13 C 14/2024 - 103

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Šoljakovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená obecným zmocněncem [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] advokátem [Jméno advokáta] se sídlem [Adresa advokáta] o určení neexistence věcného břemene takto:

Výrok

I. Žaloba o určení, že neexistuje věcné břemeno chůze a jízdy ve prospěch vlastníka pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], kde povinnými by byli vlastníci pozemku p. č. [hodnota] a p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému účelně vynaložené náklady tohoto řízení ve výši 24 386 Kč, tyto k rukám advokáta žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala určení neexistence věcného břemene zatěžujícího pozemky v jejím vlastnictví p. č. [hodnota] a p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] právem chůze a jízdy ve prospěch pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ve vlastnictví žalovaného, s tím, že stav v katastru nemovitostí, kde je toto věcné břemeno zapsáno, není v souladu se skutečným stavem. Oprávnění pro pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] bylo do katastru zapsáno, aniž by proběhlo vkladové řízení dle návrhu, k němuž by byla předložena potřebná vkladová listina se všemi náležitostmi a geometrický plán, který by řešil cestu věcného břemene, a byl vypořádán vstup na pozemek třetí osoby. V souvislosti se sporem (v opačných pozicích) zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] zjistila, že takové věcné břemeno bylo zapsáno, ale je jen fiktivně podloženo smlouvou o věcném břemeni z [datum], která byla ale uzavřena s [právnická osoba] a.s., a vztahovala se k jejímu pozemku, ve smlouvě není uveden ani žalovaný, ani pozemek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Zápis věcného břemene v jeho prospěch není na základě této smlouvy možný i proto, že pozemek vznikl až v roce [Anonymizováno]. Katastrální úřad však žádala žalobkyně o výmaz věcného břemene marně. Nejde přitom o stejné pozemky, a služebnost nelze ze zákona spojit s pozemkem jiným.

2. Žalovaný se žalobou od počátku nesouhlasil s tím, že žalobkyně vede osobní záští k jeho rodině motivované soudní spory na smyšleném základě. Věcné břemeno vzniklo ze zákona, nikoliv způsobem, který požaduje žalobkyně, a proto zde ani nejsou doklady, kterých se dovolává a namítá, že chybí. Existence břemen byla ve zmíněném sporu posuzována již v rámci prejudice, žalobkyně ale nerespektuje ani toto, ani stanovisko katastrálního úřadu. Břemeno bylo zřízeno k pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ze kterého žalobcův pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] vznikl oddělením, a věcné břemeno tak zůstalo i k němu zachováno. Smlouvou z roku 1999 bylo zřízeno jako časově neomezené, k celému pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], a jako věcné právo přecházející s vlastnictvím pozemku na jeho nabyvatele, tj. i budoucí vlastníky. Žalovaný nabyl nově vzniklý pozemek oddělením z původního panujícího pozemku, kdy geometrický plán byl potvrzen katastrálním úřadem, který i k oddělenému pozemku zapsal věcné břemeno. Smlouva z roku 1999 nezřizovala oprávnění jen k některé vymezené části pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ale k celému tomuto pozemku, a nebylo ani omezeno na konkrétní osobu. Nejde proto o zřízení nového věcného břemene, ale toliko o zachování již existujícího k pozemku, jako konkrétně vymezené části zemského povrchu, k němuž zřízeno bylo.

3. Obě strany při nařízeném jednání potvrdily, že skutkově v žádném sporu nejsou, liší se v právním hodnocení situace, a spor je tak pouze v právní rovině. Konkrétně v posouzení otázky, zda oddělením části z panujícího pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] mohlo dojít k tomu, že by oprávnění ze služebnosti zůstala i na odděleném pozemku žalovaného, protože z toho se stal nově vzniklý pozemek pod p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Obě strany se dovolávaly zákona, komentářové literatury i judikatury, počínaje Vážným, přes dřívější judikaturu, až po současnou úpravu a komentáře k ní, vykládaly ovšem zákonná ustanovení protichůdně, a tvrdily jiný obsah judikátů a komentářů.

4. Soud provedl důkaz jednak oběma listy vlastnictví, č. [hodnota] a č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], kde jsou zapsány dotčené pozemky obou účastníků a věcná břemena, která se jich týkají, jakož i podklad pro tento zápis. Dále pak smlouvami, kterými k nim bylo zřízeno věcné břemeno, a to z roku 1999 a z roku 2023, kterou mj. i žalovaný svůj pozemek nabyl. Jiné důkazy již neprováděl, neboť by na věci nemohly nic změnit, když skutkový stav byl mezi stranami nesporný v rozsahu, který byl třeba pro rozhodnutí.

5. Z LV žalobkyně č. [hodnota] pro k. ú. [adresa] bylo zjištěno, že je zapsána jako vlastník mj. pozemku p. č. [hodnota] i [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ale i to, že jde o pozemky, které mají zapsány v rozsahu vymezeného geometrickým plánem oprávnění z věcného břemene chůze a jízdy k pozemku p. č. [Anonymizováno]/3[Anonymizováno]dle smlouvy o věcném břemeni z [datum]. Z téže smlouvy jsou pak tyto pozemky povinnými k několika dalším pozemkům, mj. k pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a zapsán je jako oprávněný i pozemek žalovaného p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno].

6. Z LV žalovaného č. [hodnota] pro k. ú. [adresa] vyplývá, že je zapsán jako vlastník mj. pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], a že dle téže smlouvy o věcném břemeni z [datum] je ve prospěch tohoto pozemku zapsáno oprávnění z věcného břemene, z něhož povinnými jsou pozemky žalobkyně p. č. [hodnota] i p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno].

7. Toto ani nikdo nezpochybňoval, tvrdí to od počátku i sám žalovaný, stejně jako žalobkyně, ta s tím, sice, že to není podle ní možné, ale toto jí bylo sděleno i katastrálním úřadem, že jiný podklad neexistuje. Opakované dožadování se toho, aby soud uložil k důkazu žalovanému předložit listiny, jiné, než smlouvu z roku 1999, podle níž k zápisu došlo, je tak požadavkem zcela iracionálním. Všichni ve shodě tvrdí, že nic takového neexistuje, pouze žalobkyně je přesvědčena, že by mělo, aby mohlo být břemeno zapsáno, a trvá na předložení, i když sama současně namítá, že to neexistuje. Soud proto nic takového neukládal, kdy v prvé řadě ani není možné uložit komukoliv, aby předkládal cokoliv, co neexistuje. Nemluvě o tom, že účastníci prokazují tvrzení svá ve svůj prospěch, a to tím, co uznají za vhodné a způsobilé, aby unesli důkazní břemeno, nikoliv tím, co si přeje druhá strana sporu.

8. Z LV žalovaného č. [hodnota] pak rovněž plyne, že současně je pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] pozemkem povinným ze služebnosti chůze a jízdy, kdy oprávněnými je několik dalších pozemků, mj. i pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], a to dle smlouvy kupní a o věcném břemeni ze dne [datum]. Tedy oba pozemky, jak p. č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], tak i p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] jsou vzájemně oprávněny i povinny vůči sobě z věcného břemene chůze i jízdy, mohou „se užívat navzájem“. Po obou z nich tak probíhá cesta v celém jejich rozsahu jak pro pěší, tak vozidla, k níž jsou oprávněny oba a i pozemky další uvedené ve smlouvě.

9. Z kupní smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene mezi [právnická osoba] a. s. (dále jen [Anonymizováno] a.s.) a manžely [Anonymizováno] (otec žalovaného zjištěno při jednání) a [Anonymizováno] včetně příloh plyne, že se [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (tehdejší příjmení žalobkyně) s [Anonymizováno] a.s. domluvili v návaznosti na prodej části pozemků [Anonymizováno] a.s. p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno]a [Anonymizováno]/4[Anonymizováno]těmto manželským párům, že mj. v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu si vzájemně zřídí věcné břemeno chůze a jízdy. Konkrétně ve prospěch p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ve vlastnictví [Anonymizováno] a.s. bylo zřízeno toto břemeno ve stanoveném rozsahu po částech pozemků p. č. [hodnota] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] [Anonymizováno] místě podél p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], a ve stanoveném rozsahu, podél pozemků p. č. [hodnota] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a zkoseno k p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], bylo zřízeno stejné věcné břemeno ve prospěch p. č. [hodnota] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno], pro zajištění příjezdu všem vlastníkům těchto pozemků. Z vymezení v geometrickém plánu je zřejmé, že si takto zúčastnění vymezili a rozšířili na sousední pozemky koridor dopravní obslužnosti. Šlo přitom o právo vlastníků pozemků, tj. nikoliv konkrétních osob, ale oprávnění pro pozemek, a stejně tak o povinnost pozemku, nikoliv konkrétního vlastníka, výslovně na dobu časově neomezenou, a výslovně s tím, že práva a povinnosti dle smlouvy přechází na nabyvatele dotčených pozemků.

10. Za tvůrce této smlouvy se označil opakovaně během řízení zmocněnec žalobkyně, který ji v řízení zastupuje, tj. sama žalující strana si text připravila, a měla pod kontrolou, obsahem nemohla být nijak překvapena ani zaskočena. Vědomě a vzhledem k úpravě tehdy platné a účinné musela být srozuměna s tím, co z věcného břemene mezi pozemky plyne, či do budoucna vyplynout může, včetně převodu vlastnictví, a to ať již celku jako takového nebo části.

11. Z kupní smlouvy mezi žalovaným a [Anonymizováno] otevřeným podílovým fondem bylo dále zjištěno, že žalovaný koupil část původního pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], která byla oddělena geometrickým plánem jako nová parcela č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. V kupní smlouvě se co do vlastností p. č. [Anonymizováno]/11[Anonymizováno]uvádí, že je kupován ve stavu, v jakém se nachází ke dni uzavření smlouvy, je oprávněn z věcného břemene chůze a jízdy zřízeného smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne [datum]. Současně smlouvou k nově oddělenému p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] bylo zřízeno věcné břemeno chůze a jízdy ve prospěch celé řady pozemků, včetně p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], který společně s ostatními je ve vlastnictví prodávajícího, a to jako věcné břemeno zatěžující nově vzniklý oddělený pozemek ve prospěch pozemků oprávněných.

12. Skutkově nebylo mezi stranami nijak zpochybňováno, že dle smlouvy z roku 1999 byl pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] pozemkem oprávněným, tedy každý jeho vlastník, k pozemkům p. č. [hodnota] a p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ve vymezeném rozsahu, kdy každý vlastník těchto pozemků byl povinen strpět chůzi a jízdu přes ně. V roce 2023 žalovaný koupil část pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], oddělenou geometrickým plánem, která byla zapsána do katastru jako pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Ze zápisů na LV plyne, že věcné břemeno chůze a jízdy bylo do katastru zapsáno s pozemkem č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a s odkazem na smlouvu z roku 1999.

13. Žaloba, kterou žalovaná podala, je tzv. žalobou určovací. Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) Žalobkyně, která tvrdí, že v katastru zapsané věcné břemeno neexistuje, takový zájem na určení má, neboť jen tímto způsobem by mohla v případě, že by měla pravdu, docílit změny zápisu, právě na základě vydaného soudního rozhodnutí.

14. Samotný vznik a existenci věcného břemene v roce 1999 nikdo nezpochybňoval. To, co žalobkyně odmítla, je závěr, že věcné břemeno z pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] setrvalo i na oddělené části, ze které vznikl nový pozemek žalovaného, a že tak i ten, jak bylo i zapsáno do katastru, je tak nadále z tohoto věcného břemene pozemkem oprávněným. Ke vzniku nového pozemku oddělením, a dle žalobkyně tím k zániku věcného břemene, které oddělenou část nemělo následovat, došlo v roce 2023.

15. Podle § 3028 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k tomu, že jde o právo věcné, ale o jeho zánik, ev. „(ne)vznik“ se zápisem pod nové p. č. 60/11, ke kterému mělo dojít až za účinnosti tohoto předpisu, je třeba postupovat podle o. z.

16. Soud nijak nezpochybňuje, že oddělením vzniká nový pozemek, samostatný, jak žalobkyně zdůrazňovala. Nemůže však přitakat tomu, že tím pádem jako samostatný pozemek už oprávnění z původní služebnosti nemůže mít, a nikdy se tak nestal panujícím pozemkem. Nový pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] vznikl oddělením z původního, většího pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], který byl jako celek a celý pozemkem panujícím, tj. každá jeho část. Tuto „vlastnost“ si s sebou nese, stejně jako např. druh pozemku zapisovaný do katastru, faktické složení půdy atp., každá jeho část včetně oddělené části, která pod samostatným parcelním číslem byla převedena žalovanému. Z ničeho nevyplývá, že by tímto způsobem oddělovaná část a nově vznikající samostatná věc měla své vlastnosti a oprávnění, které do té doby měla, ztratit. Nejde o způsob zániku věcného břemene, který by byl uveden v §§ 1299 a násl. o. z., kde je zánik upraven. Pokud by tomu tak mělo být, tedy že oddělená část oprávněné věci tímto své oprávněné ztrácí, musel by pro to být zákonný podklad, pokud i na této části bylo dříve břemeno zřízeno.

17. Mezi účastníky nebylo sporné, že oprávnění panujícího pozemku se vztahovalo na pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] při jeho zřízení jako na celek, tj. že nebylo vymezeno jen k některé jeho části, ve které by se výlučně nacházelo. Pokud by tomu tak bylo, pak by záleželo na tom, zda je oddělována tato část, která si oprávnění nese (např. část, kde se nachází přípojka), či jiná (na které tato přípojka není, je vedena jen na části zbývající). Jestliže ale pozemek celý byl pozemkem panujícím, a každý jeho vlastník, pak i na oddělené části toto oprávnění bylo, a do nové věci bylo současně s danou částí pozemku, v rozsahu jeho plochy, které je už dříve nesla, odděleno. Takový výklad, a nikoliv opačný, jak tvrdila žalující strana, je zastáván již od dob Vážného, viz rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 15. 2. 1930, sp. zn. Rv II 314/29.

18. Rovněž za předchozí právní úpravy, do 31. 12. 2013, za které bylo věcné břemeno zřízeno, platilo totéž a nikoliv opačně. Rozdělení pozemku, jak judikoval Nejvyšší soud, „zatíženého věcným břemenem nemá vliv na věcné břemeno, které nadále bude zatěžovat každý z nových pozemků, pokud jsou jím dotčeny. Bude-li rozdělen panující pozemek, může vlastník každého nového pozemku vykonávat služebnost (právo odpovídající věcnému břemeni)“, viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. 22 Cdo 2016/2007. Nikdy dříve nebylo rozhodováno jinak, jak tvrdila žalobkyně v rozporu s tímto rozhodnutím i dalšími.

19. Za stávající právní úpravy se k této otázce vyslovily nejen odborné komentáře, ale i sám Nejvyšší soud, který na jejich závěry odkazuje, a sdílí dosavadní závěry, od kterých neshledává důvodu se odklánět. V usnesení z 27. 11. 2018 ve věci sp. zn. 22 Cdo 3561/2018 se k dělení panujícího pozemku obecně vyslovil tak, že „…dovolací soud pouze dodává, že sdílí závěry vyslovené v odborné literatuře ve směru, že pokud dojde k rozdělení pozemku, který je zatížen služebností stezky, průhonu nebo cesty (§ 1274 a násl. o. z.), na více samostatných věcí (pozemků), přičemž příslušná stezka nebo cesta zasahuje všechny nově vzniklé nemovitosti, pak jsou touto služebností (v jejím rozsahu) i nadále zatíženy všechny pozemky vzniklé v důsledku rozdělení (srovnej Hrabánek, D., Lasák, J. v Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník III. Komentář. Věcná práva (§ 976–1474). Praha: C. H. Beck, 2013, str. 943–944; či Hrabánek, D. v Spáčil, J. a kol. Věcná práva. Věcná práva, katastr nemovitostí a správa cizího majetku. Praha: C. H. Beck, 2018, str. 184)“.

20. Čímž reagoval na otázku, kterou i výslovně uvedl: „Dále žalobci vymezili otázku, zda oddělením nového pozemku od panujícího pozemku přechází či nepřechází služebnost na nově vzniklý pozemek.“ Zodpovídal tuto konkrétní otázku, přesně tu, kterou v tomto sporu vznesla žalobkyně. Nejde o to, že spor probíhal primárně o jiné otázce, a proto judikát nelze použít, jak žalobkyně namítá, či že by závěr byl jen obecný, a na věc žalobkyně se neměl vztahovat. Jde přesně o totéž, na čem právě svůj spor žalobkyně postavila. Toliko se se závěry není ochotná či schopná ztotožnit, a odmítá jakoukoliv argumentaci, která jí nevyhovuje, a tvrdí jak obsah, tak význam, ustanovení a judikátů, který vůbec nemají, a v rozporu s jejich skutečným obsahem. Je nutné zdůraznit, že spor, který žalobkyně zahájila, je sporem o určení existence, resp. neexistence věcného břemene, nikoliv jiný. Žalobkyně se nedomáhala, aby soud rušil věcné břemeno, nedomáhala se vymezení či změny jeho obsahu a rozsahu, ani se v řízení neřešila nezbytná cesta a případně jiný přístup k nemovitostem. Spor se týká toliko a pouze určení, zda dané břemeno existuje na pozemku žalovaného, nebo neexistuje.

21. Jestliže tedy v roce 1999 bylo smlouvou zřízeno věcné břemeno, pozemek p. č. 60/3 získal, a to jako celek, nikoliv jeho pouze vymezená část, oprávnění stezky a cesty k vymezené části pozemků žalobkyně, a v roce 2023 se z něho oddělila část, (i) na které tato oprávnění jsou, pak by muselo dojít oddělením k zániku věcného břemene, aby bylo možné žalobě vyhovět. Pokud zánik nebyl ujednán smluvně, pak by musel existovat zákonný důvod, ze kterého k tomu došlo. To, co žalobkyně tvrdí jako důvod zániku, zákonným důvodem ale není. Současně nevyplynul ani žádný jiný důvod zániku, pro který by soud mohl určit, že k datu vyhlášení jeho rozhodnutí dané věcné břemeno neexistuje, proto nebylo možné žalobě vyhovět.

22. Argument, že cesta „vnitroblokem“, částečně po pozemcích žalobkyně a částečně po pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], s pozemkem č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] údajně končí, a dále nenavazuje (což ale popírá sama žalobkyně, když hovoří o cestě k [Anonymizováno] [Anonymizováno], do ní a skrz ni, a vedle o cestě na [adresa]. [Anonymizováno], tj. opačným směrem než k jejím povinným pozemkům), na tom nemůže nic změnit, ani kdyby to byla pravda. Zánik věcného břemene to nezpůsobuje, žádné ustanovení toto totiž nestanoví. Ani, pokud toto snad dovozovala žalobkyně z rozhodnutí NS ČR, a toho, že hovoří o tom, že „příslušná stezka nebo cesta zasahuje všechny nově vzniklé nemovitosti“, neboť tím se míní právě a jen ony oddělené nové pozemky či pozemek. Konkrétně to, že se oddělila i ta část pozemku, která „na sobě“ již onu cestu/služebnost měla, a míní se tím právě a jen to, že zasahuje i na nově vzniklou nemovitost, i původně šla přes ni, nikoliv to, že by se tak musela (a nový pozemek s ní) napojovat do cesty po celé její délce, či neznámo kam až. V daném případě nejenže i podle žalobkyně cesta pokračuje směrem k [Anonymizováno] [Anonymizováno] a náměstí, byť je úzká a nevhodná pro velké vozy (nemohou tamtudy jezdit popeláři, jak žalobkyně uváděla), ale právě tak, jak původně jako součást pozemku vedla směrem do [adresa], zde napojení je, i na straně druhé, a po oddělení i pro tento pozemek žalovaného (to, že žalovaného v dříve sjednaném rozsahu s [Anonymizováno] a.s. tamtudy jezdit žalobkyně nechce nechat, je věc druhá).

23. Námitky, že nově vzniklý pozemek se netýká toho, co bylo sjednáno ve smlouvě z roku 1999, a že si žalobkyně toto sjednala s [Anonymizováno] a.s., aby areál pojišťovny a parkoviště mělo přístup do [adresa] určité kvality, a stejně tak nemovitosti žalobkyně, která si ve vnitrobloku rovněž koupila pozemek pro své parkoviště, nemůže rovněž obstát. Jestliže chtěla žalobkyně smlouvu omezit na konkrétní subjekty, či dobu, do kdy jim konkrétně budou některé z nemovitostí patřit, pak si toto měla ujednat ve smlouvě z roku 1999. Její volba bylo, aby šlo o věcné břemene působící vůči nabyvatelům pozemků, bez takového omezení. Musela být srozuměna nejen s tím, že vlastníci pozemků se mohou měnit, ale že se i pozemky mohou rozdělit, a to tím spíše, že je znalá judikatury od dob Vážného. Že očekávala trvalé užívání pohodlného průjezdu realizovaného přes část pozemku žalobkyně a část pozemku původně [Anonymizováno] a.s. pouze těmito subjekty (jimi samotnými), neodpovídá smlouvě, kterou uzavřela, ta jí toto negarantuje a měla si ujednat jinak, aby si toto případně zajistila.

24. Nepatřičná je i argumentace, že nelze převést služebnost na jinou osobu, neboť se o osobní služebnost podle samotnou žalobkyní uzavřené smlouvy nejedná. Stejně tak, že nelze převést služebnost ani na jiný pozemek, neboť k žádnému takovému převodu služebnosti nedošlo. Nejde o situaci, kdy by si oprávněný chtěl z jednoho pozemku, kde má oprávnění, toto převést na svůj pozemek jiný, kde mu bude vyhovovat více, což má zákon na mysli v ustanovení § 1265 odst. 1 a 2 o. z. Nejde o převod služebnosti, pokud přešla jako „vlastnost“ pozemku i na z něho oddělenou část. Přechod a převod není totéž. Stejně tak nehraje roli ani údajné zvětšování služebnosti tím, že ji nově realizuje osoba žalovaného, a přešla na jeho, a tedy další pozemek, když se stále jedná o tu část zemského povrchu, na kterém služebnosti již byla a jen zůstala, žádný pozemek rozsahově nepřibývá.

25. V prvé řadě k tomu je ale nutné zopakovat, že zde nejde ani o spor o rozsah služebnosti podle § 1264 odst. 2 o. z. a posuzování jejího obsahu dle § 1258 o. z., kde platí pravidla „spíše menší než větší“, což se zánikem a určením návazné neexistence nijak nesouvisí. Žalobkyně podala žalobu o určení, že služebnost neexistuje, nesoudí se o to, jak má být vykonávána, či v jakém rozsahu. Následné změny v rozsahu služebné či panující věci dle § 1264 o. z. mohou mít vliv na podobu a obsah služebnosti, ale neplyne z toho zánik. Argumentace celou řadou ustanovení, která zánik, potažmo žalobkyní tvrzený ne/vznik služebnosti neřeší, jí nemůže nic přinést.

26. Totéž platí i pro námitky, že snad nový pozemek žalovaného p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] nemůže být současně oprávněným i povinným pozemkem. Jednak samo o sobě toto ničemu nebrání, a jednak to nevede k zániku služebnosti jiné, když se podobně jako dříve s [Anonymizováno] a.s. dvě strany domluvily, že si zřídí vzájemně služebnost cesty a stezky ke svým sousedním pozemkům. Irelevantní je i to, že by mělo jít jen o pohodlnější spojení pro žalovaného (což těžko může obstát, pokud jinudy nemůže podobně jako popeláři přijet větší vůz, jak sama žalobkyně uvádí), neboť ani to k zániku věcného břemene nevede, ale posuzuje se to v případě, pokud se žalobce domáhá zřízení nutné cesty soudem, jde opět o zcela jiná ustanovení, která se zániku břemen netýkají.

27. Závěrem soud jen podotýká, že u dělení nemovitostí a vypořádání podílového spoluvlastnictví je zcela výslovně uvedeno, že služebnost jde s každým dílem, a není žádného důvodu pro nerovné postavení, které by toto limitovalo při dělení pozemku jen na podílové spoluvlastníky. Ostatně pak by docházelo k tomu, že bude prodán spoluvlastnický podíl na cestě, a následnému vypořádání oddělením části pozemku, a přechodu břemene s ní, by nic nebránilo. Autoři komentářů se i přímo vyslovují v tom směru, že zde je úprava detailnější, a je třeba k tomu přihlédnout i při jakémkoliv jiném dělení. S tím se lze ztotožnit, navíc, ani dříve nebylo výslovně uvedeno, že k přechodu s díly (všeobecně) dochází, a výkladový problém s tím žádný nebyl, vznikla judikatura, která otázku zodpověděla, a nadále ji řeší stejně.

28. Žalovanému, který byl v řízení vzhledem k zamítnutí žaloby úspěšný, náleží náhrada účelně vynaložených nákladů podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Ty jsou tvořeny odměnou za zastoupení advokátem, stanovenou podle § 7 bod 5 a dle § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“), ve znění účinném do 31. 12. 2024 ve výši 3 100 Kč za úkon právní služby učiněný do 31. 12. 2024 a ve výši 3 700 Kč za úkony od 1. 1. 2025 stanovené dle § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) a. t. v současném znění, za každý z účelně učiněných úkonů právní pomoci uvedených v § 11 odst. 1písm. a), d) a g) a odst. 2 písm. c) a. t.

29. V této souvislosti nelze přehlédnout, že jde o druhý spor o totéž věcné břemeno mezi týmiž účastníky, ovšem jen v obrácených pozicích. Sám žalovaný zahájil v pozici žalobce řízení již v roce 2023, sp. zn. 22 C 210/2023, kde se domáhal, aby mu žalobkyně přestala bránit ve výkonu práv z tohoto břemene. Jde stále o tutéž problematiku, v tomto sporu navíc jednodušší v tom, že vše stojí toliko na právní otázce, zda oddělením části pozemku přešla služebnost i na tuto část, či nikoliv. Obě strany úvodem jednání i potvrdily, že skutkově je vše jasné, nejsou ve sporu, toliko se přou o právní otázku. Radit se tedy opakovaně s klientem v rozsahu 1,5 hod, resp. nad 1 hodinu, aby šlo o další úkon, lze jen těžko akceptovat, nečinil tak advokát ani v řízení 22 C, kde byla situace nová a složitější, a radit se o právní sporné podstatě sporu, za situace, kdy skutkově žádný spor není, a od června 2023 je vedeno řízení o téže věci žalovaným v pozici žalobce, si lze jen těžko představit jako účelné. Právně věc řeší advokát, proto ho také účastník jako laik má, právně mu klient přispět těžko může, jinak by ostatně advokáta asi ani nepotřeboval, měl-li by mu radit v právních otázkách. Žalovaný se sám jednání neúčastnil, nebylo to vzhledem k tomu, co bylo projednáváno třeba, šlo čistě o spor o právo, čí výklad je správný. Své pozice si pak opakovaně strany vyjasňovaly v řízení 22 C.

30. Soud tak přiznal odměnu za dva úkony učiněné v roce 2024, tedy ve výši 3 100 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t. a ve výši 1 550 Kč podle § 11 odst. 2 písm. c) a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024. A to za přípravu a převzetí zastoupení, včetně reakce na předžalobní výzvu, neboť s kauzou a podstatou již byl advokát detailně obeznámen z řízení 22 C, práci tím značně zjednodušenou, argumenty opakoval. Nicméně i tuto věc musel v základu převzít, založit na ni spis, a ověřit si, že žalobní argumentace je shodná, resp. zde je toho obsahově k řešení méně. Plný jeden úkon převzetí věci za těchto okolností tak včetně odpovědi na předžalobní výzvu, která v řízení nebyla ani předložena a žalovaný se o ní prvně zmínil až ve vyúčtování, zcela odpovídá situaci. Poloviční úkon pak náleží za vyjádření k odvolání do přerušení řízení, tj. za odvolání nikoliv v meritu věci. V roce 2025 náleží odměna za vyjádření k žalobě dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a v rozsahu dvou úkonů za účast na jednání před soudem dne 17. 6. 2025 od 9:00 hodin do 12:30 hodin. Celkem se jedná na úkonech právní služby o 15 750 Kč.

31. Další dvě účtované porady ve dnech 2. 1. 2025 a 16. 6. 2025 v rozsahu nad jednu hodinu, které z výše uvedených důvodů nelze považovat za účelný úkon, soud nepřiznal. Advokát měl již od převzetí (prvního sporu) mít všechny informace k věci, k tomu slouží úkon jejího převzetí, kdy klient předává informace a doklady k nim. Pro vyjádření k žalobě i k jednání nebyly třeba žádné nové informace, ani nebyly uplatněny, nic nového, natož pak skutkově, se v řízení neudálo. Jestliže se tedy žalovaný s advokátem radil v takto velkém rozsahu (1,5 hodiny dne 2. 1. 2025 a 1,25 hodiny dne 16. 6. 2025) bez objektivní potřeby, eventuálně o otázkách jiných či pro věc nerozhodných, musí tyto náklady nést žalovaný sám. Jestliže byla věc řádně převzata, a to již v případě žalovaným vedeného sporu, další porady, rozhodně ne delší jedné hodiny jako potřebné objektivně nelze ničím odůvodnit.

32. K jednotlivým úkonům právní služby dále náleží rovněž dvě paušální náhrady po 300 Kč za úkony učiněné do 31. 12. 2024 a dále tři paušální náhrady po 450 Kč jako náhrady advokátových hotových výdajů, náležejících k úkonům právní služby podle § 13 odst. 4 a. t. Tj. celkem dalších 1 950 Kč.

33. Advokát žalobkyně k jednání soudu 17. 6. 2025 použil k cestě z Prahy do Liberce a zpět osobní automobil Toyota Highlander a ujel celkem 232 km. Z technického průkazu k uvedenému vozidlu plyne, že průměrná spotřeba paliva při kombinované přepravě je 7 l na 100 km, což při ujetí 232 km a průměrné ceně za 1 litr benzínu 35,80 Kč podle vyhl. č. 475/2024 Sb. činí celkem 581 Kč za PHM a 1 345 Kč na náhradě za opotřebení vozu při sazbě 5,80 Kč za 1 km, celkem tedy 1 926 Kč.

34. Dále advokátu žalobkyně náleží náhrada za promeškaný čas ve výši 900 Kč za 6 započatých půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 3 a. t. strávených cestou.

35. Advokát žalobkyně jako plátce DPH má rovněž nárok na náhradu této daně a tedy 21 % z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř, tj. celkem z částky 20 526 Kč, což činí dalších 4 310 Kč. Celkem tak náklady řízení činí 24 836 Kč. Splatné jsou podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta, ve lhůtě pro peněžité plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení