121 C 32/2019 - 409

Rubrum

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci žalobce: [Anonymizováno] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] se sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] se sídlem [Adresa advokáta] o 1 020 946,21 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 020 946,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 020 946,20 Kč od 18. 5. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám zástupce žalovaného na náhradě nákladů řízení částku ve výši 288 432,47 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žaloba a žalobní tvrzení žalobce 1. Žalobce se podanou žalobou ve znění částečného zpětvzetí, jež učinil při jednání dne [datum], domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 020 946,21 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 18. 5. 2018 do zaplacení. V důvodech svého návrhu uvedl, že je [Anonymizováno], v němž žalobce vykonával funkci předsedy do 18. 5. 2018. Při kontrole účetnictví po odchodu žalovaného ze spolku bylo zjištěno, že za dobu jeho působení jako statutárního orgánu způsobil žalovaný žalobci škodu, neboť v rozporu s ustanovením § 159 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) nejednal s péčí řádného hospodáře. Žalobce takto uplatnil celkem 8 nároků. K námitce promlčení žalovaného uvedl, že žalovaný nepředal po svém odstoupení žalobci kompletní dokumentaci a účetnictví, předal pouze primární účetní doklady, zatímco přístup do elektronického účetnictví spolku nepředal, nebylo tak možné zjistit reálný stav ekonomiky a právních vztahů uvnitř i vně žalobce. Nemohlo tedy dojít k promlčení nároků spolku za žalovaným, neboť promlčecí doba ještě nezačala ani plynout. Žalobce dále namítl rozpor vznesené námitky promlčení s dobrými mravy a odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu. Uvedl, že se žalovaný opakovaně a dlouhodobě dopouštěl pochybení při výkonu své funkce předsedy spolku, přičemž se jednalo o úmyslná jednání poškozující spolek a obohacující žalovaného. Ani tvrzení, že se na rozhodování podílely další osoby a že měly možnost kontroly, nezbavuje žalovaného odpovědnosti. Žalovaný se staral o hospodaření spolku a jeho finanční záležitosti jak z hlediska právního, tak faktického. Pokud se odkazuje na osobu účetního, ten pouze zaúčtovával doklady předané žalovaným. Pokud jde o jednotlivé nároky žalobce, soud pro přehlednost tyto označil písmeny a) až h).

2. Nárok a) na zaplacení 59 200 Kč Žalobce uvedl, že z účetní evidence roku 2011 je patrno, že žalovanému byly poskytnuty provozní zálohy žalobcem ve výši 537 000 Kč, k 31. 12. 2011 však vrátil pouze 477 800 Kč. Zbývající část nebyla vyúčtována a zůstala neuhrazena. K 1. 1. 2012 se však v účetnictví objevuje 0, aniž by se vypořádala i s finančním rozdílem, čímž je porušena bilanční kontinuita. Na rozdíl v těchto dvou částkách neexistuje žádný doklad. Následně po poučení dle § 118a odst. 1 o. s. ř. doplnil, že si žalovaný dlouhodobě vytvářel prostor pro odvod peněz ze spolku zakládáním nesprávných účetních dokladů. Nevyúčtování zálohy je patrné ze salda vedeného od roku 2002 do roku 2016. Porovnáním salda a primárních dokladů byl po odchodu žalovaného ze spolku [tituly před jménem] [jméno FO] zjištěn nesprávný způsob účtování a nesprávnosti zanesené do účetnictví. Takto žalovaný pokladním dokladem [Anonymizováno] ze dne 15. 11. 2002 označeným v saldu ke dni 31. 12. 2016 jako „záloha na [Anonymizováno]“ vyplatil sobě provozní zálohu ve výši 70 000 Kč na nákup [Anonymizováno] od [tituly před jménem] [jméno FO]. Tento [Anonymizováno] byl fakticky [tituly před jménem] [jméno FO] prodán žalobci za částku 300 000 Kč, splatnou 15. 4. 2013, přičemž kupní cena nebyla nikdy [tituly před jménem] [jméno FO] vyplacena, neboť na základě ústní dohody [tituly před jménem] [jméno FO] s žalovaným si kupní cenu měl projezdit v následujících letech. Proto byla splatnost odložena o 10 let. Z primárních dokladů však bylo zjištěno, že na nákup výše uvedeného [Anonymizováno] byl vystaven interní doklad [Anonymizováno] ze dne 1. 3. 2003 na částku 61 000 Kč, přičemž tato částka nebyla nikdy [tituly před jménem] [jméno FO] zaplacena. V saldu je uvedena jako vyúčtování poskytnuté provozní zálohy. Faktura č. [Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO] není v účetnictví zaevidována. Zbývajících 9 000 Kč provozní zálohy byly nelogicky vyúčtovány pokladním dokladem [Anonymizováno] ze dne 1. 3. 2003 jako příjem do pokladny spolku od [tituly před jménem] [jméno FO]. Doklady byly fiktivně vytvořeny za účelem vyúčtování provozní zálohy 70 000 Kč poskytnuté předsedovi spolku dne 15. 11. 2002. Záloha ve výši 70 000 Kč se tak jeví v účetnictví jako vyrovnaná ke dni 31. 12. 2011, fakticky však nebyla nikdy vrácena, neboť [tituly před jménem] [jméno FO] nebyla částka 61 000 Kč v roce 2003 zaplacena a současně ani nevracel do pokladny částku 9 000 Kč dne 1. 3. 2003. K 1. 1. 2011 vykazoval účet provozních záloh u žalovaného nedoplatek ve výši 44 200 Kč, ke dni 31. 12. 2011 nedoplatek ve výši 59 200 Kč. Od 1. 1. 2012 je saldo již vyrovnané. K tomuto však došlo pouze prostřednictvím v minulosti fiktivně vytvořených položek. Položka provozních záloh patřící žalovanému tak fakticky nadále vykazuje nedoplatek ve výši 59 200 Kč. Takto žalovaný úmyslně způsobil žalobci škody. Kontrolní orgán ani účetní nemohli pochybení zjistit, neboť nebyli schopní rozpoznat vadnost zaevidovaných dokladů. Žalovaný byl na nejasnosti, chyby a špatné účtování upozorněn daňovým poradcem [tituly před jménem] [jméno FO], který zpracovával daňové přiznání za roky 2015 a 2016. Přes jeho upozornění žalovaný nesjednal nápravu, což svědčí o jeho přímém úmyslu způsobit žalobci škodu.

3. Nárok b) na zaplacení 90 000 Kč Žalovaný měl dle smlouvy o půjčce ze dne 2. 6. 2012 půjčit žalobci částku 90 000 Kč, přičemž v účetní evidenci je příjmový pokladní doklad [Anonymizováno] ze dne 2. 6. 2012, který však neobsahuje podpis zástupce klubu o přijetí částky do pokladny. V roce 2014 žalovaný oproti podpisu tuto částku vrátil výdajovým pokladním dokladem č. [Anonymizováno] ze dne 17. 12. 2014. Žalovaný vytvořil uměle přebytek v účetnictví tím, že do něj zanesl fakturu č. [RČ] ze dne 24. 9. 2012 na částku 150 000 Kč za opravu [Anonymizováno], kterou měl údajně provést [právnická osoba]. Tato částka mu měla být vyplacena pokladním dokladem č. [Anonymizováno] ze dne 24. 9. 2012. Reálně však vyplacení této částky [právnická osoba] nikdy nedošlo. Uměle vytvořený přebytek tak sloužil k vrácení domnělé půjčky žalovaného žalobci, když fakticky nikdy půjčka ve výši 90 000 Kč poskytnuta nebyla. Nebyly k tomu ani důvody, neboť spolek měl dostatek prostředků. Žalovaný tak úmyslně způsobil škodu žalobci ve výši 90 000 Kč.

4. Nárok c) na zaplacení 95 000 Kč Žalobce prodal v roce 2015 [Anonymizováno], přičemž ze smlouvy ze dne 8. 12. 2015 uzavřené s kupující [jméno FO] [právnická osoba]. vyplývá, že tento [Anonymizováno] byl prodán za cenu 35 000 Kč. Žalovaný přitom prezentoval na členské schůzi i výkonném výboru žalobce, že prodej bude uskutečněn za částku 130 000 Kč. Následně žalobce doplnil, že odvoz [Anonymizováno] kupujícímu zajišťoval [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO]. Ta na žádost žalovaného vystavila doklad o předání [Anonymizováno], na němž byla uvedena kupní cena ve výši 130 000 Kč. Tento doklad předala panu [jméno FO], který [Anonymizováno] za kupující přebíral. Takto pak byla cena opakovaně deklarována na členské schůzi i na výkonném výboru. O koupi [Anonymizováno] za částku 85 000 Kč měl zájem [adresa], byl však odmítnut žalovaným s tím, že má kupce za cenu 120 000 – 130 000 Kč. Rovněž z inzertního portálu je zřejmé, že v roce 2021 bylo možné obdobné [Anonymizováno] prodat za cenu 109 000 – 240 000 Kč.

5. Nárok d) na zaplacení částky 96 631 Kč Žalobce v letech 2010-2016 zaplatil na základě vyúčtování faktury společnosti E-on za spotřebovanou elektrickou energii v celkové výši 237 881,09 Kč. Členům klubu byla přeúčtována částka ve výši 96 631 Kč, která však nebyla evidována v účetnictví žalobce. Žalovaný tytu částku vybral a použil ji pro svoji potřebu. Neodvedením vybraných částek do účetnictví a ponecháním si jich pro vlastní potřebu žalovaný úmyslně způsobil žalobci škodu. Žalobce původně žaloval částku 118 940,54 Kč představující 50 % z vyúčtované elektřiny dodavatelem, následně však vzal žalobu ohledně částky 22 309,54 Kč zpět s tím, že dohledal listiny prokazující skutečnou výši vybraných částek od jednotlivých členů. V této části bylo řízení zastaveno.

6. Nárok e) na částku 11 556,55 Kč Žalovaný přijal do účetnictví fakturu č. [hodnota] od dodavatele [právnická osoba], kde bylo u položky pojistné chybně účtováno DPH ve výši 2 994,60 Kč a dále bylo chybně DPH ve výši 8 561,95 Kč účtováno u položky úrok. Žalovaný jako statutární orgán nepožádal o opravu faktury. Jako statutární orgán rovněž odpovídá za výběr osoby, která zpracovává účetnictví. Odpovídá tak za škodu, která žalobci vznikla zaplacením DPH ve výši 11 556,55 Kč. Tato škoda byla způsobena žalobci žalovaným úmyslně.

7. Nárok f) na zaplacení částky 77 051 Kč Žalovaný zařadil do účetnictví doklady za pohonné hmoty, které však zakoupil [tituly před jménem] [jméno FO]. Peníze za nákup pohonných hmot nebyly nikdy [tituly před jménem] [jméno FO] předány. Jeho dohoda se žalovaným byla taková, že jako protihodnota jím poskytnutých pohonných hmot mu budou poskytnuty zadarmo jízdy. K naplnění dohody nedošlo, neboť byl [tituly před jménem] [jméno FO] ze spolku vyloučen. Přesto, že [tituly před jménem] [jméno FO] žádné peníze od žalobce neobdržel, je jím provedený nákup pohonných hmot veden jako výdej žalobce. Žalovaný si tak peníze za pohonné hmoty ponechal pro vlastní potřebu a tím úmyslně způsobil žalobci škodu ve výši 77 051 Kč.

8. Nárok g) na zaplacení částky 222 741 Kč V roce 2016 došlo k nezákonnému vyloučení dvou členů [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO]. Rozhodnutí o vyloučení těchto členů bylo usnesením Krajského soudu v Brně č.j. [spisová značka] ze dne 21. 5. 2018 a usnesením Krajského soudu v Brně č.j. [spisová značka] ze dne 15. 3. 2019 zrušeno. Žalobce v souvislosti s těmito řízeními vynaložila částku ve výši 50 921 Kč jako náhradu nákladů řízení a dále částku 85 910 Kč za zastoupení žalobce v řízení [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalovaný porušil své povinnosti, když vyloučení těchto dvou členů zařadil na členské schůzi jako mimořádný bod k projednání, ačkoliv k tomu bylo třeba souhlasu všech členů a tento souhlas nebyl udělen. Jako předseda spolku je odpovědný za dodržování stanov spolku. V řízení před krajským soudem bylo navíc prokázáno, že nebyly dány důvody pro vyloučení těchto členů a nebyl ani dodržen procesní postup, který stanoví, že člen spolku musí být napřed upozorněn na své jednání, pro nějž má být vyloučen. Žalovaný tak žalobci způsobil škodu ve výši 222 741 Kč, představující náklady na právní zastoupení ve sporu ohledně vyloučení výše uvedených dvou členů, které by jinak žalobce nevynaložil, nebýt jednání žalovaného. Žalovaný tuto škodu způsobil ve vědomé nedbalosti, neboť si musel být vědom, že vyloučení členové se budou bránit, budou-li proti nim činěny tak závažné kroky.

9. Nárok h) na zaplacení částky 445 818,20 Kč Jedná se o škodu, která vznikla žalobci v souvislosti s nezákonným vyloučením [tituly před jménem] [jméno FO] ze spolku. [tituly před jménem] [jméno FO] po svém vyloučení žaloval žalobce o vydání movitých věcí, které spolku daroval, neboť svůj dar odvolal. Po zrušení rozhodnutí krajského soudu o zrušení vyloučení [tituly před jménem] [jméno FO] došlo k uzavření dohody o narovnání mezi [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobcem. Věci, které byly zabudovány přímo v zařízení spolku a nebylo možné je vrátit, byly vypořádány po dohodě s novým předsedou spolku [právnická osoba] částkou 408 647 Kč. Žalobci dále vznikla povinnost zaplatit [tituly před jménem] [jméno FO] náklady, které mu vznikly v souvislosti s řízením o vydání věcí ve výši 37 171,20 Kč. K náhradě nákladů [tituly před jménem] [jméno FO] a k odvolání daru [tituly před jménem] [jméno FO] by nedošlo, kdyby nedošlo k nezákonnému vyloučení [tituly před jménem] [jméno FO], za nějž je odpovědný žalovaný. Žalovaný škodu způsobil ve vědomé nedbalosti. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, nároky žalobce odmítl. Dále ve vztahu k nim vznesl námitku promlčení, přičemž odmítl, že by taková námitka byla v rozporu s dobrými mravy, neboť v tomto případě nejsou naplněny podmínky pro její uplatnění. Promlčecí doba neběží od okamžiku předání účetnictví, ale běží ode dne, kdy mělo k údajnému vzniku škody dojít. Dále namítl, že spolek měl vždy svého účetního. Nejvyšším orgánem žalobce je členská schůze, která schvaluje účetní závěrku, zprávu o stavu hospodaření a rozpočet. Výkonný výbor pak zajišťuje operativní plnění rozpočtu a schváleného plánu činnosti. Takto bylo každý rok účetnictví žalobce spolu se zprávou o hospodaření a rozpočtem schvalováno členskou schůzí. Současný předseda spolku se rovněž s účetnictvím mohl seznámit, neboť v době tvrzeného vzniku škody byl jeho hospodářem a následně i místopředsedou spolku a o účetnictví spolku měl přehled. Zprávu o hospodaření přednášel členům spolku na členské schůzi. Každý člen spolku mohl do účetnictví na členské schůzi nahlížet. Do roku 2016 navíc podléhalo účetnictví kontrole revizorem. Opakovaně docházelo ke kontrolám účetnictvím i ze strany Svazu v souvislosti s poskytovanými dotacemi. Pokud by žalobci vznikla nějaká škoda, musel by o této škodě žalobce vědět ihned. Případné zjištěné nesrovnalosti tak nelze přičítat k tíži žalovanému. Dále vyjádřil názor, že žaloba je výsledkem osobní msty [tituly před jménem] [jméno FO] za to, že byl v roce 2016 vyloučen ze spolku. Tím přišel o ubytovací jednotku, kterou si bez vědomí spolku upravil jako kancelář a stálé bydlení pro svou přítelkyni a spolupracovnici [jméno FO], která byla rovněž vyloučena. Rozhodnutí výkonného výboru o vyloučení těchto členů, jakož i rozhodnutí členské schůze spolku byla zrušena rozhodnutím Krajského soudu v Brně. Od roku 2018 pak [tituly před jménem] [jméno FO] působí jako nově najatý účetní a daňový poradce žalobce a jeho snahou je najít v účetnictví žalobce pochybení, tak aby mohl očernit dobré jméno žalovaného. Vedení sporu nebylo schváleno rozhodnutím členské schůze ani rozhodnutím výkonného výboru. Na nového předsedu je ze strany [tituly před jménem] [jméno FO] vyvíjen tlak. Ve vztahu k předání účetnictví žalobce uvedl, že účetní doklady za období od roku 2000 do roku 2017 předal paní [Anonymizováno] [jméno FO] dne 11. 7. 2018. Jednalo se o zhruba 2 šanony pro každý rok, které byly v plechové skříni kanceláře spolku. Účetnictví včetně jeho elektronické verze bylo vedeno [jméno FO] až do jeho smrti na podzim roku [Anonymizováno], kdy účetnictví za tento rok nebylo dokončeno a následně je dokončoval [tituly před jménem] [jméno FO]. V roce 2017 žalovaný oslovil společnost [právnická osoba]. a zakoupil pro žalobce servis a licenci na účetní program [jméno FO], který v předchozích letech používal [jméno FO]. V roce 2018 si žalovaný koupil pro svou vlastní potřebu licenci účetního programu [jméno FO], čímž ztratil přístup k účetnictví žalobce. Po podání žaloby v říjnu 2019 se obrátil na společnost [právnická osoba]. a požádal je o obnovení přístupu k účetnictví žalobce. To mu bylo umožněno s tím, že jde o přístup k dokumentům, jež jsou určeny pro čtení a tisk. Pokud žalobce přístup do tohoto programu nemá, je to zřejmě tím, že vyjma roku 2017 společnosti [právnická osoba]. nic neplatil, proto nemá oficiální práva k tomuto programu. Žalovaný vykonával po dobu 17 let bez nároku na odměnu ve svém volném čase činnost pro žalobce. Vkládal do ní své prostředky, mimo jiné např. dar ve výši 30 000 Kč, kabely v hodnotě 41 000 Kč, opakovaně bezúročně půjčoval žalobci prostředky, pokud momentálně chyběly. Zajišťoval přepravu vlastním vozidlem, zapůjčoval klubu své nářadí. Zajistil pro klub sponzorské dary od přátel a známých. Neměl tedy důvod ze spolku peníze naopak vyvádět. Vždy se snažil o to, aby spolek měl prostředky na svou činnost, zejména na závodění dětí.

11. K nároku a) Žalovaný uvedl, že řádně vyúčtoval veškeré přijaté provozní zálohy, přičemž toto je zřejmé z pohybu na účtu [Anonymizováno] za účetní období roku 2011. Za rok 2011 mu byly poskytnuty provozní zálohy ve výši 75 000 Kč, v této výši pak byly i řádně vyúčtovány.

12. K nároku b) Žalovaný uvedl, že samotná smlouva o půjčce, která je podepsána za žalobce panem [právnická osoba], hospodářem spolku, je účetním dokladem o přijetí půjčky žalobcem a zároveň důkazem o poskytnutí půjčky. Půjčka byla vyplacena žalobci při podpisu smlouvy, její přílohou byly i pokladní doklady, což smluvní strany stvrdily svými podpisy na smlouvě. Poskytnutí půjčky pak vyplývá i z kopie hlavní knihy a pokladní knihy za rok 2012. K jejímu vrácení došlo v roce 2014, kdy rovněž tyto skutečnosti vyplývají z kopií hlavní a pokladní knihy za rok 2014. Žalobci tak nemohla vzniknout žádná škoda.

13. K nároku c) Žalovaný uvedl, že kupní cena odpovídala technickému stavu [Anonymizováno] a dle provedeného ocenění nemohla být vyšší. Je možné, že žalovaný se půl roku předtím, než k samotnému prodeji došlo, bavil o tom, že by bylo možno za částku okolo 130 000 Kč [Anonymizováno] prodat, následně však viděl [Anonymizováno] odborník [tituly před jménem] [jméno FO], který je znalcem z oboru [Anonymizováno] [Anonymizováno], ekonomika, oceňování [Anonymizováno] a [Anonymizováno] technických zařízení. Dále namítl, že nelze vycházet ze zahraničních inzerátů, když je rozdíl, zda [Anonymizováno] slouží pro rekreační účely nebo je využíván k [Anonymizováno] [Anonymizováno] při trénincích a závodech 10 měsíců v roce. [Anonymizováno] měl najeto[Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] za 18 let, což odpovídá [Anonymizováno], který má po 18 letech najeto 277 700 km. S ohledem na technický stav byl žalovaný rád, že se [Anonymizováno] vůbec prodal. Doklad pro [právnická osoba] na částku [adresa] Kč nevystavil.

14. K nároku d) Žalovaný namítl, že k přeúčtování elektrické energie nedocházelo, pokud byly předloženy tabulky přeúčtování, tyto jsou pravděpodobně falzum, odmítl, že by podpisy na nich byly žalovaného.

15. K nároku e) Žalovaný uvedl, že jednal v dobré víře, že byla dodavatelem vystavena faktura řádně, přičemž ani účetní tuto fakturu nerozporoval. Současně uvedl, že žalobce netvrdí, v čem spočívá nesprávné účtování.

16. K nároku f) Žalovaný nesporoval, že byly do účetnictví spolku zařazeny doklady na pohonné hmoty ve výši 77 051 Kč, které byly zaplaceny kartou [tituly před jménem] [jméno FO]. K tomuto uvedl, že se jednalo o obvyklou praxi u žalobce. Členové spolku přinášeli žalobci pohonné hmoty, které zaplatili, spolu s účtenkou, která byla zařazena do účetnictví, a členům spolku byla finanční částka za pohonné hmoty vyplacena. Takto byl vystaven výdajový pokladní doklad, kdy na jedné straně byl uveden žalobce, na druhé straně čerpací stanice, která byla partnerem žalobce. K tomuto se nalepila účtenka předložená členem spolku. Na základě předložené účtenky pak byla členovi spolku vyplacena finanční částka odpovídající výši na dokladu. Stejný postup byl v případě [tituly před jménem] [jméno FO].

17. K nároku g) K vyloučení členů spolku [tituly před jménem] [jméno FO] a paní [jméno FO] nedošlo na základě rozhodnutí žalovaného jako předsedy spolku, ale na základě rozhodnutí výboru žalobce ze dne 29. 11. 2016 a 5. 12. 2016 a následně rozhodnutí členské schůze žalobce ze dne 15. 4. 2017. Žalovanému tak nelze údajnou škodu přičítat. Problémy s oběma členy byly dlouhodobé a opakovaně se to řešilo. K ničemu to však nevedlo, proto bylo navrženo vyloučení, přičemž toto bylo podstatnou většinou členů schváleno. Po odstoupení z funkce předsedy spolku dne 18. 5. 2018 bylo žalovanému zasláno rozhodnutí Krajského soudu v Brně ve věci vyloučení [jméno FO], o němž, jakož i o možnosti podat odvolání, informoval nového předsedu žalobce [právnická osoba]. Ani on, ani ostatní členové spolku neměli právnické vzdělání, nebyli tak schopni posoudit, zda jsou porušena procesní pravidla.

18. K nároku h) Žalovaný uvedl, že pokud nějaká škoda žalobci v souvislosti s odvoláním darů [tituly před jménem] [jméno FO] vznikla, není za ni odpovědný. K odvolání darů mělo dojít jako reakce na vyloučení [tituly před jménem] [jméno FO] ze spolku, o němž však rozhodovala členská schůze jako vrcholný orgán žalobce. Žalobce sám prostřednictvím předsedy [právnická osoba] uzavřel s [tituly před jménem] [jméno FO] dohodu o narovnání, kterou se zavázal poskytnout mu náhradní plnění ve výši 408 647 Kč za movité věci, jež jsou součástí nemovitostí ve vlastnictví žalobce. Žalovaný sám nebyl účasten dohody smluvních stran o vypořádání. Mezi tvrzeným jednáním žalovaného a údajnou škodou neexistuje příčinná souvislost. Provedené dokazování a závěry o skutkovém stavu 19. Soud ve věci provedl rozsáhlé dokazování. Výzvou ze dne 20. 5. 2019 s podacím lístkem pošty z téhož dne a informací ze sledování poštovních zásilek pošty bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky 997 026,09 Kč do 10 dnů od doručení výzvy. Jako důvod uvedl vzniklou škodu za období, kdy byl žalovaný statutárním orgánem žalobce a nejednal s péčí řádného hospodáře dle § 159 občanského zákoníku. Zásilka byla doručena žalovanému dne 22. 5. 2019.

20. Z výpisu ze spolkového rejstříku bylo zjištěno, že žalobce byl zapsán jako spolek dne [datum] s tím, že vznikl dne [datum]. Statutárním orgánem žalobce je předseda. Z článku 1. Základní ustanovení bodu 3) stanov žalobce ze dne 11. 4. 2015 bylo zjištěno, že jednat jménem žalobce je oprávněn předseda (statutární orgán), osoba pověřená předsedou nebo osoba pověřená výborem. Dále z článku 6. Orgány [Anonymizováno] bylo zjištěno, že nejvyšším orgánem žalobce je členská schůze, jejíž povinnosti jsou vymezeny v bodě 1), přičemž k těmto povinnostem patří dle bodu 1. c) projednávat a schvalovat zprávu o činnosti výboru [Anonymizováno], včetně stavu hospodaření s rozpočtem, uzávěrku hospodaření. Dále je orgánem žalobce výkonný výbor, který je tříčlenný, předsedá mu předseda [Anonymizováno] a jeho povinnosti jsou upraveny v bodě 3) tohoto článku, mimo jiné k nim patří dle písm. k), l) povinnost vést členy [Anonymizováno] k co nejúčelnějšímu využívání přidělených nebo svěřených finančních a materiálních prostředků, dbát o dosažení nejvyšších příjmů z vlastní činnosti, zajišťovat operativní plnění schváleného plánu činnosti a rozpočtu a přijímat rozhodnutí ke splnění usnesení členské schůze [Anonymizováno]. Z výpisu ze spolkového rejstříku a výpovědí svědků dále bylo zjištěno, že předsedou spolku byl do 18. 5. 2018 žalovaný, od tohoto data je předsedou [právnická osoba]. Tyto skutečnosti vyplývají rovněž ze zápisu z členské schůze ze dne 18. 5. 2018, z nějž bylo dále zjištěno, že členy výkonného výboru se stali [jméno FO] jako místopředseda a [jméno FO] jako hospodářka. Zápisy z členské schůze ze dne 11. 4. 2015 a 15. 7. 2017 a z výpovědi [právnická osoba] slyšeného jako účastníka řízen bylo prokázáno, že od roku 2008 do 11. 4. 2015 působil ve výkonném výboru jako hospodář, kdy následně nahradil na pozici místopředsedy [jméno FO]. Hospodářkou a členkou výkonného výboru se stala [jméno FO]. Po jejím odstoupení se opět stal místopředsedou spolku [jméno FO] a [právnická osoba] hospodářem.

21. V řízení bylo dále prokázáno, že spolek měl revizora (zápis z členské schůze, pozvánky na jednání členské schůze, zpráva o kontrolní a revizní činnosti, svědecké výpovědi). Tato funkce byla zrušena dne 11. 4. 2015 (usnesení výroční členské schůze ze dne 11. 4. 2015). Tuto funkci dlouhodobě vykonával [Anonymizováno]. [jméno FO] (zpráva o kontrolní a revizní činnosti za rok 2014, výpovědi svědků), jenž revizní zprávu přednášel na členských schůzích (zápis z jednání výroční členské schůze 2015, usnesení z výroční členské schůze z 11. 4. 2015, pozvánka na jednání členské schůze 2013, 2014, 2015).

22. Z výpovědí svědků bylo zjištěno, že účetnictví do své smrti v roce [Anonymizováno] vedl pan [jméno FO], jenž jej prováděl na účetním programu „[jméno FO]“. Nejednalo se o oficiálně pořízený počítačový software (výpověď svědka [tituly před jménem] [jméno FO], jež je v souladu s tvrzením žalovaného). Za rok 2016 dokončil účetnictví a vyhotovil daňové přiznání [tituly před jménem] [jméno FO], tyto skutečnosti vyplývají z faktury č. [hodnota] ze dne 31. 5. 2017, kterou vyúčtoval [tituly před jménem] [jméno FO] cenu za kontrolu účetnictví, zpracování účetní závěrky za rok 2016 a zpracování přiznání a výkazů k [Anonymizováno], a dále ze svědecké výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO]. S ohledem na výslech [tituly před jménem] [jméno FO] jako svědka, soud neprováděl k důkazu jeho čestné prohlášení, neboť tento důkaz byl za dané situace nadbytečný. Pokud žalobce tvrdil, že [tituly před jménem] [jméno FO] upozorňoval žalovaného na chybně vedené účetnictví, pak z výpovědi tohoto svědka bylo zjištěno, že vyjádření svědka se týkalo pouze nedokončeného zaúčtování dokladů za rok 2016, jež nastalo zřejmě v souvislosti s úmrtím účetního. Z jeho výpovědi pak vyplynulo, že provedl kontrolu již zaúčtovaných dokladů a doúčtoval doklady, které dosud nebyly zaúčtovány (nebylo jim přiděleno číslo). Poté již bylo účetnictví kompletní. Mohl tak zpracovat daňové přiznání za rok 2016. Doklady mu byly předloženy žalovaným zřejmě již při předání podkladů spolu se zálohou dat s účetnictvím za roky 2015 a 2016. Tvrzení žalobce o tom, že by byl žalovaný [tituly před jménem] [jméno FO] upozorňován na nesprávně vedené účetnictví nebylo prokázáno.

23. Žalovaný tvrdil, že v roce 2017 zaplatil licenci za účetní program [jméno FO] pro žalobce u společnosti [Anonymizováno], což je v souladu s výpovědí svědka [tituly před jménem] [jméno FO], který uvedl, že po jeho vyloučení byla licence za účetní software zaplacena. Žalovaný dále tvrdil, že si následně v roce 2018 zaplatil sám pro sebe jako fyzickou osobu tento účetní program, čímž ztratil přístup do účetního programu žalobce. Opětovně získal přístup až na základě své žádosti v říjnu 2019 po zjištění, že byla podána proti němu žaloba v této věci. Tvrzení o zpřístupnění tohoto účetního softwaru bylo prokázáno emailem společnosti [Anonymizováno] ze dne 23. 6. 2021, z nějž bylo zjištěno, že společnost aktivovala dne 14. 10. 2019 žalovanému licenci [adresa] [Anonymizováno], jež mu umožňuje prohlížet zdarma účetnictví, tato licence umožňuje již vytvořená data otevřít, prohlížet, vyhledávat, filtrovat a tisknout, neumožňuje zadávat nové doklady či měnit stávající záznamy. Současně bylo potvrzeno, že žalovaný jako fyzická osoba je držitelem licence [jméno FO]. Na základě výše uvedeného má soud za to, že žalovaný elektronickou verzí účetnictví žalobce disponuje až od aktivace licence [adresa] [Anonymizováno] ze dne 14. 10. 2019.

24. Dále soud k otázce předání účetnictví provedl důkaz Protokolem o předání ze dne 11. 7. 2018, na němž jsou podpisy žalovaného a [jméno FO]. Dle uvedeného protokolu došlo k předání kompletního účetnictví za roky 2000-2017, pokladny, razítek, dokladů k 18. 5. 2018, smluv a grantů. Podpis Protokolu o předání potvrdila svědkyně [adresa], která v té době dle své výpovědi i dle výše uvedených důkazů byla hospodářkou spolku. Ve své výpovědi však popřela převzetí věcí, uvedla, že pouze podepsala Protokol o předání, a to v kanceláři spolku. Potvrdila, že se zde nacházela skříň obsahující účetní doklady a historické dokumenty vztahující se k činnosti spolku, obsah skříně však při převzetí nekontrolovala. Přestože současný předseda spolku [právnická osoba] slyšený jako účastník řízení ve své výpovědi popřel, že by mu bylo z účetnictví do dne výslechu cokoli předáno, z listiny předložené žalovaným bylo zjištěno, že dne 19. 7. 2018 protokolárně převzal údaje k účtu [Anonymizováno] včetně zůstatku a smluv s [Anonymizováno], dále převzal sponzorské smlouvy dne 18. 8. 2018. Z výpovědí svědků [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] bylo zjištěno, že v kanceláři spolku se v kovové skříni nacházely primární doklady účetnictví spolku, elektronické účetnictví nemají k dispozici.

25. Z výše uvedených důkazů má soud za prokázané, že žalovaný předal žalobci, konkrétně Evě [jméno FO] v pozici hospodářky účetnictví spolku v listinné podobě, přičemž [jméno FO] převzetí účetnictví potvrdila, aniž by provedla kontrolu, zda je jí předáváno to, co je v předávacím protokole uvedeno. Elektronická verze účetnictví nebyla žalobci předána. Žalobce prostřednictvím svého účetního užíval k vedení účetnictví v elektronické podobě program [jméno FO], jehož licence byla ze strany žalobce uhrazena pouze v roce 2017. Žalovaný jako fyzická osoba má licenci účetnímu programu [jméno FO] [Anonymizováno] a od 14. 10. 2019 mu byla aktivována licence, jež mu umožňuje do účetnictví žalobce nahlížet bez možnosti provádět v něm změny.

26. Tvrzení o tom, že každoročně docházelo na členské schůzi k podání zprávy o hospodaření a zprávy revizní komise, prokazoval žalovaný pozvánkami na členskou schůzi v roce 2013, 2014 a 2015, zápisem z jednání výroční členské schůze z 11. 4. 2015, usnesením z této výroční členské schůze a zprávou o kontrolní a revizní činnosti za rok 2014. Z těchto listin bylo zjištěno, že pozvánky obsahovaly program jednotlivých členských schůzí, přičemž bodem programu byla vždy i zpráva o činnosti za předchozí rok, plán činnosti, hospodaření za předchozí rok, plán rozpočtu na další rok a zpráva revizní komise. Ze zápisu členské schůze z 11. 4. 2015 bylo zjištěno, že přítomní byli seznámeni se zprávou o finančním hospodaření za rok 2014, zprávou revizora o provedené kontrole za rok 2014. Usnesením ze dne 11. 4. 2015 pak byla mimo jiné schválena zpráva [právnická osoba] o výsledku hospodaření klubu v roce 2014, zpráva revizora [jméno FO] [Anonymizováno] o revizní činnosti. Z revizní zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] [Anonymizováno] bylo zjištěno, že potvrdil provedení hospodaření spolku na základě účetnictví, rozpočtu nákladů a výnosů, dále prověřil samotné účetnictví a roční závěrku spolku, přičemž nezjistil žádné skutečnosti, jež by naznačoval, že účetnictví by nebylo úplné, průkazné a správné. Účetní závěrka věrně zobrazuje majetek, závazky a finanční situaci za rok 2014. Ze zápisu z členské schůze ze dne 15. 4. 2017 bylo zjištěno, že i zde byla podána zpráva o hospodaření za rok 2016. Zápis obsahuje údaje o částce na účtu, příjmech, výdajích, zůstatku a schodku, jenž činil 62 000 Kč.

27. Žalobce tvrdil, že přístup k účetnictví, pokladně a veškerým dokladům měl pouze žalovaný. Tyto skutečnosti prokazoval výpovědí [právnická osoba], současného předsedy spolku, vyplývají rovněž z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO]. [jméno FO] však vypověděl, že do účetnictví, pokud by chtěl, přístup měl, nevyužíval to, neboť mu šlo primárně o [Anonymizováno]. Z výpovědí ostatní svědků vyplývá, že na členských schůzích byli nejen seznamováni s hospodářskými výsledky, byly zde však i v papírové podobě účetní závěrky (rozvahy), které měli možnost v případě zájmu si prohlédnout (svědkyně [adresa], [jméno FO], [Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO]). Svědek [jméno FO] vypověděl, že bylo z těchto listin možno zjistit kdy, kde, co, za kolik se koupilo či prodalo. S ohledem na skutečnost, že převaha svědků, kteří na toto téma byli dotázáni, vypovídala o možnosti nahlížet na členské schůzi do účetních závěrek, soud uvěřil jejich výpovědi, oproti výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO].

28. Soud považuje rovněž za nutné na tomto místě se vyjádřit k výpovědím předsedy spolku [jméno FO] a svědků [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], jejichž výpovědi hodnotí jako nevěrohodné. Přestože byl [právnická osoba] členem výkonného výboru od roku 2008, ať už jako místopředseda či hospodář, přednášel zprávy o hospodaření, podepsal smlouvu o půjčce žalovaného z roku 2012, hlasoval pro vyloučení členů [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], tak v rámci své výpovědi uváděl, že o těchto věcech v podstatě nevěděl, listiny podepisoval, protože si věřili, pro vyloučení hlasoval, aby byl v souladu s ostatními členy výboru, o prodeji člunu v roce 2015 dopředu nevěděl (byť svědkyně [jméno FO] vypověděla, že to projednali ve výboru), stejně tak neměl informace o dokončení koupě [Anonymizováno] nového, účetnictví nekontroloval, ač mohl. Jeho odpovědi působily na soud vyhýbavě, nepřesvědčivě. Samotné pochybnosti vzbuzuje rovněž faktura za opravu [Anonymizováno] v roce 2012, kterou vystavil na částku 150 000 Kč. Soudu považuje za nepravděpodobné, že by provedl práce za tuto částku, odvedl z ní daně a následně se o její úhradu nezajímal, nepožadoval její zaplacení atd., v rámci seznámení členů s hospodářskými výsledky si ani nevšiml, že tato faktura byla zaplacena.

29. Soud dále z výpovědi svědkyně [jméno FO] zjistil, že mezi [tituly před jménem] [jméno FO] a žalovaným existoval spor, který vyústil v podání žaloby na ochranu osobnosti [tituly před jménem] [jméno FO], jenž měl být žalovaným nařčen, že je estébák. Soudu je pak známo z jeho činnosti, že v tomto sporu [tituly před jménem] [jméno FO] neuspěl. Zhoršení vztahů ve spolku vyplývá i z usnesení Policie ČR ze dne 28. 2. 2022, č. j. [Anonymizováno]. Uvedené vyplývá i z výslechu většiny v řízení slyšených svědků, kdy členové spolku byli vedeni zájmem o sport, vztahy byly přátelské, neformální, založené na vzájemné důvěře. V souvislosti se sporem mezi [tituly před jménem] [jméno FO] a žalovaným došlo ke zhoršení situace. V současné době pak je veden další spor na ochranu osobnosti, a to [jméno FO] proti žalobci za urážlivý dopis zaslaný jejímu zaměstnavateli ze dne 5. 6. 2020 (dopis [Anonymizováno] ze dne 5. 6. 2020, výpověď svědkyně [jméno FO]). Z obsahu dopisu je pak zřejmé, jak špatné vztahy nyní ve spolku existují. S ohledem na proběhlá řízení o neplatnosti vyloučení a o ochranu osobnosti je zřejmé, že vztahy mezi žalovaným a [tituly před jménem] [jméno FO] jsou negativní, poznamenané předchozími spory, z jednání obou mužů je cítit výrazná antipatie, ta je pak patrná i ze samotné výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO]. Svědkyně [jméno FO] je přítelkyní [tituly před jménem] [jméno FO], rovněž jí se týkalo vyloučení ze spolku a její výpověď tak může být rovněž konfliktem obou mužů ovlivněna. Věrohodnost svědka [tituly před jménem] [jméno FO] dále snižuje skutečnost, že jako osoba znalá účetnictví se sám nepřímo podílel na vzniku situace, která je v rozporu s účetními pravidly a na něž prostřednictvím žalobce nyní poukazuje (započítávání ceny [Anonymizováno] proti odježděným jízdám, předání dokladu za nákup pohonných hmot hrazených platební kartou [tituly před jménem] [jméno FO] apod.). Soud pak k tomuto uvádí, že ani v případě jedné z osob nemá za to, že by v rámci svého působení ve spolku jednali v jeho neprospěch, neboť jeho činnost pro ně byla důležitá. Nicméně sama skutečnost, že žalobce (předseda [právnická osoba]) pověřil kontrolou účetnictví právě [tituly před jménem] [jméno FO] (a jeho přítelkyni [jméno FO]), jenž má se žalovaným osobní spor, ze spolku byl za jeho předsednictví spolu s [jméno FO] vyloučen, soudil se s ním o omluvu za nařčení, že je estébák, současně za situace, kdy žalobce na základě dohody o narovnání má [tituly před jménem] [jméno FO] zaplatit částku přesahující 400 000 Kč (tedy pro spolek značný finanční obnos zajištěný zástavou k [Anonymizováno] ve vlastnictví žalobce), vzbuzuje značnou nedůvěru ve vztahu k zjištěním učiněným v rámci kontroly účetnictví, chybějícím dokladům atd. S ohledem na situaci považuje soud za naprosto nešťastné řešení to, že současný předseda [právnická osoba] (pokud již chtěl účetnictví za předchozí období zkontrolovat) zvolil k tomuto právě [tituly před jménem] [jméno FO] a jeho přítelkyni [jméno FO] a nikoli osobu osobně v klubu nezainteresovanou a ve sporu mezi [tituly před jménem] [jméno FO] a žalovaným neangažovanou. Za dané situace tak soud výpovědi svědků [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] (i s ohledem na to, že v řadě případů jsou v rozporu s výpověďmi ostatních svědků) považuje za nevěrohodné.

30. Současně soud z průběhu celého řízení a z provedených výslechů svědků zjistil, že spolek byl veden po několik desítek let laiky, neformálně, důraz byl kladen na zájem o sport a pohodu, přičemž bylo vždy zásadní především sehnat prostředky pro činnost spolku, trenéry a lidi ochotné věnovat čas k činnostem souvisejícím. To se nepochybně odrazilo i na vedení účetnictví, kdy z dále provedených důkazů je zřejmé, že zde byly prováděny z účetního hlediska nesprávné operace. Nicméně je současně nutno uvést, že přestože ne všechny výdajové či příjmové pokladní doklady obsahovaly podpisy zúčastněných osob, docházelo k zařazení majetku nesprávným účetním dokladem apod., byly tyto úkony ze strany dlouholetého účetního zaúčtovány, nebyly řešeny jejich nedostatky. Soud zde poukazuje např. na běžný způsob nákupu pohonných hmot, kdy členům spolku bez podpisu byly vydány peníze oproti dokladu za nákup pohonných hmot. Klást nyní k tíži žalovaného tyto skutečnosti nepovažuje soud za spravedlivé. Celkově pak soud hodnotí spor za nešťastný, související s osobním sporem [tituly před jménem] [jméno FO] a žalovaného, s tím, že tento i další vedené spory se pouze negativně odráží na činnosti spolku, což je zřejmé i z výpovědí v tomto řízení slyšených svědků.

31. K nároku a) na zaplacení částky 59 200 Kč Z žalovaným předloženého dokumentu [Anonymizováno] na účtech od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011 v části účtu [Anonymizováno] Pokladna bylo zjištěno, že byly zaúčtovány pokladním dokladem ze dne 31. 1. 2011 č. [Anonymizováno] na částku 30 000 Kč, ze dne 21. 2. 2011č. [Anonymizováno] na částku 20 000 Kč, ze dne 21. 2. 2011 č. [Anonymizováno] na částku 5 000 Kč, ze dne 10. 5. 2011č. [Anonymizováno] na částku 20 000 Kč provozní zálohy v celkové výši 75 000 Kč. Poskytnutí těchto provozních záloh je pak rovněž patrné v části účtu [Anonymizováno] Poskytnuté provozní zálohy. Tomuto rovněž odpovídají údaje v hlavní knize za rok 2011 (účty 211, 314) a v pokladní knize za rok 2011. Současně byla dne 17. 10. 2011 pod č. [Anonymizováno] zaúčtována dlouhodobá provozní záloha ve výši 110 000 Kč. Z uvedených listin pak bylo dále zjištěno, že pokladním dokladem ze dne 27. 7. 2011 č. [Anonymizováno] na částku 20 000 Kč, ze dne 17. 10. 2011 č. [Anonymizováno] na částku 30 000 Kč a ze dne 21. 12. 2011 č. [Anonymizováno] na částku 10 000 Kč došlo k vrácení provozních záloh ve výši 60 000 Kč (hlavní knihy, pokladní kniha). Tento pohyb je opět patrný rovněž z dokumentu [Anonymizováno] na účtech od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011 pod č. účtu [Anonymizováno] Poskytnuté provozní zálohy. Takto byly vráceny provozní zálohy v celkové výši 50 000 Kč, přičemž částka 15 000 Kč byla převedena k 31. 12. 2011 na účet [Anonymizováno]. Na účtu [Anonymizováno] Dlouhodobá provozní záloha je patrné poskytnutí výše uvedené dlouhodobé provozní zálohy ve výši 110 000 Kč dne 27. 10. 2011 a její převod na účet [Anonymizováno] ke dni 31. 12. 2011. Z pohybu na účtech od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012 je pak patrný převod částky 15 000 Kč, která je na účtu [Anonymizováno] Počáteční účet rozvážný k 1. 1. 2012 vedena jako počáteční stav se zápornou hodnotou zůstatku, stejně tak je vedena na účtu [Anonymizováno] Poskytnuté provozní zálohy jako počáteční stav. Obdobné platí pro dlouhodobou provozní zálohu, jež k 1. 1. 2012 činí na účtu [Anonymizováno] částku 110 000 Kč. Z tohoto dokumentu bylo dále zjištěno, že jsou zaúčtovány pokladní doklady [Anonymizováno] (27. 5. 2012) - provozní záloha ve výši 10 000 Kč, [Anonymizováno] (7. 7. 2012) – vratka provozní zálohy ve výši 5 000 Kč a [Anonymizováno] (1. 10. 2012) – vratka provozní zálohy ve výši 20 000 Kč. V případě účtu [Anonymizováno] Dlouhodobá provozní záloha jsou zaúčtovány doklady [Anonymizováno] ze dne 7. 7. 2012 na částku 30 000 Kč – vratka záloh, a [Anonymizováno] ze dne 1. 10. 2012 na částku 80 000 Kč – vratka (snížení) dlouhodobé zálohy. Zaúčtování těchto plateb je pak patrné rovněž z pokladní knihy za rok 2012. Údajům v dokumentech [Anonymizováno] na účtech za rok 2011 a 2012 a pokladních knihách za tyto roky odpovídají předložené výdajové pokladní doklady č. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a příjmové pokladní doklady [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Z výše uvedených důkazů má pak soud za prokázané, že v roce 2011 byl počáteční stav na účtu provozních záloh a dlouhodobých provozních záloh k 1. 1. nulový, v průběhu roku byly poskytnuty provozní zálohy ve výši 75 000 Kč a dlouhodobá provozní záloha ve výši 110 000 Kč. V témže roce byly vráceny zálohy ve výši 60 000 Kč. V roce 2012 byly poskytnuty provozní zálohy ve výši 10 000 Kč, přičemž stav k 1. 1. 2012 činil 15 000 Kč na provozních zálohách a 110 000 Kč na dlouhodobých provozních zálohách. Celkem tedy provozní zálohy spolu s nevyúčtovanou částkou z předešlého roku činily 25 000 Kč a nevyúčtovaná dlouhodobá záloha ve výši 110 000 Kč. V průběhu roku 2012 pak byly vráceny provozní zálohy ve výši celkem 25 000 Kč a dlouhodobé provozní zálohy ve výši 110 000 Kč. Stav na obou účtech pak byl ke dni 31. 12. 2012 nulový.

32. Žalobce naproti tomu vycházel ze součtu salda ke dni 31. 12. 2011. Z tohoto dokumentu bylo zjištěno, že na účtu [Anonymizováno] je u žalovaného veden zůstatek 59 200 Kč ([Anonymizováno] 537 000, [Anonymizováno] 477 800 Kč), přičemž jsou zde dále zúčtovány doklady [Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO] na částku 61 000 Kč a dále částka 6 200 Kč od [jméno FO]. Konečný stav na tomto účtu je 15 000 Kč, což odpovídá částce, jež byla (jak vysvětleno výše) převedena do roku 2012 jako počáteční stav. K tomuto pak žalobce po poučení dle § 118a odst. 1 o. s. ř. tvrdil, že částka 61 000 Kč zúčtovaná interním dokladem [Anonymizováno] ze dne 1. 3. 2003 byla fiktivně vytvořena. Fakturou č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] ze dne 15. 4. 2003 na částku 300 000 Kč splatnou dne 15. 4. 2013 prokázal, že [tituly před jménem] [jméno FO] vystavil pro žalobce fakturu na prodej [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], číslo [Anonymizováno] Uvedené je v souladu s daňovým přiznáním [tituly před jménem] [jméno FO] k DPH za II. čtvrtletí roku 2003, z nějž bylo zjištěno, že [tituly před jménem] [jméno FO] uplatnil výše uvedenou fakturu ve svém daňovém přiznání. Soud nemá důvod o pravosti tohoto důkazu pochybovat, neboť daňové přiznání je opatřeno razítkem Finančního úřadu pro hlavní město Prahu a údaje v něm obsažené spolu s předloženými (v daňovém přiznání uplatněnými) fakturami číselně odpovídají. Prodej [Anonymizováno], číslo [Anonymizováno] vyplývá rovněž ze zápisu o převzetí ze dne 15. 4. 2003. Prodej tohoto [Anonymizováno] ve své svědecké výpovědi potvrdil rovněž svědek [tituly před jménem] [jméno FO], jenž uvedl, že peníze za prodej [Anonymizováno] neobdržel, neboť bylo dohodnuto, že si cenu [Anonymizováno] odjezdí, přičemž jeho roční nájezd byl v té době asi 50 000 Kč. Tyto peníze měly být dle svědka proježděny zhruba v roce 2012-2013, kdy mu sdělil žalovaný, že již má za jízdy hradit. V účetnictví však nenašel záznamy za úhrady jízd za celou dobu svého působení v klubu.

33. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] bylo zjištěno, že při kontrole účetnictví zjistila, že si žalovaný na konci roku 2002 vzal provozní zálohu na nákup [Anonymizováno]. V účetnictví je pouze doklad o zařazení [Anonymizováno] do používání, chybí faktura i kupní smlouva. Z účetnictví pak vyplývá, že byl tento [Anonymizováno] zaveden do účetnictví interním dokladem, který je vystavený oproti účtu provozních záloh, kde je napsáno, že [Anonymizováno] [jméno FO] vložil provozní zálohu ve výši 61 000 Kč. A posléze v tom saldu je další částka, že [tituly před jménem] [jméno FO] vložil přes pokladnu na provozní zálohy 9 000 Kč. S ohledem na provedení důkazu výslechem svědkyně [jméno FO], soud neprováděl k důkazu její čestné prohlášení, neboť jej považoval za nadbytečné.

34. Žalovaný naproti tomu předložil k důkazu dokument označený jako „Zařazení do používání“ ze dne 30. 4. 2003 a Kupní smlouvu ze dne 15. 4. 2003. Ani jeden z dokumentů neobsahuje podpisy osob, neboť jde dle sdělení žalovaného o dokumenty vytištěné z účetnictví pana [jméno FO]. V kupní smlouvě, jejímž předmětem je prodej výše uvedeného [Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO] žalobci, je uvedena kupní cena 50 000 Kč + 22 % DPH, celkem 61 000 Kč. Z účetního deníku za rok 2003 pak vyplývá, že 30. 4. 2003 byl zařazen výše uvedený [Anonymizováno] do majetku za částku 61 000 Kč. V měsíci září 2003 pak byl zařazen další [Anonymizováno] za částku 300 000 Kč pod číslem [Anonymizováno] (faktura uhrazena pod dokladem [Anonymizováno] dne 30. 9. 2003) a zařazení tohoto [Anonymizováno] s číslem [Anonymizováno] je prokazováno dokumentem ze dne 4. 11. 2003, který je opět pouze výtiskem bez podpisů.

35. Žalobce dále předložil k důkazu inventarizace rozvahových a podrozvahových účtu (součet salda) ke dni 31. 12. 2006, 31. 12. 2007, 31. 12. 2008, 31. 12. 2009, 31. 12. 2010, 31. 12. 2011, (pouze strany 4-6 a stav pokladny), 31. 12. 2012, 31. 12. 2013 a 31. 12. 2016. Z těchto dokumentů je patrné mimo jiné zařazení částky 61 000 Kč [tituly před jménem] [jméno FO] na účtu [Anonymizováno] dokladem [Anonymizováno] a částky 9 000 Kč dokladem [Anonymizováno] ze dne 1. 3. 2002, přičemž tyto se nachází v kolonce D, dále je patrný proměnlivý zůstatek nevrácené zálohy od žalovaného a dalších osob za období let 2006-2013, 2016, a jsou zde i údaje o hospodářském výsledku. Soud však současně z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO], jenž zpracoval daňové přiznání za rok 2016, zjistil, že samotné saldokontní sledování neprováděl, výsledek nemusí mít žádnou vypovídací hodnotu, neboť účetnictví bylo vedeno nepochybně i před rokem 2002 a není zřejmé, zda se předchozí saldo srovnalo a odpovídalo rozvaze.

36. K nároku b) na zaplacení částky 90 000 Kč Ze smlouvy o půjčce ze dne 2. 6. 2012 bylo zjištěno, že jako věřitel je uveden žalovaný, dlužníkem je žalobce. Předmětem smlouvy je půjčka částky 90 000 Kč k zabezpečení činnosti žalobce s tím, že částka bude složena na pokladnu obdarovaného po podepsání smlouvy smluvními stranami. Termín splatnosti půjčky byl dohodnut na 30. 11. 2013. Jako příloha smlouvy jsou uvedeny pokladní doklady (vklad a výběr hotovosti) 2 listy. Smlouva je podepsána žalovaným a za žalobce [Anonymizováno] [jméno FO]. Ke smlouvě se pak vztahuje příjmový pokladní doklad č. [Anonymizováno] ze dne 2. 6. 2012 na částku 90 000 Kč s tím, že na dokladu je informace o tom, že ji vystavil [jméno FO] s podpisem. Dále byl dne 17. 12. 2014 vyhotoven výdajový pokladní doklad č. [Anonymizováno], jenž prokazuje vrácení krátkodobé finanční výpomoci žalovanému ve výši 90 000 Kč. Doklad opět obsahuje informaci o výstavci s jeho podpisem a dále podpis žalovaného, jímž potvrzuje převzetí částky. Poskytnutí půjčky ve výši 90 000 Kč vyplývá rovněž z hlavní knihy za rok 2012 číslo účtu [Anonymizováno] „Ostatní krátkodobé finanční výpomoci“. Zaúčtování půjčky ve výši 90 000 Kč je zřejmé rovněž z pokladní knihy za rok 2012. Žalobce prokazoval výpisem z účtu u [právnická osoba]., č. [č. účtu] za měsíc červen 2012, že měl dostatečné množství prostředků na účtu a nepotřeboval půjčku, nebyl tak pro ni ekonomický důvod a půjčka má jen pomoci žalovanému vyvést peníze. Soud však tomuto tvrzení žalobce neuvěřil, byť z výše uvedeného výpisu bylo prokázáno, že počáteční zůstatek na účtu byl ke dni 1. 6. 2012 ve výši 98 377,43 Kč a konečný zůstatek ke dni 30. 6. 2012 ve výši 88 563,61 Kč. Tedy že v období poskytnutí půjčky měl žalobce na účtu finanční prostředky. Nicméně z pokladní knihy je současně zřejmé, že počáteční stav činil k 1. 1. 2012 částku 14 319 Kč. Prostředky v následujícím měsíci byly zajištěny z darů [jméno FO] a [jméno FO]. Ke dni poskytnutí půjčky byl končený stav v pokladní knize 84 019 Kč, přičemž byl zvýšen jednak dalším darem [jméno FO], půjčkou žalovaného a výběrem z účtu u [Anonymizováno], a.s. ve výši 40 000 Kč, který je ostatně patrný z předloženého výpisu. V dalších třech měsících došlo k výraznému zvýšení výdajů žalobce, přičemž v měsíci září po poskytnutí dalšího daru ve výši 7 000 Kč klesl stav pokladny na částku 7 412 Kč. Po zúčtování provozní zálohy již další příjem do pokladny nebyl, stav pokladny byl k 31. 12. 2012 ve výši 12 209 Kč. Zůstatek na účtu přitom v uvedeném období klesal (55 486,97 Kč v měsíci září) a až v měsíci říjnu došlo k připsání vyšší částky. Samotná skutečnost, že ke dni poskytnutí půjčky měl žalobce na účtu u banky prostředky ve výši 88 563,61 Kč tak neznamená, že nepotřeboval volné prostředky, kterými by hradil aktuálně narůstající výdaje v hlavní sezoně jeho činnosti. Z předložených účetních dokladů pak bylo zjištěno, že ze strany členů spolku byly opakovaně půjčky na činnost spolku poskytovány (např. 3. 10. 2016, 20. 12. 2016, 28. 12. 2016).

37. Žalobce tvrdil, že žalovaný vytvářel dlouhodobě možnost pro vyvedení peněz (v tomto případě fiktivní půjčky ve výši 90 000 Kč) zařazováním fiktivních dokladů do účetnictví. K tomuto pak předložil fakturu [právnická osoba] č. [RČ], z níž bylo prokázáno, že dne 24. 9. 2012 vystavil [právnická osoba] za opravu [Anonymizováno] [Anonymizováno] dle smlouvy o dílo č. [RČ] daňový doklad na částku 150 000 Kč. Tato faktura obsahuje razítko a podpis [právnická osoba] a je na ní informace o tom, že šlo o spolufinancování z [Anonymizováno]. Z výdejového pokladního dokladu č. [Anonymizováno] bylo zjištěno, že dne 24. 9. 2012 s podpisem [jméno FO] byl vystaven doklad o vyplacení částky 150 000 Kč [právnická osoba] na úhradu výše uvedené faktury. Podpis dodavatele není uveden, přičemž i zde je údaj o spolufinancování z [Anonymizováno]. Z Pokladní knihy za rok 2012 bylo zjištěno zařazení tohoto dokladu do účetnictví dne 24. 9. 2012. Ve své účastnické výpovědi [právnická osoba] uvedl, že za opravu člunu nedostal žádné peníze.

38. Žalovaný k prokázání svého tvrzení, že neměl důvod vyvádět z účetnictví žalobce peníze pro svou potřebu, neboť se po celou dobu naopak snažil pro činnost žalobce prostředky shánět, doložil čestná prohlášení ze dne 29. 6. 2021 společnosti [Anonymizováno] a společnosti [Anonymizováno]., v nichž uvedené společnosti prohlašují, že výhradně díky angažovanosti žalovaného ve spolku poskytli finanční dar žalobci ve výši 600 000 Kč a 330 000 Kč.

39. K nároku c) na zaplacení částky 95 000 Kč a nároku e) na zaplacení částky 11 556,55 Kč Prodej [Anonymizováno] s [Anonymizováno], o celkovém výkonu [Anonymizováno], se stavem 2 [Anonymizováno] [Anonymizováno] za kupní cenu 35 000 Kč byl prokázán kupní smlouvou uzavřenou mezi žalobcem a společností [právnická osoba] dne 8. 12. 2015 s tím, že kupní cena byla dle smlouvy uhrazena kupujícím při podpisu smlouvy.

40. Fakturou č. [hodnota] vystavenou společností [právnická osoba] dne 1. 10. 2016 bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] vyúčtovala žalobci cenu [Anonymizováno] [jméno FO] – [Anonymizováno] model za částku 1 391 000 Kč, od níž odečetla zálohu zaplacenou zákazníkem dle [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve výši 700 000 Kč a 35 000 Kč jako splátku z 8. 12. 2015 v hotovosti. Fakturou bylo dále vyúčtováno pojistné za období od 1. 1. 2016 do 30. 9. 2016 ve výši 14 255,40 Kč s daní z přidané hodnoty ve výši 2 994,60 Kč DPH a úrok dle smlouvy za částečné financování ve výši 180 Kč/den, celkem ve výši 40 758,05 Kč s daní z přidané hodnoty ve výši 8 561,95 Kč. Celková částka ve výši 722 570 Kč byla splatná dne 31. 10. 2016.

41. K otázce vyúčtování daně z přidané hodnoty k pojistnému ve výše uvedené faktuře soud k důkazu provedl vyjádření společnosti [právnická osoba] ze dne 1. 5. 2020, v němž prostřednictvím jednatele [jméno FO] společnost uvedla, že není poskytovatelem pojištění, proto bylo pouze přefakturováno, společnost však nebyla oprávněna měnit daň, kterou bylo pojistné zatíženo.

42. Z listiny označené jako Odborné vyjádření k ceně [Anonymizováno] bylo zjištěno, že [tituly před jménem] [jméno FO] ocenil předmětný [Anonymizováno] k prosinci 2015 částkou 33 000 Kč. Dále ve vyjádření popsal stav [Anonymizováno] s tím, že nebyly kontrolovány pracovní tlaky jednotlivých válců a hodnocena spotřeba oleje, chyběl akumulátor a byl poškozený výměník chlazení uzavřeného okruhu motoru (prasklý v krajním lemu a netěsný), trup [Anonymizováno] byl silně mechanicky poškozen, potrhaná [Anonymizováno] [Anonymizováno] mnoha místech mechanicky poškozená až do hloubky spodní nosné lišty, poškozené a potrhané čalounění, poškozený a potrhaný koberec, zadní teaková platforma bez údržby, v některých místech poškozená přístrojová deska, elektrické spínače jednotlivých spotřebičů zoxidované, mechanicky nepoškozené.

43. K otázce prodeje [Anonymizováno] s [Anonymizováno] byli slyšeni dále svědci, jejichž výpovědi byly ve vzájemném rozporu. Zatímco svědci [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] vypovídali, že [Anonymizováno] byl společnosti [právnická osoba] prodáván za částku 130 000 Kč, při jeho převozu do [Anonymizováno] byl [jméno FO] vystaven pokladní doklad na tuto částku, podepsán [jméno FO], kopie předána [jméno FO] a originál žalovanému, z výpovědi svědků [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] Nakanno vyplývá, že kupní cena byla dohodnuta v podstatně nižší výši. Svědkyně [jméno FO] uváděla, že částka byla projednána mezi členy výkonného výboru, což však popřel ve své účastnické výpovědi [právnická osoba]. Svědek [jméno FO] nepotvrdil převzetí dokladu na částku 130 000 Kč ani to, že by za tuto cenu [Anonymizováno] koupili. Z jeho výpovědi bylo zjištěno, že prodejem [Anonymizováno] řešena situace, kdy žalobce měl zájem o koupi nového [Anonymizováno], měl však problémy s nedostatkem peněz. Nabídl proto žalobci [Anonymizováno], který nepoužíval, jako protihodnota s tím, že žalobci byla předána [Anonymizováno] k užívání ještě před zaplacením celkové kupní ceny. Z tohoto důvodu došlo také k přeúčtování pojistného za pojištění lodi v období, kdy ještě nebyla kupní cena uhrazena. Ohledně procesu tvorby kupní ceny [Anonymizováno] vypovídali svědci [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] obdobně. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO] ve své výpovědi potvrdil, že [Anonymizováno] prohlédl při návštěvě klubu zhruba 2 měsíce před realizací dohody. Na základě této prohlídky udělal odborné vyjádření, ve kterém uvedl jím odhadovanou cenu. Toto vyjádření předložil panu [jméno FO] a žalovanému. Po dalším jednání si strany odsouhlasili finální kupní cenu. Tato výpověď je v souladu s výpovědí svědka [jméno FO], který potvrdil, že původně byla [Anonymizováno] nabízena žalobcem za vyšší částku, nicméně po jejím prohlédnutí byla dohodnuta kupní cena, která odpovídala více stavu [Anonymizováno], došlo k odvozu [Anonymizováno] do jejich společnosti, kde jej převzal přímo svědek [jméno FO]. V této části se výpověď těchto svědků shoduje s tím, co k tvorbě ceny uvedla svědkyně [jméno FO]. Svědek [jméno FO] dále vypověděl, že v jejich účetnictví se žádný pokladní doklad od žalobce k tomuto [Anonymizováno] nenašel. Oba svědci pak popřeli, že by mohl být s ohledem na svůj stav prodej [Anonymizováno] realizován za částku 130 000 Kč. [Anonymizováno] byl následně opravován 2-3 roky, poté byl uskladněn a nabízel se k prodeji. V roce 2021 byl realizován jeho prodej za částku do 100 000 Kč. Oba svědci popsali opravy, které na [Anonymizováno] po jeho prodeji byly prováděny.

44. Svědci [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] ve svých výpovědích dále potvrdili špatný stav [Anonymizováno]. V souladu s výpovědí [tituly před jménem] [jméno FO], jenž popsal specifičnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] uvedl, že [Anonymizováno] nebylo při obhlédnutí možno dát do vody, neboť měl prasklý výměník chlazení, nebylo tak možno zkontrolovat tlaky motoru, tlaky jednotlivých válců, které vypovídají o stavu [Anonymizováno] více, než najeté [Anonymizováno], které ne vždy odpovídají skutečně najetým [Anonymizováno], je i výpověď svědka [jméno FO], který potvrdil, že [Anonymizováno] opakovaně spolu s [adresa] opravoval. Takto potvrdil opravu klepajícího motoru, opakovanou opravu výměníku s tím, že do něj teklo, vnitřní okruh se přehříval. Z jeho výpovědi vyplynulo, že se s [Anonymizováno] nejezdilo, neboť nebyla vhodná pro trénování, neměla správnou rychlost, proto nejezdila. Shodně vypovídala rovněž svědkyně [jméno FO], která uváděla, že se [Anonymizováno] zahříval, chvíli jel, ale nemohl sloužit k trénování. Po zátěži bylo třeba, aby vychladnul, proto se používala svazová loď a tento [Anonymizováno] byl v garáži.

45. Pokud pak [právnická osoba], slyšený jako účastník řízení, vypovídal, že se [Anonymizováno] byly prováděny zkoušky na [Anonymizováno] asi 1-2 měsíce před prodejem, toto nemusí být v rozporu s výpovědí výše uvedených svědků, neboť nebylo uváděno, že by [Anonymizováno] byl nepojízdný. Nicméně jeho výpověď a výpověď svědka [tituly před jménem] [jméno FO], pokud jde o hodnocení stavu [Anonymizováno], je v rozporu s výše uvedenými důkazy. [právnická osoba] dále vypověděl, že o prodeji [Anonymizováno][Anonymizováno]nevěděl, dozvěděl se o tom až později. Uvedl, že běžná cena činí 200 000 Kč a takto byl realizován prodej [Anonymizováno] do [adresa]. Odmítl, že by v době prodeje byla na [Anonymizováno] závada. K ceně [Anonymizováno] se vyjádřil rovněž svědek [adresa], jehož čestné prohlášení žalobce soudu předložil. Soud však namísto čestného prohlášení provedl výslech svědka, který vyvrátil tvrzení žalobce, že měl svědek zájem o koupi [Anonymizováno] za částku 85 000 Kč a byl žalovaným odmítnut. Svědek vypověděl, že se pouze při návštěvě spolku dozvěděl o prodeji [Anonymizováno] a někdo mu řekl, že byl prodán za 120 000 Kč, což byla podle něj adekvátní cena. Stav [Anonymizováno] v té době neznal, neboť v klubu delší dobu nebyl. Svědek na jednu stranu vypovídal, že předpokládá, že [Anonymizováno] byl provozuschopný, když [Anonymizováno], současně však vypověděl, že si nepamatuje, jestli ho v roce 2015 viděl [Anonymizováno]. Popřel současně, že by [Anonymizováno] opravoval. Tato jeho výpověď je však v rozporu s výpovědí [jméno FO], jenž uváděl, že předmětný [Anonymizováno] opravoval právě s [adresa]. Soud pak uvěřil výpovědi [jméno FO], kdy charakter jím popisovaných provedených oprav odpovídá tomu, jaké závady [Anonymizováno] byly popsány svědky [jméno FO], [jméno FO] i svědkyní [jméno FO]. Současně pak výpověď svědka [jméno FO] působila oproti výpovědi svědka [jméno FO] spontánněji, upřímněji. Vyjádření svědka [jméno FO] k ceně [Anonymizováno] s ohledem na to, že neznal jeho stav a delší dobu v klubu nebyl, nemělo pak vypovídací hodnotu. Výpovědi svědků [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] pak soud neuvěřil, neboť byla v rozporu s dalšími výpověďmi svědků.

46. K prokázání obvyklé ceny [Anonymizováno] předložil žalobce výtisky inzerátů z internetu s uvedením typu motoru, roku výroby i stavu prodávaného [Anonymizováno] ([Anonymizováno] prodávaných v Německu. Přestože částky, za něž byly [Anonymizováno] nabízeny, se pohybovaly od 11 900 Eur do 24 900 Eur, soud z těchto důkazů žádné závěry ve vztahu k možné realizaci prodeje předmětného [Anonymizováno] žalobce neučinil, neboť z uvedených důkazů vyplývá, že se jednalo o [Anonymizováno] sice obdobného stáří, nicméně s méně než polovičním nájezdem, používané k rekreačním účelům, v mnohých případech s nadstandardním vybavením, navíc k prodeji nabízené v Německu, tedy cenově odlišné krajině. Tyto důkazy tak nemohou vypovídat o obvyklé ceně předmětného [Anonymizováno] žalobce, jenž měl nájezd minimálně 2 700 [Anonymizováno] a byl užíván k [Anonymizováno], nikoli k [Anonymizováno]. Nadto z výše uvedených důkazů má soud za prokázané, že se jednalo o [Anonymizováno] značně opotřebený, jenž měl i technické závady. Stejně tak měly malou vypovídací hodnotu inzeráty na prodej [Anonymizováno] z roku 2021 uveřejněné v České republice ([částka] částka 240 000 Kč). Přestože se jedná o [Anonymizováno] obdobného stáří, není znám jejich stav, počet najetých motohodin, způsob, jakým byly využívány, ani to, za jakou cenu byly skutečně jejich prodeje realizovány. Současně v případě tří [Anonymizováno] byl součástí ceny rovněž vlek. Naopak lze z těchto důkazů dojít spíše k závěru, že cena 130 000 Kč za předmětný [Anonymizováno] žalobce byla s ohledem na jeho stav a způsob užívání zcela nereálná. Žádný z vyslechnutých svědků (s výjimkou [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO]) pak neuvedl, že by členům spolku bylo sděleno, že předmětný [Anonymizováno] bude či byl prodán za částku 130 000 Kč. Žalovaný sám pak uváděl, že jeho počáteční představa byla, že by bylo možno [Anonymizováno] prodat za vyšší částku. V souladu s tím je i výpověď svědkyně [jméno FO], která uváděl, že člun chtěli prodat za vyšší částku. Odpovídá to i výpovědím svědků [Anonymizováno]. [jméno FO] a [jméno FO] ohledně jednání o kupní ceně. Výsledkem jednání však byla po zjištění technického stavu [Anonymizováno] cena právě ve výši 35 000 Kč, která odpovídá i předložené faktuře společnosti [právnická osoba]

47. Soud již neprováděl dokazování výslechem svědka [Anonymizováno], neboť s ohledem na množství vyslechnutých svědků a závěry, které učinil z výše provedených důkazů, považoval tento důkaz za nadbytečný. Současně neprovedl důkaz znaleckým posudkem k určení obvyklé ceny předmětného [Anonymizováno], neboť tento důkaz považoval za neekonomický a nadbytečný s ohledem na zjištění provedená z výslechu svědků [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO].

48. Soud tak na základě výše uvedených důkazů dospěl k závěru, že předmětný [Anonymizováno] žalobce byl společnosti [právnická osoba] prodán za částku 35 000 Kč, která odpovídala stáří [Anonymizováno], jeho technickému stavu, najetým motohodinám i způsobu, jakým byl po dobu 18 let užíván. Cena [Anonymizováno] pak současně reflektovala skutečnost, že byl nabídnut jako protihodnota s ohledem na nedostatek prostředků spolku pro úhradu nového [Anonymizováno], který převzal a užíval před úhradou jeho kupní ceny. Jeho cena byla započtena oproti ceně nově kupovaného [Anonymizováno] od společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. [Anonymizováno] [jméno FO] – [Anonymizováno] model vyúčtovanou fakturou č. [hodnota] dne 1. 10. 2016, přičemž jako vedlejší produkt bylo vyúčtováno rovněž pojistné a denní úroky za částečné financování, z nichž byla naúčtována daň z přidané hodnoty ve výši 2 994,60 Kč DPH a 8 561,95 Kč. O tom, že cena nebyla podhodnocena, svědčí i výpovědí [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], kteří vypověděli, že [Anonymizováno] byla 2-3 roky opravována, další dva roky nabízena a cena, za níž byla poté prodána byla nižší než 100 000 Kč.

49. K nároku d) na zaplacení částky 96 631 Kč Žalobce prokázal fakturami společnosti [právnická osoba]., že mu byla vyúčtována spotřebovaná elektrická energie za období od 16. 8. 2009 do 16. 8. 2010 ve výši 23 640,78 Kč se splatností 1. 10. 2010 (faktura č. [hodnota]), za období od 17. 8. 2010 do 13. 8. 2011 ve výši 25 151,28 Kč se splatností 5. 10. 2011 (faktura č. [hodnota]), za období od 14. 8. 2011 do 7. 8. 2012 ve výši 21 459,56 Kč se splatností 26. 9. 2012 (faktura č. [hodnota]), za období od 8. 8. 2012 do 9. 8. 2013 ve výši 27 064,10 Kč se splatností 18. 9. 2013 (faktura č. [hodnota]), za období od 10. 8. 2013 do 31. 7. 2014 ve výši 42 283,41 Kč se splatností 17. 9. 2014 (faktura č. [RČ]), za období od 1. 8. 2014 do 15. 8. 2015 ve výši 49 033,44 Kč se splatností 30. 9. 2015 (faktura č. [RČ]), za období od 16. 8. 2015 do 2. 8. 2016 ve výši 49 248,52 Kč se splatností 29. 9. 2016 (faktura č. [RČ]). Úhrada záloh na elektrickou energii a vyúčtovaných doplatků (či vrácení přeplatků) je zřejmá rovněž z předložených výpisů z pohybu na účtech za roky 2011, 2012 (část týkající se [Anonymizováno] účet [Anonymizováno]) a za rok 2016 (platba ze dne 25. 8. 2018).

50. Z listin označených jako „Vyúčtování spotřeby el. energie za rok“ 2006, 2007, 2008-2009 (k 24. 9. 2009), 2011-2012 (k 16. 9. 2012), 2012-2013 (k 5. 9. 2013), 2013-2014 (k 19. 9. 2014), 2014-2015 (k 21. 9. 2015), 2015-2016 (k 15. 9. 2016) bylo zjištěno, že se jedná o vyúčtování spotřeby pro jednotlivé osoby za jednotlivá období. Tabulky obsahují k jednotlivým jménům uživatele buňky datum počátečního stavu, počáteční stav, datum koncového stavu, koncový stav, podpis příjemce s datem a podpis uživatele. V letech 2006-2007 je většina kolonek uživatelů podepsaná, v následujících letech již tabulky obsahují jen podpisy u uživatelů [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a jednou u [Anonymizováno]. Přestože listiny podpisy uživatelů neobsahují, u většiny je uvedeno datum převzetí. Na všech listinách je pak v kolence „převzal“ podpis, odpovídající podpisu žalovaného. Data převzetí finančních částek odpovídají nejčastěji měsíci, v němž došlo k vyúčtování spotřeby, popř. měsíci následujícímu. To pak odpovídá i části výpovědí svědků, kteří uváděli, že částky za elektřinu byly vybírány na podzim. Část svědků však vypovídala, že byly poplatky vybírány na členské schůzi. Žalovaný pravost svého podpisu na těchto listinách popíral, stejně jako popíral, že by vybíral za odebranou elektřinu od jednotlivých členů částky, které neevidoval v účetnictví. Většina slyšených svědků však vypověděla (svědci [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO]), že jednotlivé buňky měly elektroměry nainstalovány a docházelo k přepočtu ceny za odebranou elektřinu mezi jednotlivé uživatele buněk. Tito svědci rovněž ve svých výpovědích potvrdili, že každoročně hradili vyúčtovanou spotřebu za svou buňku, část z nich uváděla, že ji hradila někomu z výboru, hospodáři, část z nich uváděla, že platili žalovanému, někteří na účet. Svědkyně [jméno FO] a svědkyně [adresa] uvedly, že o přeúčtování elektřiny nevěděly. Shodně pak vypovídala svědkyně [jméno FO], která uvedla, že od roku 2013 do roku 2016 za elektrickou energii nic nehradila. Výběr částek za elektřinu nepotvrdila ani svědkyně [Anonymizováno] (dříve [jméno FO]), ani svědkyně [jméno FO]. Soud již neprovedl výpověď svědka [jméno FO], jehož účast se na jednání nepodařilo zajistit, neboť s ohledem na ostatní provedené důkazy a následný postoj žalovaného nepovažoval tento důkaz za nezbytný pro zjištění skutkového stavu.

51. Z tabulky vyúčtování za rok 2011-2012 vyplývá s datem nejpozději k 3. 10. 2012 zaplacení částky 846 Kč (přeplatek činí u [tituly před jménem] [adresa] Kč, částka 81 Kč u [jméno FO] pak sloužila k úhradě dluhu z roku 2010). Ve vyúčtování za rok 2012-2013 činí částka s uvedením dat 7 943 Kč, za rok 2013-2014 částku 24 133 Kč, za rok 2014-2015 činí částku 25 418 Kč, a za rok 2015-2016 činí částky s uvedením dne úhrady 3 770 Kč. V roce 2016 není u kolonky patřící [tituly před jménem] [jméno FO] uvedeno datum úhrady. Ostatní členové hradili na konci měsíce září či počátkem měsíce října. Soud svědka [tituly před jménem] [jméno FO] k otázce zaplacení částky 21 909 Kč na podzim 2016, tedy poté, kdy mezi [tituly před jménem] [jméno FO] a žalovaným došlo k vyhrocení sporu (jak svědek [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, od 24. 8. 2016 jej žalovaný nezajímá), nedovyslechl, neboť jak odůvodňuje níže, jeho svědeckou výpověď s ohledem na vzájemnou antipatii žalovaného a svědka (která se de facto prolíná celým tímto sporem) považuje za nevěrohodnou. U vyúčtované částky nadto na rozdíl od jiných není připojeno datum úhrady, současně se jedná již o dobu, kdy mezi oběma aktéry byly vztahy vysoce napjaté, lze si tak stěží představit, že by došlo k úhradě částky 21 909 Kč v hotovosti a bez jakéhokoli dokladu o přijetí do rukou žalovaného. Soud tak dospěl k závěru, že uvedená částka nebyla zaplacena. Vyúčtování za roky 2009-2010 a 2010-2011 nebylo soudu předloženo. Celková částka, která dle výše uvedených vyúčtování a v nich uvedených datech úhrady byla zaplacena, činí za období od 2011 do 2016 celkem 62 110 Kč. Současně je z uvedených tabulek zřejmé, že částky takto vybírané byly nízké, od roku 2014 došlo k výraznému zvýšení s ohledem na vysokou spotřebu [tituly před jménem] [jméno FO].

52. Z bodu 4. Stanov žalobce bylo dále zjištěno, že obsahuje úpravu členských příspěvků a poplatků a dále v kapitole „Klubové poplatky“ je upraveno oprávnění výboru stanovit svým členům poplatky spojené s výlučným užíváním částí majetku [Anonymizováno], např. poplatky za ubytovací buňky, nebo s užíváním náročnější sportovní výstroje v majetku [Anonymizováno]. Stanovený poplatek tohoto druhu vyjadřuje účast člena na nákladech spojených s údržbou a provozem užívaného majetku a motivuje člena k hospodárnému zacházení s takovým majetkem. Tyto poplatky pro každý běžný rok musí schválit členská schůze nadpoloviční většinou hlasů přítomných členů [Anonymizováno]. Z bodu 3) této kapitoly pak vyplývá, že vybrané poplatky jsou výnosem klubu, lze je však výlučně použít k údržbě, modernizaci či rekonstrukci užívaného majetku. Za správné nakládání s vybranými poplatky je odpovědný výbor klubu. Z předložených zápisů z členské schůze a pozvánek na členskou schůzi nebylo zjištěno, že by se na téma placení spotřebované elektrické energie hlasovalo. Nicméně ze zápisu z členské schůze ze dne 11. 4. 2015 bylo zjištěno, že na téma měření spotřeby proběhla diskuze. Z pokladních knih za roky 2011, 2012 a 2014 nebylo zjištěno, že by došlo k vložení částek za elektřinu do pokladny.

53. Z výše uvedených důkazů má soud za prokázané, že bylo prováděno vyúčtování za spotřebovanou elektrickou energii uživatelům buněk dle měřidel instalovaných v jednotlivých buňkách. Běžní členové spolku, kteří buňky neužívali, o přeúčtování elektřiny nevěděli. Soud zde vyšel především z výpovědí výše uvedených svědků, s nimiž je v souladu i zjištění, že v několika případech jsou podpisy těchto osob připojeny v předložených tabulkách s vyúčtováním v kolonce podpis uživatele. Pokud svědkyně [jméno FO] (dříve [Anonymizováno]), [Anonymizováno] (dříve [jméno FO]) a svědkyně [jméno FO] vypovídaly rozdílně, je třeba říci, že svědkyně [jméno FO] neměla v roce 2012 a 2013 vyznačenu úhradu vyúčtovaných částek, v roce 2014 je na listině podepsaná, přičemž částka, kterou uhradila, činí 81 Kč, v následujícím roce (bez uvedení podpisu) jí bylo vyúčtováno 33 Kč a v roce 2016 částka 5 Kč. Obdobně takto nízké částky k úhradě jsou vedeny u svědkyně [jméno FO] v roce 2015 a 2016 (52 Kč a 37 Kč). S ohledem na časový odstup je tak zřejmé, že si platby v takto minimální výši nemusely pamatovat, popř. jak uvedla svědkyně [jméno FO], zaplatili, co jim bylo řečeno, aniž by věděly, nač prostředky hradí. Rovněž svědkyně [Anonymizováno] odmítla, že by hradila za elektřinu. Sama však připustila, že o většinu věcí se staral její manžel. Soud pak dospěl rovněž k závěru, že takto byla za rok 2011-2012 vybrána částka 846 Kč, za rok 2012-2013 částka 7 943 Kč, za rok 2013-2014 částku 24 133 Kč, za rok 2014-2015 činí částka 25 418 Kč a za rok 2015-2016 částka 3 770 Kč. V těch případech, kdy nebylo uvedeno ani datum úhrady, ani podpis uživatele buňky, soud dospěl k závěru, že částky zaplaceny nebyly. Důvody, proč nepovažoval za nezbytné k této otázce vyslýchat opětovně svědka [tituly před jménem] [jméno FO] soud, uvádí na jiném místě. Současně však soud zjistil, že ač stanovy spolku ukládají povinnost, aby o úhradě poplatků stanovených výkonným výborem rozhodovala každoročně členská schůze, k tomuto minimálně v roce 2015 nedošlo. S ohledem na důvody uvedené níže se pak soud dále touto otázkou nezabýval. Současně bylo zjištěno, že částky za elektrickou energii byly zpravidla vybírány hned po vyúčtování spotřeby elektrické energie v měsíci září a říjnu.

54. K nároku f) na zaplacení částky 77 051 Kč Mezi stranami bylo nesporné, že [tituly před jménem] [jméno FO] zakoupil a svojí kreditní kartou zaplatil u společnosti [právnická osoba]. (dále jen „ [jméno FO]“) pohonné hmoty za celkovou částku 77 051 Kč, a to konkrétně dne 11. 6. 2016 za částku 9 889 Kč a 2 210 Kč, dne 20. 6. 2016 za částku 9 826 Kč a 2 312 Kč, dne 24. 6. 2016 za částku 2 890 Kč a 9 248 Kč, dne 26. 7. 2016 za částku 8 370 Kč a 3 348 Kč, dne 4. 7. 2016 za částku 9 248 Kč a 2 891 Kč a dne 23. 8. 2016 za částku 3 348 Kč a 8 370 Kč. Zaplacení těchto částek platební kartou [tituly před jménem] [jméno FO] vyplývá rovněž z výpisu z účtu [tituly před jménem] [jméno FO] u [právnická osoba]. za měsíce červen a červenec 2016, z nichž je rovněž patrné číslo kreditní karty [tituly před jménem] [jméno FO]. Z nesporných tvrzení účastníků má soud dále za prokázané, že [tituly před jménem] [jméno FO] předal tyto pohonné hmoty žalovanému spolu s účtenkami společnosti [jméno FO]. Nákup pohonných hmot v uvedené výši pak vyplývá rovněž z pokladní knihy za rok 2016, účetního deníku za rok 2016 a výdajových pokladních dokladů č. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] spolu s vyúčtováním výdajů v hotovosti. Na fotokopiích těchto dokladů předložených žalobcem přitom bylo zjištěno, že v části označené jako vyúčtování výdajů v hotovosti je podpis schvalujícího orgánu, kterým je buď pouze žalovaný či žalovaný spolu s paní [jméno FO]. Dále je zde nalepen doklad společnosti [jméno FO]. V části výdajový pokladní doklad je opět podpis osoby jednající za žalobce (jeví se jako totožný podpis, jako je na části s nalepeným pokladním dokladem, tj. jako podpis žalovaného), v části podpis pokladníka je parafa [Anonymizováno], chybí podpis příjemce. Doklady č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] byly předloženy pouze žalovaným. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO] ve své svědecké výpovědi popřel převzetí peněz za nakoupené pohonné hmoty. Dle jeho výpovědi byla mezi ním a žalovaným uzavřena dohoda, že si prostředky za pohonné hmoty projezdí, k čemuž však s ohledem na jeho vyloučení nedošlo. Ač svědek [tituly před jménem] [jméno FO] vypověděl, že žádné platby za své jízdy za celou dobu svého působení v klubu v účetnictví nenašel, soud z účetní knihy a pokladní knihy za rok 2016 zjistil, že v roce 2016 byly zaúčtovány příjmy záloh jízd [tituly před jménem] [jméno FO] dne 22. 6. 2016 ve výši 12 000 Kč, dne 22. 8. 2016 ve výši 4 144 Kč a dne 24. 8. 2016 ve výši 1 056 Kč.

55. Ze svědeckých výpovědí svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a účastnické výpovědi [právnická osoba] vzal soud za prokázané, že bylo běžnou praxí, že členové klubu kupovali pro klub pohonné hmoty, za něž dostali po předložení pokladního dokladu na ruku peníze. S výjimkou [jméno FO] všichni vypověděli, že peníze jim byly vypláceny bez jakéhokoli podpisu jen oproti předání pohonných hmot a dokladu o jejich nákupu. Z výpovědí všech svědků vyplynulo, že si vzájemně důvěřovali, peníze vyplácel pokladník, kterým byl (jak vyplývá z jejich svědeckých výpovědí s výjimkou [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO]) v posledních letech žalovaný, předtím však tuto funkci vykonával i pan [jméno FO] či pan [jméno FO], popř. ten, kdo byl ve výboru hospodářem.

56. Na základě provedeného dokazování má tak soud za prokázané, že [tituly před jménem] [jméno FO] zakoupil a předal žalovanému pohonné hmoty zaplacené jeho kreditní kartou za částku 77 051 Kč spolu s pokladními doklady. Tyto pohonné hmoty byly spotřebovány žalobkyní. Současně v době před a po předání těchto dokladů byly zaúčtovány zálohy jízd [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 17 200 Kč. Toto zjištění je tedy v rozporu s výpovědí [tituly před jménem] [jméno FO], že za celou dobu žádné úhrady jízd v účetnictví k jeho osobě nejsou evidovány. To pak zpochybňuje jeho výpověď, a to tím spíše, že všichni ostatní členové spolku vypověděli, že jim finanční prostředky oproti dokladu za nákup pohonných hmot byly vždy rovnou vyplaceny v hotovosti. Soud tak neuvěřil výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO], že žádné prostředky neobdržel.

57. K nároku g) na zaplacení částky 222 741 Kč a nároku h) na zaplacení částky 445 818,20 Kč Žalobce prokázal fakturami č. [hodnota], č. [hodnota] a č. [hodnota], jež byly vystaveny [tituly před jménem] [jméno FO], že mu byly vyúčtovány advokátkou právní služby za zastupování žalobce ve věci [tituly před jménem] [jméno FO] v řízení o určení neplatnosti rozhodnutí výboru spolku a členské schůze ve výši 12 826 Kč, ve věci [tituly před jménem] [jméno FO] - vydání věcí a vydání bezdůvodného obohacení částka 46 222 Kč a ve věci [jméno FO] – o určení neplatnosti rozhodnutí výboru spolku a členské schůze částka ve výši 26 862 Kč. Splatnost faktur byla dne 22. 6. 2018. U faktury č. [hodnota] je poznámka o zaplacení dne 29. 9. 2018 s podpisem, u dalších dvou faktur je pak poznámka o zaplacení dne 18. 12. 2018 opět s připojeným podpisem. Žalobce dále prokázal předloženou dohodou o vypořádání nároků z výzvy k vydání movitých věcí ze dne 20. 9. 2018, že se žalobce s [tituly před jménem] [jméno FO] dohodl na vrácení movitých věcí, uvedených v příloze 1 dohody. Dále se strany dohodly na zaplacení částky 408 647 Kč, jež představuje majetek uvedený v příloze 2., který nebylo možno vydat z důvodu jeho technického i funkčního využití, neboť je součástí nemovitostí ve vlastnictví žalobce. Žalobce současně uznal svůj závazek zaplatit částku 408 647 Kč co do důvodu i výše. Strany se dále uvedly, že v případě zřízení zástavního práva k zajištění pohledávky [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 408 647 Kč na [Anonymizováno] pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], model [Anonymizováno], je [tituly před jménem] [jméno FO] ochoten vzít žalobu o vydání věcí a vydání bezdůvodného obohacení vedenou u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. [spisová značka] zpět. Usnesením zdejšího soudu ze dne 4. 12. 2018, sp. zn. 22 C 257/2017-62 bylo prokázáno, že řízení vedené mezi [tituly před jménem] [jméno FO] jako žalobcem a [právnická osoba]. jako žalovaným bylo zastaveno v části, v níž se [tituly před jménem] [jméno FO] domáhal vydání movitých věcí, v této části nebylo přiznáno žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Ve zbývající části týkající se vydání bezdůvodného obohacení byl schválen smír účastníků, v němž se žalobce v postavení žalovaného zavázal zaplatit [tituly před jménem] [jméno FO] částku 408 647 Kč do 20. 9. 2019 a nahradit mu náklady řízení ve výši 37 171,20 Kč do 30 dnů od schválení smíru.

58. Žalobce dále prokázal usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2018, č.j. [spisová značka], že v řízení vedeném [jméno FO] proti žalobci jako žalovanému bylo určeno, že rozhodnutí výboru žalobce o vyloučení paní [jméno FO] ze dne 29. 11. 2016 je neplatné. Výrokem dvě pak byla určena neplatnost rozhodnutí členské schůze žalobce ze dne 15. 4. 2017 o vyloučení [jméno FO]. Žalobci byla výrokem III. uložena povinnost k náhradě nákladů řízení [jméno FO] ve výši 38 693 Kč. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že důvodem určení neplatnosti rozhodnutí výkonného výboru a členské schůze o vyloučení [jméno FO] bylo, že nebyla písemně vyzvána k nápravě s odkazem na § 239 odst. 1 občanského zákoníku, když ústní výzvu by nebylo možno považovat za dostatečnou, rozhodnutí výkonného výboru nebylo odůvodněno, [jméno FO] nebyla pozvána na členskou schůzi, kde bylo její vyloučení projednáno. Soud dále uvedl, že nebyly prokázány důvody věcného vyloučení ze spolku. Následně však uvádí, že se těmito důvody soud v řízení blíže nezabýval. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2019, č. j. [spisová značka] bylo zjištěno, že soud vyslovil neplatnost rozhodnutí výkonného výboru žalobce ze dne 5. 12. 2016 a rozhodnutí členské schůze ze dne 15. 4. 2017 o vyloučení člena [tituly před jménem] [jméno FO]. Současně uložil žalobci povinnost nahradit [tituly před jménem] [jméno FO] náklady řízení ve výši 12 228 Kč. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že dne 10. 8. 2018 výkonný výbor rozhodl o tom, že [tituly před jménem] [jméno FO] nikdy nepozbyl členství ve spolku a nadále zůstává platným členem. Ve svém vyjádření k návrhu [tituly před jménem] [jméno FO] žalobce uvedl, že došlo k smíru mezi navrhovatelem a spolkem. Vzhledem k tomu, že sám spolek uznal, že došlo k pochybení při vyloučení člena [tituly před jménem] [jméno FO], soud jeho návrhu na zrušení rozhodnutí výkonného výboru a členské schůze vyhověl.

59. Žalovaný tvrdil, že o vývoji sporu a možnosti podání odvolání informoval [právnická osoba], neboť on sám ze zdravotních důvodů odstoupil. Přestože [právnická osoba] ve své účastnické výpovědi popíral, že by uvedenou informaci od žalovaného obdržel, bylo toto tvrzení prokázáno předloženou e-mailovou komunikací žalovaného ze dne 11. 6. 2018, v němž informoval [právnická osoba] o vývoji situace a nutnosti se rozhodnout, jak bude dále postupováno. Současně z tohoto e-mailu vyplývá, že advokátka žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] sdělila žalovanému, že s ohledem na zdůvodnění soudu i s ohledem na již podobná rozhodnutí v podobných případech vyššími soudy nedoporučuje podávat odvolání. [právnická osoba] pak ve své účastnické výpovědi uvedl, že podle něj důvody pro vyloučení nebyly, věc ve výboru projednali. Potvrdil, že hlasoval pro vyloučení, ale dle svého sdělení neměl na věc názor, neboť v té době nebyl účasten činnosti v klubu. K důkazu byla dále provedena listina označená jako „[Anonymizováno] [právnická osoba] na [jméno FO] a [jméno FO]“. Listina obsahuje výčet stížností na chování [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] spočívající v zejména v nadávání obou osob závodníkům při jejich trénincích, hrách, zásahům [tituly před jménem] [jméno FO] do tréninkového programu, urážkám jejich výkonů, zabírání [Anonymizováno] pro uskladnění věcí, močení na veřejnosti.

60. Ze zápisu z členské schůze z [datum] bylo prokázáno, že na program jednání byl doplněn bod – návrh na přezkum odvolání proti rozhodnutí o vyloučení členů [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], přičemž tato změna programu byla schválena. Dále bylo tímto prokázáno, že proběhlo hlasování o potvrzení rozhodnutí výkonného výboru o vyloučení [tituly před jménem] [jméno FO] a paní [jméno FO], přičemž pro vyloučení [tituly před jménem] [jméno FO] hlasovalo 17 členů z přítomných 20 členů s volebním hlasem, 3 členové se zdrželi. [jméno FO] vyloučení [jméno FO] hlasovalo 15 členů, 1 byl proti, ostatní se zdrželi hlasování.

61. K prokázání vzniku škody ve výši 408 647 Kč v souvislosti s odvoláním daru [tituly před jménem] [jméno FO] byla žalobcem předložena tabulka movitých věcí darovaných [tituly před jménem] [jméno FO] a zabudovaných do majetku žalobce. K jednotlivým položkám uvedeným v tabulce pak byly předloženy daňové doklady a kupní smlouvy, na základě nichž se [tituly před jménem] [jméno FO] stal jejich vlastníkem. Tyto doklady potvrzují nabytí movitých věcí v hodnotě 366 080 Kč (faktura č. [hodnota] ze dne 24. 8. 2005 na částku 7 727 Kč, příjmový pokladní doklad ze dne 29. 8. 2005, faktura č. [hodnota] na částku 4 800 Kč, výdajový pokladní doklad žalobce č. [Anonymizováno] na částku 4 800 Kč, kupní smlouva ze dne 2. 7. 2016 s kupní cenou 4 600 Kč, ze dne 15. 4. 2015 s kupní cenou 15 000 Kč, ze dne 15. 4. 2015 s kupní cenou 7 600 Kč, ze dne 5. 5. 2011 s kupní cenou 3 000 Kč, ze dne 12. 5. 2015 s kupní cenou 4 000 Kč, ze dne 6. 6. 2010 s kupní cenou 4 400 Kč, ze dne 10. 4. 2002 s kupní cenou 25 200 Kč, daňový doklad č. [hodnota] ze dne 1. 6. 2012 na částku 8 508 Kč, faktura č. [hodnota] ze dne 10. 6. 2011 na částku 6 159 Kč, č. [hodnota] ze dne 2. 5. 2016 na částku 25 062 Kč, č. [Anonymizováno] ze dne 2. 5. 2011 na částku 7 200 Kč, č. [RČ] ze dne 4. 5. 2011 na částku 13 755 Kč, č. [hodnota] ze dne 10. 10. 2012 na částku 19 000 Kč, č. [hodnota] ze dne 26. 8. 2012 na částku 16 335 Kč, č. [hodnota] ze dne 12. 9. 2012 na částku 11 416 Kč, č. [hodnota] ze dne 16. 3. 2011 na částku 40 800 Kč, č. [hodnota] ze dne 7. 5. 1997 na částku 44 750 Kč, č. [Anonymizováno] ze dne 2. 9. 2004 na částku 15 118 Kč, č. [hodnota] ze dne 15. 5. 2008 na částku 8 163 Kč, č. [hodnota] ze dne 4. 7. 2008 na částku 14 998 Kč, č. [hodnota] ze dne 25. 8. 2008 na částku 12 495 Kč, č. [Anonymizováno] ze dne 14. 3. 2003 na částku 16 710 Kč.

62. Žalovaný zpochybnil pravost faktury č. [hodnota] ze dne 24. 8. 2005, neboť obsahovala název a sídlo žalobce, které k datu 24. 8. 2005 neexistovalo. Soud ve věci podal podnět k [právnická osoba], jež provedla ve věci podezření ze spáchání přečinu maření spravedlnosti dle § 347a odst. 1, odst. 3 písm. a) t. z. šetření a následně věc odložila, neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Z usnesení ze dne 28. 2. 2022 č. j. [Anonymizováno] bylo zjištěno, že faktura obsahuje jiné označení a sídlo žalobce proto, že účetní program prodejce po zadání nových údajů k odběrateli tyto údaje aktualizuje i v případě tištění faktur vydaných v předchozím období. Soud tak nemá nadále důvod pochybovat o platnosti předložené faktury.

63. Z výslechu předsedy žalobce [právnická osoba] a svědka [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že k zamezení dalších sporů a růstu nákladů byla uzavřena výše uvedená dohoda o narovnání. [právnická osoba] prohlédl jednotlivé předložené dokumenty a movité věci, které byly uvedeny v předložené tabulce s tím, že tyto se v areálu spolku nacházely. Zbývající část movitých věcí, které bylo možno odnést, si [tituly před jménem] [jméno FO] vzal.

64. Na základě výše uvedených důkazu tak dospěl soud k závěru, že došlo k rozhodnutí výkonného výboru a členské schůze o vyloučení [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], přičemž tato rozhodnutí byla následně jako nezákonná zrušena rozhodnutími krajských soudů. Použité předpisy a právní hodnocení 65. Dle § 3028 odst. 1, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „o. z.“), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Dle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Dle § 3079 odst. 1 o. z. právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

66. Dle § 100 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Dle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Dle § 106 odst. 1, 2 obč. zák. právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

67. Dle § 609 o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Dle § 601 odst. 1 věta prvá o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Dle § 619 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Dle § 620 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy. Dle § 629 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky. Majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu. Dle § 636 odst. 1, 2 o.z. právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. Byla-li škoda nebo újma způsobena úmyslně, promlčí se právo na její náhradu nejpozději za patnáct let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. To platí i v případě vzniku škody nebo újmy porušením povinnosti v důsledku úplatkářství spočívajícího v nabídce, slibu nebo dání úplatku jiným než poškozeným nebo v přímém či nepřímém vyžádání úplatku od poškozeného.

68. Dle § 159 odst. 1 o. z. kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky.

69. Dle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Dle § 2911 o. z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

70. Nárok a) na zaplacení 59 200 Kč V řízení bylo prokázáno, že žalovaným v roce 2011 převzaté zálohy byly řádně vráceny v témže roce, nevrácená část ve výši 15 000 Kč pak byla převedena účetně jako záporný zůstatek do roku 2012 a zde vyúčtována v celé výši. Pokud žalobce tvrdil s odkazem na saldo za rok 2011 (popř. 2016), že došlo k 1. 1. 2012 k vynulování rozdílu mezi žalovanému vyplaceným zálohám ve výši 537 000 Kč a jejich vyúčtování ve výši 477 800 Kč, pak toto tvrzení z provedených důkazů nevyplývá. Žalobce svými tvrzením po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. vytvořil v podstatě zcela novou situaci, neboť uvedl, že v roce 2003 došlo ze strany žalovaného k zařazení fiktivního dokladu o vyplacení částky 61 000 Kč [tituly před jménem] [jméno FO] za prodej [Anonymizováno], jímž byla vyúčtována záloha poskytnutá žalovanému na koupi tohoto [Anonymizováno] a tato částka se tak táhne až do roku 2011, kdy byla uměle vyrovnána. Zařazením fiktivního dokladu si žalovaný vytvořil prostor pro nevrácení záloh v žalované výši. Soud má za to, že z tvrzení žalobce vyplývá, že protiprávním jednáním žalovaného bylo právě zařazení tohoto dokladu do účetnictví a jeho zaúčtování oproti žalovaným převzaté záloze. To by však znamenalo, že ke škodné události došlo již v roce 2003, nikoli jak žalobce tvrdí v roce 2011. Vzhledem k tomu, že žalovaný namítl promlčení tohoto nároku, soud se (aniž by se dále zabýval tím, zda skutečně došlo k popsanému jednání a vzniku škody) nejprve zabýval touto námitkou. Jestliže ke škodné události mělo dojít dne 1. 3. 2003 (datum vydání interního dokladu [Anonymizováno], jímž byla spolu s příjmovým dokladem [Anonymizováno] vyúčtována záloha na nákup [Anonymizováno] poskytnutá žalovanému), pak otázku promlčení je třeba s ohledem na ustanovení § 3036 a § 3079 odst. 1 o. z. posuzovat dle obč. zák. Podle § 106 odst. 2 obč. zák. běží objektivní promlčecí lhůta ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla. Nejpozději by se tak nárok žalobce na náhradu škody promlčel (bez ohledu na to, zda by se o vzniku škody dozvěděl či nikoli) uplynutím dne 1. 3. 2013. Pokud žalobce namítal rozpor vznesené námitky promlčení s dobrými mravy, neboť žalovaný po skončení ve funkci nepředal řádně účetnictví, na opakované výzvy k předání účetních a jiných dokladů nereagoval, současně z pozice své funkce se dlouhodobě a opakovaně dopouštěl chyb, přičemž se nejednalo o pochybení z nedbalosti, soud důvody pro uplatnění korektivu dobrých mravů ve vztahu k vznesené námitce promlčení neshledal.

71. Žalobcem citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 25 Cdo 4223/2016 a ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017, jež mimo jiné uvádí, že „dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení“ (obdobně též např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod č. 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).“ 72. Rovněž v dalších rozhodnutích Nejvyššího soudu je zdůrazňována výjimečnost takovéhoto zásahu do principu právní jistoty (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 21 Cdo 85/2010). V daném případě soud podmínky k uplatnění korektivu dobrých mravů neshledal. Především u tohoto konkrétního uplatněného nároku by ani předání elektronické podoby účetnictví žalovaným nevedlo k včasnému podání žaloby. Současně je nutno uvést, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný má přístup k elektronickému účetnictví žalobce na základě licence aktivované dne 14. 10. 2019, a to právě v souvislosti s podanou žalobou. Nedává pak smysl, proč se na společnost [právnická osoba]. žalobce se žádostí o aktivaci této licence rovněž neobrátil a nákupem licence si nezajistil stejnou možnost přístupu k programu [jméno FO], v němž bylo účetnictví žalobce vedeno. Dále bylo v řízení prokázáno, že žalobce měl nastaveny kontrolní mechanismy (revizor, předkládání zprávy o hospodaření a účetní závěrky členské schůzi), přičemž účetnictví spolku vedla osoba odlišná od žalovaného. Tvrzení žalobce o tom, že žalovaný vše řídil, o všem rozhodoval sám, k účetnictví nikdo jiný neměl přístup, bylo v řízení vyvráceno svědeckými výpověďmi stávajících i bývalých členů spolku. Nelze rovněž souhlasit s tvrzením žalobce o tom, že jednání žalovaného nemohlo být těmto osobám zřejmé, neboť pouze docházelo k zaúčtování fiktivních, žalovaným předložených dokladů. Zde lze například uvést, že pokud výdajové doklady neobsahovaly podpisy od příjemce, neměly být zaúčtovány. Rovněž lze jen stěží souhlasit s tím, že hospodář, jenž přednášel zprávu o hospodaření, k účetnictví měl přístup, neměl možnost zjistit, že nejsou odvedeny částky za elektřinu, je zaplacena faktura za 150 000 Kč, kterou sám vydal, aniž by k tomu dle jeho tvrzení došlo apod. Stejně tak nelze souhlasit s tvrzením žalobce, že účetní nemohl vědět o tom, že nejsou zaúčtovány přijaté platby za elektřinu, když mu žalovaný nepředal tabulky prokazující převzetí finančních prostředků od členů spolku, a ani jej o provedeném rozpočítání nákladů mezi členy spolku neinformoval. Vzhledem k tomu, že z řízení vyplynulo, že se jednalo o dlouholetého člena spolku (viz rovněž složení komisí uvedených v listinách označených jako inventarizace rozvahových a podrozvahových účtů). Především takové skutečnosti z provedeného dokazování nevyplývají, přičemž si lze jen stěží představit, že by účetní spolku, jenž byl současně jeho členem nevěděl o tom, že jsou od členů vybírány částky za odběr elektrické energie, pokud o takové povinnosti členů rozhodl výkonný výbor a členská schůze jeho rozhodnutí schválila. Skutečnost, že o účetnictví nejevili členové (a to ani výkonného výboru) zájem, nemůže jít k tíži žalovaného a vést k uplatnění korektivu dobrých mravů ve vztahu k vznesené námitce promlčení. Soud proto k námitce promlčení (a to nejen v případě tohoto nároku) přihlédl. Vzhledem k tomu, že dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok je promlčený, žalobu ohledně něj zamítl (§ 100 odst. 1 věta třetí obč. zák.).

73. Nárok b) na zaplacení 90 000 Kč Žalovaný v řízení prokázal, že došlo k uzavření smlouvy o půjčce, přičemž v rámci písemné smlouvy je i odkaz na pokladní doklady, jež jsou přílohou této smlouvy. Přestože příjmový pokladní doklad je podepsán pouze prostřednictvím faksimile, tento doklad byl v účetnictví vystaven a účetnictví bylo vedeno osobou od žalovaného odlišnou. Příjem do pokladny spolku vyplývá i z pokladní a účetní knihy. Soud neuvěřil tvrzení žalobce, že pro tuto půjčku nebyl hospodářský důvod. V řízení bylo navíc prokázáno, že půjčky byly ze strany členů (nejen žalovaného) na provoz spolku opakovaně poskytovány. Pro soud je pak těžko uvěřitelná konstrukce žalobce, že by žalovaný v červnu 2012 fiktivně půjčil klubu dle smlouvy o půjčce částku 90 000 Kč na 1,5 roku (fakticky na 2,5 roku), následně v září 2012 vytvořil fiktivní výdejový doklad o zaplacení existující faktury [právnická osoba] na částku 150 000 Kč, aby měl možnost o téměř dva roky později vybrat z pokladny ve svůj prospěch částku 90 000 Kč, aniž by v účetní závěrce žalobce za dané roky vznikl přeplatek či nedoplatek, to vše za situace, kdy žalovaný sice hospodařil s pokladnou, nicméně sám účetnictví nevedl a zaúčtování dokladů neprováděl. Tato konstrukce je poměrně složitá zejména v situaci, kdy žalobce tvrdí, že byl vytvořen fiktivní výdajový doklad na vyplacení částky 150 000 Kč, tedy nebylo třeba vytvářet další doklady v podobě fiktivní půjčky, jejího příjmu a následného výdeje do pokladny. Bez ohledu na to, zda skutečně došlo k předání částky 90 000 Kč žalovaným žalobci, by takový nárok byl promlčený. Pokud by půjčení částky 90 000 Kč bylo pouze fiktivní, došlo by nejpozději zaplacením částky 90 000 Kč dne 17. 12. 2014 ke vzniku škody na straně žalobce. Promlčení nároku na náhradu újmy je tak třeba posoudit dle o. z., přičemž právo se promlčuje v kombinaci tříleté subjektivní promlčecí lhůty dle § 619, § 620 a § 629 odst. 1 a objektivní desetileté, resp. patnáctileté promlčecí lhůty upravené v § 636 a § 637. Ve vztahu k subjektivní lhůtě vyplývá z výše uvedených ustanovení, že lhůta počíná běžet ode dne, kdy se oprávněná osoba dozví o škodě a osobě povinné k její náhradě, nebo kdy se o ní dozvědět měla či mohla. Znalost okolností určujících počátek běhu subjektivní lhůty tedy může být jak empirická, tak normativní. V případě normativní znalosti se stává určující vědění, jež by si oprávněný osvojil, kdyby vyvinul odpovídající míru pečlivosti. Tedy jedná se o situaci, kdy oprávněný ještě rozhodné okolnosti nezná, ale při uplatnění péče, kterou lze po osobě v jeho postavení požadovat, by ji již znát měl a mohl.

74. Dle judikatury Nejvyššího soudu za okamžik, kdy se právnická osoba dozví o vzniku škody, je třeba zásadně považovat okamžik, kdy se o vzniku škody dozví nebo mohla dozvědět osoba, která je oprávněna škodu uplatňovat. Takovou osobou je statutární orgán právnické osoby, vyjma případů, kdy jsou zájmy statutárního orgánu v rozporu se zájmy právnické osoby (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1667/2015). Obdobně v rozsudku ze dne 26. 5. 2015 sp. zn. 29 Cdo 3212/2013 Nejvyšší soud uvedl, že je-li škůdcem jednatel, počne subjektivní promlčecí doba běžet ve chvíli, kdy se o škodě, resp. o tom, kdo je povinen k její náhradě, dozví nebo může dozvědět jiná osoba, která je vůči němu oprávněna nárok na náhradu škody uplatnit (např. jiný jednatel nebo likvidátor). Z dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že takovou osobou může být např. člen dozorčí rady, společník nebo kvalifikovaný akcionář, insolvenční správce, investiční společnost atd. (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 11532/2017, 29 Cdo 1667/2015, 29 Cdo 3212/2013, 29 Cdo 2028/2016, 29 Cdo 524/2015). Podstatné je především, že taková osoba (ať už jako člen kolektivního orgánu či samostatně) je oprávněna za právnickou osobu nárok na náhradu škody uplatnit. V daném případě soud ze stanov spolku zjistil, že za žalobce je oprávněn jednat nejen jeho předseda jako statutární orgán, ale rovněž osoba pověřená výborem. Soud tak dospěl k závěru, že v případě, že se o vzniku škody a osoby škůdce dozvěděl či dozvědět měl a mohl člen výkonného výboru, jenž mohl podání žaloby spolu s dalším členem výkonného výboru i v případě nesouhlasu předsedy jako statutárního orgánu iniciovat, počala žalobci běžet subjektivní promlčecí lhůta žalobci ve vztahu k nároku na náhradu škody právě od tohoto okamžiku. 75. [právnická osoba] byl členem výkonného výboru, každoročně přednášel zprávu o hospodaření spolku na členské schůzi, k účetnictví žalobce měl dle své výpovědi přístup. Znalost nakládání s prostředky žalobce lze tak od osoby v jeho postavení očekávat. Měl tak možnost dozvědět se o vzniku škody, a to nejpozději na jednání výroční členské schůze žalobce dne 11. 4. 2015. Od tohoto data nejpozději by tak běžela subjektivní promlčecí lhůta ve vztahu k nároku na náhradu újmy ve výši 90 000 Kč. Tato lhůta by žalobci uplynula dne 11. 4. 2018. O tvrzeném fiktivním zaplacení částky 150 000 Kč dne 24. 9. 2012 na jím vystavenou fakturu by se přitom [právnická osoba] z pozice hospodáře a člena výkonného výboru spolku mohl dozvědět již mnohem dříve, a to nejpozději z účetní závěrky za rok 2012 (tedy na jaře 2013). Soud tak dospěl k závěru (bez ohledu na další dokazování ohledně předání peněz žalobci žalovaným), že nárok žalobce na náhradu újmy takto tvrzené je promlčený. Vzhledem k tomu, že žalovaný námitku promlčení uplatnil, soud žalobu v této části zamítl. Soud přitom ani v tomto případě neshledal důvody pro uplatnění korektivu dobrých mravů, a to z důvodů vysvětlených výše.

76. Nárok c) na zaplacení 95 000 Kč Soud na základě provedené dokazování dospěl k závěru, že předmětný [Anonymizováno] neměl žalobcem tvrzenou hodnotu 130 000 Kč, neměl být za tuto částku prodán společnosti [právnická osoba] Jeho prodej byl realizován za částku 35 000 Kč, která odpovídala jeho stavu a využití. Žalobci tak domnělá škoda ve výši 95 000 Kč reálně nevznikla. Chybí tak jedna z podstatných náležitostí pro naplnění hypotézy dle § 2910 o. z. Žaloba byla proto v této části zamítnuta.

77. Nárok d) na zaplacení částky 96 631 Kč Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že docházelo k přeúčtování odebrané elektrické energie členům, užívajícím obytné buňky v areálu spolku. Současně má soud za prokázané, že dle stanov mohlo být uloženo členům spolku hradit jiné než členské poplatky pouze na základě rozhodnutí výkonného výboru, jenž musel být každoročně schválen členskou schůzí. V roce 2015 ke schválení výběru poplatku za odebranou elektrickou energii dle zápisu z členské schůze nedošlo. Jestliže tedy nebylo rozhodnuto o povinnosti členů poplatky hradit, nemohla žalobci vzniknout tvrzená škoda, jež měla být způsobena neodevzdáním finančních prostředků vybraných od členů za odebranou elektřinu. Jestliže tedy žalovaný od jednotlivých členů poplatky za elektřinu vybral, vybral tyto bez právního důvodu, na jejich úkor se obohatil a je povinen jednotlivým členům vrátit to, co takto od nich získal. Žalobci, jenž povinnost členů hradit poplatky za odebranou elektřinu v roce 2015-2016 nestanovil, však žádná škoda nevznikla. Nárok za toto období tak soud neshledal důvodným a žalobu v této části zamítl.

78. To, zda byla rozhodnutím žalobce členům spolku v předchozích letech (od roku 2010, za něž byl žalobcem nárok uplatněn) povinnost k placení poplatků za odebranou elektřinu stanovena, soud nezjišťoval s ohledem na promlčení tohoto případného nároku žalobce. Žalovaný vznesl námitku promlčení. Soud již výše popsal své závěry o počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty, které se v plné míře vztahují i na tento žalobou uplatněný nárok. K posouzení důvodnosti vznesené námitky promlčení je třeba u částek vybraných před 1. 1. 2014 aplikovat ustanovení obč. zák. (§§ 101, 106 obč. zák.), v případě částek vybraných od 1. 1. 2014 je třeba postupovat dle o. z. (§§ 609, 619, 620, 629 o. z.), a to s ohledem na přechodná ustanovení k o. z. uvedená výše. Jak již soud odůvodnil shora, má za to, že subjektivní promlčecí lhůta počala běžet nejpozději ode dne konání členské schůze, na níž [právnická osoba] (místopředseda, popř. hospodář spolku) přednesl zprávu o hospodaření. Členům bylo umožněno nahlížet do účetní závěrky. [právnická osoba] (stejně jako třetí člen výkonného výboru) měl možnost do tohoto účetnictví nahlížet, měl možnost se s ním seznámit. Měl tak tedy možnost zjistit, že neobsahuje příjem z poplatků členů za odebranou elektrickou energii, pokud jim byl rozhodnutím výkonného výboru schváleným členskou schůzi uložen a mohl tak z pozice člena výkonného výboru iniciovat podání žaloby na náhradu škody proti žalovanému. V případě vyúčtování elektrické energie za roku 2014-2015, by tak tyto skutečnosti byly zřejmé z účetní závěrky za rok 2015, přednesené na členské schůzi v roce 2016. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno z výpovědí svědků, což bylo i v souladu s tvrzeními účastníků, že členské schůze probíhaly každoročně v jarních měsících, došlo by k uplynutí tříleté subjektivní promlčecí lhůty před podáním žaloby dne 4. 9. 2019. Tím spíše by pak byly promlčené nároky z vyúčtování za roky předchozí s tou výjimkou, že u nároků z vyúčtování za roky 2009-2010, 2010-2011, 2011-2012, 2012-2013 by dle obč. zák. byla subjektivní promlčecí lhůta pouze dvouletá. Soud tak aniž by se dále zabýval okolnostmi vzniku škody v období let 2010-2015 návrh žalobce zamítl s ohledem na promlčení nároku (§ 100 odst. 1 věta druhá obč. zák., § 609 o. z.).

79. Nárok e) na částku 11 556,55 Kč V řízení bylo prokázáno, že žalobce zaplatil společnosti [právnická osoba] fakturu č. [hodnota] ze dne 1. 10. 2016 na částku 722 547 Kč, v rámci níž uhradil rovněž daň z přidané hodnoty ve výši 2 994,60 Kč z přeúčtovaného pojistného a 8 561,95 Kč z účtovaných úroku za částečné financování. Dle § 36 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „zákon o DPH“) základem daně je vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce za uskutečněné zdanitelné plnění, včetně částky na úhradu spotřební daně od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo od třetí osoby, bez daně za toto zdanitelné plnění. Dle § 36 odst. 3) písm. e) zákona o DPH základ daně také zahrnuje vedlejší výdaje, které jsou účtovány osobě, pro kterou je uskutečňováno zdanitelné plnění, při jeho uskutečnění. Dle § 36 odst. 4 zákona o DPH se za vedlejší výdaje pro účely základu daně považují zejména náklady na balení, přepravu, pojištění a provize. Dle § 51 odst. 1 písm. c) a e) zákona o DPH při splnění podmínek stanovených v § 52 až 62 jsou od daně bez nároku na odpočet daně osvobozena tato plnění: finanční činnosti (§ 54), pojišťovací činnosti (§ 55). Problematika odvodů z přeúčtovaného pojistného byla řešena i v judikatuře správních soudů. K otázce toho, kdy se jedná o vedlejší plnění dle § 36 odst. 3) písm. e) zákona o DPH se vyjadřoval rovněž Nejvyšší správní soud (srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2017 č.j. 2 Afs 345/2016 – 34). Vzhledem k tomu, že se jedná o otázku zcela odbornou, řešenou i v judikatuře správních soudů, které se zabývaly otázkou, zda za předmětných okolností má nebo nemá být odváděna DPH (společnost [právnická osoba] není poskytovatelem pojištění, neprovozuje finanční služby), stěží lze žalovanému přičítat k tíži, pokud případnou nesprávnost účtování daně z přidané hodnoty nezjistil (když ostatně toto za nesprávné zcela zjevně nepovažoval ani účetní [tituly před jménem] [jméno FO], popř. [jméno FO]), natož dovozovat v této souvislosti jeho odpovědnost za škodu. Vzhledem k tomu, že nebyly naplněny podmínky ustanovení § 2910 o. z., žaloba byla z výše uvedených důvodů v této části zamítnuta.

80. Nárok f) na zaplacení částky 77 051 Kč Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že [tituly před jménem] [jméno FO] předal pohonné hmoty ve výši 77 051 Kč žalobci, který za ně předal [tituly před jménem] [jméno FO] částku 77 051 Kč. Žalobce pak pohonné hmoty spotřeboval. Tvrzená škoda tak žalobci nevznikla a soud v této části žalobu zamítl. Pokud vypovídal svědek [tituly před jménem] [jméno FO], že peníze nepřevzal a namísto toho uzavřel se žalovaným dohodu, že postupně bude umořovat částku za pohonné hmoty platbami za jízdy [tituly před jménem] [jméno FO], jedná se o tvrzenou dohodu mezi ním a žalovaným. Tvrzená škoda by tak vznikla [tituly před jménem] [jméno FO], nikoli žalobci, jehož majetek se nesnížil (částka 77 051 Kč vydána, místo ní spotřebovány pohonné hmoty v téže výši).

81. Nárok g) na zaplacení částky 222 741 Kč a nárok h) na zaplacení částky 445 818,20 Kč Dle § 2910 o. z. je škůdce povinen nahradit škodu, kterou způsobil zaviněným porušením povinnosti. V tomto případě měla být škoda způsobena nezákonným rozhodnutím o vyloučení členů [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO]. Z provedeného dokazování soud zjistil, že rozhodnutí o vyloučení členů [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] nebylo v kompetenci žalovaného, ale výkonného výboru a následně členské schůze jako kolektivních orgánů spolku. I kdyby žalovaný nedostatečně připravil podklady pro jednání výkonného výboru a následně členské schůze o vyloučení členů [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], nelze dovozovat příčinnou souvislost mezi tímto jeho jednáním a skutečností vyloučení členů rozhodnutím výše zmíněných kolektivních orgánů. Je to právě rozhodnutí těchto dvou kolektivních orgánů, které je příčinou vzniku škody (a bez nějž by následky v podobě vzniku škody nevznikly). A z toho plyne, že eventuálně vzniklá škoda, nemůže být přičítána k tíži žalovaného. Stejné závěry je namístě učinit i ohledně namítaného vrácení daru [tituly před jménem] [jméno FO], a to tím spíše, že k vrácení daru došlo na základě uzavřené dohody o narovnání, tedy z vůle žalobce, a to aniž by bylo zřejmé, že bude [tituly před jménem] [jméno FO] se svým nárokem na vrácení daru úspěšný. Náhrada nákladů řízení 82. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, má tak vůči žalobci právo na náhradu nákladů. V části, v níž byla žaloba vzata zpět, by měl žalovaný právo na náhradu nákladů řízení dle § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., neboť z procesního hlediska zavinil zastavení řízení žalobce. Žalovaný však ve vztahu k částce 22 309,54 Kč náklady řízení neúčtoval a požadoval ve vztahu ke všem úkonům, které v řízení jeho advokát učinil, náhradu nákladů řízení z částky 1 020 946,21 Kč, jež zůstala předmětem řízení po částečném zastavení řízení. Soud tak toto jednání žalovaného posoudil jako vzdání se práva na náhradu nákladů řízení v rozsahu týkajícího se žalobcem uplatněné částky 22 309,54 Kč. Náklady řízení žalovaného pak představuje odměna advokáta stanovená dle ustanovení § 7 bod 6 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále též jen „AT“). Advokát žalobce učinil ve věci 18 úkonů právní služby, a to příprava a převzetí zastoupení, sepsání vyjádření ze dne 7. 8. 2020 (čl. 87), 16. 6. 2021 (čl. 233), 7. 2. 2022 (čl. 370), účast při jednání dne [datum] (3 úkony), [datum][Anonymizováno](2 úkony), [datum] (4 úkony), [datum] (2 úkony), [datum] (2 úkony) a dne [datum] (1 úkon). Za tyto úkony právní služby mu tak náleží odměna ve výši 18 x 12 240 Kč (celkem 223 560 Kč). Dále zástupci žalobce přísluší paušální náhrada hotových výdajů stanovená podle ustanovení § 13 odst. 4 AT ve spojení s § 11 AT ve výši 5 400 Kč (za 18 úkonů právní služby po 300 Kč). K nákladům řízení patří rovněž náhrada za ztrátu času za cestu advokáta k 6 jednáním soudu z [adresa] a zpět v délce 24 započatých půlhodiny při sazbě 100 Kč za každou započatou půlhodinu (§ 14 odst. 3 AT). Náklady dále tvoří cestovní výdaje advokáta za cestu k těmto jednání soudu. Za cestu k jednáním dne [datum] a dne [datum] z [adresa] a zpět v délce 2 x 178 km osobním vozidlem [Anonymizováno], registrační značky [SPZ] se spotřebou 4,5 l motorové nafty na 100 km, přičemž náhrada za spotřebované pohonné hmoty činí částku 2 x 217,87 Kč při ceně motorové nafty 27,20 Kč/l (§ 4 vyhl. č. 589/2020 Sb.). Základní náhrada za užití tohoto motorového vozidla v roce 2021 činí dle § 1 písm. b) vyhl. č. 589/2020 Sb. částku 2 x 783,20 Kč při sazbě 4,40 Kč/km. Za cesty k jednáním dne [datum] a [datum] z [adresa] a zpět v délce 178 km osobním vozidlem [Anonymizováno] se spotřebou 6,7 l/100 km náleží advokátu žalovaného náhrada za spotřebované hmoty ve výši 2 x 324,39 Kč při sazbě 27,20 Kč/l motorové nafty (§ 4 vyhl. č. 589/2020 Sb.)a základní náhrada ve výši 2 x 783,20 Kč (§ 1 písm. b) vyhl. č. 589/2020 Sb.). Za cesty k jednáním dne [datum] a [datum] se základní náhrada a náhrada za pohonné hmoty stanoví dle vyhlášky č. 511/2021 ve znění účinném ke dni uskutečnění jízdy. Takto činí náhrada za pohonné hmoty při sazbě 47,10 Kč/l motorové nafty částku 2 x 561,71 Kč a základní náhrada za užití vozidla částku 2 x 836,60 Kč při sazbě 4,70 Kč/km. Výše uvedené částky se zvyšují o náhradu za daň z přidané hodnoty dle ustanovení § 137 občanského soudního řádu ve spojení se zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 1. 1. 2013, ve výši 50 058,53 Kč. Náklady řízení žalovaného činí celkem částku 288 432,47 Kč. Tuto částku je žalobce povinen zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. žalovanému ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám [Jméno advokáta] jako advokáta žalovaného.

Poučení