupně poskytl žalobci možnost prokázat nemajetkovou újmu a zejména příčinnou souvislost mezi tvrzenou nemajetkovou újmou a nezákonným rozhodnutím.

17. Soud I. stupně vyšel ze zjištění o skutkovém stavu, z nějž vyplývá, že usnesením [správní orgán 2], č. j. [spisová značka] ze dne 30. 6. 2005 bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. b/ tr. zák., státní zástupce zamítl stížnost žalobce proti tomuto usnesení a dne [datum] byla Okresním státním zastupitelstvím v [místo] podána Okresnímu soudu v [místo] obžaloba na žalobce a věc byla vedena u Okresního soudu v [místo] pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením Krajského soudu v [místo] ze dne 17. 10. 2006, č.j. [spisová značka] bylo vysloveno, že příslušný k projednání trestní věci obžalovaného [Jméno žalobce] je Okresní soud ve [adresa]. Usnesením Okresního soudu ve [adresa], č. j. [spisová značka] ze dne 12. 6. 2006 byla trestní věc žalobce stíhaného pro trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. b/ tr. zák. postoupena [správní orgán 3], odbor správní s tím, že nejde o trestný čin, ale mohlo by se jednat o přestupek. [správní orgán 3] rozhodl usnesením ze dne 16. 10. 2007 o odložení přestupku žalobce, kterého se měl žalobce dopustit tím, že dne 23. 10. 2004 předal [jméno FO], který není držitelem příslušného povolení k držení a nošení [Anonymizováno] ve smyslu zák.č. [Anonymizováno]/2002 Sb., 14 000 ks [Anonymizováno] typu [název] za účelem volného prodeje osobám v kriminálním prostředí, neboť odpovědnost za přestupek zanikla.

18. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že [správní orgán 2] žádal informace od [správní orgán 4] ve věci spáchání trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. b) trestního zákona, z něhož byl původně podezřelý [Jméno žalobce] s tím, že dne 3. 11. 2004 byly podle § 158 odst. 3 trestního řádu zahájeny úkony trestního řízení.

19. Soud I. stupně dále vyšel ze zjištění o zdravotním stavu žalobce, který byl přijat dne 29. 4. 2005 poprvé na plicní oddělení [ústav] pro rozsáhlý zánět plic s postižením pohrudnice, dne 20. 5. 2005 byl propuštěn z hospitalizace, v červenci 2005 došlo znovu k progresi onemocnění a k další hospitalizaci a chirurgickému řešení v červenci 2005. Dále zjistil, že další komplikace nastala v březnu 2006, kdy byl žalobce hospitalizován pro hluboký zánět žil dolních končetin a dále léčen tak, že se jeho zdravotní stav zlepšoval. Dále vyšel ze zjištění, že žalobce byl dlouhodobě sledován jako polyvalentní alergik s alergizací prvního typu na pyly travin a jarních stromů, při vstupním vyšetření nebyla zjištěna porucha imunity. Žalobce i po přijetí k první hospitalizaci pokračoval v pracovních povinnostech, sděloval, že má závažné problémy v zaměstnání, v osobním životě, což je stresující a rizikový faktor, byl duševně a tělesně velmi vyčerpán. Lékař považoval tyto faktory za podstatný moment, který i přes vrozenou imunologickou poruchu přispěl k závažnému a komplikovanému průběhu zápalu plic. Při první hospitalizaci bylo konstatováno, že žalobce je po pravostranné pleuropneumonii s pomalou resorpcí po opakované antibiotické léčbě, byl přijat pro špatný rentgenový plicní obraz, trvalé bolesti a domluveno chirurgické ošetření plicního pravostranného procesu. Dále vyšel ze zjištění o anemnéze žalobce, jehož oba rodiče zemřeli na infarkt myokardu, otec v 65 letech, matka v 70 letech.

20. Soud I. stupně měl za prokázané, že odpovědnostním titulem je nezákonné rozhodnutí, kterým je ve smyslu ust. § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 30. 6. 2005, jímž bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro trestný čin nedovoleného ozbrojování podle ust. § 185 odst. 2 písm. b) trestního zákona, neboť toto pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno usnesením Okresního soudu ve [adresa] ze dne 12. 6. 2007, jimž byla trestní věc žalobce postoupena [správní orgán 3] do přestupkového řízení. že nejde o trestný čin, avšak zažalovaný skutek by mohl být posouzen jako přestupek. [správní orgán 3] pak dne 16. 10. 2007 rozhodl podle § 66 odst. 3 písm. e) zákona č. 200/1990 Sb. o odložení přestupku podezřelého [Jméno žalobce] s odůvodněním, že odpovědnost za přestupek zanikla. Soud I. stupně vyšel ze závěru Ústavního soudu, že první úkony trestního řízení byly činěny již od listopadu 2004, tyto proto považoval za zásadní pro život žalobce a dovodil, že ve vztahu k žalobci řízení trvalo od listopadu 2004 do 12.6.2007, tedy celkem 2 roky a 7 měsíců. Splnění dalších předpokladů vzniku odpovědnosti žalované za žalobcem tvrzenou škodu, tedy nemajetkovou újmu a příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem újmy měl za prokázánu s tím, že tyto otázky byly opakovaně řešeny soudy vyšších stupňů, které v dané věci rozhodovaly. K příčinné souvislosti uvedl, že žalobce byl ohrožen poměrně vysokým trestem odnětí svobody, a přestože celková délka řízení nebyla nepřiměřená, musel po dobu více než dvou a půl let snášet úkony trestního řízení a vše s probíhajícím trestním řízením související. Uzavřel proto, že žalobci v příčinné souvislosti s vedením předmětného trestního řízení vznikla nemajetková újma, když vycházel ze závěru, že každé trestní stíhání, které se později ukáže být vedeno na základě nezákonného rozhodnutí, působí nemajetkovou újmu osobě, proti níž je vedeno.

21. Soud I. stupně uzavřel, že žalobci vznikla nemajetková újma v příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v trestním řízení, která byla zvýšena jednak ztrátou osoby blízké a též zdravotními potížemi za nichž žalobci náleží peněžité zadostiučinění.

22. Při úvaze o výši peněžitého zadostiučinění vycházel soud I. stupně ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu ze srovnatelných případů, které podrobně uvedl pod body 48, 49 a 50 odůvodnění svého rozhodnutí, z nichž dovodil, že přiměřenou výši odškodnění je částka 200 000 Kč s tím, že plně odpovídající srovnávací případ je obtížné nalézt.

23. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že takto rozhodl i přes nepatrný úspěch žalobce ohledně jeho nemajetkového nároku a plným úspěchem žalované ohledně majetkového nároku vzhledem k okolnostem věci.

24. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobce i žalovaná.

25. Odvolání žalobce směřuje proti zamítavému výroku II a nákladovým výrokům ad III a IV.

26. Žalobce zdůraznil, že soud I. stupně již při prvním jednání vycházel z toho, že nárok žalobce je co do základu oprávněný s tím, že spornou zůstává pouze výše uplatněné částky. Zdůraznil, že již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti a je způsobilé vyvolat i vznik nemateriální újmy. Žalobce vyjádřil souhlas se závěrem soudu I. stupně, že žalobci v příčinné souvislosti s vedením trestního řízení vznikla nemajetková újma, vytkl mu však, že bez řádného odůvodnění neprovedl žalobcem navrhované důkazy, a to opakovaný výslech dcery žalobce, což odůvodnil těhotenstvím dcery žalobce, neodůvodnil, proč nevyslechl žalobce, spokojil se pouze s pouhým konstatováním žalobce, že jeho manželka neměla zdravotní problémy. Namítl, že tím, že soud I. stupně bezdůvodně opětovně nevyslechl žalobce dospěl k nesprávným skutkovým závěrům. Za této situace žalobce nemohl neunést břemeno tvrzení či důkazní s tím, že ačkoliv byly důkazy navrženy a nebyly provedeny pro libovůli soudu nelze konstatovat jejich neunešení ze strany žalobce.

27. K závěru soudu I. stupně, že žalobce zmařil svojí pasivitou vypracování znaleckého posudku žalobce namítl, že provedení znaleckého posudku navrhoval již před dávnými časy, kdy jeho mobilita byla vyšší, na což soud I. stupně nikdy nereagoval a měl-li se podrobit zdravotnickému zkoumání v současné době, nemohl se pro obavu o své zdraví ke znaleckému zkoumání dostavit, nic tak nemařil.

28. Žalobce zdůraznil, že podnikal pod obchodní značkou [název], pod níž ho znala široká veřejnost v důsledku trestního stíhání žalobce proto došlo ke zhoršení jeho dobré pověsti a de facto k jeho vyobcování z odborných kruhů, k zastavení jeho podnikání a vzniku škody.

29. Žalobce uvedl, že soud I. stupně správně shledal újmu na jeho právech, nesouhlasí ale s výší přiznané újmy, když srovnání, na které odkazuje soud I. stupně, je podle názoru žalobce nepřiléhavé s tím, že každý případ je sui generis a není možné na něj nahlížet optikou jiného případu.

30. Soudu I. stupně žalobce vytkl, že nerespektoval právní názor Ústavního soudu publikovaný zejména pod body 45-46 nálezu sp. zn. I. ÚS [Anonymizováno]/21, v němž Ústavní soud především uvedl, že již v minulosti vyjádřil přesvědčení o nutnosti nezbytné individualizace rozhodnutí a nevhodnosti rozhodování podle předem daných tabulek a algoritmů výpočtu.

31. Žalobce závěrem vyjádřil nesouhlas se závěry soudu I. stupně ohledně nepřiznání náhrady nákladů řízení s tím, že ve sporu byl úspěšný a míra úspěšnosti pak byla pouze na úvaze soudu, neboť pokud žalovaný dobrovolně neplnil a žalobce se musel domáhat svého práva u soudu. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013.

32. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku II změnil a žalované uložil povinnost uhradit žalobci částku 99 800 000 Kč s příslušenstvím, povinnost uhradit žalobci náklady řízení před soudy všech tří stupňů a dále povinnost zaplatit státu České republice, Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náhradu nákladů řízení ve výši 46 217,28 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a dále náklady odvolacího řízení k rukám právního zástupce žalobce a dále rozhodl tak, že se žalobci vrací složená záloha ve výši 45 000 Kč, kterou žalobce složil na účet soudu I. stupně.

33. Odvolání žalované směřuje do vyhovujícího výroku I. Žalovaná namítla, že žalobce neprokázal své tvrzení, že v důsledků trestního řízení se zhoršil jeho zdravotní stav. Žalovaná zdůraznila, že manželka žalobce zemřela před zahájením trestního stíhání žalobce, její úmrtí ve fázi před přípravného řízení, pak neodůvodňuje přiznání dalších 70 000 Kč žalobci.

34. Žalovaná uvedla, že soud I. stupně správně při stanovení výše zadostiučinění učinil ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu srovnání s jinými případy odškodnění nemajetkové újmy, a to zejména s případem [tituly před jménem] [jméno FO] proti České republice – [ústřední orgán], který byl stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu porušování předpisů v zahraničním obchodu s [Anonymizováno] materiálem. Řízení trvalo 4 roky a 2 měsíce a skončilo s pravomocným zprošťujícím rozsudkem. Jmenovaný byl osobou též netrestanou, jeho trestní stíhání se dotklo jeho rodinného života a došlo k zásahu do profesní roviny, poškozený se stáhl ze společenského života, trpěl depresemi a v souvislosti s nezákonným rozhodnutím a trestním stíháním byl přítomen domovním prohlídkám, z nichž jedna byla Ústavním soudem shledána v rozporu se zákonem. Tomuto poškozenému byla přiznána částka 150 000 Kč. Žalovaná zdůraznila, že při srovnání obou případů je zřejmé, že u žalobce došlo k úmrtí jeho manželky před zahájením trestního stíhání, u [tituly před jménem] [jméno FO] byly navíc prokázány zásahy do rodinného života v příčinné souvislosti s vedením trestního stíhání a bylo prokázáno zhoršení jeho zdraví. Taktéž u jmenovaného byl prokázán zásah do profesní oblasti a navíc se musel podrobit domovním prohlídkám a jeho trestní stíhání trvalo více než dvojnásobnou dobu. Žalobce by proto měl vždy být odškodněn nižší částkou.

35. K druhému uvedenému případu žalovaná uvedla, že je odlišný od věci žalobce, neboť jde o poškozeného, který byl stíhán za vraždu své matky.

36. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném vyhovujícím výroku změnil a žalobu zamítl.

37. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku.

38. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání podle § 212 a § 212a občanský soudní řád a důvodným neshledal odvolání žalobce, ani odvolání žalované.

39. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem I. stupně, když předmětem řízení byla již jen nemajetková újma, o níž žalobce tvrdil, že mu vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím, jímž bylo usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce, když trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsouzením, nýbrž trestní stíhání žalobce bylo zastaveno a věc byla postoupena [správní orgán 3] k přestupkovému řízení. Soud I. stupně se dostatečně a podrobně zabýval tím, zda v příčinné souvislosti s usnesením o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 30. 6. 2005, což je nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb vznikla žalobci nemajetková újma. Mezi účastníky nebylo sporu, že toto nezákonné rozhodnutí je odpovědnostním titulem.

40. Sporné bylo, poté, co Ústavní soud označil nutnost opětovně posoudit otázku promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy z hlediska rozporu s dobrými mravy, posouzení, zda v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím vznikla žalobci nemajetková újma a v jaké výši. Soud I. stupně vyšel z právního názoru vysloveného Ústavním soudem v nálezu I. ÚS 3391/15 ze dne 14. 11. 2017 a zabýval se věcí samou, neboť ze závěrů Ústavního soudu vyplývá, že námitka promlčení vznesená žalovanou je ve vztahu k nároku žalobce v rozporu s dobrými mravy. Odvolací soud vyšel z této premisy a námitku promlčení považoval za námitku vznesenou v rozporu s dobrými mravy zejména s přihlédnutím k celkové situaci žalobce, do jehož osobních, rodinných i majetkových poměrů celá situace zasáhla a žalobce slovy Ústavního soudu „nenapřel všechny své osobní aktivity k uplatnění nároku takovým způsobem, který by naplňoval mimořádně náročné požadavky zákona č. 82/1998 Sb.“. Odvolací soud přihlédl k závěrům Ústavního soudu a dovodil, že je třeba se zabývat uplatněným nárokem na nemajetkovou újmu a po posouzení veškerých okolností věci shledal, že námitka promlčení vznesená žalovanou je v rozporu s dobrými mravy.

41. Soud I. stupně se uplatněným nárokem zabýval již v předchozím, v pořadí druhém rozsudku, jímž přiznal žalobci částku 130 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, který byl potvrzen odvolacím soudem a dovolání proti němu odmítnuto Nejvyšším soudem. Veškeré uvedené rozsudky byly zrušeny nálezem Ústavního soudu ze dne 13. ledna 2022, sp. zn. I. ÚS [Anonymizováno]/21, v němž Ústavní soud za rozhodný okamžik, od nějž se má posuzovat délka řízení, určil již dobu před zahájením trestního řízení s tím, že první úkony trestního řízení byly činěny již od listopadu 2004. Soud I. stupně tak za dobu řízení, po něž byl žalobce stíhán pro trestný čin nedovoleného ozbrojování vycházel z období od listopadu 2004 do 12. 6. 2007, tedy z období před zahájením trestního stíhání s tím, že jde o období celkem 2 roky a 7 měsíců. Soud I. stupně se správně podrobně zabýval tak, jak mu bylo uloženo Ústavním soudem tím, zda stěžovatelem tvrzené negativní následky jsou v příčinné souvislosti s vedením trestního řízení. V souladu se shora uvedeným nálezem Ústavního soudu dal žalobci v pořadí již třetí šanci tvrdit a prokázat existenci příčinné souvislosti. Soud I. stupně žalobce podrobně při jednání dne 2. 3. 2022 (č.l. 477 p.v.) poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnil svá skutková tvrzení o vzniklé nemajetkové újmě a podrobně jej poučil, jak má postupovat ohledně tvrzení a prokázání tvrzené újmy i ohledně příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzenou újmu s tím, že nesplnění této výzvy může mít za následek neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene. Za tím účelem poskytl žalobci, který je zastoupen právním zástupcem 20 dnů ode dne jednání dne [datum].

42. Žalobce však, přestože mu soudem I. stupně byla poskytnuta uvedená možnost i podrobné poučení jak postupovat, této možnosti nevyužil. Soud I. stupně přesto dokazování doplnil všemi mu dostupnými důkazy za účelem postavení najisto, jak se trestní stíhání žalobce projevilo v jednotlivých sférách jeho života, a to úmrtí jeho manželky, tvrzené zhoršení zdravotního stavu žalobce a tvrzená ztráta dobré pověsti žalobce. Soud I. stupně tak mohl vycházet pouze z důkazů, které měl. Žalobce ve svém podání v reakci na výzvu soudu I. stupně ze dne 2. 3. 2022 navrhl vypracování znaleckého posudku (podání ze dne 14. března 2022 č.l. 490) za účelem zjištění zdravotního stavu, a to z oboru plicního, jakož i z oboru psychiatrie a psychologie, dále navrhl opětovný výslech svědkyně – dcery žalobce a zdravotnickou dokumentaci manželky [tituly před jménem] [jméno FO]. Dále navrhl důkazy listinami k uplatnění nároku či v trestním řízení žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánů.

43. Soud I. stupně postupoval zcela správně, jestliže vycházel ze svědecké výpovědi dcery žalobce provedeného dne 20. 9. 2018 (č.l. 315 spisu). Žalobce navrhoval opětovný výslech dcery žalobce v podání ze dne 14. 3. 2022 na č.l. 490 a zcela shodně na č.l. 491 spisu, kde opsal výpověď dcery žalobcem poskytnutou při jednání dne [datum] na č.l. 315 spisu a neuvedl, co jiného, než svědkyně při svém předchozím svědeckém výslechu uvedla, by mělo být jejím svědectvím prokázáno. Soud I. stupně tak postupoval zcela správně, jestliže důkaz výpovědí svědkyně – dcery žalobce neopakoval.

44. Ústavním soudem byla dána žalobci příležitost k prokázání příčinné souvislosti mezi tvrzenou újmou spočívající v úmrtí manželky žalobce, zhoršení zdravotního stavu žalobce a ztrátou dobré pověsti žalobce. Žalobce však nenavrhl další důkazy, k jejichž navržení mu byl dán prostor. Žalobce navrhl provedení znaleckého posudku, jímž mělo být dle žalobce prokázáno, že ke zhoršení zdravotního stavu žalobce došlo v příčinné souvislosti s prověřováním žalobce před zahájením trestního stíhání a v souvislosti s trestním stíháním. Na ustanovení soudního znalce a vypracování znaleckého posudku z oboru psychiatrie a psychologie ohledně psychosomatické újmy žalobce v souvislosti s jeho trestním řízením, trval žalobce též v podání ze dne 7. června 2022 (č.l. 564). Soud I. stupně za tím účelem usnesením ze dne 15. září 2022 č.j. 42 C 226/2009-572 ustanovil znalecký ústav, a to Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, který usnesením ze dne 22. září 2023, č. j. 42 C 226/2009-613 povinnosti podat znalecký posudek zprostil vzhledem k tomu, že tomuto Institutu bylo oprávnění k výkonu znalecké činnosti pozastaveno a tímtéž usnesením ustanovil znaleckým ústavem [ústav]. Žalobce, ačkoli byl opakovaně znaleckým ústavem vyzván, aby se dostavil k vyšetření do znaleckého ústavu, toto odmítl. Znalecký posudek tak nemohl být vypracován z oboru psychologie a psychiatrie, nýbrž byl podán dne 19. 6. 2024 pouze na základě doložené zdravotnické dokumentace z odboru pneumologie a ftiziologie. Soud I. stupně při úvaze o příčinné souvislosti mezi nezákonným trestním stíháním a tvrzenou újmou vycházel z tohoto znaleckého posudku ovšem musel přihlédnout k té skutečnosti, že jeho vyhotovení žalobce zmařil, byť jeho vyhotovení sám navrhoval, a to i z oboru psychiatrie a psychologie. Z tohoto oboru však vzhledem k nespolupráci žalobce, který se odmítl ke znaleckému ústavu dostavit, nebylo možné posudek vypracovat. Soud I. stupně proto správně uzavřel, že se žalobci nepodařilo prokázat tvrzení, že by k jeho onemocnění došlo výlučně v příčinné souvislosti s trestním stíháním. Vyšel též ze zjištění, že žalobce trpí vrozenou poruchou protilátkové imunity již od roku 1995 se léčil na astma a první onemocnění plic prodělal v roce 2003. Přitom žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že k jeho zdravotním komplikacím mohlo dojít v důsledku jakéhosi komplotu vůči či podání neznámé látky na Ambasádě [stát]. Závěr soudu I. stupně, že tvrzená újma na zdraví žalobce není v příčinné souvislost s vedením trestního stíhání žalobce shledal odvolací soud zcela správným.

45. Soud I. stupně se správně zabýval též tvrzením žalobce, že k úmrtí jeho manželky, která spáchala [podezřelý výraz] dne [datum], došlo taktéž v příčinné souvislosti s trestním stíháním žalobce, respektive s obdobím, kdy sice ještě nebylo trestní stíhání zahájeno, ale již byly činěny první úkony trestního řízení, což bylo období od listopadu 2004. Soud I. stupně přihlédl ke zjištění především z výpovědi samotného žalobce, že jeho manželka jako lékařka měla problémy se zdravotními pojišťovnami, že v oblasti bylo velké množství lékařů, že měla problém se uživit, že o ordinaci jeho manželky měl zájem její konkurent, o němž žalobce uváděl, že to byl bývalý agent StB a známí předních osobností disidentů jako byl [jméno FO], [jméno FO] či [jméno FO]. Soud I. stupně hodnotil tato zjištění tak, že nelze vycházet z toho, že by bylo prokázáno, že by přípravná fáze trestního řízení byla zásadním důvodem [podezřelý výraz] jeho manželky. Přihlížel však k této skutečnosti jako k okolnosti, která zvyšuje význam daného trestního stíhání pro žalobce.

46. Dalším faktorem, který způsobil žalobci újmu, byla dle jeho tvrzení ztráta dobré pověsti v oboru. K tomu soud I. stupně uvedl, že žalobce sice tvrdil rozsáhlé dopady do jeho podnikatelské činnosti, ovšem tuto skutečnost neprokázal. Soud I. stupně však přihlédl i k výpovědi dcery žalobce, z níž zjistil, že otce na veletrhu v [místo] vnímali jako geniálního vynálezce nicméně poté se již s ním báli obchodovat.

47. Soud I. stupně proto správně uzavřel, že okolnosti tvrzené žalobcem, a to tragické úmrtí manželky a zdravotní obtíže, zvýšily intenzitu nemajetkové újmy žalobce. Přihlédl též k té skutečnosti, že žalobce podnikal ve specifickém oboru [Anonymizováno] průmyslu, do nějž mohlo jeho trestní stíhání pro trestný čin nedovoleného ozbrojování negativně zasáhnout, shledal však, že žalobce svá tvrzení o příčinné souvislosti trestního stíhání s jeho podnikatelskou pověstí prokázal pouze okrajově. Vyšel mimo jiné i ze zjištění, že žádosti žalobce o povolení vývozu střeliva podané u [ústřední orgán] nebyly úspěšné z toho důvodu, že v jednom případě bylo řízení zastaveno pro zpětvzetí návrhu žalobcem a ve třech případech nebylo dáno povolení [ústřední orgán] žalobci z toho důvodu, že žalobce nepodal řádnou žádost a přes výzvu správního orgánu ji nedoplnil. Ohledně podnikání žalobce vyšel též ze zjištění, že společnost [právnická osoba] vstoupila do insolvence v roce 2003 a žalobce dále podnikal jako fyzická osoba.

48. Soud I. stupně přesto, že žalobce nevyužil příležitosti prokázat svá tvrzení o tom, že nemajetková újma mu vznikla v příčinné souvislosti s trestním stíháním a dopadu přípravné fáze trestního řízení a trestního řízení do jeho podnikatelské činnosti, vlivu na zdravotní stav a tragické úmrtí jeho manželky, dovodil, že bude vycházet z toho, že trestní stíhání žalobce v uvedených oblastech poškodilo, shledal příčinnou souvislost a dospěl k závěru, že žalobci je třeba přiznat zadostiučinění v penězích. Tento závěr pak je opřen především z druhý z obou nálezů Ústavního soudu v projednávané věci.

49. Soud I. stupně se poté zabýval výší přiměřeného zadostiučinění. Za tím účelem zcela v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] vycházel ze srovnání s obdobnými věcmi, byť je třeba souhlasit se soudem I. stupně, že je obtížné najít odpovídající srovnávací materiál, neboť trestný čin nedovolené ozbrojování je velice ojedinělým trestným činem. Přesto soud I. stupně našel tři řízení, která bylo lze považovat za srovnatelná. Nejvíce odpovídá uvedené věci řízení, které soud I. stupně popsal pod bodem 48, v němž bylo přiznáno poškozenému 150 000 Kč. Soud I. stupně pak vycházel z řízení, které popsal pod bodem 49 s tím, že poškozenému v této věci bylo přiznáno odškodnění ve výši 200 000 Kč s tím, že za odpovídající výši přiměřeného zadostiučinění i v této věci shledal částku 200 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobci již byla přiznána v předchozím řízení pod č.j. 42 C 226/2009-329 Obvodním soudem pro Prahu 2 částka 130 000 Kč, nyní přezkoumávaným rozsudkem přiznal žalobci zbývající část ve výši 70 000 Kč. Tento postup shledal odvolací soud zcela správný a odpovídající rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], v němž Nejvyšší soud vyslovil, že při úvaze o nemajetkové újmě způsobené nezákonným rozhodnutím, na základě nějž bylo vedeno trestní stíhání je třeba vycházet ze srovnatelných věcí.

50. Odvolací soud si je vědom tezí vyslovených pod bodem 45 nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS [Anonymizováno]/21 s tím, že musel vycházet z toho, co bylo v řízení prokázáno. Uvedl-li Ústavní soud, že ztráta bližního je životní tragédií, to jistě je, nicméně je nezbytné, aby byla prokázána příčinná souvislost mezi touto životní tragédií a nezákonným trestním stíháním, neboť nepostačuje, že k úmrtí, respektive k [podezřelý výraz] manželky žalobce došlo při zahájení trestního stíhání, respektive v období bezprostředně předcházejícím trestnímu stíhání. Nebylo postaveno najisto, že k úmrtí manželky došlo v příčinné souvislosti s trestním stíháním či s přípravnou fází trestního stíhání žalobce. Nebylo ani prokázáno, že by strádání žalobce bylo způsobeno v příčinné souvislosti s jeho trestním stíháním, když např. již skutečnost, že jeho společnost [právnická osoba] vstoupila do insolvence došlo již v roce 2003.

51. K odvolacím námitkám žalobce, který vytýkal soudu I. stupně, že nevyslechl žalobce uvádí odvolací soud pouze tolik, že žalobce byl řízení vyslechnut 2×, a to poprvé dne [datum] č.l. 316 spisu a podruhé dne [datum], kdy jeho účastnická výpověď trvala 2 hodiny a žalobci byl soudem I. stupně dán prostor, aby hovořil o všem, co chtěl uvést. Výpověď žalobce je na č.l. 478-488 spisu.

52. Při rozhodnutí soudu však nelze vycházet pouze z toho, co žalobce, subjektivně uvádí a cítí. Při své účastnické výpovědi uvádí účastník vždy svůj subjektivní pohled na skutkový stav, což je zcela běžné, účastnický výslech žalobce soud I. stupně správně hodnotil v rámci hodnocení důkazů v souladu s § 132 o. s. ř.. Nelze však vycházet pouze z toho, co žalobce uvedl, nýbrž je nezbytné přihlédnout ke všem skutkovým zjištěním získaným z provedených důkazů.

53. Soud I. stupně poskytl žalobci nebývale velký prostor pro jeho vyjádření, byť podle § 131 odst. 1 o. s. ř. je důkaz výslechem účastníků považován za důkaz subsidiární, který lze provést tehdy, jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak.

54. Soud I. stupně posoudil zjištěný skutkový stav správně též po právní stránce, když dospěl k závěru, že ve věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí podle § 8 zák. č. 82/1998 Sb., jímž bylo usnesení Policie ČR ze dne 30. 6. 2005, o zahájení trestního stíhání žalobce, které bylo zastaveno usnesením Okresního soudu ve [adresa] ze dne 12. 6. 2007, sp. zn. [spisová značka]. Soud I. stupně pak správně v souladu s § 31a zák. č. 82/1998 přiznal žalobci zadostiučinění v penězích, když při úvaze o výši zadostiučinění přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu zejména rozhodnutí k sp. zn. [spisová značka]. Soud I. stupně správně přihlédl při úvaze o výši zadostiučinění k povaze trestní věci délce, trestního stíhání a dopadům trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 11. 5. 2021.

55. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně shledal celkovou částku ve výši 200 000 Kč přiznanou žalobci plně saturující nemajetkovou újmu vzniklou žalobci, která plně odpovídá též hledisku obecné slušnosti (srovn. 30 Cdo 1810/2018 ze dne 25. 6. 2019). Jakkoli žalobce jako poškozený vnímá nemajetkovou újmu z výlučně subjektivního hlediska, úkolem soudu je přiznat zadostiučinění ve výši, v níž je přiznáváno v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují.

56. Z důvodů shora uvedených postupoval odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně ve všech výrocích jako správný potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení a nákladech státu. Brojil-li žalobce proti výroku o nákladech řízení soud I. stupně rozhodl správně, neboť žalobce žalobou uplatnil dva nároky, jednak nárok na náhradu škody, kterou požadoval ve výši 35 364 343,70 Kč, o níž bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. března 2014, č. j. 42 C 226/2009-159 tak, že žaloba byla zamítnuta, ohledně nároku na nemajetkovou újmu, kterou uplatnil žalobce ve výši 100 000 000 Kč byl žalobce úspěšný pouze v nepatrné části, nicméně soud I. stupně správně přihlédl k tomu, že se jednalo o dva samostatné nároky, když v jednom byl žalobce neúspěšný a v jednom úspěšný, když nepatrnost jeho úspěchu ve vztahu k uplatněnému nároku nehraje roli.

57. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žádný z účastníků nebyl v odvolacím řízení úspěšný.

Poučení