126Co 61/2022

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Burešové a soudců Mgr. Bc. Jiřího Hanzala a Mgr. Daniely Jandové ve věci nezletilého: [osobní údaje nezletilého] zastoupený kolizním opatrovníkem [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] syna rodičů: [jméno] [příjmení], [datum], bytem [adresa], Slovenská republika zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] sídlem [adresa] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o nařízení předběžného opatření v řízení o svěření do péče a určení výživného, o odvolání matky proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 19. 4. 2022, č. j. 35 Nc 10/2022-16 takto:

Výrok

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně rozhodl v záhlaví citovaným usnesením o nařízení předběžného opatření, kterým matce uložil povinnost, aby nezletilého [jméno] navrátila do radia 15 km od jeho bydliště na adrese [adresa], Česká republika a následně se zdržela dalšího přemístění nezletilého do doby pravomocného rozhodnutí ve věci samé (výrok I.), a jmenoval nezletilému opatrovníka pro řízení o předběžném opatření a pro řízení o svěření do péče, určení výživného a úpravu styku, a to [anonymizováno 5 slov], sídlem [adresa]).

2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že místem bydliště nezletilého dítěte se rozumí místo, kde se dítě zdržuje na základě dohody rodičů, rozhodnutí soudu či jiné skutečnosti a má tam své rodinné a sociální vazby, zejména tedy navštěvuje školské zařízení, má mimoškolní aktivity, rodinu, kamarády, ošetřujícího lékaře apod. Významnou změnou bydliště dítěte je taková změna místa, kde se zdržuje, která s sebou nese změnu rodinných a sociálních vazeb. Rodič nesmí bez souhlasu druhého rodiče anebo soudu, nesouhlasí-li druhý rodič, významně změnit bydliště nezletilého dítěte, proto jakákoliv jednostranná významná změna bydliště dítěte je nepřípustná. Otec prokázal naléhavost zatímní úpravy poměrů účastníků, kdy matka odmítá návrat nezletilého ze Slovenské republiky zpět a vylučuje jej z možnosti pečovat o nezletilého, neboť jednostranně rozhodla o změně bydliště nezletilého do jiného státu. Za současné situace nelze jednoznačně určit, že setrvání obou rodičů a nezletilého na adrese [adresa], je s ohledem na jejich vypjaté vztahy ideálním výchovným prostředím, a současně není zřejmé, zda otec může převzít nezletilého zcela do své péče s ohledem na své pracovní vytížení a věk nezletilého. Proto soud nevyhověl zcela návrhu otce a matce byl určen rádius 15 km od dané adresy tak, aby měla matka možnost zajistit si bydlení v blízkosti bydliště otce a styk nezletilého s otcem mohl nerušeně probíhat. Soud má za osvědčené, že poslední bydliště nezletilého, na kterém se rodiče dohodli, bylo na adrese v [obec], kdy tomuto odpovídají i změny zápisů v centrální evidenci obyvatel stran trvalého pobytu rodičů.

3. Proti tomuto usnesení podala matka odvolání, které odůvodnila tím, že rodiče ukončili vztah v roce 2021 a dohodli se, že nezletilý bude v péči matky, která se s ním přestěhuje na Slovensko. Otec i matce nabízel pomoc s jejich přestěhováním, které matka využila. Otec s matkou komunikoval o praktických věcech v souvislosti s jejím přestěhováním se synem na Slovensko, např. ohledně výživného, pojištění a školky. Také se domluvili na harmonogramu jeho návštěv na Slovensku. Matka v odvolání cituje (pouze) výňatky elektronické komunikace mezi ní a otcem, ze které je zřejmé, že otec o jejím přestěhování se synem věděl, souhlasil s tím a aktivně se informoval. Matka k tomu poukázala na nepublikovanou judikaturu v odborné literatuře, podle které, pokud rodič akceptuje po delší dobu odlišné bydliště dítěte, neprotestuje proti němu a stýká s dítětem, nemůže posléze namítat, že s tímto bydlištěm nesouhlasil. O existenci dohody rodičů o změně bydliště, kterou otec nyní jednostranně a nečekaně přestal respektovat, má povědomí řada členů rodiny a známých obou rodičů. Matka podala ve Slovenské republice návrh na nařízení předběžného opatření o svěření nezletilého do její péče, kdy jí soud vyhověl. Matka také namítla nedostatek mezinárodní pravomoci českých soudů, kdy odkázala na výklad pojmu„ obvyklý pobyt“ dítěte Evropským soudním dvorem a judikaturu Nejvyššího soudu České republiky Nezletilý [jméno] je plně začleněn do sociálního, rodinného a jazykového prostředí ve Slovenské republice. Matka se synem tráví 24 denně, nikdy v [obec] nebydleli, a i před rozpadem vztahu rodičů pobývala se synem na Slovensku, kde byli v pravidelném kontaktu s její rodinou. Matka se ani nemůže přestěhovat zpět do České republiky, a to z materiálních a sociálních důvodů, neboť je na rodičovské dovolené, nemá zaměstnání a jiné vazby v České republice. Závěrem matka namítala porušení zásady přiměřenosti nařízeným předběžným opatřením. Proto navrhla odvolacímu, aby napadený usnesení změnil tak, že návrh otce na nařízení předběžného opatření zamítne.

4. Otec k podanému odvolání uvedl, že nikdy výslovně ani konkludentně nesouhlasil s přestěhováním nezletilého do Slovenské republiky. Matka pouze prezentuje komunikaci rodičů vytrženou z kontextu. Rodiče se dohodli na dočasné odluce s tím, že matka pojede se synem ke svým rodičům na Slovensko. Matka však zadržuje nezletilého 500 km daleko od bydliště a bez souhlasu otce. Matka pracuje na odcizení nezletilého od jeho otce, který se v rámci komunikace s příslušnými orgány dozvěděl, že matka chce přihlásit nezletilého od září 2022 do mateřské školy na Slovensku. Otec se snažil rodinu zajistit především materiálně, a přesto chodil se synem k lékaři, hrál si s ním, učil ho a vychovával. Byt v [obec] je ve vlastnictví otce, kde má nezletilý zařízený svůj pokoj a v blízkosti se nachází i mateřská škola. Sem se rodina přestěhovala z původního bydliště v [obec] [část obce]. Matka před odstěhováním na Slovensko žila v České republice 4 roky a nezletilý [jméno] do svých 2 let. Matka v České republice nadále pobírá rodičovský příspěvek. Proto otec navrhl odvolacímu soudu, aby napadené rozhodnutí potvrdil.

5. Kolizní opatrovník ve svém vyjádření k odvolání matky uvedl, že mezinárodní pravomoc soudu musí být založena na kritériu obvyklého bydliště dítěte. Dohodu rodičů, ze které by vyplýval výslovný souhlas otce s přemístěním nezletilého do Slovenské republiky, však matka nedoložila. Nebylo ani jednoznačně osvědčeno, že se otec mohl s přemístěním syna smířit. Vzhledem k tomu, že rodiče měli dříve dlouhodobý úmysl žít s nezletilým v České republice, ten zde měl těžiště svého života a na Slovensku se zdržoval pouze po relativně krátkou dobu, se obvyklé bydliště nezletilého v době zahájení řízení nacházelo v České republice. Není však vyloučeno, že matka může souhlas otce v průběhu řízení prokázat nebo soud určí budoucí bydliště nezletilého ve Slovenské republice. Proto navrhl odvolacímu soudu, aby napadené usnesení potvrdil.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contrario, § 201, § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) za použití § 1 odst. 1, 3 a 4 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s.“)) přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a řízení, které mu předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 a podle § 28 z. ř. s., když k projednání odvolání nebylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 1 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání matky není důvodné.

7. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že otec podal dne 13. 4. 2022 návrh na nařízení předběžného opatření, kterým se domáhal uložení povinnosti matce navrátit nezletilého do místa posledního bydliště nezletilého v České republice. Návrh odůvodnil tím, že rodiče od roku 2018 vedli společnou domácnost na adrese [adresa], posléze se rozhodli najít si větší bydlení v [obec]. Matka s nezletilým před Vánoci 2021 odjela za svými rodiči na Slovensko, kde s nimi i otec oslavil svátky. Po Vánocích se matka s nezletilým vrátila ze Slovenska již do [obec]. Poté matka s nezletilým odjela opět navštívit rodiče na Slovensko, otec zůstal pracovně v České republice, až později zjistil, že si matka našla na Slovensku nový byt a nehodlá se již s nezletilým vrátit. Otec se změnou bydliště syna nesouhlasí, proto se dne 23. 3. 2022 obrátil se na orgán sociálně-právní ochrany dítěte (dále jen„ OSPOD“) v [obec a číslo], který jej odkázal na [anonymizováno 6 slov] [obec] ([anonymizována tři slova]“), který dne 29. 3. 2022 odeslal slovenskému ústřednímu orgánu žádost o navrácení nezletilého do České republiky, sp. zn. UMPOD- UMČO203/22-8. Za uplynulou dobu měl otec možnost syna vidět pouze třikrát. Matka popírá roli otce v životě nezletilého, odmítá mu o synovi sdělit relevantní informace. Přes snahu otce řešit věc dohodou, matka trvá na tom, že nezletilý zůstane s ní na Slovensku. Současně otec podal návrh ve věci úpravy péče, výživy a styku. Otec e-mailem dne 16. 3. 2022 matku požádal o sdělení informací o nezletilém a vyslovil nesouhlas s tím, aby nezletilý žil na Slovensku. Matka reagovala téhož dne sdělením, že dítě má automaticky trvalé bydliště dle své matky. Věc bude řešit s právníky a přes soud, bez rozhodnutí soudu a jejího souhlasu si nezletilého otec vzít nemůže. Matka jinak otci neodpovídá na jeho dotazy stran toho, kde se nezletilý zdržuje, a kdo o něj pečuje v čase její nepřítomnosti. Otec matce sdělil termín objednání nezletilého k lékaři ve středu 23. 3. 2022. Matka na to odpověděla, že mu zařídila lékaře v [anonymizováno], nechť si pro něj ale přijede. Otec navrhl, že by jej vyzvedl v [anonymizováno] v úterý v 18.00 hodin, matka pouze napsala, že„ to bude řešit s právníkem“. Nezletilý má evidován trvalý pobyt od svého narození na adrese [adresa]. Na této adrese měli evidován trvalý pobyt i oba rodiče, a to do konce září 2021, kdy byla adresa změněna na [adresa]. Usnesením Okresného súdu v Topoľčanech ze dne 4. 4. 2022, č. j. 10P/55/2022-39, bylo k návrhu matky nařízeno předběžné opatření, kterým byl nezletilý [jméno] dočasně svěřen do její péče do skončení řízení ve věci samé. K odvolání otce usnesením Krajského súdu v Nitre ze dne 24. 5. 2022, č. j. 25 CoP/18/2022-129, byl prohlášen nedostatek pravomoci slovenských soudů a napadené usnesení bylo zrušeno a řízení zastaveno. Soud shledal, že nezletilý [jméno] měl obvyklý pobyt v České republice, jejíž pravomoc trvá i po neoprávněným přemístění nezletilého do Slovenské republiky. Rozhodnutím Okresného súdu Bratislava I ze dne 13. 6. 2022, sp. zn. 2P/22/ 2022, byl nepravomocně zamítnut návrh otce na navrácení nezletilého do České republiky, proti němuž otec podal odvolání, jak bylo zjištěno dotazem u kolizního opatrovníka. V rámci mezinárodní spolupráce [anonymizováno] a [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] byla rodičům nabídnuta mediace u slovenského orgánu, kdy zatím projevila ochotu k dohodě jen matka. Šetřením [anonymizováno 8 slov] dne 29. 4. 2022 bylo zjištěno, že matka s nezletilým obývá pronajatý byt s vhodným zázemím pro nezletilého. Matka pobírá rodičovský příspěvek v České republice ve výši 10 000 Kč měsíčně, otec platí výživné na syna 5 000 Kč měsíčně. Matka za bydlení vydá 430 €, za pohonné hmoty 70 € a telefon 430 Kč. Dětským lékařem nezletilého je [anonymizováno] [příjmení] v České republice, matka ještě na Slovensku pediatra nevyhledala. Nezletilý je pojištěný v České republice, matka bude žádat zdravotní pojišťovnu, aby tomu tak bylo i nadále. Matka chce nezletilého přihlásit do mateřské školy v [anonymizováno] od září 2022 a poté nastoupit do zaměstnání. Otec syna na Slovensku několikrát navštívil, naposledy v březnu přijel na křtiny i s dědečkem. Otec se se synem na Slovensku stýkal i v nepřítomnosti matky. Komunikace rodičů je dle matky strohá, ale ohledně syna se údajně dokáží dohodnout.

8. Podle § 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZMPS“) tento zákon upravuje v poměrech s mezinárodním prvkem a) právním řádem kterého státu se řídí soukromoprávní poměry včetně používání jiných předpisů než určeného rozhodného práva, b) právní postavení cizinců a zahraničních právnických osob v soukromoprávních poměrech, c) pravomoc a postup soudů a jiných orgánů při úpravě poměrů uvedených v písmenech a) a b) a rozhodování o nich včetně postupu v řízení, jestliže je mezinárodní prvek jen v řízení samotném, d) uznávání a výkon cizích rozhodnutí, e) právní pomoc ve styku s cizinou, f) některé záležitosti týkající se úpadku, g) některé záležitosti týkající se rozhodčího řízení včetně uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů.

9. Podle § 2 ZMPS zákon se použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána (dále jen„ mezinárodní smlouva“), a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie.

10. Podle čl. 8 odst. 1 a 2 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (dále jen„ Nařízení Brusel II bis“) soudy členského státu jsou příslušné ve věci rodičovské zodpovědnosti k dítěti, které má v době podání žaloby obvyklé bydliště na území tohoto členského státu (odst. 1). Odstavec 1 platí s výhradou článků 9, 10 a 12 (odst. 2).

11. Podle čl. 10 Nařízení Brusel II bis v případech neoprávněného odebrání nebo zadržení dítěte jsou soudy členského státu, ve kterém mělo dítě obvyklé bydliště bezprostředně před svým neoprávněným odebráním nebo zadržením, příslušné do doby, kdy dítě získá obvyklé bydliště v jiném členském státě, a a) každá osoba, orgán nebo jiný subjekt mající právo péče o dítě dá souhlas k odebrání nebo zadržení, nebo b) dítě mělo bydliště v jiném členském státě po dobu nejméně jednoho roku poté, co se osoba, orgán nebo jiný subjekt mající právo péče o dítě dozvěděla nebo se měla dozvědět místo, kde se dítě nachází, dítě si ve svém novém prostředí zvyklo a byla splněna nejméně jedna z těchto podmínek: i) do jednoho roku poté, kdy se nositel práva péče o dítě dozvěděl nebo se měl dozvědět místo pobytu dítěte, nebyla podána žádost o navrácení dítěte u příslušných orgánů členského státu, kam bylo dítě odebráno nebo kde je zadržováno; ii) žádost o navrácení dítěte podaná nositelem práva péče o dítě byla vzata zpět a ve lhůtě stanovené v bodě i) nebyla podána nová žádost; iii) věc projednávaná u soudu v členském státě, ve kterém mělo dítě obvyklé bydliště bezprostředně před svým neoprávněným odebráním nebo zadržením, byla uzavřena podle čl. 11 odst. 7; (iv) soudy členského státu, ve kterém mělo dítě obvyklé bydliště bezprostředně před neoprávněným odebráním nebo zadržením, vydaly rozhodnutí o právu péče o dítě, které neobsahuje navrácení dítěte.

12. Podle čl. 20 odst. 1 a 2 Nařízení Brusel II bis v naléhavých případech nebrání toto nařízení soudům členského státu, pokud jde o osoby a majetek v tomto státě, přijmout předběžná a zajišťovací opatření přípustná podle práva tohoto členského státu, a to i když je podle tohoto nařízení k rozhodování ve věci samé příslušný soud jiného členského státu (odst. 1). Opatření přijatá podle odstavce 1 pozbývají účinnosti v případě, že soud členského státu příslušný ve věci podle tohoto nařízení přijal opatření, která považuje za vhodná (odst. 2).

13. Podle čl. 3 písm. a), d) Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (dále jen„ Nařízení o výživném“) k rozhodování ve věcech vyživovacích povinností je v členských státech příslušný soud místa, v němž má odpůrce místo obvyklého pobytu, nebo soud, který je podle práva místa soudu příslušný pro řízení o rodičovské zodpovědnosti, souvisí-li záležitost vztahující se k vyživovacím povinnostem s tímto řízením, ledaže je tato příslušnost odvozena výlučně ze státní příslušnosti jedné ze stran.

14. V přezkoumávané věci je dán tzv. cizí prvek, neboť nezletilý [jméno] má dvojí státní občanství, a to jak České republiky, tak Slovenské republiky, matka je rovněž státní občankou Slovenské republiky, na jejímž území se s nezletilým zdržuje. Z výše citovaných ustanovení je zřejmé, že ve věcech s cizím prvkem se užije ZMPS, avšak v mezích mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána podle čl. 10 Ústavy České republiky, a přímo použitelných předpisů Evropské unie, kterým je především Nařízení Brusel II bis, jež má podle svých čl. 59 odst. 1 a čl. 60 až 62 aplikační přednost před mnohostranných a dvoustrannými mezinárodními smlouvami uzavřenými mezi členskými státy ve věcech upravených tímto nařízením. Otázku výživného upravuje Nařízení o výživném a podle jeho čl. 15 ve spojení s Rozhodnutím Rady ze dne 30. listopadu 2009, č. 2009 /941/, též Haagský protokol ze dne 23. listopadu 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti (dále jen„ Haagský protokol“). Při konkurenci Nařízení o výživném, resp. Haagského protokolu a mezinárodní smlouvy uzavřené mezi členskými státy má aplikační přednost toto nařízení (viz jeho čl. 69 odst. 2); Haagský protokol je použitelný pouze mezi členskými státy Evropské unie a smluvními státy.

15. Pojem obvyklého pobytu dítěte, který je hraničním určovatelem mezinárodní soudní pravomoci ve věcech rodičovské odpovědnosti (čl. 8 Nařízení Brusel II bis), je třeba vykládat eurokonformně. Podle usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2244/2011, pojem„ obvyklé bydliště“ musí být vykládán v tom smyslu, že toto bydliště odpovídá místu, které vykazuje určitou integraci dítěte v rámci sociálního a rodinného prostředí. Za tímto účelem musí být přihlédnuto zejména k trvání, pravidelnosti, podmínkám a důvodům pobytu na území členského státu a přestěhování rodiny do tohoto státu, ke státní příslušnosti dítěte, k místu a podmínkám školní docházky, k jazykovým znalostem, jakož i k rodinným a sociálním vazbám dítěte v uvedeném státě. Vnitrostátnímu soudu přísluší určit místo obvyklého bydliště dítěte s přihlédnutím ke všem konkrétním skutkovým okolnostem v každém jednotlivém případě. Kromě fyzické přítomnosti dítěte v členském státě je třeba zohlednit další skutečnosti, které mohou nasvědčovat tomu, že tato přítomnost nemá pouze dočasnou či příležitostnou povahu a že pobyt dítěte vykazuje jistou integraci v rámci sociálního a rodinného prostředí. Uvedené závěry vychází z rozsudku Soudního dvora ze dne 2. 4. 2009, ve věci„ A“, sp. zn. C -523/07. K těmto principům se Soudní dvůr přihlásil v rozsudku ze dne 22. 12. 2010, ve věci Barbara Mercredi proti Richardu Chaffovi, sp. zn. C -497/10, kde vyložil, že z použití přídavného jména„ obvyklý“ lze pouze usoudit, že pobyt musí vykazovat určitou trvalost či pravidelnost. Za účelem rozlišení mezi obvyklým bydlištěm a pouhou dočasnou přítomností je třeba zdůraznit, že pobyt musí obvykle určitou dobu trvat, aby se vyznačoval dostatečnou míru stálosti. Sociální a rodinné prostředí dítěte, které je zásadní pro určení místa jeho obvyklého bydliště, je tvořeno různými faktory, které se liší v závislosti na věku dítěte. Skutečnosti, které je třeba vzít v úvahu v případě dítěte školního věku, se proto liší od skutečností, ke kterým je třeba přihlížet v případě nezletilého, který ukončil své studium, nebo také od skutečností, které jsou relevantní v případě kojence.

16. Nezletilý [jméno] je státním občanem jak České, tak Slovenské republiky, avšak od svého narození žil a bydlel v České republice, kde je doposud zdravotně pojištěný a matka, která stále v České republice pobírá rodičovský příspěvek, chce, aby to mu bylo i nadále, přičemž dosud jeho registrujícím dětským lékařem je pediatr v České republice Nezletilý se na Slovensku nachází od 17. 12. 2021, kdy zde s oběma rodiči oslavil vánoční svátky, matka se do České republiky vrátila jen pro jeho věci, jejichž zbytek otec dovezl při další návštěvě syna. Otec kromě přezkoumávaného návrhu na nařízení předběžného opatření podal též návrh na nařízení návratu nezletilého [jméno] do České republiky, který měl být příslušným slovenským soudem podle dosud neověřených informací nepravomocně zamítnut. Je tak nepochybné, že otec se s přemístěním nezletilého nesmířil, byť podle tvrzení matky pomáhal s jejich stěhováním, tomuto jednání však odporují jeho další (procesní) kroky, kterými se domáhá návratu syna do České republiky. Otec se obrátil s žádostmi o pomoc na ústřední orgány obou státu, a to [anonymizováno] a [anonymizováno 8 slov] [jméno].

17. Nezletilý [jméno] měl a dosud má obvyklý pobyt smyslu čl. 8 Nařízení Brusel II bis v České republice, čímž je dána a stále trvá pravomoc českých soudů v otázce rodičovské odpovědnosti, neboť nenastaly skutečnosti uvedené v čl. 10 Nařízení Brusel II bis. Tímto je také dána pravomoc českých soudů v otázce výživného (čl. 3 písm. d) Nařízení o výživném), která je dána i tím, že otec má bydliště v České republice (čl. 3 písm. a) Nařízení o výživném). České soudy mají mezinárodní pravomoc k nařízení předběžného opatření i tehdy, byl-li by obvyklý pobyt nezletilého [jméno] ve Slovenské republice a tím dána mezinárodní pravomoc slovenských soudů (čl. 20 odst. 1 Nařízení Brusel II bis). Pravomoc slovenských soudu ve věci samé není (zatím) dána, neboť podle čl. 16 Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí (sdělení č. 34/1998 Sb.) po obdržení oznámení o protiprávním přemístění nebo zadržení dítěte podle čl. 3 soudní nebo správní orgány smluvního státu, do něhož bylo dítě přemístěno nebo v němž bylo zadrženo, nemohou věcně rozhodovat o právu péče o dítě, dokud nebude rozhodnuto, že dítě nemá být podle této úmluvy vráceno, nebo nebude-li podán návrh podle této úmluvy v přiměřené lhůtě po obdržení oznámení.

18. Překážka věci dříve zahájené u slovenských soudů odpadla, neboť jednak řízení péče soudu o nezletilé před slovenským soudem bylo pravomocně zastaveno a podle usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2554/2013, řízení zahájené dříve u jiného soudu členského státu Evropské unie ve věci rodičovské odpovědnosti, v němž bylo vydáno pouze (předběžné) opatření podle čl. 20 Nařízení Brusel II bis, nezakládá překážku věci zahájené ve smyslu čl. 19 odst. 2 Nařízení Brusel II bis k řízení ve věci rodičovské odpovědnosti zahájené později u českého soudu.

19. Ve věci je tak dána mezinárodní pravomoc českých soudů, které věc posoudí podle českého práva (čl. 17 Úmluvy o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí (sdělení č. 141/2001 Sb. m. s.), čl. 3 odst. 1 Haagského protokolu) za užití českého procesního práva (§ 8 odst. 1 ZMPS), jak správně uzavřel soud prvního stupně a nejsou tak splněny podmínky pro prohlášení nedostatku mezinárodní příslušnosti podle čl. 17 Nařízení Brusel II bis a zrušení napadaného rozhodnutí a zastavení řízení (§ 219a odst. 1 písm. a), § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř.).

20. Odvolací soud při posouzení této otázky vyšel ze stávajícího stavu a procesní situace, jak jsou nyní zřejmé z obsahu spisu. Není však vyloučeno, že se v průběhu řízení ukáže, že otec se smířil s přestěhováním nezletilého [jméno] na Slovensko a rovněž záleží na tom, jak bude pravomocně rozhodnuto v návratovém řízení vedeném ve Slovenské republice. Otázka mezinárodní pravomoci je podmínkou řízení, kterou soud zkoumá kdykoliv za řízení (§ 103 o. s. ř.).

21. Podle § 102 odst. 1 a 3 o. s. ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření. Ve věcech příslušejících senátu nařídí předběžné opatření nebo zajistí důkaz senát; předseda senátu tak může učinit, jen je-li tu nebezpečí z prodlení. Ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně.

22. Podle § 75c odst. 1 o. s. ř. nepostupoval-li podle § 75a nebo podle § 75b odst. 2, předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.

23. Podle § 75c odst. 4 o. s. ř. pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně.

24. Podle § 76 odst. 1 písm. e) o. s. ř. předběžným opatřením může být účastníku uloženo zejména, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel.

25. Rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření nespočívá na výsledcích dokazování, na závěru o skutkovém stavu, a ani na právním posouzení věci, nepředstavuje samo o sobě výsledek procesu, v jehož průběhu by soud zvažoval, jaké provede důkazy a které z navrhovaných, jak bude provedené důkazy hodnotit a jaká skutková zjištění z nich učiní. Jediným relevantním podkladem pro rozhodnutí soudu o návrhu na předběžné opatření jsou údaje a informace, které jsou obsahem spisu, zejména v návrhu a v listinách předložených navrhovatelem. Soud pak na jejich základě, aniž by umožnil druhému účastníku se k nim vyjádřit nebo přednést vlastní tvrzení a návrhy, zkoumá, zda jsou splněny zákonné předpoklady pro nařízení předběžného opatření. Přijaté předběžné opatření pak představuje jen prozatímní a dočasnou úpravu práv a povinností účastníků, aniž by tím byl předurčován průběh procesu samotného, nebo prejudikováno rozhodnutí o sporu nebo o jiné právní věci. Rozhodování o předběžném opatření tedy není nalézacím řízením, je řízením o prozatímním opatření, jehož smyslem a účelem je provést rychle (zpravidla bezodkladně) a účinně prozatímní úpravu poměrů účastníků, aniž by tím byly sporné otázky konečným způsobem vyřešeny. Při nařízení předběžného opatření musí soud vždy uvážit, zda je dána nutnost zatímní úpravy, a to zejména s ohledem na povahu projednávané věci. Z povahy předběžných opatření vyplývá, že nemusí být zjišťovány všechny skutečnosti, které by soud musel zjišťovat, kdyby měl rozhodnout ve věci samé. Soud je vždy povinen zkoumat, zda je v souzeném případě dána potřeba zatímně upravit poměry účastníků, zda tato potřeba je naléhavá a zda v daném případě je namístě předběžné opatření nařídit. Je ovšem nezbytné, aby ten, kdo návrh na nařízení předběžného opatření podal, svůj případný nárok osvědčil; zásady vyplývající z ustanovení § 6 a § 120 o. s. ř. se uplatňují přiměřeně v rozsahu potřebném k dosažení účelu sledovaného předběžným opatřením.

26. Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně, že návrh otce na nařízení předběžného opatření je v obecné rovině důvodný a také se ztotožňuje s posouzením věci soudem prvního stupně a odkazuje na odůvodněnínapadeného usnesení v bodech č. 14 až 17, jak je shrnuto v bodě č. 2 odůvodněníshora.

27. Je nepochybné, že matka se spolu se synem odstěhovala do [anonymizováno] ve Slovenské republice. Učinila tak bez předchozího souhlasu otce a ze shora popsaných skutečností je zřejmé, že nezletilý [jméno] měl a má svůj obvyklý pobyt a bydliště v [obec] v České republice. Z obsahu spisu v okamžiku rozhodování soudu prvního stupně nelze dospět k závěru, že matka se odstěhovala se synem na Slovensko se souhlasem otce. Z komunikace rodičů je zřejmý aktivní nesouhlas otce učiněný cca 3 měsíce po matčině odchodu na Slovensko a z obsahu komunikace, k němuž lze v přípustném rozsahu (viz § 75c odst. 4 ve spojení s § 211 o. s. ř.) přihlédnout není zřejmé otcovo smíření s odstěhování nezletilého [jméno] na Slovensko, jak dovozuje matka. Otec svá tvrzení uvedená v návrhu na nařízení předběžného opatření prokázal jím připojenými listinami, tudíž základní podmínky pro nařízení předběžného opatření ve smyslu § 75c odst. 1 o. s. ř. byly splněny. O svévolnosti a protiprávnosti jednání matky nemá odvolací soud jakýchkoliv pochyb, když jednala v rozporu s ustanoveními § 858, § 865 odst. 1, § 875 odst. 1, § 876 odst. 1 a § 877 odst. 1 a 2 o. z., podle nichž rodičovská odpovědnost zahrnující povinnosti a práva rodičů, která spočívají mimo jiné v určení místa bydliště dítěte, náleží stejně oběma rodičům, kteří ji vykonávají v souladu se zájmy dítěte a ve vzájemné shodě; nedohodnou-li se rodiče v záležitosti, která je pro dítě významná zejména se zřetelem k jeho zájmu, za kterou se mimo jiné považuje určení místa bydliště dítěte, rozhodne soud na návrh rodiče; to platí i tehdy, vyloučil-li jeden rodič z rozhodování o významné záležitosti dítěte druhého rodiče.

28. Odvolací soud sdílí závěry 1. rodinněprávního sympozia Justiční akademie„ Protiprávní změna bydliště nezletilého dítěte jedním z jeho rodičů“ konaného dne 29. a 30. 10. 2018 v [obec]. Pokud dojde k protiprávní významné změně bydliště nezletilého dítěte, je povinností soudu využít veškerých prostředků proto, aby nedošlo k narušení vztahu dítěte s druhým rodičem nebo jinému zásahu do nejlepšího zájmu dítěte. Mezi prostředky, které může soud využít, patří opět edukace rodičů, doporučení nebo uložení odborné pomoci, rozhodování s největším urychlením, zatímní a meritorní rozhodnutí. Pokud jeden z rodičů chce změnit bydliště nezletilého dítěte a druhý rodič se změnou nesouhlasí, musí o bydlišti dítěte rozhodnout soud. Rodič má možnost podat návrh ve věci péče o nezletilé dítě podle § 466 písm. b) z. ř. s. - to v případě, že neexistuje soudní rozhodnutí, kterým by mu již dříve nezletilé dítě bylo do péče svěřeno, nebo návrh ve věci určení místa bydliště nezletilého dítěte (§ 466 písm. j) z. ř. s.). Pokud jeden z rodičů změnil bydliště nezletilého dítěte, může rodič, který se změnou nesouhlasí podat v přiměřené době návrh na nařízení předběžného opatření. Návrhem na nařízení předběžného opatření se může buď domáhat, aby mu soud zatímně nezletilé dítě svěřil do péče, to jen v případě, že neexistuje soudní rozhodnutí, kterým by mu již dříve nezletilé dítě bylo do péče svěřeno, nebo se může domáhat, aby mu soud druhému rodiči uložil povinnost vrátit dítěte do místa předchozího bydliště. Podstatou předběžného opatření je zasáhnout rychlým soudním úkonem tam, kde je to v zájmu ochrany práv nezbytně třeba (1. rodinněprávní sympozium Justiční akademie - jacz.cz (online). (cit. 10. 01. 2022). Dostupné z: https://www.jacz.cz/images/stories/Aktuality/2019/vystupy 1. sympozia_schvalene.pdf).

29. Výše uvedené závěry jsou ústavně konformní, jak uzavřel Ústavní soud České republiky ve svém usnesení ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. II. ÚS 765/21 Ústavní principy týkající se rozhodování o styku rodičů s dětmi dopadají i na rozhodnutí o předběžných opatřeních. Ve věcech péče o nezletilé je nutno použít takové interpretace účelu předběžného opatření, který je v souladu s čl. 32 odst. 4 Listiny. Jinými slovy, předběžné opatření upravující styk rodičů s dětmi musí být použito s ohledem na charakter a význam jím chráněného zájmu, kterým je umožnit i rodiči, který s dítětem trvale nežije, pravidelný a co nejširší kontakt, protože je to právě množství času, ve kterém je možno realizovat i neverbální výchovné působení rodiče, tzv. výchova přítomností či příkladem, která je, jak je obecně známo, tou nejúčinnější výchovnou metodou. Listina v citovaném ustanovení považuje za jedno ze základních práv dítěte být se svým rodičem, tomu pak ve vztahu mezi nezletilým a jeho otcem předběžné opatření o navrácení nezletilého do místa jeho bydliště napomáhá.

30. Matka svým jednostranným rozhodnutím zasáhla jak do práv otce, tak do práv nezletilého [jméno], když jej vytrhla z dosavadního prostředí, ve kterém dosud žil, tedy jednala v rozporu se zájmy nezletilého, nad něž nadřadila zájmy své. Matka tak učinila sama a svévolně, bez jakéhokoliv souhlasu otce. Důvody osobní, rodinné a ekonomické uváděné matkou tkví pouze na její straně a ty nelze upřednostňovat před zájmem dítěte, který je preferenčním kritériem při jakékoliv činnosti týkající se dětí podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte (sdělení č. 104/1991 Sb.); k otázce nejlepšího zájmu dítěte blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3430/2011.

31. Matkou odkazovaná judikatura není pro přezkoumávanou věc přiléhavá, neboť se týká otázky změny bydliště nezletilého dítěte (§ 4 odst. 2 z. ř. s .) ve vztahu k přenesení příslušnosti soudu podle § 5 z. ř. s . Námitka nepřiměřenosti nařízeného předběžného opatření není důvodná, neboť přijaté opatření soudu zcela přiléhavě a odpovídajícím způsobem reaguje na matčino nepřiměřené jednání spočívající v přestěhování nezletilého do 500 km vzdáleného místa od jeho stávajícího bydliště bez souhlasu otce. Tato přiměřenost se rovněž odráží i v obsahu předběžného opatření stanoveného soudem odlišně od návrhu otce, kdy matce není uloženo navrátit se přímo do stávajícího bydliště nezletilého, nýbrž do jeho blízkého okolí. Ostatně matkou poukazovaná judikatura Ústavního soudu se týká výlučně poměrů sporného řízení, jehož předmětem omezení dispozice s vlastnickým právem mezi dvěma subjekty. Naopak v přezkoumávané věci se jedná o nezletilé dítě, jehož zájmy jsou primární a jsou předmětem ochrany prostřednictvím řízení péče soudu o nezletilé. Je proto nasnadě, že k zajištění a ochraně práv nezletilého dítěte v souladu s jeho nejlepším zájmem dojde k určitému omezení ve sféře jeho rodiče. K principu přiměřenosti předběžného opatření ve věcech péče soudu o nezletilé lze přiměřeně odkázat na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. 8. 2004, sp. zn. III. ÚS 459/03, a usnesení téhož soudu ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. I. ÚS 3444/20.

32. Odvolací soud při přezkoumávání usnesení o nařízení předběžného opatření vychází rovněž ze stavu, který zde byl v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně (§ 75c odst. 4 ve spojení s § 211 o. s. ř.). Proto nemohl přihlédnout k rozhodným tvrzením účastníků řízení vztahujícím se k samotnému předběžnému opatření a k tomu jimi připojeným listinám, neboť nebyly k dispozici soudu prvního stupně při jeho rozhodování. Není však porušením této zásady, pokud odvolací soud přihlédl ke všem skutečnostem zřejmým z obsahu spisu, jež jsou rozhodující pro posouzení otázky mezinárodní pravomoci soudu, kterou posuzuje jako podmínku řízení kdykoliv za jeho průběhu (§ 103 o. s. ř.).

33. Soud prvního stupně zcela správně nařídil předběžné opatření, neboť to odůvodňoval stav, který byl v době vydání jeho rozhodnutí.

34. Soud prvního stupně rovněž správně posoudil otázku jmenování opatrovníka nezletilému pro řízení v souladu s § 469 odst. 1 z. ř. s. a § 3 odst. 1, § 4 odst. 1 písm. e), § 35 odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, podle kterých je dítě v řízení zastoupeno soudem jmenovaným opatrovníkem, jímž je zpravidla sociálně-právní ochrany dětí, kterým je i [anonymizováno 5 slov] se sídlem v [obec], který zajišťuje sociálně-právní ochranu ve vztahu k cizině a vykonává funkci opatrovníka dítěte v řízeních se vztahem k cizině. Úřad je ve věci činný v souvislosti s řízením o navrácení nezletilého, sp. zn. UMPOD- UMČO203/22-8.

35. Protože rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, odvolací soud jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

36. Ohledně náhrady nákladů odvolacího řízení odvolací soud nerozhodoval, neboť o tom rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí o věci samé (§ 145 o. s. ř.).

37. Po vydání tohoto rozhodnutí bylo odvolacímu soudu postoupeno soudem prvního stupně doplnění vyjádření matky, včetně nepravomocného usnesení Okresného súdu Bratislava I ze dne 13. 6. 2022, č. j. 2P/22/2022-280, nájemní smlouvy k užívané bytu v Topoľčanech matkou a kopií kartiček zdravotní pojišťovny matky a nezletilého. K těmto tvrzením a listinám odvolací soud logicky nemohl přihlédnout. Na tomto místě odvolací soud znovu zdůrazňuje, že předmětem přezkumu bylo nařízení předběžného opatření, k němuž je dána pravomoc českých soudů přinejmenším podle čl. 20 Nařízení Brusel II bis. Námitkou mezinárodní nepříslušnosti ve věci samé se bude komplexně zabývat soud prvního stupně na základě všech skutečností zřejmých z obsahu spisu.

Poučení