12 Co 9/2025 - 303

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Chlostové a soudců JUDr. Michala Holuba a JUDr. Zuzany Hanákové, LL. M. ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená zmocněncem [Jméno zmocněnce A], narozený dne [Datum narození zmocněnce A] bytem [Adresa zmocněnce A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení částky 43 000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. srpna 2024, č. j. 65 C 64/2021-263 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku II. a ve výrocích III. a IV. o nákladech řízení potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení v částce 2 636,39 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně řízení co do částky 21 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% p.a. z této částky od 9. 7. 2020 do zaplacení zastavil (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 21 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25% p.a. od 9. 7. 2020 do zaplacení (výrok II.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), uložil žalobkyni povinnost uhradit České republice prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1 náklady řízení ve výši 25 669,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.) a vrátil žalované se po právní moci rozsudku část složené zálohy ve výši 24 330,50 Kč (výrok V.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně původně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 43 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 9. 7. 2020 došlo v obci [adresa] k dopravní nehodě, když do vozidla žalobkyně nabourala řidička [jméno FO] vozidlem [název], RZ [SPZ], a majitelkou vozu je paní [jméno FO]. Vozidlo bylo pojištěno u žalované. S p. [jméno FO] byl sepsán záznam o dopravní nehodě a vyfocen střet vozidel a jejich poškození. Následně byla celá událost nahlášená žalované, která ji vedla pod škodnou událostí č. [číslo] a provedla prohlídku vozidla a sepsala zápis o poškození s tím, že udělá druhou „doprohlídku“ ohledně světel, které se hýbaly. Po asi deseti dnech vyplatila žalovaná pojistné plnění za přední nárazník. Po demontáži přední části vozidla bylo zjištěno, že oba přední světlomety jsou poškozené, což také nafotila technička žalované paní [jméno FO] a následně na světla vyryla hřebíkem značku „N“, čímž světla znehodnotila. Žalovaná následně začala věc šetřit s tím, že vinila syna žalobkyně, že se dopravní nehoda nestala tak, jak je popisována a odmítla vyplatit peníze za světlomety a žádala po žalobkyni vyplacené pojistné plnění s tím, že díly byly již poškozené a světla bylo možné opravit předtím, než došlo k vyrytí písmene „N“. Nehodový děj se stal tak, jak je uvedeno v zápise o dopravní nehodě.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že dne 13. 7. 2020 byla provedena prohlídka poškozeného vozidla za přítomnosti syna žalobkyně, kdy v zápise ze stejného data zaevidovala tvrzené poškození vozidla žalobkyně, která byla údajně vzniknout při dotčené škodní události. Na základě nahlášených poškození vozidla žalobkyně [název] pak žalovaná primárně přistoupila k výpočtu nákladů na opravu poškozeného vozidla, přičemž následně žalobkyni informovala dopisem ze dne 15. 7. 2020, že v rámci likvidace naznačené škodní události dospěla k závěru, že se jedná o škodu parciální, tedy že vozidlo bylo opravitelné a nejde o škodu totální. Pojistné plnění bylo žalovanou stanoveno rozpočtem nákladů na opravu poškozeného vozidla podle ceníků a norem výrobce v celkové výši 13 463 Kč včetně DPH. Žalovaná dále uhradila žalobkyni náklady ve výši 2 541 Kč za zapůjčení náhradního vozidla [název], RZ [SPZ] od 23. 7. 2020 do 26. 7. 2020. Žalovaná následně po výplatě uvedených plnění (13 463 K4 a 2 541 Kč) provedla dne 20. 7. 2020 ve věci následné šetření včetně další prohlídky poškozeného vozidla. Téhož dne byla pořízena fotodokumentace. Žalovaná poté dospěla k závěru, že porovnáním jednotlivých poškození vozidla žalobkyně, které měly údajně souviset s popsaným nehodovým dějem, bylo zjištěno, že poškození nesouvisejí s tvrzenou škodní událostí a byla způsobena již v minulosti. Přední nárazník byl poškozen před předmětnou událostí. Předchozí poškození znehodnocovalo skutečný stav nárazníku bezprostředně před vznikem škodní události a poškozený nárazník měl nulovou hodnotu, proto dle žalované nevznikl nárok na náhradu škody. Žalovaná tak písemně požádala o vrácení již vyplaceného pojistného plnění. Jelikož byly světlomety označeny jako technicky nezpůsobilé a rozsah jejich poškození dosahoval takové míry, že jej nešlo odstranit naturální restitucí, nedošlo jednáním paní [jméno FO] (označením písmene N) ke znehodnocení světlometů.

4. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do částky 21 500 Kč s příslušenstvím a proto soud I. stupně podle ust. § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, řízení v této části zastavil (výrok I. napadeného rozhodnutí).

5. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu (velmi podrobně uvedeného v bodě 5.-21. napadeného rozhodnutí), že žalobkyně byla v předmětném období vlastníkem motorového vozidla [název], reg. zn. [SPZ] (dále jen: „předmětné vozidlo“). Dne 9. 7. 2020 došlo k poškození předmětného vozidla vozidlem [název]. Viníkem dopravní nehody byla [jméno FO], která měla uzavřenou pojistnou smlouvu se žalovanou č. [číslo]. Pojistná událost byla uplatněna u žalované, která na základě výpočtu systému [název] vyplatila žalobkyni částku ve výši 13 463 Kč (dne 16. 7. 2020). Součástí kalkulace systému [název] nebyla náhrada za výměnu světlometů. Jak vyplynulo ze znaleckého posudku znalce [jméno FO] ze dne 28. 5. 2024, v pravé přední polovině předmětného vozidla mohlo dojít vlivem působení síly od koule tažného zařízení ve směru šikmo svislém k propružení nárazníku, prasklině pod světlometem a působením plastového krytu na spodní část pravého světlometu, což mohlo mít za následek poškození držáků pravého předního světlometu. Znalec tak shledal za možné poškození pravého předního světlometu a dále stanovil náklady na uvedení předmětného vozidla do stavu před poškozením při použití nových dílů na částku 40 800 Kč (včetně DPH).

6. Soud I. stupně uzavřel, že žalobkyně uplatnila náhradu za opravu (výměnu) jednoho světlometu. Je-li za škodu považována újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a její výše je dána rozdílem mezi majetkovým stavem poškozeného před a po poškození, musí i rozsah náhrady škody zohlednit výši všech nutných prostředků, které byl poškozený nucen vynaložit k obnovení původního majetkového stavu, v daném případě k opravě vozidla tak, aby bylo z technického hlediska stejně provozuschopné jako před škodnou událostí. Pokud obnovení původního majetkového stavu není možné jinak než za použití nových náhradních dílů, oprava byla provedena účelně a směřovala jen k odstranění následků škodné události, nelze přenášet povinnost k úhradě nákladů na uvedení věci do původního stavu na poškozeného a neodůvodněně jej znevýhodňovat oproti škůdci. Nelze tak po žalobkyni požadovat, aby v rámci zachování stávající hodnoty předmětného vozidla hledala náhradní díly, které svým opotřebením odpovídají stáří vozu. Při stanovení výše nákladů na opravu předmětného vozidla je třeba vycházet ze znalcem [jméno FO] stanovené částky 40 800 Kč. Po odečtení žalobkyni vyplacené částky ve výši 13 463 Kč zůstává neuhrazená část nákladů na opravu vozidla ve výši 27 337 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně uplatňuje částku nižší, tj. částku ve výši 21 500 Kč, soud I. stupně žalobě v tomto rozsahu vyhověl. O úroku z prodlení rozhodl podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaná byla v prodlení ode dne uplatnění nároku na pojistné plnění (ode dne 9. 7. 2020).

7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. věta první před středníkem, když neshledal důvod pro její prodloužení.

8. Výrok III. o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 2 o. s. ř. a výrok IV. o nákladech řízení, které platil stát, pak ust. § 148 odst. 1 o.s.ř.

9. Proti tomuto rozhodnutí proti vyhovujícímu výroku II. a závislým výrokům III. a IV. podala včasné odvolání žalovaná, které odůvodnila tak, že se se skutkovým i právním závěrem prvoinstančního soudu neztotožnila, přičemž je toho názoru, že prvoinstanční soud co do nároku žalobkyně nedostatečně zjistila skutkový stav, přičemž na základě provedeného dokazování dospěl k nesprávnému skutkovému i právnímu závěru. Rozhodnutí prvoinstančního soudu rovněž spočívá na nesprávném právním posouzení. Základ nároku přiznaný výrokem napadeného rozsudku není dán, přičemž nesprávně byla zjištěna i jeho výše.

10. Na podkladě nahlášených poškození vozidla žalobkyně pak žalovaná primárně přistoupila k výpočtu nákladů na opravu poškozeného vozidla podle kalkulačního systému [název]. Žalovaná následně žalobkyni informovala dopisem ze dne 15. 7. 2020, že v rámci likvidace naznačené škodní události dopěla závěru, že se jedná o škodu parciální, tedy že vozidlo bylo opravitelné a nejedná se tudíž o škodu totální. Pojistné plnění bylo žalovanou stanoveno rozpočtem nákladů na opravu poškozeného vozidla dle ceníků a norem výrobce v celkové výši 13 463 Kč včetně DPH. Žalovaná po výplatě výše uvedených plnění provedla dodatečné šetření nahlášené škodní události ze strany žalované ohledně určení oprávněnosti uplatněného nároku, rozsahu poškození vozidla žalobkyně a ověření uvedeného nehodového děje a uzavřela, že porovnáním jednotlivých poškození vozidla žalobkyně, které měly údajně souviset s popsaným nehodovým dějem bylo zjištěno, že tato poškození nesouvisejí se žalobkyní tvrzenou škodní událostí, ale byla způsobena již v minulosti.

11. Žalovanou bylo v rámci šetření zejména zjištěno, že přední nárazník poškozeného vozidla, za který bylo žalovanou poskytnuto pojistné plnění, byl již poškozen před předmětnou událostí. Toto přechozí poškození znehodnocovalo skutečný stav nárazníku bezprostředně před vznikem škodní události, hodnota poškozeného nárazníku byla proto nulová a z tohoto důvodu nevznikl nárok na náhradu škody v rozsahu žalobkyní tvrzeného poškození. Po posouzení celkového technického stavu vozidla a zejména předního nárazníku bylo však zřejmé, že tento díl byl již znehodnocen před vznikem dopravní nehody (v souladu s technologickými postupy oprav danými výrobcem určen na výměnu), proto pojistnou událostí nedošlo k žádnému navýšení poškození na předním nárazníku ve smyslu nutných nákladů na odstranění takové škody.

12. Žalovaná proto písemně požádala žalobkyni o vrácení již vyplaceného pojistného plnění dne 12. 10. 2020 ve výši 13 463 Kč a následné částky ve výši 2 541 Kč na úhradu nákladů na zapůjčení náhradního vozidla, když byly vyplaceny bez právního důvodu. Dne 23.8.2024 tuto částku započetla jako plnění poskytnuté žalobkyni bez právního důvodu proti nároku žalobkyně na náhradu škod, kterou žalobkyně po žalované vymáhá v tomto řízení.

13. Po posouzení celkového technického stavu vozidla žalobkyně a zejména zmiňovaných předních světlometů pak je zřejmé, že tyto díly byly již znehodnoceny před vznikem dotčené dopravní nehody a na vozidle se po předchozích škodních událostech tedy nenacházely původní originální světlomety značky vozidla [název]. Za tohoto skutkového stavu pak nelze přijmout tedy závěr soudu prvého stupně, že žalobkyni náležejí prostředky ve výši opravy vozidla v částce 40 800 Kč, kdy následný konstrukt výpočtu výše škody v majetkového sféře žalobkyně neodpovídá reálnému skutkovému stavu a ani provedenému dokazování.

14. Navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu I. stupně tak, že žaloba se zamítá nebo případně rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

15. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozhodnutí s tím, že se závěrem rozsudku prvoinstančního soudu zcela ztotožnila.

16. Odvolání žalované označila za zcela neopodstatněné. I „pan předseda“ několikrát zdůrazňoval, že celý proces je vůči částce, která je žalovaná ekonomicky nesmyslná, ale zástupce žalované neustále trval na znaleckých posudcích.

17. K tvrzení, že bylo poškození způsobeno již v minulosti žalovaná strana nepředložila jediný důkaz.

18. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

19. Soud I. stupně si opatřil dostatek podkladů zákonně provedeným dokazováním pro rozhodnutí ve věci a skutkový stav pak nedoznal žádných změn ani v odvolacím řízení.

20. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud I. stupně pak také podle odpovídající právní úpravy.

21. Na odůvodnění napadeného rozhodnutí (zejména bod 6.-21.) pak z důvodu hospodárnosti lze odkázat (ust. § 6 o. s. ř.).

22. K odvolacím námitkám žalobce je zapotřebí především zdůraznit, že podle ust. § 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. za použití § 94 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů, pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.

23. Podle ust. § 2861 o.z. z pojištění odpovědnosti má pojištěný právo, aby za něho pojistitel v případě pojistné události nahradil poškozenému škodu, popřípadě i jinou újmu, v rozsahu a ve výši určené zákonem nebo smlouvou, vznikla-li povinnost k náhradě pojištěnému.) Poškozenému vzniká právo na plnění proti pojistiteli, jen bylo-li to ujednáno, anebo stanoví-li tak jiný zákon. Pojištění lze ujednat jen jako pojištění škodové.

24. Přitom podle § 2969 odst. 1 o.z. při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

25. Žalobkyně požadovala náhradu za výměnu pravého předního světlometu, když mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná za toto poškození neplnila. Z dokazování pak vyplynulo, že v pravé přední polovině předmětného vozidla mohlo dojít vlivem působení síly od koule tažného zařízení ve směru šikmo svislém k propružení nárazníku, prasklině pod světlometem a působením plastového krytu na spodní část pravého světlometu, což mohlo mít za následek poškození držáků pravého předního světlometu. Znalec pak stanovil náklady na uvedení předmětného vozidla do stavu před poškozením při použití nových dílů na částku 40 800 Kč včetně DPH.

26. Jak již uvedl soud I. stupně, je-li za škodu považována újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a její výše je dána rozdílem mezi majetkovým stavem poškozeného před a po poškození, musí i rozsah náhrady škody zohlednit výši všech nutných prostředků, které byl poškozený nucen vynaložit k obnovení původního majetkového stavu, v daném případě k opravě vozidla tak, aby bylo z technického hlediska stejně provozuschopné jako před škodnou událostí.

27. Opodstatněnost principu neobohacení se poškozeného škodní událostí je zřejmá tam, kde je výměna starých součástí novými zjevně ku prospěchu hodnoty věci. Oproti tomu u osobních motorových vozidel je tržní (obvyklá) cena velmi citlivá na havárii, byť by byly její následky bezezbytku odstraněny.

28. Proto i nadále (tím spíše) platí závěry formulované za předchozí úpravy, které vylučují uplatnění tzv. amortizace, tj. metody, která vychází z poměrů státem regulovaného hospodářství a automaticky snižuje náhradu v položkách náhradních dílů o poměrnou částku odpovídající poměru stáří vozu k jeho předpokládané délce životnosti. Ke zhodnocení poškozeného automobilu opravou však dochází jen tehdy, zvýší-li se skutečně jeho obvyklá tržní cena.

29. Bude-li proto vzhledem ke konkrétním okolnostem případu, zejména k poměrům a možnostem poškozeného zřejmé, že provedení opravy věci, která nemá obecnou velkou hodnotu, avšak její oprava spojená s určitým zvýšením hodnoty je pro poškozeného významná (např. z důvodu zajištění funkčnosti výrazně ojetého vozidla pro starší nemajetnou osobu), může být drobné formální obohacení poškozeného opravou považováno za obohacení spravedlivé, a tedy nikoliv bezdůvodné.

30. Ostatně i v Principech evropského deliktního práva (PETL) v čl. 10:203 je uvedeno, že pokud poškozený věc vyměnil nebo opravil (nebo tak udělá), může vymáhat vyšší náklady, které mu tím vznikly, bylo-li rozumné tak učinit.

31. Soud musí nejen respektovat právo, ale jeho výklad a aplikace musí směřovat k výsledku spravedlivému. Právo musí být především nástrojem spravedlnosti, nikoliv souborem právních předpisů, které jsou mechanicky a formalisticky aplikovány bez ohledu na smysl a účel toho kterého zájmu chráněného příslušnou normou. Smyslem a účelem ustanovení, přiznávajícího poškozenému právo na náhradu škody, je zajistit, aby mu v plné míře byla kompenzována majetková újma. V každém individuálním případě je proto třeba pečlivě srovnat majetkový stav poškozeného před vznikem škody a po provedení opravy poškozeného vozidla, přičemž rozsah náhrady v penězích musí zohledňovat výši veškerých jím vynaložených prostředků nutných k obnovení provozuschopnosti vozidla, tedy původního majetkového stavu. S ohledem na možný vznik bezdůvodného obohacení v důsledku opravy je pochopitelně nutné zvažovat i účelnost a nezbytnost nákladů vynaložených na uvedení poškozené věci do původního stavu (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19.3.2008, sp. zn. II. ÚS 2221/07).

32. Pokud obnovení původního majetkového stavu není možné jinak než za použití nových náhradních dílů, oprava byla provedena účelně a směřovala jen k odstranění následků škodné události, nelze přenášet povinnost k úhradě nákladů na uvedení věci do původního stavu na poškozeného a neodůvodněně jej znevýhodňovat oproti škůdci (srov. i např. Jiří ŠVESTKA, Jan DVOŘÁK, Josef FIALA aj. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI (§ 2521-3081, relativní majetková práva.

2. část. Wolters Kluwer (ČR). Praha.2021).

33. Nelze tak spravedlivě po žalobkyni požadovat, aby v rámci zachování stávající hodnoty předmětného vozidla hledala náhradní díly, které svým opotřebením odpovídají stáří vozu. Proto správně soud I. stupně při stanovení výše nákladů na opravu předmětného vozidla vycházel ze znalcem [jméno FO] stanovené částky 40 800 Kč.

34. Pokud žalovaná uvádí, že nedošlo k poškození nárazníku i u automobilu žalobkyně, ze znaleckého posudku [jméno FO], znalce v oboru doprava, specializace posuzování dopravních nehod ze dne 28. 5. 2024, č. [číslo], vyplývá, že náraz tažného zařízení do pravé přední části nárazníku vozidla [název] mohlo způsobit poškození nárazníku v daném místě. V podkladech spisu je deklarované poškození vozidla [název] na předním nárazníku, přední mřížce chladiče a obou předních světlometů vozidla.

35. Nadto je třeba zdůraznit, že pohledávka započítávaná žalovanou musí být pohledávkou k započtení způsobilou, neboť mají-li věřitel a dlužník vůči sobě navzájem pohledávky, jejichž plnění je téhož druhu, mohou přivodit jejich zánik započtením (§ 1982).

36. Podle § 1987 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem (odst. 1). Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není (odst. 2).

37. V ustanovení § 1987 o.z. jsou ze započtení vyloučeny pohledávky, které nelze uplatnit u soudu (odst. 1) a pohledávky nejisté a neurčité (odst. 2). Komentářová literatura (srov. komentář ASPI k § 1987 o. z.) dovozuje, že likvidita pohledávky je hmotněprávním předpokladem její započitatelnosti, není-li aktivní pohledávka jistá a určitá, odporuje její započtení zákonu (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 684/2020).

38. Ustanovení primárně chrání věřitele pasivní pohledávky před tím, aby jeho dlužník, věřitel aktivní nejisté či neurčité pohledávky, tuto svou nejistou či neurčitou pohledávku započetl na věřitelovu pasivní pohledávku, a tím oddálil splnění své povinnosti, včetně vedení soudních sporů o existenci a výši jeho aktivní pohledávky. Jistá a určitá, tedy z tohoto pohledu likvidní, je pohledávka, kterou lze co do základu výše snadno prokázat, tudíž zjistit, a není o ní tedy rozumných pochyb. Takové budou běžně např. pohledávky přiznané soudním rozhodnutím, dlužníkem uznané pohledávky, pohledávky, k jejichž výkonu dlužník svolil v notářském zápise, případně pohledávky, které lze relativně snadno prokázat. Naopak nejistá či neurčitá pohledávka je pohledávka v případě, že existují pochybnosti o tom, zda vznikla, v jaké výši vznikla, kdo je věřitelem či jejím dlužníkem a zda je již splatná (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 684/2020).

39. Pohledávka žalované, kterou uplatnila k započtení, je pohledávkou nejistou a neurčitou. Sice samotná skutečnost, že žalobkyně (aktivní) pohledávku neuznává a odmítá ji uhradit, není bez dalšího důvodem pro závěr, že jde o pohledávku nejistou nebo neurčitou (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 684/2020, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017 a sp. zn. 26 Cdo 4795/201), avšak je třeba zohlednit i skutečnost, že pohledávka žalované dosud nebyla přiznána soudním rozhodnutím a v rámci jejího posouzení by proto bylo nezbytné zjistit všechny atributy případného bezdůvodného obohacení žalobkyně.

40. Nelze přitom přehlédnout, že z dosud provedeného dokazování nevyplývá, že by na straně žalobkyně došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení přijetím plnění bez právního důvodu. Zástupkyně žalované si vozidlo žalobkyně prohlédla a na základě prohlídky pak žalobkyni vyplatila plnění. Předmětný reflektor pak při druhé prohlídce označila jako nefunkční. Nehodový děj srážky obou vozidel pak byl dostatečně prokázán znaleckým posudkem znalce [jméno FO] a způsob vypořádání pojistného plnění se žalobkyní byl dostatečně soudu prokázán listinnými důkazy.

41. Soud I. stupně tak nepochybil, pokud žalobě v částce 21 500 Kč vyhověl a nepochybil ani při přiznání úroku z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

42. Proto odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku II. a v závislých věcně správných výrocích III. a IV. o nákladech řízení (ust. § 206 odst. 2 o.s.ř.) jako věcně správné podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

43. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, náleží jí náhrada nákladů odvolacího řízení, kterou tvoří hotové náklady účastníka nezastoupeného podle ust. § 137 odst. 2 o.s.ř.

44. Podle § 151 odst. 3 o.s.ř., k hotovým výdajům patří jízdné, případně stravné a nocležné. Tyto výdaje účastník řízení prokazuje výdajovými doklady. Náhradu za jízdu osobním motorovým vozidlem může důvodně uplatnit, pouze požádal-li soud předem o souhlas k užití motorového vozidla a svolení bylo poskytnuto dle § 30 vyhlášky ministerstva spravedlnosti České republiky č. 37/1992 Sb. o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, dále jen „jednací řád“. V takovém případě se postupuje při výpočtu náhrady podle předpisů o cestovních náhradách.

45. Podle ust. § 30 odst. 1 jednacího řádu nárok na jízdné má jen účastník, který nebydlí nebo nepracuje v místě, kde se řízení koná, nebo je předvolán z místa, kde se dočasně zdržuje. Podle ust. § 30 odst. 2 jednacího řádu účastníku se hradí skutečné, účelné a hospodárné cestovní výdaje veřejným hromadným dopravním prostředkem. Pokud s předchozím souhlasem soudu použil účastník vlastního motorového vozidla, poskytne se mu náhrada podle zvláštního právního předpisu.

46. Dne 21.2.2025 zmocněnec žalobkyně požádal o náklady na dopravu vozidlem, aniž by je (byť obecně) vyčíslil. Účtuje-li účastník náklady na cestovné, musí soudu předložit buď jízdenku nebo kopii velkého technického průkazu, z něhož lze zjistit průměrnou spotřebu. Zmocněnec žalobkyně doložil pouze malý technický průkaz vozidla, v němž je jako provozovatel uvedena žalobkyně s tím, že velký technický průkaz žalobkyně neobdržela. V tomto technickém průkazu je uvedena kombinovaná spotřeba 5,2 l na 100 km, jakož i palivo, jímž je motorová nafta. Odvolací soud tak měl splněny podmínky pro přiznání náhrady cestovného žalobkyni, k němuž přistoupil i přesto, že zmocněnec žalobkyně nepožádal předem o souhlas soudu použít vlastní motorové vozidlo, ač v předvolání (viz znění převzatého vz. 037 o.s.ř.) byl na to výslovně upozorněn.

47. Žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení, které vznikly jejímu zmocněnci podle § 157 odst. 4 zákoníku práce ve spojení s § 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhlášky č. 475/2024 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2025. Náhrada cestovních výdajů zmocněnce žalobkyně za použití vlastního motorového vozidla z bydliště zmocněnce žalobkyně na adrese [adresa], na adresu Městského soudu v Praze k jednání před odvolacím soudem a zpět, tj. 2x112 km automobilem [název] (doloženo osvědčením o registraci vozidla) při sazbě základní náhrady (amortizace) za 1 km jízdy ve výši 5,80 Kč a ceně za 1 litr pohonných hmot ve výši 34,70 Kč při průměrné spotřebě 5,20 l/100 km, činí celkem 1 703,39 Kč.

48. Dále žalobkyni náleží náhrada za ztrátu na výdělku jejího zmocněnce za 7,5 hodin po 124,40 Kč, celkem 933 Kč.

49. Celková výše nákladů vzniklých zmocněnci žalobkyně činí částku 2 636,39 Kč, kterou bylo uloženo žalované zaplatit žalobkyni v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).

Poučení