42 C 226/2009 - 678

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce], 699 02 Znojmo zastoupený JUDr. Milanem Zábržem, advokátem, se sídlem Veveří 57, 602 00 Brno proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] 2 za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení částky 100 000 000 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 70 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,25 % ročně z částky 70 000 Kč od 5. 6. 2009 do 30. 6. 2009, dále ve výši 8,5 % ročně z dané částky od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, dále ve výši 8 % ročně z dané částky od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, ve výši 7,75 % ročně od 1. 7. 2010 do 31. 12. 2010, dále ve výši 7,75 % ročně z dané částky od 1. 1. 2011 do 30. 6. 2011, dále ve výši 7,75 % ročně z dané částky od 1. 7. 2011 do 31. 12. 2011, dále ve výši 7,75 % ročně z dané částky od 1. 1. 2012 do 30. 6. 2012, dále ve výši 7,5 % ročně z dané částky od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, dále ve výši 7,05 % ročně z dané částky od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2013, dále ve výši 7,05 %, ročně z dané částky od 1. 7. 2013 do 31. 12. 2017, dále ve výši 7,5 % ročně z dané částky od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, dále ve výši 8 % ročně z dané částky od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, dále ve výši 8,75 % ročně z dané částky od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, dále ve výši 9 % ročně z dané částky od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, dále ve výši 9 % ročně z dané částky od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, dále ve výši 7,25 % ročně z dané částky od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, dále ve výši 7,5 % ročně z dané částky od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, dále ve výši 10,75 % ročně z dané částky od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, dále ve výši 14 % ročně z dané částky od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2023, dále ve výši 13,75 % ročně z dané částky od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024, a dále ve výši 11,75 % z dané částky od 1. 7. 2024 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 99 800 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 99 800 000 Kč ve výši 9,25 % ročně z dané částky od 5. 6. 2009 do 30. 6. 2009, dále ve výši 8,5 % ročně z dané částky od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, dále ve výši 8 % ročně od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, dále ve výši 7,75 % ročně od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, dále ve výši 7,5 % ročně od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, dále ve výši 7,05 % ročně z dané částky od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017, dále ve výši 7,5 % ročně z dané částky od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, dále ve výši 8 % ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, dále ve výši 8,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, dále ve výši 9 % ročně od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, dále ve výši 7,25 % ročně od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, dále ve výši 7,5 % ročně od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, dále ve výši 10,75 % ročně od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, dále ve výši 14 % ročně z dané částky od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2023, dále ve výši 13,75 % ročně z dané částky od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024, a dále ve výši 11,75 % ročně od 1. 7. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech tří stupňů.

IV. Žalobce je povinen zaplatit státu, České republice, Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náhradu nákladů řízení ve výši 46 217,28 Kč, přičemž uvedená částka bude uhrazena částečně již ze složené zálohy ve výši 45 000 Kč, který už žalobce složil na účet soudu, a to do tří dnů právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou, došlou soudu dne 8.6.2009, se žalobce proti žalované domáhal náhrady majetkové a nemajetkové újmy ve výši 100 000 000 Kč a náhrady majetkové škody v celkové výši 35 364 343,70 Kč s příslušenstvím způsobené žalobci vydáním nezákonného rozhodnutí a nesprávným úředním postupem ve věci, vedené u Okresního soudu ve Znojmě zpod sp.zn. 2T 99/2006. Řízení bylo zahájeno usnesením Policie ČR, správy Jihomoravského kraje, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality v Brně ze dne 30.6.2005, č. j. ČTS: PJM-705/HK-25-2004 ŠB, kterým bylo podle § 160 odst. 1 trestního řádu proti žalobci zahájeno trestní stíhání žalobce pro trestný čin nedovoleného ozbrojování podle ustanovení § 185 odst. 2 písm. b) trestního zákona. Trestní řízení vedené proti žalobci bylo zastaveno usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 12. 6. 2007, sp. zn. 2T 99/2006, které nabylo právní moci dne 16.6.2007, přičemž bylo podle § 222 odst. 2 trestního řádu rozhodnuto o postoupení trestní věci žalobce Městskému úřadu ve Znojmě, odbor správní, neboť nejde o trestný čin, avšak žalovaný skutek by mohl být tímto orgánem posouzen jako přestupek. Žalobce stručně shrnul průběh řízení a doplnil, že v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním mu vznikla blíže specifikovaná majetková škoda v celkové výši 35.364.343,70 Kč. Žalobce se dále domáhal nemajetkové újmy ve výši 100.000.000 Kč, kterou požadoval za psychickou a fyzickou újmu z titulu úmrtí manželky žalobce v době projednávání trestní kauzy, která spáchala sebevraždu, a je představována újmou na zdraví žalobce, když mu trestní stíhání způsobilo výrazně zhoršení jeho zdravotního stavu, ztrátou [právnická osoba], neboť trestní stíhání žalobce bylo známo celé odborné veřejnosti a žalobce nemohl podnikat. Žalovanou vyzval k náhradě nemajetkové i majetkové újmy, což žalovaná odmítla. Žalobce dále poukázal na tu skutečnost, že jako statutární orgán společnosti [právnická osoba]. a vlastník minimálně 50% akcií žádal vydání [Anonymizováno] v celkovém počtu 14.000 ks, ohledně nichž měl dohodnutou a odsouhlasenu kupní cenu s kupcem a to společností [právnická osoba] za kupní cenu 4.679.080 Kč, když tyto [Anonymizováno] byly vydány zaměstnancem [jméno FO] Policii ČR podle § 78 tr.řádu jako věc doličná pro trestní řízení. Žalobce tvrdil, že mu vznikla nemajetková újma v podobě újmy psychické, z titulu úmrtí jeho manželky v době projednávání trestní kauzy nepřirozenou smrtí (sebevražda), kdy jeho manželka do doby, než byla projednávána trestní kauza, netrpěla duševní chorobou, neměla sklon k sebepoškození, či dokonce k účasti na sebevraždě. Žila plnohodnotným životem, vykonávala prestižní povolání lékařky a měla klid a pevné postavení, včetně rodinného zázemí v místě bydliště. Věnovala se běžným zálibám, měla kladný vztah k lidem, věnovala se s veškerou péčí svému muži a dceři, která odchod své matky z tohoto světa nesla a nese velmi těžce. Tato skutečnost měla a má významný negativní vliv na celou rodinu, zejména pak na dceru [jméno FO] i žalobce, kteří se s odchodem paní [jméno FO]. [jméno FO] dosud nesmířili a trpí její ztrátou i nadále. Žalobce je přesvědčen, že k sebevraždě jeho manželky došlo zcela jistě v důsledku zvyšování psychického tlaku v průběhu zahájení úkonů trestního řízení, kdy postupně policie konala otevřené i skryté pozorování domu a okolí žalobce, tedy mimo jiné i jeho manželky. Žalobce vybudoval manželce v domě ordinaci a policie v této věci na ni tak tlačila, aby žalobce v podstatě udala, až ona nakonec spáchala sebevraždu. Prošetřování trvalo téměř rok a vyústilo v usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce (čtyři dny po smrti manželky žalobce). Je zde tedy jasná příčinná souvislost mezi nezákonným trestním stíháním a způsobenou nemateriální újmou. V příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobce utrpěl také značné poškození duševního zdraví a vážnou poruchu zdraví v oblasti [Anonymizováno], když plicní onemocnění se mu zcela prokazatelně rozvinulo nedlouho po zahájení jeho trestního stíhání a výsledkem byla operace [Anonymizováno] a odstranění části [Anonymizováno]. I v tomto případě je zcela zřetelné, že jeho psychické zdraví bylo narušeno trestním stíháním a v jeho důsledku, a ne jinak je tomu i z hlediska [Anonymizováno] choroby. Žalobce má tedy i v tomto případě za to, že je dán kauzální nexus mezi trestním stíháním a jeho negativním vlivem v jeho psychické a somatické stránce života. Nakonec byl žalobce v důsledku nezákonného trestního stíhání dehonestován v očích široké veřejnosti, ale zejména v mysli odborné veřejnosti, kde byl uznávanou kapacitou v oblasti zbraní a střeliva. V důsledku jeho nezákonného stíhání se nemohl řádně věnovat svému povolání, činnosti i na poli zlepšovacích návrhů, byl narušen jeho [právnická osoba], jak v tuzemsku, tak i v zahraničí, nebylo mu umožněno pracovat s vojenským materiálem. Žalobce dále tvrdil, že dosud nemá oprávnění k obchodu s vojenským materiálem do zahraničí a toto je také součástí nemajetkové újmy, která mu v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním vznikla. Žalobce na žádost státu vyvinul [Anonymizováno] značky [Anonymizováno] [právnická osoba], z nějž byli všichni nadšeni, a věděla o tom od počátku BIS, kterou pozval i ke zkouškám. O [Anonymizováno] byl obrovský zájem, bylo zřejmé, že je třeba udělat jejich ochranu. [Anonymizováno] poté chtěli Američané ke zkouškám a žalobce je tam vyvezl přes právnickou osobu, neboť fyzická osoba nemůže obchodovat s vojenským materiálem. Žalobce založil akciovou společnost jen proto, aby mohl obchodovat se zahraničím. Následně došlo k provokaci ze strany akcionářů a BIS, s níž o věci celou dobu jednal a která o všem věděla, od toho dala ruce pryč a došlo k tomu, že z žalobce udělali největšího teroristu. Žalobce [Anonymizováno] [Anonymizováno] vyvinul sám, také je sám jako fyzická osoba patentoval. Následně žalobce přišel o dům. V této situaci žalobce nemohl myslet na další věci, vznikly dluhy na zálohách na dani ve výši milionů korun a poté, kdy finanční úřad zjistil, že zisky nebyly žádné, tak mu tyto dluhy vymazal, ale penále vymazat neumí, takže tam zůstalo penále 2 000 000 Kč. V důsledku toho šla akciová společnost do insolvence. Žalobce tedy přišel o manželku, o dům i o podnikání a zdraví. V době, kdy k uvedenému došlo, měl dceru, která ještě chodila na základní školu, on sám onemocněl, začaly se mu rozpadat [Anonymizováno], byl nemocen jeden a půl roku, přičemž do té doby v podstatě nikdy nemocný nebyl. V té době se musel postarat i o dceru.

2. Žalovaná nesporovala, že žalobce dne 7.6.2006 a následně dne 26.2.2008 uplatnil u žalované nárok na náhradu škody způsobené mu při výkonu státní moci ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. a žalovaná tento nárok neshledala důvodným. Žalovaná uzavřela, že není dána příčinná souvislost mezi žalobcem tvrzenými skutečnostmi a žalobcem tvrzenou škodou. Žalovaná především vznesla námitku promlčení žalobou uplatněného nároku na poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala a navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Žalovaná namítla, že není dána příčinná souvislost mezi úmrtím manželky žalobce a vydáním nezákonného rozhodnutí v předmětném trestním řízení, které bylo vydáno až po úmrtí manželky žalobce. Žalovaná rovněž namítla, že není dána příčinná souvislost mezi onemocněním žalobce [Anonymizováno] chorobou a vydáním nezákonného rozhodnutí, tedy usnesení o zahájení trestního stíhání, neboť žalobce onemocněl [Anonymizováno] chorobou již před vydáním tohoto rozhodnutí. Žalovaná pak namítla, že žalobce nárok z titulu narušení [právnická osoba], tedy pověsti či prestiže ve smyslu ekonomickém, dává do souvislosti se svým podnikáním a toto by mělo směřovat k uplatnění nároku na náhradu majetkové škody, pokud vydáním nezákonného rozhodnutí a vedením trestního řízení bylo žalobci znemožněno podnikání. Žalovaná má za to, že se jedná o zastřený materiální nárok, který však není předmětem řízení. Obecně je ztráta dobré pověsti obsažena již v zásahu do osobního života v souvislosti s trestním stíháním.

3. O žalobě bylo rozhodnuto nejprve rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28.3.2014, č. j. 42 C 226/2009-159, tak, že žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16.10.2014, č.j. 64 Co 264/2014-187, byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a rozsudek nabyl právní moci dne 19. 11. 2014. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28.7.2015, č. j. 30 Cdo 1506/2015-248, bylo odmítnuto dovolání žalobce proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze. Nálezem ústavního soudu ze dne 14.11.2017, sp. zn. I. ÚS 3391/15 byla zrušena uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.7.2015, Městského soudu v Praze ze dne 16.10.2014 a Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28.3.2014 a to v části, v níž byla zamítnuta žaloba o náhradu nemajetkové újmy. Ústavní soud uzavřel, že „námitka promlčení vznesená žalovanou ve vztahu k žalobou uplatněnému nároku na náhradu nemajetkové újmy je v rozporu s dobrými mravy. Ústavní soud v této souvislosti uvedl, že je nezbytné vycházet vždy z individuálních okolností každého jednotlivého případu, které jsou založeny na skutkových zjištěních. Mnohé případy a jejich specifické okolnosti mohou být komplikované a netypické; to však nevyvazuje obecné soudy z povinnosti udělat vše pro spravedlivé řešení. Zásada souladu výkonu práv s dobrými mravy představuje významný korektiv, který v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat tvrdost zákona a dává soudci prostor pro uplatnění pravidel slušnosti. V posuzované věci nelze odhlédnout zejména od neopodstatněnosti trestního stíhání žalobce, jež vyústilo v postoupení věci správnímu orgánu a následnému rozhodnutí o odložení věci. Soudě podle sledu jednotlivých procesních rozhodnutí vydaných v trestním řízení bylo toto řízení vedeno po výtce ve formální rovině, což implikuje závěr o jeho nedůvodnosti. Následným rozhodnutím správního orgánu pak bylo správní řízení o přestupku žalobce ukončeno odložením dne 16. 10. 2007 z důvodu zániku odpovědnosti. Celková délka trestního stíhání, do níž je nutno započítat i přípravné řízení, kdy byl žalobce v postavení podezřelého a byl podrobován různým úkonům trestního řízení, trvalo několik let a po celou dobu byl žalobce vystaven všem negativním důsledkům, jež trestní stíhání a jeho pokračování v přestupkovém řízení v jeho soukromém, profesním i podnikatelském životě způsobilo. Důvody, proč žalobce nakonec uplatnil svůj nárok u soudu po uplynutí subjektivní promlčecí lhůty, lze spatřovat již v procesní komplikovanosti řízení, kdy žalobce byl stíhán pro jednání, jež nenaplňovalo znaky trestného činu. V průběhu řízení navíc musel řešit nejen majetkové záležitosti, týkající se jeho do té doby úspěšného podnikání, ale rovněž se vypořádávat s úmrtím nejbližší osoby, manželky a matky jeho nezletilé dcery, která zemřela za tragických okolností (sebevražda), což se nutně projevilo i na jeho zdravotní a duševním stavu.“ 4. Druhým rozsudkem ze dne 1. října 2018, č.j. 42C 226/2009-329 Obvodní soud pro Prahu 2 přiznal žalobci náhradu nemajetkové újmy za trestní stíhání ve výši 130 000,- Kč s příslušenstvím. Rozsudek rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. října 2018, č.j. 42C 226/2009-329 byl k odvolání žalobce i žalované rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 12 Co 306/2019- 399 ze dne 21. ledna 2020 v meritorních výrocích ad. I a II. potvrzen, ve výroku ad. II o nákladech řízení změněn tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech tří stupňů. Nejvyšší soud následně dovolání stěžovatele usnesením č. j. 30 Cdo 2365/2020-436 ze dne 10. 2. 2021 odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 občanského soudního řádu, neboť se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Stěžovatelem předestřený obecný závěr, že odpovědnost státu za újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání se bez dalšího vztahuje i na fázi před zahájením trestního stíhání, z jím citovaného nálezu sp. zn. I. ÚS 3391/15 nevyplývá. Ústavním nálezem č. I. ÚS 1029/21 Ústavní soud rozhodl, že usnesením Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 2365/2020-436 ze dne 10. 2. 2021, částí výroku I, jíž byl potvrzen výrok II rozsudku soudu I. stupně, výroky II a III rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 12 Co 306/2019-399 ze dne 21. 1. 2020 a výrokem II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 42 C 226/2009-329 ze dne 1. 10. 2018 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právem na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (výrok I.) a usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 2365/2020-436 ze dne 10. 2. 2021, část výroku I, jíž byl potvrzen výrok II rozsudku soudu I. stupně, výroky II a III rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 12 Co 306/2019-399 ze dne 21. 1. 2020, a výrok II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 42 C 226/2009-329 ze dne 1. 10. 2018 zrušil (výrok II). Ústavní soud současně zdůraznil, že „autoritativně neuzavírá, že veškeré stěžovatelem uváděné negativní následky jsou v příčinné souvislosti s vedením trestního řízení, neboť takové posouzení přísluší právě obecným soudům. Svým nálezem Ústavní soud však pouze dává žalobci šanci, aby existenci předmětné příčinné souvislosti v řízení o náhradě škody způsobené při výkonu státní moci mohl řádně tvrdit a označit důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení.“ 5. V dalším průběhu řízení byl žalobce soudem prvního stupně vyzván podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby doplnil svá skutková tvrzení o vzniklé nemajetkové újmě, a to konkrétní tvrzení ohledně omezení jeho podnikatelské činnosti, dopadu trestního řízení a jeho přípravné fáze na jeho zdravotní stav, včetně stavu psychického, tvrzení, že zdravotní stav žalobce byl po psychické i somatické stránce zhoršen právě uvedeným trestním řízením a jeho přípravnou fází a okolností tragického úmrtí jeho manželky, jejího zdravotního stavu, zejména psychického, poškození svého dobrého jména a good will v očích široké i odborné veřejnosti znemožnění výkonu povolání a činnosti na poli zlepšovacích návrhů a práce se vojenským materiálem, zadlužení v oblasti daňové a ztrátě domu, z čeho dovozuje příčinnou souvislost mezi tvrzenou újmou a vedením předmětného trestního řízení a označil důkazy k prokázání těchto svých tvrzení.

6. Listinami, založenými ve spisu Okresního soudu ve Znojmě sp.zn. 2 T 99/2006 bylo prokázáno, že usnesením Policie ČR, správy Jihomoravského kraje, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality v Brně č.j. ČTS:PJM-705/HK-25-2004 ŠB ze dne 30.6.2005 bylo podle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání žalobce pro trestný čin nedovoleného ozbrojování dle ust. § 185 odst. 2 písm. b) trestního zákona. Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Třebíči ze dne 25.7.2005, č.j. Zt 377/2005-7, byla zamítnuta stížnost žalobce proti citovanému usnesení o zahájení trestního stíhání. Dne 24.7.2006 byla Okresním státním zastupitelstvím v Třebíči podána Okresnímu soudu v Třebíči obžaloba na žalobce a věc byla u Okresního soudu v Třebíči vedena pod sp.zn. 3 T 135/2006. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17.10.2006, č.j. 4 Nt 36/2006, bylo vysloveno, že příslušný k projednání trestní věci obžalovaného [Jméno žalobce] je Okresní soud ve Znojmě. Usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 12.6.2006, č.j. 2 T 99/2006 – 479, byla podle § 222 odst. 2 trestního řádu trestní věc žalobce stíhaného pro trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. b) trestního zákona postoupena Městskému úřadu ve Znojmě, odbor správní, neboť nejde o trestný čin, avšak zažalovaný skutek by mohl být tímto orgánem posouzen jako přestupek. Usnesení nabylo právní moci 16.6.2007.

7. Listinami, založenými ve spisu Městského úřadu Znojmo sp.zn. SMUZN 20404/2007 bylo prokázáno, že řízení bylo zahájeno usnesením Okresního soudu ve Znojmě č.j. 2 T 99/2006–479 ze dne 12.6.2006, kterým byla podle § 222 odst. 2 trestního řádu trestní věc žalobce stíhaného pro trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. b) trestního zákona postoupena Městskému úřadu ve Znojmě, odbor správní, neboť nejde o trestný čin, avšak zažalovaný skutek by mohl být tímto orgánem posouzen jako přestupek. [právnická osoba] ve Znojmě dne 16.10.2007 usnesením rozhodl podle § 66 odst. 3 písm. e) zákona č. 200/1990 Sb., o odložení přestupku podezřelého [Jméno žalobce], kterého se měl dopustit tím, že dne 23.10.2004 předal [jméno FO], který není držitelem příslušného povolení k držení a nošení zbraní a střeliva ve smyslu zák. č. 119/2002 Sb. celkem 14.000 ks [Anonymizováno] typu [Anonymizováno] ve váhovém provedení 2,9 g a 6,5 g za účelem volného prodeje osobám v kriminálním prostředí, s odůvodněním, že odpovědnost za přestupek zanikla.

8. Dopisem Policie ČR, správy Jihomoravského kraje, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality v [jméno FO] ze dne 24.3.2005 bylo prokázáno, že tato žádala informace od [právnická osoba] ve věci spáchání trestného činu nedovoleného ozbrojování dle § 185 odst. 2 písm. b) trestního zákona, z něhož byl důvodně podezřelý [Jméno žalobce], s tím, že dne 3.11.2004 byly dle § 158 odst. 3 trestního řádu zahájeny úkony trestního řízení.

9. Úmrtním listem [jméno FO], manželky [Jméno žalobce], vystaveného Městským úřadem [adresa] dne 10.11.2011 bylo prokázáno, že tato zemřela dne 26. 6. 2005.

10. Článkem s titulkem „[jméno FO]“ z novin „[Anonymizováno]“ ze dne 18.6.2007 bylo prokázáno, že článek se zabýval trestním stíháním žalobce a vydaným rozhodnutím, jímž byla věc postoupena do přestupkového řízení.

11. Lékařskou zprávou [Anonymizováno] oddělení Nemocnice Znojmo ze dne 11.10.2012 bylo prokázáno, že žalobce byl poprvé přijat na [Anonymizováno] oddělení této nemocnice dne 29.4.2005 pro rozsáhlý [Anonymizováno]. Po zahájení adekvátní léčby se celkový stav pacienta zlepšil, částečně ustoupily rentgenové změny a 20.5.2005 byl propuštěn z hospitalizace a předán do ambulantní [Anonymizováno] péče. V červenci 2005 došlo znovu k progresi onemocnění s nutností další hospitalizace, zároveň bylo zjištěno zhoršení rentgenového nálezu. Celkový zdravotní stav vedl až k nutnosti chirurgického řešení v červenci 2005. Po tomto zákroku se stav podstatně zlepšil a pacient byl dále ambulantně sledován. Další komplikace nastala v březnu 2006, kdy bylo nutno znovu pacienta hospitalizovat pro obraz [Anonymizováno] s následnou [Anonymizováno] léčbou. Od té doby se zdravotní stav postupně upravuje, dále již jen pravidelné [Anonymizováno] kontroly. Dále je popisován podrobný průběh onemocnění. Jednalo o komplikovaný a závažný průběh [Anonymizováno], který nelze v žádném případě hodnotit jako normální či obvyklý průběh. Pacient dlouhodobě sledován jako [Anonymizováno] stromů. Při vstupním vyšetření nebyla zjištěna závažná porucha [Anonymizováno]. Komplikovaný průběh základního onemocnění [Anonymizováno] vyvolal nutnost podrobného vyšetření, při kterém byla zjištěna porucha ve složce [Anonymizováno]. V době přijetí k první hospitalizaci byl pacient velmi pracovně vytížen, přes počínající známky onemocnění byl nucen dále pokračovat v pracovních povinnostech. Dle jeho sdělení měl rovněž v té době závažné problémy a obtíže v zaměstnání a osobním životě. Tyto představovaly nejen výrazně stresující a tedy i rizikový faktor, ale rovněž dále neumožňovaly řádné léčení a odpočinek. V tu dobu se pacient cítil duševně a tělesně velmi vyčerpán. Přes zjištěnou vrozenou [Anonymizováno] poruchu lékař považuje tyto faktory za podstatný, ne-li rozhodující moment, který přispěl k tak závažnému a komplikovanému průběhu onemocnění. Lékař hodnotí celkově onemocnění jako závažný a komplikovaný průběh zápalu plic daný především probíhajícími, vyčerpávajícími, stresujícími faktory v osobní a profesním životě. V současné době je pacient pravidelně sledován v [Anonymizováno] ambulanci a rentgenový nález je téměř normalizován. V propouštěcí zprávě [právnická osoba] ze dne 27. 7. 2005, týkající se hospitalizace žalobce z 25. 7. 2005 až 27. 7. 2005, v rámci anamnézy bylo uvedeno, že v mládí nebyl žalobce vážněji nemocen, asi 10 let je sledován pro [Anonymizováno] potíže, polyvalentní inhalační alergii s projevy [Anonymizováno], před 3 lety hospitalizován v CRN, [Anonymizováno], na kontroly nechodil pravidelně, ale klinicky relativně často, produktové potíže, léky na [Anonymizováno], [podezřelý výraz] OSVČ, od roku 1973 až 1989 pracoval uranové doly [adresa], důlní záchranář, nebyl nemocen, pracoval v riziku, nekouří, je [Anonymizováno]. V dané době měl být sledován pro [Anonymizováno]. Pacient je po [Anonymizováno]. Bylo domluveno chirurgické ošetření plicního pravostranného procesu. Pacient byl přeložen na první chirurgickou kliniku Nemocnice v [jméno FO]. Totožné bylo uvedeno i v propouštěcí zprávě z 9. 8. 2005, kdy žalobce byl hospitalizován od 2. 8. 2005 do 10. 8. 2005, kdy tedy je zde anamnéza i otce i matky, včetně sourozenců, resp. jednoho ze sourozenců s tím, že tedy otec zemřel v 65 letech na [Anonymizováno], matka v 70 letech rovněž na [Anonymizováno], žalobce má tři sourozence, jeden z nich trpí [Anonymizováno]. V mládí nebyl vážně nemocen, asi 10 let je sledován pro [Anonymizováno][Anonymizováno]., před 3 lety [Anonymizováno], 5 let [Anonymizováno], dále zjištěna [Anonymizováno], [podezřelý výraz], v letech 1973 až 1989 pracoval [adresa], důlní záchranář, [Anonymizováno]. Dle dalších propouštěcích zpráv z 17. 2. 2006 a 24. 3. 2006 byl žalobce hospitalizován dále od 16. 2. 2006 do 17. 2. 2006 s tím, že 28. 7. 2005 absolvoval pravostrannou [Anonymizováno] Rovněž poznámka o pracech v [Anonymizováno]. Dne 16. 3. 2006 pak byl přijat pro [Anonymizováno].

12. Výpovědí svědkyně [jméno FO], dcery žalobce, bylo prokázáno, že trestní stíhání žalobce začalo, když svědkyni bylo třináct nebo čtrnáct let. Celá tato věc rodinu poznamenala a poznamenává dosud. Žalobce byl obviněn a vyšetřován a toto velmi těžce nesla matka svědkyně, která si uvědomovala, že by jí zůstalo vše na starost, tedy obrovský dům a firma a nebylo to pro ni vůbec lehké. Situaci vyřešila tak, že spáchala sebevraždu, což byl obrovský trest pro všechny. Svědkyně ve 14 letech přišla o matku, tedy v době svého dopívání, což pro ni bylo hrozné. Se svými problémy se nemohla obracet na otce, který byl navíc v té době těžce nemocný, přišel o firmu, o manželku a svědkyně se proto snažila před otcem netruchlit a naopak se mu snažila pomoci. Do té doby všechny práce v domácnosti zastávala její matka a svědkyně nevěděla ani jak vyprat prádlo. V současné době se musela nastěhovat ke svému dvaadevadesátiletému dědečkovi, otci její matky, která by se jinak o svého otce postarala. Bezpečnostní informační služba rodinu celou dobu sledovala a odposlouchávala a pak v tom otce svědkyně nechala. Celá věc se dotkla i bratra svědkyně, který emigroval do zahraničí a přijal občanství USA a s ČR už nechce mít nic společného. Svědkyně byla v jednom případě s otcem na veletrhu v Norimberku, kde již stánek neměl, protože jméno firmy bylo poškozeno, ale zde viděla, že jejího otce ostatní vnímají jako geniálního vynálezce. Následně se však s otcem svědkyně báli obchodovat. Otec v dané době nebyl schopen podnikat, byl těžce nemocen, takže se musel nejprve vyléčit. Jméno jeho firmy bylo poškozeno a nastaly tak i finanční problémy. Otec svědkyně začal mít velké potíže s plícemi, na začátku srpna 2006 musel na operaci, kdy se nevědělo, jestli ji přežije. Otec svědkyně vynalezl náboj, který bylo třeba patentovat, a v tomto utopil velké množství peněz. V době trestního stíhání otce svědkyně byla svědkyně vyslýchána i ve škole, bála se, aby se o tom nedozvěděla celá vesnice, bylo to velmi nepříjemné. Časem svědkyně a její otec viděli, že jsou sledování nějakým autem a například, když ze standardní cesty schválně někam odbočili, auto hned odbočilo za nimi, vždy to bylo stejné auto. Nakonec v tom trestním procesu jeden z členů BIS byl zproštěn mlčenlivosti a hned na to, byl otec svědkyně zproštěn obžaloby. Takový postup mohl být zvolen hned z počátku a nic se nemuselo stát.

13. Žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že s odstupem 16 let celou věc hodnotí jako neskutečnou sprosťárnu státní správy. Vyvinul [Anonymizováno] v režimu „tajné“ a poté tyto dal speciální zásahové jednotce URNA k testování. Za 14 dnů se [Anonymizováno] objevily na trhu, někdo s nimi začal obchodovat. V té době začínala válka v Iráku a v Afghánistánu a žalobce se dozvěděl, že Izrael a Ambasáda USA uváděly, že v případě, že se tyto [Anonymizováno] dostanou do světa, budou jim vracet vojáky v kovových rakvích a že je to třeba zastavit. Tak se našel způsob, jak žalobce zastavit. Žalobce také jezdil na americkou ambasádu, tam dostal při návštěvě vodu či kávu a následně se mu rozpadly [Anonymizováno]. Bohužel v této branži se objevují takové praktiky, například v Kanadě byl takto zabit jeden vynálezce dalekonosného děla. Na žalobce byl vyvíjen neskutečný tlak, přišel o licenci, která je nutná k prodeji [Anonymizováno] a zbraní. Žalobce totálně skončil, zůstala mu [Anonymizováno], kterou nemohl prodat. Musel prodat dům, zaplatit úvěry a nezbylo mu vůbec nic. Každý se bál s žalobcem obchodovat. Dnes je mu 70 let, těžko může začít znovu. Žalobce vyvíjel zbraně proti terorismu, dal práci stovkám lidí na [Anonymizováno] a nakonec z něj udělali teroristu, s čímž se nemůže dosud vyrovnat. Žalobce nejprve ve stejném oboru podnikal jako fyzická osoba, která však může obchodovat pouze s civilním střelivem, nikoli vojenským. Z důvodu toho založil právnickou osobu a začal podnikat přes právnickou osobu, tedy akciovou společnost, a to někdy od roku 2001. Bylo to ještě předtím, než vynalezl [Anonymizováno] [Anonymizováno], s nímž by jako fyzická osoba obchodovat nemohl. Právnická osoba musela získat vojenskou licenci pro obchodování s vojenským střelivem a žalobce ještě jako fyzická osoba měl bezpečnostní prověrku na „vyhrazené“ a tuto musel mít jako fyzická osoba, když za právnickou osobu žádal o vojenskou licenci. Společnost [právnická osoba]. šla do insolvence někdy v roce 2003, čímž skončila. Po zahájení trestního stíhání byla žalobci bezprostředně odebrána bezpečnostní prověrka. Ve společnosti [právnická osoba]. žalobce dělal vývoj, výzkum, nákup a prodej, byl hlavou tohoto podniku. Bez něho firma fungovat nemohla. Žalobce byl navíc jeden a půl roku nemocný. Společnosti byla odebrána i vojenská licence. Žalobce jako fyzická osoba dále mohl obchodovat pouze s civilním střelivem, snažil se tedy obchodovat pouze se zahraničím. Ani toto obchodování nebylo jednoduché, neboť ke každému obchodu musel dostat od Ministerstva průmyslu a obchodu příslušnou licenci. Dostal takto licenci pouze k několika nevýznamným obchodům, ale k těm zásadnějším, licenci bez jakéhokoli zdůvodnění, nedostal. Pokud jde o [právnická osoba] neboli dobré jméno [jméno FO], tak mnoho lidí přestalo žalobci poté psát a kontaktovat se s ním. Rovněž i zahraniční partneři přestali s žalobcem obchodovat, když viděli, že firma [jméno FO] je na seznamu teroristů. Žalobci se také stalo, že ho oslovili lidé z policejního presidia a osočovali ho na veletrhu, co tam dělá, když je trestně stíhaný. Ani částka 100 000 000 Kč není schopná nahradit škodu, která žalobci vznikla. Žalobce si zničil zdraví, život a byla mu zničena i firma. Pokud by k tomu nedošlo, pak by firma vyráběla předmětné [Anonymizováno], kdy jeden má hodnotu 500 Kč a firma byla schopná vyrobit 14 000 takových [Anonymizováno] za jeden den. Žalobce by byl tedy finančně zcela zabezpečen a takhle nemá nic.

14. Rozhodnutím Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 30.3.2011, č. j. MPO L-159/2011, bylo prokázáno, že tímto bylo rozhodnuto o žádosti žalobce ze dne 1. 2. 2011 tak, že bylo zastaveno správní řízení ve věci udělení povolení na převoz/vývoz střeliva a jeho částí, [Anonymizováno], v hodnotě 300 000 Kč do Egypta. Řízení bylo zastaveno z důvodu zpětvzetí návrhu na zahájení řízení.

15. Rozhodnutím Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 5.3.2012, č. j. 347/12/07400 MIPOX01MDF54, bylo prokázáno, že tímto správní orgán rozhodl v řízení zahájeném dne 4.1.2012 ve věci udělení povolení pro vývoz [Anonymizováno] [právnická osoba] do [jméno FO] tak, že neuděluje [Jméno žalobce] vývozní povolení z důvodu nesplnění náležitostí stanovených dle § 2 zákona č. 228/2005 Sb. s odůvodněním, že žádost žadatele nesplňovala veškeré náležitosti dle § 2 citovaného zákona a správní orgán dne 17.1.2012 vyzval účastníka řízení k odstranění nedostatků žádosti do 10.2.2012, kdy současně rozhodl o přerušení řízení. O pokračování v řízení po uplynutí lhůty vyrozuměl správní orgán účastníka řízení prostřednictvím e-mailu a vzhledem k tomu, že účastník řízení ve stanovené lhůtě nesplnil předepsané náležitosti a neodstranil vady žádosti, rozhodl správní orgán tak, že neudělil účastníkovi řízení vývozní povolení.

16. Rozhodnutím Ministerstva průmyslu a obchodu ČR ze dne 5.3.2012, č. j. 348/12/07400 MIPOX01MDE25, bylo prokázáno, že správní orgán v souladu s ustanovením § 7 odst. 1 písm. a) zákona číslo 228/2005 Sb. neudělil [Jméno žalobce] vývozní povolení z důvodu nesplnění náležitostí stanovených dle § 2 zákona, a to v řízení zahájeném dne 4.1.2012 ve věci udělení povolení pro vývoz [Anonymizováno] do [jméno FO], a to z důvodu, že účastník řízení ve stanovené lhůtě na výzvu správního orgánu nesplnil předepsané náležitosti a neodstranil vady žádosti.

17. Rozhodnutím [právnická osoba] ze dne 5.3.2012, č.j. 351/12/07400 MIPOX01MDEYA, bylo prokázáno, že tímto správní orgán v souladu s § 7 odst. 1 písm, a) zákona č. 228/2005 Sb. neudělil [Jméno žalobce] vývozní povolení z důvodu nesplnění náležitostí stanovených dle § 2 zákona č. 228/2005 Sb. v řízení zahájeném dne 4.1.2012 ve věci udělení povolení pro vývoz [Anonymizováno] z důvodu, že účastník řízení ve stanovené lhůtě nesplnil předepsané náležitosti a neodstranil vady žádosti.

18. Dne 9. 2. 2006 žalobce podal trestní oznámení a žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu Ministerstvu vnitra ČR s tím, že podal 10. 11. 2004 trestní oznámení na pana [jméno FO] pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu a zpronevěry vůči jeho osobě, které sepisoval major [Anonymizováno], z uvedené zprávy, kterou z daného setkání tedy policejní důstojník sepsal, není patrno, k jakému datu došlo k předání označených materiálů, žalobce žádal, aby byl vyrozuměn o učiněných opatřeních, což se však nestalo, přičemž telefonicky zjistil, že jeho trestní oznámení se nachází na správě Jihomoravského kraje a bylo předáno k vyřízení policejnímu komisaři majoru [adresa], což je osoba, která prošetřuje údajnou trestnou činnost žalobce, která při výslechu žalobce jako obviněného 3. 2. 2006 v jeho kanceláři se jej zeptala, zda mu není něco známo o výsledcích šetření jeho trestního oznámení na [jméno FO], policejní komisař přitom měl výslovně uvést, že mu toto není známo, že tuto věc pravděpodobně šetří jiný, což se tedy ukázalo tvrzením nepravdivým, po těchto následně tedy byl konfrontován žalobcem, po jeho slovech vytáhl major [jméno FO] ze svého stolu trestní oznámení a začal se vymlouvat, proč v dané věci nekonal. Žalobce je tedy toho názoru, že prošetřování trestního oznámení ze strany žalobce nebylo ze strany majora [jméno FO] prováděno řádně, jinak by nemuselo dojít k zahájení trestního stíhání jeho osoby a nemuselo dojít k rodinné tragédii týkající se rovněž smrti manželky, která spáchala v červnu 2005 sebevraždu. S ohledem na to žádá, aby bylo prošetřeno, zda jednáním policejního komisaře [adresa] nedošlo k naplnění trestní podstaty trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele.

19. Návrhem na přezkoumání obžaloby z 5. 9. 2006 se žalobce domáhal přezkoumání své obžaloby s tím, že uvádí několik důvodů, ze kterých dovozuje, že se jednalo o provokaci směřující k jeho osobě jako obžalovaného s tím, že během vyšetřování navrhoval doplnění dokazování, což učiněno nebylo. Proto zopakoval návrh na dokazování, aby byly objasněny jednotlivé skutečnosti.

20. Žádostí o uvedení dalších informací z 21. 5. 2006 žalobce žádal generálního ředitele televize [Anonymizováno] prostřednictvím svého právního zástupce, aby uveřejnili bližší informace týkající se dané kauzy. Po odvysílání informací v listopadu 2004, které se týkaly klienta, proti němuž bylo mimo jiné podpořeno závěrem okresního státního zástupce v Třebíči a nezákonně vedeno trestní stíhání, že tedy na rozdíl od podaných informací ze strany [Anonymizováno] se zachoval reportér [jméno FO] jako profesionál a dle jejich názoru byly tyto vyvážené objektivně a s velkou mírou profesionality. Vyjádřil přesvědčení, že vzhledem k důsledkům již skončeného trestního stíhání a osobní tragédii v rodině, bude natočeno i pokračování kauzy, ve které televize [Anonymizováno] důkladněji poskytne divákům hlubší a pravdivé informace. V této souvislosti odkázal i na ústavní nález II. ÚS 1430/13 a k němu se vyjádřil, kdy mimo jiné konstatuje, že již před zahájením trestního stíhání došlo k situaci, kdy byl několikrát kontaktován Policií ČR, i když poukazoval na svůj nedobrý zdravotní stav, rovněž tak byla kontaktována jeho rodina, nejvíce pak se dotkl tlak manželky poškozeného, která spáchala sebevraždu.

21. Žalobce žádal 21. 5. 2006 dopisem, adresovaným generálnímu řediteli [Anonymizováno], o uvedení pravdivých informací, když 11.11.2004 byly odvysílány informace 11. 11. 2004, které se jej týkaly. V odvysílaném pořadu nezazněla skutečnost, že právě klient byl tím, kdo se osobně dostavil na Policii ČR a do protokolu podal trestní oznámení 10. 11. 2004 na pana [jméno FO] pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu a zpronevěry vůči jeho osobě a společnosti [jméno FO]. Žalobce byl kontaktován redaktorem [Anonymizováno], kterému byla věc vysvětlena a který však sdělil, že se jedná o věc sledovanou tajnými složkami a není zájem tuto věc takto publikovat. Dopis je v podstatě v podobném duchu, jako byl adresován dopis televizi [Anonymizováno].

22. Výzvou ke zpeněžení zajištěných věcí ze dne 21. 5. 2006 žalobce žádal zpeněžení zajištěných věcí v rámci rozhodnutí ČTS: PJM-72/HK-25-2005ŠM, podle kterého nastala po pravomocném ukončení trestního stíhání skutečnost, na kterou řádně a včas nezareagoval, jedná se o povinnost, která není respektována a je proto tedy klientova působena škoda, kterou je nucen vyžadovat, kdy vyžaduje, aby byl na účet klienta zasláno plnění ze zpeněžení zajištěných věcí, kdy se jednalo o 13 800 kusů [Anonymizováno] zn. [jméno FO], tyto byly protizákonně vydány zaměstnancem akciové společnosti [jméno FO] Policii ČR a žalobce byl tedy nucen s ohledem na nejasný, nesprávný a protiprávní postup v rámci trestního řízení vyzvat tedy žalovanou, resp. policii ke zpeněžení zajištěných věcí, aby nebyly zneužity v budoucnu.

23. Podáním ze dne 21.5.2006, adresovaným Nejvyššímu státnímu zastupitelství, podal žalobce oznámení o podezření z porušení trestních předpisů, stížnost pro porušení zákona, v níž namítal skutečnosti týkající se [adresa], vyšetřovatele, který vyšetřoval jednak jeho kauzu a jednak tedy žalobcem podané trestní oznámení na pana [jméno FO] a žádá tedy, aby [právnická osoba] v rámci své dozorové činnosti prošetřilo, zda jednáním policejního orgánu nedošlo k naplnění skutkové podstaty některého trestného činu uvedeného ve zvláštní části trestního zákona.

24. Soud nechal na základě žádosti žalobce vyhotovit multioborový znalecký posudek z oboru psychologie, psychiatrie (či neuropsychiatrie), pneumologie a ftizeologie, jehož validita však byla silně ovlivněna absencí spolupráce žalobce. Spis byl totiž znaleckému ústavu doručen 5.10.2023 a ačkoliv byl žalobce znaleckým ústavem opakovaně vyzván k osobní návštěvě za účelem prohlídky, na tuto výzvu nereflektoval. Na základě informace znaleckého ústavu se soud 13.5.2024 dotázal žalobce, zda nadále trvá na vypracování znaleckého posudku a v kladném případě, aby poskytl nezbytnou součinnost k vyhotovení znaleckého posudku tak, aby vyšetření žalobce mohlo být nejpozději do měsíce od doručení přípisu realizováno a následně mohl být (samozřejmě v prodloužené lhůtě v důsledku nedostatku dosavadní součinnosti žalobce) posudek vypracován. Žalobce reagoval tak, že se vyšetření zúčastnit nehodlá, nicméně dle jeho názoru je posudek možné vypracovat i z dostupných lékařských zpráv. Znalecký ústav proto vypracoval znalecký posudek v němž výslovně uvedl, že „Vzhledem ke skutečnosti, že se pan [Jméno žalobce] odmítl podrobit vyšetření ve znaleckém ústavu a rovněž s poukazem na sdělení právního zástupce žalobce (pozn. soudu – tedy, že žalobce nevyhledal odbornou lékařskou pomoc v oblasti psychologie či psychiatrie) posudek fakticky zpracoval pouze předseda znalecké komise, [tituly před jménem] [jméno FO], lékař specialista v oboru pneumologie a ftizeologie. Další členové komise, psychiatři a psycholog se vzhledem k: 1) nemožnosti provést vyšetření žalobce a 2) absenci konzumace zdravotních služeb žalobcem u ambulantního psychiatra či psychologa k položeným otázkám nemohli vyjádřit, neboť jejich odpovědi by byly pouhou spekulací, což odmítají.“ …. Znalci „měli v plánu provést komplexní psychiatrické, psychologické a pneumologické vyšetření pana [Jméno žalobce] včetně vyšetření plicních funkcí a doplnění aktuálního CT vyšetření hrudníku a CNS. S ohledem na opakované odmítnutí pana [Jméno žalobce] dostavit se k vyšetření do znaleckého ústavu vychází znalci ve svých závěrech toliko z analýzy dostupné zdravotnické dokumentace a literárních pramenů (pozn. což bylo možné pouze za odvětví pneumologie a ftizeologie).“ 25. Ze znaleckého posudku č. 1169/2023, vypracovaného Všeobecnou fakultní nemocnicí v Praze dne 10.6.2024, bylo zjištěno, že žalobce již cca od roku 1995 trpěl projevy [Anonymizováno], v roce 2003 mu byla diagnostikována [podezřelý výraz]. Znalecký ústav především zdůraznil, že odpověděl soudem položeným otázkám pouze rámcově, neboť neměl (pro neposkytnutí potřebné součinnosti ze strany žalobce, který se opakovaně odmítl podrobit vyšetřeni ve znaleckém ústavu) možnost pana [Jméno žalobce] fyzicky vyšetřit, a tak si ověřit informace uvedené ve spisu a zdravotnické dokumentaci. K otázce, jakými chorobami trpěl žalobce před kontaktem s policií resp. v rámci celého trestního řízení znalecký ústav uvedl, že žalobce trpěl [Anonymizováno], v roce 2003 pacient prodělal [Anonymizováno] byť dle dokumentace bez významnějších následků. K otázce, co bylo příčinou první hospitalizace žalobce dne 29.4.2005 na [Anonymizováno] oddělení znalecký ústav uvedl, že se jednalo o vznik obtíží náhle z plného zdraví, při sekáni trávy, konkrétně byla uvedena [Anonymizováno], metodách s odpovídajícím laboratorním nálezem. Pacient byl již 28.4.2024 (pozn. Soudu – jedná se o překlep, správný rok měl být 2004) ambulantně vyšetřen chirurgem Nem. Znojmo pro [Anonymizováno]. …. šlo velmi pravděpodobně jíž o projevy [Anonymizováno]} Jednalo se o dlouhou hospitalizaci (29.4.2005 - 20.5.2005). Během hospitalizace byla prováděna opakovaná zobrazovací vyšetření [podezřelý výraz]. Radiologicky (na základě posledního CT z 19.5.2005) přetrvával [Anonymizováno]. Radiologem bylo konstatováno [Anonymizováno]. K otázce jaké [Anonymizováno] choroby po kontaktu s PČR či při vyšetřování PCŘ v rámci TŘ absolvoval a zda tyto choroby proběhly standardně znalecký ústav uvedl, že pacient byl již před vznikem [Anonymizováno] vyšetřován internistou a následně i pneumologem pro [jméno FO] K otázce, zda mělo vyšetřování ze strany PČR resp. TŘ vliv na průběh chorob zmíněných případně v odpovědi na otázku č. 3 a pokud mělo toto vyšetřování ze strany PČR vliv na průběh chorob žalobce znalecký ústav uvedl, že v ambulantní dokumentaci, v propouštěcích zprávách ani v denních záznamech (dekurz) z doby hospitalizace není zmíněno, že by pacient byl vyšetřován policií, respektive že by byl účastníkem trestního řízení. Tudíž o jejich vlivu lze jen spekulovat a definitivní rozhodnutí o této otázce našemu znaleckému ústavu nejspíše nepřísluší. Znalecký ústav doplnil, že za zmínku stojí výrazný váhový úbytek až 15 kg za měsíc, pro nějž byl pacient vyšetřován v prosinci 2004. Opakovaně se objevují zmínky o [Anonymizováno], a to jak v prosinci 2004, tak v březnu 2005. Je možné, že se jednalo již v té době o nedoléčený [Anonymizováno], kdy podávaná léčba pouze zmírnila [Anonymizováno], aniž by došlo k jeho plnému vyléčení. Lze rovněž spekulovat ! že mohlo jít o zánět v terénu jiného onemocnění např, [Anonymizováno]. V dostupné a velmi obsáhlé dokumentaci nenalézám, že by byla provedena vyšetření k vyloučení [podezřelý výraz] (bylo tak učiněno až během hospitalizace 2/2006). Jak již bylo uvedeno, vliv dalších okolností na tíži a průběh [Anonymizováno] je těžké posoudit. Dopady [Anonymizováno] u konkrétního pacienta lze ale velmi dobře dokumentovat na hodnotách [Anonymizováno]. Pacient jako bývalý důlní záchranář měl vynikající (nadnormální) hodnoty [Anonymizováno] funkcí, během hospitalizace pro [Anonymizováno] a s odstupem po operaci se postupně vrátily, ale jen do normy obvyklé pro věk a výšku pacienta. „Ošetřující lékař prim [jméno FO], který byl seznámen s širšími souvislostmi zdravotního, pracovního i psychického stavu pacienta ve zprávě z 11.10,2012 zmiňuje [podezřelý výraz].“ Znalec doplnil, že [Anonymizováno] [Anonymizováno] představuje i dle odborné literatury nejčastější příčinu úmrtí na infekční onemocnění a celkově 5. nejčastějsí příčinu úmrtí vůbec. Mezi hlavní rizikové faktory pro vznik [Anonymizováno] je považován věk >65 let, přítomnost chronického onemocnění, porucha imunity, faktory životního stylu, zvýše ne riziko vdechnutí (aspirace), užívání některých typů léků. „Dle odborné literatury „představuje proděláni [Anonymizováno] u osob nad 50 let významné riziko dlouhodobých zdravotních následku s omezením v běžných denních aktivitách a zvyšuje významně riziko rozvoje depresivních příznaků. Pacienti, kteří byli hospitalizování pro [Anonymizováno], mají …… zvýšené riziko úmrtí (17% v 1 roce po propuštění a 40% v 5 letech po hospitalizaci). [Anonymizováno] ……. asi 20 - 40 % případů [Anonymizováno], asi v 10 % je nutné je [Anonymizováno]. Dále je uvedeno, že pozdní [jméno FO] K důvodům hospitalizace ve dnech 16.2.2006-17.2.2006 na [Anonymizováno] oddělení Znojmo a k hospitalizaci v téže nemocnici od 16.3.2006 a to s ohledem na předchozí zdravotní stav žalobce znalecký ústav uvedl, že „Hospitalizace v únoru 2006 byla krátká z důvodu [Anonymizováno] V závěru je uvedeno, že příčinou mohla být kombinace příčin: [podezřelý výraz].“ Jestliže se měl znalecký ústav vyjádřit k závěrům uvedených v lékařské zprávě ze dne 11.12.2012 a to zejména k vlivu trestního řízení vedenému vůči žalobci na jeho zdravotní stav (rep. zda na jeho hospitalizace a následné rehospitalizace mohlo mít negativní vliv trestní stíhání) znalecký ústav uvedl, že lékařská zpráva prim. [jméno FO] popisuje zdravotní stav pacienta od první hospitalizace pro [Anonymizováno] pres operační zákrok, následné komplikace, až do dalšího ambulantního sledování a zmiňuje vrozenou [Anonymizováno] a vyčerpání pacienta jako rozhodující vlivy, které vedly k těžkému průběhu [Anonymizováno]. [Anonymizováno] u konkrétního pacienta hodnotí jako závažný a komplikovaný. Zároveň jsou uvedeny okolnosti, které dle ošetřujícího lékaře, jenž byl detailně se zdravotním stavem svého pacienta seznámen, mohly mít vliv na průběh onemocnění. Doplnil, že dle odborné literatury „je interakce nervové a hormonální soustavy a imunitního systému velmi komplexní. Data získaná na zvířecích modelech i v rámci klinické praxe potvrzují vliv chronického stresu na zhoršené hojeni ran, zvýšenou vnímavost k infekcím a zvýšené riziko reaktivace některých chronických infekcí.“ K otázce, zda lze uvést případné další okolnosti, které mohly mít vliv na zdravotní obtíže žalobce v souvislosti s jeho trestním stíháním, znalecký ústav uvedl, že další okolnosti ze soudního spisu ani ze zaslané zdravotní dokumentace nevysledoval. Pouze lze spekulovat, že [Anonymizováno] v dubnu 2005 nasedl na již oslabený organismus (údaj o výrazném váhovém úbytku) a [Anonymizováno], pro něž byl v předchorobí pacient vyšetřován. K otázce, zda mohlo mít na onemocnění žalobce vliv jeho zaměstnání jako důlní záchranář v [Anonymizováno] v letech 1973-1989 znalecký ústav uvedl, dlouhodobá expozice prachu u důlních pracovníků může vést k poklesu plicních funkcí, k astmatu, chronické obstrukční plicní nemoci a mezi nejzávažnější následky patří uhlokopská pneumokonióza. Žalobce byl pro [Anonymizováno] léčen od roku 1995, však [Anonymizováno] jako důsledek pracovní expozice nelze ani potvrdit, ani vyvrátit. Uzavřel, že do [Anonymizováno] v dubnu 2004 měl pacient vynikající plicní funkce, z čehož lze nepřímo usuzovat na jeho velmi dobrou kondici.

26. V doplňující výpovědi žalobce zopakoval již uvedená trvzení a doplnil, že jakmile se jeho vynález objevil na trhu, začal strašný tlak žalobce nějakým způsobem zastavit. Jeden pokus o trestní stíhání tak střídal druhá, žalobce neustále musel někomu něco vysvětlovat. Národní bezpečnostní úřad mu sebral prověrku tajné, přišel o licenci a již nemohl dělat vojenský materiál. Ve firmě byla celá jeho rodina, byla tak vystavena tlaku trestního řízení. Na manželu byl navíc vyvíjen tlak, aby se k trestnímu oznámení žalobce přidala a bylo jí vyhrožováno, že jinak si ponese důsledky. Pojišťovny jí začaly rušit smlouvy, což nesla těžce a navíc se začal rychle a bezdůvodně zhoršovat zdravotní stav žalobce. Byl několikrát na americké ambasádě a poté jej začaly bolet záda. Byl vyčerpaný, ale musel se starat o obchodní záležitosti, protože na něm záviseli jeho zaměstnanci. Když nakonec se žalobce musel podrobit operaci, jeho žena to již neunesla a umřela. Žalobce navštěvoval různé veletrhy, kde vystavovalo 650 světových zbrojařských firem, ti všichni k němu chodili se dívat, co má nového apod. Dnes jej nikdo z těch lidí nekontaktuje, protože prošlo tiskem, že chtěl prodat [Anonymizováno] nějakým teroristům. Do ochrany vynálezu přitom investoval asi 2,5 milionů Kč, do výroby dalších 20 milionů Kč, všechno mu bylo zabaveno. Jeho firma je několikrát přeprodaná, vše je rozkradeno a nikdo mu nedá ani korunu. Žalobce za peníze z prodeje firmy dokonce uhradil dluh firmy u banky, protože nechtěl, aby akciová společnost nevypadala jako nesolidní a neseriózní. Nezůstalo mu tak vůbec nic. Dosud se mu nikdo neomluvil a nese to vše velmi těžce, protože každé z jeho dětí má nejméně jednu i dvě vysoké školy, ale nemohou získat lepší místo, protože mají takovouto minulost. Dle žalobce [Anonymizováno] zřejmě pustil do oběhu někdo ze speciální jednotky policejní, snad se chtěli pochlubit nebo [Anonymizováno] prodali nějakým sběratelům, již se vlastně nezjistilo, jak to bylo. Vše mělo být hozeno na žalobce. Žalobce se až dodatečně měl dozvědět, že americká strana přes Ministerstvo zahraničí nařídila ČR zastavit firmu mojí, protože vyráběl munici, proti které není žádná ochrana. Přitom klidně mohli požádat žalobce o zastavení výroby nebo prodej patentu. Organizovaný zločin pak žalobci poslal do firmy přes jeho akcionáře nějaké lidi, kteří měli vyprovokovat celou akci. Žalobci se na tom něco nezdálo a proto oznámil BISce, která jej naváděla, jak má postupovat, aby organizovaná skupina byla zastavena. Kvůli špatné koordinaci však byl následně stíhán žalobce, možná to tak již bylo dokonce předem domluvené. Žalobce měl přitom připraveno mnohem více vynálezů, ale již na nich vůbec nepokračoval. Obával se o svůj život. Žalobce v této souvislosti nechtěl uvést jméno nikoho, kdo mu údajně shora uvedené informace měl sdělit. Pracovníci BIS jej měli následně informovat, že až celá věc skončí, mohou s ním zase spolupracovat. Žalobce však již poté BIS nekontaktoval, tvrdil, že nebylo jak. Žalobce byl během té doby sledován. Žalobce vlastní patent na výrobu [Anonymizováno] [právnická osoba] v 65 státech světa, paradoxně nikoli v České republice a v Americe. Žalobce prodal svůj podíl ve společnosti po ukončení konkursního řízení, neměl již finance na další výrobu, když vynález sebral spoustu peněz na patentech, k samotné realizaci nikdy nedošlo. Celá věc přitom vznikla tak, že zaměstnanec žalobce nepředal v Ostravě náboje, které mu žalobce svěřil a začal žalobce vydírat s tím, že je někde prodá. Žalobce věc ohlásil BISce a pak začal kolotoč obav, obsílka od policie, že bude zahájeno nějaké to řízení a pak začaly soudy. Zaměstnanec žalobce byl snad dokonce pracovník nějaké BISky nebo útvaru proti organizovanému zločinu, profesionální provokatér, který působil podobně ve více firmách. Údajně se mělo jednat o zaměstnance jiného oddělení, než se kterým žalobce spolupracoval. V době před trestním stíháním žalobce neměl konkurenci, předvedl svůj vynález na veletrzích, Amerika zakoupila vzorky a tím se spustil kolotoč trestního stíhání. Žalobce se domnívá, že zakoupení licence z americké strany nepřipadalo v úvahu, údajně neobchodují se soukromými subjekty, pouze s vládami. Patent žalobce by musela zakoupit vláda České republiky a ta by to musela prodat Americe. Američani však o takový obchod nepožádali a žalobce sám jej nemohl navrhnout. K látce, kterou žalobce údajně vypil na americké ambasádě, žalobce nejprve doplnil, že to se stalo zhruba dva měsíce před úmrtím jeho manželku, ještě před objevením jeho [Anonymizováno] na trhu, Američani o ně měli zájem. Následně žalobce uvedl, že poté, co bylo zahájeny úkony v přípravné fázi, žádali s manželkou o vycestování do USA a při té příležitosti mu byla látka podána. Začalo mu být najednou špatně. Manželka žalobce pracovala jako lékařka ve Znojemském kraji. Pojišťovny jí najednou začaly vypovídat smlouvy s odůvodněním, že je lékařů moc a ona musela přibrat vlastně dva obvody, aby se uživila. V této souvislosti žalobce upřesnil, že za každého pacienta dostává lékař tzv. kapitační platbu. Pokud má pacientů málo, nemůže se uživit. Proto manželka žalobce požádala o nové smlouvy, ale ty s ní nechtěly s ní prodloužit stávající smlouvy nebo nechtěly uzavřít smlouvu novou. To nastalo v době přípravné fáze trestního řízení, dle žalobce to tak spolu souviselo, tvrzení, že je lékařů v obvodu mnoho bylo jen zástěrkou. Byla jedinou lékařkou, která se s tím setkala. Situaci komplikoval ještě konkurenční boj doktora [Anonymizováno], který v tamní lokalitě působil. Byl to bývalý člen StB, dobře se znal s [jméno FO], [Anonymizováno] a podobnou skupinou lidí. V této souvislosti žalobce vyslovil přesvědčení, že trestní stíhání žalobce mělo být provedeno na objednávku této skupiny osob, která tak chtěla zlikvidovat i jeho manželku. Skupině měl žalobce se svou manželkou překážet, protože se nejprve nastěhovali do budovy OÚNZ, která v současné době patří doktoru [Anonymizováno]. Žalobce proto koupil objekt v těch [Anonymizováno], kde si zařídil výrobu a manželce postavil zdravotní středisko, které začalo konkurovat i doktorovi [Anonymizováno]. Ten se pak žalobce snažil zdiskreditovat pomocí různých udání a protože měl ty správné kamarády, podařilo se mu žalobce pomocí situace okolo unikátního [Anonymizováno] zastavit. Žalobce své manželce vybudoval zdravotní zařízení zahrnující ordinaci pro praktického lékaře, ordinaci pro zubaře, lékárnu a kosmetiku a rehabilitaci. Potřebovala pak rozšířit smlouvy se zdravotními pojišťovnami, ale nebylo jí vyhověno, protože již měli svého lékaře. Namísto toho jí byly přiděleny dva obvody, což pro ni bylo náročné objíždět, protože pracovala ve firmě žalobce ještě jako předsedkyně dozorčí rady. Když pak se zhroutil žalobce, nesla to těžce. Dopis na rozloučenou nezanechala, v den tragédie však byla žalobce navštívit a řekla mu, že ona půjde první, on ji bude následovat. Žalobce v této souvislosti uvedl: „Protože jako lékařka věděla, že asi nepřežiju.“ Manželka žalobce žádné psychické problémy neměla, dle něj však neviděla žádnou perspektivu, myslela, že žalobce zavřou a ona přijde o zdravotní zařízení. V tu chvíli pak ve zkratu nemyslela ani na jejich 14 letou dceru. Manželka žalobce byla i jeho ošetřující lékařkou, měla přehled o jeho zdravotním stavu, současně však v důsledku toho a jejího úmrtí nebylo možné žalobci proplatit pracovní neschopnost, protože nenavštívil revizního lékaře (ošetřující lékař je osobou blízkou). Žalobce neměl ponětí, že je zapotřebí navštívit revizního lékaře a neschopenka tak propadla. Žalobce se nepokoušel zpeněžit svůj patent prostřednictvím státu, protože dle jeho názoru stát by jeho patent asi ani neuměl převzít. Taková praxe byla v totalitním režimu, že se převáděl patent ze zaměstnance do dispozic státu, ale žalobce svůj patent státu darovat nechtěl. Žádné jednání tak ani neinicioval. Žalobce popsal princip svého [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [adresa]. Vzhledem k tomu, že [Anonymizováno]. V této souvislosti žalobce uváděl řadu dalších aktivit, které v souvislosti se zbraněmi vyvíjel, přičemž byl schopen i jen z čisté sázky během několika týdnů vyrobit kumulativní nálože, určené k likvidaci měkkých cílů neprostupném terénu ([Anonymizováno] zalezlý ve skalách). Časem však již měl obavy o svůj život, aby nebyl zlikvidován podobně jako švédský výrobce dalekonosného kanónu Američany či Izraelci. [Anonymizováno] přitom měli sloužit policistům v boji proti členům teroristických skupin, které nosí neprůstřelné vesty. Své aktivity žalobce již žalobce neobnovil, když státu nezáleží na lidském životě, nechce pro něj již žalobce nic dělat, ani jinde ve světě. Žalobce uvedl, že dosud jeho dcera špatně psychicky snáší, že nemá komu ukázat své dítě, syn odjel do Ameriky a už se nechce vrátit, již nechce mít s rodinou nic společného. Žalobci nikdo nepřiznal, že vše bylo na objednávku a nikdo se mu neomluvil. Žalobce si již jen pro sebe provádí vlastní výzkum a vývoj, čiště z důvodů udržení psychické aktivity. Žalobce uvedl, že svým bývalým spolupracovníkům se již nepokoušel nic vysvětlovat, medializace dané kauzy, k níž byla zneužita i televize, dle jeho názoru již zcela zlikvidovala jeho pověst. Dříve za ním na veletrhu chodilo spoustu lidí podívat se, co má nového nebo i jen posedět na kávu, ale při jeho poslední návštěvě v Norimberku za ním nikdo nepřišel a žalobce tam přestal jezdit. Televize poté natočila epizodu seriálu [Anonymizováno], [Anonymizováno], ve které byl žalobce vykreslen jako gauner, žádné upřesnění o omilostnění žalobce již zveřejněno nebylo. Žalobci tak v té době každý volal, že je o něm natočen film v televizi. V důsledku negativní medializace zůstal žalobce pro řadu lidí zločinec, což se odrazilo i na reakcích na veletrzích či ve společnostech, kam žalobce dříve pracovně docházel. Nikdo žalobce najednou nechtěl znát, někteří se před ním dokonce zapírali. Žalobce měl mimo jiné navázat kontakt se zájemci z Egypta o výrobu speciálního [Anonymizováno] které vyrobil, avšak již nebyl schopen jej vyvézt, protože mu Ministerstvo průmyslu a obchodu neudělilo licenci. Žalobce tak byl nucen již vyplacenou zálohu zájemci vrátit. Dle žalobce tak nemělo smysl něco dělat. Navíc k vývozní licenci se vyjadřuje Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvo vnitra a Ministerstvo obrany a všechny tajné složky. Dle názoru žalobce jeho společnost před počátkem přípravné fáze trestního stíhání měla hodnotu stovek milionů korun, s jeho vynálezem mohly být roční tržby i desetinásobné, nakonec z ní žalobce nedostal nic. V této souvislosti žalobce uvedl, že jej nejvíce mrzí, že mu ani na jeho žádost o odškodnění nebyla přiznána žádná náhrada, dokonce ani v konkursním řízení mu nebyla uhrazena částka, kterou za svou firmu vrátil bance. Žalobce byl v té době nemocen, snažil se vyléčit a neměl čas se zajímat o osud svého zboží, až následně zjistil, že se z majetkové podstaty ztratilo 1 500 [Anonymizováno] a dalšího materiálu. Konkursní správce, navzdory tomu že měl žalobce během konkursního řízení chránit a zastupovat jej, nic neučinil. Od trestního řízení je zdraví žalobce špatné, byl léčen na plíce, dostal trombózu, přepadá ho třas, bere velké množství prášků. Pokud jde o sledování rodiny žalobce, denně na výjezdech z obce stála auta, která se vždy připojila za auta členů rodiny žalobce a sledovala je. Výjimkou byla Praha, kde je nastaven zvláštní systém sledování a není zapotřebí přímo sledované vozidlo následovat. O tom všem věděla i manželka žalobce, která se obávala, že jej zabijí a bála se o sebe [právnická osoba]. Ona sama vydělávala „mizerně“ a nepůsobilo na ni dobře, že by měla rodinu živit sama. Žalobce i jeho právní zástupce jsou dodnes přesvědčeni, že se v daném případě jednalo o komplot nejen ze strany státního zastupitelství, když trestní stíhání žalobce bylo v průběhu zastaveno, ale následně po nějaké stížnosti bylo znovu obnoveno. Během stíhání žalobce byl sledován i jeho právní zástupce. Jestliže byl žalobce upozorněn na rozpor v jeho tvrzeních, kdy na jednu stranu uvádí, že zakázka na výrobu [Anonymizováno] v zásadě vyšla od Vlády ČR, která však následně hodlala žalobce zlikvidovat, žalobce uvedl, že je to zcela jednoduché. Ministerstvo vnitra oslovilo všechny výrobce a pouze žalobce byl schopen [Anonymizováno] vyrobit, přijela BISka, která si to ověřila, ta pozvala experty z Ameriky a následoval podvod k zastavení firmy. Žalobce v tomto směru konstatoval, že česká vláda nikdy nedělala něco sama jako zástupce suverénního státu. Doslova uvedl: „To vidíme furt, jak to chodí.“ Žalobce v této souvislosti přímo naznačil, že BIS je řízena někým zvenčí, ta zase naopak ovládá organizovaný zločin a má tak možnost vše zastavit. Toto. dovozoval z toho, že BIS kauzu nezastavila. Žalobce v této souvislosti trval na svém přesvědčení, že trestní stíhání bylo motivováno snahou jej zničit, protože nikdo nepočítal s tím, že je schopen něco podobného vyrobit. Cílem zřejmě bylo získat patent, o který se žalobce ucházel i v Americe, přičemž tamní patentní řízení je nastaveno natolik sofistikovaně, že lze jakýkoliv patent vztáhnout na již existující patenty a získat tak veškerou dokumentaci. Žalobce by se nenechal zaměstnat v nějaké firmě, která by jho patent využívala, neměl o to zájem a nabídka ani nepřišla. Žalobce popřel, že by se někdy před svou hospitalizací v roce 2005 léčil s [podezřelý výraz]. Uváděl, že má velkou kapacitu plic kvůli své zálibě ve střelbě, kdy využívá zejména výdechu. V rodině žalobce nebyly žádné zdravotní problémy. Jestliže následně onemocněl, považovali to lékaři za SARS a následně u žalobce vzniklo podezření na otravu na ambasádě. To však nebylo nikdy ověřováno. Žalobce dále popisoval podrobnosti o činnosti svých akcionářů, kteří se jej snažili zničit a firmu zastavit. Jejich motivací bylo získat osobní prospěch, sami podali na žalobce několik trestních oznámení, snažili se zmocnit firmy včetně patentů.

27. Žalobce k důkazům navrhoval provedení důkazů zdravotnickou dokumentací manželky, svým opakovaným výslechem a opakovaným výslechem dcery. Soud žalobcem navržené důkazy provedl, kromě opakovaného výslechu dcery žalobce (v té době těhotné), opakovaného výslechu žalobce a důkazu zdravotnickou dokumentaci zesnulé manželky, protože tato měla prokazovat její zdravotní stav před sebevraždou či případně dokonce důvod samotné sebevraždy. Žalobce sám přitom uváděl, že jeho manželka neměla žádné zdravotní problémy ať fyzické či psychické. Tento důkaz tak z důvodu hospodárnosti řízení soud neprováděl, když sebevražda i dle tvrzení žalobce neměla původ ve zdravotním stavu manželky, tato se s ničím neléčila a byla zcela zdravá, byla „v pohodě“, tento důkaz by tak byl nadbytečným.

28. Soud rovněž opakovaně neprováděl důkaz Znaleckým posudkem č. 135052005 (již proveden na čl. 106 spisu), který se týká nároku na náhradu majetkové škody, který však již není předmětem tohoto řízení.

29. Z dalších důkazů v řízení provedených soud žádné podstatné skutečnosti pro rozhodnutí věci nezjistil a z toho důvodu se těmito důkazy v odůvodnění rozsudku nezabývá.

30. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

31. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

32. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

33. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

34. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

35. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

36. Dle § 10 odst. 1 a 2 ODŠZ má právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o trestu ten, na němž byl zcela nebo zčásti vykonán trest, jestliže v pozdějším řízení byl obžaloby zproštěn nebo bylo-li proti němu trestní stíhání zastaveno ze stejných důvodů, pro které soud v hlavním líčení rozhodne zprošťujícím rozsudkem. To neplatí, nařídí-li zastavení trestního stíhání prezident republiky, uživ svého práva udílet milost nebo amnestii. Právo na náhradu škody má i ten, kdo byl v pozdějším řízení odsouzen k mírnějšímu trestu, než který byl na něm vykonán na podkladě zrušeného rozsudku. Náhrada škody náleží jen se zřetelem k rozdílu mezi trestem vykonaným na základě původního rozsudku a trestem uloženým rozsudkem novým.

37. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

38. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

39. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

40. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

41. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

42. Po zhodnocení prokázaného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba, kterou se žalobce proti žalované domáhal odškodnění nemajetkové újmy žalobci způsobené vydáním nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu ve Znojmě pod spis. zn. 2 T 99/2006, je důvodná jen částečně. Odpovědnost státu za škodu způsobenou při výkonu státní moci ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. vznikne za současného splnění třech předpokladů, kterými jsou nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup, vznik škody a příčinná souvislost mezi těmito. V posuzovaném trestním řízení je nepochybné, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu shora citovaného ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 30. 6. 2005, jímž bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro trestný čin nedovoleného ozbrojování dle ustanovení § 185 odst. 2 písm. b) trestního zákona, neboť toto pravomocné rozhodnutí bylo následně pro nezákonnost zrušeno usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 12. 6. 2007, kterým byla trestní věc žalobce postoupena Městskému soudu ve Znojmě s odůvodněním, že nejde o trestný čin, avšak zažalovaný skutek by mohl být posouzen jako přestupek. [právnická osoba] ve Znojmě pak dne 16. 10. 2007 rozhodl podle § 66 odst. 3 písm. e) zákona č. 200/1990 Sb. o odložení přestupku podezřelého [Jméno žalobce] s odůvodněním, že odpovědnost za přestupek zanikla. První úkony trestního řízení však byly činěny již od listopadu 2004, přičemž dle žalobce právě tyto měly zásadní dopad do života žalobce. Ve vztahu k žalobci tak řízení trvalo od listopadu 2004 do 12.6.2007, tedy celkem 2 roky a 7 měsíců. Otázka, zda jsou splněny i další dva předpoklady vzniku odpovědnosti žalované za žalobce tvrzenou škodu v podobě nemajetkové újmy způsobené vedením trestního stíhání byla opakovaně řešena i soudy vyšších stupňů, které v dané věci rozhodovaly. V této fázi řízení tak v podstatě bylo sporným je to, nakolik se trestní stíhání žalobce (ve všech jeho fázích) projevilo v jednotlivých sférách života žalobce. V daném případě tak bylo na žalobci, aby tvrdil a prokázal vznik nemajetkové újmy v příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí a rovněž intenzitu této nemajetkové újmy.

43. Soud se při hodnocení nároku zabýval povahou trestného činu, pro který byl žalobce stíhán, délkou trestního stíhání a důsledky trestního stíhání v osobnostní sféře žalobce. Žalobce byl stíhán pro trestný čin nedovoleného ozbrojování dle ustanovení § 185 odst. 2 písm. b) trestního zákona a byl ohrožen trestem odnětí svobody v trvání až 3 roky. Trestní stíhání trvalo od listopadu 2004 do 16. 6. 2007, tedy dva roky a sedm měsíců (dále v textu jen „trestní stíhání“ či „trestní řízení“). Žalobce byl tedy ohrožen poměrně vysokým trestem odnětí svobody, a byť celková délka řízení nebyla nepřiměřená, musel po dobu více než dvou a půl let snášet úkony trestního řízení a vše s probíhajícím trestním řízením související. Lze tak uzavřít, že žalobci v příčinné souvislosti s vedením předmětného trestního řízení vznikla nemajetková újma, když lze vycházet z toho, že každé trestní stíhání, které se později ukáže být vedeno na základě nezákonného rozhodnutí, působí nemajetkovou újmu osobě, proti níž je vedeno. Další otázkou při posouzení nároku je intenzita této nemajetkové újmy v konkrétním případě, kdy je na poškozeném, aby tvrdil a prokazoval zásah trestního stíhání do jednotlivých sfér jeho života, aby soud mohl posoudit intenzitu nemajetkové újmy a v souvislosti s tím i způsob jejího odškodnění. V daném případě žalobce tvrdil tři zásadní dopady trestního stíhání do jeho života, konkrétně šlo o úmrtí jeho manželky, významné zhoršení zdravotního stavu žalobce a rovněž ztrátu dobré pověsti, a to zejména v oblasti podnikání, v níž se žalobce pohyboval. Soud pak hodnotil, zda k uvedeným zásahům došlo a zda to bylo v příčinné souvislosti právě s vedením trestního stíhání.

44. Navzdory tomu, že Ústavní soud dal žalobci příležitost, aby existenci předmětné příčinné souvislosti v řízení o náhradě škody způsobené při výkonu státní moci mohl řádně tvrdit a označit důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, žalobce setrval na shodných tvrzeních a důkazech, které označil již dříve, přičemž opakovaně navrhoval svou účastnickou výpověď, byť tato byla již provedena, včetně jejího doplnění a předkládal některé totožné důkazy, včetně svých vyjádření, která již jsou založena ve spisu (např. vyjádření z 5.12.2013 na čl. 109 a na čl.523). Jak již bylo shora uvedeno žalobce k prokázání svých tvrzení také navrhoval provedení důkazů zdravotnickou dokumentací manželky, znaleckým posudkem z oblasti ocenění psychické újmy stěžovatele, opakovaným výslechem dcery, zdravotnickou dokumentací stěžovatele, znaleckým posudkem o zdravotním stavu stěžovatele vypracovaný soudním znalcem z oboru plicního. Soud žalobcem navržené důkazy provedl, kromě opakovaného výslechu dcery žalobce (v té době těhotné), opakovaného výslechu žalobce a důkazu zdravotnickou dokumentaci zesnulé manželky, protože tato měla prokazovat její zdravotní stav před sebevraždou či případně dokonce důvod samotné sebevraždy. Žalobce sám přitom uváděl, že jeho manželka neměla žádné zdravotní problémy ať fyzické či psychické. Tento důkaz tak z důvodu hospodárnosti řízení soud neprováděl, když sebevražda i dle tvrzení žalobce neměla původ ve zdravotním stavu manželky, tato se s ničím neléčila a byla zcela zdravá, byla „v pohodě“, tento důkaz by tak byl nadbytečným.

45. Pokud jde o sebevraždu manželky, soud především zdůrazňuje, že považuje za nesmírnou tragédii, jestliže se jeden z partnerů rozhodne k tak zásadnímu kroku, navíc ještě bez zanechání dopisu. Ačkoliv však žalobce na jednu stranu vytrvale uvádí, že k této došlo v důsledku úkonů v přípravné fázi trestního řízení (a žalobce si je zcela jist, že šlo o sebevraždu), současně ve své výpovědi uvedl, že jeho manželka jako lékařka měla problémy se zdravotními pojišťovnami. Ty s ní odmítali uzavírat smlouvy a manželka žalobce tak měla potíže se uživit. V této souvislosti rovněž žalobce uváděl, že o výkon lékařské služby i ordinaci manželky žalobce měl údajně zájem její konkurent, lékař [Anonymizováno]. To měl být dle žalobce bývalý agent StB a blízký známý předních osobností disentu, jako byl [právnická osoba], [Anonymizováno] či [jméno FO]. Na jiném místě svého účastnického výslechu žalobce naopak uváděl, že vzhledem k velkému množství lékařů v dané oblasti musela jeho manželka vzít dva obvody, aby se uživila, přičemž měla potíže vše stihnout. Přesto jeho manželka vydělávala „mizerně“, zvláště když nastaly uvedené problémy (myšleno trestní řízení). V neposlední řadě žalobce sám uváděl, že jeho manželka měla obavy i o finanční budoucnost rodiny, protože se on sám v důsledku vynálezu [Anonymizováno] (či jeho výroby) a s tím související administrativy dostal do finančních potíží. To ostatně potvrdila i jeho dcera ve své výpovědi, z níž vyplynulo, že její otec vynalezl [Anonymizováno], který bylo třeba patentovat, a v tomto utopil velké množství peněz.). Tvrzení žalobce jsou tak v tomto směru velmi protichůdná a nelze tak než konstatovat, že z nich nelze s jistotou uzavřít, že by přípravná fáze trestního řízení byla jediným (či zásadním) důvodem sebevraždy manželky žalobce, která tak opustila nejen žalobce a jejich společnou dceru, ale rovněž i svého syna z prvního manželství, který již předtím ztratil otce. Její jednání tak sice mohlo být motivováno i tlakem orgánů činných v trestním řízení během jeho přípravné fáze (jakousi pomyslnou poslední kapkou), nikoli však důvodem jediným či zásadním. Žalobce tak v tomto směru neunesl břemeno tvrzení (a dlužno dodat, ani břemeno důkazní, když k sebevraždě své manželky od počátku řízení předložil pouze úmrtní list a svá tvrzení, potažmo tvrzení své dcery, které v době tragické události bylo 14 let). Soud proto neměl jinou možnost než na tuto skutečnost pohlížet „pouze“ jako na skutečnost zvyšující význam daného trestního stíhání na žalobce.

46. Žalobce dále tvrdil, že v příčinné souvislosti s vedením nezákonného trestního stíhání se zhoršil jeho zdravotní stav, a to nejen po fyzické, ale i psychické stránce. Soud v souvislosti s tím nechal vypracovat multioborový znalecký posudek, jehož vypracování však žalobce zmařil svou pasivitou. Posudek z oboru psychologie či psychiatrie (potažmo neuropsychologie), posudek z oboru pneumologie a ftizeologie vyhotoven byl, avšak převážně s obecnými závěry, přičemž jednotlivá onemocnění žalobce byla de facto pouze shrnuta. Sám znalecký ústav na nedostatečnou validitu svých závěrů v posudku upozornil, přičemž v posudku uváděl i poznatky z odborného tisku. Závěry posudku tak znalecký ústav vymezil spíše obecně, shrnul jednotlivá onemocnění, která žalobce prodělal a poznatky, které jsou v souvislosti s těmito onemocněními publikovány v odborném tisku. Vzhledem k tomu, že žalobce zcela zmařil vyhotovení znaleckého posudku neprokázal zvýšený dopad do své psychické sféry a neunesl tak v tomto směru břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Žalobci se však nepodařilo prokázat ani tvrzení, že k jeho onemocnění došlo v důsledku trestního stíhání. Byť lze souhlasit se žalobcem, že posudek konstatoval jeho dobrou kondici, žalobce zcela pomíjí, že trpí vrozenou [Anonymizováno], již od roku 1995 se léčil na [Anonymizováno], první onemocnění [Anonymizováno] prodělal v roce 2003 (žalobce toto ve své účastnické výpovědi výslovně popřel) a celá prognóza s ohledem na jeho věk tak nebyla ničím ojedinělá. V této souvislosti nutno uzavřít, že se neprokázalo ani tvrzení žalobce, že by jeho onemocnění bylo něčím výjimečné, že by dokonce jeho průvodní projevy mohly poukazovat na [Anonymizováno]. Nic takového v lékařských zprávách uvedeno není a nic takového tak nemohl ani znalecký ústav uvést. Jako jedinou anomálii v průběhu léčby znalec uvedl [Anonymizováno], což byl komplikovaný výkon. V neposlední řadě nutno konstatovat, že ani žalobce si není jist tím, zda k jeho zdravotním komplikacím nedošlo v důsledku jakéhosi komplotu. Žalobce sám uvedl, že ještě před zahájením trestního stíhání byl na Ambasádě USA, kde mu bylo nabídnuto něco k pití a posléze začal trpět zdravotními problémy, konkrétně [podezřelý výraz]. V této souvislosti vyslovil přesvědčení, že mu byla do pití přidána neznámá látka, která toto onemocnění způsobila. Současně však odkazoval na listiny, ze kterých vyplývá, že již během přípravné fáze řízení poukazoval na svůj nedobrý zdravotní stav. I z tohoto je zjevné, že zhoršení zdravotního stavu žalobce nemělo přímou příčinnou souvislost s vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání. Z citované lékařské zprávy se navíc podává, že ke dni, kdy byl žalobce přijat k první hospitalizaci, tedy ke dni 29. 4. 2005, byl žalobce velmi pracovně vytížen a přes počínající známky onemocnění byl dále nucen pokračovat v pracovních povinnostech, přičemž měl v té době i závažné problémy a obtíže v zaměstnání a osobním životě, což představovalo nejenom výrazně stresující a tedy i rizikový faktor, ale rovněž neumožňovalo řádné léčení a odpočinek. V tu dobu byl žalobce duševně a tělesně velmi vyčerpán. Ze zprávy nevyplývá, zda se žalobcem uváděné potíže týkaly trestního stíhání či nikoliv. V této souvislosti soud odkazuje na již uváděné finanční potíže žalobce i jeho manželky a existenční potíže manželky žalobce jako lékařky. Z vyjádření lékaře se tedy podává, že žalobce již před vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání se nacházel ve zhoršeném zdravotním stavu a nepodstoupil včasnou léčbu z důvodu, že byl velmi pracovně vytížen. Rovněž z tohoto vyjádření je zřejmé, že není dána příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a následky na zdravotním stavu žalobce. Byť tak lze uzavřít, že žalobce během trestního stíhání trpěl nemalými zdravotními obtížemi, které stres z trestního stíhání nepochybně komplikoval, nelze než konstatovat, že žalobce ohledně tohoto tvrzeného následku neunesl břemeno tvrzení a důkazní ohledně prokázání příčinné souvislosti s vedením trestního stíhání žalobce a zdravotními obtížemi.

47. Žalobce dále tvrdil, že v důsledku nezákonného trestního stíhání došlo ke zhoršení dobré pověsti žalobce, a to zejména v oblasti jeho podnikání. V této souvislosti je třeba oddělit podnikání žalobce jako fyzické osoby a podnikání žalobce, coby společníka právnické osoby, neboť předmětem tohoto řízení není posouzení nemajetkové újmy vzniklé právnické osobě [právnická osoba].. Žalobce podnikal, dle jeho tvrzení, od roku 2001 jako společník společnosti [právnická osoba]. a předtím podnikal jako fyzická osoba. Vzhledem k tomu, že společnost [právnická osoba]. vstoupila v roce 2003 do insolvence, následně žalobce opět podnikal jako fyzická osoba. Žalobce tvrdil, že poté měl problémy v obchodování se zahraničím, když ke každému takovému obchodu se [Anonymizováno] musel mít souhlas Ministerstva průmyslu a obchodu a tento mu byl dán jen v několika nevýznamných případech. Z žalobcem předložených důkazů však vyplývá, že žádosti žalobce o povolení vývozu [Anonymizováno] u Ministerstva průmyslu a obchodu nebyly úspěšné, když v jednom případě bylo řízení zastaveno pro zpětvzetí návrhu žalobcem a v dalších třech případech nebylo dáno povolení Ministerstva průmyslu a obchodu žalobci s vývozem [Anonymizováno] z důvodu, že žalobce nepodal řádnou žádost. Tato postrádala náležitosti a žalobce na výzvu správního orgánu nedoplnil náležitosti jednotlivých žádostí. Pokud jde o další obchodování, sám žalobce uvedl, že po uplynutí licence k obchodování se [Anonymizováno] již nežádal, protože to považoval za zbytečné. Současně nelze pominout tvrzení žalobce v písemných podáních (viz čl. 268 či čl. 300), kdy uváděl, že důvodem pro ukončení spolupráce s obchodními partnery byl díl seriálu [Anonymizováno]. Z veřejně dostupné Československé filmové databáze je přitom uvedeno, že tento díl seriálu byl natočen v roce 2009 ([Anonymizováno]. Vzhledem k tomu, že trestní stíhání žalobce bylo ukončeno v roce 2007, nemohlo by tak být důvodem pro ukončení obchodních vztahů žalobce a ztráty jeho kontaktů. Současně pakliže by k tomuto došlo právě zveřejněním shora uvedené epizody seriálu, ležela by odpovědnost za poškození obchodních vztahů žalobce na televizní stanici, která seriál natočila (potažmo jeho autorech). I v tomto směru tak jsou tvrzení žalobce rozporuplná a nedostatečná. Jestliže žalobce uváděl rozsáhlou medializaci svého trestního stíhání, kromě již uvedeného dílu televizního seriálu doložil pozitivní medializaci, kdy bylo uváděno jeho osvobození. Ostatně i v průvodním textu ke shora uvedenému dílu seriálu je jako zajímavost uživatelem s přezdívkou [Anonymizováno] uvedeno: „[jméno FO]. [podezřelý výraz].“ Dále nelze než konstatovat, že z výpovědi žalobce přímo vyplynulo, že nejenže je nadále majitelem několika patentů, které platí v řadě zemí v zahraničí, ale další práci na patentech či vynálezech sám vzdal, protože se k tomu nechtěl vracet. V tomto směru by tak byla přetržena příčinná souvislost mezi neobnovením zbrojních aktivit žalobce a trestním stíháním. Pokud jde o pověst žalobce v profesních kruzích, soud nemá pochyb o tom, že žalobce musel svého času patřit mezi špičky svého oboru. Na soud velmi zapůsobil jeho popis principu [Anonymizováno] [Anonymizováno], podobně jako výčet žalobcových aktivit ve zbrojařském oboru. Tento obor je poměrně specifickým oborem podnikání a trestní stíhání pro trestný čin nedovoleného ozbrojování pověst tak žalobce poškodilo, jak ostatně vypověděl sám žalobce a rovněž i jeho dcera, když na veletrhu se na něj někteří obchodní partneři během trestního stíhání dívali podezíravě, někdy dokonce jej odsuzovali, že si dovolil se na veletrh dostavit, byť je trestně stíhán. K jak závažnému poškození pověsti žalobce ve zbrojařském oboru došlo, však již nelze objektivně posoudit, když žalobce v tomto oboru ze shora uvedených důvodů nepůsobí. Nelze tak než uzavřít, že byť žalobce tvrdil rozsáhlé dopady do jeho podnikatelské pověsti a činnosti, příčinnou souvislost s trestním stíháním prokázal ve velké většině spíše okrajově. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že žalobci vznikla nemajetková újma v příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v posuzovaném trestním řízení, jejíž intenzita byla zvýšena jednak ztrátou osoby blízké (osoby, jejíž oporu během trestního stíhání žalobce potřeboval) a dále zdravotními potížemi, které mohl stres z trestního stíhání zintenzivnit. Žalobci tak náleží peněžité zadostiučinění za vzniklou újmu.

48. Soud již při stanovení výše zadostiučinění učinil ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu srovnání s jiným případem odškodění nemajetkové újmy způsobené poškozenému nezákonným trestní stíháním, konkrétně případem [jméno FO], kdy řízení tohoto žalobce proti České republice – Ministerstvu spravedlnosti bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 16/2012. Jmenovaný byl stejně jako současný žalobce stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu porušování předpisů v zahraničním obchodu s vojenským materiálem a řízení trvalo 4 roky a 2 měsíce (50 měsíců), kdy bylo skončeno pravomocným zprošťujícím rozsudkem. Ve srovnání s tamním poškozeným trvalo trestní stíhání žalobce 31 měsíců, tedy o více než polovinu déle. Stejně jako současný žalobce, rovněž tamní poškozený byl v minulosti osobou netrestanou. Tamní poškozený prokázal zásah do rodinného života a zásah do profesní roviny, kdy poškozený byl vysoce postaven ve dvou společnostech, které se zabývaly obchodem s vojenským materiálem, a vzhledem k charakteru trestného činu, pro který byl poškozený obžalován, a nutnosti spolupráce a kontroly ze strany bezpečnostních úřadů a obstarávání si bezpečnostních prověrek k takovému druhu podnikání je obecně seznatelné, že trestní stíhání se nutně muselo projevit v profesní rovině poškozeného. Podobně lze uzavřít, že i současný žalobce prokázal zásahy do rodinného a profesního života, byť v menší míře. Tamní poškozený se stáhl ze společenského života, trpěl depresemi a v souvislosti s nezákonným rozhodnutím a trestním stíháním byl přítomen domovním prohlídkám, kdy jedna byla následně Ústavním soudem shledána v rozporu se zákonem. Na rozdíl od současného žalobce, který nebyl domovním prohlídkám vystaven a neprokázal zásah do psychik. Soud přiznal tomuto poškozenému odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním ve výši 150 000 Kč.

49. V dané věci je velice těžké najít další odpovídající srovnávací případ, neboť trestný čin, pro který byl žalobce stíhán, nedovolené ozbrojování, je svým způsobem velice ojedinělým trestným činem a nebývá často viděn. Soud se proto snažil nalézt alespoň obdobné dopady do osobního života poškozených, přičemž nalezl případ sp.zn. 20 C 121/2017 vedený u odvolacího soudu pod sp. zn. 29 Co 413/2019 a u dovolacího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 1482/2022. V daném případě byl poškozený od 30. 6. 2015 do 21. 9. 2016 (tedy 1 rok a 2 měsíce) stíhán za vraždu vlastní matky, trestný čin závažnější než v případě současného žalobce, hrozil mu trest odnětí svobody 10–18 let, byl 353 dnů ve vazbě. Stíhán byl tedy zhruba o polovinu kratší dobu než současný žalobce. Tamní poškozený prokázal zásahy do profesního života, neboť pracoval v domově dětí a mládeže, musel poté změnit profesi a stal se z něj dělník. Navíc mu to působilo komplikace při studiu vysoké školy, kdy chyběl v důsledku právě vazby. Stejně jako žalobce přišel o osobu blízkou těsně před zahájením trestního stíhání, přičemž na rozdíl od žalobce byl navíc z vraždy této osoby obviněn a musel se tak vyrovnat nejen se ztrátou své vlastní matky, ale i s obviněním. Část příbuzných se od tamního poškozeného odvrátila, když byla rovněž přesvědčena o jeho vině. V důsledku toho rovněž byla zasažena jeho zdravotní sféra, trpěl stresem a musel navštěvovat psychologa ve vazbě, který mu tedy však příliš nepomohl. Byla poškozena jeho pověst, neboť žil v malé obci. Na rozdíl od současného žalobce byl dokonce Vazba byla odškodněna samostatně. Celý případ byl rovněž medializován, stejně jako v případě žalobce. V tomto směru soud vychází z předpokladu, že byla-li zveřejněna medializace pozitivní, jak žalobce doložil, musela být dříve zveřejněna i medializace negativní, jakkoli ji žalobce pouze tvrdil. V daném případě poškozený získal odškodnění ve výši 200 000 Kč.

50. Dále soud nalezl časově obdobný případ ve věci sp.zn. 14 C 199/2014, vedený u odvolacího soudu pod sp. zn. 20 Co 376/2015, u dovolacího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 1534/2016, kdy tedy poškozený byl trestně stíhán 2 roky a 8 měsíců (současný žalobce 2 roky a 7 měsíců, tedy obdobnou dobu). Poškozený byl stíhán pro loupež ve spolupachatelství a hrozilo mu 8–15 let, na rozdíl od současného žalobce však byl 10 měsíců ve vazbě. Naopak na rozdíl od současného žalobce nebyly prokázány žádné zásahy do profesního, rodinného, zdravotního ani sociálního života kromě stresu blízkým osobám a výkonu vazby. V dané věci rovněž k trestnímu stíhání přispěl způsob života žalobce a jeho vazby na osoby s kriminální minulostí. Tamní žalobce byl bezúhonný a byl prvním rozsudkem uznán vinným a po odvolání byl rozsudek zrušen. Daný poškozený obdržel odškodné ve výši 255 200 Kč. V dané věci tak soud dospěl k závěru, že je na místě přiznat žalobci částku 200 000,- Kč, rovnající se odškodnění poškozeného ve druhém ze srovnávaných případů (kdy oba poškození se museli srovnat s úmrtím svého blízkého). Tato částka rovněž přibližně odpovídá odškodnění, které by soud přiznal v případě třetího poškozeného po odečtení částky 50 000,- Kč za vazbu. Současně částka zohledňuje i navýšení oproti případu prvnímu, kdy žalobce se právě v důsledku sebevraždy manželky (jakkoli soud nemá prokázánu příčinnou souvislost s trestním stíháním) musel vyrovnávat nejen se ztrátou osoby blízké, ale celým trestním stíháním procházet de facto sám, když svou frustraci z trestního stíhání nemohl přenášet na děti.

51. Pokud jde o závěrečný návrh žalobce ze dne 17. 7. 2024, nutno konstatovat, že žalobce v něm odkazuje na ústavní nález sp. zn. II. ÚS 379/2023, v němž tedy bylo rozhodnuto o tom, že rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2022, č. j. 30 Cdo 3277/2022–1221, dále rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2022, č. j. 17 Co 70/2022–1198, a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 11. 2021, č. j. 15 C 248/2018–1141 bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené článkem 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod a právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu zaručené článkem 36 odstavec 3 základních práv a svobod. Ačkoliv žalobce z uvedeného nálezu cituje jednotlivé pasáže, nelze než konstatovat, že daný ústavní nález i řízení ve věci sp.zn. 15 C 248/2018 se netýkají současného žalobce, ale jiné poškozené v jiném trestním řízení.

52. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 150 o.s.ř. a žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Soud vycházel ze skutečnosti, že v daném případě sice byla úspěšnější žalovaná, když tato byla plně úspěšná co do majetkového nároku (tarifní hodnota 35.364.343,70 Kč), zatímco žalobce byl plně úspěšný co do nároku nemajetkového (tarifní hodnota 50 000,- Kč). V porovnání s úspěchem žalované byl úspěch žalobce nepatrný, v daném případě jsou zde však důvody zvláštního zřetele hodné, a to skutečnost, že se žalobce v dlouhotrvajícím řízení domáhá odškodnění za nezákonné trestní stíhání, jehož průběh byl pro něj s ohledem na ztrátu osoby blízké velmi tíživý.

Poučení