124 C 6/2020-177

Rubrum

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyní: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] obě zastoupeny advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 57 600 Kč s příslušenstvím, o 30 120 Kč s příslušenstvím a o 125 013 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 57 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 57 600 Kč od 27. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) částku 22 527,21 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 527,21 Kč od 27. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně b) domáhala po žalované zaplacení částky 7 529,79 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 529,79 Kč od 27. 3. 2020 do zaplacení.

IV. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalované částku 115 138,06 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 115 138,06 Kč od 4. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Vzájemný návrh žalované se zamítá v části, jíž se žalovaná domáhala po žalobkyni a) zaplacení společně a nerozdílně s žalobkyní b) částky 125 013 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 125 013 Kč od 1. 6. 2020 do zaplacení a v části, jíž se žalovaná domáhala po žalobkyni b) zaplacení částky 9 874,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 125 013 Kč od 1. 6. 2020 do 3. 6. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 874,94 Kč od 4. 6. 2020 do zaplacení.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) na náhradě nákladů řízení za žalobu částku 16 694 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], advokátky.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) na náhradě nákladů řízení za žalobu částku 5 716 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], advokátky.

VIII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) na náhradě nákladů řízení za vzájemný návrh částku 23 604 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], advokátky.

IX. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení za vzájemný návrh částku 34 859 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.

X. Žalobkyně b) je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě na nákladech státu částku 6 403 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

XI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě na nákladech státu částku 557 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Tvrzení účastníků řízení 1. Podanou žalobou se žalobkyně a) domáhala po žalované zaplacení 57 600 Kč s příslušenstvím a žalobkyně b) se domáhala zaplacení 30 120 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně a) nabyla dědictvím třetinový podíl na bytové jednotce [číslo] v [obec], přičemž zbývající dvě třetiny zdědili její bratři a následně tento podíl získala žalovaná. Žalobkyni b) bylo v tomto bytě zřízeno dědickou dohodou věcné břemeno spoluužívání. Žalovaná vyvíjela na obě žalobkyně nátlak s cílem získat celý byt za výhodnou cenu a zbavit se věcného břemene, a proto žalobkyně a) uzavřela s žalovanou na tento byt nájemní smlouvu, v níž se zavázala hradit měsíční nájemné ve výši 1 600 Kč, přičemž sama žalobkyně a) tento byt neužívala. Žalobkyně a) namítla neplatnost této nájemní smlouvy a požaduje po žalované vrácení zaplaceného nájemného v žalované výši z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně b) hradí za předmětný byt stanovenou částku do fondu oprav, která souvisí s vlastnictvím bytu a nikoliv s jeho užíváním. K této platbě žalobkyně b) není povinna, a proto vzniká spoluvlastníkům na její úkor bezdůvodné obohacení; s žalobkyní a) je žalobkyně b) ohledně těchto plateb vyrovnána, avšak požaduje jejich vrácení po žalované. Příspěvek do fondu oprav činil původně 1 255 Kč měsíčně a od února 2018 činil 1 367 Kč měsíčně; žalobkyně b) však požaduje po žalované jednu třetinu, respektive dvě třetiny, pouze z částky 1 255 Kč měsíčně.

2. Žalovaná podala dne [datum] na soud vzájemný návrh, jímž se domáhala zaplacení 125 013 Kč s příslušenstvím společně a nerozdílně po obou žalobkyních. V odůvodnění svého návrhu uvedla, že ačkoliv se stala nejprve třetinovým a později dvoutřetinovým spoluvlastníkem předmětného bytu, žalobkyně b) jako jeho uživatel jí brání v užívání tohoto bytu v rozsahu spoluvlastnického podílu žalované. Z tohoto důvodu požaduje žalovaná zaplacení uvedené částky jako bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalobkyň, přičemž tato částka odpovídá ušlému zisku v rozsahu standardní platby v azylovém domě ve výši 1 600 Kč za měsíc a lůžko za období, po které žalovaná vlastnila podíl na předmětném bytě a neměla možnost jej užívat. K žalobě se žalovaná vyjádřila tak, že pokud by soud dospěl k závěru, že uzavřená nájemní smlouva s žalobkyní a) je neplatná, je nutno toto právní jednání vykládat jako projev vůle dohodnout se na platbách za užívání tohoto bytu, tj. posoudit jej jako inominátní smlouvu. Žalovaná navrhovala žalobkyním řešení vzniklé situace několika způsoby, avšak bezúspěšně. Pokud se jedná o věcné břemeno, to je formulováno jako spoluužívání, a tudíž umožňuje předmětný byt spoluužívat také žalované. Bránění tomuto spoluužívání ze strany žalobkyň je v rozporu s dobrými mravy a zakládá žalované nárok na vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu odpovídajícímu spoluvlastnickému podílu žalované.

3. Žalobkyně ve svém vyjádření k vzájemnému návrhu uvedly, že tento nárok je nedůvodný, neboť žalobkyně b) užívá předmětný byt na základě bezúplatného věcného břemene a hradí jen náklady spojené s užíváním bytu. Dědická dohoda, jejíž součástí bylo sjednání věcného břemene ve prospěch žalobkyně b), byla uzavřena mezi rodinnými příslušníky, a tudíž je logické, že termínem spoluužívání bylo myšleno pouze možné spoluužívání těchto rodinných příslušníků a nikoliv soužití s jakoukoliv cizí osobou. Toto věcné břemeno rovněž omezuje vlastníka bytu ve prospěch oprávněného z věcného břemene, a tudíž i žalovaná je povinna jako spoluvlastník respektovat výkon tohoto věcného břemene žalovanou b); jiný výklad rozsahu tohoto věcného břemene by byl v rozporu s dobrými mravy. Výkon věcného břemene má přednost před výkonem vlastnického, respektive spoluvlastnického, práva. Žalobkyně a), ač je spoluvlastníkem, předmětný byt vůbec neužívá a neužívala jej ani v minulosti, tudíž u ní nepřichází v úvahu náhrada za tzv. nadužívání s ohledem na velikost spoluvlastnických podílů spoluvlastníků. Obě žalobkyně nejsou ve sporu pasivně legitimovány, neboť žalobkyně a) předmětný byt neužívá a neužívala a žalobkyně b) jej užívá v souladu s věcným břemenem, tudíž žalovaná musí strpět omezení svého vlastnického práva. Žalobkyně rovněž namítly promlčení nároku uplatněného vzájemným návrhem. Skutková zjištění 4. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni [datum] soud zjistil, že spoluvlastníky bytové jednotky [číslo] vymezené v budově [adresa] na parcele [číslo] nacházející se v [katastrální uzemí], obci [obec], a zapsané na [list vlastnictví] Katastrálním úřadem pro [anonymizováno], [stát. instituce], (dále též jen„ předmětný byt“) je žalovaná s podílem o velikosti 2/3 a žalobkyně a) s podílem o velikosti 1/3 a že žalobkyni b) svědčí věcné břemeno spoluužívání předmětného bytu.

5. Ze smlouvy o pronájmu bytu uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a žalobkyní a) soud zjistil, že žalovaná jako pronajímatel a spoluvlastník předmětné bytové jednotky přenechala žalobkyni a) jako nájemci svůj spoluvlastnický podíl na předmětné bytové jednotce do užívání, a to na dobu neurčitou ode dne [datum] za měsíční nájemné ve výši 1 600 Kč Na konci smlouvy je rukou připsána věta:„ Dne [datum] převzal [číslo] jako 1. nájemné.“ a je zde připojen podpis zástupce žalované [příjmení] [jméno] [jméno], [anonymizováno].

6. Z výpisů z osobního účtu č. [bankovní účet] za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že žalobkyně a) hradila z tohoto účtu na účet žalované měsíčně částku 1 600 Kč. Z platebních dokladů SIPO za období od ledna 2017 do ledna 2018 soud zjistil, že žalobkyně b) hradila do fondu oprav částku 1 255 Kč měsíčně; z platebních dokladů SIPO za období od února 2018 do listopadu 2019 a od ledna 2020 do února 2020 soud zjistil, že žalobkyně b) hradila do fondu oprav částku 1 367 Kč měsíčně. Z přehledu plateb žalobkyně b), vystaveného Společenstvím vlastníků jednotek obytného domu [ulice a číslo], [obec], soud zjistil, že dne [datum] uhradila žalobkyně b) částku 1 255 Kč a dne [datum] uhradila částku 1 367 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že zástupkyně žalobkyň vyzvala žalovanou k úhradě částky 57 600 Kč do [datum] a částky 30 120 Kč rovněž do [datum].

7. Z dopisu ze dne [datum], zaslaného předsedou spolku [anonymizováno] [jméno] [jméno], [anonymizováno], žalobkyni a) a [jméno] [příjmení], soud zjistil, že žalovaná tímto oznámila započetí výkonu spoluvlastnického práva k předmětnému bytu, a to s ohledem na věcné břemeno spoluužívání zřízené ve prospěch žalobkyně b); žalovaná v dopise navrhla čtyři varianty řešení vzniklé situace: uzavření nájemní smlouvy na jednu třetinu předmětného bytu se spoluuživatelem za částku 2 000 Kč měsíčně, odkoupení zbývajících dvou třetin předmětného bytu žalovanou za částku 500 000 Kč spolu s výmazem spoluužívání pro žalobkyni b), stavební oddělení jedné třetiny výměry předmětného bytu, nebo umístění osoby podle předmětu činnosti žalované do předmětného bytu. Z dopisu ze dne [datum], zaslaného [anonymizováno] [jméno] [jméno], [anonymizováno], jednajícím jménem žalované, oběma žalobkyním, soud zjistil, že žalovaná neakceptuje hradit částku 31 888 Kč na správu domu, neboť předmětný byt užívá výlučně žalobkyně b), a také neakceptuje uhradit částku 57 600 Kč v souvislosti s neúčinnou smlouvou o pronájmu jedné třetiny předmětného bytu. Z dopisu ze dne [datum], zaslaného [anonymizováno] [jméno] [jméno], [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], soud zjistil, že žalovaná již dříve deklarovala své stanovisko ve věci a zaslala žalobkyni a) i jejímu bratru dopis s návrhem řešení situace a opětovně požádala o možnost spoluužívání předmětného bytu.

8. Z usnesení soudní exekutorky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. [číslo jednací], soud zjistil, že soudní exekutorka udělila vydražiteli, tj. žalované, příklep na spoluvlastnický podíl o velikosti ideální jedné třetiny na nemovitých věcech zapsaných na LV [číslo] u Katastrálního úřadu pro [anonymizováno], [stát. instituce], pro [územní celek], [katastrální uzemí], za dosažené nejvyšší podání 177 000 Kč. Ze sdělení soudní exekutorky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], jímž potvrdila zaplacení nejvyššího podání a podala návrh na zápis změny vlastnického práva, soud zjistil, že vlastníkem nemovitosti, tj. předmětného bytu, se ke dni vydání usnesení o příklepu, tj. ke dni [datum], stala žalovaná. Z kupní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi [jméno] [příjmení] jako prodávajícím a žalovanou jako kupujícím soud zjistil, že prodávající prodává kupujícímu do jeho vlastnictví spoluvlastnický podíl v rozsahu ideální jedné třetiny předmětného bytu se všemi součástmi a zákonným příslušenstvím za kupní cenu 238 000 Kč. Z rozhodnutí Katastrálního úřadu pro [anonymizováno], [stát. instituce], ze dne 30. 6. 2017, [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], soud zjistil, že vklad změny vlastnického práva k předmětnému bytu, jehož se účastnili žalovaná a [příjmení] [příjmení], se povoluje a že právní účinky zápisu jsou ke dni [datum].

9. Ze znaleckého posudku ze dne [datum], [číslo] zpracovaného [celé jméno znalce], znalcem z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí, ustanoveným usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 29. 6. 2021, č. j. 124 C 6/2020-131, soud zjistil, že místně obvyklé nájemné pro předmětný byt činilo v roce 2016 částku 5 800 Kč měsíčně, v roce 2017 částku 5 800 Kč měsíčně, v roce 2018 částku 6 000 Kč měsíčně, v roce 2019 částku 6 500 Kč měsíčně a v roce 2020 částku 7 000 Kč měsíčně.

10. Z dědického spisu Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. [spisová značka] soud provedl důkaz protokolem o jednání před soudním komisařem a usnesením ze dne [datum]. Z protokolu o jednání před soudním komisařem ze dne [datum] soud zjistil, že k jednání o dědictví po zemřelém [jméno] [příjmení], narozeném [datum], se dostavila žalobkyně b) jako pozůstalá manželka, žalobkyně a) jako pozůstalá dcera, pozůstalý syn [jméno] [příjmení] a pozůstalá snacha [jméno] [celé jméno žalobkyně], zastupující pozůstalého syna [jméno] [příjmení]; účastníci se shodli na rozsahu majetku zůstavitele, který měl s pozůstalou manželkou ve společném jmění, do nějž patřil i předmětný byt, shodli se na obvyklé ceně tohoto majetku a uzavřeli dědickou dohodu, jíž žalobkyně a) a pozůstalí synové [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení] nabyli každý ideální jednu třetinu předmětného bytu s povinností plnit a trpět věcné právo, které nabyla žalobkyně b) a které má povahu věcného břemene, přechází s vlastnictvím věci na dalšího nabyvatele a spočívá v doživotním a bezplatném spoluužívání předmětného bytu; pod touto dohodou následují vlastnoruční podpisy účastníků dědického řízení. Z usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 1. 8. 2003, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], soud zjistil, že ve výroku IV. soud schválil dohodu o vypořádání dědictví, jíž pozůstalá dcera [celé jméno žalobkyně] a pozůstalí synové [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení] nabyli každý ideální jednu třetinu předmětného bytu s povinností plnit a trpět věcné právo uvedené pod bodem 2. b) tohoto výroku; podle výroku IV. 2. b) usnesení nabyla pozůstalá manželka [celé jméno žalobkyně] věcné právo, které má povahu věcného břemene a přechází s vlastnictvím věci na dalšího nabyvatele spočívající v doživotním a bezplatném spoluužívání předmětného bytu.

11. Z provedených důkazů soud dostatečně zjistil skutkový stav, a proto neprovedl pro nadbytečnost další důkazy, a to ceník Azylového domu [obec], výpis z internetové stránky Azylového domu [příjmení] [příjmení], výpis z internetové stránky SKP – Azylový dům pro muže [obec], záznamy o výsledku ověření elektronických podpisů, značek a časových razítek Katastrálního úřadu pro [anonymizováno], návrh na vklad práva do katastru nemovitostí ze dne [datum], protokol o ověření pravosti podpisu ze dne [datum], šetření na místě samém obhlídkou předmětného bytu, dotaz na realitní kanceláře ohledně možnosti pronájmu předmětného bytu a znalecký posudek [číslo] znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] o obvyklé hodnotě spoluvlastnického podílu ve výší id. 1/3 k bytu [číslo] v [obec].

12. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně a) je spoluvlastníkem předmětného bytu s podílem o velikosti 1/3 a že žalovaná nabyla k předmětnému bytu spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 dne [datum] a další spoluvlastnický podíl opět o velikosti 1/3 dne [datum]. Žalobkyně b) je oprávněnou z věcného břemene spoluužívání předmětného bytu, přičemž toto věcné břemeno přechází s vlastnictvím na dalšího nabyvatele předmětného bytu. Žalobkyně a) uzavřela s žalovanou smlouvu, na jejímž základě platila žalované nájemné za užívání spoluvlastnického podílu žalované na předmětném bytě ve výši 1 600 Kč měsíčně. Žalobkyně b) hradila ve vztahu k předmětnému bytu do fondu oprav měsíčně částku 1 255 Kč, respektive 1 367 Kč. Žalovaná písemně vyzvala žalobkyně, aby jí umožnily spoluužívání předmětného bytu v rozsahu jejího spoluvlastnického podílu, avšak neúspěšně. Předmětný byt obývá pouze žalobkyně b). Před podáním žaloby vyzvaly žalobkyně žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení. Použité právní předpisy 13. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 586 odst. 2 o. z. nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.

14. Podle § 3028 odst. 1, odst. 3 věty první o. z. tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

15. Podle § 151n odst. 1, 2, 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet, nebo něco konat. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo patří určité osobě. Věcná břemena spojená s vlastnictvím nemovitosti přecházejí s vlastnictvím věci na nabyvatele. Pokud se účastníci nedohodli jinak, je ten, kdo je na základě práva odpovídajícího věcnému břemeni oprávněn užívat cizí věc, povinen nést přiměřeně náklady na její zachování a opravy; užívá-li však věc i její vlastník, je povinen tyto náklady nést podle míry spoluužívání. Podle § 151o odst. 1 věty první obč. zák. věcná břemena vznikají písemnou smlouvou, na základě závěti ve spojení s výsledky řízení o dědictví, schválenou dohodou dědiců, rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona.

16. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Právní posouzení 17. Nárok žalobkyně a) na vydání bezdůvodného obohacení, vzniklého v důsledku neplatnosti nájemní smlouvy ze dne [datum], soud posoudil jako důvodný. Žalobkyně a) řádně namítla neplatnost uvedené smlouvy, a jelikož tato smlouva odporuje smyslu a účelu zákona, je neplatná. Ve vztazích mezi spoluvlastníky, případně oprávněnými z věcných břemen a spoluvlastníky, totiž platí, že prostory, jež užívá oprávněná osoba z titulu práva odpovídajícího věcnému břemeni, nemohou být za trvání věcného břemene vlastníkem, kterého věcné břemeno omezuje, platně přenechány do užívání nájemní smlouvou, byť by šlo o smlouvu uzavřenou s nositelem práva odpovídajícího věcnému břemeni (k tomu blíže rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1265/98, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 19/2002, dostupný na adrese www.nsoud.cz a aplikovatelný i v podmínkách o. z.). V tomto případě je žalobkyně b) oprávněnou z věcného břemene vztahujícího se k celému předmětnému bytu, a tudíž žalovaná a žalobkyně a) jako spoluvlastníci tohoto bytu nemohly platně uzavřít nájemní smlouvu týkající se jeho užívání. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a), která tento byt navíc ani neužívala, zaplatila žalované na základě neplatné nájemní smlouvy celkem částku 57 600 Kč. Žalovaná se tudíž o tuto částku obohatila, neboť v důsledku dovolání se relativní neplatnosti smlouvy žalobkyní a) odpadl právní důvod k zaplacení této částky (k tomu např. nález Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. III. ÚS 3822/15, dostupný na adrese nalus.usoud.cz), a proto je žalovaná povinna tuto částku žalobkyni a) vrátit. Pokud se jedná o námitku žalované, že tuto smlouvu lze posoudit jako platně uzavřenou inominátní smlouvu, jejímž předmětem je projev vůle smluvních stran dohodnout se na platbách za užívání předmětného bytu, soud ji shledal nedůvodnou, neboť takovouto smlouvu by s ohledem na její obsah a vůli smluvních stran bez ohledu na její formální označení soud musel posoudit jako smlouvu nájemní, neboť jejím předmětem by nadále zůstalo užívání předmětného bytu, a tudíž neplatnou ve smyslu výše uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu. Navíc by vznikl nesoulad mezi smluvními stranami, jimiž by byly žalobkyně a) a žalovaná, a jejich vůlí ve vztahu k předmětu této smlouvy (užívání předmětného bytu), neboť žalobkyně a) předmětný byt vůbec neužívala a užívat jej nehodlala a jeho jediným faktickým uživatelem byla žalobkyně b), jež však nebyla stranou uvedené smlouvy. S ohledem na uvedené soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni a) částku 57 600 Kč z titulu vrácení bezdůvodného obohacení vzniklého plněním z právního důvodu, jenž odpadl, s úrokem z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky 57 600 Kč od [datum], tj. ode dne následujícího po splatnosti uvedené v předžalobní výzvě, do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud žalované uložil, aby žalovanou částku s příslušenstvím zaplatila žalobkyni a) do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

18. Nárok žalobkyně b) na vydání bezdůvodného obohacení, vzniklého v důsledku jejích úhrad do fondu oprav za předmětný byt, soud posoudil jako zčásti důvodný. Na posouzení existence a trvání věcného břemene i povinnosti oprávněného z věcného břemene nést přiměřeně náklady na zachování a opravy předmětného bytu soud aplikoval – s ohledem na výše uvedená přechodná ustanovení o. z. – příslušná ustanovení obč. zák., neboť předmětné věcné břemeno vzniklo již v roce 2003, tj. za účinnosti obč. zák., a zároveň s tím vznikla žalobkyni b) jako osobě oprávněné z věcného břemene užívat cizí věc povinnost nést přiměřeně náklady na její zachování a opravy ve smyslu § 151n odst. 3 obč. zák. Pro posouzení bezdůvodného obohacení soud aplikoval ustanovení o. z., neboť žalobkyně b) požaduje vrátit bezdůvodné obohacení vzniklé až za účinnosti o. z. („ Závazek z bezdůvodného obohacení se bude řídit novým občanským zákoníkem, došlo-li k bezdůvodnému obohacení po účinnosti nového občanského zákoníku, například plněním bez právního důvodu.“ LAVICKÝ, Petr, HULMÁK, Milan. § 3028 (Základní přechodné ustanovení). In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 2203, marg. č. 59). Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že předmětný byt užívala v rozhodném období od prosince 2016 do února 2020 pouze samotná žalobkyně b), tedy žádný ze spoluvlastníků tohoto bytu jej s ní nebo sám neužíval, a zároveň spoluvlastníci neuzavřeli žádnou dohodu o tom, v jaké výši bude žalobkyně b) přispívat na náklady na zachování a opravy předmětného bytu, tj. jakou částku je povinna sama za sebe hradit do fondu oprav. Soud proto vyšel ze zákonné úpravy a z judikatury Nejvyššího soudu (zejména z již uvedeného rozsudku ze dne 20. 12. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1265/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 19/2002, a dále z rozsudku ze dne 7. 6. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1577/2004, a z rozsudku ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2361/2018, dostupných na adrese www.nsoud.cz), podle nichž i v případě, kdy věcné břemeno bylo sjednáno bezúplatně, což je i projednávaný případ, má oprávněný z věcného břemene, tj. žalobkyně b), povinnost nést přiměřené náklady na zachování a opravu nemovitosti, kterou užívá. Zároveň však platí, že náklady, které je oprávněný z věcného břemene povinen vynaložit na zachování věci či její opravy, nemají být neúměrné či neúčelné, neboť právo odpovídající věcnému břemeni má užší obsah než právo vlastnické, respektive spoluvlastnické. Oprávněný je tak povinen nést jen přiměřené náklady a tyto náklady nese jen na zachování věci a její opravy, nikoliv tedy výlohy jiné, sledující například vyšší kvalitu věci, než byla dosavadní. Význam slova„ přiměřeně“ obsaženého v § 151n odst. 3 obč. zák. je tedy ten, že náklady, které je oprávněný z věcného břemene povinen vynaložit na zachování věci či její opravy, nemají být neúměrné či neúčelné. Požadavek přiměřenosti se týká jen celkové výše nákladů na zachování a opravy věci a s kritériem vypořádání případně vynaložených nákladů podle míry spoluužívání věci nesouvisí. Podle žalobních tvrzení měla žalovaná povinnost podílet se na těchto nákladech ve výši 1/3 v době, kdy její spoluvlastnický podíl na předmětném bytě činil také 1/3, a ve výši 2/3 v době, kdy tento její spoluvlastnický podíl činil 2/3. Prostým dopočtem by to však znamenalo, že s ohledem na zásadu rovnosti by i žalobkyně a) coby třetinový spoluvlastník měla hradit 1/3 uvedených nákladů a v době, kdy žalovaná vlastnila podíl v rozsahu 1/3, by zbývající 1/3 nákladů měl hradit tehdejší spoluvlastník [příjmení] [příjmení]. To by nicméně také znamenalo, že náklady na zachování a opravu bytu ve formě příspěvků do fondu oprav by byly v plné výši pokryty pouze spoluvlastníky a žalobkyně b) by se na jejich úhradě nijak nepodílela; tento stav by však byl v rozporu s citovaným zákonným ustanovením i s uvedenou judikaturou. Proto soud vyšel z toho, že na každou jednu třetinu spoluvlastnického podílu připadá povinnost podílet se na úhradě nákladů do fondu oprav jednou čtvrtinou a zbylou čtvrtinu je povinna hradit žalobkyně b) coby oprávněná z věcného břemene. Tento závěr zcela odpovídá výkladu přiměřenosti podanému v citované judikatuře i zjištěnému skutkovému stavu, neboť žalobkyni b) sice svědčí„ pouze“ právo založené věcným břemenem, zatímco příspěvky do fondu oprav jsou určeny k zachování či opravě věci ve vlastnictví jiných osob, avšak na druhou stranu žalobkyně b) byla a je fakticky jedinou uživatelkou předmětného bytu, a tudíž podíl v rozsahu 1/4 na nákladech placených do fondu oprav je zcela přiměřený jejímu právnímu i faktickému postavení. Konkrétně to tedy znamená, že za období od prosince 2016 do 6. 6. 2017, tj. v období, kdy spoluvlastnický podíl žalované činil 1/3, měli jak každý ze spoluvlastníků, tj. žalovaná, žalobkyně a) a [příjmení] [příjmení], tak i žalobkyně b) povinnost hradit do fondu oprav jednu čtvrtinu ze stanovených nákladů, tj. z částky 1 255 Kč, respektive z částky 1 367 Kč od února 2018, a za období od 7. 6. 2017 do konce února 2020, tedy v období, kdy spoluvlastnický podíl žalované činil 2/3, měla žalovaná povinnost hradit do fondu oprav jednu polovinu z uvedených nákladů a žalobkyně a) a žalobkyně b) měly povinnost hradit každá po jedné čtvrtině těchto nákladů. Jelikož žalobkyně b) požaduje po žalované tuto úhradu jen z částky 1 255 Kč, vyšel soud při výpočtu výše bezdůvodného obohacení na straně žalované jen z této částky. Za období od prosince 2016 do 6. 6. 2017 činil čtvrtinový podíl žalované na příspěvku do fondu oprav 1 945,25 Kč ( (6 měsíců × 1 255 Kč × ) + (1 255 Kč ÷ 30 dnů × 6 dnů × )) a za období od 7. 6. 2017 do února 2020 činil poloviční podíl žalované na příspěvku do fondu oprav 20 581,96 Kč ( (1 255 Kč ÷ 30 dnů × 24 dnů × ) + (32 měsíců × 1 255 Kč × )); celkem tak měla žalovaná uhradit za žalované období od prosince 2016 do února 2020 částku 22 527,21 Kč. Jak soud zjistil, žalovaná žalobkyni b) neuhradila ničeho na těchto nákladech, a proto se bezdůvodně obohatila o uvedenou částku na úkor žalobkyně b). Soud tudíž uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni b) částku 22 527,21 Kč z titulu vrácení bezdůvodného obohacení vzniklého plněním bez právního důvodu s úrokem z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky 22 527,21 Kč od 27. 3. 2020, tj. ode dne následujícího po splatnosti uvedené v předžalobní výzvě, do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby žalovanou částku s příslušenstvím zaplatila žalobkyni b) do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. Ve zbývající části, tj. ohledně částky 7 529,79 Kč s příslušenstvím, soud nárok žalobkyně b) zamítl jako nedůvodný, neboť dospěl k závěru, že s ohledem na výše uvedená zjištění činil podíl žalované na povinnosti podílet se na úhradě nákladů fondu oprav nikoliv 1/3, respektive 2/3, ale 1/4, respektive 1/2.

19. Nárok žalované na vydání bezdůvodného obohacení, uplatněný vzájemným návrhem a vzniklý v důsledku nemožnosti spoluužívat s žalobkyní b) předmětný byt, soud posoudil ve vztahu k žalobkyni a) jako nedůvodný a ve vztahu k žalobkyni b) jako zčásti důvodný. Z provedeného dokazování a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že v rámci dědického řízení po zesnulém [jméno] [příjmení], narozeném [datum], uzavřeli dědici, tj. obě žalobkyně, [příjmení] [příjmení] (mladší) a [jméno] [příjmení] platnou dědickou dohodu, jíž žalobkyně a), [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení] nabyli každý ideální jednu třetinu předmětného bytu s povinností plnit a trpět věcné právo, které nabyla žalobkyně b) a které má povahu věcného břemene, přechází s vlastnictvím věci na dalšího nabyvatele a spočívá v doživotním a bezplatném spoluužívání předmětného bytu. Tuto dohodu účastníci dědického řízení včetně žalobkyně b) stvrdili vlastnoručními podpisy. Soud při posouzení rozsahu sjednaného věcného břemene vycházel z principu autonomie vůle účastníků tohoto právního jednání, tedy z toho, že uvedeným způsobem zachycený projev vůle odpovídá i samotné vůli účastníků dědické dohody. V řízení o vzájemném návrhu žalované navíc žádný z účastníků nenapadal platnost svobodně uzavřené dědické dohody. Z formulace zřizovaného věcného břemene pak zcela jasně vyplývá úmysl účastníků zřídit toto věcné břemeno ve formě spoluužívání s tím, že uvedené věcného břemene přechází s vlastnictvím předmětného bytu na dalšího nabyvatele, tj. v tomto případě na žalovanou. Dědicům nic nebránilo sjednat si věcné břemeno ve prospěch žalobkyně b) jako oprávněné ve formě výlučného užívání, případně – pokud chtěli dědici zachovat toto věcné břemeno jen ve prospěch rodinných příslušníků žalobkyň – sjednat jej ve formě věcného břemene spoluužívání svědčícího konkrétním osobám, tj. žalobkyni b) a s ní např. i žalobkyni a) a původním dědicům [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]; takto sjednané věcné břemeno by pak i v případě přechodu spoluvlastnického podílu na žalovanou nadále vylučovalo žalovanou z užívání či spoluužívání předmětného bytu. Jestliže však účastníci dědického řízení uvedeným způsobem nepostupovali, má soud za to, že tak činili vědomě s tím, že jejich záměrem bylo založit věcné břemeno ve prospěch žalobkyně b) spočívající v jejím spoluužívání a nikoliv (výlučného) užívání předmětného bytu, a navíc s úmyslem, aby takto vymezené věcné břemeno přecházelo na jakéhokoliv dalšího nabyvatele předmětného bytu nebo podílu na něm, a to bez ohledu na to, zda je tímto nabyvatelem člen rodiny žalobkyň nebo osoba zcela cizí. Rovněž v následujícím období od schválení dědické dohody soudem v srpnu 2003 do doby nabytí spoluvlastnického podílu na předmětném bytě žalovanou, tj. do [datum], tedy po dobu více než 13 let, mohli tehdejší spoluvlastníci tohoto bytu společnou dohodou a následnou změnou zápisu v katastru nemovitostí změnit rozsah věcného břemene například na výlučné užívání žalobkyní b), nebo na spoluužívání vázané na konkrétní osoby; ani toto však původní dědicové neučinili. Navíc lze mít důvodně za to, že žalovaná se rozhodla nabýt spoluvlastnické podíly na předmětném bytě také či právě proto, že zde existovala možnost jeho spoluužívání vymezeného uvedeným věcným břemenem; jakýkoliv jiný výklad rozsahu zřízeného věcného břemene by byl v rozporu s principy právní jistoty a předvídatelnosti, s nimiž žalovaná při nabývání spoluvlastnických podílů jednala. Z uvedených důvodů soud nepovažuje požadavek žalované na umožnění spoluužívání předmětného bytu, respektive na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého v důsledku nemožnosti tento byt spoluužívat, za porušující dobré mravy.

20. Pokud se jedná o vymezení pojmu„ spoluužívání“, účastníci dědického řízení výslovně sjednali toto právo ve prospěch žalobkyně b) jako oprávněné z věcného břemene a jelikož dědická dohoda neuvádí žádný konkrétní okruh spoluužívajících osob, posoudil soud obsah tohoto pojmu tak, že kromě žalobkyně b) svědčí právo spoluužívat předmětný byt i jeho vlastníkovi či spoluvlastníkům. Tento závěr vychází z obsahu (spolu) vlastnického práva, s nímž je inherentně spojeno – nebylo-li ujednáno jinak – i právo (spolu) vlastněnou věc, tj. v tomto případě předmětný byt, (spolu) užívat. To znamená, že vedle žalobkyně b) svědčilo užívací právo k předmětnému bytu do [datum] i původním dědicům, tj. žalobkyni a), [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], od [datum] do [datum] svědčilo toto právo vedle žalobkyně b) i žalobkyni a), [jméno] [příjmení] a žalované a od [datum] svědčí toto právo vedle žalobkyně b) již jen žalobkyni a) a žalované. Z provedeného dokazování však vyplývá, že předmětný byt užívá pouze žalobkyně b) a že žalovaná se pokoušela své (spolu) užívací právo k předmětnému bytu realizovat, respektive navrhovala žalobkyním i další způsoby řešení vzniklé situace, ale bez úspěchu. Proto se vzájemným návrhem domáhala vydání bezdůvodného obohacení, které tímto vzniklo žalobkyni b) coby fakticky výlučnému uživateli předmětného bytu.

21. Také v tomto případě posoudil soud nárok z bezdůvodného obohacení podle ustanovení o. z., neboť žalovaná požaduje vrátit bezdůvodné obohacení vzniklé až za účinnosti o. z. (LAVICKÝ, Petr, HULMÁK, Milan. § 3028 (Základní přechodné ustanovení). In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 2203, marg. č. 59). Jelikož žalobkyně b) užívala předmětný byt nad rámec vymezený věcným břemenem bez právního důvodu, tj. bez rozhodnutí většiny spoluvlastníků tohoto bytu, bez dohody spoluvlastníků či bez rozhodnutí soudu, je povinna vydat ostatním spoluvlastníkům, respektive v tomto případě žalované, to, oč se takovým užíváním obohatila, a to podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení (blíže v Králík, M.: Věcná práva podle starého a nového občanského zákoníku. Uplatňování nároků a rozhodování o nich (procesní a hmotněprávní souvislosti). 2. podstatně doplněné a rozšířené vydání. Praha: Leges, 2014, s. 460-461). Pro určení výše bezdůvodného obohacení soud posuzoval výši újmy vznikající vyloučenému spoluvlastníku, tj. žalované, přičemž základem této úvahy je posouzení, co by žalovaná jako spoluvlastník získala při obvyklém užívání bytu v rámci svého podílu v období, za které se domáhá této náhrady (v podrobnostech rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4756/2010, dostupný na adrese www.nsoud.cz). Tuto újmu žalované soud kvantifikoval ušlým nájemným, které žalovaná mohla získat pronájmem předmětného bytu, respektive jeho ideální části odpovídající jejímu spoluvlastnickému podílu, přičemž výši nájemného vztahující se přímo k předmětnému bytu, určil z pověření soudu znalec. Žalovaná požaduje vydání bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum], avšak žalobkyně namítly promlčení tohoto nároku. Také promlčení soud posoudil podle o. z., a to včetně promlčecí lhůty, neboť jak k promlčení, tak ke vzniku bezdůvodného obohacení došlo až po účinnosti o. z. („ Pro právní režim lhůt a dob, jejichž běh započal nejdříve 1. 1. 2014, je podstatné, jakým režimem se řídí právní vztahy či práva, k nimž se tyto lhůty vztahují. Pokud se řídí novým právem (například proto, že právní vztah vznikl až po nabytí účinnosti občanského zákoníku; nebo vznikl sice před ním, ale lhůta nebo doba se vztahuje k právu či povinnosti vzniklé až po nabytí účinnosti občanského zákoníku, a tedy podle § 3028 odst. 2 podléhá režimu nového občanského zákoníku), bude se samozřejmě běh lhůt a dob posuzovat podle nového občanského zákoníku.“ LAVICKÝ, Petr. § 3036 (Plynutí lhůt a dob). In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 2223, marg. č. 3)). Počátek běhu promlčecí lhůty podle § 621 o. z. nastal nejpozději dne 10. 1. 2017, kdy žalovaná sepsala dopis adresovaný ostatním spoluvlastníkům předmětného bytu, v němž mimo jiné požadovala úhradu za nemožnost užívat předmětný byt, tj. nejpozději k tomuto dni měla vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. Jelikož promlčecí lhůta je podle § 629 odst. 1 o. z. tříletá a k podání vzájemného návrhu na soud došlo dne [datum], kdy zároveň došlo k zastavení běhu promlčecí lhůty, je nárok žalované promlčen za období od [datum] do [datum]. Za základ výpočtu výše nepromlčené části nároku žalované (od [datum] do [datum]) na vrácení bezdůvodného obohacení soud vzal znalcem stanovenou výši nájemného, jež by hradil nájemce předmětného bytu v jednotlivých letech, za které žalovaná uplatňuje svůj nárok. Takto stanovená výše bezdůvodného obohacení je však modifikována žalovanou požadovanou částkou, a to cenou jednoho lůžka v azylovém domě za měsíc pro období od [datum] do [datum], kdy činil spoluvlastnický podíl žalované na předmětném bytě 1/3, tj. částkou 1 600 Kč, a cenou dvou lůžek v azylovém domě za měsíc pro období od [datum] do [datum], kdy činil tento spoluvlastnický podíl žalované 2/3, tj. částkou 3 200 Kč: pro období od 27. 5. do 31. 5. 2017 činila výše nájemného podle znalce 5 800 Kč měsíčně, z toho 1/3 (velikost podílu žalované) činí 1 933,33 Kč měsíčně; jelikož žalovaná požaduje jen 1 600 Kč měsíčně, soud z této částky vyšel a vypočetl výši bezdůvodného obohacení jako 1 600 Kč ÷ 31 dnů × 5 dnů = 258,06 Kč. Pro období od 1. 6. do 6. 6. 2017 činila výše nájemného podle znalce 5 800 Kč měsíčně, z toho 1/3 (velikost podílu žalované) činí 1 933,33 Kč měsíčně; jelikož žalovaná požaduje jen 1 600 Kč měsíčně, soud z této částky vyšel: 1 600 Kč ÷ 30 dnů × 6 dnů = 320 Kč. Pro období od 7. 6. do 31. 12. 2017 činila výše nájemného podle znalce 5 800 Kč měsíčně, z toho 2/3 (velikost podílu žalované) činí 3 866,67 Kč měsíčně; jelikož žalovaná požaduje jen 3 200 Kč měsíčně, soud z této částky vyšel: (3 200 Kč ÷ 30 dnů × 24 dnů) + (3 200 Kč × 6 měsíců) = 21 760 Kč. Pro období od 1. 1. do 31. 12. 2018 činila výše nájemného podle znalce 6 000 Kč měsíčně, z toho 2/3 (velikost podílu žalované) činí 4 000 Kč měsíčně; jelikož žalovaná požaduje jen 3 200 Kč měsíčně, soud z této částky vyšel: 3 200 Kč × 12 měsíců = 38 400 Kč. Pro období od 1. 1. do 31. 12. 2019 činila výše nájemného podle znalce 6 500 Kč měsíčně, z toho 2/3 (velikost podílu žalované) činí 4 333,33 Kč měsíčně; jelikož žalovaná požaduje jen 3 200 Kč měsíčně, soud z této částky vyšel: 3 200 Kč × 12 měsíců = 38 400 Kč. Pro období od 1. 1. do 31. 5. 2020 činila výše nájemného podle znalce 7 000 Kč měsíčně, z toho 2/3 (velikost podílu žalované) činí 4 666,67 Kč měsíčně; jelikož žalovaná požaduje jen 3 200 Kč měsíčně, soud z této částky vyšel: 3 200 Kč × 5 měsíců = 16 000 Kč. Za celé nepromlčené období tak žalované náleží částka 115 138,06 Kč. Jelikož se jedná o bezdůvodné obohacení za nemožnost spoluužívat předmětný byt, je k jeho úhradě povinna pouze žalobkyně b), která předmětný byt v uvedeném období užívala sama, a nikoliv i žalobkyně a); ta tento byt v období, za něž soud vyčíslil bezdůvodné obohacení, vůbec neužívala, tudíž není povinna z titulu jeho (spolu) užívání žalované cokoliv platit; naopak by sama měla z titulu svého spoluvlastnictví vůči žalobkyni b) také nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Proto soud vzájemný návrh v části směřující proti žalobkyni a) jako nedůvodný z důvodu chybějící pasivní věcné legitimace zamítl a uložil žalobkyni b) povinnost zaplatit žalované částku 115 138,06 Kč z titulu vrácení bezdůvodného obohacení s úrokem z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky 115 138,06 Kč od 4. 6. 2020, tj. ode dne následujícího po dni doručení vzájemného návrhu žalobkyni b), neboť žalovaná netvrdila a ani neprokázala odeslání předžalobní, do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalobkyni b) uložil, aby žalovanou částku s příslušenstvím zaplatila žalobkyni b) do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod. Ve zbývající části, tj. ohledně promlčené části nároku žalované ve výši 9 874,94 Kč s příslušenstvím a ohledně úroku z prodlení z celého nároku ve výši 125 013 Kč za období od [datum] do [datum], během něhož soud neshledal prodlení žalobkyně b) se zaplacením dlužné částky, neboť žalobkyně b) byla k její úhradě vyzvána až vzájemným návrhem, soud vzájemný návrh žalované jako nedůvodný zamítl.

22. Pokud se jedná o námitky žalobkyň vůči nároku žalované uplatněnému vzájemným návrhem, tyto soud shledal nedůvodnými. Jak již soud uvedl výše, neshledal rozpor tohoto nároku s dobrými mravy, neboť formulace věcného břemene jako spoluužívání předmětného bytu s přechodem tohoto věcného břemene na další nabyvatele bytu vycházela ze svobodně uzavřené dohody dědiců, z jejich jasně projevené svobodné vůle, přičemž dědici mohli toto věcné břemeno formulovat jinak, pokud by chtěli, případně jej mohli i dodatečně společnou dohodou změnit. To se však nestalo, a proto žalovaná nabyla spoluvlastnický podíl k předmětnému bytu v dobré víře, že se bude také moci podílet na jeho užívání. Žalobkyně b) si tudíž měla a mohla být vědoma toho, že její užívací právo je od počátku omezeno užívacím právem spoluvlastníků, jimiž se může stát kdokoliv. Námitky týkající se možnosti faktického rozdělení bytu jsou pak zcela irelevantní, neboť toto řízení se vede o peněžní plnění a nejedná se ani o řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Pokud se jedná o námitku ohledně stáří a nízké hodnoty předmětného bytu, tyto skutečnosti znalec zohlednil při stanovení obvyklého nájemného pro tento konkrétní byt, a to poté, co se s jeho stavem osobně seznámil při prohlídce tohoto bytu. Ani námitka, že nadužívání bytu by přicházelo v úvahu jen vůči žalobkyni a), tj. mezi spoluvlastníky, není důvodná, neboť žalobkyně b) sice není spoluvlastníkem, ale osobou oprávněnou z věcného břemene, avšak v tomto případě je nutno posoudit nadužívání analogicky pro žalobkyni b), neboť obsahem předmětného věcného břemene je právě užívací právo k předmětnému bytu, jež je však omezeno užívacím právem ostatních spoluvlastníků, jak soud uvedl výše; jinak řečeno, žalobkyni b) nesvědčí výlučné užívací právo, ale jen právo byt spoluužívat, a tudíž v případě, že jej přesto užívá bez právního důvodu výlučně a brání spoluvlastníku v jeho (spolu) užívání, dochází u ní k nadužívání, tj. k užívání předmětného bytu v rozsahu převyšujícím právo sjednané věcným břemenem. Relevantní není ani námitka, že žalobkyně b) nebránila žalované v užívání předmětného bytu před lednem 2017, kdy žalovaná zaslala žalobkyním výzvu k umožnění spoluužívání s předpokladem zahájení výkonu tohoto práva v lednu 2017, tj. že do ledna 2017 se nemohly žalobkyně bezdůvodně obohacovat na úkor žalované, neboť soud posoudil nárok žalované v tomto období jako promlčený, a tudíž jej žalované nepřiznal. Stejně tak soud neshledal relevantní námitku, že spoluužívání neznamená, že by žalovaná mohla předmětný byt pronajímat nebo přenechat k užívání jiným osobám; tuto možnost, jež byla pouze zmíněna v korespondenci mezi žalovanou a spoluvlastníky bytu jako jedna z možností řešení vzniklé situace, soud vůbec neřešil, protože není předmětem tohoto řízení, které se vede výhradně o finanční plnění z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého žalobkyni b) na úkor žalované. Pokud se jedná o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1726/2007, na nějž žalobkyně poukázaly, jeho závěry na projednávanou věc nedopadají. Nejvyšší soud v tomto rozsudku mimo jiné uvedl, že ve sporu o užívání společné věci je v zásadě třeba dát přednost právu na ochranu obydlí a soukromí před právem spoluvlastníka na užívání části věci v podílovém spoluvlastnictví a že svědčí-li oprávněnému z věcného břemene právo užívání celého bytu a ve smlouvě o zřízení věcného břemene není uvedeno něco jiného, nemá vlastník bytu nadále právo byt užívat; tyto závěry však vycházejí z odlišného skutkového stavu: v citovaném případě byla uzavřena smlouva o zřízení věcného břemene spočívajícího v právu doživotního a bezúplatného užívání ve smlouvě uvedených nemovitostí včetně bytu žalobcem, tedy Nejvyšší soud zde podával výklad pojmu„ užívání“ a jeho hranic ve vztahu k užívacímu právu spoluvlastníků. Avšak ve věci rozhodované zdejším soudem je situace odlišná: v tomto případě původní dědicové sjednali ve prospěch žalobkyně b) právo byt„ spoluužívat“ a nikoliv„ užívat“; a je to právě rozdíl v užití předpony„ spolu-“, co zakládá – na rozdíl od situace v uvedeném judikátu – i právo spoluvlastníků předmětný byt užívat společně s oprávněnou z věcného břemene. Nadto zdejší soud podotýká, že uvedený judikát se týkal žaloby na vyklizení bytu, zatímco v projednávané věci nikdo věcné břemeno zřízené ve prospěch žalobkyně b) nezpochybňuje a nežádá, aby předmětný byt přestala užívat a aby jej vyklidila; tudíž nejde o problém konkurence užívacího práva oprávněné z věcného břemene a spoluvlastníka bytu s nutností posoudit, čí právo je„ silnější“, ale o souběh těchto práv. Náhrada nákladů řízení a nákladů státu 23. O náhradě nákladů řízení za žalobu mezi žalobkyní a) a žalovanou rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni a), jež byla ohledně svého nároku zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 694 Kč. Jelikož žalobkyně nedoložily výši vynaložených nákladů řízení ve lhůtě tří dnů od konání soudního jednání dne [datum], vyšel soud při jejich výpočtu z obsahu spisu. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 882 Kč (představující výši soudního poplatku za peněžitý nárok žalobkyně a) z celkové částky 4 390 Kč zaplacené oběma žalobkyněmi za oba jejich nároky dohromady) a z nákladů zastoupení advokátkou, jíž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 57 600 Kč sestávající z částky 3 420 Kč, snížené o 20 % podle § 12 odst. 4 a. t., tj. z částky 2 736 Kč, za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, návrh ve věci samé, účast na jednání soudu dne [datum]) a z částky 1 710 Kč, snížené o 20 % podle § 12 odst. 4 a. t., tj. z částky 1 368 Kč, za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 2 písm. g) a. t. (účast při přípravě jednání dne [datum]) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. Soud žalobkyni a) nepřiznal náhradu nákladů řízení ve vztahu k žalobě za vyjádření ze dne [datum] a ze dne [datum], neboť obě tato vyjádření se týkají nároku žalované, uplatněného vzájemným návrhem, a nikoliv nároků žalobkyň, uplatněných žalobou; dále soud nepřiznal žalobkyni a) náhradu nákladů řízení za podání ze dne [datum], neboť doplnění tvrzení v něm obsažené mohlo a mělo být již součástí žaloby, případně vyjádření ke vzájemnému návrhu; soud proto uvedené úkony vyhodnotil jako neúčelně vynaložené. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalované povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení za žalobu k rukám zástupkyně žalobkyně a) ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

24. O náhradě nákladů řízení za žalobu mezi žalobkyní b) a žalovanou rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně b) se v řízení domáhala ke dni vyhlášení tohoto rozsudku (včetně úroku z prodlení kapitalizovaného k tomuto dni) částky 36 011,96 Kč, úspěšná však byla pouze ohledně částky 26 933,90 Kč, tj. ze 75 %, zatímco žalovaná byla úspěšná ohledně zamítnuté částky 9 078,06 Kč, tj. z 25 %; žalobkyně b) má tudíž nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 50 %. Jelikož žalobkyně nedoložily výši vynaložených nákladů řízení ve lhůtě tří dnů od konání soudního jednání dne [datum], vyšel soud při jejich výpočtu z obsahu spisu. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 508 Kč (představující výši soudního poplatku za peněžitý nárok žalobkyně b) z celkové částky 4 390 Kč zaplacené oběma žalobkyněmi za oba jejich nároky dohromady) a z nákladů zastoupení advokátkou, jíž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bodu 5. a. t. z tarifní hodnoty 30 120 Kč sestávající z částky 2 340 Kč, snížené o 20 % podle § 12 odst. 4 a. t., tj. z částky 1 872 Kč, za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, návrh ve věci samé, účast na jednání soudu dne [datum]) a z částky 1 170 Kč, snížené o 20 % podle § 12 odst. 4 a. t., tj. z částky 936 Kč, za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 2 písm. g) a. t. (účast při přípravě jednání dne [datum]) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. Soud žalobkyni b) nepřiznal náhradu nákladů řízení ve vztahu k žalobě za vyjádření ze dne [datum] a ze dne [datum], neboť obě tato vyjádření se týkají nároku žalované, uplatněného vzájemným návrhem, a nikoliv nároků žalobkyň, uplatněných žalobou; dále soud nepřiznal žalobkyni a) náhradu nákladů řízení za podání ze dne [datum], neboť doplnění tvrzení v něm obsažené mohlo a mělo být již součástí žaloby, případně vyjádření ke vzájemnému návrhu; soud proto uvedené úkony vyhodnotil jako neúčelně vynaložené. Celkem tedy žalobkyně b) vynaložila náklady ve výši 11 432 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 50 %, tj. částka 5 716 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalované povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení za žalobu k rukám zástupkyně žalobkyně b) ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

25. O náhradě nákladů řízení za vzájemný návrh mezi žalovanou a žalobkyní a) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni a), jež byla zcela úspěšná, neboť soud vzájemný návrh ve vztahu k žalobkyni a) zamítl, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 604 Kč. Jelikož žalobkyně nedoložily výši vynaložených nákladů řízení ve lhůtě tří dnů od konání soudního jednání dne [datum], vyšel soud při jejich výpočtu z obsahu spisu. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátkou, jíž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bodu 5. a. t. z tarifní hodnoty 125 013 Kč sestávající z částky 6 140 Kč, snížené o 20 % podle § 12 odst. 4 a. t., tj. z částky 4 912 Kč, za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ke vzájemnému návrhu ze dne [datum], doplnění vyjádření ke vzájemnému návrhu ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum]) a z částky 3 070 Kč, snížené o 20 % podle § 12 odst. 4 a. t., tj. z částky 2 456 Kč, za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 2 písm. g) a. t. (účast při přípravě jednání dne [datum]) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. Soud žalobkyni a) nepřiznal náhradu nákladů řízení za podání ze dne [datum], neboť doplnění tvrzení v něm obsažené mohlo a mělo být již součástí žaloby, případně vyjádření ke vzájemnému návrhu; soud proto uvedený úkon vyhodnotil jako neúčelně vynaložený. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalované povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení za vzájemný návrh k rukám zástupkyně žalobkyně a) ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

26. O náhradě nákladů řízení za vzájemný návrh mezi žalovanou a žalobkyní b) rozhodl soud podle § 142a odst. 2 o. s. ř. Žalovaná sice netvrdila a neprokázala zaslání předžalobní výzvy žalobkyním nejméně 7 dnů před podáním vzájemného návrhu, avšak žalobkyně byly k jednání o nároku žalované i k zaplacení vzniklého bezdůvodného obohacení opakovaně vyzývány již dopisy žalované ze dne [datum], [datum] a [datum] a ani po podání vzájemného návrhu neučinily žádné jednání směřující k zániku žalované pohledávky, respektive nebyly ochotny nárok žalované ve lhůtě odpovídající § 142a o. s. ř. zaplatit, a proto není dán důvod sankcionovat pochybení věřitele, tj. žalované, jde-li o absenci předžalobní výzvy k plnění. Soud proto shledal, že zde jsou důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu závěrů uvedených v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013, či ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 33 Cdo 4235/2017, dostupných na adrese www.nsoud.cz, a nálezů Ústavního soudu ze dne 18. 5. 2015, sp. zn. I. ÚS 4047/14, ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 3228/15, či ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. I. ÚS 2178/15, dostupných na adrese www.nalus.cz, a přiznal žalované nárok na náhradu nákladů řízení. Žalovaná se v řízení domáhala včetně příslušenství kapitalizovanému ke dni vyhlášení tohoto rozsudku částky 147 207,08 Kč a ve vztahu k žalobkyni b) byla úspěšná co do částky 135 484,37 Kč, tj. z 92 %, zatímco žalobkyně b) byla úspěšná co do zamítnuté částky 11 722,71 Kč, tj. z 8 %. Míra úspěchu žalované tudíž dosáhla ve vztahu k žalobkyni b) 84 % a v tomto rozsahu jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za vzájemný návrh ve výši 6 251 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bodu 5. a. t. z tarifní hodnoty 125 013 Kč sestávající z částky 6 140 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, odpor proti platebnímu rozkazu s vyjádřením k žalobě a se vzájemným návrhem, vyjádření ve věci ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum]) a 3 070 Kč za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 2 písm. g) a. t. (účast při přípravě jednání dne [datum]) včetně pěti paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 29 130 Kč ve výši 6 118 Kč. Soud žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení za úkon právní služby spočívající v podání ze dne [datum], neboť tímto úkonem žalovaná navrhla změnu vzájemného návrhu, ale již po koncentraci řízení, a proto ji soud nepřipustil; soud proto tento úkon vyhodnotil jako neúčelně vynaložený. Celkem žalovaná vynaložila náklady ve výši 41 499 Kč, z nichž jí ve vztahu k žalobkyni b) náleží náhrada v rozsahu 84 %, tj. částka 34 859 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalobkyni b) uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení za vzájemný návrh k rukám zástupce žalované ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty k plnění neshledal důvod.

27. O náhradě nákladů státu, představovaných náklady na vypracování znaleckého posudku [celé jméno znalce] ve výši 6 960 Kč, soud rozhodl podle kritéria poměru úspěchu ve věci podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Tento znalecký posudek byl vypracován za účelem vyčíslení nároku žalované na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v užívání předmětného bytu žalobkyní b) nad rámec vymezeného věcného břemene, tj. pro účely posouzení nároku uplatněného vzájemným návrhem. V této části řízení byla žalobkyně a) úspěšná v plném rozsahu, neboť vzájemný návrh soud ve vztahu k ní zamítl, žalobkyně b) byla úspěšná v rozsahu 8 %, jak je uvedeno výše, tudíž je povinna uhradit 92 % z celkových státem vynaložených nákladů ve výši 6 960 Kč, tj. částku 6 403 Kč, a žalovaná byla úspěšná v rozsahu 92 %, a tudíž je povinna uhradit 8 % z celkových státem vynaložených nákladů, tj. částku 557 Kč. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalobkyni b) i žalované, aby náhradu nákladů řízení státu zaplatily do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod, a to Okresnímu soudu v Jihlavě.

Poučení

Tvrzení účastníků řízení Skutková zjištění Použité právní předpisy Právní posouzení Náhrada nákladů řízení a nákladů státu Poučení: