12VSOL 122/2021

Rubrum

Vyjádření advokáta na výzvu soudu, zda zastoupený účastník řízení souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 214 odst. 3 o.s.ř., není úkonem právní služby vymezeným v ustanovení § 11 odst. 1 a 2 AT ani úkonem svou povahou a účelem jim nejbližší podle ustanovení § 11 odst. 3 AT, proto za tento úkon právní služby odměna advokátovi nenáleží.

Výrok

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a Mgr. Josefa Berky ve věci žalobkyně: ISALIS v. o. s., IČO 05720834 sídlem Jankovcova 1518/2, 170 00 Praha 7 insolvenční správkyně dlužníka Mxxxxx Kxxx, narozeného xxxx bytem xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx zastoupená advokátem Mgr. Ondřejem Koláčkem sídlem Jankovcova 1518/2, 170 00 Praha 7 proti žalované: SOMMERBOOK s. r. o., IČO 65141971 sídlem Nová Ves 406, 739 11 Frýdlant nad Ostravicí zastoupená advokátem Mgr. Adamem Liberdou sídlem Brandlova 1685/9, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava o popření vykonatelné pohledávky o odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. února 2021 č. j. 21 ICm 984/2020-23 (KSOS 31 INS 17387/2019) takto:

Odůvodnění

I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne

17. února 2021 č. j. 21 ICm 984/2020-23 (KSOS 31 INS 17387/2019) se v odstavci II. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů prvostupňového řízení částku 10 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Ondřeje Koláčka. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 070 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Ondřeje Koláčka.

Poučení

1. Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) označeným usnesením zastavil řízení ve věci (odstavec I. výroku), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 13 600 Kč (odstavec II. výroku) a uložil žalované povinnost zaplatit České republice část soudního poplatku ve výši 1 000 Kč (odstavec III. výroku). V odůvodněníusnesení insolvenční soud uvedl, že se žalobkyně žalobou doručenou dne 5. 3. 2020 domáhala určení, že pohledávka žalované za dlužníkem M.xxxxx K.xxxxxx přihlášená do insolvenčního řízení přihláškou č. P23 není v částce 37 492 Kč po právu. Podáním ze dne 12. 2. 2021 vzala žalobkyně žalobu v celém rozsahu zpět s odůvodněním, že žalovaná vzala svou přihlášku pohledávky č. P23 v částce 37 492 Kč podáním ze dne 2. 2. 2021 zpět, přičemž toto částečné zpětvzetí přihlášky pohledávky vzal insolvenční soud na vědomí usnesením ze dne 12. února 2021 č. j. KSOS 31 INS 17387/2019-P23-4. S ohledem na výše uvedené zpětvzetí žaloby insolvenční soud zastavil řízení v dané věci. Podle insolvenčního soudu žalovaná z procesního hlediska zavinila zastavení řízení tím, že dne 2. 2. 2021, tedy až po podání incidenční žaloby, vzala přihlášku sporné pohledávky zpět. Žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů řízení. Její zástupce učinil v řízení čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, vyjádření k výzvě insolvenčního soudu ze dne 26. 5. 2020 a zpětvzetí žaloby), a má tak nárok na mimosmluvní odměnu v celkové výši 12 400 Kč a dále na čtyři režijní paušály po 300 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí 13 600 Kč. Pokud jde o námitku žalované, podle které žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení nevznikl, neboť tato chybně poučila žalovanou o jejím právu podat žalobu na určení pravosti, popř. výše pohledávky, ačkoli pohledávka byla přihlášena i přezkoumána jako vykonatelná, tuto shledal insolvenční soud za nedůvodnou. Žalovaná totiž na základě tohoto chybného poučení incidenční žalobu nepodala, a v příčinné souvislosti s tímto poučením žalované žádné náklady řízení nevznikly. Naopak podala-li žalobkyně incidenční žalobu poté, co předmětnou část pohledávky žalované přezkoumala jako vykonatelnou a tuto část pohledávky popřela, vznikly jí náklady v řízení, ve kterém je aktivně legitimována. Žalovaná přitom mohla odvrátit vznik nákladů řízení, pokud by vzala přihlášku v popřené části zpět ještě před podáním incidenční žaloby, a nikoli až 2. 2. 2021, tj. krátce před jednáním ve věci samé. Nadto byla žalovaná o popření části pohledávky vyrozuměna již dne 29. 11. 2019, zatímco žaloba byla podána až dne 5. 3. 2020. Insolvenční soud shledal nedůvodnou též námitku žalované, že podání žaloby prostřednictvím advokáta v případech, kdy sám insolvenční správce je advokátem, je pouze účelové zneužití práva na zastoupení sledující umělé navyšování nákladů řízení. Zastoupení insolvenčního správce advokátem, ačkoliv je on sám advokát, žádný právní předpis nevylučuje a v incidenčních sporech se jedná o běžnou praxi. Insolvenční správce totiž obvykle vykonává svou činnost současně v různých insolvenčních řízeních a je účasten mnoha incidenčních sporů vyvolaných těmito insolvenčními řízeními. Závěrem insolvenční soud uvedl, že jelikož je žalobkyně v daném řízení osvobozena od soudního poplatku, přechází na žalovanou, která od soudního poplatku osvobozena není a která procesně zavinila zastavení řízení, poplatková povinnost.

2. Proti odstavci II. výroku rozhodnutí podala žalovaná včasné odvolání, v němž uvedla, že ji žalobkyně vyrozuměním o popření přihlášené pohledávky ze dne 26. 11. 2019 vyrozuměla o popření části její pohledávky co do výše 37 492 Kč a současně ji poučila o možnosti uplatnění incidenční žaloby. Žalovaná popření vzala na vědomí a rozhodla se incidenční žalobu nepodat, neboť měla za to, že v rozsahu popřené části pohledávky její účast v insolvenčním řízení končí. Aniž by žalobkyně vyrozuměla žalovanou o svém pochybení, podala prostřednictvím svého právního zástupce incidenční žalobu na popření vykonatelné pohledávky. Na tuto žalobu reagovala žalovaná nejprve tak, že kontaktovala žalobkyni ohledně návrhu na částečné zpětvzetí přihlášky pohledávky oproti zpětvzetí žaloby a vzdání se nákladů řízení. Jelikož však žalobkyně uvedený návrh žalované na mimosoudní vyřešení věci odmítla, žalovaná poté, co vzala svou přihlášku zčásti zpět, podala dne 2. 2. 2021 vyjádření k žalobě, ve kterém informovala insolvenční soud o zpětvzetí přihlášky. Současně vyjádřila svůj názor, že by žalobkyni neměla být přiznána náhrada nákladů řízení, neboť tyto náklady vznikly v důsledku porušení zákona ze strany žalobkyně, která žalovanou chybně poučila. S ohledem na výše uvedené to byla žalobkyně, kdo zapříčinil zastavení řízení a jí vyúčtované náklady proto nebyly vynaloženy účelně. Pro případ, že by dle odvolacího soudu žalobkyni nárok na náhradu nákladů incidenčního sporu vznikl, žalovaná namítla, že vyjádření žalobkyně ze dne 26. 5. 2020 k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, není podáním ve věci samé a ani jiným úkonem právní služby. Závěrem žalovaná sdělila, že u žalobkyně dochází k častému chybnému poučení o popření pohledávky jako nevykonatelné, následnému podání incidenční žaloby na popření vykonatelné pohledávky a vymáhání nákladů zcela zbytečných řízení, což u žalované vzbuzuje dojem zneužívání incidenčních řízení pouze za účelem získání nákladů řízení.

3. K odvolání žalované se žalobkyně vyjádřila v rámci podání ze dne 12. 4. 2021 tak, že se plně ztotožňuje se závěry insolvenčního soudu. Podle ní byla důvodem zpětvzetí žaloby skutečnost, že žalovaná vzala svou přihlášku pohledávky č. P23 v rozsahu popřené částky 37 492 Kč zpět, čímž odpadl předmět sporu. Žalovaná tímto zpětvzetím zřejmě reagovala na nařízené ústní jednání, neboť ke zpětvzetí došlo pouhé tři dny před jeho konáním. Ačkoliv insolvenční soud výzvou ze dne 13. 3. 2020 žalované uložil, aby se vyjádřila k podané incidenční žalobě, žalovaná tuto povinnost nesplnila a k žalobě se vyjádřila až přípisem ze dne 3. 2. 2021. Téhož dne žalovaná zaslala insolvenčnímu soudu přípis, kterým vzala svou přihlášku pohledávky částečně zpět. Tvrzení žalované, že žalobkyně zapříčinila zastavení řízení, tak nemá oporu v průběhu řízení ani procesních předpisech. Stejně tak by bylo v rozporu s procesními předpisy, pokud by insolvenční soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o opakovanou námitku žalované, že byla nesprávně vyrozuměna o popření vykonatelné pohledávky, žalobkyně odkázala na usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 104 VSPH 618/2016-21 a konstatovala, že její postup po popření vykonatelné pohledávky spočívající v podání žaloby na určení pravosti vykonatelné pohledávky je zcela v souladu s insolvenčním zákonem. Žalovaná, která byla již při podání žaloby právně zastoupena, si měla být vědoma skutečnosti, že v případě popření pohledávky, která byla přihlášena jako vykonatelná, hrozí riziko podání žaloby ze strany insolvenčního správce. Tato skutečnost byla zřejmá ze seznamu přihlášených pohledávek, který byl v insolvenčním řízení zveřejněn dne 3. 12. 2019 a žalovaná tak měla dostatečný časový prostor na popření pohledávek zareagovat. Skutečnost, že si řádně nehleděla svých práv, nemůže jít k tíži žalobkyně. Co se týče zpochybnění samotného výpočtu výše přiznané náhrady nákladů řízení žalovanou, žalobkyně uvedla, že insolvenční soud postupoval zcela v souladu s právními předpisy. Své závěry pak přesvědčivě popsal v odůvodněnínapadeného rozhodnutí.

4. Vzhledem k přechodným ustanovením čl. II. zákona č. 230/2019 Sb. účinného od 1. 10. 2019 a zákona č. 31/2019 Sb. účinného od 1. 6. 2019, jimiž byl novelizován zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) a vzhledem k zahájení insolvenčního řízení dne 20. 8. 2019 a rozhodnutí o úpadku dlužníka dne 4. 9. 2019, odvolací soud při projednání a rozhodnutí o odvolání proti usnesení insolvenčního soudu vydaného po účinnosti novely insolvenčního zákona provedené zákonem č. 31/2019 Sb. postupoval dle insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. 6. 2019 (dále jen „I. Z.“).

5. Podle ustanovení § 7 I. Z. nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád v platném znění (dále jen „o. s. ř.“).

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, aniž nařizoval ve věci jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ a e/ o. s. ř.), přezkoumal napadené usnesení co do odstavce II. výroku včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), a dospěl k níže uvedeným závěrům.

7. Podle ustanovení § 163 věty první I. Z. o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak.

8. Podle ustanovení § 137 odst. 1 o. s. ř. náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné, náhrada za daň z přidané hodnoty, odměna za zastupování a odměna pro mediátora podle zákona o mediaci za první setkání s mediátorem nařízené soudem podle § 100 odst. 2.

9. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

10. Podle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

11. Podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif - dále jen „AT“) se částka 50 000 Kč považuje za tarifní hodnotu ve věcech rozhodovaných v řízení v otázkách svěřenských fondů, obchodních společností, družstev a jiných právnických osob, a dále ve věcech rozhodovaných v insolvenčním nebo obdobném řízení.

12. Podle ustanovení § 7 bodu 5 AT sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty přes 10 000 Kč do 200 000 Kč činí 1 500 Kč a 40 Kč za každých započatých 1 000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 Kč.

13. Podle ustanovení § 8 odst. 1 AT není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok.

14. Podle ustanovení § 11 odst. 1 AT mimosmluvní odměna náleží za každý z těchto úkonů právní služby: a/ převzetí a příprava zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, b/ první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem, c/ další porada s klientem přesahující jednu hodinu, d/ písemné podání nebo návrh ve věci samé, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, e/ účast při vyšetřovacích úkonech v přípravném řízení, a to každé započaté dvě hodiny, f/ prostudování spisu při skončení vyšetřování, a to každé započaté dvě hodiny, g/ účast při úkonu správního nebo jiného orgánu, účast na jednání před soudem nebo jiným orgánem, a to každé započaté dvě hodiny, h/ sepsání právního rozboru věci, i/ jednání s protistranou, a to každé dvě započaté hodiny, j/ návrh na předběžné opatření, dojde-li k němu před zahájením řízení, odvolání proti rozhodnutí o předběžném opatření a vyjádření k nim, k/ odvolání, dovolání, návrh na obnovu řízení, žaloba pro zmatečnost, popřípadě stížnost proti rozhodnutí o návrhu na obnovu řízení a vyjádření k nim, l/ podnět k podání stížnosti pro porušení zákona a vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona, m/ sepsání listiny o právním jednání. Podle odstavce 2 téhož ustanovení mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny náleží za každý z těchto úkonů právní služby: a/ návrh na předběžné opatření, dojde-li k němu po zahájení řízení, návrh na zajištění důkazu nebo dědictví, b/ návrh na opravu odůvodněnírozhodnutí, na odstranění následků zmeškání lhůty a na změnu rozhodnutí odsuzujícího k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách, c/ odvolání proti rozhodnutí, pokud nejde o rozhodnutí ve věci samé, a vyjádření k takovému odvolání, d/ návrhy a stížnosti ve věcech, ve kterých se rozhoduje ve veřejném zasedání, a vyjádření k nim, s výjimkou odvolání, návrhu na obnovu řízení a podnětu ke stížnosti pro porušení zákona, e/ jde-li o výkon rozhodnutí, za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, za sepsání návrhu na zahájení řízení, vyjádření k návrhu, zastupování při jednání a sepsání odvolání proti rozhodnutí, f/ účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí, g/účast při přípravě jednání, h/ jednoduchá výzva k plnění. Dále podle odstavce 3 téhož ustanovení za úkony právní služby neuvedené v odstavcích 1 a 2 náleží odměna jako za úkony, jimž jsou svou povahou a účelem nejbližší.

15. Podle ustanovení § 13 odst. 1 AT advokátu náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie. Podle odstavce 4 téhož ustanovení nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč na jeden úkon právní služby.

16. Z obsahu spisu a insolvenčního rejstříku vyplývá, že žalovaná přihlásila do insolvenčního řízení dlužníka přihláškou pohledávky doručenou dne 4. 11. 2019 (č. dok. P23-1) vykonatelnou pohledávku v celkové výši 241 982,3 Kč. Ze seznamu přihlášených pohledávek (č. dok. B-3) vyplývá, že dne 25. 11. 2019 proběhlo přezkumné jednání, na kterém žalobkyně jako insolvenční správkyně přezkoumala mj. pohledávku žalované, a to jako pohledávku vykonatelnou. Tuto pohledávku přitom popřela co do výše 37 492 Kč. Vyrozuměním o popření pohledávky ze dne 26. 11. 2019 (č. dok. P23-2), které bylo dle přiložené doručenky žalované doručeno dne 29. 11. 2019, vyrozuměla žalobkyně žalovanou, že na přezkumném jednání konaném dne 25. 11. 2019 popřela pohledávku přihlášenou přihláškou pohledávky č. P23 co do výše 37 492 Kč. Žalobkyně popřela uvedenou pohledávku co do její výše, neboť je toho právního názoru, že žalované nevznikl nárok na částku ve výši 37 492 Kč představující náhradu nákladů rozhodčího řízení. Rozhodčí nález vydaný dne 7. 12. 2011 totiž nemá právní účinky, neboť byl vydán rozhodcem, který neměl k jeho vydání pravomoc. S ohledem na výše uvedené žalobkyně vyrozuměla žalovanou o tom, že může dle ustanovení § 198 I. Z., které upravuje popření nevykonatelné pohledávky, podat incidenční žalobu k insolvenčnímu soudu. Současně jí poučila o lhůtě k podání incidenční žaloby. Žalobou doručenou insolvenčnímu soudu dne 5. 3. 2020 (č. l. 2-3) se žalobkyně domáhala určení, že pohledávka žalované přihlášená přihláškou pohledávky č. P23 není v částce 37 492 Kč po právu, a současně se domáhala, aby byla žalované uložena povinnost uhradit náklady soudního řízení. Usnesením ze dne 13. března 2020 č. j. 21 ICm 984/2020-7 (KSOS 31 INS 17387/2019) insolvenční soud vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto usnesení písemně vyjádřila k podané žalobě. Toto usnesení bylo dle připojené doručenky žalované doručeno dne 20. 3. 2020. Přípisem ze dne 26. 8. 2020 (č. l. 11) insolvenční soud nařídil jednání na den 13. 11. 2020 s tím, že k tomuto jednání současně předvolal žalobkyni i žalovanou. Toto jednání bylo následně přípisem ze dne 26. 10. 2020 (č. l. 13) odročeno na 5. 2. 2021. V rámci podání ze dne 26. 5. 2020 (č. l. 10) se žalobkyně vyjádřila na výzvu insolvenčního soudu ze dne 26. 5. 2020, že nesouhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 2. 2. 2021 (č. l. 15) se žalovaná na výzvu insolvenčního soudu ze dne 13. 3. 2020 vyjádřila k podané žalobě. Ve vyjádření uvedla, že na přezkumném jednání konaném dne 25. 11. 2019 žalobkyně popřela její přihlášku pohledávky č. P23 co do výše 37 492 Kč. Toto popření žalovaná nerozporuje, a proto v souladu s poučením žalobkyně nepodala incidenční žalobu. S ohledem na tyto skutečnosti vzala dne 2. 2. 2021 výše uvedenou pohledávku v popřené části zpět. Dále žalovaná namítla, že ačkoliv do insolvenčního řízení přihlásila pohledávku vykonatelnou, kterou žalobkyně jako vykonatelnou přezkoumala, žalobkyně ji ve vyrozumění o popření chybně poučila o jejím právu podat žalobu na určení. Pokud jde o návrh žalobkyně, aby insolvenční soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení, tento nárok žalobkyni nevznikl, neboť žalovanou v rozporu s insolvenčním zákonem nesprávně poučila. Nadto je podání žaloby prostřednictvím advokáta v případech, kdy je sám insolvenční správce advokátem, pouze účelovým zneužitím práva na zastoupení sledující umělé navyšování nákladů řízení. Závěrem žalovaná odkázala na usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 102 VSPH 482/2019-70. Podáním ze dne 2. 2. 2021 (č dok. P23-3) vzala žalovaná svou přihlášku pohledávky č. P23 částečně zpět, a to v žalobkyní popřené výši 37 492 Kč. Toto částečné zpětvzetí vzal insolvenční soud na vědomí usnesením ze dne 12. února 2021 č. j. KSOS 31 INS 17387/2019-P23-4 a současně konstatoval, že právní mocí tohoto usnesení se účast žalované jako věřitelky v insolvenčním řízení co do výše uvedeného rozsahu končí. Podáním ze dne 12. 2. 2021 (č. l. 21 a 22) vzala žalobkyně žalobu na popření pohledávky ve výši 37 492 Kč ze dne 5. 3. 2020 v celém rozsahu zpět. Zpětvzetí žaloby žalobkyně odůvodnila zpětvzetím přihlášky pohledávky č. P23 v rozsahu popřené částky 37 492 Kč ze strany žalované a dále skutečností, že insolvenční soud vzal toto částečné zpětvzetí přihlášky pohledávky na vědomí usnesením ze dne 12. 2. 2021. Podle žalobkyně s ohledem na uvedené skutečnosti odpadl předmět sporu. Dále žalobkyně navrhla, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení, neboť zpětvzetí žaloby bylo učiněno výhradně pro chování žalované.

17. Odvolací soud předně konstatuje, že rozhodne-li soud o zastavení řízení, zabývá se při rozhodování o náhradě nákladů řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení musí být zastaveno. Tuto otázku si přitom insolvenční soud vyhodnotil zcela správně. V případě, že je důvodem zastavení řízení zpětvzetí návrhu, žalobce nezavinil zastavení řízení, jestliže vzal zpět návrh, který byl podán důvodně, pro chování žalovaného. Musí tak být splněny obě výše uvedené podmínky kumulativně. V projednávané věci žalobkyně na přezkumném jednání (částečně) popřela vykonatelnou pohledávku žalované, a aby mělo toto popření pohledávky význam, žalobkyně musela podat žalobu, kterou toto popření uplatnila. Žaloba tak byla podána důvodně. Co se týče otázky chování žalovaného, odvolací soud ve své konstantní rozhodovací praxi opakovaně dovodil, že pokud insolvenční správce v postavení žalobce vezme incidenční žalobu o určení vykonatelné pohledávky zpět z důvodu zpětvzetí přihlášky pohledávky žalovaným věřitelem, je to právě žalovaný věřitel, který ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 163 I. Z. svým chováním zavinil zastavení řízení [srovnej například usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. května 2015 č. j. 47 ICm 3008/2014, 12 VSOL 225/2014-28 (KSBR 47 INS 28811/2013) nebo usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. května 2019 č. j. 26 ICm 3677/2016, 17 VSOL 458/2019-31 (KSOS 22 INS 15884/2016)]. S ohledem na výše uvedené je závěr insolvenčního soudu o povinnosti žalované hradit žalobkyni náklady řízení o incidenční žalobě zcela správný.

18. Na tomto závěru nic nemění ani námitka žalované týkající se nesprávného poučení žalobkyně učiněného v rámci vyrozumění o popření pohledávky. Žalovaná sice správně namítla, že se poučení žalobkyně vztahovalo na popření nevykonatelné pohledávky, ačkoliv pohledávka žalované byla přihlášena a přezkoumána jako vykonatelná, avšak tato skutečnost nemá žádný vliv na výše uvedený závěr o zavinění zastavení řízení ze strany žalované z důvodu částečného zpětvzetí jí přihlášené pohledávky. V daném případě totiž žalobu podala žalobkyně jakožto insolvenční správkyně, a nikoliv žalovaná na základě chybného poučení obsaženého ve vyrozumění o popření přihlášené pohledávky. Nad rámec výše uvedeného odvolací soud podotýká, že pokud žalovaná částečné popření přihlášené pohledávky nerozporovala, což sama potvrdila ve svém vyjádření, měla dostatek času vzít v popřeném rozsahu přihlášku pohledávky zpět ještě před zahájením řízení o incidenční žalobě, neboť vyrozumění o popření jí bylo doručeno dne 29. 11. 2019, zatímco incidenční žaloba byla podána až dne 5. 3. 2020.

19. Pokud jde o samotné určení výše nákladů řízení, pak závěr insolvenčního soudu, podle kterého má žalobkyně nárok na náhradu mimosmluvní odměny za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, vyjádření k výzvě insolvenčního soudu ze dne 26. 5. 2020 a zpětvzetí žaloby) a dále nárok na čtyři režijní paušály, není správný, neboť vyjádření zástupce žalobkyně ve smyslu ustanovení § 214 odst. 3 o. s. ř. k výzvě insolvenčního soudu není honorovaným úkonem právní služby.

20. Úkony právní služby vyjmenované v ustanovení § 11 AT jsou vymezeny taxativně, tento výčet není možno rozšiřovat prostou aplikací odstavce 3 tohoto ustanovení. Advokát zastupující účastníka řízení činí v řízení řadu úkonů, přičemž ne všechny úkony právní služby (§ 16 odst. 2 AT) jsou zároveň úkony, za něž je poskytována mimosmluvní odměna podle § 11 AT (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2013 sp. zn. I. ÚS 3104/11 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015 sp. zn. 22 Cdo 1176/2015). Pokud advokát koná činnost neuvedenou v ustanovení § 11 AT, a s klientem nemá jinou dohodu, nemůže tuto činnost nijak účtovat.

21. Vyjádření zastupujícího advokáta ve smyslu ustanovení § 214 odst. 3 o. s. ř. na výzvu soudu, zda účastník řízení souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, je nepochybně úkonem jeho právní služby, odměna za právní službu advokáta ovšem náleží pouze za úkon potřebný k účelnému uplatňování nebo bránění práva zastoupeného účastníka, přičemž musí jít o úkon vymezený v ustanovení § 11 AT.

22. Vyjádření souhlasu či nesouhlasu, jakož i následné rozhodnutí o odvolání bez nařízení odvolacího jednání nemají za splnění předpokladů vymezených v ustanovení § 214 odst. 3 o. s. ř. (krom vlivu na rychlost řízení či na výši nákladů řízení) žádný další vliv na procesní práva účastníků řízení. Nadto nevyjádří-li se účastník ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím o odvolání bez nařízení jednání souhlasí (viz § 101 odst. 4 o. s. ř.); nezbytným je pouze vyjádření nesouhlasu s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Vyjádření nesouhlasu s rozhodnutím věci bez nařízení jednání je tedy úkon nezbytný k tomu, aby účastník zabránil projednání odvolání bez nařízení odvolacího jednání, není to však úkon potřebný k účelnému uplatňování nebo bránění práva zastoupeného účastníka.

23. Vyjádření k výzvě insolvenčního soudu, kterým žalobkyně prostřednictvím zástupce sdělila pouze svůj nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nelze podřadit pod žádný z úkonů právní služby uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 a 2 AT. Stejně tak nelze na toto vyjádření aplikovat ustanovení § 11 odst. 3 AT, nejde o podání svou povahou a účelem nejbližší podání vymezenému v ustanovení § 11 odst. 1 písm. d/ AT, neboť z předmětného vyjádření nevyplývají pro věc nové skutkové, či právní okolnosti (srovnej například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. července 2010 č. j. 7 Afs 56/2010-59); nejde tedy o úkon písemného podání nebo návrhu ve věci samé, či výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé ani o úkon svou povahou a účelem nejbližší.

24. Smyslem úpravy v ustanovení § 214 odst. 3 o. s. ř., stejně jako možnost projednání věci samé bez nařízení jednání podle ustanovení § 115a o. s. ř., bylo právě naplnění zásad rychlosti a hospodárnosti řízení. Zahrnutí úkonu vyjádření na výzvu insolvenčního soudu, zda účastník řízení souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 214 odst. 3 o. s. ř., mezi úkony právní služby vymezené v ustanovení § 11 AT je proto nejen nedůvodné, ale i nehospodárné.

25. Smlouvu o právní pomoci, ve které by bylo ujednáno, že vyjádření na výzvu soudu ve smyslu ustanovení § 214 odst. 3 o. s. ř. je honorovaným úkonem právní služby, zástupce žalobkyně nedoložil. Z uvedeného vyplývá, že vyjádření advokáta na výzvu soudu, zda zastoupený účastník řízení souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 214 odst. 3 o. s. ř., není úkonem právní služby vymezeným v ustanovení § 11 odst. 1 a 2 AT ani úkonem svou povahou a účelem jim nejbližší podle ustanovení § 11 odst. 3 AT, proto odměna za tento úkon právní služby, není-li ve smlouvě o právní pomoci sjednáno jinak, advokátovi nenáleží [shodně též usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. ledna 2018 č. j. 59 ICm 1206/2015, 103 VSPH 875/2017-125 (KSPA 59 INS 4366/2014)]. Tímto závěrem odvolací soud nesouhlasí z uvedených důvodů se závěrem v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. ledna 1998 č. j. 6 A 205/95-32 (publikovaným v BA 5/2000 s. 77 a v časopise Soudní judikatura ve věcech správních č. 16 - 18/1999 pod č. 531) otištěno rozhodnutí, zabývajícím se mj. odměnou advokáta, jehož právní věta zní: „Za vyjádření advokáta k výzvě soudu o tom, zda žalobce souhlasí nebo nesouhlasí s upuštěním od jednání ve věci správního soudnictví (§ 250f odst. 2 o. s. ř.) náleží mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny odměny za jeden úkon právní služby (§ 11 odst. 2 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.)“.

26. Žalobkyně tak má nárok pouze na náhradu mimosmluvní odměny za tři úkony právní služby (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, a zpětvzetí žaloby) a současně dle ustanovení § 13 odst. 1 a 4 AT nárok na tři režijní paušály po 300 Kč. Pro doplnění odvolací soud uvádí, že právní zástupce žalobkyně není plátcem DPH. Sazbu mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby pak insolvenční soud určil správně na částku 3 100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. c/ a § 7 bod 5 AT). Celkem má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení před insolvenčním soudem ve výši 10 200 Kč [(3 x 3 100) + (3 x 300)].

27. Z těchto důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí podle § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. v odstavci II. výroku změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Ondřeje Koláčka.

28. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 163 I. Z., přičemž v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení vůči žalované v celkové výši 1 070 Kč. V odvolacím řízení vykonal právní zástupce žalobkyně jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání ze dne 12. 4. 2021) se sazbou mimosmluvní odměny ve výši 1 540 Kč (§ 8 odst. 1 a § 7 bod 5 AT), přičemž mu tak dle ustanovení § 11 odst. 2 písm. c/ AT náleží mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny sazby mimosmluvní odměny, tedy 770 Kč. Dále má právní zástupce žalobkyně nárok na jeden režijní paušál ve výši 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a 4 AT. Celkem činí náklady odvolacího řízení žalobkyně 1 070 Kč (770 + 300). V souladu s odstavcem II. výroku tohoto usnesení je proto neúspěšná žalovaná povinna nahradit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 1 070 Kč.