17 Co 13/2024 - 496

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy ve věci žalobce: [právnická osoba] IČO: [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupený advokátkou [jméno zástupce zainteresované osoby] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] [Anonymizováno] žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] o 1 020 946,21 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 7. září 2022, č.j. 121 C 32/2019-409, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 3. října 2023, č.j. 121 C 32/2019-486 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen žalovanému nahradit náklady odvolacího řízení ve výši 30 346,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokáta.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalovaném po částečném zpětvzetí žaloby domáhal zaplacení částky [částka] Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z uvedené částky od 15.5.2018 do zaplacení a výrokem II. zavázal žalobce povinností k náhradě nákladů řízení žalovanému v částce 288 432,47 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného. Dovodil, že žádný z celkem osmi dílčích nároků na náhradu škody, které soud pro zpřehlednění označil písmeny a) až h) a které si žalobce uplatnil podanou žalobou po žalovaném, jako po bývalém předsedovi žalobce v souvislosti s jeho působením jako statutárního orgánu – předsedy žalobce, při němž se měl dopustit porušení péče řádného hospodáře, nemůže požívat soudní ochrany, ať už z důvodu vznesené námitky promlčení, nevzniknutí tvrzené škody, absence porušení právní povinnosti žalovaným či pro nedostatek příčinné škody mezi jednáním žalovaného a vzniklou škodou.

2. Žalobce napadl rozsudek obsáhlým odvoláním v celém rozsahu z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. Ohledně nároku a) v částce 59 200 Kč, jako náhradě škody z titulu fiktivního vyrovnání nevyúčtovaných a nevrácených provozních záloh v účetnictví žalobce, soud prvního stupně nesprávně dovodil, že tento nárok je promlčený, když objektivní promlčecí doba počala běžet 1.3.2003 a uplynula dne 1.3.2013. Podle žalobce žalovaný dlouhodobě a soustavně zanášel do účetnictví vadné doklady, nešlo o ojedinělou chybu a nedbalostní jednání, ale o jednání úmyslné s delší objektivní promlčecí dobou 10 let. K fiktivnímu vyrovnání poskytnutých záloh, jež způsobilo vymezenou škodu, došlo až ke dni 1.1.2012, a proto objektivní promlčecí doba počala běžet nejdříve od 1.1.2012. Soud prvního stupně nesprávně dovodil promlčení nároku též u nároku b) v částce 90 000 Kč, když nesprávně stanovil počátek běhu promlčecí lhůty od okamžiku, kdy [jméno FO] se v pozici člena výkonného výboru mohl dozvědět o nároku na náhradu škody na výroční členské schůzi konané 11.4.2015, pročež stanovil promlčení nároku k datu 11.4.2018, aniž zdůvodnil, proč se v daném případě nepoužije patnáctiletá promlčecí doba pro úmyslná jednání. Žalobce též nesouhlasí s tím, že [jméno FO], jako člen výkonného výboru žalobce, byl oprávněn jednat za spolek ve věci uplatňování náhrady škody vůči statutárnímu orgánu, když tento názor soud prvního stupně nepřiléhavě opřel o judikaturu Nejvyššího soudu týkající se obchodních společností, aniž by reflektoval, že právní úprava spolku nezná institut společné či akcionářské žaloby a neumožňuje členovi spolku domáhat se proti statutárnímu orgánu náhrady škody. Taktéž úprava nezakládá aktivní legitimaci k podání žaloby proti statutárnímu orgánu kontrolnímu orgánu, jako u obchodních společností, když v daném případě měl žalobce podle svých stanov jednočlenný orgán. V daném případě tak nemohl být splněn předpoklad počátku běhu promlčecí doby do doby, než došlo ke změně ve funkci předsedy spolku dne [datum]. Nesprávný je též závěr soudu ohledně předání kompletního účetnictví žalovaným paní [jméno FO] v souvislosti s ukončením jeho funkce předsedy spolku, když tato svědkyně uvedla, že pouze podepsala předávací protokol, popřela převzetí jakékoliv věci nebo kontrolu obsahu kovové skříně obsahující účetní doklady. V souvislosti se zamítnutím nároku c) v částce 95 000 Kč, týkajícího se prodeje člunu žalobce za údajně nevýhodnou cenu, soud nevyhodnotil všechny relevantní důkazy, zejména inzeráty na prodej člunů stejného typu a stáří, podle nichž se hodnota člunu pohybovala mezi 99 000 Kč – 240 000 Kč. Soud prvního stupně přiřknul vyšší důkazní sílu výpovědím zástupců kupujícího a nepovažoval za věrohodné výpovědi svědků [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], kteří byli účastni na prodeji člunu a nemají žádný zájem na výsledku řízení. K vyšší ceně vypovídal svědek [jméno FO], který uvedl, že se doslechl, že člun byl prodán za 120 000 Kč. Naproti tomu svědkyně [jméno FO], která vede spor se spolkem žalobce z titulu ochrany osobnosti, nebyla soudem označena za nevěrohodnou. U nároku d) v částce 96 631 Kč týkající se dílčích nároků na náhrady škody způsobené nepředáním vybraných úhrad za elektrickou energii soud prvního stupně nesprávně odůvodnil zamítnutí nároku závěrem, že žalobci nevznikla tvrzená škoda, když absentovalo rozhodnutí výkonného výboru o povinnosti členů hradit spolku klubové poplatky podle článku 4. stanov. Z citovaného článku stanov plyne, že se aplikuje při stanovení poplatku za užívání buňky a nikoliv při stanovení povinnosti členům spolku hradit spotřebovanou elektrickou energii. Z výpovědi vyslechnutých svědků vyplynulo, že tito si byli vědomi povinnosti hradit žalobci skutečně spotřebovanou elektrickou energii za užívání buňky a že ji hradili ve prospěch žalobce. Soud prvního stupně taktéž nepoučil žalobce podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. ohledně povinnosti tvrzení ani povinnosti důkazní k doložení, zda spolek byl oprávněn přeúčtovávat elektrickou energii členům spolku. Zamítnutí nároku za období let 2010 – 2015 z důvodu promlčení činí soud výlučně na podkladě domněnky, že členské schůze schvalující účetní závěrku se konaly na jaře. Skutečnost, že žalovaný vybrané úhrady za elektrickou energii od členů spolku nepředával žalobci soustavně a opakovaně po dobu několika let svědčí o úmyslném jednání a bylo namístě aplikovat desetiletou promlčecí dobu u nároků dle předchozího občanského zákoníku a patnáctiletou dobu u nároků vzniklých za účinností aktuálního občanského zákoníku. I tento uplatněný nárok žalobce tak není promlčen. Ohledně nároku e) v částce 11 556,55 Kč, spočívajícím v náhradě za nesprávné účtování daně z přidané hodnoty, nelze přijmout liberaci odpovědnosti žalovaného za škodu jako statutárního orgánu odpovědného mimo jiné za vedení účetnictví spolku poukazem na neodbornost jím najatého účetního [jméno FO], který byl vystudovaný pedagog a nikoliv účetní. Statutární orgán je odpovědný za řádné předávání účetních dokladů a jejich pravdivost, za výběr účetního a je povinen k jeho kontrole, což odpovídá i platné judikatuře. Ohledně nároku f) na částku 77 051 Kč zamítnutého s ohledem na nevěrohodnou výpověď svědka [tituly před jménem] [jméno FO], skutkový závěr, že žalobce předal [tituly před jménem] [jméno FO] částku 77 051 Kč oproti předání pohonných hmot v této hodnotě, nijak nevyplývá z provedeného dokazování. Naopak bylo prokázáno, že [tituly před jménem] [jméno FO] předal pohonné hmoty jím zakoupené v hodnotě 77 051 Kč žalobci do rukou žalovaného a že žalovaný vybral z pokladny částku 77 051 Kč. Nebylo však prokázáno předání uvedené částky [tituly před jménem] [jméno FO]. V případě zamítnutí nároku g) v částce 222 741 Kč a nároku h) v částce [částka] dospěl soud prvního stupně k nesprávnému závěru, že i kdyby žalovaný připravil nesprávné podklady pro vyloučení jednotlivých členů ([tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO]), chybí zde příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a škodou, neboť její příčinou je rozhodnutí dvou kolektivních orgánů – výkonného výboru a členské schůze. Rozhodnutí o vyloučení obou členů spolku však byla pravomocně zrušena Krajským soudem v Brně v řízeních vedených pod sp. zn. 50 Cm 229/20174 a sp. zn. 1 Cm 270/2017, přičemž v prvně jmenovaném řízení bylo prokázáno porušení spolkových předpisů i zákonných pravidel zakotvených v občanském zákoníku ohledně postupu při vyloučení členů spolku. Správný procesní postup pro vyloučení člena spolku byl povinen zajistit statutární orgán spolku. Neučinil-li tak, jednal v rozporu s péčí řádného hospodáře. Protiprávního jednání, které způsobilo škodu v podobě vzniklých nákladů a povinnosti vrátit dar z důvodu jeho odvolání, se dopustil žalovaný. Z uvedených důvodů žalobce navrhl zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání označil rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné. Ohledně nároku a) žalobce uvádí v odvolání nesmyslná obvinění nezakládající se na pravdě. Svá tvrzení ohledně tohoto údajného nároku v průběhu řízení účelově měnil. V průběhu řízení bylo prokázáno, že účetnictví žalobce bylo vedeno v rozhodné době správně a žalobcem nastíněný postup by nebylo možné realizovat. Závěr o promlčení nároku učiněný soudem prvního stupně byl zcela správný. K námitkám žalobce ohledně posouzení nároku b) žalovaný namítá, že judikatura citovaná v rozsudku soudu prvního stupně je použitelná i na posuzovaný případ, rozhodující pro uplatnění subjektivní promlčecí lhůty je samotná možnost existence další osoby oprávněné jednat za žalobce. Není rozhodným, zda takové pověření bylo nebo nebylo výkonným výborem reálně uděleno. [jméno FO] jako člen výkonného výboru měl přístup k účetnictví žalobce a možnost pověření iniciovat. Kompletní účetnictví v tiskové podobě bylo žalovaným žalobci předáno v tištěné podobě, což potvrdil i [jméno FO]. Převážnou část dokladů převzala [jméno FO] dne 11.7.2018 a další část 19.7.2018 a 18.8.2018 přímo [jméno FO], což prokazuje doložený kompletní předávací protokol. I kdyby nebyl nárok promlčený, v řízení bylo prokázáno, že k řádnému vrácení půjčky došlo v průběhu roku 2014. U nároku c) žalobce neprokázal, že by hodnota člunu byla vyšší, než při prodeji realizovaná. Věrohodnými důkazy bylo prokázáno, že výsledná cena odpovídala aktuálnímu technickému stavu. U člunů obdobného stáří doložených inzeráty nebyl znám jejich stav, počet najetých motohodin, způsob využívání ani skutečná cena, za niž byly prodány. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením, že [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] byli přímo účastni na prodeji člunu, kdy tento pouze převáželi kupujícímu, a s tvrzením, že tyto osoby nemají zájem na výsledku tohoto řízení. Z dokazování je zřejmé, že celé řízení je vedeno z iniciativy [tituly před jménem] [jméno FO] jako osobní msta žalovanému za vyloučení jeho a [jméno FO] z klubu žalobce. Vyhodnocení výpovědí těchto osob jako nevěrohodných soudem prvního stupně je tudíž zcela správné. I v tomto případě žalovaný vznesl námitku promlčení nároku. U nároku d) se žalovaný ztotožňuje se závěrem o promlčení nároku. Z toho důvodu nemůže žalobce uspět s námitkou ohledně neposkytnutého procesního poučení, neboť ke změně tohoto závěru by ani tak nedošlo. Ze strany žalobce nebylo prokázáno, že by mu vznikla jakákoliv škoda. Žalovaný popírá, že by se na úkor členů žalobce obohatil a ponechal si někdy jakékoliv obdržené finanční prostředky. Naopak zajišťoval nemalé prostředky pro chod klubu od sponzorů a vkládal do klubu svoje peníze. K nároku e) žalovaný namítá, že žalobce nesmyslně osočuje účetního [jméno FO] za kvalitu zpracování účetnictví. Jmenovaný nebyl žádný pedagog, zpracovával účetnictví bezúplatně od roku 2001 – 2015 a také pracoval jako ekonom pro Český svaz vodního lyžování. Účetnictví bylo vedeno řádně, což potvrdil svědek [tituly před jménem] [jméno FO], který finalizoval účetnictví za rok 2016. Žalovaný se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že nesprávnost účtování daně z přidané hodnoty nelze přisuzovat žalovanému. Žalobce pouze tvrdil a nedoložil, že na faktuře [číslo] je daň z přidané hodnoty skutečně účtována nesprávným způsobem. Žalovaným byla prostřednictvím vyjádření společnosti [právnická osoba] správnost účtování této daně doložena. Ohledně nároku f) žalovaný rozporuje stanovisko žalobce, že nedošlo k předání finančních prostředků panu [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalovaný sdílí názor soudu prvního stupně, že bylo běžnou praxí, že členové klubu kupovali pro klub pohonné hmoty, za něž dostali po předložení dokladu hotovost bez podpisu. Není tudíž relevantního důvodu, proč by tomu mělo být jinak u [tituly před jménem] [jméno FO]. Tvrdí-li žalobce, že v průběhu řízení nebylo prokázáno, že k předání prostředků došlo, podle žalovaného důkazní břemeno v tomto směru nesl v řízení žalobce, jemuž se nepodařilo prokázat, že [tituly před jménem] [jméno FO] finanční prostředky neobdržel. Ohledně nároku g) a h) žalovaný zdůrazňuje, že o vyloučení [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] z klubu nedošlo z rozhodnutí žalovaného, ale na základě rozhodnutí výboru žalobce a následně členské schůze. Vyloučení bylo jednomyslné. Jakýkoliv závazek vzniklý v souvislosti či v návaznosti na tyto události nemůže být přičítán žalovanému, kdy až současné vedení klubu se rozhodlo uzavřít s [tituly před jménem] [jméno FO] dohodu o náhradním plnění ve výši 408 647 Kč. Příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a údajnou škodou tak nemůže být dána. Navíc [jméno FO] potvrdil, že uvedená částka nebyla [tituly před jménem] [jméno FO] dosud uhrazena. Žalovaný proto navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného.

4. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalobce bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v mezích uplatněných odvolacích důvodů, jakož i řízení jemu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Na základě provedeného odvolacího řízení dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně po rozsáhlém dokazování listinnými důkazy a výpověďmi svědků náležitě objasnil skutkový stav a přijal i věcně správné právní závěry ohledně jednotlivých dílčích nároků žalobce na náhradu škody, které i přiléhavým a dostatečně podrobným a přesvědčivým způsobem odůvodnil.

6. Pokud jde o nárok na náhradu škody a) v částce 59 200 Kč, jako náhrady škody z titulu fiktivního vyrovnání nevyúčtovaných a nevrácených provozních záloh v účetnictví žalobce, soud prvního stupně správně dovodil, že tento nárok je promlčený pro uplynutí objektivní promlčecí doby. Odvolací soud považuje za správný závěr, že k předmětné škodné události uplatněné žalobcem, došlo zařazením dokladu o vyplacení částky 61 000 Kč [tituly před jménem] [jméno FO] za prodej člunu do účetnictví a jeho zaúčtování oproti žalovaným převzaté záloze, tj. již v roce 2003 a nikoliv v roce 2011, jak tvrdí žalobce. Nejpozději by se tak nárok žalobce na náhradu škody promlčel v desetileté promlčecí době, pokud by šlo o škodu způsobenou žalovaným úmyslně, tj. v roce 2013. Původní tvrzení žalobce ohledně počátku promlčení ke dni [datum], kdy měl být fiktivně vynulován rozdíl mezi žalovanému vyplaceným zálohám ve výši [částka] a jejich vyúčtováním ve výši [částka], nebylo provedenými důkazy, které soud prvního stupně konstatuje v bodě 31. – 35. odůvodnění rozsudku, prokázáno. Nelze tedy dovodit, že počátek běhu promlčecí doby nastal až ke dni 1.1.2012. Namítal-li žalobce, že žalovaný dlouhodobě a soustavně zanášel do účetnictví vadné doklady, a že nešlo o ojedinělou chybu, soud prvního stupně z provedeného dokazování výpověďmi svědků dovodil, že spolek byl veden několik desítek let laiky, neformálně, s důrazem na zájem o sport a pohodu, což se odrazilo i ve vedení účetnictví, kdy byly prováděny z účetního hlediska nesprávné operace. S přihlédnutím k uvedenému popsaná pochybení s ohledem na charakter spolku a dlouhodobé působení jeho členů a funkcionářů v rámci provádění zájmové činnosti nelze hodnotit jako jednání, které by mělo za cíl dlouhodobě úmyslně poškozovat žalobce. Soud prvního stupně se taktéž vyčerpávajícím způsobem vypořádal i s námitkou žalobce ohledně rozporu námitky promlčení s korektivem dobrým mravů, kdy v podrobnostech lze odkázat na jeho přiléhavé odůvodnění v odstavci 71 a 72 odůvodnění.

7. Soud prvního stupně též správně dovodil promlčení nároku na náhradu škody u nároku b) v částce 90 000 Kč spočívajícího v tvrzené fiktivní půjčce žalovaného žalobci, když správně stanovil počátek běhu promlčecí lhůty k uplatnění tohoto nároku od okamžiku, kdy [jméno FO] se v pozici člena výkonného výboru mohl dozvědět o nároku na náhradu škody na výroční členské schůzi konané 11.4.2015 a kdy promlčení nároku stanovil uplynutím subjektivní promlčecí lhůty k datu [datum]. Jestliže soud prvního stupně dovodil uplynutí subjektivní promlčecí lhůty k uplatnění nároku, nemusel se v rámci kombinované promlčecí lhůty (subjektivní tříleté lhůty dle § 619, § 620 a § 629 odst. 1 o. z. a objektivní desetileté, případně patnáctileté lhůty dle § 636 a § 637 o. z.) k uplatnění nároku na náhradu škody již zabývat otázkou pozdějšího uplynutí objektivní promlčecí lhůty, ať už desetileté či patnáctileté, jak namítal žalobce, neboť pro posouzení promlčení bylo rozhodující zjištění (dřívějšího) uplynutí subjektivní promlčecí lhůty.

8. Odvolací soud se též plně ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že [jméno FO], jako člen výkonného výboru žalobce, byl oprávněn jednat za spolek ve věci uplatňování náhrady škody vůči statutárnímu orgánu. Soud prvního stupně tento svůj závěr dovodil z obsahu stanov spolku žalobce, z nichž zjistil, že za žalobce je oprávněn jednat nejen jeho předseda jako statutární orgán, ale rovněž i jako osoba pověřená výborem. Judikatura Nejvyššího soudu, která se v minulosti zabývala uplatněním nároků na náhradu škody proti statutárnímu orgánu obchodní společnosti, kdy jsou zájmy statutárního orgánu v rozporu se zájmy této právnické osoby, a kterou soud prvního stupně konkrétně označil v odst. 74 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a analogicky použil na podporu svého závěru o možnosti uplatnění nároku na náhradu škody proti statutárnímu orgánu žalobce, byť se konkrétně týkala obchodních společností, je na posuzovaný případ, oproti přesvědčení žalobce, v rámci právní analogie taktéž podle názoru odvolacího soudu aplikovatelná. Je tudíž správný závěr soudu prvního stupně, že uvedený člen výboru – [jméno FO], který měl z titulu své funkce přístup k účetnictví žalobce (což ve své výpovědi před soudem prvního stupně i sám potvrdil) a možnost pověření iniciovat, měl možnost se dozvědět o vzniku tvrzené škody nejpozději na jednání výroční členské schůze žalobce dne 11.4.2015 a že subjektivní (tříletá) promlčecí lhůta k uplatnění předmětného nároku by za této situace žalobci (marně) uplynula dne [datum]. Nelze tak hovořit o počátku běhu promlčecí doby až době, kdy došlo ke změně ve funkci předsedy spolku po odstoupení žalovaného, jak namítá žalobce.

9. Pokud žalobce rozporoval závěr soudu ohledně předání účetnictví žalovaným paní [jméno FO] souvislosti s ukončením jeho funkce předsedy spolku, odvolací soud považuje uvedený skutkový závěr soudu prvního stupně za správný. Soud prvního stupně učinil závěr o předání účetnictví spolku v listinné podobě [jméno FO] v pozici hospodářky za situace, kdy tato stvrdila podpisem protokolu ze dne [datum] převzetí kompletního účetnictví za roky 2000-2017. I když svědkyně popřela ve výpovědi převzetí věcí a uvedla, že pouze podepsala protokol o předání v kanceláři spolku, kde se nacházela skříň obsahující účetní doklady a historické dokumenty vztahující se k činnosti spolku, jejíž obsah nekontrolovala, uvedené skutečnosti nezpochybňují správnost závěru o protokolárním převzetí kompletního účetnictví spolku do dispozice, které nevyžaduje převzetí do trvalého fyzického držení přebírající osoby. Nelze též přehlédnout další listinu z 19.7.2018, v níž současný předseda [jméno FO] stvrzuje převzetí dalších účetních dokladů od žalovaného – údajů k účtu ČSOB včetně zůstatku a smluv s [právnická osoba] ze dne [datum] o převzetí sponzorských smluv. Lze tudíž přisvědčit námitce žalovaného, že převážnou část dokladů převzala [jméno FO] dne [datum] a další část [datum] a [datum] přímo [jméno FO]. Argumentaci žalobce, že účetnictví nebylo předáno v kompletní podobě, jestliže nebyl předán i přístup do elektronického účetnictví spolku a nebylo tak možné zjistit reálný stav ekonomiky a právních vtahů uvnitř a vně žalobce považuje odvolací soud s ohledem na provedené dokazování za účelovou a nepodloženou.

10. Namítal-li žalobce v souvislosti se zamítnutím nároku c) v částce 95 000 Kč, týkajícího se prodeje člunu žalobce za údajně nevýhodnou cenu, že soud prvního stupně nevyhodnotil všechny relevantní důkazy, zejména inzeráty na prodej člunů stejného typu a stáří a že přiřknul vyšší důkazní sílu výpovědím zástupců kupujícího a nepovažoval za věrohodné výpovědi svědků [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], kteří byli účastni na prodeji člunu, jakož i k tomu, že k vyšší ceně vypovídal svědek [jméno FO], který uvedl, že se doslechl, že člun byl prodán za 120 000 Kč, odvolací soud považuje skutkové závěry učiněné ke skutečné prodejní ceně předmětného člunu v částce 35 000 Kč prodaného dne [datum] společnosti [právnická osoba], což doložila faktura z téhož dne, učiněné s přihlédnutím ke zjištěnému nepříznivému technickému stavu a stáří člunu za přesvědčivé. Závěr soudu prvního stupně byl učiněn na základě skutkových zjištění podrobně shrnutých v odstavcích 39. – 48. odůvodnění rozsudku na základě rozsáhlého dokazování zejména výpovědi řady svědků – zástupců kupujícího (svědek [jméno FO] [tituly před jménem] Kölbl) a svědkyně [jméno FO], kteří potvrdili výši konečné kupní ceny, jakož i špatný stav člunu v době prodeje tak i dalších svědků, kteří člun dříve opravovali ([jméno FO], [jméno FO]) či se dozvěděli informace o prodeji člunu z doslechu ([jméno FO]), jakož i svědků [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO]. Hodnocení výpovědí svědků soudem prvního stupně odvolací soud nepovažuje za nesprávné, kdy soudu se podařilo identifikovat rozpory ve výpovědích, najít shodná tvrzení a logicky a přesvědčivě vyložit věrohodnost jednotlivých výpovědí a důvody, proč některé z výpovědí ([tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO]) neshledal věrohodnými. Skutkové závěry soudu prvního stupně, včetně vysvětlení nevěrohodnosti výpovědi svědků [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], u nichž je zřejmý zájem na výsledku předmětného řízení v neprospěch žalovaného i s ohledem na proběhlá soudní řízení, v nichž se bránili vyloučení z členství ve spolku žalobce za doby předsednictví žalovaného ve spolku, nejsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Stejně tak to platí i pro závěr soudu prvního stupně o nereálnosti prodejní ceny předmětného člunu, která se podávala z inzerátů o nabídkách prodeje jiných člunů předložených žalobcem pro srovnání, jejichž nevyužitelnost jako relevantního podkladu pro požadovaný účel logicky a přesvědčivě odůvodnil.

11. U nároku d) v částce 96 631 Kč, týkajícího se dílčích nároků na náhrady škody způsobené nepředáním úhrad za odběr elektrické energie vybraných žalovaným od členů žalobce žalobci, závěr soud prvního stupně, jenž uzavřel, že žalobci nevznikla tvrzená škoda za období 2015-2016, když absentovalo rozhodnutí výkonného výboru o povinnosti členů hradit spolku jiné než členské poplatky podle stanov, a to ohledně poplatků za odebranou elektřinu za uvedené období taktéž obstojí. Z citovaného článku stanov plyne, že se aplikuje například při stanovení poplatku za užívání buňky, což nepochybně může zahrnovat i stanovení povinnosti členům spolku hradit spotřebovanou elektrickou energii. Dovodil-li soud prvního stupně dále promlčení nároku za období let 2010 – 2015, když bylo zjištěno, že částky z odběr elektřiny byly zpravidla vybírány ihned po vyúčtování spotřeby elektrické energie v měsíci září a říjnu, a kdy počátek běhu subjektivní lhůty odvíjel nejpozději ode dne konání jednotlivých členských schůzí na jaře příslušného roku, na nichž [jméno FO] (místopředseda, popř. hospodář spolku) přednesl zprávu o hospodaření, i tomuto posouzení není čeho vytknout. Jestliže došlo k uplynutí subjektivní promlčecí doby (dvouleté) a lhůty (tříleté) před podáním žaloby 4.9.2019, nebylo již potřeba zkoumat okolnosti vzniku škody a taktéž nebylo nutné žalobci poskytovat jím namítané poučení k doplnění tvrzení a důkazů podle § 119a odst. 1 a 3 o. s. ř. Při dovozeném uplynutí subjektivní promlčecí doby pak na závěru o promlčení nemohla změnit ničeho ani žalobcem tvrzená skutečnost, že žalovaný vybrané úhrady za elektrickou energii od členů spolku nepředával žalobci soustavně a opakovaně po dobu několika let, což by mělo svědčit o úmyslném jednání s aplikací desetileté promlčecí doby u nároků dle předchozího občanského zákoníku a patnáctileté doby u nároků vzniklých za účinností aktuálně účinného občanského zákoníku, kdy u kombinovaných promlčecích dob/lhůt pro uplatnění nároku na náhradu škody nastane promlčení, jak již bylo uvedeno výše, okamžikem uplynutí lhůty, která skončí dříve, tj. v daném případě lhůty subjektivní.

12. Ohledně nároku e) v částce 11 556,55 Kč, spočívajícího v náhradě za nesprávné účtování daně z přidané hodnoty v souvislosti s úhradou faktury č. [číslo] ze dne [datum] společnosti [právnická osoba] z přeúčtovaného pojistného ve výši 2 994,60 Kč a účtovaných úroků za částečné financování ve výši 8 651,95 Kč, se odvolací soud neztotožnil s námitkou žalobce, že nelze přijmout zproštění odpovědnosti žalovaného za škodu jako statutárního orgánu odpovědného mimo jiné za vedení účetnictví spolku poukazem na neodbornost jím najatého účetního [jméno FO]. Soud prvního stupně učinil podrobný právní rozbor této právní otázky s odkazem na příslušná ustanovení zákona o dani z přidané hodnoty, jakož i relevantní judikaturu Nejvyššího soudu správního soudu, z čehož je zřejmé, že se jednalo o otázku ryze odbornou, která musela být řešena i v judikatuře. Za daných okolností učiněný závěr soudu prvního stupně, že lze žalovanému stěží přičítat k tíži, pokud případnou nesprávnost účtování daně z přidané hodnoty nezjistil (a za nesprávné to nepovažoval kromě [jméno FO] i účetní [tituly před jménem] [jméno FO]), natož pak dovozovat odpovědnost žalovaného za škodu ve smyslu § 2910 o. z. považuje odvolací soud za zcela přiléhavý.

13. Ohledně nároku f) na částku 77 051 Kč, která neměla být za žalobce žalovaným proplacena [tituly před jménem] [jméno FO] za zakoupené a předané pohonné hmoty, zamítnutého s ohledem na neexistenci vzniku tvrzené škody, se odvolací soud taktéž ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o proplacení uvedené částky uvedené osobě, jenž učinil v kontextu provedených důkazů. Dovodil-li soud prvního stupně v rámci hodnocení důkazů s ohledem na výpovědi svědků a členů spolku žalobce [jméno FO] [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], z nichž zjistil soud prvního stupně zavedený bezformální způsob provádění plateb členům spolku žalobce bez jakéhokoli podpisu za pohonné hmoty pro klub, nevěrohodnost odlišné výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO], který popřel obdržení předmětné částky od žalovaného za jím jinak prokazatelně žalobci dodané pohonné hmoty v téže hodnotě, a to i s přihlédnutím ke zjištěnému zaúčtování příjmu záloh jízd [tituly před jménem] [jméno FO] v roce 2016, o nichž tento svědek ve své výpovědi pomlčel, když nebylo důvodu, aby bylo u [tituly před jménem] [jméno FO] při proplacení těchto pohonných hmot postupováno jinak (tj. např. oproti jeho podpisu jako příjemce na výdajovém pokladním dokladu podepsaným toliko žalovaným za žalobce), odvolací soud skutkový závěr soudu prvního stupně o proplacení pohonných hmot do rukou [tituly před jménem] [jméno FO] v kontextu ostatních uvedených důkazů nepovažuje za nepřesvědčivý.

14. Odvolací soud konečně přezkoumal závěry soudu prvního stupně, na základě nichž přistoupil taktéž k zamítnutí nároku g) v částce [částka], spočívajícího v náhradě škody vzniklé žalobci v souvislosti s nezákonným vyloučením členů [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] ze spolku žalobce a nároku h) v částce [částka] souvisejícím se žalobou [tituly před jménem] [jméno FO] o vydání movitých věcí proti žalobci, které [tituly před jménem] [jméno FO] spolku žalobce v minulosti daroval, neboť svůj dar po vyloučení ze spolku odvolal. I v případě těchto nároků na náhradu škody dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně správně dovodil, že i kdyby žalovaný připravil nesprávné podklady pro vyloučení jednotlivých členů ([tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO]), v daném případě chybí příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a škodou, neboť příčinou škody bylo rozhodnutí v kompetenci dvou kolektivních orgánů – výkonného výboru a členské schůze žalobce. Ačkoliv rozhodnutí žalobce o vyloučení obou členů spolku byla pravomocně zrušena Krajským soudem v Brně v řízeních vedených pod sp. zn. 50 Cm 229/20174 a sp. zn. 1 Cm 270/2017, přičemž v prvně jmenovaném řízení bylo prokázáno porušení spolkových předpisů i zákonných pravidel zakotvených v občanském zákoníku ohledně postupu při vyloučení členů spolku, nelze pominout, že přijatá rozhodnutí o vyloučení členů byla přijata kolektivně členy spolku, kteří měli taktéž možnost příslušný proces ovlivnit ve prospěch vyloučených členů. Za této situace, jakož i s přihlédnutím ke všem zjištěným okolnostem případu ve vztahu k osobě [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] a jejich působení ve spolku žalobce (srov. odst. 29 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně odkazující na výpověď svědkyně Krusberské ohledně sporů mezi [tituly před jménem] [jméno FO] a žalovaným o ochranu osobnosti a spor [jméno FO] se žalobcem ohledně urážlivého dopisu zaslaného jejímu zaměstnavateli, důkaz konstatovaný v odst. 59. odůvodnění – stížnost závodníků [právnická osoba] na [jméno FO] a [jméno FO] týkající se nevhodného chování uvedených osob k členům spolku), které nepochybně přispělo ke zhoršení vztahů ve spolku, jakož i k zásluhám žalovaného o vedení spolku a jeho pozitivní rozvoj za dobu jeho mnohaleté působnosti ve funkci předsedy (zajišťování organizačního chodu, jakož i nemalých prostředků na jeho provoz, srov. podrobněji odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v odstavcích 29., 30., 38.) by nebylo spravedlivé přičíst veškerou odpovědnost za nesprávnost procesního postupu při vyloučení uvedených členů [Anonymizováno] jako statutárnímu orgánu [Anonymizováno] z titulu porušení péče řádného hospodáře a požadovat po něm, aby nepříznivé následky spojené s neúspěchem žalobce ve sporu před soudy nesl výlučně sám. Takový postup by byl podle názoru odvolacího soudu v rozporu s obecnými občanskoprávními zásadami poctivého právního styku vtělenými do ustanovení § 6 o. z., a proto nárok uplatněný vůči žalovanému z uvedeného titulu nemůže požívat právní ochrany. Pokud jde o nárok h), odvolací soud se též ztotožnil s logicky správnou argumentací soudu prvního stupně, že k vrácení daru došlo na základě dohody o narovnání, uzavřené z vůle současného vedení žalobce, aniž by bylo zřejmé, že [tituly před jménem] [jméno FO] se svým nárokem na vrácení daru bude (zřejmě myšleno) v řízení před soudem úspěšný. Současný předseda [jméno FO] potvrdil, že uvedená částka odpovídající hodnotě daru nebyla dosud [tituly před jménem] [jméno FO] uhrazena, v majetkové sféře žalobce tak nedošlo k žádné odškodnitelné újmě z tohoto titulu.

15. Z uvedených důvodů proto odvolací soud ve smyslu § 219 o. z. rozsudek soudu prvního stupně výrokem I. rozsudku jako věcně správný potvrdil, když právní závěry o nedůvodnosti všech nároků žalobce, ať už z důvodu nesplnění některého z předpokladů odpovědnosti za škodu, či z důvodu promlčení nároku na náhradu škody shledal věcně zcela správnými. V souvislosti s potvrzením rozsudku soudu ve výroku I. ve věci samé pak odvolací soud potvrdil i závislý výrok II. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, jejichž výčíslení v bodě 82. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je rovněž správné a lze na něj v podrobnostech odkázat. Odvolací soud neshledal podmínky pro změnu rozhodnutí soudu prvního stoupě ohledně náhrady nákladů řízení za použití § 150 o. s. ř., jak žalobce navrhoval v rámci odvolacího řízení, když v daném případě nelze na straně procesně neúspěšného žalobce, který pro něj neúspěšné řízení bezdůvodně vyvolal, shledat žádné mimořádné důvody zvláštního zřetele hodné a to i přes skutečnost, že uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení by mohlo mít dle jeho tvrzení pro něj s přihlédnutím k jeho majetkovým poměrům likvidační následky.

16. Pokud jde o náklady odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky, odvolací soud rozhodl výrokem II. rozsudku ve smyslu § 224 o. s. ř. o náhradě těchto nákladů postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř., § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) tak, že v odvolacím řízení zcela úspěšnému žalovanému přiznal náhradu odměny za zastoupení advokátem za 2 úkony právní služby á 12 240 Kč - za vyjádření k odvolání, účast u jednání u odvolacího soudu dne 4.11.2024, k tomu dva paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT á 300 Kč, celkem 25 040 Kč, vše zvýšeno o náhradu daně z přidané hodnoty 21 %, tj. celkem se jedná o náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 30 346,80 Kč. Za účast u vyhlášení rozsudku dne 5.11.2024 odvolací soud žalovanému náhradu nákladů řízení za zastoupení jeho zástupcem nepřiznal, neboť toto jednání, které s ohledem na jeho charakter nevyžadovalo účast advokáta, odvolací soud nepovažuje za účelně vynaložený náklad řízení. Pokud žalobce navrhoval v rámci rozhodnutí o náhradě nákladů řízení přihlédnutí k § 150 o. s. ř., obdobně jako v případě náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud i v tomto případě mimořádné důvody pro snížení náhrady či její úplné nepřiznání žalovanému z těchže důvodů neshledal.

Poučení