17 Co 70/2022- 1198

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň JUDr. Miluše Farské a Mgr. Daniely Večerkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátem prof. JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] s příslušenstvím k odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 15 C 248/2018-1141 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích o věci samé I. a II. potvrzuje, ve výroku o nákladech řízení III. se mění tak, že jejich výše činí [částka], jinak se rovněž potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne [datum] domáhala na žalované náhrady nemajetkové újmy, z titulu nezákonného rozhodnutí – nezákonného trestního stíhání ve výši [částka] (za dobu do [datum]) a z titulu nesprávného úředního postupu – nepřiměřené délky trestního řízení ve výši [částka], obojí se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Řízení o nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu bylo vyloučeno k samostatnému projednání. Dne [datum] podala žalobkyně žalobu na náhradu nemajetkové újmy z titulu téhož nezákonného rozhodnutí, ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (za dobu od [datum] do [datum] – skončení trestního stíhání), řízení bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 178/2020, usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 15 C 248/2018-1090 došlo ke spojení věcí.

2. Žalobkyně tvrdila, že [datum] proti ní bylo zahájeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, spáchaný ve formě pomoci, zčásti dokonaný a zčásti ukončený ve stadiu pokusu, její stížnost proti zahájení trestního stíhání byla zamítnuta. Rozsudkem Krajského soudu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] byla odsouzena k trestu odnětí svobody v délce osmi let a šesti měsíců, podala odvolání, rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 5 To 56/2016 byla zproštěna obžaloby. Nezákonným rozhodnutím jí byla způsobena nemajetková újma, došlo k zásahu do její morální sféry, ztratila důvěru v orgány činné v trestním řízení, došlo k poškození její dobré pověsti, jako osoby v minulosti nestíhané a bezúhonné, měla obavy o budoucnost svou a své rodiny, její případ byl extrémně medializován, trestní stíhání se negativně podepsalo na jejím zdravotním stavu, způsobilo jí zdravotní a také rodinné komplikace spočívající ve zhoršení vztahů, byla poškozena její pověst jako vysoké státní úřednice, byla negativně ovlivněna její kandidatura do Senátu, nepodařilo se jí najít zaměstnání odpovídající jejím schopnostem a zkušenostem.

3. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 15 C 248/2018-528 soud I. stupně žalobu o náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] s příslušenstvím zamítl, neboť v době jeho rozhodnutí trestní věc žalobkyně nebyla pravomocně skončena – nebyla dána existence nezákonného rozhodnutí, když rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] byl ve vztahu k žalobkyni zrušen rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum] a rozsudek Krajského soudu v [obec] ze dne [datum]. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 17 Co 355/2019-554 byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, neboť k datu [datum] byla žalobkyně obžaloby pravomocně zproštěna.

4. Žalovaná souhlasila s tím, že u ní byly dne [datum] a [datum] žalobkyní uplatněny nároky na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Žalobkyni poskytla omluvu a finanční satisfakci ve výši [částka], kterou měla za přiměřenou okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

5. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky od [datum] do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] se specifikovaným příslušenstvím (výrok II.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka], k rukám jejího právního zástupce, do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

6. Soud I. stupně konstatoval, že mezi účastníky není sporný průběh trestního stíhání žalobkyně, a po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že usnesením Policie ČR ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro zneužití pravomoci úřední osoby, toto usnesení jí bylo doručeno dne [datum]. Dne [datum] byla podána obžaloba, dne [datum] byla žalobkyně rozsudkem Krajského soudu v [obec] odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců, rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum] byla zproštěna obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu. K dovolání Nejvyššího státního zastupitelství byla ve vztahu k žalobkyni předcházející rozhodnutí zrušena, usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], rozsudkem Krajského soudu v [obec] ze dne [datum] byla žalobkyně zproštěna obžaloby, podle § 226 písm. b) trestního řádu, rozhodnutí nabylo téhož dne právní moci. Žalobkyně dosáhla vysokých funkcí zejména v oblasti plynárenství, spolupracovala s energetickými giganty (Gazprom), obdržela řadu vyznamenání (manažerka roku, nejúspěšnější žena, řád královny [jméno], medaile za zásluhy o mezinárodní rozvoj plynárenství, státní vyznamenání od prezidenta republiky). Před zahájením trestního stíhání byla bezúhonná, měla rodinu a přátele, po zahájení trestního stíhání se od ní rodina odvrátila, sestra a matka se s ní přestaly stýkat, resp. styky omezily, styděly se za ni, nevěřily jí, což bylo umocněno jejím odsouzením, okolí se o ni zajímalo, teprve poté co žalobkyně sepsala brožuru a svém stíhání, rodina si uvědomila co se děje. V době trestního stíhání trpěla nespavostí, měla zdravotní problémy způsobené stresem, trpěla bolestí hlavy, omdlévala, byla hospitalizována, opakovaně byla vyšetřena v nemocnici (duben a srpen [rok]). Její trestní věc byla mimořádně medializována, byly o ní šířeny nepravdivé informace, na základě žaloby na ochranu osobnosti proti České televizi jí bylo přiznáno finanční odškodnění. Pracovala jako předsedkyně Energetického regulačního úřadu (ERÚ) až do skončení mandátu v červenci 2017, poté nabízela premiéru [příjmení], že bude pracovat v radě ERÚ, bylo jí řečeno, aby se přihlásila do výběrového řízení, nepřihlásila se, uvedla, že věděla, že nebude úspěšná. Řešila možnost pracovat jako neplacený poradce prezidenta, byla odmítnuta kancléřem [příjmení]. Založila institut [jméno] [příjmení], který se zabývá ochranou lidských práv. Po skončení trestního stíhání nemohla přednášet v prostorách Národního divadla. Napsala knihy Na prahu vězení a Krvavé slunce pod gilotinou, v nich vyjádřila své postoje a své vnímání trestního stíhání.

7. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil po právní stránce podle zákona č. 82/1998 Sb. (dále také jen zákon), odkazoval na obsáhlou judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, dospěl k závěru, že za situace, kdy proti žalobkyni bylo zahájeno trestní stíhání (dne [datum]), které neskončilo pravomocným odsouzením, ale žalobkyně byla obžaloby zproštěna (dne [datum]), je dán odpovědnostní titul nezákonného rozhodnutí (§ 8 odst. 1 zákona). Konstatoval, že v případech náhrady nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí je na žalobci – poškozeném, aby nemajetkovou újmu tvrdil a prokázal (nepresumuje se), není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena. Zabýval se intenzitou, kterou trestní stíhání zasáhlo do osobnostních práv žalobkyně. Současně dovodil, že při stanovení formy a výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním se vychází z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání a především z dopadu trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby, že forma a případně výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, že výše zadostiučinění dle § 31a odst. 2 zákona musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují, přičemž je především na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání. Výši odškodnění nelze odvíjet od základní částky za odškodnění za 1 rok trvání řízení. Pokud jde o povahu trestní věci, vyšel z toho, že žalobkyně byla stíhaná pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby, hrozil jí trest odnětí svobody v délce [číslo] let, byla nepravomocně odsouzena k přísnému trestu v trvání osm let a šest měsíců, což její újmu prohlubovalo. Délka stíhání 6 let a osm měsíců sice byla značná, nicméně nikoli nepřiměřená, jak dovodil i soud rozhodující o nároku žalobkyně na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, v tomto řízení soud I. stupně k délce trestního stíhání přihlížel z hlediska toho, že žalobkyně byla po tuto dobu vystavena stresu a nejistotě. Pokud jde o následky v osobnostní sféře žalobkyně, byly většího rázu, vzal v úvahu, že byla osobou bezúhonnou, měla zdravotní obtíže, odvrátila se od ní rodina. Dovodil, že medializace případu žalobkyně není přičitatelná státu, nebyly prokázány excesivní výroky ze strany orgánů činných v trestním řízení, přičemž žalobkyně uspěla s žalobou na ochranu osobnosti vůči České televizi, která na její věc podávala nepravdivý a zavádějící pohled. Konstatoval, že medializace újmu žalobkyně prohlubovala. Neměl za prokázané, že by hlavní příčinou neúspěchu žalobkyně v senátních volbách bylo trestní stíhání, stejně neměl za prokázané, že by v souvislosti s trestním stíháním žalobkyni byl zrušen pronájem prostor Národního divadla – nemohla zde přednášet. Rovněž hodnotil, že žalobkyně po celé funkční období působila jako předsedkyně ERÚ, že po skončení funkce bylo obtížné nalézt vhodnější zaměstnání, nicméně žalobkyně se realizovala v založeném [příjmení] [jméno] [příjmení], že se jí dostalo zadostiučinění v řízení o ochranu osobnosti, dostala vyznamenání od prezidenta. Rovněž vzal v úvahu, že žalobkyně byla obžaloby zproštěna z důvodu, že skutek, pro který byla stíhána nebyl trestným činem.

8. Souzenou věc porovnal s věcí vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 304/2011, u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 70 Co 27/2019, z níž vycházelo rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 185/2020, u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 18 Co 273/2021. Zejména druhý referenční případ měl za lépe srovnatelný, když se stejně jako v případě žalobkyně jednalo o trestní stíhání pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby, trestní stíhání trvalo stejnou dobu, projevilo se ve zdravotním stavu poškozeného, byla poškozena jeho čest a pověst, došlo k jeho společenské dehonestaci, utrpěly jeho rodinné vztahy. Na rozdíl od žalobkyně ve věci sp. zn. 18 Co 273/2021 došlo k významnému zásahu do profesního života poškozeného - byl mu pozastaven výkon činnosti a došlo k excesivní medializaci jeho případu, přičitatelné státu. Uzavřel, že žalobkyni oproti srovnávanému případu náleží nižší náhrada za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím a to náhrada ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovanou jí byla náhrada ve výši [částka] již vyplacena, žalobkyni přiznal dalších [částka]. Žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum], když se žalovaná mohla dostat do prodlení až po uplynutí šestiměsíční lhůty od doručení požadavku žalobkyně na plnění ze dne [datum], předcházející požadavek byl žalobkyní vznesen v době (červen [rok]), kdy ještě nebyla obžaloby zproštěna, chyběl odpovědnostní titul, žalovaná nárok žalobkyně nemohla uspokojit. Ve zbylém žalobním požadavku žalobu zamítl.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. jejich rozsah a výši specifikoval.

10. Rozsudek napadla žalobkyně i žalovaná včasným odvoláním.

11. Žalobkyně brojila proti zamítavému výroku II. S odvoláním na Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod a na Listinu základních práv a svobod dovozovala, že jí nebylo poskytnuto spravedlivé zadostiučinění. Namítala, že soud I. stupně dostatečně nezhodnotil, že byla nepravomocně odsouzena k trestu odnětí svobody v délce 8,5 roku, pokud by byla odsouzena pravomocně, byla by spoluzodpovědná za vznik mnoha milionové škody a tato by po ní mohla být vymáhána. Odsouzení pro ni bylo vysoce traumatizujícím zážitkem, laická veřejnost její odsouzení mohla vnímat jako konečné rozhodnutí. Odsouzením se prohloubily její duševní a zdravotní útrapy, ztížila se možnost pracovního uplatnění a mělo devastující dopad do rodinných vztahů. O jejím odsouzení byla informována široká veřejnost, Česká televize vysílala nepravdivé informace. Trestní stíhání ji poškodilo na mezinárodní úrovni, neboť pracovala jako předsedkyně ERÚ, který byl součástí evropských struktur. Opakovala, že v průběhu trestního stíhání trpěla zdravotními obtížemi, došlo k zásahu do rodinné sféry, byla poškozena její pověst, dosud nemůže najít odpovídající zaměstnání, je trvale stigmatizována, což se projevilo při předvolební kampani do Senátu. Byla jí zrušena přednáška v prostorách Národního divadla. Poukazovala na medializaci svého trestního stíhání, dovozovala, že v souvislosti s medializací byla obětí výhrůžek, proto jí byla poskytnuta policejní ochrana. Měla za to, že soud I. stupně dostatečně nezhodnotil délku trestního stíhání, když zásah do jejích osobnostních práv trval téměř sedm let. Svoji věc porovnávala s věcí vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 18 Co 273/2021, s tím, že intenzita zásahu do její osobnostní sféry byla vyšší a přesto se jí dostalo nižšího zadostiučinění. K porovnání se souzenou věcí nabídla rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci sp. zn. 29 C 207/2017, s tím, že tamnímu poškozenému se dostalo odškodnění ve výši cca [částka], jednalo se o politika na regionální úrovni, jehož důvěryhodnost byla narušena, medializace nebyla tak masivní jako v jejím případě a rovněž zásahy do osobnostní sféry nedosáhly takové intenzity. Navrhla, aby zamítavý výrok rozsudku soudu I. stupně byl změněn tak, aby jí byla přiznána náhrada ve výši [částka] se specifikovaným příslušenstvím.

12. Žalovaná brojila proti vyhovujícímu výroku I. a výroku o nákladech řízení. Nesouhlasila s dokazováním, které bylo provedeno, poukazovala na to, že sama navrhla dokazování čtením pasáží z knihy žalobkyně [příjmení] slunce pod gilotinou, které nebylo provedeno. Nesouhlasila s tím, že trestní stíhání představovalo zásah do možnosti pracovního uplatnění žalobkyně, když žalobkyně uvedla pouze jednu údajně ušlou pracovní příležitost, členství v radě ERÚ, poté co jí uplynulo funkční období předsedkyně ERÚ. Namítala, že funkční období žalobkyně skončilo uplynutím doby, na kterou byla jmenována, že z důvodu legislativní změny, kterou byla do čela ERÚ postavena pětičlenná rada, už žalobkyně tuto funkci nemohla vykonávat, do výběrového řízení do pozice člena rady ERÚ se nepřihlásila. Poukazovala na to, že žalobkyně ve své knize uvedla, že se těší na konec svého funkčního období, že členkou rady ERÚ být nechtěla, stejně jako nechtěla být předsedkyní plynárenského svazu. Popis události – neumožnění žalobkyni přednášet v prostorách Národního divadla, jak jej žalobkyně předestřela, měla za vyfabulovaný. Popírala, že by žalobkyně v příčinné souvislosti s trestním stíháním utrpěla na zdravotním stavu, s tím, že žalobkyně, jak sama uvedla ve své knize, čelila mnoha jiným tlakům, opakovaně tisku tvrdila, že jí o život usiluje solární mafie. Zpochybňovala zásah trestního stíhání do společenského života žalobkyně, když byla [datum] vyznamenána prezidentem ČR, dostalo se jí tak pocty celonárodního významu. Dopad trestního stíhání do rodinného života žalobkyně měla za časově omezený, když sama žalobkyně uváděla, že jí rodina pomáhala s distribucí brožury Na prahu vězení a že se vztah rodiny k ní v průběhu trestního stíhání měnil. Rovněž uvedla, že se zdá být prakticky vyloučeno, že by stresové situace, s nimiž žalobkyně spojuje svou nemajetkovou újmu, zhoršení zdravotního stavu a zásahy do soukromého a rodinného života byly spjaty výhradně s jejím trestním stíháním, neboť v letech [rok] až [rok] existovalo mnoho jiných faktorů, které negativně ovlivňovaly její osobnostní sféru. Nesouhlasila se srovnáním této věci s věcí vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 18 Co 273/2021, zejména z důvodu, že tamnímu poškozenému byla újma způsobena excesivním jednáním orgánů činných v trestním řízení, což u žalobkyně chybí. Navrhla zamítnutí žaloby z důvodu, že zadostiučinění, které bylo žalobkyni poskytnuto, je přiměřené.

13. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované měla dokazování před soudem I. stupně za řádné, argumentaci knihou Krvavé slunce pod gilotinou za irelevantní, když v knize jsou obsaženy její subjektivní dojmy, nikoli fakta, udělení státního vyznamenání dle ní nemohlo odčinit pohlížení široké veřejnosti na její osobu. Poukazovala na jedinečnost svého případu. V dalším podání žalobkyně tvrdila, že poškození její pověsti je trvalé a nevratné, odkazovala na novinový článek ze [datum].

14. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobkyně opakovala svoji argumentaci.

15. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání rozsudek soudu I. stupně, včetně řízení, které mu předcházelo dle ust. § 212 a 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., seznámil účastníky s rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci sp. zn. 29 C 207/2017, které bylo potvrzeno rozhodnutím Městského soudu v Praze sp. zn. 91 Co 16/2022, a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.

16. Soud I. stupně ve věci provedl dostatečné dokazování, věc správně posoudil po právní stránce.

17. Podle ust. § 5 zák.č. 82/1998 Sb. (dále také jen zákon) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

18. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

19. Podle ust. § 31a odst. 2 zákona zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

20. Objektivní odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím je dána tehdy, jsou-li kumulativně splněny tři podmínky: 1) nezákonné rozhodnutí, 2) vznik škody či nemajetkové újmy, 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody či nemajetkové újmy. Existence těchto podmínek musí být v řízení poškozeným – žalobcem tvrzena a prokázána, vyjma případů, kdy se jedná o notorietu, je-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena, forma a případně výše finančního odškodnění se potom odvíjí od konkrétních okolností případu. Při stanovení formy či výše zadostiučinění je nutno vycházet především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. [příjmení] a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 publikované pod R 122/2012, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 4818/2015). Výši odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním nelze stanovit mechanicky, matematickým výpočtem, musí spočívat v posuzování individuality prokázaného (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 publikované pod R 122/2012, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 2256/2011, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 2200/2015).

21. V souzené věci není sporné, že žalobkyně byla trestně stíhána pro zločin zneužití pravomoci úřední osoby, trestní stíhání bylo zahájeno [datum], resp. [datum], kdy jí bylo usnesení o zahájení trestního stíhání doručeno, rozsudkem Krajského soudu v [obec] ze dne [datum] byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců, rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum] byla zproštěna obžaloby, k dovolání Nejvyššího státního zastupitelství byly rozsudky Krajského soudu v [obec] a Vrchního soudu v Olomouci ve vztahu k žalobkyni zrušeny rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne [datum] a následně byla žalobkyně rozsudkem Krajského soudu v [obec] ze dne [datum] zproštěna obžaloby, z důvodu, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Trestní stíhání žalobkyně trvalo od března [rok] do listopadu [rok], tedy po dobu 6 let a 8 měsíců. Není pochyb o tom, že je dána odpovědnost státu za nezákonné rozhodnutí, že v úvahu připadá pouze odškodnění v peněžité formě, když konstatování porušení práva není dostatečným zadostiučiněním. V tomto směru se odvolací soud shoduje se závěry soudu I. stupně, že zákonné podmínky pro vznik odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu jsou dány a je na místě žalobkyni finančně odškodnit.

22. Se závěry soudu I. stupně odvolací soud souhlasí i v tom, že je naplněno kritérium povahy trestní věci, když žalobkyni hrozil vysoký trest odnětí svobody, byla nepravomocně odsouzena k trestu v trvání osmi let a šesti měsíců, stejně jako kritérium následků v osobnostní sféře žalobkyně, neboť trestní stíhání významně zasáhlo do jejího osobního, rodinného a společenského života, došlo k narušení její cti a dobré pověsti, ke zhoršení jejího zdravotního stavu, když bylo prokázáno, že zejména v počátku trestního stíhání (rok [rok]) byla léčena i hospitalizována, nepochybně trpěla stresem, došlo k narušení jejích rodinných vztahů (s matkou a sestrou), což bylo umocněno nepravomocným odsouzením. Každé trestní stíhání negativně zasahuje do osobnostní sféry jednotlivce, zejména, jedná-li se, jako v případě žalobkyně, o osobu dosud netrestanou, bezúhonnou, těšící se dobré pověsti a zastávající významnou pracovní pozici. Kritérium délky řízení je pro rozhodnutí o odškodnění významné, z toho pohledu, že po celou dobu trestního stíhání docházelo k poškození osobnosti žalobkyně, k narušení jejího soukromého a rodinného života, s přihlédnutím k tomu, že v samostatném řízení o náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení žalobkyně s požadavkem na náhradu neuspěla, s ohledem na konkrétní okolnosti věci nebyla doba trestního stíhání shledána nepřiměřenou (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 3604/2014).

23. Trestní stíhání žalobkyně bylo medializováno, nebylo však prokázáno, že by se tak stalo excesivním jednáním orgánů činných v trestním řízení, byť medializace případu, kterou byl narušen princip presumpce neviny, nepříznivě ovlivnila osobnostní sféru žalobkyně, v tomto případě není přičitatelná státu, neboť byla důsledkem zásady veřejnosti řízení a obecných veřejných poměrů případu. Zde odvolací soud nesouhlasí s dílčím závěrem soudu I. stupně, že i tak by medializace případu neměla být v rámci celkového posouzení věci pominuta (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2.8.2019 sp. zn. 30 Cdo 1141/2018). Závěru, že medializace je v této věci přičitatelná nikoli státu, ale jde na vrub médií, nasvědčuje i skutečnost, že se žalobkyně domohla odškodění vůči České televizi, v řízení o ochranu osobnosti, za nepravdivé informování o její věci.

24. S argumentací žalobkyně, že trestní stíhání trvale a nevratně poškodilo její osobnostní sféru, že by mělo být přihlíženo i k událostem nastalým po skončení trestního stíhání (přednáška v prostorách Národního divadla v roce [rok], článek v tisku v roce [rok]) odvolací soud nesouhlasí. Žalobkyni se může dostat odškodnění jen za dobu trvání trestního stíhání (do pravomocného zproštění obžaloby), nikoli za dobu po jeho skončení, neboť se odškodňuje újma vzniklá v příčinné souvislosti s trestním stíháním a po skončení trestního stíhání již nelze shledat škodní událost (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). Soud I. stupně se nadbytečně obsáhle zabýval událostí z června 2021 – přednáška v prostorách Národního divadla, která nemůže mít na posouzení věci vliv.

25. Pokud jde o dopady trestního stíhání do pracovní sféry žalobkyně, soud I. stupně převzal její tvrzení, že pro ni bylo obtížné nalézt vhodnější zaměstnání, současně dospěl k závěru, že dopady do jejího pracovního života byly minimální. Žalobkyně až do července 2017, tedy po převážnou dobu trestního stíhání, vykonávala funkci předsedkyně ERÚ, v této funkci skončila nikoli v souvislosti s trestním stíháním, ale z důvodu, že její funkční období uplynulo, poté již musela být z důvodu legislativních změn v čele ERÚ pětičlenná rada, nelze hovořit o zmařené příležitosti, pokud se žalobkyně ani nepřihlásila do výběrového řízení, z něhož měli členové rady vzejít. Hovoří-li žalobkyně o tom, že se do výběrového řízení nepřihlásila, protože by tak jako tak neuspěla, potom sama popírá princip presumpce neviny, pokud ani sama netvrdí a neprokazuje, že by se o nějaké konkrétní pracovní místo zajímala, nelze dovodit, že by v souvislosti s trestním stíháním utrpěla újmu spočívající v nemožnosti se pracovně, s možností odpovídajícího výdělku, uplatnit, která by byla přičitatelná státu. Žalobkyně již v srpnu 2017 založila [příjmení] [jméno] [příjmení] (informace z veřejně přístupných zdrojů), v jehož rámci se pracovně realizuje. Odvolací soud tedy neshledal, že by žalobkyni v souvislosti s trestním stíháním vznikla újma v pracovní sféře. Žalobkyně rovněž uvedla, že trestní stíhání mělo vliv na její neúspěch v senátních volbách, k této argumentaci soudu nepředložila žádné relevantní důkazy, krom toho úspěch či neúspěch ve volbách je závislý na mnoha faktorech např. za jakou stranu či politické uskupení osoba kandiduje, jaká je síla a voličská podpora protikandidáta apod., nelze dovodit, že jedinou či hlavní příčinou neúspěchu ve volbách je trestní stíhání, toto ostatně žalobkyně ani netvrdí. Žalobkyni se v průběhu trestního stíhání dostalo vyznamenání od prezidenta republiky, z čehož je patrné, že pohled veřejnosti na její stíhání nebyl jednoznačný, stále měla příznivce, na celorepublikové úrovni, kteří jí věřili a podporovali ji.

26. Odvolací soud se rovněž zabýval tím, že v průběhu celé doby trestního stíhání žalobkyně nebyly dopady do její osobnostní sféry stejně intenzivní, z provedeného dokazování i z tvrzení žalobkyně plyne, že se intenzita tohoto zásahu v čase měnila, zdravotní obtíže žalobkyni stíhaly zejména zpočátku trestního stíhání (viz důkazy o vyšetřeních a hospitalizaci v roce [rok]), v průběhu jeho trvání se zjevně tyto obtíže zmírnily, byť odvolací soud nezpochybňuje, že určitými obtížemi (např. stres a nespavost) trpěla i nadále, nicméně žalobkyně až do roku [rok] řádně vykonávala svoji funkci předsedkyně ERÚ, zúčastnila se voleb do senátu, založila institut, což nenasvědčuje jednání zhroucené – sesypané osoby, jak byla vykreslována. Rovněž rodinné vztahy se v průběhu trestního stíhání změnily k lepšímu, rodina ji pochopila a podporovala.

27. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 4172/2017, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 1271/2016, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 3942/2016, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 4706/2018, ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 1294/2018) by přiznané zadostiučinění, aby je bylo možno považovat za přiměřené, mělo odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují, je především na žalobci, aby provedl srovnání s jinými případy, i na žalovaném, aby tak učinil, v případě, kdy ani žalobce, ani žalovaný rozhodnutí vhodná ke srovnání neoznačí, je na soudu, aby provedl srovnání s obdobnými případy, které jsou mu známy z rozhodovací činnosti. Přiměřené zadostiučinění by také mělo odpovídat obecně vnímané představě spravedlnosti a ekonomické realitě České republiky.

28. Žalobkyně požaduje odškodnění ve výši téměř [částka] [anonymizováno] Kč, žádný případ, v němž by ve srovnatelné věci takto vysoké odškodnění bylo přiznáno, neoznačila, ani jej označit nelze, neboť její požadavek se jak s rozhodovací praxí soudů, tak i s realitou míjí. Žalovaná ke své argumentaci také žádný srovnatelný případ nenabídla, spokojila se jen s kritikou výběru srovnatelného rozhodnutí provedeného soudem.

29. Soud I. stupně souzenou věc porovnal s přiléhavými srovnatelnými případy, zejména pokud jde o rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 18 Co 273/2021-750 a dospěl k správnému závěru o přiměřeném odškodnění žalobkyně za nezákonné trestní stíhání ve výši [částka]. Jak v této věci, tak i ve věci sp. zn. 18 Co 273/2021 se jednalo o trestní stíhání pro zneužití pravomoci úřední osoby, délka trestního stíhání byla v podstatě totožná (šest let a osm měsíců x šest let a devět měsíců), obě trestní stíhání byla skončena z důvodu, že skutek, pro který byl poškozený stíhán, není trestným činem, v obou věcech došlo k poškození cti a pověsti, k dehonestaci poškozeného, k zásahu do jeho zdraví, do rodinného a společenského života. Na rozdíl od souzené věci byl ve věci 18 Co 273/2021 dán významný zásah do profesního života poškozeného (pozastavení výkonu funkce) a došlo k excesivní medializaci případu, k medializaci přičitatelné státu, pokud bylo ve věci 18 Co 273/2021 poškozenému přiznáno odškodnění ve výši [částka], potom odpovídající a přiměřené odškodnění pro žalobkyni představuje částka [částka]. Odvolací argumentaci žalobkyně, že intenzita zásahu do její osobnostní sféry byla vyšší, odvolací soud neshledal důvodnou.

30. Žalobkyně v rámci odvolání nabídla ke srovnání věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 29 C 207/2017, u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 91 Co 16/2022. Ve srovnávané věci byl žalobce stíhán pro podezření ze spáchání zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě v souběhu se zločinem zneužití pravomoci úřední osoby, trestní stíhání trvalo 5 let a 3 měsíce, došlo k poškození jeho cti a dobré pověsti, byl dotčen jeho zdravotní stav, jeho rodinný, společenský i profesní život. Před trestním stíháním byl úspěšným politikem jak na regionální tak i na celorepublikové úrovni (senátor), jeho věc byla medializována, trestní stíhání žalobce vyřadilo i z jeho další možné politické kariéry. Dostalo se mu odškodnění cca [částka]. Tato věc je dle názoru odvolacího soudu méně přiléhavá ke srovnání se souzenou věcí než věc 18 Co 273/2021, nicméně výsledně lze i v této srovnávané věci shledat určité společně prvky s věcí souzenou, stíhání pro obdobné zločiny, stejná výše hrozícího trestu, shodné dopady do osobního a rodinného života, ve srovnávané věci však jde o významnější zásah do profesního života, než u žalobkyně a o zničení politické kariéry, tento prvek u žalobkyně chybí. Pokud žalobkyně tvrdí, že se jednalo jen o politika na regionální úrovni a že dopady do jeho osobnostní sféry byly nižší, odvolací soud se s její argumentací neztotožňuje. Výsledně je možno dovodit, že i ve srovnání s touto věcí je odškodnění žalobkyně ve výši [částka] zcela přiměřené.

31. Soud I. stupně žalobkyni správně přiznal zákonný úrok z prodlení z částky [částka] až od [datum], tedy po uplynutí šesti měsíců od uplatnění nároku u žalované ze dne [datum], když původní uplatnění nároku (červen 2018) bylo ze strany žalobkyně předčasné, bylo učiněno v době, kdy trestní stíhání nebylo skončeno, žalovaná žalobkyni nemohla poskytnout plnění, nemohla se dostat do prodlení, neboť odpovědnostní titul až do listopadu 2019 nebyl dán.

32. Další odvolací námitky žalobkyně i žalované měl odvolací soud za nevýznamné. Není na místě tvrzení žalobkyně, že soud I. stupně nevzal v úvahu, že byla nepravomocně odsouzena, pokud žalobkyně dovozuje, že pokud by byla odsouzena pravomocně, hrozila by jí povinnost hradit vysokou škodu, jde o spekulace. Rovněž není pravdou, že by nebyla při hodnocení věci vzata v úvahu délka trestního stíhání. Argumentaci žalované, že provedené dokazování není dostatečné, protože nebylo prováděno obsahem knih žalobkyně, odvolací soud nesdílí, naopak se shoduje se závěrem soudu I. stupně i s tvrzením žalobkyně, že do svých knih vložila své pocity, dojmy a svůj pohled na trestní stíhání, subjektivní náhled žalobkyně na trestní stíhání i na dopady trestního stíhání do jejích osobních a osobnostních poměrů je zjevný i z žalobních tvrzení, je nadbytečné podrobně rozebírat obsah jejích knih.

33. S ohledem na všechny shora uvedené důvody, po zhodnocení všech konkrétních okolností souzené věci a srovnání této věci s obdobnými případy, dospěl odvolací soud k závěru, že rozsudek soudu I. stupně je ve výrocích I. a II. věcně správný, proto jej v tomto rozsahu potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.

34. Odvolací soud změnil výrok III. rozsudku soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení dle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. co do jejich výše, jinak jej jako věcně správný potvrdil. Žalobkyně byla co do základu nároku úspěšná, dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. jí náleží náhrada nákladů řízení, když výše plnění závisí na úvaze soudu. Soud I. stupně žalobkyni přiznal náhradu nákladů i za úkony právní služby neúčelně provedené (např. za doplnění žaloby, když je třeba trvat na tom, že neúplná žaloba musí jít k tíži žalobce, o to více je-li zastoupen advokátem, za dupliky – obsahující již uplatněnou argumentaci, doložení listiny, judikatury – nejde o úkon právní služby, který by bylo lze dle advokátního tarifu honorovat, dvojí převzetí zastoupení týmž advokátem), za soudní poplatek, který byl zaplacen a za úkony, které byly provedeny jen z důvodu, že žalobkyně tentýž nárok na základě stejného skutkového stavu uplatnila dvakrát, když nejprve podala předčasnou žalobu a potom samostatnou žalobou tzv. dožalovala část nároku, když dožalování typicky připadá v úvahu u nároků za dlouhotrvající řízení, nikoli u nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí. Obecně řečeno procesně„ neobratný“ postup žalobkyně a účelové množení úkonů právního zastoupení nelze dávat k tíži žalované.

35. Náklady žalobkyně za řízení před soudem I. stupně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], odměna za úkony právní služby účelně provedené ve výši [částka] za jeden úkon podle ust. 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s ust. § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále také jen vyhláška) a to za převzetí věci a přípravu zastoupení dne [datum], za podání žaloby [datum], za 5 porad před ústním jednáním, za poradu před podáním odvolání, za 5 účastí u ústních jednání, za podání odvolání, za písemné vyjádření ze dne [datum], a odměna ve výši půl úkonu dle § 11 odst. 2, 3 vyhlášky za návrh na přerušení řízení, celkově za 15,5 úkonu právní služby, tj. [částka], náklady žalobkyně tvoří rovněž 16 režijních paušálů po [částka] podle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky, tj. [částka], a náhrada daně z přidané hodnoty [částka], celkově [částka].

36. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že na ně nemá nárok žádný z účastníků, neboť žalobkyně i žalovaná podaly odvolání a žádná z nich s odvoláním neuspěla.

Poučení