13 C 136/2021

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Mariannou Marcinkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Řízení se do částky 14 295,20 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 14 295,20 Kč od [datum] do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 19 356,18 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se co do částky 7 742,47 Kč spolu s příslušenstvím, zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 24 808,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala zadostiučinění podle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ZOdpŠk“) za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřeně dlouhou dobou trvání řízení o jejím návrhu na určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení před Finančním arbitrem pod sp.zn. FA/SR/ZP [číslo]. V žalobě tvrdila, že řízení trvalo od podání návrhu [datum] do rozhodnutí o námitkách dne [datum] téměř 43 měsíců. Žalobkyně dále uvedla, že nález finančního arbitra byl vydán až [datum], tedy po uplynutí zákonné lhůty, jejíž lhůtu počítá nejpozději od [datum], tj. ode dne, kdy [právnická osoba] (dále jen„ Instituce“) doručila finančnímu arbitrovi své vyjádření k návrhu žalobkyně. Nález tedy nebyl vydán v přiměřené lhůtě a došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Ohledně řízení o námitkách žalobkyně konstatovala, že zákonná lhůta byla dodržena. Žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované, která žádost projednala a dopisem ze dne [datum] konstatovala porušení práva a přiznala žalobkyni kompenzaci ve výši 19 356,15 Kč, která již byla žalobkyni vyplacena.

2. Podáním ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že souhlasí s výpočtem základní výše kompenzace žalovanou na částku 38 712,30 Kč a tuto částku požaduje navýšit o 20% (za neprodloužení lhůty k vydání nálezu a zatížení extrémními průtahy) na celkovou částku 36 454,80 Kč. Od této odečetla již žalovanou poskytnuté plnění a žalobou se tak po částečném zpětvzetí domáhala zaplacení částky ve výši 27 098,65 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. S ohledem na výše uvedené tak žalobkyně podáním ze dne [datum] navrhla částečné zpětvzetí žaloby, a to co do částky 14 295,20 Kč s příslušenstvím z této částky v podobě zákonného úroku z prodlení. Soud proto na základě shora uvedeného řízení v tomto rozsahu dle ust. § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) zastavil, tak jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

3. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává a navrhla žalobu zamítnout. Žalovaná uvedla, že musela žalobkyni opakovaně vyzývat k doložení podkladů pro rozhodnutí a také opakovaně požadovala prodloužení lhůty ke splnění výzev arbitra, což významnou měrou ovlivňovalo a prodlužovalo délku řízení. Uvedla, že shromáždění podkladů pro rozhodnutí trvalo arbitrovi 1 178 dní od [datum] do [datum] a tuto dobu zákon neomezuje lhůtou. Finanční arbitr sdělil účastníkům, že prodlužuje lhůtu pro vydání nálezu do [datum], žalobkyně však předložila poslední rozhodný doklad až na konci prodloužení. Finanční arbitr vydal nález dne [datum], tj. po 102 dnech od doručení posledního rozhodného dokladu dne [datum] a nepřekročil tak nejzazší lhůtu 180 dní. Co se týče řízení o námitkách, to trvalo 20 dní a rozhodnutí o námitkách tak bylo vydáno v zákonem předpokládané lhůtě. Celková doba řízení trvala 1 307 dnů, tuto dobu dle žalované lze z velké části přičítat žalobkyni, která nedoplňovala potřebné doklady pro rozhodnutí, opakovaně předkládala novou argumentaci, měnila podaný návrh a žádala o prodloužení lhůty k doložení podkladů. Žalovaná se domnívá, že již vyplacená náhrada nemajetkové újmy byla stanovena správně, kdy základní částka kompenzace za 1 307 dnů žalovaná ponížila o 50% z důvodu nižšího významu řízení pro žalobkyni, zejména pak s ohledem na úhradu odkupného, vyšetřovací zásadu zatěžující finančního arbitra, mimořádnou věcnou a právní složitost a postup žalobkyně v řízení.

4. Z listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Předžalobní výzvou ze dne [datum] uplatnila žalobkyně prostřednictvím právního zástupce svůj nárok na zaplacení zadostiučinění ve výši 60 750 Kč vůči žalované. Dopisem ze dne [datum] žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta třetí ZOdpŠK s tím, že namítanou délku řízení lze považovat za nepřiměřenou a naznala, že žalobkyni náleží odškodnění za 1 307 dní řízení ve výši 19 356,15 Kč (po redukci o 50% z důvodu, které žalovaná rovněž uvedla ve svém vyjádření viz výše), přičemž tato částka byla poukázána na bankovní účet uvedený v žádosti žalobkyní.

5. Ze spisu Finančního arbitra sp.zn. FA/SR/ZP [číslo] soud zjistil, že žalobkyně se v návrhu na zahájení řízení domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši 82 500 Kč s příslušenstvím z pojistné smlouvy [číslo] označené jako Životní pojištění PROFI Invest, s počátkem pojištění ode dne [datum] a pojistnou dobou 31 let. Řízení bylo zahájeno dnem doručení návrhu žalobkyně dne [datum]. Jelikož návrh vykazoval nedostatky, vyzval finanční arbitr žalobkyni dne [datum] k jejich odstranění a poskytl jí poučení o řízení před finančním arbitrem. Žalobkyně částečně odstranila vady podání dne [datum]. Dne [datum] oznámil finanční arbitr zahájení řízení Instituci ([právnická osoba], dříve [právnická osoba]) a vyzval ji k vyjádření k návrhu. Dne [datum] žalobkyně upřesnila předmět řízení. Instituce požádala dne [datum] a dále dne [datum] o prodloužení lhůty k vyjádření, čemuž bylo finančním arbitrem vyhověno a následně předložila vyjádření a podklady dne [datum] a [datum]. Ještě předtím žalobkyně vyzvala finančního arbitra k opatření proti nečinnosti podáním ze dne [datum]. Dne [datum] finanční arbitr sdělil své předběžné právní posouzení a vyzval ke smírnému řešení sporu. K tomu se Instituce se vyjádřila dne [datum] a [datum] vyzval arbitr žalobkyni k předložení dalších podkladů ohledně toho, jakou částku pojistného uhradila žalobkyně ode dne [datum], načež [datum] požádala žalobkyně o prodloužení lhůty a dne [datum] sdělila arbitrovi, že pojištění z pojistné smlouvy zaniklo dne [datum] s výplatou odkupného ve výši 20 334 Kč. Dne [datum] finanční arbitr vyzval účastníky k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobkyně i Instituce dne [datum] a [datum] požádali finančního arbitra o zaslání spisové dokumentace v elektronické podobě. Finanční arbitr žádosti dne [datum] vyhověl. Dne [datum] vzala žalobkyně částečně svůj návrh zpět s ohledem na to, že ode dne podání návrhu na zahájení řízení došlo k ukončení pojištění a vyplacení odkupného a vzala svůj návrh částečně zpět a domáhala se, aby finanční arbitr určil, že pojistná smlouva je neplatná a uložil Instituci povinnost zaplatit jí částku 67 666 Kč spolu s příslušenstvím. Finanční arbitr sdělil žalobkyni a Instituci, že prodlužuje lhůtu pro vydání nálezu do [datum]. Dne [datum] finanční arbitr vyzval žalobkyni, aby doložila svůj právní zájem na určení neplatnosti pojistné smlouvy a další doplnění, dále vyzval instituci, aby doložila skutečný zánik pojištění z pojistné smlouvy a zaplacené pojistné za celou dobu pojištění. Žalobkyně a Instituce požádaly dne [datum] o prodloužení lhůty, žádostem bylo vyhověno. Instituce předložila dne [datum] podklady a žalobkyně dne [datum], načež arbitr vyzval dne [datum] žalobkyni k předložení podkladů. Následně opakovaně dne [datum], [datum], [datum] a [datum] požádala žalobkyně o prodloužení lhůty, těmto žádostem finanční arbitr vyhověl. Žalobkyně předložila podklady dne [datum]. Finanční arbitr vydal nález dne [datum], doručen byl oběma účastníkům ke dni [datum]. Instituce podala proti nálezu dne [datum] námitky a téhož dne byla žalobkyně vyzvána k vyjádření k těmto námitkám. Žalobkyně proti nálezu podala dne [datum] námitky, dne [datum] byla vyzvána k vyjádření k námitkám Instituce, která se vyjádřila dne [datum]. Finanční arbitr vydal dne [datum] rozhodnutí o námitkách.

6. Po provedení dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: Žalobkyně podala dne [datum] návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem, kterým se domáhala na Instituci vydání bezdůvodného obohacení. Finanční arbitr s účastníky komunikoval a shromažďoval podklady pro rozhodnutí až do [datum], kdy mu bylo zasláno vyjádření Instituce po jejím seznámením se se zahájením předmětného řízení. Nález je datován dnem [datum]. Řízení o námitkách bylo zahájeno námitkami Instituce dne [datum], dne [datum] arbitr rozhodl o námitkách. Soud se ztotožňuje se závěrem obou stran, že v řízení o námitkách nedošlo k průtahům. Avšak to stejné se nedá tvrdit o řízení o vydání nálezu. Finanční arbitr měl potřebné podklady k rozhodnutí již [datum], kdy se žalovaná vyjádřila k návrhu na zahájení řízení, tedy ode dne, kdy arbitr od Instituce obdržel veškerou dokumentaci rozhodnou pro právní posouzení, a nikoliv až ke dni [datum]. Soud naopak souhlasí s žalovanou v tom, že celková doba pro shromažďování podkladů pro vydání nálezu se jednoznačně jeví příliš dlouhou. Proto posouzení konkrétního průběhu řízení a podílu účastníků na délce řízení nemění nic na závěru, že celková doba řízení (téměř 43 měsíců) překračuje dobu nezbytně potřebnou pro takové řízení.

7. Po právní stránce soud zhodnotil nárok žalobkyně dle zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Dle § 1 odst. 1 OdpŠk.:„ Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.“ 8. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk.:„ Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.“ 9. Podle § 13 odst. 2 OdpŠk.:„ Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.“ 10. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk.:„ (1) Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.“ (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. (3) V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb.:„ každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.“ 12. Podle ust. § 1 odst. písm. e) zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi (dále jen „zákon o finančním arbitrovi“):„ k rozhodování sporu spadajícího jinak do pravomoci českých soudů je příslušný též finanční arbitr (dále jen„ arbitr“), jedná-li se o spor mezi spotřebitelem a pojistitelem nebo pojišťovacím zprostředkovatelem při distribuci životního pojištění nebo při výkonu práv a plnění povinností ze životního pojištění.“ 13. Podle ust. § 8 zákona o finančním arbitrovi:„ řízení se zahajuje na návrh navrhovatele. Podání návrhu má na promlčení a prekluzi tytéž právní účinky, jako kdyby byla v téže věci podána žaloba u soudu.“ 14. Podle ust. § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi:„ arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce.“ 15. Podle ust. § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi:„ arbitr rozhodnutím o námitkách nález potvrdí nebo změní, nebo usnesení potvrdí, změní nebo zruší. Arbitr rozhodne o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit.“ 16. K institutu finančního arbitra soud uvádí, že jde o orgán, který byl zřízen za účelem mimosoudního řešení spotřebitelských sporů na finančním trhu. Primárním cílem finančního arbitra je tam, kde je spotřebitel v právu, přivést strany sporu ke smírnému řešení sporu tak, aby se spotřebitel nemusel obracet na soud a nemusel hradit náklady soudního řízení, protože řízení před finančním arbitrem je bezplatné. Při rozhodování aplikuje finanční arbitr rozhodné psané právo, posuzuje všechny shromážděné podklady samostatně i ve vzájemné souvislosti s přihlédnutím k předmětu projednávaného sporu. Finanční arbitr se tam, kde je to možné, opírá a odvolává na relevantní ustálenou judikaturu obecných soudů, Ústavního soudu nebo Soudního dvora Evropské unie.

17. Právo na projednání věci v přiměřené lhůtě je zakotveno v čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Zákonná úprava zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudních řízení se po novele zákonem č. 160/2006 Sb. nachází v zákoně č. 82/1998 Sb., zejména v jeho ustanoveních § 13 OdpŠk (shodně v § 22 OdpŠk) a v § 31a OdpŠk. Na tuto zákonnou úpravu pak navazuje Stanovisko, které se podrobněji zabývá mimo jiné posouzením celkové délky řízení, v němž mělo dojít k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé a třetí či § 22 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk v případě nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a výkladem ustanovení § 31a OdpŠk. Stanovisko je však možné aplikovat pouze na řízení, která spadají pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Čl. 6 odst. 1 Úmluvy hovoří o„ projednání záležitosti v přiměřené lhůtě nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem.“ 18. Soud se tak zabýval otázkou, zda na projednávanou věc – tedy správní řízení před finančním arbitrem - dopadá ust. § 13 odst. 1 věty druhé nebo ust. § 13 odst. 1 věty třetí. To z toho důvodu, že v případě věty třetí § 13 stát odškodňuje nepřiměřenou délku celého řízení, kdežto v případě věty druhé pouze jednotlivé dílčí průtahy. Pro zodpovězení této otázky je nutné nejprve posoudit, zda na předmětné řízení dopadá právo na projednání věci v přiměřené lhůtě podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy či nikoliv.

19. Jak Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014, konstatoval, pro rozhodnutí o aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy je nutné zodpovědět tři základní otázky, a to:

1. Zda jde zde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku.

2. Zda má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu.

3. Zda je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tj. soukromoprávní) povahy.

20. Předmětem posuzovaného řízení před finančním arbitrem bylo určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení. Je nepochybné, že se jednání o právo opravdové a vážné, mající přímý vliv na způsob výkonu práva. Toto právo má svůj základ ve vnitrostátním právu, a to v zákoně o finančním arbitrovi. To, že zákon o finančním arbitrovi má svůj původ v unijním právu, není podstatné, neboť se nejedná o přímý výkon práv podle unijních předpisů. Poslední otázku, tedy zda má právo civilní povahu, je třeba zodpovědět také kladně, neboť řízení před finančním arbitrem je plnohodnotnou alternativou k soudnímu řízení, do jisté míry jej má nahrazovat. Zdejší soud má tak za to, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy se aplikuje i v daném řízení z toho důvodu, že samotné správní řízení podmínky aplikace článku 6 Úmluvy splňuje. Shodně pak i v odůvodnění nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2330/2016, kde se tento soudu zabýval i aplikací čl. 6 Úmluvy na správní řízení, na které soudní přezkum nenavazoval a čl. 6 Úmluvy ve svém dílčím závěru vztáhl i na stavební řízení. Na řízení před finančním arbitrem tak dopadá čl. 6 Úmluvy a tudíž i Stanovisko, neboť jde o nárok dle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk na odškodnění nesprávného úředního postupu - nepřiměřenou délku řízení.

21. Pro úspěšnost žalob o náhradu škody nebo nemajetkové újmy proti státu je zásadní kumulativní splnění tří zákonných podmínek, a to existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody nebo nemajetkové újmy a existence vztahu příčinné souvislosti mezi škodnou událostí a vznikem škody nebo nemajetkové újmy na straně žalobce.

22. Soud se zabýval v prvé řadě otázkou, zda v průběhu řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, konkrétně k nepřiměřené délce celého řízení, tedy porušení práva na projednání věci v přiměřené době. Ve světle judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nutné hodnotit jako nepřiměřenou délku řízení, takovou délku, která neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávaného případu a zároveň spočívá v příčinách vzniklých z působení samotného státu, v tomto případě správního orgánu, nikoliv účastníků řízení. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je nutno vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Z tohoto důvodu nelze vycházet z abstraktní, předem dané doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě z čl. 6 Úmluvy, mohla být pokládána za přiměřenou, je tedy nutné přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

23. Celková délka řízení byla 42 měsíců a 29 dní, kdy řízení bylo zahájeno podaným návrhem na zahájení řízení před finančním arbitrem dne [datum] a konečné rozhodnutí vydáno dne [datum]. S ohledem na celkovou délku řízení v předmětné věci i přes složitost případu z hlediska shromažďování podkladů pro vydání rozhodnutí, soud zhodnotil, že řízení trvalo déle, než by mělo. Ostatně finanční arbitr je specializovaným orgánem zřízeným právě pro rozhodování tohoto typu sporů, tedy subjekt, který obdobných sporů rozhoduje a rozhodoval celou řadu. Z pohledu jeho specializace tak nešlo o složitý případ, respektive žádná mimořádnost z hlediska skutkového či právního v řízení najevo nevyšla. Z úřední činnosti je soudu známo, že finanční arbitr rozhodl v době před posuzovaným řízením desítky skutkově i právně téměř totožných sporů, proto pro něj tento případ nemohl být výjimečný. Pokud kapacita úřadu finančního arbitra nestačila na vysoký nápad těchto sporů, nemůže tato okolnost jít k tíži žalobkyně.

24. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva vyplývá, že se v řízeních spadajících pod čl. 6 Evropské úmluvy vychází z vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu z nejistoty ohledně výsledku řízení a žádné důkazy se v tomto ohledu zásadně nevyžadují, jelikož újma vzniká samotným porušením práva. Článek 6 Evropské úmluvy se na správní řízení před finančním arbitrem vztahuje a vznik újmy na straně žalobkyně je tak presumován.

25. Soud se dále zabýval tím, zda je dána příčinná souvislost mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem nemajetkové újmy na straně žalobkyně. V projednávané věci se vychází z vyvratitelné domněnky vzniku újmy na straně žalobkyně, jak bylo popsáno výše, pak současně je dána i příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a újmou žalobkyně, když tato újma je tvrzena a presumována právě ze správního řízení v žalobě uvedeného. Všechny tři kumulativní podmínky pro úspěšnost žaloby o náhradu újmy tak jsou splněny.

26. Pokud jde o postup finančního arbitra, soud dospěl k závěru, že tento nedodržel lhůtu pro úkony stanovené zákonem, když měl rozhodnout do 90 dnů ode dne [datum], kdy obdržel vyjádření Instituce k zahájenému řízení a kdy tedy shromáždil všechny podklady nutné pro rozhodnutí. Ve složitých případech lze lhůtu prodloužit o dalších 90 dnů, o čemž arbitr musí účastníky bezodkladně vyrozumět, což finanční arbitr až v roce 2019 učinil, ale ani takto mu stanovenou lhůtu pro vydání nálezu nedodržel.

27. Za použití výše zmíněné právní úpravy na skutkový stav, který byl v řízení v průběhu dokazování zjištěn, soud dospěl k závěru, že žaloba je co do základu důvodná, neboť délkou řízení v trvání 42 měsíců a 29 dní (3 roky 6 měsíců a 29 dní) došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě. Finanční arbitr měl nezbytné podklady pro rozhodnutí již ke dni [datum], kdy finanční arbitr obdržel od instituce veškerou dokumentaci rozhodnou pro posouzení věci, což dokládá i skutečnost, že již ke dni [datum] zaslal účastníkům sdělení o předběžném právním posouzení. K datu [datum] se připočte lhůta 90 dnů pro rozhodnutí a dále 30 dnů pro rozhodnutí o námitkách. Dále je potřeba připočíst i dobu nutnou pro doručování. Řízení před finančním arbitrem tak mělo být skončeno ještě v roce 2017, skončeno však bylo až k [datum].

28. Nesprávný úřední postup je dán, rovněž újma je dána na straně žalobkyně, a to dle čl. 6 Úmluvy. I snížený (nikoliv nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k přiznání zadostiučinění peněžitému. Konstatace porušení práva v případě porušení práva na soudní projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě postačuje právě toliko v případech, kdy je význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, a doba řízení se tak v psychické sféře poškozeného nemohla negativně projevit. V řízení před finančním arbitrem žalobkyně uplatňovala částku 82 500 Kč, dle názoru soudu jde o nikoliv zanedbatelný předmět řízení, a z tohoto důvodu by žalobkyni mělo náležet odškodnění peněžité. Význam předmětu řízení nelze vzhledem k výši částky hodnotit jako nepatrný. V daném případě tak nepostačuje nepeněžité odškodnění. Shodně bylo judikováno Nejvyšším soudem i pod sp. zn. 30 Cdo 1907/2018:„ Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného, přičemž i případně snížený (nikoli však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému.“ Řízení mělo pro žalobkyni bezpochyby význam vyšší než zanedbatelný, neboť bylo rozhodováno o trvání dlouhodobého smluvního vztahu a o nemalé finanční povinnosti Instituce vůči žalobkyni, z toho důvodu nepřipadá v úvahu zadostiučinění jen formou konstatace porušení práva, což vyhodnotila obdobně i sama žalovaná, která žalobkyni finanční zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újma vyplatila na základě žádosti, která předcházela tomuto soudnímu řízení (ve výši 19 356, 15 Kč). Zbývalo tak posoudit, jaké přiměřené odškodnění, a to peněžité, žalobkyni náleží.

29. Při stanovení výše odškodnění soud vycházel ze Stanoviska, dle kterého je možné za každý rok řízení přiznat částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první rok řízení. Je zároveň nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Nejvyšší soud proto pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky řízení dohromady, za jeden rok pak 7 500 Kč až 10 000 Kč. Soud při svém výpočtu odškodnění vycházel právě ze Stanoviska a za první dva roky řízení přiznal částku 15 000 Kč resp. její polovinu po 7 500 Kč za rok, jelikož v tomto prvním roce je újma nejnižší a teprve s plynutím času a prodlužováním řízení částka narůstá. Soud vycházel právě z částky 15 000 Kč za první 2 roky řízení. Za třetí rok řízení 15 000 Kč a za zbývajících 6 měsíců a 29 dní (tj. 212 dní) soud přiznal částku 8 712,33 Kč (tj. 15 000 Kč/365 dní x 212 = 8 712,33 Kč), s ohledem na počínající 4 rok řízení. Základní částku 38 712,33 Kč soud dále modifikoval v souladu s ust. § 31a odst. 3 OdpŠk.

30. Základní částku 38 712,33 Kč soud modifikoval tam, kde měl za to, že to okolnosti případu odůvodňují. Posuzoval tak a) složitost případu, b) chování poškozeného, c) postup příslušných orgánů, d) význam předmětu řízení pro poškozeného, kdy pouze u některých kritérií přistoupil k provedení modifikace. Základní částku soud navýšil o 10 % s ohledem na extrémní délku řízení, která je násobně vyšší než se dalo očekávat a současně soud snížil základní částku o 10 % pro složitost procesní (shromažďování většího množství podkladů), a z důvodu, že žalobkyně se svými častými žádostmi o prodloužení lhůty k vyjádření na délce řízení určitou měrou též podílela. Pro další modifikace základní částky soud neshledal opodstatnění. Celkem tedy soud přiznal žalobkyni, po odečtení žalobkyni již proplaceného zadostiučinění ve výši 19 356,15 Kč, na odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé řízení před finančním arbitrem částku 19 356,18 Kč.

31. Žalobkyně žalobou po částečném zpětvzetí požadovala částku v celkové výši 27 098,65 Kč s příslušenstvím, soud má však za to, že jím přiznaná částka v celkové výši 19 356,18 Kč je přiměřeným zadostiučiněním za řízení před finančním arbitrem, které trvalo 42 měsíců a 29 dnů, a to z důvodů podrobně popsaných výše (výrok II. rozsudku).

32. Zároveň přiznal soud žalobkyni i zákonný úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve spojení s ust. § 15 odst. 2 OdpŠk ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za dobu od prvého dne prodlení (prvý den po uplynutí lhůty šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u Ministerstva financí) do zaplacení. Žalobkyně uplatnila u žalované svůj požadavek ke dni [datum]. Co do zbytku žalované částky spolu s příslušenstvím, soud žalobu zamítl (výrok III. rozsudku), když pro přiznání vyššího zadostiučinění neshledal důvody.

33. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., dle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. S ohledem na shora uvedené, kdy žalobní nárok, co do základu byl po právu a výše plnění závisela na úvaze soudu, přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení jako při plném úspěchu ve věci. Náklady řízení v částce 24 808,50 Kč sestávají ze soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“) z tarifní hodnoty vy výši 50 000 Kč (§ 9 odst. 4 písm. a) a.t.) sestávající z částky 3 100 Kč za každý z 5,5 úkonů uvedených v § 11 odst. 1,2 a. t. včetně 6 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby, vyjádření ze dne [datum], účast na ústním jednání soudu dne [datum] a úkonu za účast při jednání dne [datum], kdy došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 850 Kč ve výši 3 958,50 Kč.

34. Dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. platí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu.

35. Lhůtu k plnění stanovil soud dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení