126Co 124/2022

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Burešové a soudců Mgr. Bc. Jiřího Hanzala a Mgr. Daniely Jandové ve věci nezletilého: [osobní údaje nezletilého] zastoupený kolizním opatrovníkem [územní celek] sídlem [adresa] dítěte rodičů: [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa], Slovenská republika zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zvýšení výživného, o odvolání otce proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 13. 9. 2022, č. j. 0 P 194/2021-570 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že výše nedoplatku na výživném za období od 1. 4. 2019 do 28. 2. 2023 činí 347 000 Kč a lhůta k plnění se stanoví do 31. 12. 2024; jinak se ve zbývající části tohoto výroku a ve výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně rozhodl v záhlaví citovaným rozsudkem tak, že otec je povinen přispívat na výživu nezletilého [jméno] počínaje dnem 1. 4. 2019 částkou 14 000 Kč měsíčně a počínaje dnem 1. 9. 2022 částkou 17 000 Kč měsíčně s tím, že částku 4 000 Kč je otec povinen hradit na účet nezletilého a částku 10 000 Kč do srpna 2022, resp. částku 13 000 Kč počínaje zářím 2022 k rukám matky, vždy do každého 15. dne v měsíci (výrok I.), nedoplatek na výživném za dobu od 1. 4. 2019 do 31. 8. 2022 ve výši 287 000 Kč je otec povinen zaplatit do 60 dnů od právní moci rozsudku na účet nezletilého (výrok II.), tím se mění rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 3. 2012, č. j. 16 P 15/2012-26, v části upravující výživné (výrok III.), řízení o úpravě styku otce s nezletilým se zastavuje (výrok IV.) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 3. 2012, č. j. 16 P 15/2012-26, byla schválena dohoda rodičů o svěření nezletilého do péče matky a otec se zavázal přispívat na jeho výživu 7 000 Kč měsíčně od 1. 4. 2012 a pro dobu po rozvodu. Matka byla s nezletilým na rodičovské dovolené a pobírala rodičovský příspěvek 7 600 Kč měsíčně. Otec pracoval v pracovním poměru a na dohodu o provedení práce s celkovým příjmem 30 000 Kč čistého měsíčně a dalších 20 000 Kč mu bylo vypláceno jako náhrada na bydlení. Na výživu syna platil dohodnutých 7 000 Kč měsíčně a matce samotné platil 16 000 Kč měsíčně. Nyní nezletilý chodí do 7. třídy základní školy, kde se stravuje v jídelně za 680 Kč měsíčně. Navštěvuje jednou týdně angličtinu za 420 Kč na hodinu, taekwondo za 2 500 Kč pololetně a florbal s náklady 1 000 Kč pololetně. Nezletilý má cenné papíry v hodnotě 45 609,65 Kč, na spořicím účtu 37 637 Kč a na běžném účtu 1 755,81 Kč Tyto úspory vytvořila matka. Otec měl platit 1 000 Kč měsíčně na životní pojištění, které však přestal platit a zrušil je. Proto matka platí synovi pojištění v rámci své smlouvy. Otec neplatí výživné ve stanovené výši, matka však návrh na exekuci nepodávala. Nad rámec výživného otec nijak pravidelně nepřispívá. V minulosti koupil dvakrát zimní bundu a boty. Dárky k příležitostem mu dává, podílí se na tom i babička. Matka změnila zaměstnání, aby dopřála synovi stálou životní úroveň a dosáhla na hypotéku. V období 1 - 9/ 2019 byla zaměstnána v advokátní kanceláři s průměrným čistým příjmem 21 494 Kč měsíčně. Zde pracovala od 15. 10. 2018 na pozici advokátního koncipienta s hrubou mzdou 20 000 Kč měsíčně a nenárokovou odměnou 5 000 Kč měsíčně. Od 1. 10. 2019 je zaměstnána v [právnická osoba], kde v období 10 - 12/ 2019 činil její čistý příjem 35 732 Kč měsíčně. V roce 2020 vydělala v průměru 37 434 Kč čistého měsíčně, v roce 2021 průměrně 43 361 Kč čistého měsíčně a v období 1 - 8/ 2022 její průměrná čistá mzda dosahovala 56 614 Kč měsíčně. Od srpna 2021 žije ve společné domácnosti se svým přítelem, který jí přispívá na bydlení jednou třetinou nákladů, nehospodaří spolu však. Matka nemá další vyživovací povinnost. Byt v [obec] pořídila na hypotéku, kterou splácí 14 000 Kč měsíčně a další náklady na bydlení činí 7 000 Kč. Vlastní dvě vozidla, jedno v hodnotě 30 000 Kč, druhé s cenou 200 000 Kč. Otec je vyučen v oboru [obor], v této profesi pracoval do roku 2006, pak vykonával pomocné práce na stavbách. V roce 2010 založil společnost na opravu nerezových tanků na pivo, kterou provozoval do roku 2017. Otec je jediným jednatelem společnosti [právnická osoba] od 23. 10. 2020, společníkem je [právnická osoba], s. r. o., nikdy nebyl jejím společníkem. Ve [právnická osoba] s. r. o. byl jednatelem od 13. 9. 2010 do 6. 11. 2018. Nyní je jejím jediným jednatelem od 10. 5. 2021 a jejím jediným společníkem byl od 13. 9. 2010 do 30. 7. 2012 od 11. 2. 2013 do 1. 12. 2018. Dále byl jediným jednatelem [právnická osoba] s. r. o. od 26. 2. 2014 do 8. 10. 2018, v této době byl i jediným společníkem a nyní od 3. 8. 2020 je pouze jejím jediným jednatelem. V [spolek] je otec prezidentem od jeho vzniku, tj. od 17. 2. 2021, jedná se o čestnou neplacenou funkci. Předmětem činnosti je [specifická činnost spolku]. Otec má celkem tři zaměstnání, nepracuje celých 8 hodin denně. [právnická osoba] má zajištěno bydlení v [obec a číslo], [ulice a číslo] v kompletně vybaveném bytu o výměře 120 m2. Pro ně pracuje cca 2 hodiny denně na dohodu o provedení práce na dobu od 2. 1. 2022 do 31. 12. 2022, kdy je na telefonu a poskytuje manažerské služby, za to má odměnu 8 500 Kč měsíčně (stanoveno 500 Kč na hodinu dle výkazu práce). Pracoval zde i od dubna do prosince 2021 se mzdou 495 Kč na hodinu. Tento pracovněprávní vztah byl ukončen dohodou k 1. 5. 2022. [právnická osoba] vystavuje faktury a je na telefonu, pracuje cca 15 hodin měsíčně s odměnou 6 000 Kč na dohodu o pracovní činnosti od 2. 5. 2019 na dobu neurčitou a má k dispozici automobil [automobil], za nějž nic nehradí. Tento pracovněprávní vztah byl ukončen dohodou k 1. 5. 2022. Dále pracuje u [právnická osoba] také na dohodu o provedení práce na dobu od 2. 1. 2022 do 31. 12. 2022, kdy je na telefonu a poskytuje manažerské služby, za to má odměnu 8 500 Kč měsíčně za 15 hodin práce (stanoveno 500 Kč na hodinu dle výkazu práce) se zajištěním krabičkové stravy na 21 dní v měsíci v hodnotě 7 000 Kč. Pracoval zde i od března 2020 do prosince 2021 s hodinovou mzdou 495 Kč. Tento pracovněprávní vztah byl zrušen k 1. 6. 2022. V roce 2020 podle daňového přiznání otec měl úhrn příjmů ze závislé činnosti 162 000 Kč hrubého za rok od dvou zaměstnavatelů ve výši 63 000 Kč a 99 000 Kč, daň byla vyměřena ve výši 2 640 Kč. V roce 2021 pobíral 8 415 Kč čistého měsíčně od [právnická osoba], kdy odpracoval vždy 4 dny v měsíci po 5 hodinách denně. Stejně tomu tak bylo po období 3/ 2020 - 4/ 2022. Stejnou částku pobíral od [právnická osoba] od dubna do prosince 2021, kdy odpracoval vždy 5 - 8 dnů v měsíci po 5 hodinách denně. Tak tomu bylo až do dubna 2022, avšak v potvrzení je uvedeno, že otec v období 4/ 2021 - 4/ 2022 pracoval 4 dny v měsíci. [právnická osoba] v roce 2021 pobíral 4 098 Kč čistého měsíčně, kdy odpracoval vždy 12 dnů v měsíci po 5 hodinách denně. Pracoval na dohodu o pracovní činnosti v období 5/ 2019 - 4/ 2022, s hrubou mzdou 4 500 Kč v období 5/ 2019 - 8/ 2019 a 12/ 2019 - 6/ 2020, s hrubou mzdou ve výši 14 500 Kč v období 9/ 2019 - 11/ 2019 a ve výši 6 000 Kč v období 7/ 2020 - 4/ 2022. V létě 2021 byl se synem u [příjmení] a v [anonymizováno], o víkendech byli u jeho bývalé přítelkyně na horách na [obec], kam dále mohou jezdit, ubytování a stravu mají zdarma. Pojedou do [země] do [anonymizováno], pobyt mu zajistil kamarád zdarma. Mají také možnost jet do [příjmení] [jméno], rovněž zdarma. Když létá na Slovensko, letenku 390 Kč si platí sám. Jezdí tam za synem první víkend v měsíci vždy na týden. V roce 2022 má otec možnost bezplatných vstupů do [anonymizována dvě slova] [část obce]. Také měl k dispozici pro sebe a své rodinné příslušníky v roce 2022 jídlo a nealko nápoje v [příjmení] [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [obec a číslo]. Na Slovensku je v insolvenci, má dluhy z podnikání vůči bankám v řádu milionů. V České republice je na majetek otec vedena jedna exekuce pro 263 802 Kč s přísl., celkem k 16. 7. 2020 bylo vymáháno 1 349 559,91 Kč. Dluh na výživném pro nezletilého [jméno] zaplatil z ukončeného životního pojištění nezletilého. Od roku 2010 je otcův zdravotní stav zhoršený, má zdravotní omezení, nevydrží dlouho stát a sedět, proto musí vybírat tomu odpovídající práci. Proto dne 20. 6. 2022 požádal o invalidní důchod a 16. 8. 2022 byl vyzván k lékařské prohlídce. Trpí autoimunitním onemocněním páteře. Otec má další vyživovací povinnost k nezletilému [příjmení], na něhož platí výživné 100 € měsíčně od rozvodu manželství podle rozsudku Okresného súdu Košice I ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. 21P/124 2019. Dne 18. 8. 2022 bylo zahájeno řízení o zvýšení výživného. Matka otce čestně prohlásila, že jí od roku 2021 přispívá na domácnost 300 € měsíčně, kdy s ní společně bydlí. Matka nezletilého [příjmení] čestně prohlásila, že otec platí stanovené výživné a udržuje přátelský kontakt s nezletilým [příjmení].

3. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil za použití § 913 odst. 1 a 2, § 914, § 915 odst. 1 a § 923 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) tak, že došlo ke změně poměrů, neboť naposledy o výživném bylo rozhodováno před více než 10 lety, kdy nezletilému bylo 1,5 roku. Tehdy otec platil matce 16 000 Kč jako výživné manželky, nezletilému spořil 1 000 Kč měsíčně, platil mu plavání a kupoval dárky. Otec vydělával 30 000 Kč a měl další benefity jako bydlení v hodnotě 20 000 Kč měsíčně. Nyní otcův příjem činí cca 21 000 Kč měsíčně, dále má bydlení placené zaměstnavatelem v hodnotě 30 500 Kč měsíčně, užívání nového automobilu, kdy pronájem vozu vyjde na 5 000 Kč měsíčně. Dále má krabičkovou dietu v pracovních dnech v ceně 7 000 Kč měsíčně a stravování v bistru v hodnotě 8 000 Kč měsíčně. Otcův peněžitý i nepeněžitý příjem dosahuje 64 500 Kč měsíčně. K tomu má k dispozici pobyty na horách a rekreačních zařízeních, vstupy do sportovního centra a pohonné hmoty k užívanému vozidlu. Otec má stále další vyživovací povinnost ve výši 100 € měsíčně. Soud prvního stupně nepřihlédl k ukončení pracovní činnosti ve společnostech, kde byl otec v minulosti i jediným společníkem, když se tím vzdal majetkového prospěchu bez důležitého důvodu. Omezená pracovní schopnost otce nebyla prokázána. Matčiny průměrné příjmy od posledního rozhodování soudu o výživném vzrostly z 20 620 Kč na 51 923 Kč čistého měsíčně. Náklady na bydlení včetně hypotéky činí 21 000 Kč měsíčně, avšak z jedné třetiny se na nich podílí její přítel, se kterým žije. Vzrostly také náklady odůvodněných potřeb nezletilého na cca 10 000 Kč měsíčně. Sice již stanovené výživné tyto výdaje stačí pokrývat, nezletilé dítě má však právo se podílet na životní úrovni svého rodiče. V minulosti se otec se synem stýkal, nyní tomu tak již není a nepřispívá mu také ničím nad rámec výživného. Proto zvýšení výživného bylo odstupňováno s účinností od 1. 4. 2019 a od 1. 9. 2022 nadále. Zvýšením výživného za 41 měsíců vznikl otci dluh 287 000 Kč, který mu bylo uloženo splnit v delší lhůtě k plnění a v celém rozsahu na účet nezletilého jako spoření, neboť předešlé životní pojištění nezletilému přestal platit, nadto je sám zrušil a peníze použil.

4. Proti tomuto rozsudku ve výroku I. a II. podal otec odvolání, které odůvodnil tím, že nenastala změna poměrů mající za následek zvýšení výživného. Pokud náklady na potřeby nezletilého jsou 10 000 Kč měsíčně, otec platí výživné 7 000 Kč, měla by matka také platit také 7 000 Kč měsíčně. Odůvodněné potřeby tak jsou plně uspokojeny a proto otci dosud stanovené výživné je zcela dostačující. Výživné v době posledního rozhodování bylo nadstandardní. Pokud matka plní svou vyživovací povinnost i osobní péčí o nezletilého, měla by se však podílet také finančně stejně jako otec, tedy 17 000 Kč měsíčně od 1. 9. 2022. Závěr soudu prvního stupně o příjmu otce 64 000 Kč není správný a ve vztahu k příjmům matky je disproporční. Matka vydělává více než otec, platí hypotéku 21 000 Kč a na bydlení jí přispívá její přítel. Na poskytování bydlení otci nemůže být pohlíženo jako na benefit, neboť kdyby nebylo poskytováno bezúplatně, musel by otec tyto peněžní prostředky vydat jako nájemné. Stejně lze nahlížet na užívání osobního automobilu, který byl poskytován třetí osobou a nikoliv přímo otci, nýbrž obchodní společnosti. Otec byl společníkem obchodních společností do 1. 12. 2018, proto nelze k této skutečnosti přihlížet, když výživné bylo zvýšeno až od 1. 4. 2019. K okolnostem převodu lze vyslechnout současného vlastníka obchodních podílů, které lze převést i bezúplatně. Funkci jednatele lze vykonávat i bezplatně, nelze tedy klást otci k tíži, že by se vzdával příjmů. Činnost spolku, ve kterém je otec činný nemůže být ze své podstaty zaměřena na podnikání. Rovněž je nesprávně vyčísleno dlužné výživné, když otec v období 10/ 2019 - 10/ 2022 na výživném zaplatil celkem 254 000 Kč. V tomto kontextu nelze vyhodnotit, že vznikl dluh na výživném, i když bylo otcem uhrazeno částečně ze zrušeného spoření nezletilého, neužil je tedy pro svou potřebu. S ohledem na své poměry otec není schopen uhradit dluh do 60 dnů od právní moci rozsudku. Ve vztahu k invaliditě otce nebylo vedeno dokazování. Otec předložil lékařskou zprávu a žádost o invalidní důchod. Soud prvního stupně měl vyčkat ukončení správního řízení anebo měl zadat znalecký posudek k posouzení zdravotního stavu otce. Soud prvního stupně při zvýšení výživného vůbec nezohlednil výši částky životního a existenčního minima jednotlivce. Otec má další vyživovací povinnost ke zdravotně postiženému synovi, také náklady na bydlení na Slovensku a s tím spojené cestovní náklady. Své zázemí měl v České republice, když usiloval o střídavou péči, nyní se snaží být více na Slovensku kvůli druhému synovi a rodinným vazbám. Jestliže se otec se synem nestýká, je to z důvodu jeho zájmu zapříčiněného vlivem matky. Pokud budou zjišťovány poměry jeho bývalé přítelkyně, je třeba zjistit také poměry druha matky. Proto otec navrhl odvolacímu soudu, aby rozsudek v napadeném rozsahu změnil tak, sníží výživné stanovené otci na 5 000 Kč měsíčně od 1. 4. 2022. Neshledá-li důvody pro takovou změnu, nechť napadený rozsudek zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Matka k podanému odvolání uvedla, že od posledního rozhodování o výživném před 10 lety otec měl půjčit třetím osobám 6,4 mil. Kč, o které měl přijít, zakoupil byt na adrese [adresa], stal se společníkem několika obchodních společností, které převedl na třetí osoby, avšak stále vystupuje jako jejich statutární orgán, za což si dle svých slov nenárokuje odměnu. Otec doložil dohody o práci konané mimo pracovní poměr, kterou však ukončil, když nezletilý odmítl střídavou péči. Otec byl na Slovensku osvobozen od svých dluhu, což soudu prvního stupně nesdělil, a slovenskému insolvenčnímu soudu zase zatajil, že v České republice je statutárním orgánem několika subjektů a dobrovolně se vzdává odměny za tuto činnost. Otec vybral životní pojištění nezletilého a užil je pro svou potřebu, proto matka žádá uhrazení dlužného výživného, které bylo vypočteno správně, na účet jako spoření pro syna. Od 1. 9. 2022 si otec sám snížil výživné na 4 000 Kč měsíčně. Otec ukončil veškeré pracovněprávní vztahy poté, co matka požádala o zvýšení výživného, přičemž v řízení o změně péče uváděl, že práce mu zabírá maximálně 2 hodiny denně. V návrhu na svěření nezletilého do střídavé péče uváděl, že má své zázemí vytvořené v České republice. Nyní má mít otec dle čestného prohlášení své bývalé manželky bydliště na [země], ale žádost o přiznání invalidního důchodu podal v České republice. Matka navrhla odvolacímu soudu, aby rozsudek v napadeném rozsahu potvrdil.

6. Kolizní opatrovník navrhl rozsudek v napadeném rozsahu potvrdit, neboť i přes zdravotní omezení otce je v jeho možnostech a schopnostech platit stanovené výživné.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contrario, § 201, § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) za použití § 1 odst. 1, 3 a 4 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s.“)) přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které mu předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 a podle § 28 z. ř. s. a dospěl k závěru, že odvolání otce není důvodné.

8. Výrok III. a V. rozsudku soudu prvního stupně o změně dosavadního soudního rozhodnutí o výživném a o náhradě nákladů řízení mezi účastníky jsou výroky závislými (§ 206 odst. 2 věta druhá o. s. ř.), proto jsou rovněž předmětem přezkumu odvolacím soudem. Výrok IV. o zastavení řízení o úpravě styku nebyl odvoláním otce nijak dotčen, proto nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 věta první o. s. ř.) a není předmětem odvolacího řízení.

9. Na základě přezkoumání obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některými ze zmatečnostních vad uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., či jinými vadami před soudem prvního stupně, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a jejichž náprava by nemohla být zjednána za odvolacího řízení, k nimž je odvolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Současně nebyly shledány další důvody, pro které by bylo třeba napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. V přezkoumávané věci je dán tzv. cizí prvek, neboť nezletilé dítě je státním občanem České republiky a rodiče jsou státními občany Slovenské republiky. Ve věcech s cizím prvkem se užije zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZMPS“), avšak v mezích mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána podle čl. 10 Ústavy České republiky, a přímo použitelných předpisů Evropské unie (§ 1 a 2 ZMPS). Otázku vyživovací povinnosti upravuje Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (dále jen„ Nařízení o výživném“). Podle jeho čl. 15 ve spojení s Rozhodnutím Rady ze dne 30. listopadu 2009, č. 2009 /941/, se užije též Haagský protokol ze dne 23. listopadu 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti (dále jen„ Haagský protokol“). Při konkurenci Nařízení o výživném, resp. Haagského protokolu a mezinárodní smlouvy uzavřené mezi členskými státy má aplikační přednost toto nařízení (viz jeho čl. 69 odst. 2); Haagský protokol je použitelný pouze mezi členskými státy Evropské unie a smluvními státy (viz jeho čl. 18 a 19 odst. 1). Proto je vyloučena aplikace dvoustranné smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou (sdělení [číslo] Sb.).

11. Podle čl. 3 písm. b) Nařízení o výživném k rozhodování ve věcech vyživovacích povinností je v členských státech příslušný soud místa, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu.

12. Podle čl. 3 odst. 1 Haagského protokolu vyživovací povinnosti se řídí právem státu, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu, nestanoví-li tento protokol jinak.

13. Nezletilý [jméno] má obvyklý pobyt v České republice. Ve věci je tak dána mezinárodní pravomoc českých soudů, které věc posoudí podle českého (hmotného) práva (čl. 3 písm. b) Nařízení o výživném, čl. 3 odst. 1 Haagského protokolu) za užití českého procesního práva (§ 8 odst. 1 ZMPS).

14. Odvolací soud vyšel ze soudem prvního stupně správně a úplně zjištěného skutkového stavu, jak je zřejmé z obsahu soudního spisu a shrnuto v bodě [číslo] odůvodněnítohoto rozsudku shora, přičemž lze též odkázat na body č. 1, 6. až 24. odůvodněnínapadeného rozsudku.

15. Nad rámec uvedeného je z obsahu spisu zřejmé, že dne 14. 3. 2022 matka podala návrh na zvýšení výživného za 3 roky zpětně, a to na 15 000 Kč měsíčně od 1. 4. 2019 a na 20 000 Kč měsíčně od 1. 9. 2022 s tím, že 5 000 Kč bude vždy hrazeno na spoření nezletilého, kam bude zaplaceno také dlužné výživné. Otec naopak navrhl snížení ze 7 000 Kč na 5 000 Kč měsíčně od 1. 4. 2022. Současně bylo vedeno řízení o úpravě styku otce s nezletilým k návrhu matky, který vzala zpět. Dne 3. 3. 2020 otec podal návrh na snížení výživného, který vzal zpět dne 28. 4. 2021 a řízení bylo zastaveno. Poté bylo k návrhu otce ze dne 14. 8. 2021 vedeno řízení o změně péče, kterým se domáhal svěření nezletilého do střídavé péče v intervalu týdne s nestanovením výživného rodičům. Dne 4. 4. 2022 vzal otec tento návrh zpět a řízení bylo zastaveno.

16. Odvolací soud doplnil dokazování podle § 213a odst. 1 o. s. ř. a § 28 odst. 1 z. ř. s. s ohledem na odvolací námitky a časový odstup od vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně.

17. Z potvrzení o výdělcích matky odvolací soud zjistil, že v roce 2022 její průměrný čistý příjem činil 57 421 Kč měsíčně, od května do září bylo vypláceno další plnění 1 100 Kč měsíčně a od října nadále ve výši 2 400 Kč měsíčně. Součástí mzdy byly i prémie v celkové výši 143 032 Kč. V lednu a únoru 2023 její průměrný čistý příjem činil 46 462 Kč měsíčně, odměny nebyly vypláceny.

18. Z výpisu katastru nemovitostí odvolací soud zjistil, že otec v České republice nevlastní žádné nemovitosti. Matka je vlastníkem bytu [číslo] v domě [adresa] včetně odpovídacího spoluvlastnického podílu na domě v obci a k. ú. [obec]. Dále vlastní dva pozemky parc. [číslo] ostatní komunikace, o výměře á 12 m2. Na nemovitostech, které byly nabyty na základě kupní smlouvy s právními účinky vkladu dne 13. 3. 2020, vázne zástavní právo ve prospěch [právnická osoba] pro pohledávky do výše 3 920 000 Kč.

19. Z informativního výpisu katastru nemovitostí odvolací soud zjistil, že nemovitosti na adrese [adresa].

20. Z výpisu Centrálního registru vozidel odvolací soud zjistil, že otec v České republice nevlastní žádné motorové vozidlo. Matka je vlastníkem motorových vozidel [značka automobilu], r. v. 2008 a [příjmení] [příjmení], r. v. 2002.

21. Z daňového přiznání otce za rok 2019 odvolací soud zjistil, že úhrn příjmů ze závislé činnost dosáhl 80 348 Kč hrubého za rok (od dvou zaměstnavatelů ve výši 14 348 Kč a 66 000 Kč), daň byla vyměřena ve výši 14 610 Kč a po uplatnění slevy na dani a daňového zvýhodnění na dítě vznikl otci nárok na daňový bosu 15 204 Kč.

22. Z posudku o invaliditě ze dne 9. 12. 2022 odvolací soud zjistil, že otec má sníženou pracovní schopnost o 40 %, což odpovídá invaliditě I. stupně, počínaje dnem 29. 6. 2022, v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Zdravotní stav lze zlepšit léčebnými a režimovými opatřeními, kdy lze očekávat zlepšení pracovní schopnosti v horizontu 2 let, proto po uplynutí této doby bude zdravotní stav otce znovu posouzen. Jedná se o onemocnění páteře se středně těžkým funkčním postižením, se závažnou poruchou dynamiky páteře, s často recidivujícími projevy kořenového dráždění a funkčně významným neurologickým nálezem.

23. Ze sdělení České správy sociálního zabezpečení ze dne 28. 2. 2023 odvolací soud zjistil, že otci byl přiznán invalidní důchod prvního stupně v prozatímní výši 7 435 Kč měsíčně, které budou vypláceny od března 2023. Po ukončení důchodového řízení bude provedeno zúčtování dávky.

24. Z rozsudku Okresného súdu Košice I ze dne 6. 12. 2022, č. j. 12P/99/2022-33, odvolací soud zjistil, že jím byla schválena dohoda rodičů o zvýšení výživného stanoveného otci pro nezletilého [příjmení], narozeného 7. 6. 2016, z částky 100 € na částku 200 € měsíčně od 1. 6. 2022. Rozsudek není odůvodněn.

25. Z Obchodného vestníku Slovenské republiky ze dne 19. 7. 2022, č. 138/ 2022 a ze dne 4. 11. 2022, č. 212/ 2022 odvolací soud zjistil, že na majetek otce by vyhlášen konkurz a byl zbaven všech neuspokojených dluhů, které mohou být uspokojeny jen v konkurzu. Řízení bylo vedeno u Okresného súdu Košice I, sp. zn. 32OdK /187 2022. Protože se do 90 dnů od vyhlášení konkurzu nepřihlásil žádný věřitel, dnem 4. 11. 2022 byl konkurz zrušen.

26. Z výpisu insolvenčního rejstříku v Slovenské republice odvolací soud zjistil, že otec v návrhu na vyhlášení konkurzu uvedl, že nemá žádný majetek, je platebně neschopný, není proti němu vedeno exekuční řízení, hlavní centrum zájmu na území Slovenské republiky, nevlastnil v posledních třech letech majetek větší hodnoty a nevlastí obyvatelnou věc, která by mohla být označena jako obydlí. Návrh byl podán dne 29. 6. 2022. Do řízení se nepřihlásil žádný věřitel a majetková podstata byla v hodnotě 0,00 €.

27. Z výpisu insolvenčního rejstříku v České republice odvolací soud zjistil, že ve vztahu k matce ani otci není vedeno insolvenční řízení.

28. Z výpisu živnostenského rejstříku v České republice odvolací soud zjistil, že matka ani otec nemá živnostenské oprávnění.

29. Z výpisu živnostenského registru v Slovenské republice odvolací soud zjistil, že otec nemá živnostenské oprávnění.

30. Z výpisu obchodného registru v Slovenské republice odvolací soud zjistil, že ve vztahu k otci není uveden žádný záznam.

31. Z potvrzení o výdělcích otce odvolací soud zjistil, že v [právnická osoba] otec v období 5 - 10/ 2022 odpracoval vždy 8 dnů za měsíc. V květnu činila hrubá mzda 4 000 Kč, v červnu 10 000 Kč (4 000 Kč na pracovní poměr a 6 000 Kč na dohodu o provedení práce) a v červenci 14 900 Kč (5 000 Kč na pracovní poměr a 9 900 Kč na dohodu o provedení práce). V uvedeném období měsíční čistá mzda činila 3 560 Kč, 8 060 Kč, resp. 12 115 Kč (průměrně 7 912 Kč). V srpnu až říjnu otec neodpracoval ničeho. [právnická osoba] v období 5 - 7/ 2022 odpracoval vždy 8 dnů za měsíc. Hrubá mzda činila 7 000 Kč měsíčně, tj. 4 988 Kč čistého. V srpnu 2022 byla otci vyplacena náhrada mzdy 5 907 Kč. V srpnu až říjnu otec neodpracoval ničeho.

32. Z potvrzení o výdělcích otce za období 11/ 2022 - 2/ 2023 odvolací soud zjistil, že v [právnická osoba] otec v období 11 a 12/ 2022 neodpracoval ničeho. V období 1 a 2/ 2023 bylo odpracováno vždy 8 dnů měsíčně se základní hrubou mzdou 10 000 Kč měsíčně, z níž bylo odvedeno 650 Kč sociální pojištění a 1 436 Kč zdravotní pojištění, záloha na daň z příjmu nebyla odvedena. Čistá mzda činila 7 914 Kč měsíčně. V [právnická osoba] otec v období 11 a 12/ 2022 neodpracoval ničeho. V období 1 a 2/ 2023 byly odpracovány vždy 4 dny měsíčně se základní hrubou mzdou 6 000 Kč měsíčně, z níž byla odvedena záloha na daň z příjmu 900 Kč Čistá mzda činila 5 100 měsíčně.

33. Skutkový stav po doplnění dokazování k poměrům obou rodičů s ohledem na plynutí času doznal určitých změn a odvolací soud dospěl nad rámec skutkových zjištění soudu prvního stupně k závěru, že matka nemá živnostenské oprávnění, není v insolvenci a ani osobou zapsanou v obchodním rejstříku. Je vlastníkem dvou více než 15 let starých motorových vozidel a dále vlastní byt v [obec], který je zatížen hypotékou. Tudíž rozsah matčina majetku se nezměnil. V roce 2022 vydělávala v průměru necelých 60 000 Kč, neboť jí byly vyplaceny prémie přesahující 140 000 Kč celkem. V roce 2023 se její příjem pohybuje kolem 46 500 Kč čistého měsíčně, přičemž zatím žádné odměny vyplaceny nebyly. Otec v České republice nevlastní nemovitost ani motorové vozidlo, nemá živnostenské oprávnění ani v České ani ve Slovenské republice. Ve slovenském obchodním rejstříku není evidován a v České republice proti němu není vedeno insolvenčním řízení. Na Slovensku požádal o vyhlášení konkurzu, který byl však zrušen, neboť nebyla zjištěna žádná majetková podstata a do řízení se nepřihlásil žádný věřitel. V návrhu uvedl, že na jeho majetek není vedena exekuce, přestože v České republice čelí exekuci pro vymožení částky více než 1,35 mil. Kč. Také uvedl, že centrem jeho zájmů je Slovenská republika, přestože v ní pobývá jen jeden týden v měsíci, když jezdí za svým druhým synem, a v České republice vykonává pracovní činnost pro tři subjekty. Počínaje dnem 1. 6. 2022 bylo zvýšeno výživné stanovené otci pro nezletilého [příjmení] na částku 200 € měsíčně. S nezletilým [jméno] se otec více jak rok nestýká a výživné platí v nižší než dosud pravomocně stanovené výši. [příjmení] příjem otce v roce 2019 činil v průměru 7 963 Kč čistého měsíčně ( (80 348 + 15 204): 12), neboť pracoval na základě dohody o provedení práce, při níž se neodvádí zdravotní a sociální pojištění a na dani neplatil ničeho, naopak získal nárok na daňový bonus. Od srpna do prosince 2022 byl v pracovní neschopnosti v souvislosti se svým letitým onemocněním páteře. V prosinci 2022 podstoupil operaci a absolvuje rehabilitace, pobíral nemocenské dávky cca 3 500 Kč měsíčně. Otci byl přiznán invalidní důchod prvního stupně v prozatímní výši 7 435 Kč měsíčně s výplatou od března 2023. Na základě posouzení byl otec shledán invalidním od 29. 6. 2022 kvůli onemocnění páteře se středně těžkým funkčním postižením a s tím souvisejícími onemocněními, které mají za následek pokles jeho pracovní schopnosti o 40 %. Režimovými opatřeními však lze do 2 let očekávat zlepšení stavu. Otec předložil potvrzení o výdělcích, která nejsou datována, není uvedeno, že se vztahují k jeho osobě, jsou opatřena nečitelným podpisem bez razítka označujícího zaměstnavatele, jen rukou je dopsáno„ [právnická osoba]“ a„ [právnická osoba]“. Objevuje se nesrovnalost v podobě absence srážek záloh na daň příjmů za současného srážení zákonného pojištění, lze se tak jen domnívat o jakou formu pracovněprávního vztahu se jedná. Tato potvrzení jsou vystavena za období od května 2022 do února 2023, přestože otec předložil dohody o ukončení těchto pracovněprávních vztahů u svých zaměstnavatelů ke dni 1. 5. 2022, resp. 1. 6. 2022. Tato potvrzení o výdělcích považuje odvolací soud za nevěrohodná a jde-li o výdělkové poměry otce, vychází z jeho výslechu před soudem prvního stupně a tvrzení uvedených v odvolacím řízení, kdy potvrdil stav, který uváděl již v řízení před soudem prvního stupně. Opět od začátku roku 2023 pracuje pro dva subjekty celkem 10 až 15 dnů v měsíci a nikoliv po celou stanovenou pracovní dobu.

34. Odvolací soud nedoplnil dokazování k poměrům druha matky a družky otce, neboť již s rodiči nezletilého nežijí. Výslech současného společníka obchodních společností, jejichž společníkem byl dříve otec, se jeví nadbytečným, neboť otec uvedl, za jakých okolností došlo k převodu obchodních podílů a bylo tomu tak před posuzovaným obdobím. Stejně tak nebylo zapotřebí dalšího dokazování k poměrům otce např. výpisy z jeho z účtu nebo jeho doplňujícím výslechem, neboť zjištěný skutkový stav dostatečně umožňuje právní posouzení věci. Otec své životní potřeby zajišťuje způsobem, který je stěží ověřitelný. Je mu vyplácen výdělek v co nejnižší míře a své životní potřeby uspokojuje poskytovaným naturálním plněním. Svá tvrzení před státními orgány mění tak, jak je pro něho výhodně. Stejným způsobem předkládá listinné důkazy. Proto odvolací soud vyšel ze skutečností uvedeným otcem při jeho účastnickém výslechu (srov. § 22 z. ř. s. ve spojení s § 131 odst. 1 o. s. ř.).

35. Soud prvního stupně správně aplikoval ustanovení odkazovaná shora v bodě č. 3 odůvodněnía pro úplnost odvolací soud cituje následující ustanovení, které soud prvního stupně podle obsahu odůvodněnínapadeného rozsudku použil.

36. Podle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

37. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

38. Podle § 917 o. z. rozhoduje-li soud o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, a majetkové poměry osoby výživou povinné to připouštějí, lze za odůvodněné potřeby dítěte považovat i tvorbu úspor, nevylučují-li to okolnosti zvláštního případu; poskytnuté výživné přechází do vlastnictví dítěte. O správě takto poskytnutých částek platí obecná pravidla o jmění dítěte.

39. Podle § 919 o. z. nežijí-li spolu rodiče nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, a nedohodnou-li se o plnění vyživovací povinnosti k dítěti, nebo žijí-li rodiče takového dítěte spolu, ale jeden z nich vyživovací povinnost k dítěti neplní, postupuje soud podle § 915 až 918. To platí i v případě, že soud rozhoduje o péči o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, pokud se rodiče nedohodnou o plnění vyživovací povinnosti k dítěti.

40. Podle § 921 odst. 1 o. z. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

41. Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

42. Podle rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 1973, sp. zn. 12 Co 140/73, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. R 27/1974, pro posouzení předpokladů ke změně pravomocného rozsudku o výživném (§ 99 odst. 1 zák. o rod., nyní § 923 odst. 1 o. z.) musí být doložen závěr, že došlo ke změně poměrů a že v důsledku toho je třeba změnit i výši výživného. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 6. 1966, sp. zn. 5 Cz 67/66, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. R 3/1967, při posuzování změněných poměrů je nutno přihlížet ke všem okolnostem, které by mohly odůvodnit změnu výživného. Důvodem ke změně vyživovací povinnosti rodičů je jen taková změna okolností, za nichž bylo dosud výživné určeno, jež se výraznějším způsobem projeví v poměrech účastníků.

43. Citovaná judikatura je použitelná i v poměrech o. z. a § 475 odst. 1 z. ř. s., podle kterého změní-li se poměry, může soud změnit rozhodnutí týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti nebo rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě. Podle tohoto ustanovení je tedy zapotřebí, aby nastala, resp. byla zjištěna změna poměrů, které ovlivňují kritéria rozhodná pro stanovení výše výživného, a v kladném případě zároveň posoudit, zda taková změna poměrů odůvodňuje také změnu dosavadního soudního rozhodnutí.

44. Základními hledisky pro určení výše výživného nesporně jsou odůvodněné potřeby dítěte, jeho majetkové poměry a schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného rodiče. Platí i pravidlo, že životní úroveň rodičů a dětí má být v zásadě stejná (viz nález Ústavního soudu České republiky ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. IV. ÚS 650/15). Ostatně tak stanoví § 913 odst. 1, § 915 odst. 1 a 2 o. z. Pokud má být životní úroveň dítěte shodná s životní úrovní rodičů, měl by ji soud při určování výše výživného pro nezletilé děti, z úřední povinnosti komplexně zjišťovat. Zákon výslovně ukládá soudu povinnost vycházet při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů nejen z fakticity příjmů povinného, resp. z reálných majetkových poměrů povinného, ale z potenciality příjmů povinného (viz nález Ústavního soudu České republiky ze dne 12. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 1356/16).

45. Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že jak na straně nezletilého, tak na straně obou rodičů došlo od poslední úpravy výživného k takové změně poměrů, která odůvodňuje zvýšení výživného stanoveného otci (§ 923 odst. 1 o. z. ve spojení se shora citovanými judikaturními závěry), a považuje právní posouzení věci, jak je provedl soud prvního stupně, za zcela správné, přičemž lze též odkázat na body č. 31 až 35. odůvodněnínapadeného rozsudku.

46. Od poslední úpravy výživného uplynulo více než 10 let. Nezletilý je žákem 2. stupně ZŠ a s tím souvisí nárůst nákladů na jeho vzdělávání, stravu, ošacení a zájmovou činnost. Rozsah volnočasových aktivit, které jsou odůvodněnou potřebou dítěte, je standardní. Matce násobně vzrostl příjem a zvýšila se i její životní úroveň. Otci sice v mezidobí přibyla další vyživovací povinnost a v odvolacím řízení byla zjištěn pokles jeho pracovní schopnosti způsobený vlivem onemocnění, kterým však trpěl již v době posledního rozhodování o výživném. Příjmy otce, ať už peněžité nebo nepeněžité a s tím související míra životní úrovně jsou nadstandardní, které tak odůvodňují zvýšení výživného v takovém rozsahu, jak jej určil soud prvního stupně.

47. Odvolací soud ve vztahu k poměrům, možnostem a schopnostem otce dospěl k závěru, že v jeho možnostech je dosahovat příjmu nejméně 100 000 Kč měsíčně. Jestliže otec uvedl, že pracuje pro dvě společnosti 15 hodin měsíčně pro každou a pro jednu společnost 2 denně, tj. 43 hodin měsíčně (uvažováno 21,75 pracovního dne v měsíci), tedy celkem 73 hodin za měsíc, ačkoliv plný úvazek představuje 174 pracovních hodin, tak nevyužívá zcela své možnosti a schopnosti a bezdůvodně se vzdává příjmů. Na věc se lze podívat i jinou optikou, když otec pracuje na základě dohod o provedení práce, z nichž každá je svou podstatou limitována 300 hodinami práce ročně. Rok má však 2 088 pracovních hodin (12 měsíců x 21,75 dne x 8 hodin) a dovolená, na níž by otec měl ve standardním pracovním poměru nárok je z pohledu odměňování výkonem práce. Má-li otec hodinovou mzdu 500 Kč hrubého, je dána na jeho straně potencialita příjmů ve výši 87 000 Kč hrubého měsíčně (174 hodin x 500 Kč). K tomu je třeba přičíst veškeré benefity a nepeněžitá plnění v celkovém úhrnu nejméně 40 000 Kč, jak správně ocenil soud prvního stupně.

48. Výše uvedené potenciální poměry otce odráží stav do konce června 2022. Poté byl shledán invalidním, tedy v jeho silách podle závěrů posudku o invaliditě je odpracovat o 40 % méně, tj. 104,4 hodiny za měsíc. Při hodinové mzdě 500 Kč hrubého jeho potenciální výdělek činí 52 200 Kč měsíčně. K tomu je třeba rovněž započíst další poskytovaná naturální plnění a dále i invalidní důchod v prozatímní výši cca 7 500 Kč měsíčně.

49. Dalším významným kritériem je životní úroveň, kterou otec požívá. Bydlí v centru [obec] v plně vybaveném bytě o nadstandardní velikosti. Užívá vozidlo třídy SUV, má zajištěno bezplatné sportovní, rekreační a kulturní vyžití včetně stravování. Otec cestuje mezi svými domovy letadlem, tedy nejdražším, nejpohodlnějším a nejrychlejším způsobem dopravy a lze jen stěží uvěřit, že letenka na Slovensko stojí jen 390 Kč. Pokud otec skutečně platí tak nízkou částku, musí se nutně jednat o další z otcem užívaných výhod. Proto pro účely určení výživného otci pro nezletilého [jméno] odvolací soud vyšel z penězi ocenitelného příjmu ve výši 127 000 Kč měsíčně v rozhodném období do června 2022 a pro období následující ve výši 99 500 Kč měsíčně.

50. Tím, zda došlo ke změně poměrů ve smyslu § 923 odst. 1 o. z., se soud může zabývat ve vztahu k období až 3 roky před zahájením řízení, neboť se jedná o výživné pro dítě (§ 922 odst. 1 o. z.). Matka navrhla zvýšení výživného návrhem došlým soudu dne 14. 3. 2022, tedy předmětem zkoumání změny poměrů je období od 14. 3. 2019 až do dne vyhlášení rozsudku. Soud prvního stupně nijak nepochybil, pokud shledal důvody pro zvýšení výživného již od 1. 4. 2019 s ohledem na plynutí času od posledního rozhodování o výživném a s tím spojený razantní nárůst odůvodněných potřeb nezletilého, který k tomuto datu navštěvoval 1. stupeň základní školy. Důvodem pro další zvýšení výživného je postup nezletilého v systému vzdělávání, proto je třeba stanovit vyšší výživné počínaje dne 1. 9. 2022 nadále. Odůvodněné potřeby nezletilého jsou úměrné jeho věku a s ohledem na zjištěné poměry obou rodičů je odpovídajícím výživným částka 14 000 Kč, resp. 17 000 Kč měsíčně.

51. Součástí výživného jako odůvodněné potřeby dítěte jsou také úspory, umožňují-li to poměry povinného rodiče. Poměry otce jsou nadstandardní, nijak se nad rámec výživného na uspokojování potřeb svého syna nepodílí, a to např. spořením, kdy naopak v minulosti vytvářené úspory pro dítě použil pro vlastní potřebu. Proto je zcela namístě stanovení také spořící složky výživného ve smyslu § 917 o. z. v částce 4 000 Kč měsíčně, která je úměrná příjmům otce a celkové výši určeného výživného pro jednotlivá období.

52. Zvýšením výživného otci o 7 000 Kč měsíčně pro nezletilého s účinností od 1. 4. 2019 a o 10 000 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 9. 2022 mu vznikl na výživném dluh ve výši 347 000 Kč, a to za období od 1. 4. 2019 do 28. 2. 2023, neboť pro soud je rozhodující stav v době vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Otec měl za toto období zaplatit na výživném o tuto částku více (41 měsíců x 7 000 Kč a 6 měsíců x 10 000 Kč jako rozdíl dosud stanoveného a zvýšeného výživného), přičemž otec neplatil výživné ani v dosud stanovené výši. Dluh na výživném vzniklý jeho zvýšením zpětně soud uložil otci plnit jednorázově v delší lhůtě plnění (§ 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.), a to s ohledem na poměry otce, výši dluhu a nutnost splacení dluhu v přiměřené době. Místem plnění je účet nezletilého, protože otec na rozdíl od matky nevytváří nezletilému úspory. Naopak jeho úspory použil k úhradě svého dluhu na výživném a veškeré potřeby nezletilého byly v minulosti zcela uspokojeny, až na tvorbu úspor.

53. V této souvislosti soud prvního stupně správně v souladu s § 475 odst. 1 z. ř. s. změnil stávající rozhodnutí o výživném.

54. Ve vztahu k nedůvodnosti dalších odvolacích námitek lze uvést, že není rozhodná (nad) standardnost dosud stanoveného výživného. Mezi rodiči dohodnuté výživné odpovídalo kritériím rozhodujícím pro výši výživného tak, jak byly zjištěny v době posledního rozhodování, jinak by dohoda rodičů soudem schválena nebyla. Rozsudek o výživném je pravomocný, vykonatelný a závazný, proto jej nelze jakkoliv následně přezkoumávat. Institut změny poměrů podle § 163 o. s. ř, resp. § 475 odst. 1 z. ř. s. podle konstantní judikatury neslouží k reparaci dřívějšího soudního rozhodnutí. Výše výživného není nijak závislá na výši částek životního a existenčního minima, které jsou institutem pro výpočet a přiznání nároku sociálních dávek. Z provedeného dokazování je zřejmé, že poměry otce jsou lepší než poměry matky. A každý z rodičů se na plnění vyživovací povinnost vůči nezletilému dítě podílí právě v poměru jejich možností a schopností (srov. § 914 o. z.). Rovným dílem by rodiče plnili svou vyživovací povinnosti jen v případě jejich shodných poměrů. Při stanovení výživného otci je třeba zohlednit, že otec se se synem nijak nestýká. V poměrech řízení o výživném je lhostejno z jakého důvodu. Jiným způsobem než placením výživného otec svou vyživovací povinnost tak neplní, na rozdíl od matky, která ji plní také naturálně péčí o nezletilého a v celém rozsahu, tedy i na místo otce. Takovou okolnost je třeba zohlednit při posuzování rozsahu vyživovací povinnosti matky vůči nezletilému jako předběžné otázky. Dobročinné nevýdělečné aktivity otce jsou bezesporu možné, avšak nelze přičítat k tíži nezletilého dítěte tu skutečnost, že otec nevyužívá své možnosti a schopnosti v jemu dostupné míře. Proto je zcela namístě aplikovat tzv. zásadu potenciality příjmu a je tak bez významu, zda a jak se otec (ne) věnuje neplacené činnosti a jestli taková činnost (ne) může být honorována. Obdobně lze nahlížet na případný výkon funkce statutárního orgánu obchodní společnosti bez nároku na odměnu nebo v její snížené výši. Dluh na výživném, který byl vyčíslen, je dluhem, který vznikl zvýšením výživného, neboť otec v rozhodném období neplatil výživné v takto zvýšené míře. Proto se o tomto nedoplatku rozhoduje zároveň se zvýšením výživného. Pro toto rozhodnutí je nepodstatné, zda otec platil výživného v dosud stanovené výši 7 000 Kč měsíčně anebo méně. Dluh vzniklým neplacením výživného v dosud stanovené výši není předmětem tohoto řízení. Placení výživného a jeho výše by byla významná jen tehdy, platil-li více, než je dosud stanoveno, ale tak tomu v přezkoumávané věci není. Veškerá nepeněžitá plnění poskytovaná otci jeho zaměstnavateli nebo třetími osoby jsou majetkovým prospěchem majícím vliv na jeho poměry a životní úroveň. Kdyby mu nebyly poskytovány, musel by si je zajišťovat a platit sám ze svého příjmu, který by měl být ve výši umožňující jejich pořízení, přičemž se jedná o bydlení, stravu a další, tj. základní životní a osobní lidské potřeby.

55. S ohledem na shora uvedené závěry odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II. o výši dlužného výživného vzniklého jeho zvýšením splatného za období do dne vyhlášení tohoto rozsudku a o lhůtě k plnění v důsledku uplynutí času od jeho vyhlášení podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil, ve zbývající části tohoto výroku (platební povinnost otce a místo plnění) a ve výrocích I. a III. o zvýšení výživného a o změně dosavadního rozhodnutí jej jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

56. Ohledně náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a 2, § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z. ř. s., neboť neshledal žádné okolnosti případu odůvodňující přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků řízení.

Poučení