13 C 112/2020-293

Rubrum

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Drahozalovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného a žalovaného] 2. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného a žalovaného] oba zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] pro určení vlastnictví k nemovité věci takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem id. nemovitých věcí, a to bytové jednotky [číslo] způsob využití byt, vymezené v bytovém domě [adresa], který je součástí pozemku p. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, k jednotce náležejícímu spoluvlastnickému podílu na společných částech budovy [adresa] o velikosti id. [číslo], k jednotce náležejícímu spoluvlastnickému podílu na pozemku p. [číslo] – zastavěná plocha o velikosti id. [číslo], bytová jednotka je zapsána na [list vlastnictví], budova [adresa] a pozemek parc. [číslo] jsou zapsány na [list vlastnictví], vše pro obec a k.ú. [obec] u Katastrálního úřadu [anonymizována dvě slova], [stát. instituce], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným k rukám právního zástupce žalovaných na náhradě nákladů řízení částku 66 471 Kč, a to v pravidelných splátkách po částce 7 000 Kč měsíčně (s poslední splátkou ve výši 3 471 Kč) splatných vždy do každého 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou na náhradě nákladů řízení částku 7 387 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce proti žalovaným domáhal určení vlastnictví k bytové jednotce [číslo] v bytovém domě [adresa], který je součástí pozemku parc. [číslo] k jednotce náležejícího spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a na pozemku, v obci a k.ú. [obec]. Svůj návrh odůvodnil tím, že žalovaní jsou evidováni jako vlastníci předmětné nemovitosti na základě darovací smlouvy datované dne [datum], kterou však žalovaný nepodepsal. Podepsat ji ostatně ani nemohl, když se tou dobou nezdržoval na území České republiky, nýbrž pobýval se svou manželkou [jméno] [příjmení] na Ukrajině, kdy podnětem této cesty byla náhlá hospitalizace otce manželky žalobce s akutním zánětem slepého střeva; v dané době se na Ukrajině žalobce musel mj. podrobit zákroku u stomatologa. O tom, že došlo k převodu nemovitosti na jeho vnuky (žalované) se žalobce dozvěděl teprve doručením rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 7. 11. 2005, č.j. 4 Nc 1650/2005-12. Žalobce se následně opakovaně dotazoval své dcery, matky žalovaných, o vysvětlení – tato mu vždy slibovala, že v dohledné době uvede vše do původního stavu; žalobce se nechtěl soudit s vlastními vnuky, a dokud byli dětmi, záležitost se v jejich přítomnosti neřešila. Teprve když se situace stále nevyřešila a přitom se již blížila zletilost žalovaných, nechal žalobce zpracovat znalecký posudek na pravost podpisu na předmětné darovací smlouvě. Když znalecký posudek potvrdil, že podpis žalobce na darovací smlouvě je s největší pravděpodobností padělaný, obrátil se žalobce se svým nárokem k soudu, kdy požadoval určení, že je vlastníkem ideální této nemovité věci. Později žalobce doplnil, že na nemovitosti navíc vázne smluvní zatížení se zákazem převodu, a roztržku se svou dcerou (matkou žalovaných) dokládal tvrzeným nezaléváním květin v jeho bytě žalobce v době, kdy byli s manželkou mimo domov. Naléhavý právní zájem na určení vlastnictví žalobce spatřoval jednak v obavě ze své budoucnosti, protože by neměl, kde nadále bydlet, a dále v tom, aby bylo postaveno na jisto jeho vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu předmětné bytové jednotky (bez projednání podané žaloby nemůže být žalobce zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník).

2. Žalovaní se žalobou nesouhlasili. Předmětná nemovitost byla dříve v rovnodílném spoluvlastnictví žalobce a jeho bývalé manželky, [jméno] [příjmení], kteří se dohodli, že nemovitost darují svým vnukům (žalovaným). Žalobce s tímto darováním souhlasil, stejně jako souhlasil s tím, že darovací smlouvu sepíše advokát, [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], před kterým byla následně smlouva podepsána. Totožnost smluvních stran byla při podpisu ověřena jmenovaným advokátem. Jelikož v době převodu nemovitosti byli žalovaní nezletilí, zastupoval je při sepisu darovací smlouvy jim soudem jmenovaný opatrovník, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], a darovací smlouva musela být schválena soudem (to se stalo výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 7. 11. 2005). Žalovaní vždy proto byli a dosud jsou přesvědčeni, že předmětná nemovitost jim po právu náleží a s ohledem ke všem okolnostem darování nikdy ani neměli důvod o tom pochybovat. Vzhledem k dlouhé době, jež uplynula od namítaného převodu, a kvalifikované dobré víře žalovaných v to, že zápis v katastru nemovitostí odpovídá skutečnému stavu, by ostatně připadalo do úvahy i případné vydržení vlastnického práva k nemovitosti žalovanými. Žalovaní zpochybnili tvrzení žalobce, že by u podpisu darovací smlouvy nebyl a že by v dané době pobýval na Ukrajině. Současně zpochybnili pravost předložené listiny označené jako Potvrzení (chorobopis) ze dne [datum] a rovněž namítli, že potvrzení výkonného výboru [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne [datum] je pouze záznamem tvrzení paní [jméno] [příjmení maželky] a nikoliv listinou prokazující skutečnosti v potvrzení zaznamenané. Žalovaní vyslovili výhrady též k předloženému znaleckému posudku, když mj. zdůraznili, že dokumenty ke komparaci předkládal sám žalobce, přičemž u některých těchto dokumentů (útržků složenek) později připustil, že se zřejmě jedná o rukopis bývalé manželky – sám tedy ani nebyl schopen rozpoznat, že jméno na útržcích nevyplňoval. Závěr znalce nelze považovat za náležitě odůvodněný, navíc sám znalec uvedl, že pro větší přesnost závěru by potřeboval prozkoumat další vyhotovení smlouvy. Existenci smluvního zatížení se zákazem převodu (práva zpětné koupě) pak žalovaní rozporovali vzhledem k době uplynuté od jeho sjednání v roce 1991 a uzavření darovací smlouvy v roce 2005. Poznámku k (ne) zalévání květin pak označili za zcela bezpředmětnou, když matka žalovaných nikdy do bytu v době žalobcovy nepřítomnosti nevstupovala. Žalovaní byli odjakživa srozuměni s tím, že byt jim sice patří, nicméně žalobce v něm bude pobývat až do své smrti, jak také vyplývá z odůvodnění rozsudku, jímž byla předmětná darovací smlouva schválena. Dědečka (žalobce) ostatně z bytu nikdy nevykazovali a dříve spolu měli dobré vztahy. Z důvodu citlivosti celé záležitosti, která je pro žalované psychicky velmi náročná, a jejich nízkého věku se vždy omluvili ze své osobní přítomnosti u jednání.

3. Z kupní smlouvy a smlouvy o omezení převodu nemovitostí ze dne [datum] soud zjistil a má za prokázané, že žalobce a jeho tehdejší manželka [jméno] [příjmení] nabyli předmětnou nemovitost do bezpodílového spoluvlastnictví od prodávajícího státního podniku [anonymizováno] s tím, že smluvní stran se dohodly, že kupující nepřevedou svůj spoluvlastnický podíl bez předchozího písemného souhlasu prodávajícího, který si vyhradil právo zpětné koupě.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí k [list vlastnictví] v obci a k. ú. [obec] soud zjistil a má za prokázané, že žalovaní jsou evidování jako rovnodílní spoluvlastníci bytové jednotky [číslo] v bytovém domě [adresa], který je součástí pozemku parc. [číslo] k jednotce náležejícího spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku, a to na základě darovací smlouvy ze dne [datum] s právními účinky vkladu ke dni [datum].

5. Z darovací smlouvy ze dne [datum] soud zjistil a má za prokázané, že darovací smlouva se vztahuje k předmětné nemovitosti, byla sepsána advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] k převodu vlastnictví nemovitosti darem od žalobce a [jméno] [příjmení bývalé manželky] (dárců, t.č. spoluvlastníků nemovitosti) do rovnodílného spoluvlastnictví obdarovaným – žalovaným, t.č. zastoupeným ustanoveným opatrovníkem, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátkou. Smlouva obsahuje v čl. VI prohlášení o tom, že při uzavírání této smlouvy nebyla nijak omezena jejich smluvní volnost, že si smlouvu řádně přečetli, s jejím obsahem souhlasí, smlouva je projevem jejich vážné a svobodné vůle, nebyla uzavřena ani v tísni ani za nápadně nevýhodných podmínek, což stvrzují svým vlastnoručním podpisem. Následují podpisy nad jmény [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení bývalé manželky], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátka. Smlouva dále obsahuje potvrzení podle ust. § 34 odst. 7 písm. c) vyhlášky č. 190/1996 Sb., kterým [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] stvrdil, že účastníci si smlouvu přečetli, její obsah schválili a vlastnoručně ji shora uvedeného dne před advokátem podepsali, poté co jejich totožnost advokát ověřil z občanských průkazů.

6. Výpovědí svědků [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], advokáta, a [anonymizováno] [příjmení], advokátky, má soud za prokázané, že ani jeden ze jmenovaných advokátů už si nevzpomíná na podrobnosti případu, při sepisu i podpisu smluv nicméně vždy postupují standardně (řádně). Doložku o ověření pravosti podpisu [anonymizováno] [příjmení], [anonymizováno] připojuje teprve po skutečném ověření totožnosti osob – po předložení jejich občanského průkazu či jiného dokladu totožnosti, svou praxi vykonává přes 25 let a toto je 4. případ, kdy je namítána nepravost podpisu na jím ověřené smlouvě, přičemž předchozí případy se všechny vyřešily v jeho prospěch (šlo vždy o rodinné spory, do nichž byl takto vtažen advokát). Ze sdělení [anonymizováno] [příjmení], [anonymizováno] ze dne [datum] dále vyplynulo, že na darovací smlouvě ze dne [datum] byla potvrzena pravost podpisu účastníků smlouvy podle § 34 odst. 7 písm. c) vyhl. č. 190/1996 Sb., což zjistil ze své databáze v počítači, protože příslušný spis skartoval již v červnu 2019.

7. Ze spisu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou sp. zn. P 175/2008, jehož trvalou součástí jsou spisy sp.zn. 4 Nc 1650/2005 a 4 Nc 497/2005 soud zjistil a má za prokázané, že rodiče žalovaných jsou od roku 2008 rozvedeni, v době uzavření předmětné darovací smlouvy byli manželé. Prostřednictvím zvoleného zástupce, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] otec žalovaných v září 2005 požádal zdejší soud o schválení právního úkonu za nezletilé děti (žalované) s tím, že jejich prarodiče jim darovali předmětnou nemovitost, a to darovací smlouvou, při jejímž sjednání byli žalovaní zastoupeni soudem ustanovenou opatrovnicí, [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou č.j. 4 Nc 1650/2005-12 ze dne 7. 11. 2005 má soud za prokázané, že darovací smlouva byla za t.č. nezletilé žalované soudem schválena. Dle odůvodnění rozsudku nemovitost žalovaným darovali jejich prarodiče, žalovaní byli při uzavírání darovací smlouvy zastoupeni kolizní opatrovnicí, [anonymizováno] [jméno] [příjmení]; v předmětném bytě„ bydlí a nadále bude bydlet dědeček obdarovaných“. Smlouvu i související dohodu o bydlení dědečka (žalobce) v bytě soud shledal v zájmu obdarovaných a jako takovou ji schválil.

8. Výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že se se žalobcem po rozvodu (1993) delší dobu nemohli dohodnout na vypořádání majetku, načež se nakonec domluvili, že byt nebudou prodávat, ale darují ho vnukům. Zařizování smlouvy nechali na zeti, [anonymizováno] [celé jméno žalovaného], smlouva se podepisovala u [anonymizováno] [příjmení], [anonymizováno]. Svědkyně doplnila, že si pamatuje, že se tehdy žalobce na ni zlobil, protože přišla pozdě, svědkyně i žalobce byli u podpisu bez doprovodu; jinak si pamatuje jen to, že se jednalo o všední den, kolik smluv se podepisovalo, už neví. Vztahy v rodině byly normální, a to i po rozvodu, zhoršily se po převodu nemovitosti poté, co se o tom dozvěděla současná manželka žalobce. Svědkyně má za to, že v darovací smlouvě bylo zaneseno, že žalobce bude v bytě až do smrti, s tímto ona i dcera souhlasily.

9. Výslechem svědka [jméno] [příjmení], otce žalovaných, soud zjistil, že v době sepisu darovací smlouvy žil svědek ve společné domácnosti se žalovanými a jejich matkou, v dané době měli dobré vztahy i se žalobcem a svědek uskutečnění darování organizoval. Žalobce se na něj nikdy neobrátil s tím, že by smlouva byla neplatná. Dříve nic nenasvědčovalo tomu, že by s převodem bytu měly nastat nějaké komplikace, po uzavření darovací smlouvy se však vztahy se žalobcem a s [jméno] [příjmení] zhoršily. Proč smlouva neobsahuje žádné věcné břemeno, si nevzpomíná, nicméně žalobce v bytě po celou dobu bydlí a tato jeho možnost nebyla nikdy nijak narušována.

10. Výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], matky žalovaných, soud zjistil, že v době sepisu darovací smlouvy její rodiče řešili porozvodové rozdělení majetku; svědkyně je jejich jediná dcera. Vztahy s rodiči měla dobré, a jelikož se rodiče nemohli dohodnout na jiném vypořádání majetku, vymysleli, že byt převedou na vnuky – žalované, a to v době, kdy byli ještě úplně malí kluci, cca v roce 2003 2004. Od doby, co současná manželka žalobce zjistila, že byt je přepsán, tak se jejich vztahy velmi zhoršily (současná manželka žalobce měla svědkyni a její rodině nadávat, vyhrožovat apod.). Asi před dvěma lety ji navštívil žalobce s tím, aby podepsala smlouvu o jakémsi zpětném převodu nemovitosti. Při darování nemovitosti bylo dohodnuto, že v bytě bude až do konce života bydlet žalobce, v tom smyslu také svědkyně žalované vychovávala a takto je dohoda i respektována. Kdo v bytě skutečně bydlí, však svědkyně neví.

11. Výslechem žalobce soud zjistil, že žalobce v předmětném bytě bydlí se současnou manželkou, [jméno] [příjmení], veškeré platby v souvislosti s užíváním bytu včetně plateb do fondu oprav hradí žalobce, nájem za užívání bytu žalovaným neplatí. Žalobce dále vypovídal o tom, jak jeli v červenci 2005 na Ukrajinu poté, co se dozvěděli o nemoci otce jeho manželky, a že teprve po návratu domů se dozvěděl o převodu nemovitosti. Jeho výpověď byla vnitřně rozporná, obsahovala řadu protichůdných tvrzení, jak sama o sobě, tak v porovnání s písemnými podáními žalobce či svědeckou výpovědí jeho manželky. V průběhu času uváděl rozdílná tvrzení ohledně doby, kdy se měl o darovací smlouvě dozvědět (z dopisu od soudu v listopadu 2005, resp. následných dokumentů z katastru nemovitostí, či na schůzi vlastníků v září 2005). Stejně i rozdílná tvrzení ohledně doby, do kdy měli být v roce 2005 na Ukrajině, zda byla cesta plánovaná, byť urychlená nemocí pana [příjmení], nebo zcela neplánovaná, na jak dlouho na Ukrajinu zpravidla jezdili. Ve vyjádření ze dne [datum] uvedl, že cesta na Ukrajinu trvala od [datum] do [datum] a jejím podnětem byla náhlá hospitalizace otce manželky s akutním zánětem slepého střeva, [jméno] [příjmení manželky] při jednání dne [datum] uvedla, že v červenci 2005 jeli na dovolenou, jezdili na ni na Ukrajinu pravidelně tak na tři týdny, zpátky se vrátili koncem července, žalobce při jednání dne [datum] uvedl, že v roce 2005 byli na Ukrajině poprvé, cesta nebyla plánovaná, museli se tam vydat kvůli hospitalizaci otce manželky, o které je příbuzní v červnu informovali (pozn. předložené potvrzení o hospitalizaci je vydáno od [datum]). Jeho výpověď obsahovala i protichůdná žalobce tvrzení o tom, jak probíhalo jeho ošetřování zubní lékařkou na Ukrajině. Svědkyně [jméno] [příjmení manželky] tvrdila, že ho zubní lékařka nejdříve léčila léky na bolest, potom mu zub přesto musela vyvrtat, žalobce naopak tvrdil, že mu zub nejdříve vyvrtala, potom mu dala léky. Rozpory se objevily u tvrzení, zda viděl či neviděl [anonymizováno]. [příjmení] dříve než u jednání u soudu – v žalobě uvedl, že ho navštívil v roce 2018, při jednání dne [datum] uvedl, že ho nikdy neviděl. Výpověď žalobce stran jeho pobytu na Ukrajině v předmětné době soud proto, mj. právě s ohledem na množství rozporů, shledal účelovou a jeho tvrzení, že darovací smlouvu nepodepsal, neuvěřil.

12. Výslechem svědkyně [jméno] [příjmení manželky] soud zjistil a má za prokázané, že s žalobcem spolu žijí přes dvacet let, manžely jsou od dubna 2005, bydlí spolu v předmětném bytě, nájemné neplatí. Svědkyně má blízko k expresivnímu vyjadřování, mnohdy zdůrazňovaném silnou gestikulací (k neplacení nájemného doslova uvedla:„ můj muž řekl dceři, že rozhodně ze svého bytu nájemné platit nebude, to ať si zkusí po něm požadovat, to by letěla ze schodů“). Soud má tímto výslechem za prokázané, že vztahy svědkyně s dcerou žalobce nejsou dobré a dále zejména to, že svědkyně nesouhlasí s převodem předmětné nemovitosti. Jakkoliv svědkyně tvrdí, že žalobce byl podveden a smlouvu nepodepsal, když v dané době pobýval na Ukrajině, soud tomuto tvrzení neuvěřil a shledal jej účelovým.

13. Výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], dcery [jméno] [příjmení manželky žalobce], soud zjistil a má za prokázané, že v rodině manželky žalobce je nemovitost pokládána za vlastnictví žalobce a jeho současné ženy s tím, že žalobce by jistě takovou smlouvu nepodepsal a o byt byli připraveni podvodem. Žalobce a jeho žena jezdili na Ukrajinu pravidelně za rodinou a na dovolenou, k jejich tamnímu pobytu v létě 2005 nebylo výslechem svědkyně zjištěno ničeho.

14. Z výslechu svědkyně [celé jméno svědkyně] nebylo zjištěno nic víc, než se se jedná o kamarádku žalobce a jeho manželky, které byla i za svědka na svatbě. Svědkyně potvrdila, že žalobce s manželkou v létě, nejčastěji v červenci, jezdívali na dovolenou na Ukrajinu; po tu dobu jim cca od roku 2006 do 2010 zalévala květiny, což dříve prý dělala dcera žalobce, se kterou ale nyní žalobce a jeho manželka nemají dobré vztahy.

15. Z kopie potvrzení [anonymizována dvě slova] v obci [obec] včetně překladu a tlumočnické doložky soud zjistil, že podle slov [jméno] [příjmení manželky] jmenovaná a žalobce pobývali v obci [anonymizováno] v době od [datum] do [datum] a dne [datum] informovali výkonný výbor [anonymizována dvě slova] v obci [anonymizováno] o změně občanství [jméno] [příjmení manželky]. Potvrzení je datováno dnem [datum]. Soud se ztotožňuje s námitkami žalovaných proti uvedenému potvrzení, které skutečně toliko dokládá, že uvedená obecní rada byla požádána o potvrzení pobytu [jméno] a [celé jméno žalobce] v citovaném období, nikoliv to, že by jim tato skutečnost byla skutečně známa.

16. Z potvrzení – chorobopisu včetně překladu a tlumočnické doložky soud zjistil, že v období od [datum] do [datum] byl v [anonymizována dvě slova] nemocnici hospitalizován pan [příjmení] [příjmení] [příjmení], ročník 1936, a to na léčení na chirurgickém oddělení pro akutní operaci apendixu (slepého střeva). Na druhé straně je pod„ P.S.“ Dopsáno, že dne [datum] si jej vzala domů dcera [jméno] [příjmení] s [celé jméno žalobce]. Na potvrzení figuruje jméno lékaře [jméno] [příjmení] [jméno], který k dotazu soudu sdělil, že v červenci roku 2005 byl zaměstnancem dané nemocnice, [příjmení] [příjmení] ale neošetřoval, žalobce nezná, [jméno] [příjmení manželky] zná jako svoji dřívější pacientku (operoval jí varixy). [příjmení] [příjmení] nebyl jeho pacientem, a tak k jeho pobytu v nemocnici a jeho léčení nebyl lékař schopen ničeho sdělit. Na základě uvedené listiny ve spojení s odpovědí lékaře tak má soud má za prokázané, že v daném období sice pan [příjmení] [příjmení] zřejmě byl hospitalizován v nemocnici, přítomnost žalobce a jeho manželky v nemocnici však za prokázanou nemá, a to jak s ohledem na sdělení lékaře, tak zejména vzhledem k tomu, že text na druhé straně potvrzení je psán očividně dvěma různými pery (zřejmě dopsáno jméno žalobce); přitom není běžné na propouštěcí zprávy uvádět jména všech osob, které si pacienta přebírají do péče, a i sám žalobce při jednání dne [datum] sdělil, že v nemocnici na Ukrajině to není jako u nás, je tam velký zmatek, nepořádek a rozhodně nikdo neověřuje totožnost návštěv.

17. Z lékařského potvrzení včetně překladu a tlumočnické doložky soud zjistil, že žalobci bylo [anonymizováno] nemocnicí všeobecného praktického/rodinného lékařství, resp. tamním lékařem stomatologem vystaveno potvrzení za účelem předložení v místě vyžádání, s tím, že žalobce„ skutečně absolvoval ambulantní léčbu v období od [anonymizováno] do [datum]; diagnóza: mnohočetný zubní kaz“. Potvrzení je datováno [datum] a podepsáno lékařem [anonymizována tři slova]. K tomuto potvrzení žalobce při své výpovědi při jednání dne [datum] doplnil, že v době jejich pobytu na Ukrajině jej rozbolely zuby, a tak navštívili paní zubařku, která mu nejdřív zuby vyvrtala, pak jeli k moři, a když se vrátili, šel tam ještě jednou a dostal léky na bolest. Za ošetření nic nehradil, lékařce dal jen lahev vodky – byla to kamarádka jeho ženy. Vzhledem k tomu, že potvrzení je datováno dříve, než měla být ambulantní léčba ukončena, je podepsáno lékařem, ačkoliv dle sdělení žalobce měl být ošetřen spřátelenou lékařkou za lahev vodky, má soud pochybnosti o původu (pravosti) tohoto potvrzení a přítomnost žalobce v daném období na Ukrajinu tímto potvrzením za prokázanou nemá.

18. Ze sdělení Generálního ředitelství cel ze dne [datum] a rovněž ze sdělení Ředitelství služby cizinecké policie ze dne [datum] soud zjistil, že k roku 2005 neexistují záznamy o překračování státních hranic občany ČR směrem do Rakouska/Sloven republiky a dále; překračování hranic občany EU je systematicky evidováno od roku 2011.

19. Ze znaleckého posudku [číslo] vypracovaného dne [datum] znalcem [celé jméno znalce] (dále též jen„ první posudek“) soud zjistil, že žalobce se obrátil na znalce ve věci pravosti dvou podpisů na originálu a na kopii předmětných darovacích smluv, kdy objednatel pravost podpisů popíral. Znalec dospěl k závěru, že je„ více pravděpodobně, že podpis předpokládaného znění„ [celé jméno žalobce]“ na originálu darovací smlouvy s datem [datum] je padělek, než že by se jednalo o neobvyklou variantu pravého podpisu [celé jméno žalobce], jehož vzorky podpisů (a písma) měl znalec k dispozici“. Svůj závěr opřel zejména o skutečnost, že na smlouvách byly zredukované podpisy, na rozdíl od podpisů žalobce, které nezpochybňoval (nezpochybňované verze podpisu nebyly zredukovány, žalobci se je ani nedařilo před znalcem v redukované formě napsat). Znalec nicméně zdůraznil, že závěr je vymezen dostupnými srovnávacími materiály, ze kterých bylo čerpáno (str. 14 prvního posudku).

20. Ze znaleckého posudku [číslo] [rok] vypracovaného dne [datum] týmž znalcem, ustanoveným v této věci soudem (dále též jen„ druhý posudek“), bylo zjištěno, že znalec svůj původní postoj přehodnotil a určil, že podpisy na darovací smlouvě jsou pravděpodobně pravými podpisy žalobce s tím, že se jedná o závěr, který lze do budoucna na základě více druhově adekvátního srovnávacího materiálu již jen upřesňovat, nikoliv z něho ustupovat (str. 20 druhého posudku). Ve srovnávacích materiálech bylo celkem pět dokumentů obsahujících podpis„ [celé jméno žalobce]“ s redukcí koncovky, a to tiskopis žádosti o vydání občanského průkazu z roku 2005, tiskopis žádosti o vydání cestovního pasu z roku 2004, tiskopis žádosti o vydání řidičského průkazu z roku 2004, svazek prohlášení vlastníků z roku 2002 a dohoda o zrušení podílového spoluvlastnictví a vzájemného vypořádání vlastníků z roku 2002, podpisy na všech srovnávacích dokumentech přitom obsahovaly vzájemnou integritu a dle znalce nic nenasvědčuje tomu, že by se nejednalo o podpisy téže osoby. Při analýze podpisů s redukovanou koncovkou znalec v porovnatelných hlediscích a znacích zjistil některé shody a podobnosti s podpisy ostatními. Dále došel k závěru, že uvedené podpisy s redukovanou koncovkou odpovídají druhem, sklonem, rychlostí i časovou vazbou sporným podpisům na darovacích smlouvách. K tomuto závěru znalec doplnil omluvu žalovaným s tím, že netušil, že se zredukované verze srovnávacích podpisů v portfoliu užívaných podpisů žalobce vyskytují (žalobce jejich existenci znalci nepřiznal) a materiály zajištěné soudem byly při původním zpracování posudku pro znalce zcela nedostupné – při zpracování prvního posudku vycházel jen z podkladů od žalobce.

21. Výslechem znalce při jednání dne [datum], i obsahem druhého posudku, byly náležitě vysvětleny rozdíly v závěrech, ke kterým znalec dospěl. Znalec srozumitelně popsal, jakým způsobem postupoval při analýze soudem nově poskytnutého srovnávacího materiálu, tedy v jakých parametrech nalezl shodu podpisů v rámci jejich variability. Soud tak má za prokázané, že je třeba vycházet z druhého znaleckého posudku, když při jeho zpracování měl znalec k dispozici více srovnávacího materiálu, a to nejen poskytnutého žalobcem, ale též materiálu zajištěného soudem (podpisy na úředních dokumentech). Po rozšíření srovnávacího materiálu znalec nalezl shody tam, kde původně byly rozdíly – v nových materiálech byly i podpisy s redukovanou koncovkou. Předestřená otázka, zda listiny nepodepsala bývalá manželka žalobce, byla znalcem vyloučena; soud ji považuje za marný pokus obrany žalovaného i s ohledem k tomu, že srovnávací materiál podpisů obsahoval mj. podpisy žádostí o občanský průkaz apod., kde by podpis jiné osoby jistě nebyl připuštěn, navíc se jednalo mj. o podpisy z doby po rozvodu žalobce s bývalou manželkou. Žalobci byly při jeho výpovědi při jednání dne [datum] předloženy listiny srovnávacího materiálu k nahlédnutí, žalobce po jejich prostudování uvedl, že se jedná o jeho podpisy. Pravost svého podpisu tedy potvrdil i na dokumentech s redukovanou formou jeho podpisu, srovnávací materiál, ze kterého znalec vycházel, tak byl samotným žalobcem verifikován.

22. Výpověď advokátů soud považuje za důvěryhodnou, stejně jako výpověď rodičů žalovaných a bývalé manželky žalobce, když jejich výpovědi se shodují a neobsahují žádné faktické, ani logické rozpory. Oproti tomu výpověď [jméno] [příjmení] a její dcery soud shledal účelovými – tyto výpovědi jsou vnitřně rozporné a v některých (podstatných) detailech se rozcházejí i vzájemně, protichůdná byla i mnohá tvrzení samotného žalobce. Podobně žalobcem předložená listinná potvrzení o jeho pobytu na Ukrajině v předmětném období soud nepovažuje za hodnověrné důkazy (z důvodu jejich vnitřní rozpornosti a pochybnosti o původu těchto dokumentů, jak již bylo výše vysvětleno). Žalobce dále navrhoval výslech svědků na Ukrajině, od čehož soud ustoupil, když žádost o součinnost ukrajinských orgánů s provedením videokonference k výslechu svědků zůstala bez odezvy. Vzhledem k probíhající válce na Ukrajině nelze v dohledné době očekávat možnost výslechu navrhovaných svědků (ať už prostřednictvím videokonference či dožádaným cizozemským soudem), a proto soud od jejich výslechu upustil. Dle názoru soudu tato skutečnost nicméně není na překážku rozhodnutí ve věci, protože skutkový stav byl ostatními důkazy spolehlivě prokázán.

23. Soud neučinil dotaz na příslušné pracoviště katastrálního úřadu, zda spolu s návrhem na vklad vlastnického práva bylo předloženo i usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou o jmenování [anonymizováno] [jméno] [příjmení] opatrovníkem tehdy nezletilých žalovaných pro uzavření darovací smlouvy, jelikož pro projednávanou věc je toto zcela bez významu. Spolu návrhem na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí je nutné předložit rozsudek opatrovnického soudu, kterým je příslušné právní jednání učiněné za nezletilé děti jejich opatrovníkem schváleno. Soud neučinil ani doplňující dotaz na lékaře [jméno] [příjmení] [jméno], protože uvedený lékař soudu vše jasně sdělil ve svém písemném vyjádření a další doplňování tohoto vyjádření by tak bylo nadbytečné. Soud neučinil ani dotaz na Českou advokátní komoru, zda měl advokát [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] ke dni podpisu předmětných darovacích smluv vydanou ověřovací knihu, protože zmíněný advokát postupoval dle tehdy platné úpravy a tudíž možným postupem, když darovací smlouvu sepsal a výslovně potvrdil, že smluvní strany, jejichž totožnost zjistil, před ním tuto smlouvu podepsaly. Informace o knize o prohlášeních je tak v projednávané věci nadbytečná a s věcí nesouvisí. Konečně soud ani nepřistoupil na návrh žalobce na vypracování revizního znaleckého posudku, protože znalec [celé jméno znalce] závěry svého znaleckého posudku zcela jasně vysvětlil, včetně odlišných závěrů každého z nich. Podle názoru soudu se nejedná o dva dílčí posudky, jak tvrdí žalobce, ale druhým posudkem je rozšířen a změněn posudek první díky novému portfoliu srovnávacího materiálu. Závěry znalce vycházející ze znaleckého zkoumání tvoří logicky navazující ucelený celek, znalecký posudek je zpracován vyváženě a objektivně a není důvodné zpracovávat znalecký posudek revizní. Za nadbytečný důkaz soud považuje i vypracování znaleckého posudku k ověření stáří listiny označené jako potvrzení-chorobopis [číslo].

24. Na základě výše uvedeného soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce byl dříve rovnodílným spoluvlastníkem předmětné nemovitosti, a to spolu se svou bývalou manželkou. V rámci uspořádání svých porozvodových majetkových vztahů se rozhodli byt darovat svým vnukům – žalovaným. Tito byli v dané době nezletilí, a proto jim k uzavření darovací smlouvy byl soudem ustanoven opatrovník a samotná darovací smlouva posléze byla schválena opatrovnickým soudem. Smlouva byla sepsána advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], jenž ověřil totožnost osob, které před ním smlouvu uzavíraly. Na základě této darovací smlouvy ze dne [datum] jsou s právními účinky vkladu ke dni [datum] v katastru nemovitostí jako vlastníci evidováni žalovaní. Manželka žalobce, [jméno] [příjmení], zřejmě o uzavření darovací smlouvy nevěděla, po převodu bytu se vztahy v rodině (tj. vztahy žalobce a jeho ženy se žalovanými a jejich rodiči, zejm. matkou) zhoršily. Je zřejmé, že manželka žalobce si byt nárokuje jak pro žalobce, tak pro sebe, což vyplynulo jak z výpovědi její dcery, tak i postupu řízení, když předjednaný smír byl odmítnut ve chvíli, kdy se účastníci neshodli na zapsání věcného břemene i v její prospěch. Byt nadále i se svou ženou obývá žalobce, který s vnuky (žalovanými) otázku vlastnictví bytu před podáním žaloby neřešil. Soud má sice za prokázané, že žalobce a jeho manželka [jméno] [příjmení] jezdívali v letech okolo roku 2005 na Ukrajinu, a to pravidelně v létě – na dovolenou, na návštěvu rodiny, ale že zde pobývali i dne [datum], prokázáno nebylo.

25. Vzhledem k datu uzavření napadené darovací smlouvy je věc třeba právně posoudit podle dřívější právní úpravy - tehdy platných a účinných právních předpisů (srov. § 3028 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku).

26. Podle § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění do [datum] (dále jen„ OZ“), právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Podle § 34 OZ je právní úkon projevem vůle směřujícím ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují. Podle § 35 OZ může být projev vůle učiněn jednáním nebo opomenutím; může se stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit. Podle § 628 odst. 1 a 2 OZ darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému, a ten dar nebo slib přijímá; darovací smlouva musí být písemná, je-li předmětem daru nemovitost. Podle § 608 odst. 1 OZ právo zpětné koupě musí prodávající uplatnit písemnou formou a není-li dohodnuto jinak, nejpozději do jednoho roku od odevzdání věci kupujícímu, jinak právo zpětné koupě zanikne. Podle § 11 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění do 31. 12. 2013 ten, kdo vychází ze zápisu v katastru učiněného po 1. lednu 1993, je v dobré víře, že stav katastru odpovídá skutečnému stavu věci, ledaže musel vědět, že stav zápisů v katastru neodpovídá skutečnosti.

27. Podle § 80 o.s.ř. se lze určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Ten žalobce spatřoval v obavě o svou budoucnost (případnou nemožnost bydlení v daném bytě) a také o potřebu postavit na jisto jeho vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu předmětné bytové jednotky. Za řízení vyšlo najevo, že žalobce bydlí a nadále může bydlet v předmětném bytě, v otázce jeho bytové situace tak naléhavý právní zájem soud neshledal. Podle ustálené judikatury lze nicméně naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva ve smyslu § 80 o.s.ř. spatřovat již v tvrzeném rozporu mezi zápisem v katastru nemovitostí a faktickém stavu (na požadovaném určení je vždy naléhavý právní zájem, má-li být soudní rozhodnutí určující právo zaznamenáno do katastru nemovitostí, viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2007, sp. zn. 33 Odo 692/2005). Soud se proto žalobou zabýval i v meritu věci, přičemž po právním posouzení shora popsaného skutkového závěru dospěl k názoru, že žaloba není důvodná. Žalobce spolu se svojí bývalou manželkou, [jméno] [příjmení], platně jako dárci uzavřeli darovací smlouvu k převodu předmětné nemovitosti (bytové jednotky) na žalované jako obdarované. Ti byli tou dobou nezletilí, a jako takoví byli při uzavírání darovací smlouvy zastoupeni soudem jmenovaným opatrovníkem ve smyslu § 37 odst. 2 zákona o rodině a § 30 OZ Darovací smlouva byla sepsána advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], a před ním byla podepsána žalobcem, [jméno] [příjmení bývalé manželky] i [anonymizováno] [jméno] [příjmení] za žalované, advokát rovněž ověřil totožnost a také pravost podpisů zúčastněných osob. Smlouva byla poté schválena opatrovnickým soudem podle § 28 OZ a § 176 a násl. o.s.ř. ve znění do [datum]. Účinky převodu pak v souladu s § 133 odst. 2 OZ nastaly zápisem do katastru nemovitostí ke dni [datum].

28. Žalobce namítal, že podpis na darovací smlouvě není jeho, přestože je pod ním připojena doložka o legalizaci podpisu advokátem. Prohlášení advokáta o pravosti podpisu sice není veřejnou listinou ve smyslu § 134 o.s.ř., nicméně podpis na smlouvě se považuje za pravý, dokud pravost podpisu nebyla řádně a včas popřena (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3461/2011). Přitom pokud pravost podpisu na smlouvě byla popřena, má procesní povinnost tvrdit skutečnosti rozhodné z hlediska posouzení pravosti podpisu a povinnost tvrzené skutečnosti prokázat ten z účastníků, pro něhož je zjištění této okolnosti na prospěch. Jak bylo popsáno výše, žalobce toto své důkazní břemeno neunesl. V řízení se žalobci nepodařilo prokázat, že předmětnou darovací smlouvu osobně nepodepsal. Podpisu darovací smlouvy byli přítomni dva advokáti, z jejich výpovědí bylo zjištěno, že postupovali zcela standardně v souladu s příslušnými právními předpisy, zejména v souladu s vyhláškou č. 190/1996 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, a zákon České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, podle které [anonymizováno] [příjmení], [anonymizováno] ověřil totožnost všech zúčastněných osob z jejich osobních dokladů a po podpisu listiny smluv také připojil potvrzení dle § 34 odst. 7 uvedené vyhlášky. Soud považuje výpovědi advokátů za důvěryhodné, odpovídá jim i výpověď [jméno] [příjmení], navíc takto uzavřená darovací smlouva byla následně schválena opatrovnickým soudem, který po procesní i obsahové stránce neshledal žádné vady. Nic na to nemění ani skutečnost, že příslušný spisový materiál [anonymizováno] [příjmení], [anonymizováno] již skartoval, učinil tak dle skartačního řádu. Koneckonců tento fakt jde k tíži žalobce, který o existenci darovací smlouvy věděl od roku 2005, k řešení situace však přistoupil až v roce 2020. Žalobce dále postavil svoji obranu na tvrzení, že předmětnou darovací smlouvu nepodepsal, protože ani fakticky nemohl, když se ke dni [datum] se nacházel na Ukrajině, nikoliv v České republice. K tomuto tvrzení navrhl důkaz záznamem hraničních přechodů, který ale, jak soud zjistil ze sdělení Generálního ředitelství cel a Ředitelství služby cizinecké policie, nebyl nikdy veden. Dále soudu předložil listinné důkazy – lékařské potvrzení lékaře [anonymizována tři slova], potvrzení [anonymizována dvě slova] v obci [anonymizováno], chorobopis vystavený lékařem lékaře [jméno] [příjmení] [jméno], kterým ale soud jejich výše vysvětlenou jednak vnitřní i spolu s dalšími důkazy vzájemnou rozporuplnost neuvěřil a pobyt žalobce právě k uvedenému dni tím nemá za prokázaný. Soud neprovedl důkaz výslechem navržených svědků z rodiny a přátel žalobce a jeho manželky, kteří bydlí na Ukrajině, a to z důvodu faktické nemožnosti provedení takového výslechu s ohledem na válku na Ukrajině. Neprovedení těchto důkazů nebránilo soudu ve věci rozhodnout, když soud měl k dispozici dostatek jiných důkazů prokazujících skutkový stav. Namítal-li žalobce existenci smluvního omezení převodu nemovitosti, tuto námitku soud shledal irelevantní, když bylo sjednáno smlouvou z roku 1991, a uvedené právo dřívějšího vlastníka tedy podle shora citovaného § 608 OZ již dávno zaniklo (zaniknul již ostatně i dřívější vlastník nemovitosti, státní podnik [právnická osoba]). Jak vyplynulo ze znaleckého posudku, podpisy žalobce na předmětných darovacích smlouvách jsou pravděpodobně méně frekventovanými variantami pravých podpisů žalobce, takže ani tímto důkazem nebylo tvrzení žalobce prokázáno. Znalec zcela jasně a logicky vysvětlil, proč ve svých dvou posudcích dospěl k odlišným závěrům, žalobce pravost veškerého srovnávacího materiálu včetně forem podpisů s redukovanou koncovkou potvrdil, soud tak z druhého znaleckého posudku vychází. Tomuto důkazu odpovídají i další provedené důkazy, výpověď [jméno] [příjmení], kterou bylo prokázáno, že dne [datum] darovací smlouvu osobně podepsala, podepsal ji také žalobce. Ve svém souhrnu tak má soud uvedenými důkazy za prokázané, že žalobce osobně darovací smlouvu dne [datum] podepsal. Shrnuto, v řízení nebylo prokázáno, že by podpis„ [celé jméno žalobce]“ na předmětné darovací smlouvě nepatřil žalobci, stejně jako nebyla prokázána jeho tvrzení o tom, že přesně ke dni [datum] pobýval na Ukrajině, naopak bylo prokázáno, že uvedený podpis je skutečně podpisem žalobce, soud proto žalobu zamítl.

29. Nad rámec uvedeného lze přisvědčit žalovaným, že i v případě, že by tvrzená nepravost žalobcova podpisu byla prokázána, nebylo by možné ihned žalobě vyhovět. V takovém případě by bylo třeba zkoumat možné vydržení vlastnického práva k dané nemovitosti žalovanými, kteří (jak potvrdil sám žalobce) po dobu delší deseti let netušili, že převod bytu na ně je kýmkoliv zpochybňován.

30. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., soud přiznal zcela procesně úspěšným žalovaným právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci. Náklady řízení ve výši 66 471 Kč představují náklady právního zastoupení, které sestávají z mimosmluvní odměny ve výši 49 600 Kč za deset úkonů právní služby a 3 100 Kč za každého žalovaného (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci samé ze dne [datum], [datum], [datum], účast u jednání dne [datum] v délce 4 hod. 25 min., dne [datum] v délce 3 hod. 34 min., dne [datum] v délce 1 hod. 18 min.) dle § 7 bod 5. ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) a s § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), když tato odměna je dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu snížena o 20%. Dále z náhrady hotových výdajů ve výši 3 000 Kč za deset úkonů právní služby a 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, soud zde přiznal tuto náhradu dohromady za oba žalované, když jejich právní zástupce jednotlivé úkony nečinil dvakrát, ale vždy jednou jménem obou žalovaných. Dále z náhrady za promeškaný čas ve výši 1 400 Kč za čtrnáct započatých půlhodiny a 100 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu za cestu ke každému jednání a zpět a za čekání při zpoždění začátku jednání dne [datum], dále z náhrady cestovních výdajů za jednotlivé cesty na jednání vždy z [obec] k procesnímu soudu do [obec] a zpět v celkové vzdálenosti vždy 60 km [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], s kombinovanou spotřebou pohonným hmot 5,3 l [číslo] km (dle technického popisu vozidla), při ceně nafty ve výši 27,20 Kč, resp. 47,10 Kč za jeden litr a náhradě za použití silničního motorového vozidla ve výši 4,40 Kč, resp. 4,70 Kč za jeden km (podle vyhl. č. 589/2020 a č. 511/2021 Sb.), v celkové výši 1 131 Kč, a z částky 11 340 Kč jako náhrady daně z přidané hodnoty v souladu s ustanovením § 137 odst. 1, 3 o.s.ř.

31. V řízení vznikly náklady státu za znalecký posudek, usnesením ze dne 18. 6. 2021, č.j. 13 C 112/2020 - 186, byla znalci [celé jméno znalce] přiznána odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 16 800 K a usnesením ze dne 13. 8. 2021, č.j. 13 C 112/2020 – 230, potom v celkové výši 2 129 Kč Tyto částky mu také byly vyplaceny z rozpočtových prostředků soudu. Dále bylo usnesením ze dne 21. 12. 2020, č.j. 13 C 112/2020 – 114, tlumočnici [příjmení] [jméno] [celé jméno tlumočníka] přiznáno tlumočné ve výši 1 410 Kč, usnesením ze dne 18. 6. 2021, č.j. 13 C 112/2020 – 187, ve výši 1 860 Kč a usnesením ze dne 14. 10. 2021, č.j. 13 C 112/2020 – 259, ve výši 2 060 Kč Tyto částky jí byly vyplaceny z rozpočtových prostředků soudu. Konečně bylo také svědkyni [příjmení] [jméno] [příjmení] usnesením ze dne 13. 8. 2021, č.j. 13 C 112/2020 – 231, přiznáno svědečné ve výši 363 Kč, tato částka jí byla vyplacena z rozpočtových prostředků soudu. Soud proto dle § 148 odst. 1 o.s.ř. uložil žalobci povinnost zaplatit tyto náklady státu, ale za použití § 150 o.s.ř. pouze částečně ve výši 7 387 Kč.

32. Při jednání [datum] žalobce popsal svoji finanční situaci, tedy že je ve starobním důchodu, jeho jediným příjmem je důchod ve výši 18 000 Kč měsíčně, má zdravotní obtíže, ve společné domácnosti žije s manželkou, která je zaměstnaná s příjmem ve výši asi 20 000 Kč, na chod domácnosti vydají asi 7 000 Kč měsíčně. Nevlastní žádný majetek vyšší hodnoty. S ohledem na tyto majetkové a sociální poměry žalobce soud uložil zaplatit náklady řízení žalovaným ve splátkách po částce 7 000 Kč měsíčně. Zaplacení jednorázové by na žalobce mělo i s přihlédnutím k současným obecným ekonomickým poměrům v České republice a prudce vzrůstajícím cenám energií nepřiměřeně negativní dopad. Tímto způsobem bude celková částka splacena do 10 měsíců od právní moci rozsudku, což na druhé straně nepředstavuje na žalované nepřiměřený požadavek. Soud však neshledal důvod pro aplikaci § 150 o.s.ř. ve vztahu k žalovaným, protože ti soudní spor nevyvolali, nabízeli smírné řešení, které žalobce odmítl, v případě nepřiznání práva na náhradu nákladů by náklady řízení nesli sami, což po nich nelze spravedlivě požadovat, navíc žalovaný b) byl jako student v průběhu řízení osvobozen od soudních poplatků. K jinému závěru soud dospěl ve vztahu k nákladům státu a v tomto případě aplikoval § 150 o.s.ř. a státu přiznal náklady řízení pouze částečně. Uložení povinnosti žalobci nahradit státu náklady řízení v plné výši i s přihlédnutím na výši nákladů řízení žalovaných se v tomto konkrétním případě soudu jeví jako nepřiměřená tvrdost. Státu nebude nepřiznáním plné náhrady nákladů řízení způsobena zvlášť závažná újma. Soud žalobci uložil povinnost uhradit náklady státu ve lhůtě do 3 měsíců od právní moci rozsudku, aby i tato povinnost (vzhledem k povinnosti platit náklady řízení žalovaným) byla rozvržena v čase a tím pro žalobce zvládnutelná.