91 Co 325/2022- 77

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a Mgr. Blanky Vernerové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupena advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 C 136/2021-46, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. mění tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky [částka] s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem zastavil soud I. stupně řízení do částky [částka] s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), zamítl žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím (výrok III.) a současně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok IV.).

2. Rozhodl tak o žalobě ze dne [datum], kterou se žalobkyně po žalované nejprve domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup v řízení vedeném před finančním arbitrem pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] [rok]. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podáním ze dne [datum] vzala žalobu částečně zpět co do částky [částka] s příslušenstvím, soud I. stupně řízení podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v rozsahu zpětvzetí zastavil (výrok ad I. rozsudku).

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že řízení před finančním arbitrem vedené pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] [rok] bylo zahájeno dne [datum] na návrh žalobkyně proti [právnická osoba] (dále i jen„ instituce“), kterým se domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] s příslušenstvím z pojistné smlouvy [číslo] označené jako Životní pojištění PROFI Invest, s počátkem pojištění ode dne [datum] a pojistnou dobou 31 let. Jelikož návrh vykazoval nedostatky, vyzval finanční arbitr žalobkyni dne [datum] k jejich odstranění a poskytl jí poučení o řízení před finančním arbitrem. Žalobkyně částečně odstranila vady podání dne [datum]. Dne [datum] oznámil finanční arbitr zahájení řízení instituci a vyzval ji k vyjádření k návrhu. Dne [datum] žalobkyně upřesnila předmět řízení. Instituce požádala dne [datum] a dne [datum] o prodloužení lhůty k vyjádření, čemuž bylo finančním arbitrem vyhověno, a následně předložila vyjádření a podklady dne 1. a [datum]. Ještě předtím žalobkyně vyzvala finančního arbitra k opatření proti nečinnosti podáním ze dne [datum]. Dne [datum] finanční arbitr sdělil své předběžné právní posouzení a vyzval ke smírnému řešení sporu. K tomu se instituce se vyjádřila dne [datum] a [datum] vyzval arbitr žalobkyni k předložení dalších podkladů ohledně toho, jakou částku pojistného uhradila od [datum]. Dne [datum] požádala žalobkyně o prodloužení lhůty a dne [datum] sdělila arbitrovi, že pojištění z pojistné smlouvy zaniklo dne [datum] s výplatou odkupného ve výši [částka]. Dne [datum] finanční arbitr vyzval účastníky k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobkyně i instituce dne 20. a [datum] požádaly finančního arbitra o zaslání spisové dokumentace v elektronické podobě. Finanční arbitr žádosti dne [datum] vyhověl. Dne [datum] vzala žalobkyně částečně svůj návrh zpět s ohledem na to, že ode dne podání návrhu na zahájení řízení došlo k ukončení pojištění a vyplacení odkupného a domáhala se, aby finanční arbitr určil, že pojistná smlouva je neplatná a uložil instituci povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Finanční arbitr sdělil žalobkyni a instituci, že prodlužuje lhůtu pro vydání nálezu do [datum]. Dne [datum] finanční arbitr vyzval žalobkyni, aby doložila svůj právní zájem na určení neplatnosti pojistné smlouvy a další doplnění, dále vyzval instituci, aby doložila skutečný zánik pojištění z pojistné smlouvy a zaplacené pojistné za celou dobu pojištění. Žalobkyně a instituce požádaly dne [datum] o prodloužení lhůty, žádostem bylo vyhověno. Instituce předložila dne [datum] podklady a žalobkyně dne [datum], poté arbitr vyzval dne [datum] žalobkyni k předložení podkladů. Následně opakovaně dne [datum], [datum], [datum] a [datum] požádala žalobkyně o prodloužení lhůty, těmto žádostem finanční arbitr vyhověl. Žalobkyně předložila podklady dne [datum]. Finanční arbitr vydal nález dne [datum], doručen byl oběma účastníkům dne [datum]. Instituce podala proti nálezu dne [datum] námitky a téhož dne byla žalobkyně vyzvána k vyjádření k těmto námitkám. Žalobkyně proti nálezu podala dne [datum] námitky, dne [datum] byla vyzvána k vyjádření k námitkám instituce, která se vyjádřila dne [datum]. Finanční arbitr vydal dne [datum] rozhodnutí o námitkách. Soud I. stupně vyšel také ze zjištění, že žalobkyně uplatnila svůj nárok na náhradu újmy ve výši [částka] u žalované dne [datum]. Žalovaná dopisem ze dne [datum] konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky řízení a zaplatila žalobkyni odškodnění ve výši [částka].

4. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 1 odst. 1, § 13 odst. 1 a 2 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen„ OdpŠk“), § 1 odst. 1 písm. e), § 8, § 15 odst. 1 a § 16 odst. 2 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, že žaloba je částečně důvodná.

5. Soud I. stupně nejprve konstatoval (při zohlednění judikatury Nejvyššího soudu, zejména rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 344/2014), že posuzované řízení před finančním arbitrem je třeba považovat za řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. (dále i jen„ Úmluva“), proto se na něj vztahuje i stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], Cpjn 206/2010, uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále i jen„ Stanovisko“).

6. Soud I. stupně uvedl, že celková délka řízení byla 42 měsíců a 29 dní (3 roky, 6 měsíců a 29 dní). Řízení podle soudu I. stupně i přes složitost případu z hlediska shromažďování podkladů pro vydání rozhodnutí trvalo déle, než by mělo, neboť finanční arbitr je specializovaným orgánem zřízeným právě pro rozhodování tohoto typu sporů, tedy subjekt, který obdobných sporů rozhoduje a rozhodoval celou řadu. Z pohledu jeho specializace tak nešlo o složitý případ, respektive žádná mimořádnost z hlediska skutkového či právního v řízení najevo nevyšla. Z úřední činnosti je soudu I. stupně známo, že finanční arbitr rozhodl v době před posuzovaným řízením desítky skutkově i právně téměř totožných sporů, proto pro něj tento případ nemohl být výjimečný. Pokud kapacita úřadu finančního arbitra nestačila na vysoký nápad těchto sporů, nemůže tato okolnost jít k tíži žalobkyně.

7. K postupu finančního arbitra soud I. stupně uvedl, že ten měl nezbytné podklady pro rozhodnutí již ke dni [datum], kdy obdržel od instituce veškerou dokumentaci rozhodnou pro posouzení věci, což dokládá i skutečnost, že dne [datum] zaslal účastníkům sdělení o předběžném právním posouzení. Soud I. stupně přičetl k datu [datum] lhůtu 90 dnů pro rozhodnutí a 30 dnů pro rozhodnutí o námitkách, dále dobu nutnou pro doručování, řízení před finančním arbitrem tak mělo být podle soudu I. stupně skončeno ještě v roce [rok]. Řízení však bylo skončeno až dne [datum], když finanční arbitr nedodržel lhůtu pro úkony stanovené zákonem.

8. V řízení před finančním arbitrem žalobkyně uplatňovala částku [částka], dle názoru soudu I. stupně se jednalo o nikoliv zanedbatelný předmět řízení, a z tohoto důvodu by žalobkyni mělo náležet odškodnění peněžité. Při stanovení výše odškodnění vyšel soud I. stupně ze Stanoviska a za první dva roky řízení přiznal částku [částka] (resp. její polovinu po [částka] za rok), za třetí rok částku [částka] a za zbývajících 6 měsíců a 29 dní (tj. 212 dní) částku [částka]. Základní částku ve výši [částka] poté soud I. stupně modifikoval tak, že ji navýšil o 10 % s ohledem na extrémní délku řízení, která je násobně vyšší než se dalo očekávat, a naopak ji snížil o 10 % pro složitost procesní (shromažďování většího množství podkladů), a z důvodu, že se žalobkyně svými častými žádostmi o prodloužení lhůty k vyjádření na délce řízení určitou měrou též podílela. Pro další modifikace základní částky soud I. stupně neshledal opodstatnění.

9. Soud I. stupně tak přiznal žalobkyni, která se po částečném zpětvzetí žaloby domáhala zaplacení částky [částka], a kdy soud I. stupně odečetl již zaplacené zadostiučinění žalovanou ve výši [částka], na odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé řízení před finančním arbitrem částku [částka], jakož i zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 15 odst. 2 OdpŠk ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za dobu od prvého dne prodlení (prvý den po uplynutí lhůty šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u Ministerstva financí) do zaplacení, když žalobkyně uplatnila u žalované svůj požadavek ke dni [datum] (výrok ad II. rozsudku). Ve zbývající části soud I. stupně žalobu zamítl (výrok ad III. rozsudku).

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně poukazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jejíž žalobní nárok byl co do základu po právu a výše plnění závisela na úvaze soudu, náhradu nákladů řízení jako při plném úspěchu ve věci, a to ve výši [částka]. Uvedl, že náklady sestávají ze soudního poplatku ve výši [částka] a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, z tarifní hodnoty [částka] podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu ve výši [částka] za každý z 5,5 úkonů uvedených v § 11 odst. 1, 2 advokátního tarifu včetně 6 paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby, vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum] a úkonu za účast na jednání dne [datum], kdy došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí) a 21 % DPH ve výši [částka].

11. Žalovaná napadla rozsudek soudu I. stupně ve výrocích II. a IV. včasným a přípustným odvoláním z důvodu podle § 205 odst. 2 písm. b) a e) o. s. ř. Uvedla, že již ve vyjádření k žalobě upozorňovala na to, že návrh žalobkyně na zahájení řízení ze dne [datum] vykazoval takové nedostatky, že finanční arbitr byl nucen žalobkyni vyzývat k jejich odstranění. Tyto nedostatky odstranila žalobkyně v podání ze dne [datum] pouze částečně, když ve zbytku odmítla součinnost s odkazem na vyšetřovací zásadu a dokumentaci nepředložila. Následně dne [datum] žalobkyně upřesnila předmět řízení tak, že se domáhá úroku z prodlení a určení absolutní neplatnosti pojistné smlouvy, aniž by opět doložila další zaplacené pojistné. Dne [datum] vzala žalobkyně svůj návrh částečně zpět, uvedla nová tvrzení a finanční arbitr byl opět nucen vyzývat k doložení dalších podkladů potřebných pro rozhodnutí ve věci. Z uvedených důvodů musel finanční arbitr několikrát prodlužovat lhůtu pro vydání nálezu. Žalobkyně poskytla požadované doklady finančnímu arbitrovi až dne [datum]. Do této doby shromažďoval finanční arbitr podklady pro vydání nálezu. Soud I. stupně uvedené jednání žalobkyně nevzal dostatečně v úvahu, když základní částku snížil pouze o 10 % při zohlednění procesní složitosti spočívající ve shromažďování velkého množství podkladů. Žalovaná trvala na tom, že žaloba nebyla podána po právu, když žalobkyni bylo poskytnuto žalovanou dostačující zadostiučinění ve formě konstatování nesprávného úředního postupu a zaplacení odškodnění ve výši [částka]. Žalovaná nesouhlasila ani s výrokem o nákladech řízení, když oba účastníci měli v řízení úspěch jen částečný a žalobkyni tak neměl být nárok na náhradu nákladů řízení přiznán. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu I. stupně tak, že se žaloba zamítá v plném rozsahu a aby žalované přiznal náklady řízení před soudy obou stupňů.

12. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila tak, že s ním nesouhlasí. Ztotožnila se se soudem I. stupně v okamžiku, kdy finanční arbitr shromáždil podklady nutné pro vydání rozhodnutí, tj. ke dni [datum]. Žalobkyně se ohradila proti tvrzení žalované, že finančnímu arbitrovi přípisem ze dne [datum] odmítla součinnost. Žalobkyně nic takového ve svém přípisu neuvedla, naopak poskytla finančnímu arbitrovi veškerou dokumentaci, kterou měla k dispozici. Žalobkyně měla za to, že postup finančního arbitra při obstarávání podkladů k doložení právního zájmu nebyl v souladu s principy správního řízení, neboť finanční arbitr nepostupoval bez zbytečného odkladu a účastníky řízení zatěžoval. Pokud žalobkyně na výzvy finančního arbitra reagovala žádostmi o prodloužení lhůty, pak těm bylo vyhověno a žalobkyně na ně odpovídala v takto prodloužených lhůtách. Žalobkyně nakonec poukazovala na konkrétní období nečinnosti finančního arbitra, který zásadně přispěl k nepřiměřené délce řízení. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích potvrdil.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně v rozsahu podaného odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

14. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z kterých čerpal správná zjištění o průběhu řízení před finančním arbitrem vedeném pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] 2016. Soud I. stupně též správně zjistil, že žalobkyně svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnila předběžně u žalované dne [datum], že žalovaná dne [datum] konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a že žalobkyni na náhradu nemajetkové újmy zaplatila před podáním žaloby částku [částka]. Soud I. stupně nepochybil ani tehdy, když na jím zjištěný skutkový stav věci aplikoval příslušná ustanovení zákona č. 229/2002 Sb. a zákona č. 82/1998 Sb., jež v odůvodnění napadeného rozsudku citoval. Jím na podkladě správně určené právní normy provedené posouzení věci však odvolací soud sdílí pouze částečně /je tak naplněn odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Je správný též závěr soudu I. stupně, že na posuzované (správní) řízení před finančním arbitrem dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, neboť byla splněna kritéria formulovaná judikaturou Nejvyššího soudu nutná pro podřazení správního řízení pod věcnou působnost citovaného článku Úmluvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014, uveřejněný pod [číslo] 2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), tj. 1) jde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku v poměrech účastníka, 2) toto právo nebo závazek má základ ve vnitrostátním právu a 3) je soukromoprávní povahy. Soud I. stupně též správně uzavřel, že z uvedeného důvodu se v souzené věci jedná o nárok podle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, kdy je třeba při posuzování přiměřenosti délky řízení vycházet ze Stanoviska a související judikatury (Nejvyššího soudu a Evropského soudu pro lidská práva). Soud I. stupně při stanovení celkové délky řízení vyšel správně z toho, že řízení bylo zahájeno návrhem žalobkyně dne [datum]. Konečným okamžikem řízení je však okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno, což je v této věci den [datum], kdy rozhodnutí finančního arbitra o námitkách ze dne [datum] nabylo právní moci. Řízení tak trvalo 3 roky a 7 měsíců /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk/.

15. Odvolací soud dále sdílí závěr soudu I. stupně o tom, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícího v jeho nepřiměřené délce, a tím k porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. K uvedenému závěru vede odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně právě již vyhodnocení kritéria podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk, když též shledal nedostatky v postupu finančního arbitra. V posuzovaném řízení došlo k průtahům v období od prosince [rok] do dubna [rok] (od reakce žalobkyně na výzvu arbitra k doplnění návrhu do výzvy arbitra, aby se instituce vyjádřila k návrhu), od ledna [rok] do července [rok] (od uplynutí lhůty, kterou si sám arbitr určil k vydání nálezu, do výzvy žalobkyni a instituci k předložení dalších podkladů) a od ledna [rok] do dubna [rok] (od obdržení sdělení od žalobkyně do vydání nálezu). Co se týká období od června [rok] do února [rok] (od doručení obsáhlého vyjádření instituce k návrhu žalobkyně arbitrovi do sdělení arbitra o předběžném právním posouzení a výzvy arbitra k uzavření smíru), pak je odvolací soud nehodnotí jako průtah v podobě nečinnosti finančního arbitra, když je zjevné, že se arbitr musel seznámit s rozsáhlou dokumentací a veškerými argumenty a námitkami účastníků řízení.

16. Lhůta 90 dnů (+ 90 dnů ve zvlášť složitých případech, což je i nyní posuzované řízení) k vydání nálezu podle § 15 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb. nezačala běžet dne [datum], tedy dnem následujícím po dni, kdy byl finančnímu arbitrovi doručen návrh na zahájení řízení, jak se domnívá žalobkyně, ani dne [datum], jak dovodil soud I. stupně, ale až dne [datum], tj. dne následujícího po dni, kdy arbitr po shromáždění podkladů nutných pro rozhodnutí tyto doručil dne [datum] účastníkům řízení, aby se s nimi mohli seznámit (arbitr stanovil na seznámení podkladů den [datum], účastníci řízení však výslovně žádali jejich doručení), a mohli reagovat na poučení finančního arbitra o tom, že mohou tvrdit rozhodné skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání pouze do vydání nálezu. Arbitr tak byl povinen vydat nález do [datum] (lhůta 90 dnů), resp. do [datum] (tj. nejpozději do 180 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí). Žalobkyně dne [datum] sdělila arbitrovi, že shromážděné podklady nejsou dostatečné a navrhla, aby arbitr vyzval instituci k doplnění dalších podkladů. Arbitr vyrozuměl účastníky dne [datum] o prodloužení lhůty k vydání nálezu do [datum] a dne [datum] do [datum]. Následně arbitr opět žádal účastníky o předložení dalších podkladů, které však arbitr mohl shromáždit již dříve, nález byl vydán až dne [datum], tedy 1 rok a 1 měsíc po uplynutí zákonné lhůty.

17. Lhůta 30 dnů (+ 30 dnů ve zvlášť složitých případech, případně + přiměřeně prodloužená lhůta, nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě) k rozhodnutí o námitkách podle § 16 odst. 2 zákona č. 229/2002 Sb. začala běžet ode dne doručení námitek arbitrovi, tj. dne [datum] (podání námitek institucí), resp. dne [datum] (podání námitek žalobkyní), arbitr tak byl povinen o námitkách rozhodnout do [datum]. Arbitr o námitkách rozhodl již dne [datum], tedy v zákonné lhůtě.

18. Odvolací soud konstatuje, že nedodržení zákonem stanovených lhůt k učinění úkonu arbitrem nevede bez dalšího k závěru o nesprávném úředním postupu. Je pouze skutečností, která se promítne do hodnocení kritéria postupu orgánů veřejné moci během řízení, a to s ohledem na to, že se jedná o nárok dle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk (nikoliv podle § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk). V této věci má však odvolací soud za to, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo, neboť v řízení byly shledány průtahy a zákonná lhůta stanovená pro vydání nálezu byla finančním arbitrem překročena o 13 měsíců.

19. V důsledku porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě vznikla žalobkyni nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela, naopak ji sama odškodnila peněžitou částkou), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), žalovaná netvrdila a ani odvolací soud je (ve shodě se soudem I. stupně) neshledal.

20. Odvolací soud sdílí názor soudu I. stupně, že při stanovení základní částky odškodnění v této věci lze vyjít z částky [částka] za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (a z částky [částka] za každý měsíc řízení). Základní částka odškodnění za řízení trvající 3 roky a 7 měsíců tak činí [částka]. Soud I. stupně pak základní částku upravoval, a to (předně) v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

21. Odvolací soud však na rozdíl od soudu I. stupně konstatuje, že řízení bylo velmi složité /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk/, a to jak po stránce právní, tak po stránce skutkové i procesní. Žalobkyně se domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka], resp. ve výši [částka] s příslušenstvím z důvodu tvrzené neplatnosti smlouvy o investičním životním pojištění PROFI INVEST [číslo] ze dne [datum]; následně navíc navrhla rozhodnout o eventuálním petitu, kterým by bylo určeno, že náklady a poplatky účtované institucí podle smlouvy nebyly smluvními stranami platně sjednány. Finanční arbitr se musel zabývat námitkami žalobkyně o neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečné způsobilosti instituce k právním úkonům, pro neurčitost smluvních ujednání či pojmů, pro rozpor se zákonem o ochraně spotřebitele z důvodu použití nekalé a klamavé obchodní praktiky a neinformování o nákladovosti produktu, z důvodu uzavření smlouvy v důsledku omylu, že smluvní dokumentace nedostatečně specifikuje způsob určení rozsahu pojistného plnění nebo že žalobkyně neměla možnost dostatečně se seznámit s pojistnými podmínkami, apod. Dále se arbitr zabýval existencí naléhavého právního zájmu na požadovaném určení a námitkami promlčení včetně námitek, že tyto byly uplatněny v rozporu s dobrými mravy, a že se instituce na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila úmyslně. Instituce se bránila mimo jiné tím, že žalobkyně byla v minulosti sama činná pro instituci jako pojišťovací zprostředkovatel, že se na uzavření předmětné smlouvy podílel její příbuzný, za což mu byla vyplacena odměna, proto považovala veškerá tvrzení žalobkyně o neplatnosti smlouvy za účelová. Instituce navíc poukázala na to, že v roce 2017 vyplatila žalobkyni odkupné, neboť pojištění zaniklo. Nález byl odůvodněn na 22 stranách. Podle názoru odvolacího soudu je základní částku odškodnění z důvodu velmi vysoké právní složitosti třeba snížit o 30 %.

22. Skutková složitost spočívala v tom, že bylo nutné zkoumat rozsáhlou smluvní dokumentaci. Podání účastníků obsahovala velké množství listinných důkazů, k návrhu na zahájení řízení bylo připojeno 100 stran příloh, doplněný návrh čítal 50 stran. Vyjádření instituce čítalo 18 stran textu a 230 stran příloh. Bylo třeba rozlišit platby pojistného na jednotlivé druhy pojištění za různá časová období, kdy se navíc výše pojistného několikrát změnila, přihlédnout k částkám, o které si žalobkyně z důvodu placení pojistného snižovala základ daně, a zjistit, zda si ve zdaňovacím období za rok [rok] navýšila příjem o tyto částky, zda došlo k mimořádným výběrům, jaká byla výše počátečních a správních nákladů, jaké připadaly měsíční částky na rizikové pojistné, jaký byl rozpad lhůtního pojistného (matematické výpočty čítaly 5 stran), apod. Z důvodu vysoké skutkové složitosti věci je třeba základní částku odškodnění snížit o 20 %.

23. Procesní složitost se vyznačovala tím, že řízení mezi spotřebitelem a finanční institucí podléhalo zásadě vyšetřovací, kdy finanční arbitr není vázán návrhem a aktivně opatřuje důkazy. Účastníci se k věci opakovaně písemně vyjadřovali, neboť v řízení před finančním arbitrem se nekonají žádná ústní jednání, při kterých by účastníci své návrhy mohli přednést a reagovat na vyjádření druhé strany. Arbitr měl povinnost nejprve usilovat o smírné vyřešení sporu, teprve poté se mohl zabývat věcí samou. Žalobkyně musela být vyzývána k odstranění vad návrhu a doplnění tvrzení či podkladů, a to dne [datum], [datum], [datum] a [datum]. Instituce byla vyzývána k doplnění podkladů dne [datum]. Lze proto shodně se soudem I. stupně uzavřít, že posuzované řízení bylo složitější i po procesní stránce a z toho důvodu je třeba základní výši odškodnění snížit o 10 %.

24. Žalobkyně se na délce řízení též sama částečně negativně podílela tím /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk/, že jí byly finančním arbitrem opakovaně k jejím žádostem prodlužovány lhůty k učinění úkonu. Na výzvu arbitra ze dne [datum], která měla být splněna dne [datum], reagovala žalobkyně až dne [datum]; na výzvu arbitra ze dne [datum], která měla být splněna dne [datum], reagovala žalobkyně až dne [datum]; na výzvu arbitra ze dne [datum], která měla být splněna dne [datum], reagovala žalobkyně až dne [datum]. Žalobkyni je též třeba vytknout, že arbitrovi až dne [datum] k jeho výslovnému dotazu sdělila, že jí bylo již dne [datum] vyplaceno institucí odkupné, neboť smlouva byla dne [datum] ukončena. Tímto žalobkyně výrazně ztížila finančnímu arbitrovi možnost vydat nález, když se arbitr musel znovu zabývat shromažďováním dalších podkladů. Pozitivně se žalobkyně na délce řízení nijak nepodílela. Žalobkyně sice vyzvala finančního arbitra dne [datum] k opatření proti nečinnosti, finanční arbitr však nečinný v té době nebyl, neboť opakovaně k žádostem instituce prodlužoval lhůtu k podání vyjádření k návrhu až do [datum]. Z důvodu podílu žalobkyně na celkové délce řízení odvolací soud snížil základní částku odškodnění o 5 %.

25. Odvolací soud dále konstatuje, že postup orgánů veřejné moci během řízení /kritérium dle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk/ byl již dostatečně zohledněn jak v závěru o nesprávném úředním postupu, tak i ve formě a výši zadostiučinění. Nejvyšší soud ve své judikatuře (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3411/2011) dospěl k závěru, že v případě bezvadného postupu orgánů státu by nebylo možné dojít k závěru o odpovědnosti státu za způsobenou újmu spočívající v porušení práva poškozeného na projednání věci v přiměřené lhůtě. Z tohoto důvodu jsou výše uvedené nedostatky v postupu finančního arbitra v posuzovaném řízení již zohledněny v závěru o existenci nesprávného úředního postupu podle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, jakož i v základní částce, z níž soud I. stupně i soud odvolací při stanovení zadostiučinění vycházel. Zvýšení základní částky odškodnění soudem I. stupně z důvodu hodnocení uvedeného kritéria nebylo správné.

26. Význam předmětu řízení pro žalobkyni /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk/ lze hodnotit jako běžný. Žalobkyně se domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka], resp. [částka] s příslušenstvím (po částečném zpětvzetí návrhu dne [datum]) eventuálně určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění. Nejednalo se tedy o případ řízení, jemuž by ustálená judikatura přiznávala typově vyšší význam /část IV. písm. d) Stanoviska a žalobkyně ani zvýšený význam řízení pro ni netvrdila. Žalovaná naopak netvrdila konkrétní skutečnosti, které by mohly vést k závěru o nižším významu předmětu řízení pro žalobkyni. Hodnocení uvedeného kritéria proto nezakládá zvýšení ani snížení základní částky odškodnění.

27. Odvolací soud na základě výše uvedených skutečností uzavírá, že základní odškodnění ve výši [částka] je po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě snížit o 55 % na výsledných [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobkyni na náhradu nemajetkové újmy zaplatila před podáním žaloby částku vyšší ([částka]), bylo na místě žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítnout.

28. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil v napadeném výroku ad II. tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky [částka] s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení.

29. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 3 o. s. ř., když v řízení byla zcela úspěšná žalovaná. Žalované, která nebyla v řízení zastoupena zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a která nedoložila výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, náleží náhrada nákladů řízení ve výši [částka] za 7 účelně vynaložených úkonů po [částka], a to za vyjádření k žalobě ze dne [datum], přípravu účasti na jednání, účast na jednání před soudem I. stupně dne [datum], účast při vyhlášení rozsudku soudem I. stupně dne [datum], odvolání proti rozsudku ze dne [datum], přípravu účasti na jednání a účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum], vše podle § 1 odst. 1, odst. 3 písm. a), b), c) a f) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, které odvolací soud uložil zaplatit neúspěšné žalobkyni. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když k určení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod.

30. Výroky ad I. a ad III. rozsudku soudu I. stupně nebyly dotčeny odvoláním žádného z účastníků. Zůstaly proto stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu a nabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).

Poučení