121 C 6/2021- 236

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Burešové a přísedících PaedDr. Brigity Steinerové a Ing. Zdeňka Večerka ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 51 821 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 43 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 31 853 Kč od [datum] do [datum] a z částky 31 253 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 27 350 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 8 671 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 671 Kč od [datum] do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 600 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 27 350 Kč od [datum] do [datum], ve výši 1,75 % ročně z částky 27 350 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci k rukám zástupce žalobce na náhradě nákladů řízení částku 36 013,56 Kč.

IV. Žalobce je povinen doplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně do 3 dnů od právní moci rozsudku soudní poplatek ve výši 349 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit mu nejprve částku ve výši 44 846,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 44 846,40 Kč od [datum] do zaplacení z titulu náhrady mzdy za období od ledna 2020 do [datum] (vyjma období od 20. 3. do [datum], kdy byl žalobce v pracovní neschopnosti) dle § 208 zákoníku práce (dále jen „zák. práce“), neboť žalovaný žalobci nepřiděloval práci a náhrady mzdy v důsledku okamžitého zrušení pracovního poměru, které dal žalovaný žalobci, ve výši 2 průměrných měsíčních výdělků. Celkovou částku ve výši 60 299,40 Kč žalobce ponížil o částku 15 453 Kč z důvodu uvedených níže a požadoval po žalovaném zaplacení shora uvedené částky 44 846,40 Kč. Žalobce žalobu odůvodnil tvrzením, že žalobce byl zaměstnán u žalovaného na základě pracovní smlouvy na úvazek 20 hodin týdně od [datum] na pracovní pozici řidiče. Žalovaný žalobci řádně přiděloval práci a platil mu mzdu v období od března 2017 do prosince 2019. V říjnu 2019 žalobce požádal dispečera žalovaného [jméno] [příjmení] o poskytnutí neplaceného volna na část měsíce prosince 2019 z důvodu návštěvy přítelkyně z [příjmení] s tím, že v měsících říjnu a listopadu 2019 odpracuje více hodin tak, aby si práci za prosinec 2019 tzv.„ napracoval“, a že od ledna 2020 je opět k dispozici k výkonu práce. Žalobce očekával, že mu od ledna 2020 bude žalovaný opět přidělovat práci jako před datem [datum], kdy žalobce dostával každých 14 dní od žalovaného e-mailem program zájezdů, které měl odřídit. Počínaje měsícem lednem 2020 žalovaný přestal žalobci bez jakéhokoliv odůvodnění přidělovat práci, nedával mu žádné pokyny stran práce, ani žalobce nevyzval k výkonu práce, přestože žalobce byl připraven práci konat. Žalovaný tím porušil svou základní povinnost zaměstnavatele vyplývající z ustanovení § 38 odst. 1 písm. a) zák. práce, a to přidělovat zaměstnanci práci dle pracovní smlouvy, jedná se tedy o překážku v práci na straně zaměstnavatele, tj. žalovaného ve smyslu ustanovení § 208 zák. práce a zaměstnanci, tj. žalobci v takovém případě náleží náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Žalobce byl nucen ukončit pracovní poměr okamžitým zrušením (dopis žalobce ze dne [datum]) dle § 56 odst. 1 písm. b) zák. práce z důvodu neplacení mzdy. Pracovní poměr žalobce u žalovaného skončil ke dni [datum]. Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k úhradě jednak dlužné mzdy za období leden 2020 až [datum] a dále k úhradě náhrady mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu 2 měsíců v důsledku rozvázání pracovního poměru dle § 56 odst. 1 písm. b) zák. práce. Žalovaný požadované částky žalobci neuhradil, žalobce proto požaduje jejich úhradu v tomto řízení. Vzhledem k tomu, že žalobce má ve své dispozici peníze, které náleží žalovanému, a to částku 5 789 Kč (4 500 Kč + 1 289 Kč) a 352,44 EUR (po přepočtu na Kč ke dni [datum] ve výši 9 664 Kč), žalobce v žalobě jednostranně započetl celkovou částku 15 453 Kč (5 789 Kč a 9 664 Kč) oproti částce 60 299,40 Kč a tímto započtením zanikl nárok žalobce v této výši. Zbývající částka po započtení činí 44 846,40 Kč, kterou žalobce požadoval uhradit spolu se zákonným úrokem z prodlení.

2. Soud ve věci vydal platební rozkaz, proti kterému žalovaný podal včas odpor a následně i včasné vyjádření, ve kterém nárok žalobce neuznal co do důvodu i výše a navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že žalobci nevznikl nárok na náhradu mzdy za období od [datum] do [datum], neboť žalobce v tomto období nevykonával pro žalovaného práci na vlastní žádost (resp. spíše po vlastním jednostranném oznámení), což žalovaný uvedl ve svém přípise ze dne [datum], kterým reagoval na výzvu žalobce ze dne [datum] k úhradě částky ve výši 63 735,40 Kč. Žalovaný v tomto přípise rovněž uvedl, že chtěl být smířlivý a mzdu (nikoliv však náhradu mzdy) žalobci přiznal, když pro výpočet výše mzdy čerpal z počtu pracovních dnů v každém měsíci při zohlednění polovičního úvazku žalobce. K vyplacení mzdy za uvedené období žalobci nedošlo, neboť žalobce žádnou práci pro žalovaného nevykonal. Dne [datum] byl žalovanému doručen přípis žalobce, jímž žalobce se žalovaným rozvázal pracovní poměr jeho okamžitým zrušením. Žalovaný, i když s oprávněností okamžitého zrušení pracovního poměru nesouhlasil, toto u soudu nenapadl, neboť žalobce již neměl nadále zájem zaměstnávat a současně předpokládal, že by náklady sporu o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru převýšily náhradu mzdy ve výši dvou výdělků žalobce. Žalovaný eviduje za žalobcem své pohledávky a navrhl proto žalobci uzavření dohody o narovnání, na základě níž by žalobci uhradil příslušnou částku, žalobce však na přípis žalovaného žádným způsobem nereagoval a podal žalobu. Stran pohledávek žalovaného za žalobcem žalovaný uvedl, že žalobce v rámci výkonu své práce řidiče dostával množství pokut za nedodržení předpisů při provozu na pozemních komunikacích, které byly ze strany příslušných orgánů (zpravidla zahraničních) účtovány žalovanému, jakožto provozovateli vozidla, které žalobce řídil. Žalovaný tak eviduje za žalobcem pohledávku z titulu nároku na náhradu škody v celkové výši 27 076,03 Kč (1 053,52 EUR), která žalovanému vznikla úhradou pokut, jež byly žalobci uděleny za přestupky spáchané žalobcem při výkonu práce v rámci zahraničních cest v letech 2018 až 2019. Za přestupek dne [datum] byla rozhodnutím policie [příjmení] dne [datum] udělena pokuta ve výši 65,91 EUR, kterou žalovaný zaplatil dne [datum], což při přepočtu kurz EUR/Kč 25,63 činí 1 689,27 Kč. Za přestupek dne [datum] byla rozhodnutím policie [obec] udělena pokuta ve výši 73,50 EUR, kterou žalovaný zaplatil dne [datum], což při přepočtu kurz EUR/Kč 25,445 činí 1 870,21 Kč. Za přestupek dne [datum] byla rozhodnutím policie [příjmení] udělena pokuta ve výši 65,91 EUR, kterou žalovaný zaplatil dne [datum], což při přepočtu kurz EUR/Kč 25,660 činí 1 691,25 Kč. Za přestupek dne [datum] byla rozhodnutím oddělení inkasa pokut [anonymizováno] udělena pokuta ve výši 88,42 EUR, kterou žalovaný zaplatil dne [datum], což při přepočtu kurz EUR/Kč 25,860 činí 2 286,54 Kč. Za přestupek dne [datum] byla rozhodnutím Policejního prezídia [anonymizováno] udělena pokuta ve výši 10 EUR, kterou žalovaný zaplatil dne [datum], což při přepočtu kurz EUR/Kč 25,535 činí 255,35 Kč. Rozhodnutím oddělení inkasa pokut Řím byly dále uděleny pokuty za přestupky dne [datum] ve výši 88,42 EUR, kterou žalovaný zaplatil dne [datum], což při přepočtu kurz EUR/Kč 25,860 činí 2 286,54 Kč, dále dne [datum] ve výši 89,82 EUR, kterou žalovaný zaplatil dne [datum], což při přepočtu kurz EUR/Kč 25,485 činí 2 289,06 Kč, ve výši 481,72 EUR, kterou žalovaný zaplatil dne [datum], což při přepočtu kurz EUR/Kč 25,780 činí 12 418,74 Kč, ve výši 89,82 EUR, kterou žalovaný zaplatil dne [datum], což při přepočtu kurz EUR/Kč 25,485 činí 2 289,06 Kč. Další pohledávka žalovaného za žalobcem je z titulu výběrů platební kartou žalovaného žalobcem ve dnech 6. 10., 7. 10. a [datum] vždy po 5 000 Kč a dne [datum] ve výši 4 500 Kč bez souhlasu žalovaného a bez následného vyúčtování těchto finančních prostředků žalobcem žalovanému. Stejně tak žalobce žalovanému nikdy nevyúčtoval použití částky ve výši 1 289 Kč, žalovaný předpokládá, že částka 5 789 Kč, o níž sám žalobce potvrzuje, že náleží žalovanému a že má tuto k dispozici, je součtem právě dosud nevyúčtované částky ve výši 1 289 Kč a výběru částky ve výši 4 500 Kč dne [datum]. Žalobce dále hradil z hotovostních finančních prostředků žalovaného 2x jízdu taxi celkem ve výši 600 Kč, ani tyto náklady žalobce žalovanému nevyúčtoval, žalovaný tak má za žalobcem dále ještě pohledávku ve výši 15 600 Kč (3x výběr částek po 5 000 Kč + 600 Kč za jízdu taxi).

3. Žalovaný v rámci svého vyjádření uplatnil kompenzační námitku vůči nárokům žalobce uplatněným žalobou s tím, že svým podáním (vyjádřením) nevznáší vzájemný návrh. Při prvním jednání žalovaný doplnil, že kompenzační námitka vznesená žalovaným v tomto řízení je toliko procesní obranou žalovaného, a i když ve svém výsledku může být zápočtem, nejedná se o srážku ze mzdy jako takovou, ale čistě o procesní obranu. Na toto doplněné tvrzení žalovaného reagoval žalobce uvedením, že tvrzení žalovaného o tom, že existuje rozdíl mezi započtením nároku na náhradu škody proti nároku na náhradu mzdy před soudním řízením a tzv. procesní obranou v soudním řízení, je nelogický a nesmyslný. Soud při prvním jednání stran procesní obrany žalovaného a započtení ve smyslu ustanovení § 98 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) účastníkům sdělil názor na obsah vyjádření žalovaného doplněného při jednání, a sice, že žalovaný ohledně prvého žalobcem uplatněného nároku podle § 208 zák. práce předně namítá neexistenci tohoto nároku, a pro případ, že by soud dospěl k závěru, že tento nárok existuje, tvrdí, že započítává proti tomuto nároku své nároky za žalobcem z titulu náhrady škody a bezdůvodného obohacení, a to do výše žalované částky, kdy tedy ze strany žalovaného jde pouze o [anonymizováno] obranu.

4. Žalobce v rámci závěrečného návrhu rozšířil žalobu o částku 6 974,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucí z této částky od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že na základě výpočtu průměrného výdělku žalobce, výpočtu pravděpodobného výdělku a poté výpočtu náhrady mzdy dospěl k vyšší částce, než kterou žalobce požadoval v žalobě. Dle ustanovení § 95 odst. 1 o. s. ř., žalobce může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení, změněný návrh je třeba ostatním účastníkům doručit do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně došlo. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu, v takovém případě pokračuje soud v řízení o původním návrhu po právní moci usnesení. K podání návrhu na změnu žaloby může dojít až do doby vynesení rozhodnutí, kterým se řízení končí, žalobce musí počítat s tím, že připuštění změny žaloby neprolamuje koncentrační účinky, pokud k nim již došlo (§ 118b odst. 2). To znamená, že skutečnosti, o něž se změna žaloby opírá, musejí být zřejmé z důkazů, které již byly navrženy před nastolením skutkového a důkazního„ stopstavu“ dle 114c odst. 5, § 118b odst.

1. Protože pravidelnou součástí jakékoliv změny žaloby je i doplnění skutkových tvrzení, nelze si § 118b odst. 2 vykládat tak, že soud k novému skutkovému tvrzení nepřihlíží a že dodatečný požadavek žalobce uplatněný změnou žaloby nevyhnutelně zamítne. Smyslem § 118b odst. 2 je zamezit vtahování dalších důkazních prostředků do řízení poté, co došlo ke koncentraci sporu. Koncentrace není zábranou pro doplnění skutkových tvrzení, pokud již mají oporu ve včas navržených důkazech. O nově tvrzených skutečnostech však musí platit, že mají bezprostřední návaznost na okolnosti, které žalobce tvrdil ještě před zkoncetrováním řízení (viz komentář k ustanovení § 95 o.s.ř. v [příjmení] – online). V daném případě soud změnu žaloby navrženou žalobcem v jeho písemném závěrečném návrhu připustil, neboť tato změna vychází z důkazů navržených před koncentrací řízení (provedených po koncentraci řízení při druhém a zejména třetím jednání) a týká se výpočtu náhrady mzdy v návaznosti na výpočet průměrného výdělku žalobce a pravděpodobného výdělku pro výpočet tzv. odstupného v důsledku skončení pracovního poměru žalobce dle § 56 odst. 1 písm. b) zák. práce.

5. Mezi účastníky jsou nesporná tato právně významná skutková tvrzení účastníků, a sice, že uzavřením pracovní smlouvy s datem [datum] mezi účastníky vznikl žalobci pracovní poměr u žalovaného na druh práce řidič, který byl ukončen na základě okamžitého zrušení pracovního poměru daného žalobcem žalovanému dle § 56 odst. 1 písm. b) zák. práce a že žalobce má nárok na průměrnou mzdu za 2 měsíce, dále, že s řidiči žalovaného včetně žalobce bylo se žalovaným domluveno, že výběr hotovosti z firemní platební karty byl realizován mj. sms komunikací, kdy zaměstnanec včetně žalobce oznámil žalovanému, že bude realizovat výběr a v jaké výši, že žalobce realizoval výběr hotovosti z firemní platební karty ve dnech 6. 10, 7. 10., [datum] a [datum] v částkách 5 000 Kč, 5 000 Kč, 5 000 Kč a 4 500 Kč a že žalobce měl žalovanému vyúčtovat a vrátit částku 1 289 Kč, kterou si ponechal a započetl nyní na své nároky na náhradu mzdy a že pracovní neschopnost žalobce trvala v roce 2020 od [datum] do [datum].

6. Sporná mezi účastníky naopak zůstala tato právně významná skutková tvrzení účastníků, a to, zda žalobce v období od [datum] do [datum] nevykonával sjednaný druh práce u žalovaného pro překážky na straně žalovaného, kdy žalobce tvrdí, že mu žalovaný přestal od ledna 2020 přidělovat práci tím, že neobdržel od ledna 2020 do svého e-mailu program zájezdů a žalovaný tvrdí, že žalobce mu sám oznámil v prosinci 2019, že nebude nadále do práce docházet, dále výše náhrady mzdy za 2 měsíce v důsledku způsobu rozvázání pracovního poměru žalobce u žalovaného, zda zaměstnanci včetně žalobce k výběru hotovosti z firemní platební karty potřebovali po oznámení, že budou realizovat výběr a v jaké výši souhlas žalovaného či nikoli, když žalobce tvrdí, že tento souhlas nebylo třeba a žalovaný tvrdí, že ano, a to vše v rámci sms komunikace a zda žalovanému byly uloženy všechny pokuty tak, jak jsou specifikovány v podání žalovaného (ze dne [datum] v bodě IV.), kdy žalobce tvrdí, že vždy jezdili 2 řidiči, a to i v případě žalobce a z tvrzení žalovaného není zřejmé, zda pokuta byla toho konkrétního dne uložena žalobci nebo jeho kolegovi, a žalovaný uvádí, že všechny pokuty byly uloženy žalobci.

7. Soud v řízení provedl především ke zjištění mezi účastníky sporných skutečností dokazování níže uvedenými důkazy a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

8. Z pracovní smlouvy, pracovního výměru, okamžitého zrušení pracovního poměru a potvrzení o zaměstnání soud zjistil tyto skutečnosti. Účastníci podepsali dne [datum] pracovní smlouvu, kdy žalobce byl přijat na druh práce řidič, s nástupem do pracovního poměru dne [datum], pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou, pracovní doba byla sjednána v rozsahu 20 hodin týdně s nerovnoměrným rozvržením. Žalobci byla stanovena základní měsíční mzda ve výši 6 500 Kč s tím, že mu může být přiznáno osobní ohodnocení od 0 do 2 000 Kč, výplatní termín byl stanoven k 15. následujícího měsíce na bankovní účet uvedený zaměstnancem. Žalobce dne [datum] zrušil písemně pracovní poměr u žalovaného v souladu s ustanovením 56 odst. 1 písm. b) zák. práce z důvodu nevyplacení mzdy nebo náhrady mzdy do 15 dnů po uplynutí období splatnosti a současně požádal o vyplacení mzdy do 5 dnů od doručení; žalovanému bylo zrušení pracovního poměru žalobce doručeno dne [datum]. V potvrzení o zaměstnání žalovaný uvedl, že žalobce byl u něho zaměstnán od [datum] do [datum], důvodem skončení pracovního poměru byl § 56 odst. 1 písm. b) zák. práce a že žalobce byl v pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] v celkovém počtu 47 kalendářních dnů.

9. Z emailu žalovaného [email] ze dne [datum] adresovaného žalobci soud zjistil, že žalovaný žalobci oznámil zaslání přehledu finančních nesrovnalostí a výzvu k dostavení se do zaměstnání dne [datum] v 9.00 hodin v kanceláři firmy [obec a číslo], s následnou opravou data na [datum]. Stran finančních nesrovnalostí žalovaný v tomto e-mailu uvedl, že žalobce má v současné době u sebe firemní hotovost 1 289 Kč a 352,44 EUR, kterou je nutné vyúčtovat a vrátit žalovanému, dále, že žalobci chybějí účtenky za taxi ve výši 300 Kč u jízd ve dnech 24. 9. – [datum] a [datum] – [datum], že žalovaný eviduje neoprávněné výběry hotovostí bez schválení buď od majitele nebo účetního s tím, že žalovaný dne [datum] v 19,12 hodin obdržel sms s textem„ dobrý večer, se souhlasem pana [anonymizováno] si mám vybrat 500 eur coz učinim vyberem korun z kb dle aktuálního kurzu cnb 5x 25,560, tj. 12 780 kc [anonymizováno]“ a následně proběhly výběry v hotovosti z ATM vždy ve výši 5 000 Kč, že dne [datum] v [číslo] žalovaný obdržel sms s textem„ dobrý den, informuji o výběru 4 500 kc doplatek výplaty dekuji [anonymizováno]“ a výběr částky 4 500 Kč proběhl v hotovosti z ATM. Žalovaný dále sdělil v uvedeném e-mailu žalobci, že za žalobcem eviduje pokuty, které za něho firma musela uhradit a které musí žalobce firmě proplatit zpětně se specifikací těchto pokut za rok 2019 v EURO (3. 1. ve výši 66 EURO, 8. 1. ve výši 10 EUR, [datum] ve výši 88,42 EUR, 24. 5. ve výši 88 EURO, 28. 5. ve výši 66 EURO, 25. 6. ve výši 73,5 EURO, 22. 7. ve výši 481,72 EUR, 15. 10. ve výši 89,82 EUR, 15. 10. ve výši 89,82 EUR).

10. Z předžalobní výzvy žalobce ze dne [datum] adresované žalovanému a reakce žalovaného na tuto výzvu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné mzdy za období od [datum] do [datum] ve výši 54 146,40 Kč a náhrady mzdy z důvodu způsobu ukončení pracovního poměru žalobce ve výši 2 průměrných měsíčních výdělků, tj. v částce 24 612 Kč se současným jednostranným započtením částky 15 023 Kč žalobcem proti celkové částce 78 758,40 Kč, tedy k úhradě částky 63 735,40 Kč do 10 dnů ode dne doručení výzvy. Žalovaný v reakci na uvedenou výzvu uvedl, že překážky na jeho straně nebyly dány, žalobce nepracoval na vlastní žádost, navíc byl v období od 20. 3. do [datum] v pracovní neschopnosti. Pokud by byly nároky žalobce důvodné, jednalo by se celkem o částku 59 700 Kč, žalovaný má za žalobcem pohledávky v částce 56 462 Kč (sestávající z částky 25 409 Kč za uhrazené pokuty žalovaným za dopravní přestupky spáchané žalobcem při výkonu práce, 9 664 Kč – nevrácená/nevyúčtovaná hotovost ve výši 352,44 EUR, částka 1 289 Kč nevrácená/nevyúčtovaná hotovost, nedoložená částka 600 Kč za 2 jízdy taxi, částka 19 500 Kč výběr finanční hotovosti žalobcem z bankomatu bez vědomí žalovaného, kterou nevyúčtoval). Žalovaný proto žalobci navrhl uzavření dohody o narovnání se závazkem žalovaného uhradit žalobci částku 3 238 Kč.

11. Z potvrzení o převzetí platebních karet žalobcem a oznámeních o provedení výběru z bankomatu prostřednictvím karty soud zjistil, že žalobce převzal od žalovaného 2 platební karty dne [datum] a dále, že žalobce realizoval výběr hotovosti z firemní platební karty ve dnech 6. 10, 7. 10., [datum] a [datum] v částkách 5 000 Kč, 5 000 Kč, 5 000 Kč a 4 500 Kč.

12. Z emailů žalovaného z adresy [email] adresovaných žalobci na emailovou adresu [email] z dubna, května, června, července, srpna, září, října, listopadu, prosince 2017, ledna až června, srpna až prosince 2018, ledna, února, dubna až listopadu 2019 soud zjistil, že těmito emaily žalovaného byly žalobci posílány zaměstnancem žalovaného [jméno] [příjmení] nebo [jméno] [příjmení] okruhy, které žalovaný měl vždy jet včetně programu okruhu, specifikace autobusu (registrační značkou), se kterým žalobcem pojede, případně i podmínek plateb (např. v emailu ze dne [datum] je uvedeno, že parkovné a termit platí TL, parkovné platí řidič ([právnická osoba], s poznámkou„ prosíme šetřit“). V listopadu 2019 žalovaný přidělil žalobci práci jednak emailem ze dne [datum] a dále emailem ze dne [datum], v němž uvedl, že posílá program od 26. 11., a specifikoval bus [anonymizováno] [číslo] a připojený program okruhu byl od 26. 11. od 18.30 hodin do [datum] do 19.30 hodin.

13. Z emailu žalovaného adresovaného zaměstnancům žalovaného ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný zaměstnancům zaslal svá doporučení, která požadoval dodržovat a mezi které patřilo i doporučení stran výběru hotovosti, a to tak, že výběr hotovosti v CZ je povolen pouze v bankomatech KB, v zahraničí mají zaměstnanci volit bankomaty s označením bank a vyhnout se různým terminálům na čerpacích stanicích a letištích, kde jsou účtovány vysoké poplatky s tím, že všechny výběry jsou průběžně kontrolovány pracovníky kanceláře. Další doporučení se týkalo permitů [anonymizováno], kdy žalovaný uložil zaměstnancům, aby si od [datum] fotili každý permit z [anonymizováno] a posílali ho na email [email] s tím, že permity se budou v kanceláři archivovat, použijí se v případě pokuty z [anonymizováno], a pokud nebude permit poslán nebo nebude ve vyúčtování řidiče, v případě pokuty půjde částka 480 EURO okamžitě za řidičem, neboť žalovaný nebude mít žádné důkazy a tudíž ani důvod řešit pokuty s DASkou.

14. Z knihy jízd, z výzev k úhradě pokut, dokladů o úhradě pokut a kurzu devizového trhu soud zjistil tyto skutečnosti. Žalobce dne [datum] řídil vozidlo [registrační značka], téhož dne ve 20.10 hodin spáchal přestupek, za který byla rozhodnutím policie [příjmení] dne [datum] udělena pokuta ve výši 65,91 EUR, kterou žalovaný zaplatil dne [datum], přepočet kurzu byl 25,63, tj. částku 1 689,27 Kč. Žalobce dne [datum] řídil vozidlo [registrační značka], téhož dne ve 19.01 hodin spáchal přestupek, za který byla rozhodnutím policie [obec] dne [datum] udělena pokuta ve výši 73,50 EUR, kterou žalovaný zaplatil dne [datum], přepočet kurzu byl 25,445, tj. částku 1 870,21 Kč. Žalobce dne [datum] řídil vozidlo [registrační značka], téhož dne ve 14.35 hodin spáchal přestupek, za který byla rozhodnutím policie [příjmení] dne [datum] udělena pokuta ve výši 65,91 EUR, kterou žalovaný zaplatil dne [datum], přepočet kurzu byl 25,660, tj. částku 1 691,25 Kč. Žalobce dne [datum] řídil vozidlo [registrační značka], téhož dne ve 9.46 hodin spáchal přestupek, za který byla rozhodnutím oddělení inkasa pokut [anonymizováno] dne [datum] udělena pokuta ve výši 88,42 EUR, kterou žalovaný zaplatil dne [datum], přepočet kurzu byl 25,860, tj. částku 2 286,54 Kč. Žalobce dne [datum] řídil vozidlo [registrační značka], téhož dne ve 14.43 hodin spáchal přestupek, za který byla rozhodnutím oddělení inkasa pokut [anonymizováno] dne [datum] udělena pokuta ve výši 88,42 EUR, kterou žalovaný zaplatil dne [datum], přepočet kurzu byl 25,860, tj. částku 2 286,54 Kč. Žalobce dne [datum] řídil vozidlo [registrační značka], téhož dne 2x v 16.37 hodin, v 19.57 hodin spáchal přestupky, za které byli rozhodnutím oddělení inkasa pokut [anonymizováno] dne [datum] uděleny pokuty ve výši 89,82 EUR, kterou žalovaný zaplatil dne [datum], přepočet kurzu byl 25,485, tj. částku 2 289 Kč, ve výši 481,72 EUR, kterou žalovaný zaplatil dne [datum], přepočet kurzu byl 25,780, tj. částku 12 418,74 Kč, ve výši 89,82 EUR, kterou žalovaný zaplatil dne [datum], přepočet kurzu byl 25,485, tj. částku 2 289,06 Kč. Pokud jde o žalovaným tvrzený přestupek ze dne [datum], nebyla doložena kniha jízd, z ostatních shora uvedených listinných důkazů bylo zjištěno, že pokuta byla uvedeného dne udělena rozhodnutím policejního prezídia [anonymizováno] ve výši 10 EUR, kterou žalovaný zaplatil dne [datum], přepočet kurzu byl 25,535, tj. částka 255,35 Kč.

15. Z sms komunikace mezi účastníky z [datum] soud zjistil, že žalobce požádal o souhlas k výběru 200 EUR na provoz busu, žalovaný v sms zprávě uvedl, že potvrzuje souhlas s výběrem 200 na provoz.

16. Z emailové adresy [email] adresované na emailovou adresu [email] dne [datum] soud zjistil, že žalobci bylo poděkováno za učiněnou rezervaci letu z [anonymizováno] do [obec] a z [obec] do [anonymizováno] a zpět pro [anonymizováno]. [jméno] [příjmení].

17. Ze mzdového listu žalobce za rok 2019 soud zjistil, že žalobce v měsíci říjnu odpracoval 150 hodin a jeho hrubá mzda byla ve výši 17 540 Kč, v měsíci listopadu odpracoval 134 hodin a jeho hrubá mzda byla ve výši 17 366 Kč, v měsíci prosinci odpracoval 36 hodin a jeho hrubá mzda byla ve výši 10 281 Kč (z toho 6 116 Kč náhrada mzdy za dovolenou). Ze mzdového listu žalobce za rok 2020 soud zjistil, že žalobce v období od ledna do května 2020 má vykázány odpracované hodiny v měsíci lednu v počtu 92, v měsíci únoru v počtu 80 a v březnu v počtu 12 hodin, hrubou mzdu za uvedené měsíce má vykázánu ve výši 10 850 Kč za leden, ve výši 10 850 Kč za únor a ve výši 1 480 Kč za březen.

18. Ze mzdového listu [jméno] [příjmení] za rok 2020 soud zjistil, že jmenovaný v lednu neodpracoval žádné hodiny, v únoru odpracoval 80 hodin a v březnu 28 hodin a hrubá mzda za uvedené měsíce je vykázána částkou 0 Kč za leden, částkou 10 850 Kč za únor a částkou 9 432 Kč za březen.

19. Ze mzdového listu [jméno] [příjmení] za rok 2020 soud zjistil, že jmenovaný v lednu odpracoval 92 hodin, v únoru odpracoval 59 hodin a v březnu 4,50 hodin a hrubá mzda za uvedené měsíce je vykázána částkou 11 575 Kč za leden, částkou 13 283 Kč za únor a částkou 10 850 Kč za březen.

20. Ze mzdového listu anonymizovaného zaměstnance žalovaného za rok 2020 soud zjistil, že tento zaměstnanec v lednu odpracoval 109 hodin, v únoru odpracoval 80 hodin a v březnu 14 hodin a hrubá mzda za uvedené měsíce je vykázána částkou 12 407 Kč za leden, částkou 11 483 Kč za únor a částkou 10 731 Kč za březen.

21. Ze mzdového listu anonymizovaného zaměstnance žalovaného za rok 2020 soud zjistil, že tento zaměstnanec v lednu odpracoval 184 hodin, v únoru odpracoval 160 hodin a v březnu 176 hodin a hrubá mzda za uvedené měsíce je vykázána částkou 23 058 Kč za leden, částkou 22 126 Kč za únor a částkou 21 700 Kč za březen.

22. Ze mzdového listu anonymizovaného zaměstnance žalovaného za rok 2020 soud zjistil, že tento zaměstnanec byl v pracovním poměru u žalovaného na poloviční úvazek a v lednu odpracoval 77 hodin, v únoru odpracoval 80 hodin a v březnu 88 hodin a hrubá mzda za uvedené měsíce je vykázána částkou 9 081 Kč za leden, částkou 12 226 Kč za únor a částkou 10 850 Kč za březen.

23. Ze mzdového listu anonymizovaného zaměstnance žalovaného za rok 2020 soud zjistil, že tento zaměstnanec byl v pracovním poměru u žalovaného na poloviční úvazek a v lednu odpracoval 47 hodin, v únoru odpracoval 72,5 hodin a v březnu neodpracoval žádnou hodinu a hrubá mzda za uvedené měsíce je vykázána částkou 11 513 Kč za leden, částkou 11 182 Kč za únor a 0 částkou za březen.

24. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je bývalým kolegou žalobce z doby, kdy byli oba zaměstnáni u žalovaného, sám vede soudní spor proti žalovanému. Svědek byl zaměstnán u žalovaného od roku 2016 do února 2020 na dohodu o provedení práce, která byla uzavírána vždy na jeden rok od ledna do prosince. [ulice] byla žalovaným řidičům přidělována tak, že dispečer (nejprve pan [příjmení], po jeho odchodu pan [příjmení]) zavolal svědkovi, že má pro něho práci, upřesnil, o jakou práci jde (tj. odkdy – dokdy práce bude, kam svědek pojede), po telefonátu byla svědkovi zaslána žalovaným sms, v níž bylo navíc upřesnění vozidla, které bude svědek řídit nebo uvedení, že pojede s prázdným autobusem, poté svědek obdržel od žalovaného email, v němž už byly podrobné informace, případně i letenky např. pokud letěl z [obec] do [anonymizováno], kde realizoval práci. Svědkovi se nestalo, že by se mu dispečer nedovolal, ani že by mu práce byla přidělena sms zprávou nebo emailem bez předchozího telefonátu, přidělení práce bylo vždy ve sledu – telefonát – sms – email - vše od dispečera. Pokud svědek potřeboval služební peníze, zavolal účetnímu panu [příjmení] (případně poslal sms zprávu se žádostí o povolení výběru peněz), kterému sdělil požadavek, účetní následně svědkovi odpověděl sms zprávou, že povoluje výběr částky v EURO nebo v Kč, peníze pak svědek vybral služební kartou z bankomatu. Svědek měl od žalovaného doklad nazývaný„ provozní výdaje“, do kterého zaznamenával všechny výběry prostřednictvím firemní bankovní karty z bankomatu a dále i platby z těchto peněz, kdy si schovával doklady o realizované platbě, na konci cesty tzv. okruhu vše sečetl a přiložil tzv. provozní výdaje k výkazu práce, ve kterém je uvedeno, kde se s vozidlem pohyboval v rámci okruhu a odevzdal vše do trezoru, který byl za tímto účelem zřízen. [ulice] měsíce svědek provedl vyúčtování okruhů, v němž uvedl, kolik peněz mu zbylo, tyto peníze si ponechal a uvedl je do nových provozních výdajů na další nový okruh. Stalo se jednou, že svědek peníze vybral, aniž by měl odpovědět od účetního [příjmení], důvodem bylo to, že potřeboval v zahraničí zaplatit, peníze neměl, pan [příjmení] mu nereagoval na zavolání, ale nakonec sms zprávou potvrdil, že souhlasí s výběrem peněz. Se žalovaným, tj. panem [celé jméno žalovaného] svědek nikdy stran výběru peněz nekomunikoval a nevzpomíná si, že by někdy musel použít své vlastní peníze na úhradu plateb v souvislosti s okruhem. Svědek dostal 2x pokutu v zahraničí, první pokutu mu žalovaný strhl ze mzdy a oznámil mu uvedené emailem, ohledně druhé musel svědek přijet do kanceláře a podepsat, že souhlasí se stržením peněz ze mzdy, šlo o pokutu ve vyšší částce. Žalovaný svědkovi v únoru 2020 řekl, že nemá práci, a to bylo všechno, písemný doklad o ukončení pracovního poměru svědek nemá žádný.

25. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že byl v období 2014 – 2020 zaměstnán jako řidič u žalovaného na plný úvazek na dobu neurčitou, pracovní poměr ukončil dohodou, neboť si našel lepší práci, když u žalovaného byli řidiči v období od ledna 2020 pořád doma, neboť nebyla práce. Žalobce svědek zná z období svého pracovního poměru u žalovaného. [ulice] řidičům byla přidělována tak, že svědkovi vždy volal dispečer, který mu sdělil novou práci, kdy a kde práce začíná, jak se tam dostane (letadlem, autobusem nebo osobním autem), poté přišla od dispečera buď letenka, nebo jízdenka emailem, někdy ji poslal i pan [příjmení] a v emailu byl i program pro skupinu, kterou měl svědek naložit. Na 90 % byla komunikace telefonát – následný email, sms zpráva přišla, jen pokud jel svědek osobním vozem a ve zprávě bylo uvedeno, v kolik hodin a kde má být připraven k nastoupení. Nikdy práce nebyla přidělena tak, že by byl jen telefonát, nebo jen email, když svědkovi dispečer nezavolal třeba i 14 dní, svědek čekal doma po tuto dobu na práci. Svědkovi se nestalo, že by se mu dispečer nedovolal, svědek nikdy práci při telefonátu neodmítl. Svědek čerpal dovolené, o dovolenou vždy telefonicky požádal dispečera, zhruba v 80 % případech mu bylo vyhověno, a to tak, že mu to dispečer řekl do telefonu, pokud dispečer žádosti svědka nevyhověl, tak si svědek dovolenou nevzal, ale chtěl po dispečerovi ihned odsouhlasit další termín, a to už mu bylo vyhověno. Stran čerpání dovolené se u žalovaného nic nepodepisovalo. Požadavek na neplacené pracovní volno svědek nikdy neměl. Mzda svědkovi byla vyplácena dvěma způsoby, když fixní částka mu byla posílána na účet vždy v 10. až 15. dnu v měsíci, doplatek si pak vybíral svědek firemní platební kartou po odsouhlasení výše doplatku panem [příjmení], v průběhu pracovního poměru se výplata doplatku změnila a to tak, že byl svědkovi zasílán na jeho účet stejně jako záloha. Výplatní pásky svědek za celou dobu pracovního poměru nedostával, požádal si o ně až v dubnu 2020 (když skončil pracovní poměr kolem [datum]), a to za dva roky zpět, zhruba po týdnu mu přišly na email, následně požádal o výplatní pásky i za zbylé období, také mu byly zaslány. Svědek měl k dispozici platební karty na výběr valut Mastercard a na výběr českých korun Visa kartu, po celou dobu měl k dispozici u sebe i hotovost (jak valut, tak českých korun, když hotovost dostal ihned po nástupu do pracovního poměru v rozpětí 200 – 300 EURO a 2 000 Kč) na placení poplatků parkovišť, vjezdů do měst apod. Když se svědkovi hotovost blížila k nule, zaslal sms účetnímu [příjmení] se žádostí o výběr hotovosti v konkrétní výši pro konkrétní účel, během dne přišla potvrzující odpověď. Svědkovi se nestalo, že by peníze vybral bez souhlasu pana [příjmení]. Každý měsíc svědek dělal vyúčtování na listinu nazvanou„ vyúčtování pracovní cesty“ (do které zaznamenával platby z vybraných peněz), kterou nechával žalovanému v trezoru, jež byl pro uvedené určen. Svědkovi se stalo, že pokud bylo potřeba uhradit vyšší částku, kterou neměl v tu chvíli k dispozici, doplatil ji ze svého a poslal panu [příjmení] zprávu se žádostí o výběr finanční částky, po odsouhlasení výběru si z těchto peněz vzal to, co zaplatil ze svého a uvedl to ve vyúčtování. Uvedené se stávalo převážně v [obec] a šlo o částky do 500 Kč, v zahraničí výjimečně a bylo to maximálně do částky 50 EURO. Během trvání svého pracovního poměru svědek dostal 2x pokutu v zahraničí, což mu oznámil pan [příjmení] emailem se současným dotazem, jakým způsobem ji zaplatí, když mu nabídl několik možností, svědek pokutu uhradil vždy tak, že peníze ve výši pokuty dal do měsíčního vyúčtování.

26. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že zná oba účastníky, a to z doby, kdy byl zaměstnán jako řidič od srpna 2018 do srpna 2020 u žalovaného. Práci svědkovi u žalovaného přiděloval dispečer, který mu zavolal, oznámil, jak pojede a jak se tam dostane, poté přišel email, kde byl podrobný itinerář cesty, destinace si svědek nemohl vybírat, musel odjet destinaci, která mu byla přidělena. Svědek byl plně velmi pracovně vytížen do uzavření státních hranic v souvislosti s pandemií covid posledního týdne v únoru 2020. Po uzavření hranic chtěl žalovaný řidiče natlačit k tomu, aby sami dali výpověď a ukončili ze své vůle pracovní poměr, s čímž svědek nesouhlasil, žalovaný mu přidělil práci, která neodpovídala pracovní smlouvě, svědek ji odmítl vykonat, po vytýkacích dopisech mu dal žalovaný výpověď, kterou následně stáhl a do srpna 2020 platil svědkovi sociální a zdravotní pojištění, i když svědek nepracoval. Od března 2020 nebyla přidělována práce, svědek nedostával žádnou mzdu, se žalovaným nebyla vůbec žádná komunikace, resp. při posledním telefonickém kontaktu žalovaný svědkovi řekl, že firma je na tom špatně a že to, co má svědkovi dát, svědek dostane na splátkový kalendář. Komunikace poté utichla, práce i nadále nebyla přidělována, nebyla vyplácena mzda, svědek si proto našel novou práci, kdy se ukázalo, že má souběh dvou pracovních poměrů. Svědek dosud nemá žádný doklad o skončení pracovního poměru ani zápočtový list. Svědek podal žalobu proti žalovanému o zaplacení částky z titulu dlužné mzdy a diet. Po dobu trvání pracovního poměru u žalovaného, měl svědek k dispozici dvě platební karty (jednu pro výběr Kč, druhou pro výběr a platby v EURO), při nástupu do pracovního poměru dostal hotovost 1 000 Kč a 200 EUR. Pokud svědek potřeboval vybrat peníze prostřednictvím firemní platební karty, tak poslal nejprve sms účetnímu panu [příjmení], který dal souhlas, a pak teprve bylo možné výběr uskutečnit. Svědkovi se zejména zpočátku stalo, že peníze firemní platební kartou několikrát vybral bez předchozího souhlasu pana [příjmení], kterého někdy zpětně informoval, někdy ne, ale důležité bylo, že po ukončení pracovní cesty byl příjem vyrovnaný s výdaji. Byli tři formuláře na zaznamenávání příjmů i výdajů, které musel svědek vyplnit a odevzdat je do různých schránek, jež k tomu byly určeny. Vzhledem k pracovnímu vytížení svědka nebyla možnost čerpání dovolené, nepřicházel v úvahu požadavek na neplacené pracovní volno. Mzda byla svědkovi vyplácena na účet, výplatní pásky nedostával, vyžádal si je až zpětně, když si připravoval soudní spor. Svědek dostával pokuty, které buď zaplatil na místě v hotovosti, nebo prostřednictvím platební karty, žalovanému pak uhradil pokutu z vlastních peněz, a to tak, že si doplnil částku za pokutu z vlastních peněz do firemní hotovosti, případně podepsal uznání dluhu ve výši pokuty a byl domluven způsob úhrad srážkami ze mzdy.

27. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že byl u žalovaného zaměstnán jako dispečer autobusové dopravy od ledna 2019 do dubna 2020, žalovaného zná osobně, žalobce pouze přes telefon, neviděl se s ním. Do Vánoc roku 2019 byla práce, pak v souvislosti s pandemií covid začalo být práce čím dál tím méně (žalovaný zajišťoval kompletně dopravu po Evropě pro asijské turisty, Číňané začali stornovat okruhy, které měli po Evropě objednané již v prosinci 2019), sám svědek odešel v období březen/duben 2020 po dohodě s žalovaným. Obsahem práce svědka bylo přidělování práce řidičům, které svědek obvolával (obvolával řidiče, kteří byli doma v povinné přestávce, případně z osobního důvodu), nabízel jim práci, kterou v daném termínu měl v interním systému, pokud řidič s prací souhlasil, potvrdil svědek řidiče v interním systému na konkrétní autobus. [příjmení] program cesty dostal řidič emailem od kolegy z obchodního oddělení. Svědek upřesnil, že telefonát a případně email (např. když zařizoval svědek letenku, autobus) řidičovi byly od něho, email s programem od kolegy z obchodního oddělení. Bez předchozí domluvy po telefonu svědek řidiče na autobus nepřidělil. Žádost o dovolenou hlásili řidiči svědkovi, který požadavek konkrétního řidiče o dovolenou přednesl žalovanému a dále už to neřešil. Svědek neví, jestli žalovaný komunikoval přímo s řidičem, který žádal o dovolenou nebo s tímto řidičem komunikoval pan [příjmení] z personálního oddělení. Pokud řidiči bylo vyhověno stran jeho žádosti o dovolenou, tak se ke svědkovi od někoho z vedení (od pana [celé jméno žalovaného] nebo pana [příjmení], který komunikoval z emailové adresy [email]) dostala informace, aby tohoto řidiče v daném období, kdy bude mít dovolenou, neobsazoval. Svědek dělal čistě jen obsazování autobusů řidiči. Je možné, že se na svědka obrátil některý z řidičů s požadavkem o neplacené pracovní volno, ale nepamatuje si, zda tímto řidičem byl žalobce a také si nepamatuje, zda v lednu 2020 telefonicky kontaktoval žalobce za účelem přidělení práce, případně zda ho kontaktoval sám žalobce. [příjmení] z firemních platebních karet svědek na starosti neměl, neví nic o tom, jak řidiči v zahraničí fungovali s firemními penězi.

28. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že práce u žalovaného byla žalobci přidělována tak, že žalovaného kontaktoval telefonicky dispečer, který mu sdělil, kam pojede, koho bude mít na starosti, poté přišla žalobci sms zpráva, zda pojede osobním autem nebo poletí a pak mu přišel email s podrobnostmi cesty. Naposledy byl takto žalobce žalovaným kontaktován na konci listopadu 2019, kdy jel cestu„ západ“, což jsou země Francie, Švýcarsko a Belgie a vrátil se [datum]. V říjnu 2019 žalobce telefonicky oslovil dispečera pana [příjmení] se žádostí na volno od 10. 12. do konce prosince 2019, a protože pracoval na poloviční úvazek, řekl dispečerovi, že bude měsíce říjen a listopad jezdit více, takže si prosinec de facto odjezdí během těchto dvou měsíců, pan [příjmení] s tím souhlasil. Žalobce si není jistý, zda v prosinci měl dovolenou. V lednu 2020 se žalobce dozvěděl od kolegy, který je stále ještě zaměstnán u žalovaného, že je méně práce a že žalobce je tzv. na černé listině, tedy, že půjde do práce až jako poslední, důvod mu kolega neřekl. Žalobce důvod zajímal, proto několikrát v období ledna a února 2020 telefonicky kontaktoval přímo žalovaného, ten mu nikdy telefon nevzal. Od žalovaného žalobci nikdo v období měsíců leden až březen netelefonoval, že má nastoupit do práce, žádný program mu nebyl žalovaným poslán. Žalobce vyzval žalovaného v květnu 2020 k ukončení pracovního poměru, neboť žalovaný mu nedával práci od ledna 2020, kdy mu neplatil ani žádnou mzdu, žalobce situaci neřešil dříve, neboť v té době už byla pandemie covid a nikdo nevěděl, co bude. Žalobce byl na jaře 2020 v pracovní neschopnosti. Žalobce měl od počátku k dispozici dvě firemní platební karty, jednu na výběry v české měně a jednu na výběry a platby v zahraničí. Vždy předem žádal pana [příjmení] o souhlas k výběru prostřednictvím firemní platební karty, nestalo se, že by žalobce vybral peníze bez souhlasu této osoby. V září 2019 žalobce vezl Číňany do [obec], ráno je přivezl, večer je měl naložit a odvézt do hotelu. Žalobci telefonoval žalovaný, že sehnal dopravce, který Číňany odveze z centra [obec] do hotelu ve večerních hodinách a že žalobce má jet naložit novou skupinu na letiště v [obec]. Italskému dopravci měl žalobce zaplatit 500 EUR, neměl však tolik firemních peněz u sebe, na parkovišti v [obec] nebyl žádný bankomat, aby tyto peníze vybral firemní platební kartou, musel by tam nechat stát autobus, vzít si taxi a sjet do města někam k bankomatu. Žalobce vůbec nevěděl, že to takto bude, žalovaný mu to volal ten den zhruba hodinu až dvě předtím, kdy bylo potřeba uhradit uvedenou částku. Žalobce proto použil svoje peníze a italskému řidiči zaplatil 500 EUR, žádný doklad nedostal, když i sám žalovaný mu rovnou říkal, že mu italský řidič žádný doklad nedá, že jsou to prostě Italové. Druhý den volal žalobci pan [příjmení], ptal se ho, jestli chce vrátit peníze v eurech nebo korunách, žalobce mu řekl, že si stejně eura smění za koruny a pan [příjmení] žalobci nabídl, že si může peníze vyzvednout v bankomatu v [obec]. Žalovaný řekl, že kdo si vybere peníze bez oznámení panu [příjmení], tak dostane pokutu 5 000 Kč, proto žalobce poslal dne [datum] sms zprávu stran výběru peněz. V [obec] pak žalobce vybral 3x 5 000 Kč, do tiskopisu zanesl rozdíl 2 500 Kč (výběr částky 15 000 Kč, od ní odečtena částka 12 500 Kč za žalobcem použitých jeho 500 EUR) a dal ho do firemních peněz, takto byl domluven s panem [příjmení]. Nikdo od žalovaného žalobce od října 2019 až do května 2020 nekontaktoval stran 3 výběrů finančních částek po 5 000 Kč, tj. v celkové výši 15 000 Kč. Žalobce dále uvedl, že jel 2x z letiště taxíkem, platil vždy cash částku 300 Kč z firemních peněz, ale protože nedal žalovanému za tyto dvě cesty účtenky, tak po něm žalovaný požaduje celkovou částku 600 Kč vrátit. Když žalobce dostal pokutu, přišel mu od žalovaného emailem tzv. dlužní úpis, který si měl žalobce vytisknout, podepsat a doručit ho na firmu, žalobce však doma neměl tiskárnu, takže dlužní úpis ani nepodepisoval a žalovaný mu pak příslušnou částku strhl z výplaty, žalobce žalovanému písemný souhlas se srážkou z jeho mzdy nepodepisoval.

29. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru:

30. Žalobce byl na základě písemně uzavřené pracovní smlouvy mezi účastníky od [datum] v pracovním poměru u žalovaného na pracovní pozici řidič, pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou s 20hodinovou nerovnoměrně rozvrženou týdenní pracovní dobou. Mzdovým výměrem z téhož dne byla žalobci stanovena žalovaným základní měsíční mzda ve výši 6 500 Kč s možností přiznání osobního ohodnocení od 0 do 200 Kč a stanovením výplatního termínu vždy k 15. následujícího měsíce na bankovní účet žalobce. [ulice] žalobci včetně ostatních řidičů zaměstnaných u žalovaného byla žalovaným přidělována tak, že dispečer žalovaného vždy telefonicky kontaktoval řidiče, kterému sdělil, že má pro něho práci, jakou a v jakém termínu, pokud řidič s prací souhlasil, potvrdil dispečer řidiče v interním systému na konkrétní autobus, samotný program cesty tzv. okruhu dostal řidič na email od zaměstnance obchodního oddělení žalovaného. Bez předchozí domluvy po telefonu dispečer řidiče na autobus nepřidělil, email od dispečera dostal řidič po předchozím telefonickém souhlasu řidiče jen, když dispečer zařizoval letenku, autobus. Žalovaný zajišťoval kompletně dopravu pro asijské turisty po Evropě, do Vánoc 2019 měl pro řidiče práci, poté v souvislosti s pandemií covid bylo práce čím dál méně, když napřed Číňané začali již v měsíci prosinci 2019 stornovat okruhy, které měli objednané po Evropě. Od ledna 2020 byli řidiči kvůli nedostatku práce převážně doma, žalovaný jim práci nepřiděloval, nevyplácel jim mzdu či jiné plnění, s řidiči komunikoval omezeně, např. jen sdělením, že pro ně nemá práci, že je na tom firma špatně. Někteří řidiči si našli sami novou práci (např. svědek [příjmení]. [příjmení]), ostatní čekali na přidělení práce žalovaným. Žádost o dovolenou hlásili řidiči telefonicky dispečerovi, který požadavek konkrétního řidiče o dovolenou přednesl žalovanému, pokud řidiči bylo vyhověno stran jeho žádosti o dovolenou, tak dispečer obdržel buď přímo od žalovaného nebo zaměstnance žalovaného pana [příjmení] (který komunikoval z emailové adresy [email]) informaci, aby tohoto konkrétního řidiče v období, kdy bude mít dovolenou, neobsazoval. Stran čerpání dovolené se u žalovaného nic nepodepisovalo. Žalobce v říjnu 2019 telefonicky oslovil dispečera [jméno] [příjmení] se žádostí o poskytnutí neplaceného volna po dobu části měsíce prosince 2019 z důvodu příjezdu a pobytu přítelkyně žalobce z [příjmení] s tím, že v měsících říjnu a listopadu 2019 bude žalobce jezdit více, takže si prosinec de facto odjezdí během těchto dvou měsíců. Žalobce sjednaný druh práce fakticky vykonával do 3. 12., kdy mu končila cesta po Francii, Švýcarsku a Belgii, která žalobci byla přidělena emailem žalovaného ze dne [datum] a trvala od [anonymizováno] od 18.30 hodin do [datum] do 19.30 hodin. [příjmení] [jméno] [příjmení] v rámci své svědecké výpovědi připustil možnost, že některý z řidičů se na něho obrátil s požadavkem o neplacené volno, ale neví, zda tímto řidičem byl žalobce. Žalobce odpracoval v měsíci říjnu 150 hodin, v listopadu 134 hodin, v prosinci 36 hodin a v tomto měsíci také čerpal dovolenou v rozsahu 9 dnů. Žalobce v říjnu 2019 rezervoval pro ženu [jméno] [příjmení] let z [anonymizováno] do [obec] dne [datum], odtud do [anonymizováno] dne [datum] a dále do [obec] téhož dne [datum], jakož i zpáteční cestu ve dnech [datum] a [datum]. V období od [datum] do [datum] žalovaný žalobce telefonicky stran přidělení práce nekontaktoval, neposlal mu email s podrobnostmi cesty (okruhu). Žalovaný ve mzdovém listě žalobce za rok 2020 vykázal žalobci odpracované hodiny v počtu 92 hodin v lednu, v únoru 80 hodin, v březnu 12 hodin a hrubou mzdu za uvedené měsíce ve výši 10 850 Kč za leden, v téže výši za únor a ve výši 1 480 Kč za březen, k vyplacení uvedené mzdy v těchto měsících žalobci nedošlo, neboť žalobce žádnou práci pro žalovaného nevykonal a žalovaný údaje stran odpracovaných počtu hodin žalobcem v měsících leden – březen 2020 a výši hrubé mzdy za tyto měsíce uvedl pouze z důvodu, že měl zájem spor s žalobcem řešit smírně. Žalobce byl v období od [datum] do [datum] v pracovní neschopnosti. Dne [datum] obdržel žalobce od žalovaného email s výzvou k dostavení se do zaměstnání dne [datum], dále s přehledem finančních nesrovnalostí (nevyúčtování a nevrácení hotovostí ve výši 1 289 Kč a 352,44 EUR, chybějící účtenky za taxi 2x 300 Kč, neoprávněné výběry hotovosti 3x po 5 000 Kč a 1x po 4 500 Kč firemní platební kartou bez schválení žalovaným či účetním žalovaného, pokuty uhrazené žalovaným za žalobce ve shodné specifikaci tak, jak je uvedena v bodě 14 odůvodnění tohoto rozhodnutí). Žalobce písemně podáním s datem [datum] zrušil okamžitě pracovní poměr dle § 56 odst. 1 písm. b) zák. práce pro nevyplácení mzdy; uvedené podání bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dne [datum]. Žalobce měl v průběhu pracovního poměru k dispozici stejně jako ostatní řidiči dvě firemní platební karty, jednu pro výběr v české měně a jednu pro výběr a platby v zahraničí. Řidiči včetně žalobce museli dodržovat doporučení žalovaného sdělená jim emailem ze dne [datum] stran výběrů v hotovosti v CZ pouze v bankomatech KB, v zahraničí pak volit bankomaty s označením bank a vyhnout se terminálům na čerpacích stanicích a letištích a dále doporučení stran pokut udělených v Římě. Při potřebě výběru peněz prostřednictvím firemní platební karty řidiči včetně žalobce museli mít souhlas žalovaného, proces probíhal tak, že řidiči poslali nejprve sms účetnímu p. [příjmení], který dal souhlas, a teprve poté bylo možné výběr uskutečnit. Někdy se stávalo, že výběr peněz řidič uskutečnil bez předchozího souhlasu účetního, kterého však zpětně informoval o výběru, důležité bylo, aby po skončení pracovní cesty byly příjmy vyrovnané s výdaji. Žalobci se však uvedené nikdy nestalo, k výběru měl vždy předchozí souhlas účetního žalovaného. Každý měsíc žalobce i ostatní řidiči dělali vyúčtování na listinu nazvanou„ vyúčtování pracovní cesty“, do které zaznamenávali platby z vybraných peněz a nechávali ji žalovanému v trezoru, který k tomuto byl určen. Někdy vyvstala u řidičů potřeba doplacení vyšší částky ze svých finančních prostředků, poté řidič poslal zprávu se žádostí o výběr finanční částky účetnímu p. [příjmení] a po odsouhlasení výběru si z těchto peněz vzal řidič částku, kterou zaplatil ze svého a uvedl ji ve vyúčtování. Žalobce v září 2019 vezl Číňany do [obec], ráno je přivezl, večer je měl naložit a odvézt do hotelu. Žalovaný sdělil žalobci telefonicky, že sehnal italského dopravce, který Číňany odveze ve večerních hodinách z centra [obec] do hotelu a kterému má žalobce zaplatit 500 EUR a žalobce má jet naložit novou skupinu na letiště v [obec]. Žalobce u sebe neměl v hotovosti tolik firemních peněz, neboť nevěděl, že se plán změní, žalovaný mu uvedenou změnu sdělil zhruba 1 – 2 hodiny před úhradou peněz. Na parkovišti v [obec] nebyl pro výběr firemní platební kartou žádný bankomat, žalobce by musel nechat stát autobus na parkovišti, vzít si taxi a sjet do města k bankomatu. Proto italskému řidiči zaplatil částku 500 EUR ze svých peněz, žádný doklad nedostal, což v telefonickém hovoru předpokládal i žalovaný. Druhý den žalobce telefonicky kontaktoval účetní pan [příjmení] s dotazem, zda chce žalobce peníze v eurech či v Kč, žalobce uvedl, že si stejně eura smění za Kč, pan [příjmení] nabídl proto žalobci vyzvednutí peněz v bankomatu v ČR. Žalobce poté dne [datum] poslal účetnímu p. [příjmení] sms zprávu stran výběru peněz, které vybral vždy ve výši 5 000 Kč, a to ve dnech 6. 10., 7. 10., [datum]. Do tiskopisu pak zanesl rozdíl 2 500 Kč (výběr celkové částky 15 000 Kč, od které odečetl částku 12 500 Kč za žalobcem použitých 500 EUR z jeho finančních prostředků). Finanční prostředky z uvedených výběrů žalovaný poprvé začal s žalobcem řešit až v rámci emailu ze dne [datum]. Žalobce jel 2x z letiště taxíkem na parkoviště, kde byl zaparkován autobus, platil vždy hotově částku 300 Kč z firemních peněz, když tyto cesty byly k úhradě z těchto peněz, žalovanému nedal za tyto 2 cesty účtenku. Žalobce v období červenec 2018 až srpen 2019 se při služebních cestách dopustil několikrát přestupku, za který mu byla rozhodnutím příslušného orgánu v dané zemi udělena pokuta, kterou následně uhradil žalovaný v eurech a po žalobci požaduje příslušnou částku v Kč, kdy jednotlivé přestupky, udělená pokuta, datum úhrady žalovaným a přepočet pokuty v eurech na Kč je uveden v rámci skutkových zjištění v bodě 14 odůvodnění tohoto rozhodnutí. Žalobce vyzval žalovaného předžalobní výzvou k úhradě částky 63 735,40 Kč do 10 dnů ode dne doručení výzvy, a to z titulu dlužné mzdy za období od ledna do [datum] ve výši 54 146,40 Kč a dále náhrady mzdy ve výši 24 612 Kč se současným jednostranným započtením částky 15 023 Kč proti celkové částce 78 758,40 Kč. Žalovaný v reakci na danou výzvu uvedl, že nároky žalobce nejsou dány a navíc, že žalovaný má za žalobcem pohledávky v částce 56 462 Kč a navrhl žalobci uzavření dohody o narovnání se závazkem žalovaného uhradit žalobci částku 3 238 Kč (nárok žalobce ve výši 59 700 Kč mínus 56 462 Kč nároky žalovaného). Žalobce má ve své dispozici celkovou částku 15 453 Kč (sestávající z částek 4 500 Kč, 1 289 Kč a 9 664 Kč, tj. 352,44 EUR při přepočtu kurzu EUR/Kč ke dni 12. 5. 2020), která náleží žalovanému a o níž žalobce ponížil výši celkové částky svých nároků, které jsou předmětem tohoto řízení.

31. Vzhledem k tomu, že žalobce je občanem Slovenské republiky s povolením k trvalému pobytu v České republice ke dni zahájení řízení, jde o tzv. věc s cizím (mezinárodním) prvkem, v níž je soud povinen především zkoumat svou mezinárodní příslušnost. Pro posouzení této otázky soud postupoval podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis), u něhož je dána teritoriální působnost (věc se týká [obec] a Slovenské republiky, členů Evropské unie), časová působnost (řízení bylo zahájeno ke dni [datum]) i věcná působnost. Příslušnost zdejšího soudu je dána dle článku 20 a násl. uvedeného nařízení.

32. Mezi Českou republikou a Slovenskem je třeba smluvní vztahy založené po [datum] posuzovat podle mezinárodní Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy vyhlášené v ČR pod [číslo] Sb.m.s. (tzv. Římské smlouvy, dále jen ŘS), která zavazuje oba dotčené státy a obsahuje příslušné kolizní normy použitelné přednostně před národním právním řádem. S účinností od [datum] se pak postupuje podle navazujícího Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen Nařízení Řím I). Nebyla-li provedena volba práva podle čl. 3 ŘS, řídí se podle čl. 8 bod 2 ŘS smlouva právem země, v níž, případně z níž, zaměstnanec při plnění smlouvy obvykle vykonává svoji práci. V daném případě místem výkonu práce žalobce byla Česká republika, ve věci se tedy použije český právní řád, konkrétně zákoník práce č. 262/2006 Sb.

33. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem, kdy na tuto věc aplikoval zákon č. 262/2006 Sb., zák. práce ve znění účinném do 29. 7. 2020 ke dni vzniku nároku žalobce na náhradu mzdy dle § 208 zák. práce a ke dni ukončení pracovního poměru žalobce u žalovaného, tj. dne [datum], kdy žalovanému bylo doručeno okamžité zrušení pracovního poměru daného žalovanému žalobcem.

34. Podle ustanovení § 38 odst. 1 písm. a) zák. práce, od vzniku pracovního poměru je zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem. Podle odst. 1 písm. b) citovaného ustanovení, je zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.

35. Podle ustanovení § 208 zák. práce, nemohl-li zaměstnanec konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele, než jsou uvedeny v § 207, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku; to neplatí, bylo-li uplatněno konto pracovní doby (§ 86 a 87).

36. Jinými překážkami v práci na straně zaměstnavatele se v širším smyslu rozumí veškeré překážky v práci vymezené v § 208, 209 a 210. V užším smyslu se pak jedná o určitou zbytkovou kategorii blíže nespecifikovaných případů upravenou v § 208, kdy zaměstnavatel neplní nebo nemůže plnit svoji povinnost přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy z důvodů na své straně a současně se nejedná o překážku v práci podle § 207 (prostoj, živelní událost, nepříznivé povětrnostní vlivy), § 209 (částečná nezaměstnanost) nebo § 210 (doba strávená na pracovní cestě jinak než plněním pracovních úkolů). Není přitom rozhodné, zdali nemožnost přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy byla zapříčiněna objektivní skutečností nebo ji zaměstnavatel způsobil sám. Zaměstnanci za dobu trvání jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele, pro kterou nepracuje, přísluší na základě § 208 náhrada mzdy ve výši jeho průměrného výdělku. Touto konstrukcí se sleduje, aby zaměstnanci byla nahrazena ztráta na výdělku vzniklá z důvodu na straně zaměstnavatele. Nejvyšší soud opakovaně upozornil na to, že zaměstnanec má právo na náhradu mzdy z titulu jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele pouze tehdy, je-li sám připraven, schopen a ochoten konat práci podle pracovní smlouvy, tj. nemohl-li konat práci jen v důsledku postupu zaměstnavatele (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4690/2009, komentář [příjmení] - online k § 208, zák. práce, 3.vydání, 2019).

37. Podle ustanovení § 141 odst. 1 zák. práce, mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. Podle odst. 3 citovaného ustanovení pravidelný termín výplaty nebo platu musí být sjednán, stanoven, nebo určen v rámci období uvedeného v odst.

1. Podle § 144 věty první zák. práce, jestliže se zaměstnavatel se zaměstnanec nedohodnou o splatnosti a výplatě jinak, platí pro splatnost a výplatu odměny z dohody, odměny za pracovní pohotovost a náhrady mzdy nebo platu obdobně § 141, 142 a 143.

38. Podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zák. práce, zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1). Podle odst. 2 citovaného ustanovení, zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrady mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Pro účely náhrady mzdy nebo platu se použije § 67 odst. 3.

39. Podle § 67 odst. 1 písm. a), b) a c) zák. práce, zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně a) jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než jeden rok, b) dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň jeden rok a méně než dva roky, c) trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň dva roky. Podle odst. 3 a 4 citovaného ustanovení, pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek. Odstupné je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se písemně nedohodne se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty.

40. Podle § 72 zák. práce, neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

41. Podle ustanovení § 352 zák. práce, průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak. Podle ustanovení § 353 odst. 1 a 2 zák. práce, průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat. Podle ustanovení § 354 odst. 1 a 2 zák. práce, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období. Podle ustanovení § 355 odst. 1 zák. práce, jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl; při tom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.

42. Dle ustanovení § 183 odst. 1 zák. práce je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci zúčtovatelnou zálohu až do předpokládané výše cestovních náhrad, pokud se se zaměstnancem nedohodne, že záloha nebude poskytnuta. Podle odst. 3 citovaného ustanovení jestliže se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodne na jiné době, je zaměstnanec povinen do 10 pracovních dnů po dni ukončení pracovní cesty nebo jiné skutečnosti zakládající právo na cestovní náhradu předložit zaměstnavateli písemné doklady potřebné k vyúčtování cestovních náhrad a vrátit nevyúčtovanou zálohu.

43. Podle ustanovení § 145 odst. 1 zák. práce jsou srážkami z příjmu zaměstnance pro účely tohoto zákona srážky ze mzdy nebo platu a z jiných příjmů zaměstnance ze základního pracovně-právního vztahu podle § 3 (dále jen„ srážky ze mzdy“). Podle odst. 2 citovaného ustanovení jinými příjmy zaměstnance podle odstavce 1 jsou dle písm. b) náhrada mzdy nebo platu.

44. Dle ustanovení §147 odst. 1, písm. d) zák. práce, zaměstnavatel smí srazit zaměstnanci (§ 146 písm. a)) jen nevyúčtovanou zálohu na cestovní náhrady, popřípadě jiné nevyúčtované zálohy poskytnuté zaměstnanci k plnění jeho pracovních úkolů.

45. Podle ustanovení § 144a odst. 4 zák. práce, započtení proti pohledávce na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu smí být provedeno jen za podmínek stanovených v úpravě výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy v občanském soudním řádu (§ 276 – 302 o. s. ř.).

46. Z hlediska právního hodnocení dospěl soud k závěru o důvodnosti nároků žalobce co do základu a částečně i co do výše.

47. Soud se nejprve zabýval posouzením nároku žalobce na náhradu mzdy dle shora citovaného ustanovení § 208 zák. práce. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od ledna 2020 do skončení pracovního poměru žalobce u žalovaného na základě okamžitého zrušení pracovního poměru daného žalobcem žalovanému žalobci práci nepřiděloval, nevyplácel mu žádná plnění, zejména náhradu mzdy a neukončil s ním pracovní poměr. Systém přidělování práce řidičům včetně žalobce u žalovaného (kdy dispečer telefonicky kontaktoval řidiče se sdělením, že má pro něho práci, jakou a v jakém termínu, pokud řidič s prací souhlasil, potvrdil dispečer řidiče v interním systému na konkrétní autobus, samotný program cesty tzv. okruhu dostal pak řidič emailem od zaměstnance obchodního oddělení žalovaného, dispečer posílal řidiči email pouze v případě, když zařizoval pro řidiče letenku, autobus) byl v řízení prokázán shodnou výpovědí svědků dispečera [jméno] [příjmení], řidičů [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a listinnými důkazy (emaily stran přidělování práce viz bod 11 odůvodnění tohoto rozhodnutí), jakož i výpovědí žalobce. Bylo na žalovaném, aby v řízení prokázal, že žalobci práci uvedeným způsobem v období ledna až 12. 5., resp. až do [datum], kdy pracovní poměr žalobce u žalovaného skončil, přiděloval a žalobce ji odmítl vykonat. Tedy v podstatě, aby prokázal svá tvrzení uvedená v rámci obrany, a sice, že žalobce v prosinci 2019 odmítal chodit do práce a oznámil, že se do práce vrátí až v lednu, což žalobci nikdo nepovolil, na následné telefonáty nereagoval, absenci neomluvil buď pracovní neschopností či dovolenou, nebo zažádáním o neplacené volno. Žalovaný však tato svá tvrzení v řízení žádným z provedených důkazů neprokázal. Soud naopak uvěřil tvrzením žalobce, neboť tato byla prokázána jednak výpovědí žalobce, jakož i listinnými důkazy, a to mzdovým listem žalobce za rok 2019, rezervací letenek, komunikací žalobce s dispečerem [jméno] [příjmení] v říjnu 2019 stran žádosti žalobce o neplacené volno v části měsíce prosince 2019 v důsledku návštěvy přítelkyně žalobce z [příjmení], kdy žalobce nabídl a slíbil zvýšené pracovní úsilí v měsících říjnu a listopadu 2019 tak, aby si prosinec tzv.„ najezdil dopředu“. Podle mzdového listu žalobce skutečně žalobce svůj slib v tomto směru splnil, neboť v říjnu odpracoval 150 hodin, v listopadu 134 hodin, což při polovičním úvazku žalobce (20 hodin týdně) nepochybně podstatně převyšuje měsíční limit hodin, které měl žalobce odpracovat. Současně bylo v řízení prokázáno i tvrzení žalobce o důvodu žádosti o neplacené volno v období necelého měsíce prosince 2019, kterým byla návštěva přítelkyně žalobce z [příjmení], pro niž žalobce rezervoval v říjnu 2019 na období od 11. 12. do 25. 12. letenky z [příjmení] do [obec] (přes [anonymizováno]) a zpět. Při současně v řízení prokázané skutečnosti (a to výpovědí svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]), že práce u žalovaného od ledna 2020 bylo v souvislosti s pandemií covid čím dále méně, neboť žalovaný zajišťoval především kompletně dopravu pro asijské turisty po Evropě, kteří začali již v prosinci 2019 stornovat okruhy, které měli objednané po Evropě, a žalovaný přestal postupně práci řidičům přidělovat, neplatil jim náhradu mzdy, dokonce po nich požadoval, aby sami skončili pracovní poměr, dospěl soud k jednoznačnému závěru o splnění podmínek vzniku povinnosti žalovaného zaplatit žalobci náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku dle § 208 zák. práce, neboť žalobce v období od [datum] do [datum] (vyjma období od [datum] do [datum], kdy byl žalobce v pracovní neschopnosti) nemohl konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele, tj. žalovaného, než jsou uvedeny v ustanovení § 207 zák. práce. Výše tohoto nároku žalobce je dána výší průměrného výdělku, kterého žalobce dosahoval v rozhodném období, kterým je předchozí kalendářní čtvrtletí, tj. období měsíců října až prosince 2019. Žalobce v tomto období odpracoval v říjnu 150 hodin, jeho hrubá mzda byla ve výši 17 540 Kč, v listopadu odpracoval 134 hodin s hrubou mzdou ve výši 17 366 Kč, v prosinci odpracoval 36 hodin a jeho hrubá mzda činila 10 281 Kč včetně náhrady za dovolenou ve výši 6 116 Kč, tedy hrubá mzda za odpracovanou práci byla ve výši 4 165 Kč. Celková hrubá mzda žalobce za uvedené měsíce byla tak ve výši 39 071 Kč, počet odpracovaných hodin 320 a při týdenním úvazku žalobce v rozsahu 20 hodin tak činí průměrný hrubý měsíční výdělek žalobce částku 10 617,54 Kč (39 071 Kč děleno 320 hodin krát 20 hodin, tj. týdenní pracovní doba žalobce krát 4,348 tj. koeficient, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na jeden měsíc v průměrném roce). Za měsíc leden i únor tak žalobci náleží náhrada mzdy ve výši 10 617,54 Kč, za březen s ohledem na pracovní neschopnost od 20. 3. do 31. 3. náleží žalobci náhrada mzdy za 14 dní tohoto měsíce ve výši 7 432,28 Kč, za duben, kdy žalobce byl po dobu celého měsíce v pracovní neschopnosti, mu nenáleží žádná náhrada mzdy a za květen náhrada mzdy náleží za 6 dní s ohledem na trvání pracovní neschopnosti do [datum] a požadavek žalobce na náhradu mzdy do data [datum], tedy ve výši 3 185,26 Kč. Celková výše náhrady mzdy za uvedené období od [datum] do [datum] tak činí 31 852,62 Kč, resp. po zaokrouhlení 31 853 Kč. Z této částky soud žalobci přiznal v souladu s ustanovením § 4 zák. práce a § 1968 a 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z“) zákonný úrok z prodlení ve výši dané nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to 10 % ročně ode dne následujícího po splatnosti mzdy ujednané mezi účastníky, (viz. § 141 odst. 1 a 3 a § 144 věta první zák. práce), tedy od [datum] do zaplacení. Vzhledem k žalobcem požadované celkové částce 39 924 Kč na tomto nároku soud žalobu zamítl co do částky 8 071 Kč včetně příslušenství, tj. zákonného úroku z prodlení.

48. Soud se dále zabýval posouzením nároku žalobce na náhradu mzdy v důsledku ukončení pracovního poměru jeho okamžitým zrušením ze strany žalobce ve výši 27 350 Kč za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Soud tento nárok žalobce shledal v souladu se shora citovaným ustanovením § 56 odst. 2 zák. práce důvodným, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalobce písemně podáním s datem [datum] doručeným do vlastních rukou žalovaného dne [datum] okamžitě zrušil pracovní poměr u žalovaného dle § 56 odst. 1 písm. b) zák. práce z důvodu nevyplácení mzdy nebo náhrady mzdy do 15 dnů po uplynutí období splatnosti a že žalovaný u soudu neuplatnil ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním, neplatnost rozvázání pracovního poměru jeho okamžitým zrušením ze strany žalobce (viz ustanovení § 72 zák. práce). Žalobci tak vznikl s ohledem na délku trvání jeho pracovního poměru (více jak 2 roky) nárok na odstupné ve výši nejméně trojnásobku jeho průměrného výdělku (viz shora citované ustanovení § 67 odst. 1 písm. c) zák. práce), nicméně žalobce požadoval odstupné jen ve výši dvojnásobku průměrného výdělku, to je v částce 27 350 Kč, čímž je soud vázán a žalobní návrh stran tohoto nároku soud nemůže překročit. Pokud jde o výši nároku, soud v souladu se shora citovaným ustanovením § 67 odst. 3 zák. práce vzhledem k tomu, že žalobce neodpracoval v rozhodném období před skončením pracovního poměru, tj. v období leden až březen 2020, alespoň 21 dnů, použil tzv. výdělek pravděpodobný (viz shora citovaná ustanovení § 352 – 355 zák. práce). Tento výdělek soud zjistil z hrubé mzdy, které by žalobce zřejmě dosáhl tím, že přihlédl ke mzdě 6 zaměstnanců, kteří byli zaměstnáni u žalovaného v roce 2020 a vykonávali stejnou práci, a to práci řidiče autobusu. Konkrétně tento výdělek soud zjistil z údajů uvedených ve mzdových listech těchto 6 zaměstnanců za období ledna až března 2020 (viz body 18 – 23 odůvodnění tohoto rozhodnutí). [jméno] [příjmení] odpracoval v tomto období 155,5 hodin (92 hod. + 59 hod. + 4,5 hod.) a dosáhl hrubé mzdy v celkové výši 35 708 Kč (11 575 Kč + 13 283 Kč + 10 850 Kč), vynásobením týdenní pracovní doby v rozsahu 40 hodin a koeficientem 4,348 dospěl soud k průměrnému výdělku jmenovaného ve výši 39 937,25 Kč, při úvazku 20 hodin týdně je průměrný výdělek 19 968,62 Kč. [jméno] [příjmení] odpracoval v tomto období 108 hodin (0 hod. + 80 hod. + 28 hod.) a dosáhl hrubé mzdy v celkové výši 20 282 Kč (0 Kč + 10 850 Kč + 9 432 Kč), vynásobením týdenní pracovní doby v rozsahu 40 hodin a koeficientem 4,348 dospěl soud k průměrnému výdělku jmenovaného ve výši 32 661,53 Kč, při úvazku 20 hodin týdně je průměrný výdělek 16 330,76 Kč. Anonymizovaný zaměstnanec na plný úvazek (mzdový list čl. 178) odpracoval v tomto období 520 hodin (184 hod. + 160 hod. + 176 hod.) a dosáhl hrubé mzdy v celkové výši 66 918 Kč (23 058 Kč + 22 160 Kč + 21 700 Kč), vynásobením týdenní pracovní doby v rozsahu 40 hodin a koeficientem 4,348 dospěl soud k průměrnému výdělku jmenovaného ve výši 22 380 Kč, při úvazku 20 hodin týdně je průměrný výdělek 16 330,76 Kč. Anonymizovaný zaměstnanec na úvazek v rozsahu 20 hodin týdně (mzdový list čl. 179) odpracoval v tomto období 245 hodin (77 hod. + 80 hod. + 88 hod.) a dosáhl hrubé mzdy v celkové výši 32 157 Kč (9 081 Kč + 12 226 Kč + 10 850 Kč), vynásobením týdenní pracovní doby v rozsahu 20 hodin a koeficientem 4,348 dospěl soud k průměrnému výdělku jmenovaného ve výši 11 413,50 Kč. Anonymizovaný zaměstnanec na úvazek v rozsahu 20 hodin týdně (mzdový list čl. 180) odpracoval v tomto období 119,5 hodin (47 hod. + 72,5 hod. + 0 hod.) a dosáhl hrubé mzdy v celkové výši 22 695 Kč (11 513 Kč + 11 182 Kč + 0 Kč), vynásobením týdenní pracovní doby v rozsahu 20 hodin a koeficientem 4,348 dospěl soud k průměrnému výdělku jmenovaného ve výši 16 514,50 Kč. Anonymizovaný zaměstnanec na úvazek v rozsahu 20 hodin týdně (mzdový list čl. 208) odpracoval v tomto období 203 hodin (109 hod. + 80 hod. + 14 hod.) a dosáhl hrubé mzdy v celkové výši 34 621 Kč (12 407 Kč + 11 483 Kč + 10 731 Kč), vynásobením týdenní pracovní doby v rozsahu 20 hodin a koeficientem 4,348 dospěl soud k průměrnému výdělku jmenovaného ve výši 14 830 Kč. Zprůměrováním těchto průměrných 6 výdělků dospěl soud k pravděpodobnému výdělku, kterého by žalobce dosáhl na pozici řidiče v období před skončením pracovního poměru ve výši 15 040 Kč. Žalobci by tak vzhledem k jím nárokovanému odstupnému ve výši dvou průměrných měsíčních výdělků náležela celková částka 30 080 Kč, nicméně soud opět není oprávněn překročit výši žalobního nároku, a proto žalobci na nároku na náhradu mzdy, tzv. odstupném, přiznal jím nárokovanou částku v celkové výši 27 350 Kč a co do rozdílu pak žalobu včetně příslušenství zamítl. V souladu s ustanovením § 4 zák. práce ve spojení s ustanovením § 1968 a 1970 zákona č. 89/2012 Sb. soud přiznal žalobci z této částky zákonný úrok z prodlení, neboť žalovaný je se splněním tohoto nároku v prodlení, když počátek prodlení je dán dnem [datum], neboť dle shora citovaného ustanovení § 67 odst. 4 je odstupné zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy. Vzhledem k tomu, že pracovní poměr žalobce u žalovaného skončil dnem doručení okamžitého zrušení pracovního poměru žalobcem žalovanému, tj. dnem [datum], nejbližší výplatní termín po tomto skončení pracovního poměru je [datum], a proto je žalovaný v prodlení ode dne následujícího po tomto výplatním termínu, (viz. shora citované ustanovení § 67 odst. 4 zák. práce), tj. počínaje dnem [datum]. Výše zákonného úroku z prodlení 8,25 % ročně je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., soud proto zamítl i rozdíl mezi žalobcem požadovaným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 350 Kč od [datum] do zaplacení.

49. Při právním hodnocení obrany žalovaného sestávající ze třech nároků (náhrada škody ve výši 27 076,03 Kč, výběry z platební karty žalovaného žalobcem 3x po 5 000 Kč a úhrada dvou jízd taxi po 300 Kč žalobcem z finančních prostředků žalovaného bez následného vyúčtování žalobcem – v podrobnostech viz bod 2 odůvodnění tohoto rozhodnutí) soud dospěl k závěru, že z těchto tří nároků žalovaného lze oproti nárokům žalobce na náhradu mzdy započítat pouze nárok žalovaného na zaplacené částky 600 Kč, a to z níže uvedených důvodů.

50. Pokud jde o nárok žalovaného na náhradu škody ve výši 27 076,03 Kč, kterou jak bylo v řízení prokázáno, žalovaný uhradil na pokutách, jež byly v rozsahu 26 820,68 Kč uděleny žalobci za přestupky jím spáchané při výkonu práce v rámci zahraničních cest v období od [datum] do [datum] (viz bod 14 odůvodnění tohoto rozhodnutí). Podle shora citovaného ustanovení § 144a odst. 4 zák. práce započtení proti pohledávce na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu smí být provedeno jen za podmínek stanovených v úpravě výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy v občanském soudním řádu (§ 276 – 302 o. s. ř.). Dle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 21 Cdo 238/2049, i kdyby byly dodrženy zákonné limity vyplývající z ustanovení § 278 a 279 odst. 1 o. s. ř., není přípustné jednostranné započtení pohledávky zaměstnavatele na náhradu škody proti pohledávce zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu. Zaměstnavatel je oprávněn započíst svou pohledávku na náhradu škody proti pohledávce zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu a provést srážku (srážky) ze mzdy za účelem uspokojení svého nároku na náhradu škody jen na základě dohody o srážkách ze mzdy uzavřené se zaměstnavatelem. Vzhledem k tomu, že žádná takováto dohoda mezi účastníky stran uvedeného nároku žalovaného na náhradu škody uzavřena nebyla, nelze provést jednostranné započtení pohledávky žalovaného na náhradu škody ve výši 27 076,03 Kč proti pohledávkám žalobce na náhradu mzdy.

51. Pokud jde o další nárok žalovaného, a to na vrácení částky 15 000 Kč dospěl soud k závěru, že tento nárok žalovaného uplatněný v rámci jeho obrany není co do částky 12 500 Kč důvodný, a co do zbývající částky 2 500 Kč nelze provést jednostranné započtení pohledávky žalovaného v této výši proti pohledávkám žalobce na náhradu mzdy, neboť jde opět o nárok na náhradu škody, kdy zaměstnavatel je oprávněn započíst svou pohledávku na náhradu škody proti pohledávce zaměstnance na náhradu mzdy jen na základě dohody o srážkách ze mzdy (viz shodně odůvodnění v bodě 50). Soud k tomuto závěru dospěl na základě prokázaného skutkového stavu, kdy uvěřil tvrzením žalobce o úhradě částky 500 EUR žalobcem z jeho osobních finančních prostředků italskému řidiči v [obec] v září 2019 k pokynu žalovaného s následným svolením od účetního žalovaného k výběru částky odpovídající 500 EUR z bankomatu v ČR, o čemž žalobce žalovaného informoval sms zprávou ze dne [datum] a tato zpráva byla žalovanému prokazatelně doručena, neboť ji sám zmiňuje v e-mailu ze dne [datum]. Jednotlivé kroky shora popsaného procesu na sebe logicky a časově navazují a korespondují s obsahem v řízení provedených listinných důkazů, konkrétně potvrzením o převzetí platebních karet žalobcem, e-mailem žalovaného o přidělení práce žalobci v termínu od [datum], oznámeními o provedených výběrech z bankomatu prostřednictvím firemní platební karty ve dnech 6. 10., 7. 10., [datum] a e-mailem žalovaného ze dne [datum] adresovaného žalobci, jehož součástí je i citace obsahu sms zprávy žalobce ze dne [datum] adresované žalovanému, kdy skutečnosti z nich zjištěné podporují pravdivost výpovědi žalobce ve vztahu k tomuto nároku žalovaného. Vzhledem k tomu, že částce 500 EUR odpovídá částka 12 500 Kč (přepočet kurzu v době výběrů částek 5 000 Kč), je v rozsahu této částky obrana žalovaného u tohoto jeho nároku nedůvodná, ze strany žalobce se nejednalo o neoprávněný a neschválený výběr peněz z bankomatu prostřednictvím firemní platební karty. Lze stěží uvěřit, že pokud by sdělení žalobce sms zprávou ze dne [datum] neodpovídalo skutečnosti, tak že by na tuto zprávu žalovaný ihned nereagoval výzvou k vrácení vybraných peněz. Žalovaný však tyto výběry začal řešit až po více jak půl roce od výběrů v návaznosti na ukončení pracovního poměru žalobce. Svá tvrzení o tom, že rozdíl ve výši 2 500 Kč mezi částkou žalobcem vybranou a částkou, kterou uhradil žalobce ze svých finančních prostředků, zanesl žalobce do tiskopisu a částku dal do firemních peněz, žalobce v řízení neprokázal, nicméně jak soud uvedl shora tuto částku nelze započítat oproti nárokům žalobce na náhradu mzdy.

52. Stran částky 600 Kč, kterou žalovaný požadoval k započtení z důvodu, že žalobce zaplatil dvě jízdy taxi po 300 Kč z peněz, které měl k dispozici od žalovaného na úhradu nákladů v souvislosti se služebními zahraničními cestami s povinností jejich následného vyúčtování, soud dospěl k závěru, že tento nárok žalovaného na započtení proti nárokům žalobce na náhradu mzdy je důvodný. Je povinností zaměstnance dle shora cit. ustanovení § 183 zák. práce předložit zaměstnavateli potřebné doklady k vyúčtování zaměstnavatelem poskytnuté zálohy, což žalobce, který nesporoval, že z finančních prostředků poskytnutých mu žalovaným k úhradě cestovních výdajů při výkonu práce zaplatil 2x jízdu taxi vždy po 300 Kč, neučinil a potřebné doklady (konkrétně doklady o úhradě těchto cest) žalovanému nedoložil. Soud v souladu se shora citovaným ustanovením § 147 odst. 1 písm. d) a § 145 zák. práce dospěl k závěru, že celková částka 600 Kč představující žalovaným poskytnutou zálohu na cestovní výdaje žalobce při výkonu práce bez následného splnění povinnosti žalobce předložit potřebné doklady k vyúčtování je způsobilá k započtení oproti nárokům žalobce na náhradu mzdy.

53. Soud závěrem uvádí výpočet celkové částky přiznané žalobci. Žalobce požadoval na nároku na náhradu mzdy dle § 208 zák. práce za období od [datum] do [datum] (vyjma období od [datum] do [datum], kdy byl žalobce v pracovní neschopnosti) částku ve výši 39 924 Kč, na nároku na náhradu mzdy dle § 56 odst. 2 zák. práce částku 27 350 Kč, celkem tak částku 67 274 Kč, kterou sám již v žalobě ponížil o částku 15 453 Kč z důvodu uvedeného v předposlední a poslední větě bodu 1 odůvodnění tohoto rozhodnutí. Soud žalobci na nároku na náhradu mzdy dle § 208 zák. práce přiznal částku 31 853 Kč (výpočet této částky je uveden v bodě 47 odůvodnění), na nároku na náhradu mzdy dle § 56 odst. 2 zák. práce přiznal žalobci jím nárokovanou částku 27 350 Kč (viz. bod 48 odůvodnění), celkovou částku 59 203 Kč ponížil dle žalobce o částku 15 453 Kč a dále ještě o částku 600 Kč na základě důvodné obrany žalovaného (v podrobnostech viz bod 52 odůvodnění), a výslednou částkou je tak částka 43 150 Kč, která byla žalobci včetně zákonného úroku z prodlení přiznána.

54. Soud v dané věci neprovedl důkaz označený žalobcem, a to vyúčtování služebních cest žalobce za rok 2019 k prokázání tvrzení žalobce o tom, že žalobcem vybraných 15 000 Kč (3x po 5 000 Kč) se objevilo ve vyúčtování služebních cest žalobce, neboť žalobce tento důkaz označil až po uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc a k podání návrhů na provedení důkazů s tím, že uvedený důkazní návrh žalobce nesplňuje žádnou z výjimek uvedených v § 118b odst. 1 třetí věta o. s. ř., neboť žalobce mohl uvedený důkaz, byť nebyl v jeho dispozici, označit do konce uvedené lhůty se současným návrhem, aby tento důkaz byl vyžádán soudem od žalovaného.

55. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále i jen „o. s. ř.“), podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce měl ve věci úspěch jen částečný, a to v rozsahu 66 %, soud mu proto přiznal částku 36 013,56 Kč z celkové výše nákladů řízení. Ty jsou tvořeny jednak zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 243 Kč a doplatkem v částce 349 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobce advokátem ve výši 51 974 Kč Náklady zastoupení advokátem se sestávají z odměny stanovené dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 a. t. ve výši 44 846 Kč tj. z částky 2 900 Kč za každý ze 13 úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t. (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, vyjádření ze dne [datum], doplnění tvrzení a důkazů ze dne [datum], sepis písemného závěrečného návrhu, účast na soudním jednání dne [datum] od [číslo] do 11.25 hodin, dne [datum] od [číslo] do 12.10 hodin a od [číslo] do 14.22 hodin, dne [datum] od 9.00 do 10.20 hodin a dne [datum] od [číslo] do 13.20 hodin) v celkové výši 37 700 Kč a 13 režijních paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. v celkové výši 3 900 Kč. Náhrada za daň z přidané hodnoty z částky 41 600 Kč ve výši 21 %, tj. v částce 8 736 Kč náleží zástupci žalobce dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Cestovné zástupce žalobce v celkové výši 1 638 Kč bylo přiznáno v souvislosti s cestami realizovanými ze sídla zástupce žalobce k Okresnímu soudu v Kladně a zpět osobním vozidlem BMW 320d xDrive 2.0 [registrační značka], a to dne [datum] ve výši náhrady 383 Kč za 66 km (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 5,3 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle citované vyhlášky), dne [datum] ve výši náhrady 383 Kč za 66 km (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 5,3 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle citované vyhlášky), dne [datum] ve výši náhrady 436 Kč za 66 km (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 5,3 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle citované vyhlášky), dne [datum] ve výši náhrady 436 Kč za 66 km (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 5,3 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle citované vyhlášky). V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř., soud rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit náklady řízení žalobci k rukám jeho zástupce.

56. O povinnosti žalobce doplatit soudní poplatek soud rozhodl dle § 6a odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého rozšíří-li se po podání návrhu na zahájení řízení předmět řízení, je poplatník povinen doplatit poplatek. Žalobce v rámci závěrečného návrhu rozšířil předmět řízení z částky 44 846 Kč, z níž zaplatil soudní poplatek ve výši 2 243 Kč na částku 51 821 Kč, z níž je soudní poplatek dle Sazebníku soudních poplatků položky 1, bod 1, písm. b) ve výši 2 592 Kč, soud proto rozhodl o povinnosti žalobce doplatit na soudním poplatku částku 349 Kč, která je rozdílem uvedených dvou soudních poplatků.

Poučení