72 CO 193/2022-352

Plný text

Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Mádra a soudců Mgr. Leony Sukané a Mgr. Martina Lály ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa 2. jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupeni advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnictví k nemovité věci o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 8. července 2022, č. j. 13 C 112/2020-293,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovaným náklady odvolacího řízení ve výši 11 458 Kč, a to v pravidelných splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, a to k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Soud prvního stupně výše označeným rozsudkem zamítl žalobu žalobce, kterou se domáhal určení, že je vlastníkem id. ½ nemovitých věcí, a to bytové jednotky [číslo] způsob využití byt, vymezené v bytovém domě [adresa], který je součástí pozemku p. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, k jednotce náležejícímu spoluvlastnickému podílu na společných částech budovy [adresa] o velikosti id. [číslo], k jednotce náležejícímu spoluvlastnickému podílu na pozemku p. [číslo] – zastavěná plocha o velikosti id. [číslo], bytová jednotka zapsána na [list vlastnictví], budova [adresa] a pozemek p. [číslo] zapsány na [list vlastnictví], vše pro obec a k. ú. [obec] u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Velké Meziříčí, dále též„ předmětná bytová jednotka“ nebo„ byt“ (výrok I.). Žalobce zavázal zaplatit žalovaným k rukám právního zástupce žalovaných na náhradě nákladů řízení částku 66 471 Kč, a to v pravidelných splátkách po částce 7 000 Kč měsíčně (s poslední splátkou ve výši 3 471 Kč) splatných vždy do každého 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek (výrok II.). Žalobce dále zavázal zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou na náhradě nákladů řízení částku 7 387 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).

2. Na požadovaném určení shledal naléhavý právní zájem, neboť existuje rozpor mezi stavem zapsaným v katastru nemovitostí a žalobcem tvrzeným stavem faktickým a žalobce žalobou požaduje postavit na jisto jeho vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu předmětné bytové jednotky. Po právní stránce byla věc vzhledem k datu uzavření smlouvy posouzena dle zákona č. 40/1964 Sb., zejména ustanoveními § 628, § 37 odst. 1, § 34, § 35. Ohledně skutkového stavu dopěl k závěru, že žalobce byl v minulosti rovno dílným spoluvlastníkem předmětné bytové jednotky spolu se svou bývalou manželkou [jméno] [příjmení] a v rámci uspořádání svých porozvodových majetkových vztahů se rozhodli byt darovat svým vnukům – žalovaným. Smlouva byla sepsána advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., který ověřit totožnost osob, které před ním smlouvu podepsaly. V době darování byli vnuci nezletilí, zastupováni byli opatrovnicí [příjmení] [jméno] [příjmení], darovací smlouva uzavřená dne [datum] byla následně schválena opatrovnickým soudem, v průběhu řízení byli rovněž opatrovnicí zastoupeni. [ulice] manželka žalobce [jméno] [příjmení] o uzavření smlouvy zřejmě nevěděla, po převodu bytu se vztahy v rodině zhoršily, je zřejmé, že si tato nárokuje byt i pro sebe, jak vyplynulo z výpovědi její dcery i důvodu neuzavření smíru v průběhu tohoto řízení. Své závěry o platném uzavření darovací smlouvy prvostupňový soud opřel o svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], JUDr. [příjmení], Ph.D., JUDr. [příjmení], rodičů žalovaných, znaleckého posudku Mgr. [jméno] [příjmení]. Oproti tomu jako účelové, protichůdné a vnitřně rozporné označil výpovědi [jméno] [příjmení] a její dcery [jméno] [příjmení], jakož i výpověď samotného žalobce. Soud prvního stupně odůvodnil, proč neprovedl některé navržené důkazy. Jako nevěrohodné vyhodnotil obsah listinných důkazů, a to lékařského potvrzení lékaře [anonymizována tři slova], potvrzení Obecní rady v obci [anonymizováno], chorobopis vystavený lékařem [jméno] [příjmení] [jméno]. Od výslechu svědků na Ukrajině upustil poté, kdy žádost o součinnost ukrajinských orgánů s provedením videokonference zůstala bez odezvy a kdy možnost výslechu svědků nelze očekávat kvůli následně vypuknuté válce na Ukrajině. Revizní znalecký posudek nebyl vypracován proto, že„ druhý“ posudek Mgr. [příjmení] byl pokračováním jeho prvního posudku, který byl rozšířen a změněn díky novému portfoliu srovnávacího materiálu. Dále se vyjádřil k důvodům nevyžádání zprávy od katastrálního úřadu, zda spolu s návrhem na vklad vlastnického práva bylo předloženo i usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou o jmenování JUDr. [příjmení] opatrovníkem, k důvodu nevyžádání ověřovací knihy JUDr. [příjmení], Ph.D. od České advokátní komory a neprovedení dalších důkazních návrhů. O nákladech řízení rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy plně úspěšným žalovaným přiznal náhradu nákladů v plné výši, a o jejich výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o době plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když vzhledem k poměrům žalobce, tj. že je důchodce s důchodem ve výši 18 000 Kč měsíčně se zdravotními potížemi, v domácnosti žije s manželkou s příjmem kolem 20 000 Kč měsíčně a nevlastní žádný majetek vyšší hodnoty, které zjistil z jeho účastnické výpovědi, přičemž přihlédl i k současným obecně ekonomickým poměrům v zemi, mu povolil, aby náklady řízení uhradil ve splátkách. O nákladech řízení vzniklých České republice dle ustanovení § 148 odst. 1 ve spojení s § 150 o. s. ř., když z důvodů, pro něž povolil žalobci splátky, zavázal žalobce k úhradě pouze 1/3 těchto nákladů.

3. Proti rozsudku podal odvolání žalobce. Soudu prvního stupně vytkl, že neprovedl navrhované důkazy výslechem svědků z Ukrajiny. Jejich provedení bylo významné pro posouzení tvrzení, že se žalobce rozhodného dne nezdržoval na území České republiky a nemohl tak podepsat předmětnou darovací smlouvu, neboť nebyl přítomen v čase a místě tvrzené ve smlouvě. Odůvodnění soudu k neprovedení navržených důkazů považuje žalobce za nedostatečné a z ústavněprávního hlediska jde o případ tzv. opomenutého důkazu. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu uvedl, že nevyhovět všem navrženým důkazům lze, pokud je možno z důkazů provedených bezpečně usoudit na skutkový stav posuzované věci, dále označil důvody, pro něž lze odmítnout důkazní návrh účastníka, to však s náležitým odůvodněním. Opomenuté důkazy zakládají nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale i jeho protiústavnost. Uvedené platí i o zamítnutém návrhu žalobce na vyhotovení revizního znaleckého posudku. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda jsou jeho závěry náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Závěry posudku vyžádaného účastníkem řízení a posudku vypracovaného soudem přibraným znalcem se mnohdy liší, relevantním může být pouze to, zda soudem přibraný znalec se ve svém posudku náležitě a přesvědčivě vypořádá i s tím, co již předtím bylo formou jiného posudku zpracováno. Žalobce tvrdí, že oba dva posudky zpracované totožným znalcem jsou dílčí, neboť ani v jednom se znalec nezabýval komplexním originálním materiálem. Při zpracování druhého posudku neměl znalec k dispozici originální materiály, které mu předložil žalobce při zpracování prvního, při zpracování druhého posudku vycházel pouze z originálu dodatečně dodaných a v té době již neměl originální materiál ke zpracování prvního posudku. Neprovedení navrhovaných důkazů způsobuje nemožnost řádného zjištění skutkového stavu věci. Konečně soudu vytkl posouzení svědka [příjmení] [příjmení], Ph.D. jako důvěryhodného, který se sám vyjádřil, že jde o čtvrtý případ, kdy je namítána nepravost podpisu na jím ověřené smlouvě. Právě to považuje žalobce za známku nedůvěryhodnosti svědka zejména s jeho dalším tvrzením, že spis skartoval až v červnu 2019 a kontextem návštěvy žalobce u JUDr. [příjmení] v roce 2018. Svědek nakládal s bytem bez vědomí žalobce, ohledně této záležitosti se žalobce se svědkem nesetkal, domluven byl svědek pouze s p. [příjmení], s nímž si dokonce tyká. S bytem ani nemohl nikdo nakládat, protože nebyl plně splacený. Navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalovaní navrhli potvrzení napadaného rozsudku. Dle nich se soud prvního stupně vyčerpávajícím způsobem vypořádal se všemi skutečnostmi tvrzenými žalobcem. Správně posoudil výpovědi advokátů jako důvěryhodné, neboť se shodovaly s výpovědí [jméno] [příjmení] a závěry znaleckého posudku. Ke kritice postupu soudu, že neprovedl výslechy svědků žijících na Ukrajině, uvedli, že se s tímto postupem soud řádně vypořádal. Současně dospěl k závěru, že i bez jejich výpovědí měl dostatek důkazů prokazujících skutkový stav. Poukázali též na příbuzenský vztah těchto osob k manželce žalobce a na dobu, která uplynula od zjišťované události. V odvolání žalobce argumentoval tzv. opomenutými důkazy, k nimž odkázal na judikáty, a jak sám žalobce uváděl, jedná se o navržené důkazy, které soud neprovedl ani neodůvodnil, z jakého důvodu tak postupoval. Soud prvního stupně však dostatečně a jasně odůvodnil, proč výslechy svědků z Ukrajiny neprovedl, stejně tak proč neučinil dotaz na příslušné pracoviště katastrálního úřadu, zda spolu s návrhem na vklad vlastnického práva k předmětné bytové jednotce bylo předloženo i usnesení soudu o jmenování opatrovníka nezletilým a konečně se též vypořádal s neprovedením revizního znaleckého posudku. K tvrzené nedůvěryhodnosti advokáta JUDr. [příjmení], Ph.D. uvedli, že tento potvrdil pravost podpisů účastníků podle § 34 odst. 7 písmeno c/ vyhlášky č. 190/1996 Sb., což je zjevné i z obsahu darovací smlouvy a výpovědi svědkyně [příjmení]. Žalobce si naopak několikrát protiřečil v otázce setkání se s advokátem [příjmení]. Znalec [příjmení] [příjmení] pak svůj posudek a jeho závěry řádně odůvodnil i v rámci výslechu před soudem prvního stupně. Žalovaní se dále kriticky a ve shodě s prvostupňovým soudem vyjádřili k listinám předloženým žalobcem, a to k potvrzení o ošetření žalobce zubařem a k potvrzení výkonného výboru Obecní rady v [anonymizováno]. Žalovaní dále poukázali na téměř 15 let trvající dobu jejich dobré víry, že jsou spoluvlastníky bytu. Poukázali též na nevykonatelnost případného vyhovujícího rozsudku, který by neřešil otázku vlastnického práva k druhému spoluvlastnickému podílu a nebylo by jasné, jaké budou vlastnické poměry ohledně zbývajícího podílu vůči oběma žalovaným nebo třetím osobám. Konečně upozornili na nedostatek pasivní věcné legitimace, jelikož za předpokladu, že by byla žalobcem namítaná neplatnost darovací smlouvy jako neplatná pro neplatnost podpisu žalobce posouzena, působila by neplatnost vůči celé smlouvě a v takovém případě by měla být spoluvlastníkem druhého spoluvlastnického podílu bytu [jméno] [příjmení], která však účastníkem řízení nebyla.

5. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání objektivně přípustným (§ 201, § 202 a contr. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění předpisů pozdějších (dále jen„ o. s. ř.“), že toto odvolání podal žalobce, tedy účastník řízení jako osoba k tomu oprávněná (§ 201 o.s.ř.), že tak učinil včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a že toto odvolání splňuje podmínku jeho projednatelnosti v podobě uvedených odvolacích důvodů (§ 212a odst. 2 o.s.ř.), rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal a dospěl k závěru, že odvolání žalobce důvodné není.

6. Žaloba žalobce je založena na tvrzení, že se doručením rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 7. 11. 2005, č. j. 4 Nc 1650/2005-125, dozvěděl o schválení darovací smlouvy za nezletilé žalované osoby uzavřené dne [datum] mezi [jméno] [příjmení] a jím jako dárci a žalovanými jako obdarovanými. Z darovací smlouvy doručené žalobci katastrálním úřadem zjistil, že měl tuto smlouvu dne [datum] vlastnoručně podepsat před advokátem JUDr. [příjmení], Ph.D. S ním se však žalobce v rozhodné době nesetkal, nikdy před ním nic nepodepisoval a ani nemohl, protože se v té době nezdržoval na území republiky. Ke svému tvrzení předložil listinné důkazy, znalecký posudek Mgr. [jméno] [příjmení] z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo ze dne [datum] a navrhl výslechy svědků. Po doručení darovací smlouvy mnohokrát žádal svou dceru, matku žalovaných, o vysvětlení, která jej chlácholila, že vše uvede do původního stavu. Ve druhé polovině roku 2018 také navštívil advokáta [příjmení] s požadavkem na nahlédnutí do ověřovací knihy, v čemž mu nebylo vyhověno.

7. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, na něž lze odkázat. Právě taková žaloba se nabízí tomu, kdo tvrdí, že je vlastník (spoluvlastník) nemovitosti zapisované do katastru nemovitostí, ale stav zápisu v něm je jiný. Rovněž byla s přihlédnutím k přechodnému ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. aplikována správná zákonná ustanovení zákona [číslo] Sb.

8. Žádné výhrady neměl odvolací soud ani k hodnocení provedených důkazů. Z výpovědi rodičů žalovaných, tj. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a svědkyně [jméno] [příjmení] jednoznačně vyplynul úmysl žalobce a jeho bývalé manželky [jméno] [příjmení] vypořádat své majetkové vztahy související s rozvodem jejich manželství právě formou převodu předmětné bytové jednotky na své jediné vnuky – žalované. Žádný z rodičů žalovaných nebyl u podpisu darovací smlouvy, ty zastupovala opatrovnice [příjmení] [příjmení], smlouvu sepsal JUDr. [příjmení] [příjmení], Ph.D., u něhož se též podepisovala. Že byl osobně u podpisu darovací smlouvy uzavřené dne [datum] samotný žalobce, bylo prokázáno druhou dárkyní [jméno] [příjmení], která si vzpomněla na detail, že byl žalobce rozčílený, když se k advokátovi dostavila se zpožděním. Z její výpovědi nelze vysledovat ani náznak snahy žalobci nebo jeho současné manželce [jméno] uškodit, naopak, vztahy k nim měla dle obsahu její výpovědi pěkné. Potvrdila, že ohledně vypořádání komunikovali se žalobcem dlouho, většinou telefonicky, až došli k variantě darování bytu vnukům. Rovněž potvrdila, že JUDr. [příjmení], Ph.D. ověřoval totožnost dárců z občanských průkazů. [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] se shodují v tom, že ke zhoršení vztahů se žalobcem a jeho současnou manželkou [jméno] [příjmení] došlo po uzavření darovací smlouvy, resp. potom, kdy se o jejím uzavření dozvěděla manželka žalobce [jméno] [příjmení]. Přestože si advokáti JUDr. [příjmení], Ph.D. a JUDr. [příjmení] nevzpomínali na uzavření této konkrétní darovací smlouvy, JUDr. [příjmení], Ph.D. se jednoznačně vyjádřil tak, že od účastníků smlouvy vždy požadoval doklad totožnosti, z něhož pořídil kopii a až poté podepisoval doložku.

9. V této souvislosti je třeba poukázat na znění ustanovení § 34 odst. 7 písmeno c/ vyhlášky č. 190/1996 Sb. k provedení zákona o zápisech vlastnických práv k nemovitostem, ve znění účinném ke dni [datum], podle něhož katastrální úřad v řízení o povolení vkladu zjistí, zda v prvopisu smlouvy jde skutečně o písemné projevy vůle osob v ní uvedených, se zvláštním zřetelem k těm, jejichž právo na základě smlouvy zaniká nebo se omezuje. Katastrální úřad považuje projev vůle osoba za zjištěný, jestliže smlouva byla sepsána advokátem, který na ní výslovně potvrdil, že smluvní strany, jejichž totožnost zjistil, před ním tuto smlouvu podepsaly. Tomuto ustanovení koresponduje ustanovení § 25a odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění ke dni [datum], podle něhož je advokát oprávněn nahradit úřední ověření podpisu vyžadované zvláštními právními předpisy svým prohlášením se stejnými účinky, pokud advokát listinu sám sepsal a jednající osoba ji před advokátem vlastnoručně podepsala. Soud prvního stupně v této souvislosti správně poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3461/2011, touto problematikou se zabývající, na něž odkazuje i usnesení ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4218/2019, z nichž vyplývá, že prohlášení o pravosti podpisu jednající osoby není veřejnou listinou ve smyslu ustanovení § 134 o. s. ř. Pakliže žalobce svůj podpis na darovací smlouvě popřel, má procesní povinnost tvrdit skutečnosti rozhodné z hlediska posouzení pravosti podpisu a povinnost tvrzené skutečnosti prokázat ten z účastníků, který z objasnění této okolnosti vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky, jimiž jsou v tomto případě žalovaní.

10. Jednou z odvolacích námitek žalobce bylo chybné vyhodnocení výpovědi svědka [příjmení] [příjmení], Ph.D., jako věrohodné. Žalobce poukázal (vedle tvrzení, že svědek s bytem nakládal bez vědomí žalobce) na svědkovo vyjádření, že toto je čtvrtý případ, kdy je namítána nepravost podpisu na jím ověřené smlouvě, což považuje za známku nevěrohodnosti. Uvedené dával do kontextu s tvrzením svědka, že příslušný spis týkající se daného případu skartoval až v červnu 2019 a s tvrzením žalobce, že JUDr. [příjmení] navštívil v roce 2018. Odvolací soud nesdílí tento názor žalobce mj. proto, že svědek současně uvedl, že advokátní praxi vykonává 26 let, tedy značně dlouhou dobu, že předchozí tři případy namítání nepravosti podpisu na jím ověřené smlouvě se vyřešily a vysvětlily v jeho prospěch a nikdy nebyl kárně projednáván. Z protokolu o jednání ze dne [datum] vyplývá, že svědek uvedl, že hledal ve svém archivu, ale zjistil, že spis již skartoval, dohledal však ve svém počítači příslušnou smlouvu. Je třeba poukázat na fakt, že svědek nehovořil o roku skartace spisu, avšak i kdyby k ní došlo – jak uvádí žalobce -„ až“ v roce 2019, nebyla by dle strohých tvrzení žalobce zřejmá souvislost skartace s údajnou návštěvou žalobce u svědka v roce 2018. Zde je současně třeba připomenout, že žalobce v rámci své účastnické výpovědi sám a dále k dotazu svého zástupce popřel, že by svědka v minulosti viděl nebo u něj byl, uvedl, že prvně ho viděl až při minulém soudním jednání v této věci. Odpověď žalobce na dotaz zástupce žalovaných svědčí ve prospěch prokázání tvrzení žalovaných o uzavření darovací smlouvy a následném schvalování tohoto úkonu za nezletilé žalované, když uvedl:„ Pana doktora [příjmení] neznám, byl jsem však u advokátky [příjmení], to měla ještě kancelář s ním, ona dělala dětem opatrovníka, pamatuji si, že nám říkala, ať se tam k ní dostavíme a že se domluvíme na dalším postupu. To bylo po uzavření té darovací smlouvy“. Následně si žalobce vzpomněl, že asi před rokem (což by odpovídalo roku 2020) JUDr. [příjmení] viděl, byl u něj a chtěl vysvětlit podpisy na smlouvě. V žalobě uvedl jako rok setkání s ním 2018. Nevěrohodnost žalobce tvrdícího, že smlouvu neuzavřel, je i z výše uvedených částí jeho výpovědi zřejmá.

11. Se všemi výše uvedenými důkazy prokazujícími, že žalobce byl dne [datum] přítomen v kanceláři advokáta JUDr. [příjmení], Ph.D. a jako dárce darovací smlouvu podepsal, je v souladu i závěr znaleckého posudku Mgr. [jméno] [příjmení]. V jeho znaleckém posudku datovaném dne [datum], který vypracoval na základě objednávky žalobce, mj. zdůraznil, že znalcův příklon k variantě padělků na darovací smlouvě je vymezen dostupnými srovnávacími materiály, ze kterých bylo čerpáno a které mu byly žalobcem přeloženy. Znalec přitom vycházel z toho, že nebylo prokázáno, že by žalobce zredukovanou verzi podpisu používal, i když ji v nestandardní formě vyhotovil pouze ve dvou případech na základě instrukce znalce. U formálně oficiálního dokumentu by se však dala očekávat právě standardní a čitelná verze vlastního podpisu. Dále uvedl, že„ komolitel“ podpisu zpravidla mění nejčastěji graficky nejexponovanější znaky podpisu, např. iniciálu, zatímco v podpisech zůstávají znaky opticky nenápadné, přičemž v daném případě je tomu spíše naopak. Je tedy zřejmé, že určité pochybnosti o zfalšování podpisu žalobce již i z tohoto znaleckého posudku vyplývají. Dle znalce by navíc bylo nelogické, aby se žalobce rozhodl zpochybnit své podpisy na darovacích smlouvách až po 13 letech, jako reálné se zdá, že by tak činil hned, jak se o smlouvách dověděl. Ve znaleckém posudku téhož znalce ze dne [datum], který nařídil prvostupňový soud a znalci dodal další srovnávací materiál v počtu 13 kusů nezávislých vzorků podpisů, jakož i další tři stejnopisy darovací smlouvy, znalec konstatoval, že zatímco původní srovnávací podpisy, předložené žalobcem, jsou důsledně textového druhu a odpovídají spíše nižší písařské normě (téměř školní předloze), u nově zajištěných podpisů tomu tak není. Obsahují jak textové formy podpisů, tak i, byť v malém množství 5 kusů, zkrácené a více zredukované druhy podpisů znění„ Pokorný“, o jejichž existenci neměl znalec tušení. Veškeré druhově srovnatelné podpisy byly zkomparovány mezi sebou a vykazují vzájemnou tvarovou i konstrukční integritu, nic tak nenasvědčuje tomu, že by se nejednalo o podpisy téže osoby. Znaleckým zkoumáním pak dospěl k závěru, že zjištěných shod bylo nalezeno nezanedbatelné množství, ve svém souhrnu pak svědčí ve prospěch hypotézy, že podpisy psala tatáž osoba, tedy žalobce. Frekvence použití zredukovaných podpisu je sice ve srovnávacích materiálech vzácnější, nikoli však ojedinělá. Nově dohledané více zredukované podpisy odpovídají podpisům sporných druhem, sklonem, rychlostí i časovou vazbou. Stejně jako soud prvního stupně i soud odvolací dospěl k závěru, že znalecký posudek znalce ze dne [datum] ve spojení s jeho doplněním ze dne [datum] umožňuje učinit závěr, že sporné podpisy na darovací smlouvě jsou pravděpodobně méně frekventovanými variantami pravých podpisů žalobce.

12. K odvolací námitce žalobce, že při zpracování druhého posudku neměl znalec k dispozici originální materiály, které mu předložil žalobce při zpracování prvního, se znalec [příjmení] [příjmení] jasně vyjádřil v rámci své znalecké výpovědi tak, že mu použití naskenovaného srovnávacího materiálu z předešlého znaleckého zkoumání potíže nečinilo, jelikož tyto podpisy měl již prozkoumané a své závěry takto získané doplnil do zkoumání nově získaného srovnávacího materiálu. Vyjádření znalce je logické, byl to on, kdo zpracovával posudek v nedávné době před jeho doplněním a v jeho průběhu měl k dispozici originály srovnávacího materiálu, které zohlednil při vypracování„ druhého“ posudku, kdy měl k dispozici další srovnávací materiál. Ani dle názoru odvolacího soudu není důvodu považovat oba posudky za dva znalecké posudky, které by vyžadovaly vypracování tzv. revizního posudku. Tak by tomu mohlo být v případě, kdy by dva posudky zpracovávali různí znalci, jejichž závěry by se při témže srovnávacím materiálu diametrálně odlišovaly; tak tomu však v daném případě nebylo.

13. Odvolací soud se ztotožňuje s hodnocením soudu prvního stupně i co do listin předložených žalobcem, které mají prokazovat pobyt žalobce na Ukrajině v den uzavření darovací smlouvy, kterými jsou potvrzení Obecní rady v obci [anonymizováno], chorobopis ve spojení s vyjádřením lékaře [jméno] [příjmení] [jméno] a lékařské potvrzení datované [datum], tak jak je popsáno v odst. 15, 16 a 17 jeho rozsudku, na něž lze zcela odkázat. Této nedokonalé snaze o přesvědčení soudu o pobytu žalobce mimo území České republiky v době uzavření smlouvy korespondují i výpovědi žalobce, jeho manželky [jméno] [příjmení] a její dcery [jméno] [příjmení]. Pokud jde o výpověď žalobce, i soud prvního stupně zcela výstižně poukázal na řadu rozporů v ní, které logicky vedou k závěru o její nevěrohodnosti. Z výpovědi dalších dvou svědkyň je pak zřejmé, že si činí na předmětnou bytovou jednotku vlastnický nárok a z průběhu řízení lze dovodit, že především manželce žalobce šlo o to, aby měla v předmětném bytě zajištěno právo bydlení, např. ve formě služebnosti, jak ostatně dovodil již soud prvního stupně. Na hodnocení těchto důkazů (odst. 11, 12, 13) lze rovněž odkázat.

14. Žalobce ve svém odvolání - s poukazem na řadu rozhodnutí Ústavního soudu České republiky - argumentoval tím, že soud prvního stupně zatížil řízení vadami ve smyslu porušení obecných procesních předpisů, jež jsou způsobilé současně založit kolizi se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod, a to tím že neprovedl všechny jím navržené důkazy. Odůvodnění okresního soudu k neprovedení navržených důkazů považoval žalobce za zcela nedostatečné a z ústavněprávního hlediska šlo o případ tzv. opomenutého důkazu.

15. Tzv. opomenuté důkazy představují pochybení soudu spočívající v neodůvodněném neprovedení účastníkem navrhovaných důkazů. Rozhodující soud není sice povinen provést všechny navržené důkazy, avšak musí o důkazních návrzích rozhodnout, a pokud jim nevyhoví, musí ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl.

16. Soud prvního stupně se dle názoru odvolacího soudu se všemi důkazními návrhy řádně vypořádal. Správně uvedl, že usnesení opatrovnického soudu o jmenování JUDr. [jméno] [příjmení] opatrovníkem nezletilých žalovaných pro uzavření darovací smlouvy významné není, neboť spolu s návrhem na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí je nutné předložit rozsudek opatrovnického soudu, kterým je již příslušné právní jednání učiněné za nezletilé děti jejich opatrovníkem schváleno. Lze pouze dodat, že jmenování opatrovníka nezletilým dětem je pouze procesním postupem v rámci řízení o schválení právního jednání (dříve úkonu) učiněného za nezletilé děti jejich opatrovníkem a rozhodným pro katastrální úřad je výsledek řízení, tj. vydání rozsudku o schválení právního úkonu za nezletilé děti; o jeho existenci nejsou žádné pochyby. Soudu ani nepříslušelo přezkoumávat průběh řízení před správním orgánem, podstatné pro něj bylo vydání rozhodnutí o povolení vkladu vlastnického práva. Nevyžádání informace od České advokátní komory, zda měl JUDr. [příjmení], Ph.D. ke dni podpisu darovací smlouvy vydanou ověřovací knihu, odůvodnil prvostupňový soud tím, že advokát postupoval dle tehdy platné úpravy a tudíž možným postupem, když předmětnou darovací smlouvu sepsal a výslovně potvrdil, že smluvní strany, jejichž totožnost zjistil, před ním tuto smlouvu podepsali. Ze strany prvostupňového soudu se jedná o dostatečné odůvodnění neprovedení důkazu navrženého žalobcem, tím spíše, že měl z komplexu provedených důkazů za prokázané tvrzení žalovaných, že žalobce darovací smlouvu datovanou [datum] podepsal. Odvolací soud považoval za vhodné tento důkaz provést. Jestliže by v knize byl i podpis žalobce a evidenční číslo dokladu, kterým prokázal svou totožnost, pozice žalovaných by byla ještě více posílena (byť nelze vyloučil obranu žalobce, že ani tento podpis není jeho a doklad totožnosti se dostal třetí osobě bez jeho svolení). Jak vyplynulo ze sdělení České advokátní komory ze dne [datum], JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. byla vydána [příjmení] o prohlášeních o pravosti podpisů [číslo] týkající se období podpisu předmětné darovací smlouvy. Ta byla koncem roku 2008 (zřejmě po naplnění jejího obsahu) převezena do centrálního skladu a odsud, v rámci stěhování [příjmení], převezena do skladu v [anonymizováno] paláci, dosud se však knihu nepodařilo dohledat. Z popsaného sdělení je zřejmé, že advokát příslušnou knihu vedl, nikoli jeho vinou se ji však nepodařilo dohledat. Uvedené zjištění však soudem učiněné závěry nesnižuje. Soud prvního stupně se určitým způsobem vypořádal i s námitkou žalobce o existenci smluvního omezení převodu spoluvlastnického podílu sjednaného v roce 1991, když tehdy došlo k převodu vlastnictví obytného domu [číslo] na ulici [ulice] ve [obec] ze státního podniku [anonymizováno], s. p. do ideálního spoluvlastnictví jednotlivých nájemců. Lze dodat, že namítat neplatnost jednání spoluvlastníka z důvodu porušení závazku zaplacení kupní ceny před převodem vlastnického práva by úspěšně mohl bývalý prodávající, případně jeho právní nástupce, nikoli žalobce.

17. Konečně námitku tzv. opomenutého důkazu vznesl žalobce ve vztahu k důkaznímu návrhu na provedení výslechu příbuzných a známých manželky žalobce, kteří žijí na Ukrajině. Pokud jde o důkazní návrh, který má relevantní souvislost s předmětem řízení či o důkaz, který je způsobilý prokázat tvrzenou skutečnost, pak je povinností soudu vynaložit přiměřené (odpovídající) úsilí k tomu, aby bylo možné důkaz výslechem takových svědků provést. Nezdaří-li se přesto takový důkaz provést, lze uzavřít, že výslech takové osoby možný není, resp. objektivně jej nelze provést (viz obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1051/2021). Jak vyplývá z obsahu spisu, soud prvního stupně měl v úmyslu provést videokonferenci mezi prvostupňovým soudem a příslušným soudem na Ukrajině, při níž by došlo k výslechu navržených svědků. Žádost adresoval Ministerstvu spravedlnosti Ukrajiny, Ředitelství pro mezinárodní právo a spolupráci, oddělení mezinárodního práva, ulice [anonymizována dvě slova], [číslo], Ukrajina, doručena mu byla [datum]. Na žádost reagováno v průběhu řízení před prvním stupněm nebylo, což koresponduje se sdělením Ministerstva spravedlnosti České republiky, oddělení mezinárodního práva civilního ze dne [datum], že nemá dosud s videokonferencemi na Ukrajině žádné zkušenosti. Dne [datum] napadlo Rusko Ukrajinu, byl vyhlášen válečný stav. Jak je zřejmé ze sdělení Nejvyššího soudu Ukrajiny, soudy Ukrajiny by nyní měly zajistit projednání naléhavých případů, zejména v souvislosti s otázkami obranyschopnosti státu, zajištění režimu stanného práva, mobilizace, otázek, které vyžadují naléhavé řešení. Pokud prvostupňový soud důkazním návrhům na provedení výslechu osob žijících na Ukrajině neprovedl z důvodu faktické nemožnosti je provést, posupoval správně. [příjmení] na Ukrajině trvá, což je obecně známou skutečností, do dnešních dnů. Pokud nebylo schopno Ministerstvo spravedlnosti Ukrajiny se sídlem v Kyjevě pokusit se zrealizovat videokonferenci od doručení žádosti, tj. v období od října 2022 do vypuknutí války, těžko lze očekávat, že by k tomu došlo za válečného stavu. Ostatně žádost Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou adresovaná Ministerstvu spravedlnosti Ukrajiny se v srpnu 2022 vrátila prvostupňovému soudu zpět jako nevyřízená. Že by se některý z navržených svědků zdržoval na území České republiky, netvrdil žalobce ani v řízení před soudem prvního stupně ani před soudem odvolacím (obecné tvrzení žalobce ze dne [datum], že„ má svědka a nové důkazy“ nekonkretizoval žalobce ani u jednání před odvolacím soudem). Důkazní návrhy na provedení výslechu osob žijících na Ukrajině tak zůstaly důkazy objektivně neproveditelnými.

18. Odvolací soud však v této souvislosti poukazuje i na samotný obsah důkazního návrhu žalobce provedením výslechu jím označených osob. Uvedl, že cestu na Ukrajinu podnikl žalobce společně se svou manželkou v roce 2005 v období od 18. 7. do 7. 8., když podmětem této cesty byla náhlá hospitalizace otce manželky žalobce s akutním zánětem slepého střeva, proto byl odjezd žalobce a jeho manželky náhlý, nečekaný a vynucený okolnostmi. V rámci své výpovědi však žalobce uvedl, že příbuzní manželky je v červnu 2005 informovali, že její otec je hospitalizován, proto se v červenci vydali na Ukrajinu. Z potvrzení – chorobopisu přitom vyplynulo, že otec manželky žalobce měl být v Iršavské okresní nemocnici hospitalizován v období od 15. 7. do [datum] pro akutní operaci apendixu (slepého střeva). Těžko lze za těchto okolností označit odjezd za náhlý (měl-li být otec manželky žalobce hospitalizován už v červnu) a těžko lze považovat zánět slepého střeva za akutní, pokud byl operován až v polovině července 2005. V žalobě se nadto uvádí jiné období pobytu žalobce na Ukrajině, a to [datum] až [datum]. Popsané nesrovnalosti vedou odvolací soud k závěru, že tvrzení žalobce o jeho pobytu na Ukrajině v době podpisu darovací smlouvy jsou účelově upravená, a právě taková tvrzení měli potvrdit navržení svědci. Přehlédnout nelze ani fakt, že vzdálenost [obec] a obce Iršava na Ukrajině nevylučuje, aby v jeden den došlo k podpisu smlouvy ve [obec] a týž den byl žalobce s manželkou v nemocnici v [anonymizováno].

19. Pokud jde o námitku žalovaných, že by v případě vyhovění žalobě nebyla řešena otázka druhé id. ½ bytu a o námitku nedostatku pasivní věcné legitimace, když [jméno] [příjmení] nebyla účastníkem řízení, dle názoru odvolacího soudu v případě, že by mohlo být uzavřeno, že žalobce smlouvu nepodepsal, nebyla by vyloučena platnost podpisu darovací smlouvy ze strany [jméno] [příjmení]. Pokud by se tato nedomáhala téhož, tedy určení, že je id. spoluvlastnicí bytu s tvrzením o neplatnosti smlouvy, pak by její neúčast v řízení vadou nebyla. Její ideální polovina bytu by zůstala rozdělena mezi žalované (každý by zůstal spoluvlastníkem co do id. ¼ bytu), zbývající podíl by vlastnil v případně úspěchu ve sporu žalobce.

20. Lze uzavřít, že soud prvního stupně, pokud žalobu zamítl, rozhodl zcela správně. Proto jeho rozsudek mohl odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako ve výroku věcně správný potvrdit, a to včetně správných nákladových výroků, o nichž bylo rozhodnuto v souladu s ustanoveními o. s. ř. a vyhláškou č. 177/1996 Sb. Odvolací soud respektuje i rozhodnutí o povolení úhrady nákladů řízení ve splátkách a o úhradě pouze jedné třetiny nákladů státu, když podstatné skutečnosti takové rozhodnutí odůvodňující zjistil z výpovědi žalobce zaměřené na jeho příjmové, majetkové a osobní poměry. Stejně tak je možno akceptovat formulaci nákladového výroku II. Ta ve spojení s platnou právní úpravou § 1871 odst. 1 o. z. (odpovídající byť ne zcela přesně formulací, ale dle smyslu úpravy dřívějšímu ustanovení § 512 zákona č. 40/1964 Sb.) ve spojení s použitelnou judikaturou, konkrétně usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 210 Cdo 453/2008, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] Rc 82/2009 (podle něhož„ exekuční titul přiznávající peněžité plnění více věřitelům není – co do stanovení rozsahu plnění – materiálně nevykonatelný, jestliže neurčuje, zda má být plněno k jejich ruce společné a nerozdílné, nebo děleně. V takovém případě platí, že každý věřitel může po dlužníku požadovat jen podíl, který na něho připadá, přičemž podíly všech věřitelů jsou stejné“) znamená, že žalobce je povinen uhradit každému ze žalovaných jednu polovinu ve výroku II. uvedené částky, resp. každý ze žalobců je oprávněn požadovat po žalobci pouze ½ ve výroku II. uvedené částky.

21. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, odvolací soud aplikoval ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšným žalovaným přiznal právo na jejich úhradu. Tyto sestávají z odměny za dva úkony právní pomoci za každého ze žalovaných (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu) po 3 100 Kč (§ 9 odst. 4 písmeno b/ vyhl. č. 177/1996 Sb., § 11 odst. 1 písmeno k/ a g/ téže vyhl.), když tato odměna je dle § 12 odst. 4 téže vyhl. snížena o 20%, dvou režijních paušálech po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhl., když jejich právní zástupce jednotlivé úkony nečinil dvakrát, ale vždy jménem obou žalovaných. Dále náklady sestávají z náhrady za ztrátu času dle § 14 odst. 1, 3 vyhl. za 4 započaté půlhodiny po 100 Kč, tj. 400 Kč a z cestovného při cestě z [obec] do [obec] a zpět při celkem ujetých 72 km osobním vozidlem tov. zn. Hyundai, [registrační značka], při průměrné spotřebě BA 5,5 l [číslo] km (zjištěno z velkého technického průkazu motorového vozidla). Sazba základních náhrad činí 5,2 x 72, tj. 374,40 Kč (§ 1 písmeno b/ vyhl. č. 467/2022 Sb.), spotřeba pohonných hmot 0,055 x 72 x 41,20, tj. 163,20 Kč (§ 4 písmeno a/ vyhl. č. 467/2022 Sb.), výše cestovného je tak 538 Kč. Celková výše nákladů odvolacího řízení činí 11 458 Kč. Žalobce je povinen uhradit tyto náklady žalovaným společně a nerozdílně k rukám právní zástupkyně žalovaných dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Z obdobných důvodů, pro něž stanovil soud prvního stupně plnění ve splátkách, bylo podle § 160 odst. 1 o. s. ř. žalobci povoleno, aby i náklady odvolacího řízení uhradil ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně za podmínek uvedených ve výroku II. tohoto rozsudku. O dělitelnosti plnění a odůvodnění povinnosti žalobce uhradit každému ze žalovaných jednu polovinu částky nákladů odvolacího řízení, resp. oprávnění každého ze žalovaných požadovat jednu polovinu nákladů odvolacího řízení, odkazuje odvolací soud na odůvodnění v předchozím odstavci.