13 C 107/2023 - 135

Rubrum

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl samosoudcem Mgr. Zbyňkem Krchňavým ve věci žalobkyně: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] pro zaplacení 101 500 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba na zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, na účet Okresního soudu v [jméno FO].

Odůvodnění

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne [datum] se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že dne [datum] provedla odtah motorového vozidla RZ [SPZ], jak vyplývá z protokolu o odtahu číslo [hodnota], s tím, že vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozované žalobkyní. Odtah byl proveden na základě žádosti Městské policie hl. m. Prahy podle ustanovení § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obecní policii“). Žalobkyně žalovaného informovala o umístění vozidla na odtahovém parkovišti, o částce za odtah a vyzvala jej k úhradě částky za odtah a parkovné dle nařízení hlavního města Prahy. Dluh žalovaného tvoří částka za odtah ve výši [částka], částka [částka] za první až třetí den střežení (parkovné), částka [částka] parkovného za čtvrtý až maximálně 180 den po provedení odtahu vozidla, a [částka] parkovného za každý den následující po 180. dni po odtahu vozidla, celkem pak [částka]. Žalovaný neuhradil ničeho.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil s odůvodněním, že ve sporu není pasivně legitimován, neboť v době odstavení vozidla a jeho odtažení nebyl jeho vlastníkem. Vozidlo bylo dne [datum] prodáno [jméno FO], která neprovedla změnu zápisu v evidenci motorových vozidel a zůstalo tzv. polopřevodu. Žalovaný se pokoušel provést změnu v evidenci motorových vozidel bez součinnosti s vlastnicí, docílil však pouze vyřazení vozidla z provozu. Po problémech s kanceláří pojistitelů byly registrační značky dne [datum] změněny, proto není možné, aby bylo odtaženo vozidlo s registrační značkou [SPZ], neboť tyto značky byly dány do depozita na Městském úřadu v Táboře. Vozidlo muselo být odtaženo na registrační značce [Anonymizováno], která by neměla existovat, zápis o tom je v technickém průkazu vozidla. Žalovaný popřel, že by byl žalobkyní kontaktován. Z opatrnosti žalovaný namítal, že nárok žalobkyně je třeba ve smyslu § 2953 občanského zákoníku moderovat, neboť zůstatková cena vozidla je ve zjevném nepoměru vůči výši škody, když hodnota vozidla je evidentně nulová, což žalobkyni muselo být známo, neboť vozidlo bylo 2 roky před odtahem prodáno za [částka]. Mělo by být přihlédnuto k tomu, že žalovaný prokazatelně vozidlo neodstavil v rozporu se zákonem o obecní policii. Žalovaný tak objektivně nemohl vznik škody ovlivnit, neměl vozidlo ve své moci a s kupujícím nebyl v žádném kontaktu.

3. Existence žalobkyně byla zjištěna ze zřizovací listiny příspěvkové organizace Správy služeb hlavního města Prahy, jehož zřizovatelem je Hlavní město [adresa], a jejíž předmětem činnosti je mimo jiné odstraňování silničních vozidel za účelem a k naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel a jejich hlídání a výkon oprávnění směřujících k jejich prodeji a jejich prodej, popřípadě provádění odtahu vozidel na příkaz strážníků Městské policie hlavního města Prahy a policistů Policie ČR, včetně jejich hlídání.

4. Z požadavku na odstranění vozidla ze dne [datum] bylo zjištěno, že Městská policie hlavního města Prahy na základě § 17a odst. 6 zákona o obecní policii požádala o odstranění vozidla [jméno FO] červené barvy bez RZ, na kterém byl přiložen technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla a do 30 dnů nikdo nepožádal o jeho odstranění. Vozidlo bylo odstraněno dne [datum] v 9:15 hodin.

5. Z protokolu o odtahu vozidla číslo [hodnota] bylo zjištěno, že dne [datum] v 9:20 hodin bylo odtaženo vozidlo [jméno FO] červené barvy podle § 17a odst. 6 zákona o obecní policii.

6. Ze záznamu otevření vozidla a zjištění VIN bylo zjištěno, že vozidlo [jméno FO] červené barvy bez RZ [SPZ] otevřeno dne [datum] v 7:45 hodin, přičemž byl zjištěn VIN tohoto vozidla, a to: [Anonymizováno].

7. Z oznámení o odtahu vozidla a výzvy k převzetí ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o tom, že vozidlo, jehož měl být žalovaný vlastník a provozovatel, bylo odtaženo, a že odtažené vozidlo je možné vyzvednout z příslušného parkoviště po předložení platného dokladu totožnosti a ORV/OTP. Žalovaný byl upozorněn, že mu vznikla povinnost uhradit cenu za odtah a střežení vozidla na parkovišti. Z dodejky od výše uvedené písemnosti bylo zjištěno, že toto oznámení a výzva byly žalovanému odeslány, písemnost byla žalovanému dne [datum] dodána do domovní schránky.

8. Z usnesení rady Hlavního města Prahy ze dne [datum], a z nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti bylo zjištěno, že rada Hlavního města Prahy schválila nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, přičemž maximální cena za jeden nucený odtah vozidla byla stanovena na [částka], maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel byla stanovena za první až třetí jen započatý den ve výši [částka] za den, od čtvrtého dne za každý i jen započatý den, maximálně však 180 dnů ode dne přitažení vozidla na parkoviště ve výši [částka] za den, a od 181. dne ve výši [částka] za den.

9. Z kupní smlouvy o prodeji motorového vozidla uzavřené dne [datum] mezi žalovaným jako prodávajícím a [jméno FO] jako kupující, bylo zjištěno, že žalovaný převedl své vlastnické právo k vozidlu [jméno FO] červené barvy, registrační značky [SPZ], na [jméno FO], a to za kupní cenu [částka]. Kupující ([jméno FO]) se zavázala provést na svůj náklad nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel.

10. Z žádosti žalovaného ze dne [datum] bylo zjištěno, že se žalovaný obrátil na [právnická osoba] v Táboře s žádostí o pomoc při řešení problému, kdy [jméno FO] nezrealizovala převod předmětného vozidla.

11. Ze sdělení [právnická osoba] v Táboře, odboru dopravně správních agend, ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], bylo zjištěno, že v předmětné věci se dne [datum] na [právnická osoba] v Táboře dostavil žalovaný s žádostí o pomoc, s tím, že svoje vozidlo [jméno FO], RZ [SPZ], prodal dne [datum] paní [jméno FO]. Tuto skutečnost potvrdil předložením kupní smlouvy, s vozidlem jmenované předal oba technické průkazy vozidla a ověřenou plnou moc ke změně vlastníka jí zaslal dodatečně. Při prodeji se dohodli, že kupující vozidlo na sebe převede. Pro získání protokolu o evidenční kontrole, který je nutný k převodu, měla [jméno FO] všechny potřebné dokumenty. Protože uplynula zákonná lhůta na provedení změny vlastníka, obrátil se žalovaný na [právnická osoba] v Táboře z obavy, aby [jméno FO] nepáchala s vozidlem přestupky, popřípadě trestnou činnost. Proto byla [jméno FO] [právnická osoba] v Táboře oslovena dopisem, kde byla upozorněna na porušení ustanovení zákona č. 56/2001 Sb., tento dopis se vrátil jako nedoručený. Při rozboru možností bylo přijato opatření spočívající v tom, že žalovaný si zakoupí nové doklady k vozidlu a nové tabulky registrační značky, současně toto vozidlo vyřadí z provozu a odevzdá obě nové tabulky RZ a malý TP. Toto opatření má za následek, že vozidlo je opatřeno neplatnými doklady a nesmí na pozemní komunikaci. U vozidla vyřazeného z provozu se neplatí zákonné pojištění, takže dluh vlastníka na něm nemůže narůstat. Předpokládali, že pokud vozidlo bude jezdit, bude Policií ČR zadrženo. Tak se bohužel nestalo.

12. Z karty vozidla bylo zjištěno, že v případě osobního automobilu [jméno FO] červené barvy, registrační značky [SPZ], je jako provozovatel a vlastník tohoto vozidla veden žalovaný, a to od [datum]. Registrační značka [SPZ] včetně technického průkazu a osvědčení o registraci vozidla jsou platné od [datum]. Vozidlo je od [datum] vyřazeno z provozu.

13. Z duplikátu osvědčení o registraci vozidla bylo zjištěno, že jako vlastník vozidla [jméno FO] červené barvy, RZ [SPZ], je veden žalovaný. Duplikát byl vydán dne [datum], a téhož dne byl vystaven nový technický průkaz, nové ORV, byla provedena výměna RZ, bylo vydáno nové ORV, a vozidlo bylo vyřazeno z provozu.

14. Z vyrozumění [právnická osoba] [adresa], odboru dopravně správních agend, ze dne [datum], č. [Anonymizováno], bylo zjištěno, že [jméno FO] byla vyrozuměna o tom, že [právnická osoba] v Táboře bylo dne [datum] oznámeno, že z její strany nebyla poskytnuta potřebná součinnost k zápisu změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel, čímž nebylo původnímu vlastníkovi umožněno provést převod vlastnického práva k tomuto vozidlu. [jméno FO] byla vyrozuměna o tom, že se k této žádosti může písemně vyjádřit ve lhůtě do 10 dnů. [jméno FO] byla vyzvána k provedení změny vlastníka vozidla na její osobu ve lhůtě do 10 dnů ode dne doručení tohoto vyrozumění. [jméno FO] byla upozorněna, že v krajním případě mohou být ze strany žalovaného podniknuta opatření, která jí zabrání v užívání vozidla, případně bude požádána Policie ČR o zajištění vozidla na její náklady. Z doručenky bylo zjištěno, že výzva zmiňovaná v předchozím odstavci byla [jméno FO] odeslána dne [datum].

15. Z výpočtu maximální ceny za úplný odtah a parkovné bylo zjištěno, že v případě předmětného vozidla náklady na odtah a parkovné činí [částka], s tím, že základní sazba za odtah je vyčíslena na [částka], parkovné ve výši [částka] za první až třetí den parkování je vyúčtována na [částka], parkovné ve výši [částka] za 4. až 180. den parkování je vyčíslena na [částka], a parkovné ve výši [částka] denně od 181. dne parkování je vyčíslena na [částka]. Parkovné je vyčísleno za období od [datum] do [datum].

16. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl upozorněn na to, že dne [datum] došlo k odtahu vozidla RZ [SPZ] na parkoviště žalobkyně, přičemž ke dni [datum] činila pohledávka žalobkyně vůči žalovanému [částka] za odtah a parkovné. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu a současně byl upozorněn na možnost řešení věci soudní cestou. Z doručenky od této písemnosti bylo zjištěno, že tato výzva byla žalovanému uložena do domovní schránky dne [datum].

17. Z výpovědi svědkyně [jméno FO], bylo zjištěno, že svědkyně si na nějaké aplikaci (LetGo nebo Marketplace) našla auto, které koupila od žalovaného. K prodeji došlo 26. 6., svědkyně si přesně nepamatuje rok, bylo to asi před třemi lety. Prodej probíhal tak, že svědkyně se žalovanému ozvala přes inzerát, přijeli k žalovanému, projeli si auto, zaplatili a následně odjeli, to bylo všechno. Mezi svědkyní a žalovaným bylo domluveno, že svědkyně zajistí přepis vozidla, přepis svědkyně nezrealizovala. Svědkyně potvrdila, že po uzavření kupní smlouvy vozidlo vlastnila, vlastní jej dodnes, svědkyně má doma velký technický průkaz od vozidla. Svědkyně potvrdila, že ohledně prodeje byla uzavřena smlouva, a že kupní smlouva předložená žalovaným je ta kupní smlouva, kterou uzavřela a podepsala. Vozidlo před dvěma lety na jeden den půjčila kamarádovi, a od té doby neví, kde je. Ztrátu vozidla nahlásit na policii nebyla, protože vozidlo ztratil její kamarád. Svědkyně uvedla, že vozidlo koupila [částka], jí to připadalo jako výhodné, za ty peníze se jí to auto líbilo. Po prodeji vozidlu praskla přední náprava a zadní čep. Na vozidle se vyklepala zrcátka, které svědkyně přilepila lepenkou.

18. Z výpovědi svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že paní [jméno FO] vlastní vozidlo [jméno FO]. Toto vozidlo od ní měl svědek asi před dvěma lety zapůjčeno. Svědek jí vozidlo nevracel, protože ho zaparkoval na Pankráci, pak byly asi týden pryč, a vozidlo dále už nenašli. Svědek volal na městskou policii, zda vozidlo nebylo odtaženo, ale nikde nebylo. Vozidlo bylo v pojízdném stavu, nemělo viditelné poškození. Svědek se domnívá, že vozidlo se nachází na odstavném parkovišti.

19. O skutkovém stavu učinil soud následující závěr:

20. Do [datum] byl žalovaný vlastníkem a provozovatelem vozidla [jméno FO] červené barvy, registrační značky [SPZ] (dále jen „předmětné vozidlo“).

21. Dne [datum] žalovaný jako prodávající uzavřel kupní smlouvu s [jméno FO] jako kupující, na jejímž základě převedl své vlastnické právo k předmětnému vozidlu na [jméno FO] Pikrdovou za kupní cenu [částka]. [jméno FO] tohoto dne vozidlo od žalovaného převzala. Kupující ([jméno FO]) se zavázala provést na svůj náklad nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel.

22. Dne [datum] se žalovaný, coby osoba, která nemá zkušenosti s prodejem a koupí vozidel, obrátil na [právnická osoba] v Táboře s žádostí o pomoc při řešení problému, kdy [jméno FO] nezrealizovala převod předmětného vozidla.

23. Vyrozuměním [právnická osoba] [adresa], odboru dopravně správních agend, ze dne [datum], č. [Anonymizováno], odeslaným dne [datum], byla [jméno FO] vyrozuměna o tom, že se na [právnická osoba] v Táboře dne [datum] obrátil žalovaný s tím, že neposkytla potřebnou součinnost k zápisu změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel. [jméno FO] byla vyzvána k provedení změny vlastníka vozidla na její osobu ve lhůtě do 10 dnů ode dne doručení tohoto vyrozumění a současně byla upozorněna, že v krajním případě mohou být ze strany žalovaného podniknuta opatření, která jí zabrání v užívání vozidla, případně bude požádána Policie ČR o zajištění vozidla na její náklady.

24. Protože [jméno FO] na tuto výzvu nereagovala, žalovaný v součinnosti s [právnická osoba] v Táboře provedl opatření, na jehož základě si žalovaný zakoupil nové doklady k vozidlu a nové tabulky registrační značky, a současně toto vozidlo vyřadil z provozu a odevzdal obě nové tabulky RZ a malý TP. Od [datum] byl žalovanému vystaven duplikát osvědčení o registraci vozidla, kde jako vlastník předmětného vozidla je nadále uveden žalovaný; téhož dne byl předmětnému vozidlu vystaven nový technický průkaz, nové ORV, byla provedena výměna RZ (na RZ [SPZ]), bylo vydáno nové ORV, a vozidlo bylo vyřazeno z provozu. Tímto opatřením žalovaný docílil toho, že vozidlo bylo opatřeno neplatnými doklady a nesmělo na pozemní komunikaci. U vozidla vyřazeného z provozu nevznikla ani povinnost platit zákonné pojištění. Opatření bylo přijato s předpokladem, že pokud vozidlo bude jezdit, bude Policií ČR zadrženo.

25. Od uzavření výše uvedené smlouvy dodnes je vlastníkem předmětného vozidla [jméno FO]. Ta jej před dvěma lety zapůjčila svému kamarádovi, který s vozidlem zaparkoval v Praze na ulici.

26. Dne [datum] Městská policie hlavního města Prahy na základě § 17a odst. 6 zákona o obecní policii požádala žalobkyni o odstranění předmětného vozidla, na kterém byl přiložen technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla a do 30 dnů nikdo nepožádal o jeho odstranění. Předmětné vozidlo bylo odstraněno dne [datum] v 9:20 hodin. Žalobkyně následně předmětné vozidlo otevřela, zjistila jeho VIN a na základě toho jako vlastníka vozidla identifikovala žalovaného. Vozidlo je dodnes umístěno na odstavném parkovišti žalobkyně.

27. Žalovanému bylo dne [datum] dodáno do domovní schránky oznámení o odtahu vozidla a výzva k převzetí ze dne [datum], jimiž byl informován o tom, že vozidlo, jehož měl být vlastníkem a provozovatelem, bylo odtaženo, a že odtažené vozidlo je možné vyzvednout z příslušného parkoviště po předložení platného dokladu totožnosti a ORV/OTP. Žalovaný byl upozorněn, že mu vznikla povinnost uhradit cenu za odtah a střežení vozidla na parkovišti.

28. Usnesením rady Hlavního města Prahy ze dne [datum], a nařízením o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti jsou stanovené ceny, a to za jeden nucený odtah vozidla ve výši [částka], za služby parkovišť určených ke střežení vozidel za první až třetí jen započatý den ve výši [částka] za den, od čtvrtého dne za každý i jen započatý den, maximálně však 180 dnů ode dne přitažení vozidla na parkoviště ve výši [částka] za den, a od 181. dne ve výši [částka] za den.

29. Dlužnou částku žalobkyně vyčíslila za období od [datum] do [datum] na [částka] s tím, že základní sazba za odtah je vyčíslena na [částka], parkovné ve výši [částka] za první až třetí den parkování je vyúčtováno na [částka], parkovné ve výši [částka] za 4. až 180. den parkování je vyčísleno na [částka], a parkovné ve výši [částka] denně od 181. dne parkování je vyčísleno na [částka].

30. Předžalobní výzvou ze dne [datum], doručenou žalovanému dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě částky [částka] za odtah a parkovné. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu a současně byl upozorněn na možnost řešení věci soudní cestou.

31. Na základě shora uvedeného skutkového závěru v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:

32. Podle ust. § 17a odst. 6 zákona o obecní policii, nepožádá-li nikdo o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla do 30 dní od jeho přiložení, je vlastník komunikace oprávněn po dohodě s obecní policií vozidlo na náklady jeho provozovatele odstranit. Povinnosti úhrady nákladů na odstranění vozidla se jeho provozovatel zprostí, pokud prokáže závažné důvody, které mu znemožnily, aby před odstraněním vozidla požádal o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla.

33. Z výše uvedeného vyplývá, že osobou povinnou k úhradě nákladů, které jsou předmětem tohoto řízení, je provozovatel vozidla. Ten není v zákoně o obecní policii definován, při posuzování toho, kdo je provozovatele vozidla, je třeba vycházet z jiných právních předpisů.

34. Podle ust. § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), je pro účely tohoto zákona provozovatel vozidla vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu.

35. Podle ust. § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o podmínkách provozu“) je provozovatelem silničního vozidla osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba.

36. Pokud se jedná o nárok uplatněný v projednávané věci, jde se o soukromoprávní nárok žalobkyně. Tento nárok je specifický a právně se kvalifikuje analogicky jako náhrada škody, resp. se posuzuje podle ustanovení o občanskoprávní náhradě škody (viz nález Ústavního soudu sp. zn. [Anonymizováno], usnesení Ústavního soudu sp. zn. [Anonymizováno]). Nejde však o případ, kdy oprávněné osobě vzniká újma jako taková, ale jde spíše o refundaci (kompenzaci) nákladů na odtah vozidla a nákladů spojených s jeho uskladněním (umístněním na parkovišti provozovaném žalobkyní).

37. Podle ust. § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen („o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. V případě této odpovědnosti za škodu se zavinění presumuje ve formě nedbalosti.

38. Podle ust. § 2911 o. z., způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti. Domněnka obsažená v tomto ustanovení se uplatní v případech škody způsobené porušením zákona (§ 2910). Jde o právní domněnku vyvratitelnou. Škůdci odpovídajícímu za škodu na základě zavinění však povinnost k náhradě újmy nevznikne, prokáže-li, že ji nezavinil, a to ani ve formě nedbalosti nevědomé, čímž se vyviní (exkulpuje). Škůdce, aby se vyvinil, musí prokázat, že na jeho straně není dáno zavinění, tj. že nejednal nedbale ani ve formě prosté nevědomé nedbalosti (NS [spisová značka]); (viz PAŠEK, Martin. § 2911 [Porušení zákonné povinnosti]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 4.).

39. Podle ust. § 2912 odst. 1 o. z., nejedná-li škůdce, jak lze od osoby průměrných vlastností v soukromém styku důvodně očekávat, má se za to, že jedná nedbale. Princip zavinění jakožto subjektivního prvku odpovědnostního vztahu škůdce k vzniklé újmě vyjadřuje zásadu, že pro vznik povinnosti škůdce nahradit újmu nestačí pouze jeho protiprávní jednání, nýbrž je třeba, aby mu je bylo možno vytknout. Odst. 1 stanovuje objektivní standard chování (obezřetnosti, opatrnosti, pečlivosti), který je možno od každého důvodně očekávat, zohledňující objektivní možnost škůdce vznik újmy jako důsledek svého jednání předvídat. Pravidlo tam uvedené se uplatní, pokud zákon nestanoví jinak. Měrou objektivního standardu chování je osoba průměrných vlastností. Tou je třeba v návaznosti na § 4 odst. 1 rozumět osobu, která má rozum průměrného člověka, jakož i schopnost tento rozum užívat s běžnou péčí a opatrností. Prokáže-li škůdce, že jednal tak, jak by bylo možno s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu od osoby průměrných vlastností očekávat, má se za to, že nejednal nedbale. Objektivní standard chování poměřovaný očekávaným chováním osoby průměrných vlastností je však stanoven formou vyvratitelné právní domněnky. Tím se zohledňuje subjektivní hledisko, tj. konkrétní poměry (schopnosti a možnosti) každého jednotlivého škůdce; (viz PAŠEK, Martin. § 2912 [Požadovaná míra obezřetnosti]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 3.).

40. Podle ust. § 2 odst. 3 o. z., výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

41. Podle ust. § 4 odst. 1, 2 o. z., se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. To platí obdobně, pokud právní řád spojuje určitý následek s existencí pochybnosti.

42. Žaloba není důvodná.

43. Co se týče pojmu provozovatel vozidla, Nejvyšší soud dovodil, že pojmem provozovatel vozidla je ve smyslu výše uvedených ustanovení míněn provozovatel ve smyslu ust. § 2 písm. b) zákona o silničním provozu a ust. § 2 odst. 15 zákona o podmínkách provozu, tedy ten, kdo je v registru silničních vozidel zapsán jako vlastník nebo jako jiná osoba provozující vozidlo. Neodpovídá-li zápis provozovatele skutečnému stavu věci a právním poměrům ohledně vozidla, může mít postavení provozovatele i v registru nezapsaná osoba, má-li ve skutečnosti k vozidlu taková práva a oprávnění, jež jí umožňují s ním v dostatečném rozsahu disponovat, užívat ho ke své činnosti a vlastním jednáním jej fakticky provozovat (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Primárním subjektem povinným nahradit náklady na odstranění vozidla je osoba zapsaná jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel, avšak není vyloučeno, aby náklady hradil skutečný vlastník nebo provozovatel, bude-li prokázáno, že zápis v registru neodpovídá skutečnosti (voz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Primárně je tedy subjektem povinným nahradit náklady odstranění vozidla osoba zapsaná jako vlastník nebo provozovatel v registru silničních vozidel. Je-li však prokázáno, že zápis v registru neodpovídá skutečnosti, a tím, kdo má vozidlo v právní i faktické dispozici, je osoba odlišná od zapsaného vlastníka či provozovatele, nahradí náklady odstranění vozidla jeho skutečný vlastník a provozovatel. Ten, kdo náklady na odstranění vynaložil, obvykle nemá jinou možnost, než zjistit osobu provozovatele vozidla z registru vozidel. Zjistí-li však, že skutečným vlastníkem a faktickým provozovatelem vozidla je osoba odlišná, pak by odepření možnosti požadovat jejich náhradu po skutečném vlastníku vozidla bylo přílišným formalismem a především by bylo v rozporu se smyslem a účelem evidenční povahy registru (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

44. Tyto závěry dovolacího soudu zdejší soud nerozporuje. K tomu se sluší pouze poznamenat, že tyto rozsudky řešily situaci odlišnou od situace v projednávané věci, když ve výše zmiňovaných případech žaloby směřovaly proti „faktickým“ vlastníkům a provozovatelům vozidla, nikoliv proti „zapsaným“ vlastníkům, popř. provozovatelům. V projednávaném případě je situace odlišná v tom, že žaloba směřuje proti „zapsanému“ vlastníkovi a provozovateli za situace, kdy bylo prokázáno, že skutečným vlastníkem a provozovatelem, tedy osobou, která má ve skutečnosti k vozidlu taková práva a oprávnění, jež jí umožňují s ním v dostatečném rozsahu disponovat, užívat ho ke své činnosti a vlastním jednáním jej fakticky provozovat, je osoba odlišná od „zapsaného“ vlastníka a provozovatele vozidla.

45. V projednávaném případě, kdy žaloba směřuje proti zapsanému vlastníkovi a provozovateli, a to za situace, kdy tento v řízení prokázal, že vozidlo prodal [jméno FO], by podle názoru soudu byla důsledná aplikace ust. § 17a odst. 6 zákona o obecní policii vůči žalovanému nespravedlivá a ve svém důsledku by odporovala dobrým mravům. Soud v projednávané věci vycházel zejména z toho, že žalovaný platně uzavřel kupní smlouvu, na jejímž základě dne [datum] převedl své vlastnické právo k předmětnému vozidlu na [jméno FO]. Ta si předmětné vozidlo po zaplacení kupní ceny převzala a od té doby má k předmětnému vozidlu taková práva a oprávnění, jež jí umožňují s ním v dostatečném rozsahu disponovat, užívat ho ke své činnosti a vlastním jednáním jej fakticky provozovat. K tomu, že v registru vozidel nedošlo k přepisu vlastníka a provozovatele tak, aby se sladil „registrový“ stav se stavem skutečným, došlo v důsledku porušení smluvních povinností ze strany [jméno FO], která nesplnila svůj závazek z kupní smlouvy, když se zavázala provést na svůj náklad nahlášení změn v evidenci držitelů motorových vozidel. Za dané situace žalovaný, coby osoba průměrných znalostí, která nemá zkušenosti s prodejem a nákupem motorových vozidel, resp. s jejich převody, nezůstal nečinný, ale danou situaci aktivně řešil. Žalovaný se dne [datum], tedy týden po uzavření kupní smlouvy, obrátil na [právnická osoba] v Táboře, který [jméno FO] vyzýval k tomu, aby provedla změnu vlastníka vozidla na její osobu. Protože [jméno FO] byla nadále nečinná, postupoval žalovaný tak, jak mu doporučil [právnická osoba] v Táboře, a alespoň zakoupil nové doklady k vozidlu a nové tabulky registrační značky, nechal vozidlu vystavit nový technický průkaz, nové ORV, a současně toto vozidlo vyřadil z provozu, odevzdal obě nové tabulky RZ a malý TP. Soud tak má za to, že žalovaný, coby osoba průměrných znalostí, za dané situace na doporučení [právnická osoba] v Táboře udělal maximum možného pro to, aby této situaci, popř. dalším potencionálně vůči žalovanému nežádoucím situacím, předešel, a pokoušel se nastalý nežádoucí stav napravit, a soud nemá, co by mu v tomto směru vytknul.

46. Za těchto specifických okolností, kdy žalovaný vozidlo nevlastní a fakticky neprovozuje a současně nemůže docílit změny zápisu v registru silničních vozidel, neboť jej nová vlastnice předmětného vozidla de facto podvedla a pro žalovaného byla zcela nekontaktní (dopátrat se skutečné adresy [jméno FO], popř. kontaktu na ni bylo pro žalovaného téměř nemožné, když i soud musel vyvinout zvýšené úsilí pro to, aby se mu ji podařilo kontaktovat), bylo by v rozporu s dobrými mravy po žalovaném požadovat náklady za odtah a střežení vozidla. K tomu soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], který projednával skutkově obdobnou věc (ve věci projednávané Nejvyšším soudem bylo rovněž prokázáno, že vozidlo bylo platně prodáno třetí osobě, navíc ani nebyla zjištěna totožnost faktického vlastníka a provozovatele vozidla). Aplikace ustanovení o dobrých mravech pak vychází v souladu s judikaturou Ústavního soudu z individuálních okolností projednávaného případu, vycházejících ze shora uvedeného skutkového stavu, která s ohledem na individuální okolnosti projednávaného případu zmírňuje tvrdost zákona a umožňuje rozhodnout v souladu se spravedlností a slušností.

47. Nad rámec uvedeného soud dodává, že pokud má být žalobkyní uplatněný nárok posuzován podle ustanovení o občanskoprávní náhradě škody (viz judikatura Ústavního soudu citovaná výše), je třeba zkoumat, zda je zde dána odpovědnost žalovaného za tuto „škodu“. Na uplatněný nárok by tak mělo být nahlíženo pohledem ust. § 2910 o. z., upravující odpovědnost za škodu porušením povinnosti stanovenou zákonem (v tomto případě porušením ustanovení zákona o silničním provozu, v jehož důsledku došlo ke „vzniku škody“). Jednou z podmínek odpovědnosti za škodu pak je, že odpovědná osoba poruší vlastním zaviněním (alespoň ve formě nedbalosti) povinnost stanovenou zákonem. Způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti (ust. § 2911 o. z.), přičemž takto stanovená domněnka je vyvratitelnou právní domněnkou, s tím, že škůdci odpovídajícímu za škodu nevznikne povinnost k náhradě škody, prokáže-li, že ji nezavinil, a to ani ve formě nedbalosti nevědomé, čímž se vyviní. Jak vyplývá z ust. § 2912 odst. 1 o. z., pro vznik povinnosti škůdce nahradit újmu nestačí pouze jeho protiprávní jednání, nýbrž je třeba, aby mu je bylo možno vytknout, přičemž v tomto ustanovení je stanoven objektivní standard chování (obezřetnosti, opatrnosti, pečlivosti), který je možno od každého důvodně očekávat, zohledňující objektivní možnost škůdce vznik újmy jako důsledek svého jednání předvídat; měrou objektivního standardu chování je osoba průměrných vlastností, tedy osoba, která má v souladu s ust. § 4 odst. 1 o. z. rozum průměrného člověka, jakož i schopnost tento rozum užívat s běžnou péčí a opatrností. Prokáže-li škůdce, že jednal tak, jak by bylo možno s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu od osoby průměrných vlastností očekávat, má se za to, že nejednal nedbale.

48. K tomu soud odkazuje na výše uvedené závěry, podle kterých žalovaný prokázal, že vlastnictví k předmětnému vozidlu platně převedl na [jméno FO], spoléhajíc na to, že [jméno FO] provede přepis tohoto vozidla v registru vozidel, tedy splní svou povinnost, ke které se ve smlouvě zavázala. I za této situace žalovaný byl obezřetný a po zjištění, že [jméno FO] tuto povinnost nesplnila, řešil nastalou situaci ve spolupráci s [právnická osoba] v Táboře, a učinil maximum možného pro to, aby nastalý nežádoucí stav odstranil. Žalovaný je osobou průměrných znalostí bez zkušeností s koupí a prodejem motorových vozidel. Za dané situace pak soud dospěl k závěru, že žalovaný ani nejednal nedbale, a proto nepřipadá v úvahu zavinění na straně žalovaného, což má za následek to, že žalovaný za tuto „škodu“ neodpovídá.

49. Pro úplnost soud dodává, že tímto neignoruje rozhodnutí Ústavního soudu [Anonymizováno], když tento nález byl vydán za jiné situace. Ve věci projednávané Ústavním soudem byla žalovanou společnost podnikající v oboru prodeje vozidel, která byla v tomto oboru profesionál, a je proto na ni třeba klást vyšší nároky, než na žalovaného (osobu průměrných znalostí, bez zkušeností s prodejem vozidel) v projednávaném případě. Žalovaný se pak jako laik řídil doporučením [právnická osoba] v Táboře, a učinil to, co mu bylo doporučeno. Více za dané situace učinit nemohl.

50. Z výše uvedených důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. S ohledem na výše uvedené by dokazování fotografiemi předmětného vozidla a orientačním oceněním předmětného vozidla bylo nadbytečné, proto soud návrh na doplnění dokazování těmito důkazy zamítnul.

51. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl ve věci zcela úspěšný. Žalovaný byl v řízení zastoupen advokátem, kterému soud přiznal náhradu nákladů řízení podle advokátního tarifu (vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů – dále jen „a. t.“). Soud přiznal žalovanému následující náhradu nákladů řízení: a) náhradu za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne [Anonymizováno], účast na jednání dne [datum], písemné vyjádření ve věci samé ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum]) po [částka], v souladu s ust. § 7 bod 5. a. t., v celkové výši [částka]; b) paušální náhradu za 5 úkonů právní služby po [částka] v souladu s ust. § 13 odst. 4 a. t., v celkové výši [částka]; c) DPH ve výši [částka], neboť zástupce žalovaného je plátcem DPH a daň vyúčtoval; o DPH bylo rozhodnuto v souladu se zákonem o DPH a judikaturou podle právního stavu k datu rozhodování soudu, a to ve výši 21 % z výše uvedených částek nákladů řízení (tzn. 21 % z částky [částka] činí [částka]). Součet těchto částek činí výsledné náklady řízení, jak jsou uvedeny výše ve výroku II. tohoto rozsudku.

52. O povinnosti žalobkyně zaplatit náhradu nákladů řízení státu soud rozhodl podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., když svědkyni [jméno FO] bylo usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], přiznáno svědečné ve výši [částka].