30 Co 291/2025-141

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Romana Flanderky a soudkyň Mgr. Petry Vogelové a Mgr. Ivany Štěpánové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená obecným zmocněncem Jméno zmocněnce bytem Adresa zmocněnce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení neexistence věcného břemene, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 13 C 14/2024-103 ze dne 17. června 2025

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 13 452 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, .

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu na určení, že neexistuje věcné břemeno chůze a jízdy ve prospěch vlastníka pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , kde povinnými by byli vlastníci pozemku parc. č. , hodnota, a parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, . Výrokem II rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému účelně vynaložené náklady řízení ve výši 24 386 Kč k rukám advokáta žalovaného, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně domáhá určení neexistence věcného břemene chůze a jízdy zatěžujícího pozemky ve vlastnictví žalobkyně parc. č. , hodnota, a parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, ve prospěch pozemku ve vlastnictví žalovaného parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, . Dle žalobkyně není zápis tohoto věcného břemene v katastru nemovitostí v souladu se skutečným stavem. V rámci řízení vedeného u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 22 C 210/2023 žalobkyně při nahlížení do spisu dne 20. 10. 2023 zjistila, že výše uvedené věcné břemeno bylo ve prospěch pozemku parc. č. , Anonymizováno, zapsáno, avšak dle žalobkyně se tak stalo na základě fiktivně podložené smlouvy o věcném břemeni z , datum, , neboť tato smlouva se vztahuje k pozemkům původního vlastníka , právnická osoba, a. s., přičemž v ní není uveden pozemek parc. č. , Anonymizováno, ani osoba žalovaného. Zápis věcného břemene ve prospěch tohoto pozemku tak není na základě výše uvedené smlouvy možný, navíc pozemek parc. č. , Anonymizováno, vznikl až v roce 2023. Žalobkyně se po zjištění této skutečnosti obrátila na katastrální úřad s žádostí o informaci, které listiny byly podkladem pro zápis předmětného věcného břemene, žalobkyni však nebyl předložen žádný návrh na vklad, vkladová listina, geometrický plán či jiné doklady, pouze byla doložena kupní smlouva a smlouva o věcném břemeni z , datum, . Ze stanoviska , právnická osoba, pro Liberecký kraj ze dne , datum, pak dle žalobkyně plyne, že pozemek parc. č. , Anonymizováno, považuje katastrální úřad za panující, neboť jde o oddělenou část pozemku parc. č. , Anonymizováno, , který je podle kupní smlouvy a smlouvy o věcném břemeni z , datum, pozemkem panujícím. S tímto stanoviskem se žalobkyně neztotožňuje, neboť je ze strany katastrálního úřadu chybně interpretován § 1151 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen též „o. z.“), když v tomto případě oddělením pozemku parc. č. , Anonymizováno, došlo k nepřípustnému rozšíření míry věcného břemene nad rámec původní smlouvy. Dle žalobkyně je tak oddělený pozemek parc. č. , Anonymizováno, pozemkem jiným, přičemž pozemkovou služebnost nelze spojit s jiným pozemkem. Zároveň v samotném návrhu na vklad vlastnického práva žalovaného a práva věcného břemene ze dne , datum, je pozemek parc. č. , Anonymizováno, označen jako povinný a pozemek parc. č. , Anonymizováno, jako panující, tím dal žalovaný najevo, že je srozuměn s tím, že předmětné věcné břemeno neexistuje. Dle žalobkyně dále brání existenci věcného břemene skutečnost, že prostor věcného břemene je veřejnou účelovou komunikací. Žalovaný považuje žalobu za nedůvodnou, neboť předmětné věcné břemeno vzniklo ex lege, nikoli způsobem předpokládaným žalobkyní. Otázku existence věcného břemene již řešil jako předběžnou Okresní soud v Liberci v řízení sp. zn. 22 C 210/2023, kde uzavřel, že předmětné věcné břemeno existuje. Dle žalovaného věcné břemeno zůstalo zachováno ku prospěchu pozemku parc. č. , Anonymizováno, na základě ustanovení § 1151 o. z., když bylo zřízeno smlouvou z , datum, k tíži části pozemků žalobkyně ve prospěch pozemku parc. č. 60/3 jako celku a jako časově neomezené a přecházející s vlastnictvím panujících pozemků na jejich nabyvatele. Pozemek parc. č. 60/11 pak vznikl oddělením z panujícího pozemku parc. č. 60/3, když jeho vlastníkem se stal žalovaný na základě kupní smlouvy ze dne , datum, . Nedošlo tak k novému zřízení věcného břemene, ale zachování již dříve zřízeného věcného břemene k pozemku jako prostorově vymezené části zemského povrchu bez ohledu na jeho označení příslušným parcelním číslem. V této souvislosti odkazuje žalovaný na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. 22 Cdo 2016/2007, a komentářovou literaturu, které v tomto případě dospívají ke stejnému právnímu závěru jako žalovaný.

3. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že smlouvou o zřízení věcného břemene mezi , právnická osoba, a.s. a manžely , Anonymizováno, a , Anonymizováno, z roku , Anonymizováno, bylo zřízeno věcné břemeno chůze a jízdy, a to konkrétně v rozsahu stanoveném v geometrickém plánu po částech pozemků parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, ve prospěch celého pozemku parc. č. , Anonymizováno, , přičemž tato skutečnost nebyla stranami nijak zpochybňována. Žalovaný pak v roce , Anonymizováno, koupil část původního pozemku parc. č. , Anonymizováno, , která byla oddělena geometrickým plánem jako nový pozemek parc. č. , Anonymizováno, . Současně bylo kupní smlouvou k nově oddělenému pozemku parc. č. , Anonymizováno, zřízeno věcné břemeno chůze a jízdy ve prospěch celé řady pozemků včetně pozemku parc. č. , Anonymizováno, . Předmětné věcné břemeno bylo do katastru zapsáno s odkazem na smlouvu o zřízení věcného břemene z roku 1999. Okresní soud nejprve uzavřel, že žalobkyně má dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), naléhavý právní zájem na určení existence věcného břemene, neboť jen tímto způsobem je možné docílit změny zápisu v katastru nemovitostí, když dle tvrzení žalobkyně toto věcné břemeno neexistuje. Ohledně existence předmětného věcného břemene okresní soud uzavřel, že oddělením sice vzniká nový pozemek, nelze se však ztotožnit s žalobkyní v tom, že jako samostatný pozemek již oprávnění z původní služebnosti nemůže mít. Původní pozemek parc. č. , Anonymizováno, byl totiž jako celek pozemkem panujícím, což účastníky nebylo sporováno, přičemž si tuto „vlastnost“ s sebou nese každá jeho část, včetně té části, která byla oddělena a pod samostatným parcelním číslem převedena na žalovaného. Z ničeho tak nevyplývá, že by oddělovaná část měla své vlastnosti a oprávnění ztratit, neboť tento způsob zániku věcného břemene není uveden v § 1299 a násl. o. z. Vycházel přitom okresní soud především z usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , , Anonymizováno, . zn. 22 Cdo 3561/2018, ze kterého plyne, že při rozdělení pozemku, který je zatížen služebností cesty, na více samostatných věcí (pozemků), přičemž příslušná cesta zasahuje všechny nově vzniklé pozemky, pak jsou touto služebností i nadále zatíženy všechny pozemky vzniklé v důsledku rozdělení. Dále se okresní soud vypořádal s jednotlivými námitkami žalobkyně a to tak, že tvrzení, že cesta „vnitroblokem“ částečně po pozemcích žalobkyně s pozemkem parc. č. , Anonymizováno, končí, a dále nenavazuje, nemůže způsobit zánik věcného břemene, a navíc si v tomto případě sama žalobkyně ve svých tvrzeních rozporuje. Dle okresního soudu pak nemůže obstát ani námitka, že nově vzniklý pozemek parc. č. , Anonymizováno, se netýká toho, co bylo sjednáno ve smlouvě z roku 1999, neboť věcné břemeno nebylo sjednáno jako časově omezené, či omezené na konkrétní subjekty. Žalobkyně si tak musela být vědoma toho, že vlastníci pozemků se mohou měnit a také, že se pozemky mohou rozdělit, přičemž pokud tomuto důsledku chtěla žalobkyně zabránit, měla možnost sjednat obsah smlouvy o zřízení věcného břemene odlišně. Nepatřičná je pak také dle okresního soudu námitka žalobkyně, že v dané věci došlo k nepřípustnému převodu služebnosti, neboť k takovému převodu nedošlo, nejde totiž o situaci, kdy by si oprávněný převedl právo z věcného břemene z jednoho pozemku na jiný. Bez relevance je pak při určení existence věcného břemene námitka, že dochází k zvětšování služebnosti tím, že jí nově realizuje i žalovaný, neboť se v dané věci nejedná o spor o rozsah služebnosti dle § 1264 odst. 2 o. z. a samotná změna obsahu služebnosti nemůže způsobit její zánik. Zároveň ničemu dle okresního soudu nebrání, aby nový pozemek parc. č. , Anonymizováno, byl zároveň oprávněným i povinným pozemkem ze služebnosti a tato skutečnost taktéž nevede k zániku služebnosti. Za irelevantní pak okresní soud považuje námitku, že výkon služebnosti je realizací pohodlnějšího spojení, neboť toto se posuzuje pouze při zřízení nezbytné cesty soudem, což není předmětem tohoto řízení. Z výše uvedených důvodů okresní soud shledal žalobu nedůvodnou, pročež jí v plném rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., a plně úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení za náklady vynaložené v souvislosti se zastoupením advokátem, a to za čtyři úkony a jeden poloviční úkon právní služby, pět paušálních náhrad výdajů, cestovní náhradu a náhradu za promeškaný čas.

4. Proti tomuto rozsudku se včas odvolala žalobkyně. V odvolání znovu poukazuje na to, že v dané věci došlo k nepřípustnému rozšíření věcného břemene ve prospěch nově vzniklého pozemku parc. č. , Anonymizováno, , ačkoliv ustanovení § 1258 o. z. stanoví, že věcné břemeno je spíše menší než větší. V souvislosti s tím poukazuje na to, že tato skutečnost je v rozporu s ustanovením § 1151 o. z., které stanoví, že při rozdělení panující věci trvá věcné břemeno pro všechny díly zpravidla nadále, avšak nesmí být rozšířeno. Dále žalobkyně opětovně namítá, že v původní smlouvě o zřízení věcného břemene z roku 1999 není uveden pozemek parc. č. , Anonymizováno, , stranou smlouvy nebyl žalovaný, který nebyl ani vlastníkem žádného ze smlouvou dotčených pozemků, nemohlo tak na základě této smlouvy dojít k zapsání předmětného věcného břemene. Namítá dále, že dělení panujícího pozemku parc. č. 60/3 bylo provedeno v rozporu se zákonem, neboť k oddělení došlo bez vydání rozhodnutí o dělení pozemku a v přiloženém geometrickém plánu není vyznačeno zákonem požadované napojení na veřejnou komunikaci. Žalobkyně se pak v odvolání opakovaně vyhrazuje proti vysvětlení okresního soudu, které jí bylo poskytnuto při jednání, když bylo dělení pozemku soudem přirovnáváno k „pečení dortu a polévání jej čokoládou“, kdy každý díl dortu (část pozemku), má na sobě i po oddělení onu čokoládovou polevu (oprávnění z věcného břemene). Takové vysvětlení považuje žalobkyně za nesrozumitelné a právně nepřijatelné. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3561/2018, je pak dle žalobkyně pro danou věc nepoužitelné a v souvislosti s tím odkazuje na rozhodnutí Vážného č. , hodnota, , z něhož plynou opačné závěry, než jaké dovodil okresní soud. Dále žalobkyně opakuje, že oddělením pozemku parc. č. , Anonymizováno, od panujícího pozemku parc. č. , Anonymizováno, vznikl pozemek nový, odlišný od panujícího, přičemž toto tvrzení opírá o velké množství citací z judikatury nejvyšších soudů a z komentářové literatury. Upozorňuje dále žalobkyně na skutečnost, že součástí kupní smlouvy z roku , Anonymizováno, , na jejímž základě došlo k zápisu vlastnického práva žalovaného a oprávnění z věcného břemene k pozemku parc. č. , Anonymizováno, , bylo i zřízení věcného břemene, kdy bylo sjednáno, že povinným je pozemek parc. č. , Anonymizováno, vůči jiným panujícím pozemkům ve vlastnictví prodávajícího. Z toho tedy dle žalobkyně plyne, že pozemek parc. č. , Anonymizováno, je pozemkem povinným a nemůže být pozemkem panujícím. V neposlední řadě, obdobně jako před okresním soudem, žalobkyně namítá, že v daném případě došlo k převodu služebnosti, přičemž však toto je zákonem reprobováno, neboť oprávnění ze služebnosti nemůže oprávněný převést na jinou osobu nebo na vlastníka jiného pozemku, ale pozemkovou služebnost lze převádět toliko s převodem panujícího pozemku. Konečně žalobkyně namítá, že existenci věcného břemene brání skutečnost, že prostor zatížený věcným břemenem je veřejnou účelovou komunikací. Z výše uvedených důvodů navrhuje žalobkyně, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu projednání.

5. Žalovaný považuje odvolání žalobkyně za nedůvodné, když okresní soud podle žalovaného správně aplikoval právní úpravu a žalobkyně v odvolání pouze opakuje své argumenty, které jsou ale založeny na neporozumění právní povaze služebnosti. Dle žalovaného se v daném případě nemůže jednat o rozšíření služebnosti, neboť okresní soud napadeným rozsudkem pouze deklaroval existenci sporovaného věcného břemene. Zároveň nedošlo ani k převodu služebnosti v rozporu s § 1265 o. z., neboť toto ustanovení pouze stanoví, že služebnosti jsou převoditelné výhradně s pozemkem. Ztotožňuje se pak dále žalovaný se závěrem okresního soudu, že pozemek parc. č. 60/11 vznikl oddělením od pozemku parc. č. , Anonymizováno, , který byl jako celek pozemkem panujícím, přičemž dělením panujícího pozemku zůstává služebnost zachována i pro všechny rozdělením vzniklé části. Tento závěr je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu i s právní doktrínou. S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

6. Odvolací soud dle § 214 odst. 1 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a jemu předcházející řízení před okresním soudem při jednání. Dospěl přitom k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není.

7. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými závěry okresního soudu učiněnými zcela v návaznosti na relevantní okolnosti věci a na mezi účastníky nesporné skutečnosti. Okresní soud provedl dokazování v dostatečném rozsahu a na jeho základě učinil správné závěry o skutkovém stavu. Ostatně odvolání žalobkyně nesměřuje proti skutkovým závěrům okresního soudu, ale především proti právnímu hodnocení.

8. Pro věc je především podstatná otázka, zda v případě pozemku parc. č. , Anonymizováno, , který byl oddělen od panujícího pozemku parc. č. , Anonymizováno, , má i tento pozemek z hlediska předmětného věcného břemene chůze a jízdy přes pozemky parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, , statut panujícího pozemku či nikoli.

9. V tomto směru okresní soud správně zjistil, že „Kupní smlouvou a smlouvou o zřízení věcného břemene“ z , datum, bylo mimo jiné ve prospěch pozemku parc. č. , Anonymizováno, zřízeno v rozsahu vymezeném geometrickým plánem přes pozemky parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, věcné břemeno chůze a jízdy. Smlouvou kupní a o zřízení věcného břemene uzavřenou dne , datum, mezi žalovaným jako kupujícím a , Anonymizováno, otevřeným podílovým fondem obhospodařujícím majetek společnosti , právnická osoba, . jako prodávajícím převedl prodávající na žalovaného pozemek parc. č. , Anonymizováno, , který byl oddělen z původního pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Současně došlo ke zřízení věcného břemene chůze a jízdy přes pozemek parc. č. , Anonymizováno, mimo jiné ve prospěch pozemku parc. č. , Anonymizováno, . Jako vlastník pozemků parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, zapsaných na LV č. , hodnota, je v katastru nemovitostí evidována žalobkyně, přičemž na uvedeném listu vlastnictví je evidováno jako věcné břemeno zatěžující uvedené pozemky žalobkyně mimo jiné věcné břemeno chůze a jízdy ve prospěch pozemku parc. č. , Anonymizováno, .

10. Dle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

11. Po právní stránce okresní soud správně uzavřel, že je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř., neboť předmětem řízení je určení neexistence věcného břemene, které podle údajů katastru nemovitostí vázne na nemovitých věcech ve vlastnictví žalobkyně ve prospěch pozemku ve vlastnictví žalovaného. V případě sporu o existenci věcného břemene je možné dosáhnout změny zápisu tohoto práva v katastru nemovitostí pouze na podkladě rozsudku, jímž bude určeno, že sporné věcné břemeno na nemovitých věcech nevázne. Za této situace lze pomocí určovací žaloby vytvořit pevný právní základ pro sporný právní vztah účastníků. Prostřednictvím požadovaného určení lze tedy postavit najisto, zda na nemovitých věcech ve vlastnictví žalobkyně vázne sporné věcné břemeno, či nikoli. Zároveň okresní soud správně z hlediska časové působnosti na daný případ aplikoval úpravu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

12. Dle § 1151 o. z. při rozdělení panující věci trvá věcné břemeno pro všechny díly zpravidla nadále, nesmí však být rozšířeno, ani se stát obtížnějším. Prospívá-li věcné břemeno jen některým dílům, zanikne vzhledem k dílům ostatním.

13. Podle § 1257 odst. 1 o. z. věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet.

14. Podle § 1264 odst. 2 o. z. služebnost se nemění změnou v rozsahu služebné nebo panující věci, ani změnou hospodaření na panujícím pozemku.

15. Dle § 1265 odst. 1 o. z. pozemkovou služebnost nelze spojit s jiným panujícím pozemkem.

16. V prvé řadě je třeba dát žalobkyni za pravdu v tom smyslu, že oddělením pozemku parc. č. , Anonymizováno, vznikl pozemek nový, odlišný od pozemku parc. č. , Anonymizováno, K tomuto závěru ostatně správně dospěl v napadeném rozsudku již okresní soud. V této souvislosti je pro dané řízení irelevantní námitka žalobkyně, že k dělení pozemku parc. č. , Anonymizováno, došlo v rozporu se zákonem, neboť v předmětném řízení je řešena zcela odlišná otázka týkající se existence či neexistence věcného břemene na pozemku parc. č. , Anonymizováno, . Zároveň si tato námitka odporuje s tvrzením žalobkyně, že dělením pozemku parc. č. , Anonymizováno, vznikl pozemek nový. Žalobkyně tak na jedné straně zpochybňuje podmínky a proces vzniku pozemku, na straně druhé sama dochází k závěru, že pozemek parc. č. , Anonymizováno, vznikl.

17. Ohledně argumentace žalobkyně spočívající v tom, že oddělením pozemku parc. č. 60/11 došlo k nepřípustnému převodu služebnosti ve smyslu § 1265 odst. 1 o. z., je třeba uvést, že v uvedeném ustanovení se odráží ta skutečnost, že pozemková služebnost je spojena s určitým panujícím pozemkem (tímto způsobem je určena oprávněná osoba, a to nepřímo skrze vlastnické právo k panujícímu pozemku). Z § 1265 odst. 1 o. z. přitom plyne, že oprávnění ze služebnosti nemůže oprávněná osoba převést (cedovat) na jinou osobu, nebo na vlastníka jiného pozemku. Pozemkovou služebnost lze tedy převádět toliko s převodem panujícího pozemku, neboť osobou oprávněnou je vždy jeho vlastník.

18. K reprobovanému převodu ve smyslu § 1265 odst. 1 o. z. tak v projednávané věci nedošlo, a dané ustanovení na projednávanou věc nedopadá. V daném případě totiž přešlo oprávnění z předmětné služebnosti na pozemek parc. č. , Anonymizováno, v důsledku oddělení tohoto pozemku od pozemku parc. č. , Anonymizováno, , který byl panujícím pozemkem jako celek. Oddělila se tedy část pozemku, ve prospěch kterého jako celku byla zřízena služebnost stezky a cesty přes pozemky ve vlastnictví žalobkyně, pak i tato část je panujícím pozemkem. Jde o obdobnou situaci, na kterou při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví dopadá § 1151 o. z., ze kterého plyne, že při vypořádání spoluvlastnictví rozdělením panující věci trvá věcné břemeno pro všechny díly zpravidla nadále.

19. Tento závěr pak souvisí s odvolací námitkou žalobkyně, kterou se opakovaně vyhradila vůči přirovnání této situace okresním soudem „k pečení dortu a polévání ho čokoládou“. Odvolací soud shledává toto přirovnání (sdělené účastníkům toliko při jednání za účelem porozumění dané problematiky) za přiléhavé na danou situaci a zároveň zcela srozumitelné i pro právní laiky.

20. V daném případě ani nedošlo k rozšíření služebnosti způsobem, jak jej namítá žalobkyně. Podstatnou je v tomto ohledu skutečnost, že se sice z pozemku parc. č. , Anonymizováno, o určité výměře oddělila jeho část, čímž vznikl nový pozemek parc. č. , Anonymizováno, , avšak stále se jedná o část připadající původně k pozemku parc. č. , Anonymizováno, (tedy i součet výměr těchto pozemků odpovídá původní velikosti pozemku parc. č. , Anonymizováno, před dělením, který disponoval oprávněním z věcného břemene v celém svém původním rozsahu).

21. Neuplatní se v projednávané věci ani § 1258 o. z. týkající se obsahu a rozsahu služebnosti, správně v tomto směru okresní soud uzavřel, že v projednávané věci nejde o spor o rozsah služebnosti, ale o spor týkající se její existence.

22. Pokud se jedná o rozšíření služebnosti ve smyslu toho, že ji nově vykonává osoba žalovaného, pak tato skutečnost nemůže mít za následek zánik věcného břemene a pro předmětné řízení tak není podstatná. Rozšíření služebnosti v tomto smyslu totiž jako důvod k zániku služebnosti není v ustanoveních o způsobech zániku služebností (§ 1299-1302 o. z.) upraveno. Otázka možného nepřiměřeného zvýšení zatížení služebného pozemku v důsledku rozdělení panující věci může být předmětem řízení o zápůrčí žalobě, nikoli řízení o určení existence či neexistence takového věcného břemene.

23. Správně se pak okresní soud vypořádal s námitkou, kterou uplatňuje žalobkyně opakovaně i v odvolání, a to, že v původní smlouvě o zřízení věcného břemene z roku 1999 není pozemek parc. č. , Anonymizováno, uveden a žalovaný nebyl vlastníkem žádného ze smlouvou dotčených pozemků. Předmětnou smlouvou bylo totiž věcné břemeno chůze a jízdy přes vymezené části pozemků parc. č. , hodnota, a parc. č. , Anonymizováno, ve prospěch celého pozemku parc. č. , Anonymizováno, zřízeno jako časově neomezené a zároveň bylo výslovně ujednáno, že oprávnění z věcného břemene přechází s vlastnictvím panujícího pozemku na jeho nabyvatele. Je logické, že pokud v době uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene pozemek parc. č. , Anonymizováno, neexistoval (neboť v té době ještě nedošlo k jeho oddělení z pozemku parc. č. , Anonymizováno, ), nemohl být v této smlouvě ani tento pozemek uveden. Lze navíc poukázat na to, že žalobkyně byla zároveň smluvní stranou smlouvy o zřízení věcného břemene (pod tehdejším příjmením Lysová), a musela být proto srozuměna s možnými důsledky ujednání o zřízení věcného břemene včetně možného rozdělení panujícího pozemku.

24. Ani skutečnost, že součástí kupní smlouvy z roku 2023, na jejímž základě došlo k zápisu vlastnického práva žalovaného a oprávnění z věcného břemene k pozemku parc. č. , Anonymizováno, , bylo i zřízení věcného břemene, kdy bylo sjednáno, že služebným je pozemek parc. č. , Anonymizováno, vůči jiným panujícím pozemkům ve vlastnictví prodávajícího, nemůže mít vliv na existenci sporného věcného břemene. Ničemu nebrání, aby stejný pozemek byl současně pozemkem panujícím, tak pozemkem služebným, přičemž se tak v praxi k zajištění vzájemného přístupu k pozemkům v určité lokalitě běžně děje. Ostatně v dané věci je pozemek parc. č. 60/3 vůči pozemkům žalobkyně parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, jak pozemkem služebným, tak i pozemkem panujícím, a to na základě výše uvedené smlouvy z roku , Anonymizováno, . Tuto skutečnost žalobkyně nijak nerozporuje, naopak sama před okresním soudem tvrdila, že účelem smlouvy z roku , Anonymizováno, bylo zajištění vzájemného přístupu žalobkyně z jejího parkoviště ve vnitrobloku a areálu , právnická osoba, a. s. na , adresa, .

25. Odkazuje-li žalobkyně na rozhodnutí Vážného č. , hodnota, , tedy rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne , datum, , sp. zn. , právnická osoba, , Anonymizováno, , ze kterého dle žalobkyně vyplývá opačný závěr, než ke kterému dospěl okresní soud, tedy, že rozdělením panujícího pozemku nepřechází na nově vzniklé díly oprávnění z věcného břemene, pak je třeba nejprve uvést, že uvedené rozhodnutí se netýká právní úpravy o. z., která je pro věc relevantní, toto rozhodnutí se vztahuje k právní úpravě odlišné, především k § 485 zákona č. 946/1811 Sb., obecný zákoník občanský (podle kterého služebnosti nelze svémocně ani od věci služebné odděliti ani na jinou věc neb osobu převésti. Vedle toho pokládá se každá služebnost za nedílnou potud, že nehledíc ku případu jmenovanému v § 847, nelze práva na pozemku váznoucího ani změniti ani rozděliti zvětšením, zmenšením nebo rozdělením pozemku). V projednávané věci je však třeba vycházet z právní úpravy zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a k této právní úpravě vztahující se judikatuře, jak správně učinil okresní soud.

26. Žalobkyně se mýlí v tom, že okresním soudem citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3561/2018, není na předmětnou věc použitelné, opak je pravdou. V tomto rozhodnutí se Nejvyšší soud vyjádřil v tom směru, že pokud dojde k rozdělení pozemku, který je zatížen služebností stezky, průhonu nebo cesty (§ 1274 a násl. o. z.), na více samostatných věcí (pozemků), přičemž příslušná stezka nebo cesta zasahuje všechny nově vzniklé nemovitosti, pak jsou touto služebností (v jejím rozsahu) i nadále zatíženy všechny pozemky vzniklé v důsledku rozdělení. Nejvyšší soud se zde tak vyjádřil k otázce existence věcného břemene při rozdělení služebných pozemků, tedy k obdobné otázce, jaká je předmětem tohoto řízení. Jediná odlišnost spočívá v tom, že v daném řízení je předmětem sporu otázka existence věcného břemene při rozdělení panujícího pozemku, nikoli služebného. Závěry vyjádřené Nejvyšším soudem, včetně odkazu na komentářovou literaturu, tak, jak je zmiňuje okresní soud, jsou proto na projednávanou věc přiléhavé.

27. Irelevantní z hlediska předmětu řízení je tvrzení žalobkyně, že prostor zatížený předmětnou služebností má charakter veřejné účelové komunikace. Ani případná existence účelové komunikace na určitém pozemku (která se z obsahu spisu ani nepodává) nebrání tomu, aby byl takový pozemek zatížen služebností stezky a cesty. Obecné užívání pozemních komunikací není soukromého práva, ale jde o veřejnoprávní oprávnění, souhlas s užíváním pozemku jako veřejně přístupné účelové komunikace dopadá na neurčitý počet subjektů (veřejnost), kteří pozemek mohou takto užívat. Naproti tomu, soukromoprávní úprava vztahů mezi dvěma či více subjekty o poskytnutí přístupu přes pozemek (formou služebnosti) dopadá toliko na strany soukromoprávního vztahu.

28. Lze tak souhrnně uzavřít, že okresní soud dospěl ke správnému závěru, že z panujícího pozemku parc. č. , Anonymizováno, nově oddělený pozemek parc. č. , Anonymizováno, si ponechal oprávnění z předmětného věcného břemene, tj. statut panujícího pozemku, když pozemek parc. č. , Anonymizováno, měl v celém rozsahu charakter panujícího pozemku, a tudíž žaloba na určení neexistence předmětného věcného břemene není důvodná. Přistoupil tak okresní soud správně k zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

29. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně věcně správného nákladového výroku II mající oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Z důvodu správného odůvodnění výroku o nákladech řízení odvolací soud pro stručnost v příslušné části odkazuje na rozsudek okresního soudu.

30. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšnému žalovanému bylo vůči neúspěšné žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 13 452 Kč. Jde o náhradu za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), z tarifní hodnoty ve výši 65 000 Kč sestávající z odměny ve výši 3 700 Kč za písemné vyjádření k odvolání a ve výši 3 700 Kč za účast na jednání před odvolacím soudem, dále o paušální náhradu výdajů ve výši 2 x 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhradu v souvislosti s cestou realizovanou osobním automobilem k jednání dne , datum, ve výši 1 917 Kč za 232 ujetých km (34,70 Kč za litr paliva při průměrné spotřebě 7,1 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla) podle § 13 a. t., náhradu za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t. a náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 117 Kč ve výši 2 335 Kč.

31. Náhradu nákladů odvolacího řízení bylo žalobkyni dle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř. uloženo zaplatit k rukám zástupce žalovaného, a to v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. do 3 dnů od právní moci rozsudku.